obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


krestanstvi_a_judaismus2012

Rozdíly mezi křesťanstvím a judaismem

Tereza Sittová a Giang Tangová, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, obor Hospodářská a kulturní studia, Geografie náboženství, 2012

1) Ježíš Kristus 2) Davidova hvězda

Úvod a cíl práce

V naší práci jsme se zaměřily na otázku, jaký je rozdíl mezi křesťanstvím a judaismem. V čem se tato dvě náboženství, jež mají stejné kořeny liší a co mají naopak společného. Zabývaly jsme se především svátostmi obou náboženství, jako jsou svatba, pohřeb, rituály a jejich tradicemi.

Cílem této práce je stručně čtenáře seznámit s charakteristikou křesťanství a judaismu, zejména s jejich svátostmi a tradicemi.

Metodologie

V této práci jsme použily dvě výzkumné metody - kvantitativní metodu, kterou jsme použily v praktické části a metodu studia oficiálních dokumentů, kterou jsme použily v teoretické části.

Bližší nám byl sběr dat pomocí kvatitativní metody. Rozhovor s respondenty byl zajímavější a příjemnější než studium dokumentů.

V praktické části jsme použily strukturovaný rozhovor. Vybraly jsme dvě respondentky, které studují katolickou školu v Praze. Nechtěly být konkrétně jmenované, takže jsme použily pouze křestní jména. Slečny Hanka a Bohdana. Vybraly jsme také jednoho židovského respondenta. Jmenuje se Petr Dobeš a je ředitelem gymnázia v Roudnici nad Labem. Všichni respondenti ochotně zodpověděli naše dotazy.

Metoda studia oficiálních dokumentů byla pro nás náročnější, jelikož na toto téma nebylo sepsáno mnoho publikací.

Literární rešerše

Dílo, které jsme použily pro tuto práci bylo „Judaismus“ od Michaela A. Fishbaneho. Kniha se zabývá nejen dějinami judaismu, ale především jeho duchovním obsahem. Tato kniha napomáhá pochopení judaismu blíže. My jsme se z této publikace dozvěděly, že Bar micva je počátkem dospělosti chlapců. Bar micva znamená „syn přikázání“. Tohoto termínu se také využívá pro obřad konaný v této době. Chlapci ve třinácti letech přebírají odpovědnost za své morální jednání. Jako další jsme se zde dozvěděly o protikladu Bar micvy, kterým je Bat micva, což je obřad pro dívky. Jako další jsme z této publikace použily průběh židovské svatby.

V publikaci „Dialog křesťanů a Židů“ jsme se dozvěděly, že kruhy raného křesťanství usilovaly o stále větší samostatnost vůči židovství. Proto dokonce již v synoptických evangeliích byl pomocí malých, ale četných redakčních změn vyzdvižen protiklad mezi Ježíšem a Židy i židovská vina. Dále jsme z této publikace použily základ pro stručnou charakteristiku obou náboženství.

Z díla „Člověk-encyklopedie lidstva“ jsme se dozvěděly zajímavost, že svatební šaty nebyly vždy bílé. Jedna z prvních, kdo se vdával v bílém byla anglická královna Victoria, když si v roce 1840 brala svého bratrance Alberta. Bílé šaty byly v té době symbolem bohatství, jelikož je bylo možné obléknout pouze jednou. Dále jsme se tu dočetly o smyslu závoje. Původ svatebního závoje pochází z dob, kdy ženich přehodil své nevěstě přes obličej závoj, když jí zajal nebo unesl. Závoj byl také důležitý při domluvených sňatcích. Skrýval ženinu tvář až do doby, kdy se jí muž zavázal. Je zde popisován i průběh obřadu křesťanské svatby, který jak je zde uvedeno je v různých odvětví křesťanství různý a i smíchaný s místními zvyklostmi obyvatel.

Zaujala nás také webové stránka „Římskokatolická farnost Sloup“, kde se dá nalézt spousta zajímavých informací o křesťanství. Zaměřily jsme se zde na svátost, konkrétně na křest, kde jsme se dozvěděly za jakých podmínek a kdy může být svátost křtu udělena.

Na stránkách „Farnost Rakovník“ jsme nalezly průběh a fáze křesťanského pohřbu a hlavně jeho význam, kterým je vyprosení přijetí zemřelého u Boha a tím i útěcha pro pozůstalé.

Stránky „Tradice a zvyky“ nám zase odhalily tajemství židovského pohřbu. Dozvěděly jsme se zde o průběhu pohřbu, kdy se má nejlépe nebožtík pohřbít, přípravu na pohřeb, ale hlavně nás zaujala část, která popisuje význam náhrobních kamenů a jejich umístění u hrobu.

Další a zajímavou stránkou je „Arcibiskupství pražské“, kde jsme vybraly článek o křesťanské svatbě, který nám velice přiblížil její význam a vlastnosti. Dozvěděly jsme se zde, že je Bůh přítomen při obřadu i v celém manželství, takže manželé nejsou sami. Dále je manželství zde popsáno jako symbol Kristovi lásky k církvi.

