Biologický determinismus

V tomto referátu bych chtěla nejprve popsat, co to je biologický determinismus a poté ho porovnat s determinismem kulturním. Na základě porovnání, určím, který směr více vystihuje realitu. Na závěr bych uvedla několik představitelů.

Co to je determinismus? Je tím myšleno učení o světové zákonitosti, o všeobecné podmíněnosti všeho dění, přírodního i společenského. Determinismus je filosofické přesvědčení, že každá událost nebo stav věci, včetně každého lidského rozhodnutí je důsledkem předchozích událostí a stavů věcí, které zároveň nemohly způsobit nic jiného. ¹⁾

Biologický determinismus byl rozšířen v první polovině 19. století. Upřednostňuje dědičné a vrozené schopnosti, člověk je málo tvárný a při přísné výchově se vždy vrací k přirozenému. Díky Arthurovi de Gobineau se stal základem novodobé teorie rasismu a z části byl přijat sociálními darwinisty. Teprve Franc Boas, Margaret Meadová a další američtí antropologové dvacátého století se jednoznačně přiklonili ke kulturnímu determinismu. V sedmdesátých letech přišel s novou teorií sociobiologie americký entomolog Edward Wilson, která se zabývala využíváním poznatků evoluční biologie a genetiky k obnovení biologického determinismu. Současný biologický determinismus většinou zdůrazňuje universálnost dědičných základů kultury, překračujících etnické rozdíly. ²⁾

Typickým příkladem, kdy se střetává biologický a kulturní determinismus je výzkum Margaret Meadové na Samoy. Při svém dokazování hypotézy, že v procesu socializace nehraje rozhodující roli dědičnost, ale výchova a kultura (biologický x kulturní determinismus) vycházela z jednoho původního předpokladu. Nejproblematičtějším úsekem v životě jednotlivce v naší společnosti má být dospívání, protože v souvislosti s ním existují nejrůznější svazující předpisy a tabu. ³⁾

Derek Freeman podrobil výzkumy M. Meadové ostré kritice. Ve své studii „Margared Meadová a Samoe“ tento australský antropolog, který sám strávil na Samoy šest let a je považován za největšího znalce samoyské kultury tvrdí, že nezkušenost a určitá metodologická předpojatost, zděděná od F. Boase způsobily, že Meadová podává o samoyské společnosti deformovaný idealizující obraz. Někteří odborníci, např. americký antropolog práva českého původu Leopold Pospíšil, skepsi vůči vědecké hodnotě díla M. Meadové sdílejí, jiní ji odmítají. Několik desetiletí se zdálo, že spor kulturního a biologického determinismu je definitivně uzavřen. Většina antropologů uznávala rozhodující podíl kultury na formování osobnosti člověka, i když mnozí z nich nevylučovali ani omezený vliv biologických, genetických faktorů. Obrat přinesl bouřlivý rozvoj přírodních věd. V 60. letech aktualizovali evoluční biologové tezi, se kterou vystoupil zejména R. A. Fischer ve 30. letech, podle níž základní mechanismus darwinistického přírodního výběru se odehrává na úrovni genů. Současně soudili, že většina genotypových variací uvnitř populace, mezi kterými probíhá „soupeření“, nevzniká genovou mutací, ale rekombinací genů. R. Dawkins tvrdí, že každý gen se snaží maximálně rozšířit kopie své DNA. Živé organismy podle této hypotézy představují pouhé mechanismy přenosu DNA a jejich morfologie, fysiologie i chování jsou uzpůsobeny strategií genů. Každý jedinec, poslušný genové strategii, usiluje předat následující generaci maximum svých genů. Tato představa je v literatuře známa jako „Dawkinsova teorie sobeckého genu“. ⁴⁾

Dalším důležitým termínem evoluční biologie je altruismus, což je moderní označení pro postoje a jednání, která sledují prospěch druhého člověka (altruistické jednání, dobročinnost, nesobeckost, nezištnost). Protikladem je egoismus. Moderní biologie ukázala, že altruismus se projevuje tím výrazněji, čím jsou oba jedinci příbuzensky bližší a čím více mají společných genů. Jedinec proto i prostřednictvím svého altruismu šíří kopie vlastních genů. Altruismus se nevylučuje s pojetím sobecké genové strategie. ⁵⁾

Další představitelé K představitelům biologického determinismu patřil např. S. Freud. Nevědomí a pudy (Erós – pud života a Thanathos – pud smrti) mají, podle jeho názoru, dominantní vliv na psychický vývoj jedince a podstatným způsobem ovlivňují jeho chování a jednání ve společnosti a kultuře, která plní významnou restriktivní funkci potlačení nevědomí, svazuje přirozené sklony a pudy jedinců. Řadu příznivců má biologický determinismus v jazykovědě. Například Noam Chomsky a Derek Bickerton. Americký jazykovědec Joseph Greenberg se pokusil prokázat existenci vrozených lingvistických „univerzálií“, vyskytujících se ve všech jazycích světa.

Stručně jsme si vysvětlili co je to determinismus, ať už biologický nebo kulturní a zjistili jsme, že každý z představitelů těchto směrů má svou teorii a své zastánce. Pokud bychom se měli mezi nimi rozhodnout, který směr je více „správný“ a ukazuje nám pravdivější informace, byl by to determinismus biologický. Důkazem toho, jak se výzkum dělat nemá, je výzkum Margaret Meadové.

„Hlavní vadou, takto prováděného výzkumu je především v tom, že zkoumaná hodnota je natolik předpokládána, že výsledek není výsledkem, ale „potvrzením“ původního předpokladu.„ ⁶⁾

Známe nejznámější představitelé těchto směrů a také jsme se dozvěděli základní informace o tom, co je altruismus a jak se projevuje.

• BOB DOYLE. Free Will: The Scandal in Philosophy (I-Phi Press, 2011).
• DAWKINS, Richard. Sobecký gen. Přel. Vojtěch Kopský. 1.vyd. Praha : Mladá fronta, 1998. s. 29-49.
• KOKAISL, Petr. Základy antropologie. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2007, 184 s. ISBN 978-80-213-1722-2.
• WILSON, Edward O Sociobiology: The New Synthesis (Belknap Press, 1975)

—-

Počet shlédnutí: 38