Uživatelské nástroje
Referát - PLATÓN GORGIAS
1. Představení autora
Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktione pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritias se podíleli na vládě třiceti na konci Peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Potone byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktione si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Periklova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés.. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův.(http://cs.wikipedia.org/wiki/Plat%C3%B3n )
Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. Platón sám to ovšem v dialozích nikde výslovně neříká a podle Faidóna nebyl při Sókratově smrti, protože byl nemocen. Poté, co byl jeho učitel odsouzen a popraven roku 399 př. n. l., odešel snad Platón z Athén do Megary a cestoval do Itálie, na Sicilii, do Egypta a do Kyrény. O cestách na Sicilii a o svých zkušenostech s tamními vládci Diónem a Dionýsem píše v Sedmém listě, jediném zachovaném autobiografickém textu.(http://cs.wikipedia.org/wiki/Plat%C3%B3n )
Ve věku 40 let (tedy snad roku 387 př. n. l.) se vrátil do Athén a v „Akadémově háji“ založil slavnou Akademii, která trvala až do roku 529, kdy ji zrušil císař Justinián. Jedním z nejvýznamnějších žáků Akademie byl Aristotelés, po Platónově smrti však Akademii převzal jeho synovec Speusippos. Platón zemřel v Athénách ve vysokém věku 82 (nebo 84) let.(http://cs.wikipedia.org/wiki/Plat%C3%B3n )
Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v Sókratovských dialozích. Dialog je literárně – filozofický útvar, který Platón ve svých dílech hojně používal. Celkem je těchto dochovaných dialogů kolem třiceti. Již v antice byly Platonovy dialogy přirovnávány k dramatům. Platón popisuje rozhovory, naznačuje situace v kterých se jednotlivé rozhovory odehrávají. Dialogy jsou psány formou, která je pro čtenáře poutavá a zajímavá. Dialogy se dělí dle vzniku do tří skupin podle doby vzniku. Hlavní metodou určení pořadí jednotlivých děl do skupin se používá jazyková statistika, která sleduje neúmyslné a filozoficky nedůležité proměny stylu. Gorgias je zařazen dle tohoto rozdělení do : dialogů raných. V tomto dialogu, který se zabývá etickými otázkami, se Platón zaobírá sofisty. Sestrou sofistiky byla rétorika, umění živého slova. .( Friedo Richen – Antická filosofie, vydavatelství Olomouc, 1999) Za doby platónovy byla rétorika důležitá složka řecké vzdělanosti V pojmu rétoriky je u Řeků spojena teorie řečnictví a řečnění samo. První známý skladatel rétoriky Korax ze Syrakús – jeho žákem byl Teisias z Teisiovy školy vyšel mimo jiné rétory zvláště Gorgias z Leontin. ( František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000 )
2. Představení knihy
Kniha Gorgias je jedním z mnoha Paltonových dialogů. Dialog Gorgias je více než který jiný dialog Platónův naplněn dynamikou protikladných přesvědčení. Přesvědčení Sókratovo vítězí, protože má mravní jistotu. V dějnách řecké vzdělanosti měl dialog Gorgias veliký význam. Bylo jím zahájen zjevný a po několik století trvající boj mezi filozofií a rétorikou – boj o vzdělání antického člověka. Dialog se odehrává na veřejném místě pravděpodobně v některém gymnáziu. Je situována do doby po r. 429 př.Kr, za pobytu Gorgiova v Alénách.Gorgias je dialog přímý, bez rámce, v kterém bylo vyloženo jeho dějství. ( František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000 )
Osoby a obsazení:
Sókrates - prostřednictvím Platóna ( autora knihy ) nám sděluje své názory Chairofón – Sokratův přítel Gorgias – učitel řečnictví Pólos – Gorgiův žák, mladý a nadšený rétor Kalikés – zkušený a znalý člověk, je to však utilitarista a pragmatik - tedy „ všeho schopný “
( František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000 )
3. Obsah knihy
