Turci a Tataři v Rumunsku [Hospodářská a kulturní studia]

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Turci a Tataři v Rumunsku ======
**Alina Tsiuleneva, Martin Procházka, Nikola Bíbová, Tereza Zobánková. //Turci a Tataři v Rumunsku//. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2017. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/ls2017:turci_tatari_v_rumunsku**


===== Úvod =====

Tato práce se věnuje menšinám Turků a Tatarů v Rumunsku. Tyto menšiny nemají v Rumunsku největší zastoupení, přesto jsou výraznou složkou tamějšího obyvatelstva. V práci je poukazováno na historický vývoj a současnou situaci těchto menšin, ať už z jejich pohledu, nebo z pohledu majoritních rumunských obyvatel. Práce se také zabývá kulturou a snahami o zachování typických kulturních rysů obou etnik, dále se zabývá jejich kuchyní a jazykem. Všechny zmíněné aspekty jsou v práci porovnávány také s majoritou Rumunů. Tyto aspekty byly vybrány z toho důvodu, že jsou nejvýraznějšími rysy tureckého a tatarského etnika, na základě kterých se tato dvě etnika vydělují od majority. Další část je zaměřena na vztahy mezi minoritními Turky a Tatary a majoritními Rumuny. Je zde zahrnut pohled zmíněných minoritních etnik i pohled rumunského obyvatelstva a rumunské státní správy.

Téma práce není v současné době tolik atraktivní, spíše je poněkud opomíjeno. Děje se tomu tak zřejmě proto, že minorita Turků v Rumunsku je - například oproti minoritě v Bulharsku - poněkud malá. Proto se mnohem početnější minorita Turků v Bulharsku nebo také například v Řecku zřejmě jeví zajímavější. Minorita Tatarů je ještě menší než turecká minorita a pro stejný důvod ani u ní není mnoho prací, které by se minoritou v tomto ohledu zabývaly. Navíc jsou si obě minority poměrně blízké. Příslušníci tatarské minority dokonce v některých případech bývají zahrnováni pod tureckou minoritu. Proto je důležité se tímto tématem zabývat a osvětlit tak situaci dvou podobných, ale nestejných etnik Turků a Tatarů žijících na území Rumunska.

{{ :ls2017:eu_location_rom.svg_1_.png?400 |}}
//obrázek č. 1 - Mapa Evropy se zvýrazněným Rumunskem// ((Poloha Rumunska. [online].  [cit. 11.07.2017]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rumunsko#/media/File:EU_location_ROM.svg))
===== Cíl práce =====

Cílem této práce je charakterizovat tureckou a tatarskou menšinu a majoritní rumunské obyvatelstvo z hlediska kulturních rozdílů. Dalším cílem je zjistit, zda tyto odlišnosti nějakým způsobem ovlivňují život obou etnických skupin.

Splnění výše uvedených cílů pomůže k zodpovězení hlavní výzkumné otázky této práce: 
**Jaké jsou hlavní znaky určující identitu Turků a Tatarů v Rumunsku?**

K lepšímu pochopení problematiky poslouží také následující podotázky: 

  - Jaký je pohled Rumunů na tureckou a tatarskou menšinu? 
  - Jaký je pohled turecké a tatarské menšiny na rumunské obyvatelstvo? 
  - Jaký vliv má státní zásah na formování identity obou zmíněných menšin v Rumunsku?



===== Literární rešerše =====
Literatury, která se věnuje problematice turecké menšiny, je poměrně mnoho. Bohužel převážná většina těchto literárních děl se zaměřuje spíše na tureckou menšinu žijící v Bulharsku. Zájem o tureckou minoritu v Bulharsku je větší pravděpodobně z důvodu mnohonásobně početnější minority, jak již bylo zmíněno výše. Bulharská turecká minorita dle údajů z roku 2011 tvoří přibližně 8 % obyvatelstva ((WERNEROVÁ, Petra AIŠMANNOVÁ, Tereza NEUWIRTOVÁ, Tereza MATZ, Tomáš //Turecká menšina v Bulharsku// [online] Kulturní studia, 1.11.2016 [cit. 7. 3. 2017] Dostupné z:http://kulturnistudia.cz/turecke-etnikum-v-bulharsku/)), proto je zřejmě pro většinu spisovatelů lákavější než mnohem menší minorita v Rumunsku.