V odborném časopise Allan Rudy-Froese popisuje jak probíhá křesťanská svatba a její význam. Říká zde, že není důležité aby se svatba konala v kostele, ale hlavně na místě, které je pro pár důležité. Pokud mají svatbu v kostele, tak má být pro ně církev důležitá. Hosté na svatbě jsou důležití, protože manželství může být pro pár obtížné a oni je budou v budoucnu podporovat.3)

V židovském časopise „Maskil“ je možné naleznout spoustu zajímavých věcí o judaismu. My jsme se v tomto časopise zaměřily na na hledání článků, které souvisí s naším tématem. Nakonec jsme nalezly článek s názvem Židovská svatba. V tomto článku se dozvídáme, že v Izraeli se lidé stále ještě rádi berou v co nejpočetnějším okruhu svatebčanů a každá svatba je jiná, podle původu rodičů či prarodičů snoubenců. Především je to ale velká, radostná událost, na které se dobře jí a hodně tancuje. Pokud si myslíte, že by vaše finanční možnosti mohly být jakýmsi vodítkem, pak jste na omylu. Na svatbě se v Izraeli nešetří. Žádný rodič přece nedopustí, aby jeho dítko mělo svatbu méně okázalou než soused či strýčkova dcera. Naštěstí to všichni vědí a tak vám svatebními dary v podobě šeků pomohou splatit nebetyčné náklady. Tento článek nám také popisuje význam a průběh židovské svatby, který jsme se dozvěděly již v jiných dílech.4) Na svatbách se nešetří nejen v Izraeli, ale i v jiných zemích. Přeci jen ženy ať jsou různého vyznání či bez vyznání chtějí mít krásnou svatbu „svých snů“.

Vlastní práce

Teoretická část

Nejdříve bychom Vás chtěly seznámit se stručnou charakteristikou obou náboženství a dále bychom Vám řekly něco k námi zvolenými částmi těchto náboženství jako jsou svatby, pohřby a rituály pro přijetí do náboženství z pohledu obou těchto náboženství. Ve stručné charakteristice zvolených náboženství bychom Vám rády přiblížily, kdy tato náboženství vznikla, jaké jsou formy a hlavní rysy.

Stručná charakteristika

Křesťanství

Křesťané věří, že Ježíš, Žid narozený kolem roku 4 př. n. l. ve starověké Palestině, byl zároveň Synem božím i člověkem. Ježíš je součástí Nejsvětější trojice: Otce, Syna a Ducha svatého. Ježíš učil lidi milovat Boha a pečovat o nemocné i společenské vyvržence. Ježíšovo učení vedlo ke konfliktům se židovskými a římskými autoritami a byl ukřižován. Křesťané věří, že vstal z mrtvých a že svou smrtí vykoupil hříchy lidstva. Křesťanství je největší světové náboženství. Má tisíce forem, ale hlavní větve jsou římští katolíci (1 200 milionů), protestanti (360 milionů), pravoslavní (170 milionů). Pravoslavná větev je nejstarší, vznikla v Konstantinopoli. Římskokatolické křesťanství se datuje do roku 1054, kdy se západní část církev odštěpila od východní ortodoxní části. Protestantské křesťanství se vyvinulo v 16. století jako reakce na katolickou tradici. Zastávalo přesvědčení, že lidé mají přímé spojení s Bohem v protikladu ke kněžské hierarchii katolíků. Křesťanská Bible obsahuje Starý a Nový zákon, ten je hlavním křesťanským Písmem. Jeho jádro tvoří evangelia Matouše, Marka, Jana, nabízející 4 zprávy o Ježíšově životě a působení. Svátky připomínající události Ježíšova života jsou Vánoce (narození), Velký pátek (smrt), Hod Boží velikonoční (vzkříšení). Vyznavači hlavní tradice, zejména katolíci navštěvují kostely a účastní se příjímání, při němž požívají chléb symbolizující Ježíšovo tělo a kněz i víno co by Kristovu krev. Křesťanství mělo hluboký vliv na světovou kulturu. Ve 4. Století se stalo náboženstvím Římské říše. Po dalších 1500 let se šířilo po celém světě. Státní podpora spolu s vírou inspirovala některá z vrcholných děl světového výtvarného umění, hudby, literatury a architektury. Navíc je křesťanství dodnes základem práva a etiky. 5)

Judaismu

Judaismus je nejstarší monoteistické náboženství a je rodičem křesťanství a islámu. Židé odvozují svůj původ od Abrahama, kmenového vůdce z Mezopotámie, jeho syna Izáka a Jákoba, otce 12 kmenů Izraele. Židé věří, že jsou vyvoleným národem Boha. Věří, že Bůh s nimi uzavřel smlouvu a přislíbil jim vlastní zemi (Izrael) za to, že budou dodržovat zákony. Tyto zákony obdržel Mojžíš a uložil je v Toře, která obsahuje 5 knih Tanachu. Slovo tóra znamená svitek s hebrejským textem pěti knih Mojžíšových, z něhož se předčítá6) a slovo tanach jako celek tvoří tzv. psanou tradici judaismu.7) Jádrem židovské víry je 613 zákonů postihujících mnoho aspektů každodenního života od rituálu a morálky až po hygienu. Centrem náboženského života je domov. Židovské rodiny pečlivě učí děti tradicím, jako je konzumace košer potravin a dodržování šabatu (dne odpočinku). Existuje řada hlavních forem víry od haredin (velmi ortodoxních židů) až po liberální a světský judaismus. Židé byli po celé dějiny pronásledováni. Mnozí očekávají příchod mesiáše, který skoncuje s válkami a nastolí boží království na zemi. Na rozdíl od křesťanů židé věří, že ten pravý se teprve objeví. Navzdory malému počtu měli vždy židé ohromný vliv na světovou kulturu. K významným Židům patřil učenec Maimonides, fyzik Albert Einstein a mnoho politiků, umělců a humanistů. 8)

