Německé menšiny ve světě: Od vzniku Německa po současnost

Přednáška se soustředí na historickou a současnou situaci německých menšin v různých zemích Evropy a světa. Představí příběhy německých komunit ve východní Evropě v zemích jako Rumunsko a v západní Evropě (Belgie - Belgické německojazyčné společenství, Francie - Alsasko, Itálie - Südtirol), včetně historických přesunů populace, asimilace, a současné kulturní a jazykové situace.

V dnešní přednášce, která je zaměřena na Němce a na německé národnostní menšiny v Evropě a ve světě, si ukážeme, kdy a kde se Němci vzali - tomu se odborně říká etnogeneze. Ještě dříve, než se objevili Němci, máme zmínky o jejich předchůdcích - germánských kmenech. Je zde významná souvislost s římskou říší, a na tradici římské říše později Němci velmi rádi navazovali - a nebyli v tom sami, Napoleon, pak Rakušáci, resp. rakouští císaři také odvozovali svůj původ z římské říše a nechávali se vyobrazovat s atributy římských císařů.
Obrázek ke stažení:
Ale zpátky k těm germánským kmenům. Pro Řím to byli barbaři (https://www.stream.cz/slavnedny/den-bitvy-v-teutoburskem-lese-9-zari-roku-9-n-l-153087 00:29-00:40 nebo od 05:03), některé názvy germánských kmenů, kteří napadali Řím, máme dodnes ve své mluvě: byli to Vandalové. A asi všichni víte, že když někdo o někom řekne, že je vandal, tak to určitě žádná lichotka není.
S postupem času vzali Římané některé germánské kmeny na milost, a dokonce je začlenili do své armády. Některé germánské kmeny přijaly římské zvyky a germánské kmeny stály i u pádu Západořímské říše dokonaném v roce 476.
Po pádu Západořímské říše nastal v západní Evropě docela chaos, ze kterého ji vyvedli Frankové, zejména díky vzestupu Karla Velikého, který byl korunován císařem říše římské v roce 800 n. l. (Svatá se této říši začalo říkat až od 12. století) - zase ta vazba na Řím, i po čtyřech stoletích. (korunovace https://www.youtube.com/watch?v=BB5hRF7fzt8 od 00:27 Obrázek ke stažení ZDE)
Protože nástupci úspěšných panovníků asi neměli velkou zálibu v dějepisu, tak se ty nástupnické chyby tolikrát opakovaly a zopakovali si to i potomci, konkrétně vnuci, Karla Velikého - kvůli nejrůznějším dohadům došlo k rozdělení říše (GIF obrázek ke stažení ZDE), která fakticky spojovala velkou část západní Evropy (proto se také Karlu Velikému říká Sjednotitel Evropy a současná Evropská unie se odkazuje na Franskou říši jako na jejího předchůdce). Každopádně říše pohromadě nevydržela a z té části, která byla více na východě, začíná vznikat Německo. Ale hned to nebylo.
Náš úkrok k politickým záležitostem je pro pochopení etnogeneze Němců velice důležitý, abychom dobře viděli, že za vznikem národa, v tomto případě německého, stojí celá řada etnických skupin (kromě germánských kmenů se na etnogenezi Němců podílely i další etnické skupiny, jako Rétové, keltské, litevské a západoslovanské kmeny) a také politických událostí.

Etnogeneze Němců tedy začíná ve 2.–4. století n. l., kdy se formovaly germánské kmeny jako Alamani (možná v tom slyšíte současné francouzské označení Německa [alemaň]), Bajuvarové (tady se zase hlásí Bavorsko), Durynkové a Frankové. Tyto kmeny se postupně sjednocovaly a v 9. a 10. století dochází k zřejmě nejvýznamnějšímu sjednocení, kdy vzniká Východofrancká říše, což vyvrcholilo korunovací Oty I. na císaře v roce 962 a vytvořením římsko-německé říše. Tato říše formálně existovala až do napoleonských válek na počátku 19. století, i když od poloviny 16. století byla spíše volným sdružením samostatných států. (Animace GIF ke stažení ZDE)
Nenechte se zmást označením „římská“ - pořád tady máme tu posedlost, ale možná posedlost v docela dobrém slova smyslu, posedlost římským odkazem a tradicí. Takže římská podle názvu, ale podle skutečného stavu německá.