V publikaci //Ethnic entrepreneurship as an integration factor in civil society and a gate to religious tolerance. A spotlight on Turkish entrepreneurs in Romania// se kolektiv autorů věnuje otázce podnikání Turků a Tatarů (a také jiných tureckých občanů v Rumunsku) ve vztahu k jejich náboženské identitě a multikulturalismu v rumunské společnosti. Přestože se toto dílo věnuje Turkům a Tatarům v Rumunsku mnohem více z ekonomického hlediska, lze se z něj dozvědět i jiné informace vztahující se ke znakům určujícím identitu Turků a Tatarů v Rumunsku. Mezi důležitá zjištění plynoucí z této knihy patří fakt, že obě minority jsou většinou bilingvní (tzn. užívající dvou jazyků, zde tedy převážně rumunštiny a turečtiny a tatarštiny (( //Pojem bilingvní// [online] scs.abz.cz, © 2005-2017 [cit. 7. 3. 2017] Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/bilingvni )), což jim poměrně hodně usnadňuje integraci do rumunské společnosti, potažmo integraci do rumunské podnikatelské sféry. Rumunština zde usnadňuje proces začlenění obou menšin do rumunské společnosti. V podnikání jim také umožňuje snadnější uplatnění. 
Turci i Tataři se tedy poměrně rychle a bezproblémově integrují do rumunské společnosti a nemají vůči ní a vůči tomu, co po obou etnikách vyžaduje, výhrady. Zde je naráženo hlavně na fakt, že do 1989 nebylo v Rumunsku dovoleno vzdělávání v daném jazyce minority, nicméně i tak se Turkům i Tatarům podařilo zachovat si svoji etnickou identitu i svůj jazyk a své zvyky. Proces bezproblémové integrace Turků a Tatarů lze lehce spojit se skutečností, že Turci i Tataři nejsou nijak negativně vyhranění vůči rumunské společnosti, s rumunskou společností vychází poklidně a nikdy mezi ní a zmíněnými minoritami nevznikl konflikt.((CONSTANTIN, Daniela-Luminita GOSCHIN, Zizi DRAGUSIN, Mariana //Ethnic Entrepreneurship as an Integrating Factor in Civil Society and a Gate to Religious Tolerance: A Spotlight on Turkish Entrepreneurs in Romania// [online] jsri.ro, 2008 [cit. 6. 3. 2017] Dostupné z: http://jsri.ro/ojs/index.php/jsri/article/view/386)) 

V knize //The Crimean Tatars: The Diaspora Experience and the Forging of a Nation// se autor v kapitole 9, která nese název Tatar diaspora identity in Bulgaria  and Romania, věnuje úsilí Tatarů v Dobrudži identifikovat se s Krymskými Tatary, nepodlehnout asimilaci s Rumunským obyvatelstvem a zachovat si svou etnickou identitu. Naproti tomu zmiňuje, že Tatarská menšina je silně turkifikovaná, což dokládá tím, že mnoho mladých Tatarů nyní mluví spíše turecky než tatarsky. Také v tomto díle zmiňuje, že Rumunská vláda nemá žádný zájem na rumunizaci Tatarské menšiny. Jako příklad, který svědčí proti rumunizaci uvádí skutečnost, že Tataři neuzavírají sňatky mimo svoji komunitu. Jako další příklad zastavení rumunizace autor uvádí narůstající projev islámu do tatarské kultury, na druhou stranu však poukazuje na to, že tato skutečnost podporuje další turkifikaci. ((WILLIAMS, Glyn Brian. //The Crimean Tatars: The Diaspora Experience and the Forging of a Nation//. Koninklijke Brill NV, 2001, s. 279-293)) 