Svatby

Křesťanské svatby

Západní i pravoslavné křesťanské svatby se konají v kostele. Dvojice si vymění prsteny a nevěsta je tradičně oděna do bílých šatů jako symbol čistoty. V anglikánské církvi složí pár vzájemné sliby lásky, věrnosti a solidarity za všech životních okolností – ve zdraví, nemoci, bohatství i chudobě. Potom prohlásí pastor oba za „muže a ženu“. Při řecké ortodoxní svatbě se sliby nepřednášejí, nahrazuje je řada symbolických aktů. Už v kostelních dveřích požehná kněz oba svatební prsteny. Kmotři snoubenců potom vymění třikrát prsteny na jejich prstech. Třetí složka obřadu představuje Nejsvětější trojici Otce, Syna a Ducha svatého, která je ústředním bodem křesťanské víry. U oltáře dostane dvojice květinové věnce spojené stuhou, společně se napijí z poháru vína a třikrát obejdou oltář na znamení společné cesty životem. Nakonec kněz dvojici požehná a oddělí jejich ruce jako výraz, že jen Bůh je může rozdělit smrtí. 9)

Svátost manželství

1. Manželství je smlouva mezi mužem a ženou, kteří jsou vzájemně zavázáni skrze Krista k doživotnímu partnerství života a lásky.

2. Na rozdíl od ostatních svátostí si muž a žena udílejí svátost manželství vzájemně. Kněz pouze vystupuje jako svědek církve.

3. Důležitým znakem svátosti manželství je souhlas páru. Jejich veřejné vzájemné sliby, vyjadřující jejich souhlas, vytvářejí mezi nimi posvátný, nerozlučitelný svazek a zahajují pro ně novou životní cestu.

4. Bůh je přítomen ve svátosti manželství skrze Ježíše. Jeho přítomnost pomáhá páru, aby si zůstal věrný a vyrůstal společně v lásce. Nejsou sami, ani nezávisí výhradně jeden na druhém. Mohou záviset na Bohu, který je s nimi.

5. Církev chápe manželství jako symbol Kristovy lásky k církvi. Protože Boží láska k nám je bezpodmínečná - je to druh lásky „bez ohledu na to k čemu“ - je to druh lásky, o niž mají sezdaní lidé ve svém životě společně usilovat. Oni pak postupně rozdávají lidem okolo sebe záblesky nebo náznaky lásky, jakou má Bůh k nám. Jejich láska se šíří k druhým a posiluje celou církev.

6. Některé vlastnosti svátostného manželství jsou:

- jednota: intimní sdílení života fyzicky, duševně a duchovně,

- výlučnost a věrnost: úplně zavázáni jeden druhému,

- plodnost: děti jsou vítány a vychovávány ve sdílené víře, - obětavost: láska se velkoryse dává vzájemně i rodině,

- trvalost: celoživotní závazek,

- svobodné uzavření: sliby jsou dány dobrovolně a bez nátlaku nebo výhrad,

- vykoupení: páry vyrůstají spolu v lásce ke Kristu a v naději ve spásu. 10)

Smysl závoje: Původ svatebního závoje lze vystopovat až do dob, kdy ženich přehodil přes hlavu své vyvolené pokrývku, když ji zajal a unesl. Závoj byl důležitý i při dohodnutých sňatcích. Skrýval nevěstinu tvář až do chvíle, kdy se jí ženich při obřadu zavázal.

Svatební šaty: Bílá barva je na západě odedávna uznávaná jako tradiční barva svatebních šatů. Ale nebylo tomu tak vždy. Jednou z prvních, kdo se vdával v bílém, byla anglická královna Victoria, když si v roce 1840 brala svého bratrance Alberta. Bílý šat byl symbolem bohatství, protože jej bylo možné obléknout jen jednou. Později se bílé šaty staly symbolem ženiny ctnosti, protože je to barva čistoty. 11)

12) Křesťanská svatba

Židovské svatby

Židovské svatby se konají pod baldachýnem zvaným chupa, který zastupuje manželský dům. Slovo baldachýn představuje látkovou stříšku.13) Nevěsta v závoji přijde pod baldachýn a sedmkrát tu obejde ženicha. Po svatebních přikázáních je schválena svatební smlouva a nevěsta přijme od ženicha svatební prsten. Dvojice potom pronese sedmero požehnání, velebících Boha a jejich manželství. Oba se napijí vína ze sklenice a tu potom ženich rozdrtí nohou, jako symbol zničení Chrámu a křehkosti manželství. Nakonec novomanželé, kteří se celý den postili, společně pojedí. 14)

Svatební prsteny: Výměna svatebních prstenů byl římský zvyk, který převzala různá náboženství včetně judaismu. V minulosti si některé židovské komunity vypůjčovaly pro nevěstu nádherný prsten, ozdobený miniaturním domem a nápisem mazal tov, tj. „hodně štěstí“.15)