Na začátku dialogu přijdou Sokrates s Chairefonem do místnosti a jsou uvítáni Kalikeem. Místnost se nachází v gymnáziu a zde je přítomno nespecifikovaný počet posluchačů. Sokrates s Chairefonem přišli právě v okamžiku, když významný řečník Gorgias dokončil svoji přednášku. Právě zde začíná počátek diskuse mezi Sokratem a Gorgiem. Hned zde na počátku přirovnává Sokrates rétoriku ke kuchařství a kosmetice. Tvrdí, že pokud je člověk nemocen, lékař mu dává léky, které mu nechutnají, ale prospívají. Kdyby však člověka léčil kuchař, dával by mu dobrá jídla, která by mu sice chutnala, ale místo uzdravení by mu spíše přitížila. O kosmetice říká, že způsobuje honění se lidí za krásou vypůjčenou a zanedbává krásy vlastní. Podobně jako rétorika na první pohled vypadá pro člověka prospěšně, ale ve skutečnosti mu škodí. Na to mu Gorgiův žák Polos odpovídá, že řečnictví je nejkrásnější umění. Diskuse pokračuje sporem o správné formě dialogu a pokračuje sporem o významu rétoriky. ( František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000 )
Sokrates nejprve vyvrací domněnku, že řečnictví je jediné společensky prospěšné umění prováděné hlavně řečí. Dokazuje to tím, že lékař, učitel tělocviku a peněžník také mohou tvrdit, že právě jejich „ umění “ je nejvíce společensky prospěšné. Gorgias nesouhlasí a namítá, že umění řečnit před soudy a na sněmu považuje za největší a nejdůležitější umění. ( František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000 )
Naproti tomu Sokrates mluví o lékařích jako o odbornících, ti sice před prostými lidmi nedělají, že všemu rozumí, ale jsou to opravdový odborníci. Tím vyvrací Gorgiovo tvrzení, že stačí být odborníkem v rétorice a obhájíme vše. Gorgias také hájí tezi o umění rétoriky rozeznávat dobro a zlo. Tuto tezi Sokrates vyvrací příkladem, který před malou chvílí uvedl sám Gorgias. Šlo o učitele zápasu. Gorgias totiž tvrdil, že z toho, že silní a vytrénovaní zápasníci terorizují své rodiny a okolí, nelze činit odpovědné jejich učitele gymnastiky. Podobně mohou smýšlet i řečníci. Mohli by svého umění zneužívat ke zlému projevu a také by za to nebyl zodpovědný. Z toho Sokrates odvozuje, že řečníci nemusí být vždy spravedlivý – jak tvrdil Gorgias. ( František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000 )
Zde končí první část. Sokrates nazývá rétoriku úlisným lahoděním.
Poté diskusi se Sokratem ukončil Gorgias a na jeho místo nastoupil Gorgiasův mladý žák Polos. Polos tvrdí, že řečníci ( samovládcové ) mají v obcích velkou moc. Například mohou občany zbavovat života i je vyhánět z obce. Toto tvrzení vyvrací Sokrates tím, že to takto na první pohled vypadá, ale skutečnost je jiná…. Lidé, kteří mají moc se především snaží, aby si moc udrželi. Toho dosahují tím, že dělají to co se jim zdá nejvhodnější s ohledem na lid a jejich konkurenty v boji o moc. Lidé nemohou dělat vše co se jim zachce, ale jen to co směřuje k účelu jejich činnosti. Když například řečník získá moc jako politik, dělá všechno pro to co se mu zdá nutné a není to vždy to co by skutečně sám chtěl. ( František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000 )
Dále se Polos pozastavuje nad tím, že Sokrates sám nechce být tyranem, který má neomezenou moc a může jiným činit bezpráví. Sokrates tvrdí, že je lepší bezpráví trpět na sobě, něž ho páchat na druhých. Sokrates se Polose zeptá jestli je dobré činit někomu bezpráví a nebo ho na sobě trpět. Polos odpoví, že je dobré někomu bezpráví činit oproti tomu ho od jiného trpět. Potom se Sokrates zeptá co je ošklivější. Zda bezpráví činit, nebo ho na sobě trpět. Polos odpovídá, že ošklivější je bezpráví činit. Sokrates se tedy zeptá jestli není věc horší, když je ošklivější. Polos odpovídá – ne… Pak se Polos pozastavuje nad Archelem, nemanželským synem Perdilta, který neoprávněně vládne jako tyran v Makedonii. K moci se dostal tak, že dva legitimní vládce zabil. Zabil i posledního následníka trůnu, kterému bylo teprve šest. Sokrates tedy opakuje, že pokud se dopouští bezpráví, nemůže být doopravdy šťasten. V této chvíli docházejí Polsovi argumenty a začne měnit taktiku. Navrhne Sokratovi, že dá hlasovat mezi posluchači a ti ať ukáže se kolik z nich stojí při Sokratovi. Sokrates ví