Další autor ve své knize //Islamic Education in Europe// pojednává o složení muslimské komunity v rumunské společnosti, která je podle něj tvořena tureckým a tatarským etnikem. Do roku 1989 počet členů této komunity stagnoval nebo se snižoval. Nová, mladá a dynamická komunita začala vznikat až po pádu komunistického režimu v roce 1989, kdy začali do Rumunska přicházet noví imigranti muslimského vyznání s rozdílnou etnickou identitou. V knize také popisuje činnost DTUR (The democratic Turkish Union from Romania – Turecká Unie), což je organizace pro rumunské občany sdružující tureckou minoritu v Rumunsku. Autor dále informuje o tom, že centrem zmíněné Unie je Constanta, kde jsou i další místní pobočky. V Constantě se také nachází sídlo UDTTMR (Democratic Union of Tatar Turkish Muslims of Romania-Tatarské Unie), která funguje podobně jako Turecká Unie. Autor zde zmiňuje, že Tatarská unie se stará o každého svého člena. Prosazuje také kulturní a občanské zásady, které ilustrují zodpovědný obraz tatarské komunity a její postavení v rámci rumunského obyvatelstva, ale i v zahraničí. ((ASLAN, Ednan. //Islamic Education in Europe//. Böhlau Verlag Wien, 2009, s. 377-383)) 

Český autor Leoš Šatava ve své knize Národnostní menšiny v Evropě, v kapitole s názvem Rumunsko, popisuje velmi stručně cestu Turků a Tatarů na území dnešního Rumunska. ((ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě : Encyklopedická příručka. 1. Praha : Ivo Železný, 1994. s. 257 - 258))

V článku do Nationalities Papers se autor Ali Eminov zabývá tureckým a tatarským etnikem na Balkánském poloostrově. Zde popisuje historii obou etnik, dále autor informuje o tehdejší situaci Turků a Tatarů v jednotlivých státech ležících na Balkánském poloostrově. ((EMINOV, Ali. Turks and Tatars in Bulgaria and the Balkans. Nationalities Papers. March 2000. No. 1 s. 136))

===== Metodologie =====

V práci bylo užito kvalitativního přístupu k výzkumu. Kvalitativní přístup využívá pro sběr dat induktivní metody. To znamená, že na začátku výzkumu probíhá např. pozorování nebo dotazování, poté sběr dat, po sběru dat následuje jejich zpracování a vyvození předběžného závěru. Teoreticky by se výzkumník neměl zamýšlet nad tím, jaký by výzkum mohl mít výsledek, ale spíše by se měl sebranými daty nechat k výsledku dovést. Cílem je pak vytvoření nové hypotézy nebo nové teorie.((DISMAN, Miroslav. //Jak se vyrábí sociologická znalost//. Karolinum, 2011, s. 286-288))

Kvalitativní přístup spočívá např. v delším a intenzivním kontaktu se skupinou jedinců nebo s jedincem samotným, výzkumník se v tomto typu výzkumu snaží proniknout hlouběji do předmětu jeho studie a při tom používá zejména málo standardizované metody výzkumu. Hlavním úkolem kvalitativního výzkumu je vykonstruovat obraz o daném tématu, o němž se v průběhu výzkumu získávají data, která pak výzkumník musí sestavit tak, aby vytvářela podrobný popis toho, co výzkumník sám pozoroval a potažmo sám zaznamenal. ((HENDL, Jan. //Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace//. Praha: Portál, 2005, s. 49-52))

Hlavním zdrojem informací pro tuto práci byl pobyt členů skupiny, Martina Procházky a Nicoly Bíbové, v Rumunsku a následné získávání kontaktů na místní obyvatele, kteří byli nápomocní v řešení otázek v této práci. V rámci tohoto pobytu, který se konal v srpnu a září 2016 v Bukurešti, byla navštívena tato města: Constanta a její okolí, Brašov, Sibiu a Sighisoare. Informátoři byli oslovováni na ulici, v uniích sledovaných minorit a dále byly vedeny rozhovory se známými výzkumníků a jejich okolím. 

Pro sběr informací byla užita metoda pozorování, konkrétně technika zjevného zúčastněného pozorování. Ve zjevném zúčastněném pozorování se výzkumník stává součástí dění v  dané sociální situaci, kde se projevuje daný předmět výzkumu, a neskrývá svou identitu ani své poslání. Výhodou zúčastněného zjevného pozorování je participace na každodenním životě zkoumaných, což vede k lepšímu pochopení problematiky. Nevýhodou je zkreslení informací, které může ze zmíněné participace vyplynout. Jako další nevýhodu lze zmínit shánění přístupu do terénu nebo vytváření kontaktu s účastníky. Obojí může být mnohdy časově náročné. ((HENDL, Jan. //Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace//. Praha: Portál, 2005, s. 193-195))

