Vědecká a filozofická krize současného marxismu

Tento článek je součástí svazku s názvem „Naše doba“, který napsal Tomáš Garrigue Masaryk mezi lety 1892 – 1894. V tomto textu se zabývá především marxismem, socialismem. Článek obsahuje 8 částí a v každé Masaryk popisuje něco jiného. Nejprve si vysvětlíme termíny marxismus a socialismus. Socialismus ideologie a sociální hnutí, které se snaží liberálně kapitalistický soukromovlastnický a společenský řád nahradit systémem založeným na společném vlastnictví. Cílem je dosažení rovnosti, spravedlivosti a mezilidské solidarity pomocí revoluce nebo sociální reformy. Vznikl na základně v reakci na průmyslové revoluci. Marxismus je filozofický a ekonomický systém, který vychází z děl K. Marxe a B. Englese. Vznikl ve 40. letech 20. století. Marxismus je teorie přeměny reálných poměrů ve společnosti, především změnou vlastních vztahů pomocí revolučně vedeného boje.

Text. I. Část V první části T. G. M. rozebírá hodnotní teorii, neboli, že jakékoliv zboží nebo statek, který prodáváme a nakupujeme má hodnotu práce, materialistická je lidská práce. Před kapitalismem každý pracoval samostatně, vyráběl sám pro sebe to, co spotřeboval. Naopak v době kapitalisté se stal dělník nesamostatným, protože za určitou mzdu pracoval tak dlouho, dokud toho nevyrobil mnohem více než on sám potřeboval. Pomocí toho se vyrábí kapitalismus neboli nadhodnota a hlavně zisk. Také se zde dozvídáme že III. Svazek podává tuto teorii úplně jinak, zisk nevzniká náhodou ale ziskem se určují kapitálové náklady.

II. Část V druhé části se zaměřují na politickou taktiku. Socialisté se totiž vždy prohlašovali za revoluční stranu. Marx sám byl nejprve pro revoluci, až později začal být proti revoluci. Co se Engelse týče ten byl ze začátku také pro revoluci, na konci svého života je však proti revoluci doporučuje sociální demokracii jako politickou taktiku. Názory Engelse mají jak své příznivce tak i odpůrce. Někteří tvrdí že revoluce je neoprávněná a neprospěšná, jiným naopak přijde relevantní.

III. Část Další část se zabývá tím, že Marxova materialistická teorie je spíše historická. Připadá mu že jeho definice jsou nejasné a neurčité. Výrobní faktory utváří hospodářské složení společnosti, tím pádem jsou reálným základem, výrobní metoda podmiňuje všechny sociální, politické a duchovní, a vůbec ne ideologické formy duchovního života.

IV. Část V další části se od materialismu přesouvá Masaryk celkově k sociologii a také na rodinu. Podle Engelse byla původní rodina polygynický a polyandrická, rozrůstala se v rod matriarchální neboli že matka byla hlavou celé rodiny. Engelsovi i Palackému připadá tento styl rodiny naprosto ideální. Dále se zde rozebírá, že jeden se socialistů Conow, matriarchát neuznával, tvrdil že není prvotní, že se musí vyvíjet z patriarchátu, a že žena nedosahuje vyššího postavení.

V. Část V této části se dostáváme od sociologie spíše k filosofii a etice. Marxismus je zde popisovaný jako nemorální a náboženství a filosofii pokládá za vrchol ideologie. Engeles berte lásku za nesprávnou a jedinou správnou věcí je podle něj revoluce.

VI. Část Marxs sám tvrdí, že je marxismus protináboženský, ale je to mnohem složitější. Engeles tvrdí, že náboženství bylo „překonáno“. Ale v dalších zemích se toto bralo jinak. Masaryk zde řeší, jestli samotný socialismus není nové náboženství, protože Engeles a s ním i další lidí prohlásili že křesťanství se bere jakou socialismus.

VII. Část Dále se v této části řeší, že historický materialismus musí být vyřešen v celém rozsahu a hloubce. Kautský formuloval tento problém se slovy, že idea je funkcí mozku. Bax na tento výrok odpověděl, že je materialismus je nemotorný a není filosoficky překonaný. Pokud jde o Marxe a Engelese můžeme jejic názor označit za materialistický, ale pouze s jistou rezervnou.

VIII. Část V poslední části se Masaryk dostává k umění. Socialistické umění přijímá do sebe víc a víc, ale nedovede oddělit vnější formu od postavy. Socialistické umění na za úkol hlavně propagovat samotný socialismus. Co se malířství a sochařství týče, hodně se zaměřuje na chudé vrstvy, to se poté začalo projevovat i v psaní knih. Je zde například zmiňovaný naturalista E. Zola, který se stal „miláčkem“ dělnictva 

---

Počet shlédnutí: 29