V průběhu 17. a 18. století se mezi německými státy nejvíce prosadilo Prusko (obrázek ZDE), které vedlo ke sjednocení Německa v roce 1871 pod vedením Otto von Bismarcka. (Mapa ZDE) VIDEO s císařem od 5:44-6:03 Od té doby se Německo začalo formovat jako moderní národní stát, přičemž od konce 19. století dochází ke standardizaci jednotné němčiny.
Sjednocené Německo vstoupilo do 1. světové války jako spojenec Rakouska a po prohrané válce přišlo o poměrně velká území. Mapa ke stažení ZDE: V meziválečném období už to nebylo císařství, ale republika, která má v učebnicích dějepisu označení „Výmarská republika“, která končí nástupem Hitlera. (Projev Hitlera v roce 1933 - od cca 0:40) Pod jeho vládou dosahuje Německo ve 40. letech 20. století největšího územního rozmachu (tady je mapa rok po roku, ovšem chtělo by to dát zrychleně: https://www.youtube.com/watch?v=CXUWdyVJXoY), ale po 2. světové válce je Německo rozparcelováno do okupačních zón, ze kterých vznikají dva německé státy - Východní a Západní Německo (mapa okupačních zón ke stažení ZDE). Až v roce 1990 dochází k dalšímu sjednocení Německa (https://www.youtube.com/watch?v=c0vWdab7yIs od 1:12:37 nebo třeba od 1:28:38), ale v trochu jiných hranicích a se zmenšeným územím oproti tomu Bimarckově sjednocení na konci 19. století.
Protože ale Německo bylo po staletí politicky i jazykově velmi nejednotné, ani standardizace němčiny se úplně neprosadila a dodnes si můžete užít třeba v Bavorsku bavorštinu, která se němčině podobá jen vzdáleně. To je jen jeden příklad, podobné je to i s dalšími dialekty, jakými je třeba dolnoněmčina kolem Hamburku. [Tady je malá ukázka, kde Němci trénují bavorský dialekt: https://www.youtube.com/watch?v=vrHmfyzQWec ukázka bavorského dialektu třeba od 1:08 do 1:28].

Můžeme si tedy kvůli přehlednosti udělat krátké shrnutí německé etnogeneze a znovu si připomenout hlavní body:

Germánské kmeny: Začínáme u germánských kmenů jako Alamani, Bajuvarové, Durynkové a Frankové ve 2.–4. století n. l., které zřejmě nejvíce formovaly základy německého národa.

Vznik Východofrancké říše: V 9. a 10. století došlo ke sjednocení těchto kmenů pod Východofranckou říší, která se stala základním kamenem římsko-německé říše.

Posedlost Římem: Navzdory politickým změnám zůstala římská tradice důležitým aspektem identity a názvu říše.

Prusko a sjednocení Německa: V 17. a 18. století získává Prusko na významu a v roce 1871 sjednocuje Německo pod vedením Otto von Bismarcka.

Jazyková standardizace a národní stát: Od konce 19. století se standardizuje němčina a Německo se formuje jako moderní národní stát.

Století zvratů - kde si můžeme připomenout světlé a temné kapitoly 20. století: Po první světové válce ztrácí Německo území, prochází obdobím Výmarské republiky a následně Hitlerovou diktaturou, která vede ke druhé světové válce, územnímu rozmachu, po válce k dalšímu rozdělení a sjednocení Německa až v roce 1990.

A tak, milí studenti, vidíte, že cesta od germánských kmenů k modernímu Německu a jednomu z nejvlivnějších národů Evropy byla spletitá a plná zvratů, abych to charakterizoval aspoň trochu básnicky.