Při sběru informací v terénu byla dále také užita technika osobního neformálního rozhovoru, která zmíněné pozorování doplnila tím, že se snažila získat podrobnější informace o sledovaném tématu. 
Neformální rozhovor se spoléhá na spontánní vymýšlení otázek v přirozené interakci mezi výzkumníkem a respondentem. Výhoda tohoto typu rozhovoru spočívá v tom, že jsou v něm zohledňovány individuální rozdíly výzkumníků. Pro posílení bezprostřednosti a hlubšího zásahu neformálního rozhovoru, lze využít prostředí a situace, v nichž se oba účastníci nachází. Nevýhody tohoto typu rozhovoru spočívají hlavně ve větší časové náročnosti zpracování dat, ale také rozhovoru samotného, dále v tom, že (více než u jiných typů rozhovorů) záleží na dobrých schopnostech tazatele (výzkumníka) takový rozhovor vést. ((HENDL, Jan. //Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace//. Praha: Portál, 2005, s. 175))

Vzhledem k odlišnosti českého a tureckého, popřípadě tatarského jazyka, byly rozhovory vedeny v angličtině mnohdy v přítomnosti anglicko-tureckého (tatarského) překladatele. Další doplnění informací proběhlo prostřednictvím online rozhovorů přes Skype.  
Pro získání obecných informací o Rumunsku byly využity dostupné internetové a knižní zdroje.


===== Vlastní práce =====

==== Minority Turků a Tatarů v Rumunsku ====
Podle sčítání lidu z roku 2011, žije v Rumunsku 20 121 641 lidí. Minorita Turků zahrnuje 27 700 osob, což je asi 0,14 % obyvatel Rumunska. Minorita Tatarů čítá asi 20 300 osob, což je asi 0,1 %.  ((//Press release No. 159 of July 4th, 2013 on the final results of Population and Housing Census – 2011. //Institutul National de Statistica [online]. [cit. 2017-08-25] Dostupné z: http://www.insse.ro/cms/files/statistici/comunicate/RPL/RPL%20_rezultate%20definitive_e.pdf)) Z těchto statistických údajů, vydaných rumunským statistickým úřadem, lze vidět, že obě menšiny jsou skutečně malou částí rumunského obyvatelstva.

Tataři přišli na území dnešního Rumunska společně s nájezdnou armádou Zlaté Hordy ve druhé polovině 13. století. ((ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě : Encyklopedická příručka. 1. Praha : Ivo Železný, 1994.)) Mongolové si území Rumunska začlenili do své říše a více než století tomuto území dále vládli. Tato skutečnost Tatarům, kteří původně pocházeli z vlastního státu (který byl také dobyt Mongoly) na území dnešního Tatarstánu, poměrně usnadnila začlenění mezi podmaněné obyvatelstvo. ((FASKUTDINOVA, Lira. Tatarská etnicita a důvody jazykové asimilace. Bakalářská práce. [online] Česká zemědělská univerzita, 2012 [citováno 26.08.2017] Dostupný z WWW:http://www.hks.re/wiki/lib/exe/fetch.php?media=2014:tatari_100911_prace.pdf))

Turci se na území Rumunska dostali s příchodem Osmanské říše na Balkán. Osmané se někdy také označují jako Turci. Hrozba Osmanské říše pro dvě nezávislá knížectví, rozléhající se na území dnešního Rumunska, je patrná hlavně ve chvíli, kdy Osmané dobyli sousední Bulharsko. K tomu došlo na konci 14. století.((//Nové universum. Všeobecná encyklopedie A-Ž//. Euromedia Group - Knižní klub, 2003. ISBN 80-242-1069-X))

Historie obou minorit bude podrobněji popsána níže, nicméně z tohoto stručného historického přehledu lze vidět, že obě minority žijí na území Rumunska pospolu už několik století. Každá se však na toto území dostala v jiný čas a také jiným způsobem. 