Význam manželství: V judaismu slouží manželství ke třem vzájemně propojeným cílům. Za prvé, rozmnožování lidského druhu, jak přikazuje Genesis 1:28: „Ploďte a množte se.“ Podle talmudického práva se tato povinnost má za splněnou, když muž zplodí alespoň jednoho syna a jednu dceru, tak jako Bůh stvořil v zahradě Eden muže a ženu. Za druhé, manželství poskytuje člověku láskyplné partnerství. Znovu citujme knihu Genesis: „ Není dobré, aby člověk byl sám… Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Genesis 2:18 a 24). V ideálním případě je manželství vztahem na celý život, založeným na vzájemné věrnosti, respektu a ohleduplnosti. Pochopitelně v tradičních pramenech, které odrážejí realitu starověké patriarchální společnosti, je na manželství nahlíženo hlavně z mužské perspektivy, ale stojí za povšimnutí, že velký důraz je kladen na ekonomická, sociální a sexuální práva manželky. Typický rabínský názor chválí muže, „který miluje svou ženu jako sám sebe a ctí ji dokonce víc než sám sebe“. Za třetí pak manželství vytváří rodinu jakožto základní jednotku společnosti a domov jako „malou svatyni“ (Ezechiel 11:16), v níž otec představuje kněze, matka kněžku a stůl je oltářem. Je to místo, kde mohou děti vyrůstat pod láskyplnou ochranou a vedením svých rodičů, a kde židovské náboženství může být praktikováno a předáváno z generace na generaci.16)

17) Židovská svatba 18) Židovské tradiční prsteny

Křest

Křest je první svátost, vstupní brána do církve a počátek věčného života. Křest nemluvněti se uděluje tehdy, pokud existuje oprávněná naděje, že bude křesťansky vychováváno. Kmotr je pomocníkem rodičů při křesťanské výchově dítěte. Musí být věřícím katolíkem, biřmován. Biřmování znamená svátost obohacení, dary Ducha svatého, které je možno přijmout jen jednou za život.19) Pokud žije v manželství, tak to musí být uzavřeno církevně. Rodiče si domluví termín křtu u svého faráře (v místě trvalého bydliště). Ten určí formu přípravy. Křest dítěte školního věku se uděluje až po přihlášení žáka do výuky náboženství a po náležité době katecheze. Katecheze je vyučování církevní nauky.20) Žadatel o křest starší 15 let je po domluvě s knězem přijat do katechumenátu. Katechumenát znamená období přípravy na křest, poučení o věroučných otázkách a povinnostech křesťanů.21) Během něho si osvojuje základy křesťanské víry a života, učí se modlitbě a sžívá se s křesťanskou komunitou. Délka katechumenátu je individuální (většinou kolem 1 roku). Křest dospělého se zpravidla uděluje o velikonoční vigilii. Slovo vigilie vyjadřuje bohoslužba v předvečer svátku.22) 23)

V křesťanství je křest jednou ze svátostí a představuje očištění od hříchů a sjednocení věřícího s Ježíšem. Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě Jana Křtitele, který pokřtil Ježíše v řece Jordánu. 24)

Bar micva

Počátkem dospělosti židovských chlapců je Bar micva, což značí „syn přikázání“. Tohoto termínu se používá také pro obřad konaný v této době. Podle židovského zákona nemusí děti poslouchat různá přikázání o mravném životě, jež prý dal lidem Bůh. V třinácti letech musí však převzít zodpovědnost za své morální jednání. V té době se rodičovská zodpovědnost za syny sníží, což se odráží v požehnání rodičů při tomto obřadu: „nechť je požehnán Bůh, který mě nyní zprostil veškeré zodpovědnosti za něho.“ Židovská obec oslavuje dospělost chlapce obřadem, který se koná první sobotu po chlapcových třináctých narozeninách. Chlapec při něm přečte úryvek z Tóry a zazpívá požehnání. V některých případech je vyzván, aby přednesl řeč, jež má začít slovy: „Dnes je ze mne muž.“

Bat micva

Ve dvacátých letech 20. Století, v době reformy judaismu, byl zaveden rituál pro dívky jako protějšek chlapecké bar micvy. Když je dívce 12 let, absolvuje bat micvu, při níž se v jejím domově pořádá oslava s dáváním darů. Podle názorů kongregace může být i vyzvána, aby v synagoze předčítala Tóru. Slovo kongregace vyjadřuje náboženskou obec.25) Hlavním bodem bat micvy je obřadné večerní zapálení svící. Dívka jich zapálí zpravidla 14, jednu k uctění každého člena rodiny, počínajíc prarodiči a končíc sebou samou. Každé rozsvícení doprovází báseň nebo píseň. 26)

Pohřby

Křesťanské pohřby

Katolická církev považuje pohřeb za svátostinu, jejímž účelem je vyprosit zemřelému duchovní pomoc, prokázat úctu jeho tělu a pozůstalým dodat útěchu a naději ve vzkříšení s Kristem. Tradiční křesťanský pohřeb v České republice se skládal z obřadu rozloučení v kostele, průvodu na hřbitov, vysvěcení hrobu a uložení ostatků. Součástí slavnostního katolického pohřbu může být mše svatá, buďto před cestou na hřbitov, anebo častěji po pohřbu (tzv. zádušní mše). Křesťanské církve – zejména katolická – se pohřbu žehem dlouho bránily, protože v něm viděly symbolické popření duše zemřelé osoby, od poloviny 20. století se však i katolické pohřby konají v krematoriích. V současné době, zejména ve městech, se většina zemřelých pohřbívá žehem (spálením) a obřad rozloučení se koná v krematoriu, případně v kostele před odvozem do krematoria. Po kremaci někdy následuje zádušní mše, případně prosté uložení urny s modlitbou.