Teď jsme si připravili půdu pro to, abychom se podívali, jak se objevovali Němci v dalších evropských (ale i mimoevropských) státech a jak tato menšina vznikala a jak se proměňovala.
S expanzí a migracemi se Němci stávali národnostní menšinou v různých částech Evropy. Jen přiblížím pojem národnostní menšina - to jsou občané nějakého státu, kteří se liší od většinového obyvatelstva svou kulturou spojenou s jejich národností. Většinou se jedná o odlišný jazyk nebo náboženství, ale mohou to být i jiné prvky. Důležité je to občanství (nebo dříve poddanství) - nejsou to cizinci.
Už od 12. století začala německá kolonizace v Transylvánii na pozvání uherského panovníka (dnes je to Rumunsko) (1:13, 2:52, 8:43...) . Omlouvám se za další odbočku v krátkém sledu, ale tady bych jen chtěl uvést na pravou míru slovo „kolonizace“ - pro hodně lidí je to spojeno se zotročováním černochů v Africe a vznikem koloniálních velmocí. Ano, i to je kolonizace, ale kolonizace je i to, když se lidé stěhují do neosídlených nebo řídce osídlených oblastí, aby je kultivovali, budovali města, zaváděli zemědělské techniky a právní systémy, což vedlo k hospodářskému a kulturnímu rozvoji regionů. To byl právě případ německé kolonizace.

Od 12. století německá kolonizace významně ovlivnila výstavbu měst a jejich správu. Německý vliv byl zvláště blahodárný při zakládání a rozvoji měst. Němci zaváděli efektivní městskou správu a právo, což zahrnovalo volené městské rady, vlastní soudní systém s trestním i občanským právem a někdy i vlastní ozbrojené složky. Tento systém, známý jako německé městské právo, výrazně přispěl k hospodářskému rozvoji a stabilitě nově založených měst. (https://www.youtube.com/watch?v=U0cnJDPC06Q např. od 2:00 nebo 3:13…)

Ve 13. století začali na pozvání panovníka přicházet kolonisté také do pohraničních oblastí českých zemí - to hodně kritizuje Dalimilova kronika ze začátku 14. století (https://www.youtube.com/watch?v=VoB75E3sRZ4 od 0:01 do 0:04), ale dost neprávem, protože kolonizace byla národnostně smíšená, a hlavně kolonizátoři udělali obrovský kus práce při zúrodnění půdy.

Německá kolonizace se zaměřovala na osídlování neobydlených nebo zpustošených oblastí, jako byla Transylvánie, české pohraniční oblasti, Halič, Volyň, Podolí a Kočevje. Tato kolonizace přinesla nejen nové osadníky, ale také významné změny v krajině a hospodářství těchto regionů. Osadníci přinášeli nové zemědělské metody, zúrodňovali půdu a zakládali nové vesnice a města.

V dalších staletích pokračovala německá kolonizace ve střední a východní Evropě. Němci osidlovali nová území a přinášeli s sebou své zvyky a právo. Německá městská práva se rozšířila do oblastí střední a východní Evropy, včetně Čech, Moravy, Maďarska a Chorvatska. Tato práva přinesla nové standardy správy, které podporovaly hospodářský rozvoj a stabilitu měst. Německá městská práva zahrnovala různé varianty, jako lübecké, magdeburské a norimbersko-vídeňské právo, které se přizpůsobovaly místním podmínkám.

Švábská kolonizace, spojená s ústupem Turků z Evropy, vedla k osidlování území v Uhersku, Rusku a Besarábii, což je dnešní Moldávie. První velká vlna přesídlenců přišla ze západního Německa na území habsburské říše na konci 17. století, ale kolonizace pokračovala i ve století 18. a pak zejména po napoleonských válkách až do 2. poloviny 19. století. Tato kolonizace měla zásadní vliv na demografii a hospodářský rozvoj těchto regionů.

