Dungani ve Střední Asii

Klára Doubková, HKSN

Dungani jsou čínsky hovořící muslimové, kteří se z Číny do Střední Asie dostali na konci 19. století. Dnes můžeme Dungany nalézt hlavně v Kyrgyzstánu, kde žije asi polovina této populace. Někteří Dungani žijí také v Kazachstánu a Uzbekistánu.

Dungani jsou potomky huiských imigrantů, kteří do Střední Asie emigrovali v několika vlnách. Nejsilnější z nich byla první vlna emigrace, kterou zapříčinila porážka muslimských povstání v severočínských provinciích, převážně Shaanxi a Gansu. Poté následovaly další, menší emigrační vlny. Dnešní Dungani, jejichž předkové pocházeli z provincie Gansu žijí převážně v Kyrgystánu. Dungani pocházející z provincie Shaanxi žijí hlavně v Kazachstánu.

Ruské přijetí Dunganů bylo vcelku vřelé, proto se také projevili jako velmi loajální etnikum Střední Asie i vůči nově vzniklé sovětské vládě. Dunganští přistěhovalci se usídlovali v nížinách a věnovali se usedlému způsobu života. Jakožto skvělí zemědělci, tak mohli se souhlasem vlády obdělávat půdu a chovat dobytek. Po svém příchodu do Střední Asie zde začali také pěstovat některé druhy zeleniny, které v regionu nebyly dříve pěstovány, jako například rajčata, okurky, česnek nebo jarní cibuli. Dungani jsou dodnes známí jako vynikající pěstitelé zeleniny.¹⁾

Dunganskou typickou vlastností je pracovitost. Tato vlastnost se Rusům zamlouvala a na oplátku jim poskytovali vojenskou ochranu proti občasným vpádům kočovných Kyrgyzů a Kazachů. Tím se vytvořilo velmi silné pouto Dunganů k Rusům, které trvá do současnosti.

Přestože jsou současní středoasijští Dungani potomky čínských Huiů, lze je považovat za nezávislou etnickou skupinu na Huiích. Během 130 let se Dungani nezávisle vyvíjeli jak kulturně, nábožensky, tak i politicky. A to hlavně díky odlišnému prostředí, do kterého vstoupili. ²⁾

Rozpad Sovětského svazu v roce 1991 postavil Dungany do nelehké situace, která oslabila jednotu jejich skupiny a identity. Museli se vyrovnat se změnami v ekonomice, ale také v sociální a politické sféře. Museli také čelit faktu, že nyní obývají tři nezávislé republiky, oddělené hranicemi. Díky vytvoření hranic spolu nemohli členové jednotlivých dunganských skupin komunikovat.

Dungnai, kteří, přišli do Střední Asie z Číny, byli jen minimálně gramotní. Postupně také zapomínali čínštinu a čínské písmo. Dunganština je jazyk do značné míry ovlivněn arabštinou, perštinou a turečtinou.

Již od 30. let 20. století proto pracovala lingvistická skupina v Biškeku a v Moskvě na vytvoření dunganského písma a spisovného jazyka dunganštiny. Tato činnost byla přerušena v důsledku druhé světové války. Poté byla dunganština v 50. letech kodifikována a byla pro ni vytvořena speciální azbuka. Pro studium dunganské kultury a jazyka byl následně založen Ústav dunganských studií Akademie věd Kyrgyzské SSR. Ten zajišťoval vzdělání, vydával dunganské učebnice, pořádal různé kulturní akce atd. Tato instituce funguje dodnes.³⁾

Dungani žijí rozptýlení v oblasti Střední Asie, což je oblast obývaná mnoha dalšími etnickými skupinami, po více než století.

Nejpočetnější dunganská komunita žije na území Kyrgyzstánu v Biškeku či jiných obcích. V Kyrgyzstánu obývají tři hlavní oblasti – Čujskou nížinu, hlavně mezi obcemi Aleksandrovka a městem Tokmok, Issyk-kulskou oblast v okolí Karakolu a ve Ferganskou nížinu, severně od města Oš.⁴⁾

Dungani měli v této zemi vcelku stabilní pozici, měli zde i své politické zastoupení. Situace se však výrazně změnila poté, co došlo k nezávislosti země. Dungani se stali častějším terčem či obětním beránkem sociálních problémů. V roce 2005 v obci Iskra bylo vypáleno 160 domů Dunganů a dva obyvatelé vesnice zemřeli. Dungané například nemohou dosáhnout na vyšší posty v administrativě, protože ty jsou vyhrazeny pouze pro lidi s kyrgyzskou národností, kyrgyzské menšiny mají ale pouze kyrgyzské občanství. Dalším problémem je ekonomická diskriminace Dunganů. Nemohou například figurovat v zahraničním obchodu, na který mají monopol Kyrgyzové. Kyrgyzstán je významným producentem několika zemědělských plodin, přičemž Dungani produkovali až třetinu těchto významných komodit. Svou produkci mohou prodávat jen na místních trzích nebo kyrgyzským obchodníkům.