Současná církevní forma pohřbu se většinou skládá z následujících fází:

- oznámení úmrtí zvonem

- oznámení pohřbu prostřednictvím parte

- rozloučení s mrtvým u rakve v kostele

- smuteční průvod na hřbitov

- rozloučení nad hrobem s proslovy

- pohřební hostina 27)

Přesný průběh křesťanských pohřbů je na celém světě různý a odpovídá příslušnému odvětví víry. Všechny mají však několik společných rysů: období smutku doma, obřad v kostele a krátké vzkříšení, zmiňuje se o něm mnoho projevů či kázání při pohřbu. Mnoho křesťanů své mrtvé pohřbívá, ale někteří dávají přednost kremaci. Katolické pohřby zahrnují zpravidla mši. Nebožtíkovo tělo se napřed omyje a často nabalzamuje. Může pak být vystaveno v otevřené rakvi, aby mu mohli prokázat poslední poctu návštěvníci. Říkává se tomu bdění. V mnoha zemích je toto bdění také dobou hostin a pití. Tělo bývá odneseno nebo odvezeno v průvodu do kostela. Zde se slouží mše. Potom se dopraví rakev na hřbitov a spustí do hrobu. Kněz při tom často pronese řeč, v níž připomene události života zesnulého. Házení hlíny do hrobu často doprovází žehnání. Protestantské pohřby mívají víc variant než katolické a často je organizuje rodina zemřelého. Bývá při nich předčítání z Bible, kázání a potom smuteční projev. V mnoha částech světa se pohřební zvyky smísily s místními zvyklostmi. 28)

29) Křesťanský pohřeb

Židovské pohřby

Židovský pohřeb (hebrejsky: kevura) je podobně jako v jiných náboženstvích rituál, který slouží k poslednímu a důstojnému rozloučení se zesnulým a to podle náboženských pravidel a předpisů.

Před smrtí

Tradice judaismu učí, že nemocný člověk nemá být v nemoci a ve smrti sám. O to se starají bližní nemocného, nebo tradičně pohřební bratrstvo, aramejsky nazývané Chevra kadiša, celým názvem pak Chevra kadiša de-gomlej chasadim (Svaté bratrstvo těch, kteří konají skutky milosrdenství), které pomáhá potřebnému jak duchovně, tak prakticky. Pokud je úmrtí nemocného nevyhnutelné, pohřební bratrstvo zůstává stále při něm. Velmi důležitou úlohou bratrstva je vyslechnout doznání hříchů umírajícího, který jako svá poslední slova pronáší vyznání víry Šema Jisra’el.

Příprava na pohřeb

Když člověk zemře, je zvykem položit jeho tělo na zem, přikrýt plachtou a u jeho hlavy mu zapálit svíci. Když členové bratrstva oznámí úmrtí je jejich úkol vykopat hrob a vyrobit rakev z nehoblovaných prken. Nastává chvíle, kdy bratrstvo omývá zemřelého, tato fáze se nazývá tahara (očištění). Platí zásada, že omývání muže přísluší pouze mužům a omývání ženy jen ženám. Tuto fázi doprovází modlitba seskládaná z veršů Bible. K omývání je používána teplá voda s rozmíchaným vejcem, symbolem života. Součástí tahary je i čištění nehtů a česání vlasů, ke kterému se používají speciální stříbrné nástroje. Na konci očisty je tělo pokropeno vínem. Poté je mrtvý oblečen do zvláštních kalhot, košile, ponožek, čepice, rubáše (kitl) a pásku. Veškeré oblečení se souhrnně nazývá tachrichin a je vyrobeno z bílého plátna. Muži mají na sobě navíc talit, ze kterého byla ale předtím odvázán jeden z pramenů cicit a talit je tak neplatný. Talit je modlitební plášť.30) Judaismus určuje, že se do rakve nesmí vkládat šperky ani květiny a nesmí být patrný rozdíl mezi bohatým a chudým, a tak mají všichni pohřbení bez výjimky stejné oblečení, ze stejného důvodu se nehoblují prkna, z kterých se vyrábí rakev.