Tímto způsobem německá kolonizace výrazně ovlivnila mnoho oblastí střední a východní Evropy, přinášela nejen nové osadníky, ale také pokročilé způsoby správy a zemědělské techniky, které přispěly k dlouhodobému rozvoji těchto regionů. Mapa německého osídlení v Evropě ZDE

Po první světové válce, kdy došlo k výrazným změnám hranic, se Němci ocitli jako menšiny ve Francii, Belgii, Polsku a dalších zemích.

(dron https://www.youtube.com/watch?v=Af1MqOnXkSU od 0:03, hrázděné domy od 0:52, dále od 2:00) Protože naše přednáška je časově omezená, tak jen ve stručnosti představím německou menšinu ve vybraných zemích. Nezačneme od Adama, ale od Alsaska, což je region, který patří momentálně Francii. Oblast má bohatou historii, což obyvatelstvo ne vždy přijímalo s radostí, protože území bylo mnohokrát předmětem sporu mezi Francií a Německem. Jen v období let 1850 až 1950 měnilo alsaské obyvatelstvo čtyřikrát státní příslušnost z francouzské na německou a naopak. Tato oblast je typická svým kulturním prolínáním, kde se německý a francouzský vliv mísí ve všech aspektech života. Alsasané mají svůj vlastní dialekt, alsaštinu, která je germánským dialektem, a místní obyvatelstvo často vnímá svou identitu jako specifickou, alsaskou, odlišnou jak od německé, tak od francouzské.

Historie německé kultury v Alsasku sahá až do dob římské říše, kdy byla oblast součástí provincie Germania Superior. Později se stala součástí Franské říše a nakonec Svaté říše římské. Po staletí se zde mísily různé vlivy, což vedlo k unikátní kulturní a jazykové situaci. Německá kolonizace ve středověku měla významný dopad na vývoj regionu, kdy se Alsasko stalo centrem německé kultury a vzdělanosti. Alsaská města jako Štrasburk se stala důležitými centry obchodu a kultury. Fotky ze Štrasburku: https://alsasko.cesty.in/slides/IMG_20190725_112710.jpg, https://alsasko.cesty.in/slides/IMG_20190725_114131.jpg, https://alsasko.cesty.in/slides/IMG_20190725_115739.jpg, https://alsasko.cesty.in/slides/IMG_20190725_115747.jpg, https://alsasko.cesty.in/slides/IMG_20190725_121534.jpg

Po Vestfálském míru v roce 1648 se jižní části Alsaska staly součástí Francie, ale zbytek regionu včetně Štrasburku byl připojen až za vlády Ludvíka XIV. v roce 1681. V roce 1871, po prusko-francouzské válce, bylo Alsasko opět připojeno k Německu, což vedlo k masové emigraci obyvatel, kteří si zvolili francouzské občanství. Během první světové války bylo Alsasko součástí Německé říše, ale po válce bylo připojeno k Francii. (Připomínka připojení uvnitř Vítězného oblouku: Vítězný oblouk: V%C3%ADt%C4%9Bzn%C3%BD_oblouk_(Pa%C5%99%C3%AD%C5%BE) a bronzová plaketa:

Dnes je Alsasko známé nejen svou bohatou historií, ale také svou výjimečnou kulturou, která zahrnuje tradiční alsaské pokrmy - sürkrüt neboli Sauerkraut nebo ještě jinak: kyselé zelí s klobásou (https://www.youtube.com/watch?v=_Pi4LR_bZqo od 0:50, obrázek jídel: https://kulturnistudia.cz/wp-content/uploads/2013/11/image038.jpg) pak je to architektura - zejména hrázděné domy (https://www.youtube.com/watch?v=kzxXt2kXRsU od 0:11), náboženské zvyklosti a jazyk, kterým může být ve škole němčina, ale v běžném hovoru je to její specifický dialekt alsaština. Alsasané se dnes považují za specifickou komunitu, která se identifikuje jak s francouzskou, tak s německou kulturou, ale především si uchovává svou jedinečnou alsaskou identitu. Je to region, kde se vyprodukuje nejvíce piva z celé Francie, takže německé dědictví je patrné i v takto důležité věci (https://youtu.be/3T0NxTDMD7A O:44).