I přes odlišnou historii, jsou si tato dvě etnika poměrně blízká a to hlavně díky společnému náboženství. Drtivá většina Turků i Tatarů v Rumunsku jsou muslimové. Další fakt, který tyto dvě menšiny pravděpodobně velmi sblížil, byl Komunistický režim v letech 1947-1989, který obě menšiny utlačoval, hlavně v činnostech týkajících se praktikování náboženství a jazyka. ((CONSTANTIN, Daniela-Luminita GOSCHIN, Zizi DRAGUSIN, Mariana Ethnic Entrepreneurship as an Integrating Factor in Civil Society and a Gate to Religious Tolerance: A Spotlight on Turkish Entrepreneurs in Romania [online] jsri.ro, 2008 [cit. 6. 3. 2017] Dostupné z: http://jsri.ro/ojs/index.php/jsri/article/view/386))

Podle Aliho Eminova, který napsal článek Turks and Tatars in Bulgaria and the Balkans, měli Turci silnější vztah ke svojí domovině - k Turecku, než Tataři. Turci Turecko považovali za svůj domov a doufali, že by se tam jednou mohli eventuelně vrátit. Naproti tomu vztah k zemi, ve které žili, tedy k Rumunsku, byl podle něj daleko slabší. Rumunští Tataři v porovnání s Turky na sebe prvně pohlíželi jako na Rumuny a druhotně jako na Tatary či muslimy. ((EMINOV, Ali. Turks and Tatars in Bulgaria and the Balkans. Nationalities Papers. March 2000. No. 1))
Dnes je tomu podobně. Turci sami sebe (vedle jiných aspektů) jako Turky identifikují na základě vztahu s Tureckem. Tataři fakticky nemají vlastní stát, s nímž by se mohli identifikovat, nicméně se i přes to vrací ke svým tradicím, zvykům a jazyku. 

Etnická identita obou menšin je podle respondentů určována hlavně na základě jazyka, kultury (nebo potažmo tradic) a také typické tradiční kuchyně. Turecká i tatarská identita je však v mnoha ohledech provázaná s Rumunskem. Kupříkladu co se týče jazyka, zejména u tatarštiny je patrné, že se Tatarské úřady snaží tatarštinu navrátit do běžného užívání, nicméně mezi mladými se nejčastěji mluví rumunsky. Tato problematika bude rozebrána níže.

==== Historie ====
Tataři jsou spjati s historií Mongolské říše. Tataři, kteří na počátku 13. století, měli na území dnešního Tatarstánu vlastní stát, Volžsko-kamské Bulharsko, byli dobyti Mongoly a následně i začleněni do velké mongolské říše. ((FASKUTDINOVA, Lira. //Tatarská etnicita a důvody jazykové asimilace//. Bakalářská práce. [online] Česká zemědělská univerzita, 2012 [citováno 20.04.2017] Dostupný z WWW:http://www.hks.re/wiki/lib/exe/fetch.php?media=2014:tatari_100911_prace.pdf)) 
Mongolové bývají podle Khana ((WETHERFORD, Jack. //Genghis Khan and the Making of the Modern World//. Crown Publishers, 2004, ISBN 0-609-61062-7)) označováni jako Black Tatars, tedy Černí Tataři. Dle tohoto označení si tato dvě etnika lze lehce zaměnit. Proto je třeba poukázat na to, že Mongolové a Tataři jsou dvě rozdílná etnika, byť často bývá jedno nebo druhé etnikum označováno názvem toho druhého.

Na konci 13. století se Tataři účastnili mongolské invaze do Evropy. Část mocné armády pronikla až do Střední Evropy, kde byla zhruba v polovině 13. století zastavena Václavem I. na Kladsku (území dnešního Polska).((NĚMEC, Václav, KUBEŠOVÁ, Hana. //Expanze Turků a Tatarů do Evropy//. online] dějepis.com, [cit. 20.04.2017] Dostupné z: http://www.dejepis.com/ucebnice/expanze-turku-a-tataru-do-evropy/)) To způsobilo, že se mongolská armáda odklonila na jih a spojila se s druhou částí mongolské armády, která bojovala na území Uher. Tehdy ještě neexistoval ucelený Rumunský stát, nýbrž se na území dnešního Rumunska nacházely Uhry a Bulharská říše. ((//Nové universum. Všeobecná encyklopedie A-Ž//. Euromedia Group - Knižní klub, 2003. ISBN 80-242-1069-X)) Právě do druhé poloviny 13. století můžeme řadit přilnutí Tatarského etnika k rumunskému území. Všechna území, která byla Mongoly dobyta, byla připojena k Mongolské říši. Ta se však postupem času stala natolik rozlehlou, že bylo nemožné, aby ji spravoval jeden panovník. Proto se rozdělila na jednotlivá území, kterým vladli potomci Čingischána. Během následujícího století se tyto celky postupně rozpadaly. ((PROVAZNÍK, Lukáš. //Rus a Mongolové ve 13. století//. Bakalářská práce. [online] Masarykova univerzita v Brně, 2010 [citováno 20.04.2017] Dostupný z WWW:https://is.muni.cz/th/216751/ff_b/bakalarska_prace.pdf))