Pohřeb

Podle židovského zákona má být pohřeb nejlépe ještě ten den, kdy dojde k úmrtí a tak pohřeb začíná obvykle hned po přípravě. Dalším zvykem je, že si blízcí příbuzní ještě před obřadem natrhnout oblečení jako výraz smutku, což je starý zvyk pocházející ještě z orientu. První část pohřbu je nazvána ciduk ha-din (ospravedlnění soudu), při které chazan zpívá modlitbu jakožto uznání Boží spravedlnosti a smíření se s jeho soudem. Chazan je muž, který v synagoze vede společné modlitby.31) Poté následuje smuteční řeč - hesped, kterou pronáší rabín. Rabín je židovský duchovní.32) Pak se seřadí průvod - hodnostář pohřebního bratrstva s pokladničkou na milodary jde jako první, za ním nejbližší příbuzní zemřelého, po nich máry, dále představenstvo bratrstva a rabín a po nich následují ostatní zúčastnění, nejdříve muži a až poslední ženy. Slovo máry vyjadřuje dřevěná nosítka na rakev.33) Toto uspořádání platilo spíše v minulosti, dnes většinou chodí muži a ženy dohromady. Při cestě ke hrobu chazan sedmkrát přednese žalm 91. Když se rakev spustí do hrobu, každý z přítomných na ni vysype tři lopatky hlíny. Poslední fáze obřadu se odehrává v synagoze, výjimečně u hrobu. Zúčastnění se nejdříve modlí žalm 49, pak některý z mužských příbuzných předříkává modlitbu Kadiš. Při odchodu si všichni rituálně umyjí ruce a tradicí je, že přátelé zvou pozůstalé na hostinu útěchy.

Období smutku

Pro nejbližší příbuzné platí, že by prvních sedm dní neměli vůbec vycházet z domu, pracovat a měli by sedět na zemi, nebo na nízkých stoličkách. Tento týden největšího smutku se nazývá šiva. Poté následuje etapa, které se říká šlošim (dosl. třicet), trvá třicet dní (včetně šivy) a podmínky zachování zármutku jsou při ní o něco mírnější, než při prvním obdobím. Pokud ale zemře rodič, manžel či manželka trvá období největšího smutku celý rok. Jedenáct měsíců po pohřbu pozůstalý říká při bohoslužbách Kadiš jatom - Kadiš sirotků. Každý rok je také zvykem zapalovat vzpomínkovou svící na výročí smrti (jidiš: jarcajt). Svíce má hořet celých 24 hodin. V průběhu roku se vyjadřuje ještě několikrát úcta zemřelým, o posledních dnech poutních svátků, o Jom kipur a Roš ha-šana a o postních dnech.

Náhrobek

Dvanáct měsíců po obřadu se vztyčuje na hrobu náhrobek (hebrejsky: maceva). V aškenázských komunitách je tradice, že se náhrobek vztyčuje u nohou zesnulého, v sefardské napak u hlavy. V některých komunitách je zvykem vztyčovat náhrobní kámen dříve, např. po uplynutí sedmi nebo třiceti dní. Vztyčování náhrobku se odkládá, pokud by mělo připadnout na sváteční dny. Náhrobek měl v průběhu dějin různé podoby, od prostých stél až po výstavné tumby. Slovo stéla znamená na výšku postavený opracovaný kámen s nápisem a výzdobou.34) a slovo tumba vyjadřuje kamenný nebo kovový náhrobek nebo vyvýšenou schránku na ostatky.35) Ve středověku bylo zvykem psát na náhrobek texty týkající se života zesnulého a vyzdvihovat jeho zásluhy, v moderní době se od této praxe opouští a náhrobek tak většinou nese pouze jméno a data narození a skonu. Jediným prvkem, který zůstal od středověku zachován, je tzv. tanceba, nazvaná podle úvodních písmen (akrostichu) slov Tihje nafšo (nafšah) crurat bi-crur ha-chajim (nechť je jeho/její duše připojena ke svazku živých).36)

Po smrti židovského muže či ženy se pohřbí tělo do 24 hodin. Potom začíná sedmidenní smutek zvaný šiva. Každý den se v domě nebožtíkových rodičů nebo dětí konají modlitby. Blízcí příslušníci rodiny sedí na speciálních nízkých stoličkách a projevují smutek trháním svých oděvů. Modliteb se účastní rodina i přátelé. Po prvních sedm dnů smutku bývá dům plný lidí, kteří zmírňují bezprostřední žal a bolest pozůstalých. Po šivě je už truchlení soukromější. Ortodoxní židé se neúčastní celý rok společenských akcí a neposlouchají hudbu. Každoročně si členové rodiny připomínají úmrtí ve výroční den zapálením speciální, takzvané jarcajtové svíce. 37)

38) Židovský pohřeb

Praktická část

Pro praktickou část jsme zvolily metodu rozhovoru. Rozhovory proběhly s dívkami ze střední katolické školy a s ředitelem Roudnického gymnázia Petrem Dobešem, tedy židovským respondentem. Obě dívky chtěly zůstat v anonymitě, proto jsme použily pouze jejich křestní jména.

S oběma slečnami jsme si domluvily schůzku 9.5. 2012 v 15h v KFC na Václavském náměstí. Obě dívky dorazily v dohodnutou dobu. Ochotně zodpovídaly naše dotazy.

Z prvního rozhovoru se slečnou Hanou jsme se dozvěděly, že svatba je křesťanská svátost, kterou prochází dva lidé - muž a žena. Žena nosí tradičně bílé šaty, které jsou symbolem nevinnosti. Dříve tomu tak nebylo. Základními rysy křesťanství je také víra v Trojjediného boha - Boha Otce, Ježíše a Ducha svatého.