Jak vidíte, historie Alsaska je příkladem složitého vztahu mezi národními identitami a státní příslušností, což je společný rys mnoha německých i dalších menšin v Evropě a ve světě.

Jako další zemi s německou menšinou, která má jednu z největších autonomií v Evropě, je Belgie (a jde nám to zatím docela pěkně podle abecedy).
Belgie je spíše známá spory mezi Vlámy žijícími na severu a hovořící holandsky a frankofonními Valony na jihu. (Mapa ke stažení ZDE: ) Aby to bylo ještě složitější, je ve valonské části takzvané Belgické německojazyčné společenství. (Německojazyčné společenství ZDE od 5:27) Žije zde přibližně 74 500 obyvatel (což je méně než třeba počet belgických Portugalců) na území o rozloze 854 km². Tato malá oblast má velký vliv a autonomii, kterou by jim mohla závidět nejedna evropská menšina - obyvatelé mají vlastní parlament i vládu.(Německojazyčné společenství ZDE od 12:47) Historicky se tato oblast vyvíjela pod různými vlivy, ale významné změny nastaly po první světové válce, kdy byly oblasti Eupen a Malmedy připojeny k Belgii. (https://youtu.be/URlIOJch0sY 0:24-0:34) Bylo to jako za trest, že Belgie za války trpěla a za to utrpení si měla zasloužit kus německého území i s německým obyvatelstvem. Místní Němci z toho tak úplně nadšení nebyli, ale v průběhu druhé světové války byla tato území opět připojena k Německu, což ale znamenalo povinnost sloužit v německé armádě. Nadšení se u mnoha Němců vytrácelo. (Video ZDE 9:33-9:37) Po válce se oblast vrátila k Belgii a dnes se obyvatelé tohoto společenství neoznačují jako Němci, ale mnohem více jako německy mluvící Belgičané (my nejsme Němci, ale Východobelgičané) a jejich identita je utvářena kombinací německé a belgické kultury (máme tady pořádek, to je ta pruská tradice). (Obrázek ZDE)

Němčina je zde úředním, školním a soudním jazykem, takže pokud se chcete v Belgii soudit v němčině, tak v této části můžete!

Ze situace této menšiny vyplývá jedno důležité ponaučení: když je centrální vláda na menšinu hodná a vychází jí nadstandardně vstříc, tak se může původně nespokojená menšina změnit v menšinu velmi spokojenou. Škoda, že to víme až teď, a nemohli se z toho poučit třeba československé vlády v meziválečném období, kdy Němcům až zas tak život v nové republice nezpříjemňovali. Škoda, že si z toho nevzali ponaučení i další vlády v současnosti zejména ve státech, kde byla velmi početná a problematická ruská menšina, třeba v Pobaltí.

Poslední oblast, kde se objevila německá menšina kvůli politickým změnám hranic, kterou si stručně představíme, je Jižní Tyrolsko (Příroda/dron https://www.youtube.com/watch?v=hdOCfx3GXXI od 0:53 dále, na výběr je toho spousta). Tato nejsevernější část Itálie, spolu s provincií Trentino, tvoří autonomní oblast Trentino-Südtirol. Region je jedním z nejbohatších v Itálii, což se připisuje německé pečlivosti a pracovní etice. Italové často žertují, že kdyby dokázali převzít něco z německé důkladnosti a Tyroláci zase něco z italské bezstarostnosti, bylo by to ideální spojení. (https://www.youtube.com/watch?v=PG9OudmF82w cca 2:07-2:20)

Po staletí byla oblast součástí Habsburské monarchie, ale po první světové válce bylo připojeno k Itálii. Italizace během druhé světové války vedla k napětí mezi místními Italy a Němci (https://www.youtube.com/watch?v=qCun1Jorzwk od cca 4:59, https://www.youtube.com/watch?v=uw5WqLVPOcY od 1:50), ale po válce region získal vysokou míru autonomie.