Historické provázání vztahů dnešní turecké menšiny a Rumunska můžeme datovat na konec 14. století. V této době se na území dnešního Rumunska nacházely Uhry, konkrétně jejich část Sedmihradsko, a dvě nezávislejší knížectví Moldavské a Valašské. ((//Nové universum. Všeobecná encyklopedie A-Ž//. Euromedia Group - Knižní klub, 2003. ISBN 80-242-1069-X)) Turci byli součástí velké Osmanské říše, která se snažila expandovat přes Balkán do Evropy. Za významný mezník expanze osmanských Turků na evropský kontinent lze považovat dobytí Konstantinopole v roce 1453, čímž také zanikla Byzantská říše. 

Na konci 14. století si Osmanská říše podmanila Bulharsko a stala se tak přímým sousedem Valašského knížectví. Sílící turecká hrozba, která nad Valašským knížectvím visela, donutila tehdejšího valašského knížete Mirceu na začátku 15. století k placení daně Osmanské říši. Platbou daní si Mircea pro své knížectví vykupoval mír. Nicméně postupem času vliv Turků sílil a v polovině 16. století se Valašsko stalo na několik století součástí tureckého impéria. Velice podobně tomu bylo i u Moldavského knížectví, které se pod tureckou nadvládu dostalo na začátku 16. století a stejně jako Valašsko muselo za mír platit daň. Sedmihradsko bylo, stejně jako dvě zmíněná knížectví, lenní součástí Osmanské říše. Na konci 17. století však bylo připojeno k Uhrám. ((//Nové universum. Všeobecná encyklopedie A-Ž//. Euromedia Group - Knižní klub, 2003. ISBN 80-242-1069-X))

Moldavské a Valašské knížectví se sjednotily v polovině 19. století. Na konci 19. století v rámci Sanstefanské mírové smlouvy vyhlásilo Rumunské knížectví svoji nezávislost. Prohlášením nezávislosti odstartoval úpadek osmanského vlivu na tomto území.
Osmanská říše přestala existovat s koncem 1. světové války. Po skončení 1. světové války se Sedmihradsko v rámci Trianonské smlouvy připojilo k Rumunsku. ((ŽELIEZKO, Petr. //Historie Rumunska//. [online] CKmundo, [cit. 17. 4. 2017]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/rumunsko/historie))

==== Kultura ====

Turecké i tatarské etnikum má poměrně silnou snahu zachovat si své tradice, jazyk a kulturu. Důkazem toho je fakt, že obě etnika mají zřízenou organizaci, která se tyto snahy snaží nějakým způsobem realizovat. Pro tureckou menšinu existuje organizace se zkratkou UDTR (The democratic Turkish Union from Romania - dále jen jako Turecká Unie). Hlavním cílem Turecké Unie je chránit právo na vyjádření etnické, jazykové, kulturní a náboženské identity a také chránit tradice rumunských občanů turecké národnosti. Prostřednictvím této organizace mohou příslušníci tureckého etnika podporovat a volit zástupce do rumunského parlamentu. Mezi další činnosti Turecké Unie lze zařadit například vytvoření systému sociálního zabezpečení svých členů, rozvoj programů sociální pomoci, ochranu kulturně významných míst či vyučování tureckého jazyka.((ASLAN, Ednan. //Islamic Education in Europe//. Böhlau Verlag Wien, 2009, s. 380))