Z druhého rozhovoru se slečnou Bohdanou vyplývá, že křest může být udělen člověku, který přijal Pána Boha za svého spasitele a vydal mu svůj život. Křest se provádí buď ponořením do vody nebo pokropením. Je to jedna z nejdůležitějších svátostí křesťanství. Co se týče pohřbu je to sporné, zda je to smutná či šťastná událost. Samozřejmě pro pozůstalé to šťastná událost není. Ale zesnulého si povolal Bůh k sobě a odešel na lepší místo. Obřad je vykonám v kostele, pak následuje průvod, který vyprovodí rakev na hřbitov. Celý pohřeb doprovází kazatel.

S panem Dobešem jsme si domluvily schůzku 5.5. 2012 v 9:30 v budově gymnázia v Roudnici nad Labem. Mile nás přivítal. Také ochotně zodpověděl naše dotazy a obohatil nás i o své zkušenosti z cesty do Izraele.

Od Petra Dobeše jsme se dozvěděly, že rozdíl ve způsobu slavení svátků a významných životních událostí se v Čechách a v Izraeli příliš neliší. V obou zemích se slaví obdobně. Rozdíl není ani tak v tom, jak se slaví v Izraeli a jak v Čechách, ale spíš jde o to, jaká skupina slaví. Židovské prostředí není homogenní.

Závěr

Porovnat oba systémy je hrozně složité a nelze to vyjádřit několika málo větami. V zásadě však lze říci, že křesťanství se orientuje na celou lidskou společnost, judaismus je opravdu především náboženstvím národním. Dále je zde otázka mesiášství a s tím souvisí i jistá nevraživost vyplývající z toho, že křesťané měli v minulosti tendenci vinit Židy ze smrti Ježíše Krista. Na druhou stranu oba systémy jsou monoteistické, spojuje je i úcta k náboženským textům Starého zákona, takže srovnání může nakonec vyznít i tak, že v řadě podstatných věcí se křesťanství a judaismus od sebe navzájem zas až tak neliší. Jde vlastně i o to, zda na náboženství je důležitější předmět víry (Bůh) nebo rituály (společenský kontext). Je to zkrátka hodně těžké.

Co se týče svátostí a rituálů, tak židovská svatba je životním rituálem židů, zatímco pro křesťany je to svátost. Na rozdíl od křesťanství lze v judaismu manželství zrušit rozvodem. Společné mají to, že manželství uzavírají muž a žena. Svatbou oba uzavřou smlouvu o společném soužití, zplození a výchovou potomků.

Židovský i křesťanský pohřeb je rituál, který slouží k poslednímu rozloučení se zesnulým. Liší se ale ve způsobu pohřbívání a přípravě na pohřeb. Židé zesnulého přikryjí plachtou a u hlavy mu zapálí svíci. Pohřeb se obvykle koná ještě tentýž den, kdy došlo k úmrtí. Období smutku trvá 7 dní a pozůstalí nevycházejí z domu. Křesťanský pohřeb je poněkud jednoduší. Rozloučení se zesnulým probíhá v kostele, následuje průvod na hřbitov, vysvěcení hrobu a uložení ostatků. Pozůstalý pořádají hostinu, kde společně zavzpomínají na zesnulého. Česká republika je křesťanský stát, proto jsme se spíše zajímali o židovské tradice, jak se slaví v Čechách. Dozvěděli jsme se, že záleží na židovské skupině. Jinak se tradice dodržují v Čechách i v Izraeli dost podobně.

Přílohy

Rozhovor se slečnou Hankou: rozhovor_1.doc

Rozhovor se slečnou Bohdanou: rozhovor_2.doc

Rozhovor s panem Dobešem: rozhovor_3.doc

Seznam použitých zdrojů

Knižní zdroje:

FISHBANE, Michael A. Judaismus. Praha: Prostor. 1999. 194 s. ISBN 80-85190-95-8

SPOLEČNOST KŘESŤANŮ A ŽIDŮ. Dialog křesťanů a Židů. Praha: Vyšehrad. 1999. 445 s. ISBN 80-7021-293-4.

WINSTON, Robert. Člověk-encyklopedie lidstva. Knižní klub v Praze. 2005. 512 s. ISBN 80-242-1455-5.

Internetové zdroje:

Baldachýn. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/baldachyn

Biřmování. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/birmovani

Chazan. [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Chazan

Katecheze. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/katecheze-ketechese

Katechumenát. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/katechumenat

Kongregace. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/kongregace

Máry. [online]. Slovník [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://slovnik.azet.sk/pravopis/slovnik-sj/?q=m%C3%A1ry

Příprava na manželství - základní materiál. Arcibiskupství Pražské. [online]. 2012. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://cpr.apha.cz/priprava-na-manzelstvi-zakladni-material/#8

Rabín. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/rabin-rabbi-rabi-rabi

Rabín GOLDBERG David J. ŽIDOVSKÉ MANŽELSTVÍ. Maskil. [online] listopad 2007. [cit. 2012-09-03]. Dostupné z: http://www.maskil.cz/5768/2.pdf

RUDY-FROESE Allan. The wedding service symbolizes Christian marriage. Mennonite Publishing Service. 1998. [cit. 2012-09-12]. Dostupné z: http://searchproquest.mlp.cz/docview/228275337/1391FBEA1003D516E29/4?accountid=16579. Databáze odborných časopisů ProQuest, Městská knihovna v Praze.