Spousta Dunganů se právě kvůli nesnadné situaci v Kyrgyzstánu raději vydalo do Ruska, jiní se naopak snaží asimilovat se s Kyrgyzy. Tato situace však může mít za důsledek oslabení dunganské identity.

Dungani žijící v Uzbekistánu nemají situaci o moc lehčí. V Uzbekistánu není snadné jen tak překročit hranice s Kazachstánem, Dungani si tak musí vždy požádat o vízum či povolení ke vstupu do Kazachstánu či Kyrgyzstánu. Dungani uvnitř Uzbekistánu se potýkají se dvěma odlišnými situacemi. Jedna skupina, která žije v Andižanu, zapomněla svůj rodný jazyk, mluví pouze uzbecky a rozptýlila se mezi ostatní obyvatele. Druhá skupina, která přišla do oblasti poblíž Taškentu, zůstává stále pospolu. Jsou Uzbeky a ostatními etniky coby dobří zemědělci. Pokud jsou Dungani shromážděni v jedné vesnici, jejich postavení je velmi nestabilní, záleží na dobré vůli uzbeckých úředníků. Dungani v Uzbekistánu nemají žádné politické zastoupení ze svých řad.

V Kazachstánu je situace Dunganů oproti předešlým zemím o poznání lepší. Důležitým měřítkem je, že Kazachstán je v podstatě demokratickou zemí s dostatkem surovin a lepší ekonomikou. Dungani mají zde svá sdružení. Dunganské vesnice v Kazachstánu jsou homogenní, dobře obydlené a Dungani jsou zde mnohem více jednotní, než je tomu v jiných středoasijských státech. Dungani zde mají také své sdružení a jeden z jeho představitelů se dokonce stal členem Národního výboru. U kazašských Dunganů je znát také největší snaha o spolupráci s čínskými sousedy, která se projevuje zejména v zemědělství a rovněž ve školství.

Dungani jsou malá etnická skupina čítající přibližně 120 tisíc příslušníků v celé Střední Asii, přičemž na území Kyrgyzstánu jich žije asi polovina z nich.⁵⁾

Přestože Dungani byli nuceni opustit Čínu již v 19. století, stále se snaží zachovat a dodržovat své tradice a zvyky, které si předávají z generace na generaci. V dunganských vesnicích, kde se stále dodržují starodávné čínské zvyky, které nejsou praktikovány už ani v Číně lidé nosí buď obleky, nebo tradiční čínské oblečení. Při slavnostních příležitostech pak nosí kroje.

Dungani zastávají názor mít tolik dětí, co je jen možné, věří, že mít více dětí znamená mít více štěstí. Dunganské rodiny tak mají v průměru osm členů.

• ALLÉS, Elisabeth. The Chinese-speaking Muslims (Dungans) of Central Asia: A Case of Multiple Identities in a Changing Context. Ebscohost.com [online]. 2005 [cit. 2014-08-29]. Dostupné z WWW: http://www.hks.re/wiki/lib/exe/fetch.php?media=2014:dungans17321626.pdf

• HORÁLEK, Adam. Etnicita Číny – Kdo je Hui a kdo Dungnan? Praha, 2011. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav Etnologie, Historické vědy – Etnologie.

• HORÁLEK, Adam. Dungani v Kyrgyzstánu: Z rovných nerovnými aneb hledání vyšší identity. Dálný Východ. 2012, roč. 2, č. 1. s. 15 – 28. ISSN: 1805-1049.

• Dungane. [on-line]. [cit. 2014-08-29]. Dostupné z: <http://www.dungane.kz/>

• Wikipedia. [on-line]. [cit. 2014-08-29]. Dostupné z: <http://en.wikipedia.org/wiki/Dungan_people>

• Joshua project. [on-line]. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: <http://joshuaproject.net/people_groups/12145/KG>



Počet shlédnutí: 17