stejně dobře jako Polos, že za jeho názory se nikdo nepostaví. Sám říká Polosovi, že všichni budou na jeho straně. Sokrates odmítá o pravdě hlasovat. On totiž odmítá demokracii jako takovou. Platon vidí demokracii jako anarchii, bez norem a vlastních hodnot. Demokracii považuje spíše za vládu lůzy, kterou stejně nakonec ovládne silný muž. Tyto názory na demokracii pocházejí z Platónovy Ústavy. Dále Sokrates tvrdí, že pokud je člověk činící bezpráví pokutován, může být méně nešťastný, protože takto částečně odčinil své viny. Rétorika nám tedy není užitečná k obhajobě našeho špatného jednání před soudy, jak tvrdí sofisté. Může nám však sloužit, když sami sebe žalujeme, abychom byli například pokutováni… ( František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000 )
Třetí část je rozhovor Sokrata s Kailem, který je na rozdíl od profesionálních rétorů Gorgia a Polona profesionálním politikem. Je to člověk utilitaristicky a prospěchářskz založený. V dialogu s Kaliklem je již spor více vyhrocen a veden agresivněji z obou stran. Kalikles si vezme slovo a popírá Sokratovy předešlá tvrzení a namítá, že zákony sice říkají, že bezpráví se nemá činit, ale podle zákonů přírody je lepší ten, kdo činí silou bezpráví. Postoj, který hájí Sokrates, by se hodil k otroku, který nechce žít. Zákony podle toho dávají lidé slabí, aby v nich měli ochranu proti lidem schopným a silným. V přírodě a v jiných obcích vládne silnější a je to tak v pořádku. Také Sokratovi vyčítá, jeho dialektickou metodu. Říká, že oba dva předchozí oponenty zapletl do řečí a tím je zkrotil podobně jako koně zapleteného do uzdy. Kaliklés také vytýká Sokratovi, že se zabývá filozofií ve zralém věku,. Filozofující mladíci jsou prý sympatičtější, ale člověk ve zralém věku by měl dělat něco praktického. Diskusi o tom, zda se ve zralém věku věnovat filozofii, se Sokrates vyhnul tím, že to uznal za svou chybu, kterou dělá z nevědomosti. Pro další diskusi používá Sokrates opět své tradiční a ověřené metody vedení rozhovoru, které ho ještě nezklamaly. Spor pokračuje, nyní je hlavním tématem problém, jestli je člověk silnější, nebo člověk slabší.V další diskusi Kalikes hájí hédonismus, tvrdí že ten kdo chce žít správně, musí ponechat svým žádostem volný průchod. Říká, že ti kteří hájí spravedlnost a uměřenost, to dělají jen naoko, neboť sami nemají možnost své choutky ukojit. Ukojit choutky mohou jen lidé kteří „ na to mají “ prostí lidé na to nemají prostředky. Z toho důvodu tvrdí, že je krásnou vlastností uměřenost. Sokrates to přirovnává k děravému sudu. Člověk, který nechává volný průchod svým žádostem, přirovnává k děravému sudu – nikdy nebude naplněn. A nikdy tedy nebude opravdu šťasten. Podobně mluví i o člověku žíznivém, ten, který se napije pociťuje současně s uspokojováním potřeby libí pocit. Když jeho žízeň ustupuje, snižuje se zároveň i libý pocit. Uměřený člověk tedy zahnáním žízně uspokojí svoji potřebu a zároveň dosáhne libého pocitu. Hédonista naopak poje pořád dál, ale naplnění své potřeby nedosáhne, protože neví kdy má přestat. Nakonec po dlouhé diskusi Kalikles musí souhlasit se Sokratem, že dobré a příjemné není totéž, i když nejprve tvrdil opak. V další části dialogu Sokrates opakuje své teze, že řečnictví slouží k lahodění. Sokrates tvrdí, že řečník – politik by se měl starat o to, aby se občané stávali lepšími a ne starat se o svou moc. ( František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000 ) Řečníci – politici však místo toho lahodí, aby si udrželi moc. Tomuto Kalikles oponuje tím, že existují špatní politici, jak uvádí Sokrates, ale naproti tomu jsou i politici dobří. Jako příklad uvádí Themystokla, Kimona, Miltida a Perikla. Sokrates zpochybňuje tezi, že tito muži byli dobrými politiky. Tvrdí, že dobro je totéž co řád. Tedy dobrými jsou jen ti řečníci, kteří vytvářejí v duši lidí řád. Řád vzniká z toho, že dávají lidem to co je pro ně opravdu dobré a to co potřebují i když je jim to nepříjemné. Podobné je nedávat lidem vše to co chtějí - nelahodit.