Dnes se v Jižním Tyrolsku běžně mluví německy i italsky. Němci tvoří 70 % populace, Italové 25 % a Ladinové, kteří mluví ladinsky, 5 %. Mapa ke stažení: Region je známý svou kulturní a jazykovou rozmanitostí. Na školách se vyučuje němčina i italština, a Ladinové mají právo na obnovu svého jazyka. Zajímavostí je, že i když už Němci přijali špagety jako typické jídlo, při jídle používají kromě vidličky i lžíci, na rozdíl od Italů. Náboženství hraje v Jižním Tyrolsku stále významnou roli, což dokládají četné kostely, kapličky a křížky roztroušené po celém regionu.

Teroristické útoky ze 70. let, kterými místní radikálové chtěli dosáhnout připojení k Rakousku, jsou už snad definitivně minulostí (https://www.youtube.com/watch?v=rqaRmiYR5co 3:03-3:17, https://www.youtube.com/watch?v=vj2dcCIGF1g od 2:02), ale stále se můžeme setkat s nápisy Süd-Tirol ist nicht Italien a podobné plakáty si můžete koupit za pár euro i přes internet (obrázek ke stažení: ) třeba od spolku Svobodu Jižnímu Tyrolsku (https://www.youtube.com/watch?v=OpCpviMOJCA 0:00-0:04, https://www.youtube.com/watch?v=RHblimtPBf8 0:34-0:37).

Jako příklad země s německou minoritou, která se nestala minoritou kvůli změně hranic, ale tím, že do této oblasti Němci přicházeli, si uvedeme Rumunsko, které v meziválečném období mělo po Československu druhou nejpočetnější německou menšinu v Evropě. Početné německé menšiny mělo i Maďarsko nebo Jugoslávie, ale zůstaneme u Rumunska.

Německá populace v Rumunsku se soustředila především ve dvou oblastech: v Sedmihradsku, kde žijí Sedmihradští Sasové - o tom jsme už mluvili, to bylo to pozvání uherského krále z 12. století (https://www.youtube.com/watch?v=yy0RjGpp3I4 například kolem 15:36), a v Banátu, kde žijí Banátští Švábové, kteří přicházeli hlavně v 18. století. (Obrázky ke stažení na této stránce: http://donauschwaben-usa.org/journey_to_hungary_-_translation.htm - je to až dole, a jsou tam vyobrazení cesty přímo od švábských malířů). V meziválečném období žilo v Rumunsku přibližně 650 000 Němců. Po druhé světové válce mnoho z nich emigrovalo nebo bylo deportováno do SSSR.

Sedmihradští Sasové a Banátští Švábové zanechali významnou kulturní stopu v regionu. Například bývalý rumunský prezident Traian Băsescu v roce 2012 vyjádřil politování nad jejich odchodem z Rumunska a vyzval je k návratu. V roce 2014 byl v Rumunsku zvolen prezidentem Klaus Iohannis, etnický Němec https://www.youtube.com/watch?v=L2sH8N8_02I, což posílilo vztahy mezi Rumunskem a Německem. Navzdory klesajícímu počtu, německá menšina v Rumunsku stále udržuje své kulturní dědictví prostřednictvím různých spolků a kulturních aktivit. (https://www.youtube.com/watch?v=hs37j5oYQac např. od 17:50…)

Dnes je německá komunita v Rumunsku malá, ale stále aktivní, především v městech jako Sibiu (Hermannstadt) (https://www.youtube.com/watch?v=aQhA1ZRvfgg něco po 4:08) a Brašov (Kronstadt) (https://www.youtube.com/watch?v=aQhA1ZRvfgg něco mezi 3:24-3:38), která jsou významnými kulturními centry této minority. Německá menšina v Rumunsku má také bohatá kulturní specifika. Co se týče jídla, německá komunita je známá například tradičním pečivem zvaným Baumstriezel (vypadá jako trdelník) https://www.youtube.com/watch?v=eg00_ZMN2ew od cca 3:28, https://www.youtube.com/watch?v=QnhhRI7PZz4 0-0:14, a také sarmale, což jsou plněné zelné listy. Náboženství hraje v životě této komunity také důležitou roli. Většina Sedmihradských Sasů a Banátských Švábů vyznává luteránství (luterán je i prezident Klaus Iohannis), zatímco někteří patří k římskokatolické církvi.