Stéla. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/stela

Svátosti. Římskokatolická farnost Sloup. [online]. 2008. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.farnostsloup.cz/page.php?pg=svatosti

Svátostiny. Farnost Rakovník. [online]. 2009. [[cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://rkfrakovnik.webnode.cz/rimskokatolicka-cirkev/svatostiny

Talit. [online]. Wikipedie otevřená encyklopedie [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Talit

Tanach. [online]. Doopravdy [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php/Tanach

Tóra. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/tora-torah-thora

Tradice a zvyky. Židovské hřbitovy. [online]. 2009. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.zidovskehrbitovy.cz/index.php?id_cat=112&new=2223

Tumba. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/tumba

Vigilie. [online]. ABZ slovník cizích slov [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/vigilie

Židovská svatba. Maskil. [online] květen 2001. [cit. 2012-09-03]. Dostupné z: http://www.maskil.cz/5762-1-12/5/index.htm.

Seznam obrázků

Davidova hvězda. [online]. [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://www.zidovsky-mikulov.estranky.cz/clanky/obecne-seznameni-s-judaismem.html

Ježíš Kristus. [online]. 2009. [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: http://history-if.blog.cz/0909/jezis-kristus-pocatky-krestanstvi

Křesťanský pohřeb. [online]. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2011030018

Křesťanská svatba. [online]. 2012. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://zena.centrum.cz/volny-cas/clanek.phtml?id=736086

Židovský pohřeb. [online]. 2012. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2012/03/16/nyregion/rabbi-moshe-y-hager-hasidic-leader-dies-at-95.html?_r=2

Židovská svatba. [online]. 2011. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://samsonblinded.org/newsru/16151

Židovské tradiční prsteny. [online]. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.v-atelier.cz/kov-masek-vladislav.html




Počet shlédnutí: 47

3)
The wedding service symbolizes Christian marriage. Rudy-Froese, Allan. Canadian Mennonite 2. 20 .1998. str. 6. [cit. 2012-09-012]. Dostupné z: http://searchproquest.mlp.cz/docview/228275337/1391FBEA1003D516E29/4?accountid=16579
4)
Židovská svatba. Maskil. [online] květen 2001. [cit. 2012-09-03]. Dostupné z: http://www.maskil.cz/5762-1-12/5/index.htm.
5)
SPOLEČNOST KŘESŤANŮ A ŽIDŮ, Dialog křesťanů a Židů, s. 95-96
6)
Tóra, ABZ slovník cizích slov, dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/tora-torah-thora
8)
SPOLEČNOST KŘESŤANŮ A ŽIDŮ, Dialog křesťanů a Židů, s. 122-123
9)
FISHBANE, Michael A., Judaismus, s. 43
10)
Příprava na manželství - základní materiál. Arcibiskupství Pražské. [online]. 2012. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://cpr.apha.cz/priprava-na-manzelstvi-zakladni-material/#8
11)
WINSTON, Robert. Člověk-encyklopedie lidstva. s. 310
13)
Baldachýn, ABZ slovník cizích slov, dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/baldachyn
14)
WINSTON, Robert. Člověk-encyklopedie lidstva. s. 352
15)
WINSTON, Robert. Člověk-encyklopedie lidstva. s. 356
16)
Rabín GOLDBERG David J. ŽIDOVSKÉ MANŽELSTVÍ. Maskil. [online] listopad 2007. [cit. 2012-09-03]. Dostupné z: http://www.maskil.cz/5768/2.pdf
17)
Židovská svatba, dostupné z: http://samsonblinded.org/newsru/16151
18)
Židovské tradiční prsteny, dostupné z: http://www.v-atelier.cz/kov-masek-vladislav.html
19)
Biřmování, ABZ slovník cizích slov, dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/birmovani
20)
Katecheze, ABZ slovník cizích slov, dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/katecheze-ketechese
21)
Katechumenát, ABZ slovník cizích slov, dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/katechumenat
22)
Vigilie, ABZ slovník cizích slov, dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/vigilie
23)
Svátosti. Římskokatolická farnost Sloup. [online]. 2008. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.farnostsloup.cz/page.php?pg=svatosti
24)
FISHBANE, Michael A., Judaismus, s. 38
25)
Kongregace, ABZ slovník cizích slov, dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/kongregace
26)
WINSTON, Robert. Člověk-encyklopedie lidstva. s. 332
27)
Svátostiny. Farnost Rakovník. [online]. 2009. [[cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://rkfrakovnik.webnode.cz/rimskokatolicka-cirkev/svatostiny
28)
SPOLEČNOST KŘESŤANŮ A ŽIDŮ, Dialog křesťanů a Židů, s. 112
29)
Křesťanský pohřeb, dostupné z: http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2011030018
30)
Talit, Wikipedie otevřená encyklopedie, dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Talit
31)
Chazan, Wikipedie otevřená encyklopedie, dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Chazan
32)
Rabín, ABZ slovník cizích slov, dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/rabin-rabbi-rabi-rabi
34)
Stéla, ABZ slovník cizích slov, dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/stela
35)
Tumba, ABZ slovník cizích slov, dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/tumba
36)
Tradice a zvyky. Židovské hřbitovy. [online]. 2009. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.zidovskehrbitovy.cz/index.php?id_cat=112&new=2223
37)
SPOLEČNOST KŘESŤANŮ A ŽIDŮ, Dialog křesťanů a Židů, s. 130
krestanstvi_a_judaismus2012.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:37 autor: 127.0.0.1