V poslední části dialogu s Kalikeem Sokrates uzavírá dialog o politicích a řečnících tím, že jen on jako filosof je politikem v pravém slova smyslu. Zdůvodňuje to tím, že své řeči nevede za účelem co nejvyšší nepříjemnosti a s úmyslem zavděčit se. Neboť účelem řečí je nejvyšší dobro – obecné dobro. ( František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000 )
Na úplném konci knihy je Sokratův monolog….
Sokrates zde zdůvodňuje všechny své teze ve vyprávěních o bozích, posmrtných životech - smrt není, jak se mi zdá nic jiného než rozloučení dvou věcí, duše a těla od sebe navzájem . Na závěr Sokrates říká, že tyto mýty znějí jako babské pohádky. Říká Kalikleovi, že by nebylo vůbec nic divného těmito pohádkami opovrhovat, ale zároveň dodává, že nic lepšího a pravdivějšího nemáme než jsou ony. ( František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000 )
4.1. Kritické zhodnocení publikace
Svobodová, Z. [ed.] K etické výchově. Praha: Karez,: To, co stojí metodicky v čele sokratovského „vyšetřování pomocí logu“ je ironie, jež podstatně patří k „péči o duši“. Sokratés, jak jej ve svých dialozích zachytil Platon, (427 – 347 př. Kr.), vychází vždy z otázky po posledním, absolutním smyslu života, smyslu, který nelze pozitivně vymezit, tedy z „vědoucího nevědění“. Pomocí „elenktiky“ (dialektického vyvracení domnělých, relativních jistot) přechází Sokratés do „protreptiky“ (do nabádání ke koncentraci na jedinou základní životní úlohu: přebývat u posledního cíle) a dospívá nakonec k ironii, tj. k dvojí životní perspektivě. Jedna je perspektivou z hlediska přirozeného, nereflektovaného, druhá z hlediska filosoficky probuzeného. „Tím vším poznáváme samy sebe, tj. vytváříme své pravé jsoucno a chápeme zároveň, že nikdo nechybuje úmyslně, tj. že celé domnělé jsoucno přirozeného člověka je ›omyl‹, nedobrovolná chyba.“ Takto pojatý život ukazuje, že pravým lidským cílem je dosažení duševního stavu, který může být nazýván štěstím, blažeností, EUDAIMONIA. Pravá blaženost je výsledkem mravního procesu, důsledného a soustředěného intelektuálního a praktického úsilí; štěstí podle Sokrata „není možno vůbec potkat. Ale hledajícímu nemůže štěstí uniknout; přitom však nesmí, nemůže jít za ním, … poněvadž štěstí není svou podstatou žádný cíl. Cílem jedině může být dobré, AGATHON, a štěstí je přebývání u tohoto cíle. Štěstím jako bezprostředním znakem není možno definovat, určit cíl, ale naopak cílem … je možno určit štěstí“.(Svobodová, Z. [ed.] K etické výchově. Praha: Nakladatelství Milada Karez, 2011 ) Ve smyslu Platonovy interpretace sofistického učení, vyslovené zejména v dialogu Gorgias, se rétorika chápe jako peithús demiurgos, tvůrkyně a utvrzovatelka přesvědčení, její hlavní úlohou je psychagogia tis dia logón, schopnost prostřednictvím slov vést (ale i zavádět) lidské duše. Zde také spočívají příčiny konfliktu mezi filozofií a rétorikou, konfliktu, který celým svým dílem otevřel právě Platon. Čím více totiž filozofii šlo o řešení metafyzic-kých otázek a o věčné a neměnné pravdy, tím dramatičtěji se spor mezi ní a rétorikou