Mezi zvyky a tradice patří například Kronenfest (https://www.youtube.com/watch?v=dv07NmQeCM8 třeba kolem 13:50), což je oslava sklizně zahrnující stavění věže z úrody a taneční slavnosti, a Kirchweihfest, oslava posvěcení kostela, často spojená s tradičními průvody a kulturními programy. Architektura v sedmihradských městech jako Sibiu a Brašov je známá svou gotickou a barokní výstavbou, kterou přinesli právě němečtí osadníci. Domy s typickými štíty a opevněné kostely jsou ikonické prvky těchto oblastí. (Obrázek ZDE) Jazykově je situace taková, že i když počet rodilých mluvčích němčiny klesá, stále se němčina používá v komunitních a kulturních aktivitách. V některých školách v Sedmihradsku a Banátu se němčina vyučuje jako druhý jazyk. Fotky z Rumunska ZDE

Během druhé světové války docházelo k násilnému přesídlování Němců z Německem obsazených území zpět do Německa na přání Hitlera. Některým Němcům se do Německa nechtělo, ale museli. (https://www.youtube.com/watch?v=YkF-x2_PDsc 0:10-0:16) Po válce následovaly masové deportace Němců na základě rozhodnutí vítězných mocností, zejména z Polska a Československa, což výrazně změnilo etnickou mapu Evropy.

Deportace Němců však prováděl také Sovětský svaz - na některých deportacích se ještě domluvil Stalin s Hitlerem, nebo přesněji Riebentropp s Molotovem, a to museli jít Němci třeba ze zabrané Bukoviny do Německa. Po napadení SSSR Německem a následném osvobozování východní Evropy sovětskou armádou, byli Němci z Maďarska, Rumunska a Jugoslávie deportováni do SSSR, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost. (VIDEO 00:48-01:00) Jen pro představu - za měsíc a půl během prosince 1944 a ledna 1945 bylo deportováno přes 100 000 Němců. A zkušenosti s deportacemi celých národů Sovětský svaz už měl od druhé poloviny 30. let, kdy Stalin začal tento vynález uplatňovat. (Obrázky zde: ) Sovětští Němci z Povolží, kteří byli potomky německých kolonistů z doby německé carevny Kateřiny Veliké (Obrázek: ), byli (společně s dalšími národy) odsunuti do Střední Asie, především do kazašské Karagandy.

Na příkladu osudů deportovaných Němců můžeme vidět tvrdé podmínky, kterým čelili. (Obrázky zde: ) Například E. Klein popisuje, jak ve vězeňském táboře číslo 1064 u obce Vjetka denně umíralo 7–8 lidí kvůli nedostatku jídla a těžkým pracovním podmínkám. Hygienické podmínky byly otřesné, což vedlo k vypuknutí epidemií, jako byl skvrnitý tyfus.

Před 2. světovou válkou žilo mimo Německo téměř 6 milionů Němců, což z nich dělalo nejpočetnější národnostní menšinu v Evropě. Nejvíce jich bylo v Československu, Rumunsku, Polsku, Jugoslávii a Maďarsku. GRAF zde: Po válce se jejich počet výrazně snížil, a Němci se stali až čtvrtou nejpočetnější menšinou s lehce přes půl milionu osob, především v Rumunsku, Československu a Maďarsku. Nejpočetnějšími evropskými menšinami po válce se stali Maďaři, Albánci a Turci.

A na úplný závěr bych rád ukázal, jak je to se současným počtem Němců nejen v Evropě, ale celosvětově. Údaje, které vám nyní představím, je třeba brát s velkou rezervou. Jsou příkladem toho, jak se údaje o počtech příslušníků určitého etnika mohou lišit v závislosti na metodice sběru dat a přístupu jednotlivých zemí k otázkám etnické příslušnosti.

Například v některých zemích, jako je Česká republika, mají respondenti při úředním sčítání obyvatel volnost zapsat národnost podle vlastní volby. Tento přístup vede k tomu, že lidé mohou sami určovat, ke které národnosti se hlásí, což může výrazně ovlivnit výsledky. Naopak v některých státech bývalého Sovětského svazu se národnost odvozovala po otci a zapisovala se do osobních dokladů. Tento způsob nezohledňuje asimilaci a změny etnické identity v průběhu času.

V USA se údaje o národnosti týkají pouze etnického původu. Podle údajů z roku 2014 má v USA německý původ 46 047 113 osob, což je 14,4 % všech obyvatel USA. Tím se osoby s německým původem stávají největší etnickou skupinou v USA, následují je osoby s irským původem s 10,4 %.

V některých zemích je však zákonem zakázáno dotazovat se při sčítání obyvatel na národnostní příslušnost, což vede k nutnosti spoléhat se na odhady, které se mohou výrazně lišit. Například v Polsku se počet Němců odhaduje na přibližně 150 000 osob, což je značný rozdíl oproti údajům z jiných zdrojů.

Takže, když se podíváme na počet Němců ve světě podle dostupných dat, vidíme značné rozdíly v závislosti na zdroji informací a metodice sběru dat. Pro lepší představu uvádím několik konkrétních čísel: Graf je ZDE:

1. V Německu žije přibližně 71 milionů Němců (údaje z roku 2010).
2. V USA se k německému původu hlásí více než 46 milionů osob (údaje z roku 2010).
3. V Kanadě je to více než 3 miliony osob německého původu (údaje z roku 2006).
4. V Austrálii žije přes 742 000 osob německého původu (údaje z roku 2001).
5. V Rusku je evidováno přibližně 394 000 Němců (údaje z roku 2010).
6. V Maďarsku žije více než 185 000 Němců (údaje z roku 2011).
7. V Kazachstánu žije přibližně 178 000 Němců (údaje z roku 2009).
8. V Paraguayi žije přibližně 166 000 Němců.
9. V Polsku žije přes 152 000 Němců (údaje z roku 2002).
10. V Chile žije přibližně 150 000 Němců.
11. V Rumunsku je evidováno 36 000 Němců (údaje z roku 2012), ale mají prezidenta Němce! Klaus Iohannis
12. Ve Švédsku žije přibližně 47 000 Němců (údaje z roku 2001).
13. Na Ukrajině je evidováno přes 33 000 Němců (údaje z roku 2001).
14. V České republice žije přibližně 18 000 Němců (údaje z roku 2011).
15. Na Slovensku je evidováno přibližně 4 700 Němců (údaje z roku 2011).

Je důležité mít na paměti, že tato čísla odrážejí velmi nesourodé údaje, které jsou často neporovnatelné. V USA tedy nežije přes 46 milionů Němců, ale tento počet se vztahuje na všechny osoby, které uvedly svůj německý původ. Počet Němců na Ukrajině dosahuje skutečně čísla kolem 30 000 osob, ale rozhodně se v tomto počtu nejedná o Němce, kteří by všichni používali němčinu jako mateřský jazyk.

Tady vidíme, jak složité je přesně určit počet příslušníků určitého etnika a jak rozdílné mohou být výsledky v závislosti na metodice a přístupu jednotlivých zemí k otázkám etnické příslušnosti.

Tímto se uzavírá naše putování dějinami německého národa a jeho menšin ve světě. Doufám, že jsme společně nahlédli do spletitých cest historie, které nám umožnily lépe pochopit současnou podobu těchto komunit. Těm co neusnuli děkuji za pozornost a se všemi se těším na další setkání.

Počet shlédnutí: 54