vyhrocoval. Paradoxem etického dilematu rétoriky je skutečnost, že naprostá většina autorů knih o rétorice a učebnic rétoriky opakovaně zdůrazňovala, že se řečník neobejde bez znalosti věci, o níž má hovořit. Filozofické a dialektické vědění tak vystupuje jako nezbytný předpoklad působivé řeči. Na druhé straně i filozofové si byli vědomi toho, že bez pozornosti věnované vlastnímu jazyku - a vlastnímu způsobu vyjadřování, tedy rétorice - nemohou výsledky svého poznání účinně sdělovat.(Svobodová, Z. [ed.] K etické výchově. Praha: Nakladatelství Milada Karez, 2011 )
4.2.Vlastní kritický postoj
Gorgias pocházel z města Leontin, do Athén přišel už asi jako šedesátiletý a zde se stal populárním díky svému řečnickému umění a začal zde vyučovat rétoriku. Byl zakladatelem první rétorské školy v Athénách, a to roku 427 př.n.l. Původně ovšem prý do Athén nepřichází kvůli řečnictví samotnému, ale jako člen diplomatického poselstva, které mělo Athéňany požádat o pomoc proti sousedním sicilským Syrakusám. Svým okázalým vystoupením si Gorgias nakonec poté, co obec Leontini podlehla silnějším Syrakusám, vyslouží athénské pohostinství.(http://cs.wikipedia.org/wiki/Gorgias)
V dialogu se setkáváme i se zvláštním způsobem odpovídání formou další otázky, které pochopitelně nemůže probíhat do nekonečna, protože by se tím nedospělo k žádnému závěru. Sokrates, přestože podle svého nejlepšího mínění mluví jasně, také často vyzývá své soupeře ke kladení otázek, pokud něčemu z jeho řeči dostatečně neporozuměli nebo pokud by si přáli bližší vysvětlení některé jeho myšlenky (právě těmito ohledy ke spolubesedníkům Sokrates ospravedlňuje někdy opravdu velkou délku svých promluv). Tímto prvkem určitého napětí celý dialog získává na přitažlivosti pro čtenáře (k té ostatně přispívá do určité míry i místy velice kousavý tón Sokratových promluv).( http://lin.skl.sweb.cz/platon.htm )
Dialog Gorgias podle mého názoru zajímavý zejména zdůrazněním přímé komunikace, což je aktuální otázka dnešní přetechnizované společnosti. Tento dialog (byť v psané podobě) ukazuje praktické uskutečnění mnohých podnětů z oblasti sociální komunikace, z nichž bych zmínila zejména schopnost naslouchání a udržení pozornosti. Dále je samozřejmě zajímavý obsahem, kdy se nad mnohými citacemi pozastavíme a nutí nás k zamyšlení. Po přečtení této knihy jsem došla k závěru, že samá podstata bytí je štěstí. A abychom byli šťastní musíme konat dobro „ jak ti dole, tak i ti nahoře “
„ Sokrates se domnívá, že pokud je uměřený muž spravedlivý, statečný a zbožný, je také dobrý, a tedy i to, co dělá je dobré a krásné. Tudíž se musí mít také dobře a být blažen a šťasten “ .
Seznam zdrojů:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Plat%C3%B3n
Friedo Richen – Antická filosofie, vydavatelství Olomouc, 1999
František Novotný – Dialog Gorgias, OIKOYMENH Praha 2000
Svobodová, Z. [ed.] K etické výchově. Praha: Nakladatelství Milada Karez, 2011
http://cs.wikipedia.org/wiki/Gorgias
http://lin.skl.sweb.cz/platon.htm
Referát Hana Nováková VSRR Klatovy dne 22.března 2013
Počet shlédnutí: 142