V rámci Tatarské menšiny vznikla tzv. UDTTMR (Democratic Union of Tatar Turkish Muslims of Romania - dále jen Tatarská Unie), která naplňuje obdobné cíle jako Turecká Unie. Tatarská Unie se vyznačuje péčí o každého svého člena. V rámci komunity prosazuje také kulturní a občanské zásady, které by měly ilustrovat zodpovědný obraz tatarské komunity a její postavení v rámci rumunského obyvatelstva, ale i v zahraničí. ((ASLAN, Ednan. //Islamic Education in Europe//. Böhlau Verlag Wien, 2009, s. 382)) Konkrétně se snaží o ochranu mateřského jazyka, hudby, tradice a hmotného majetku (o který také pečuje), snaží se rozvíjet rumunsko-turecké přátelství a podporovat obraz rumunsko-občanského původu Turků v zahraničí.((//RDTU Overview// [online] UDTR, (2006-2015) [cit. 01. 06. 2017]. Dostupné z: http://www.rdtb.ro/index.php?l=en&m=1))

{{ :ls2017:unie.png?300 |}}

<html><center><i>obrázek č. 2: Vlajky před Tatarskou Unií - Constanța, Rumunsko </i></center></html>((z osobního alba Martina Procházky))

O snaze udržet si své zvyky, jazyk a tradice svědčí i to, že obě minority vydávají v rámci svých společenství periodika.\\
Turecká menšina vydává noviny, které se nazývají HASKES. Jsou vydávány od roku 1995 a zahrnují témata jako politika, vzdělání, kultura, umění a tradice, náboženství nebo třeba dětskou rubriku. Tatarská menšina vydává dva magazíny, které se jmenují Caş (v překladu Mladý muž), Kadinlar Dűnyasi (v překladu Ženský vesmír) a Karadoniz (v překladu Černé moře). Všechny tyto tiskoviny vychází každý měsíc. Obsah tiskovin je psán jak Rumuny, tak i Turky a Tatary a probíhá velmi důkladnou editací. Tisk těchto novin je financován ze strany rumunské vlády pomocí subvencí, které poskytuje odbor zabývající se mezietnickými vztahy v Rumunsku. ((ASLAN, Ednan. //Islamic Education in Europe//. Böhlau Verlag Wien, 2009, s. 382-383))

Rumunští Turci i Tataři jsou velmi hrdí na svoje kořeny, proto si zejména v menších městech či vesnicích často udržují malá muzea s tradičními nástroji, oblečením a dalšími předměty. Turecké muzeum se nachází například ve vesnici Cobadin a tatarské v Constanțě, největším městě rumunské Dobrudže. Členové obou minorit se mezi sebou nejčastěji setkávají během svateb, pohřbů a také oslav některého ze svátků, které se nejčastěji pojí s islámem.


==== Významné dny ====
21. března se jako všude na světě slaví jaro, ale v tureckém podání je tato oslava zvaná nevruz a je provázena legendou o Eldenekou (Hoře oceli), kde po 400 let měli přežívat čtyři přeživší Turci, kteří se naučili opracovávat ocel. Díky tomu se dostali z hory a mohli dále žít.

Pro rumunské Turky je důležitý také 6. květen, kdy se slaví svátek hidirellez (den mrtvých). Lidé dávají sladkosti na hroby svých blízkých a modlí se za jejich duše.

Velmi slavnou událostí, ne však svátkem, je sunnet. Tato oslava se týká pouze chlapců, protože jde o oslavu jejich obřízky. V Rumunsku se obřízka na rozdíl od Turecka nedělá chlapečkům hned po porodu, ale až mezi třetím a čtvrtým rokem.

Tataři v Rumunsku stejně jako Turci slaví nevruz i hidirellez. Mají ale několik významných dnů, které jsou dokonce uznané v rumunském kalendáři. Těmi jsou 5. květen jako den tatarského jazyka, 18. květen jako den výročí deportace a genocidy krymských Tatarů a nakonec 13. prosinec jako rumunský den Tatarů.

Mimo tyto svátky také v září pořádají každoroční tatarský festival, který zahrnuje tradiční tance, jídlo i sport zvaný kurash (tradiční wrestling, jehož vítěz musí tančit s ovcí na zádech).

==== Jazyk ====
Turci na území Rumunska mluví jak rumunštinou, tak i turečtinou. Stejně tak také Tataři mluví jak tatarsky, tak i rumunsky a mnohdy také turecky. Rozdíly mezi těmito jazyky budou rozebrány níže.

Rumunský jazyk patří do indoevropských jazyků románské jazykové skupiny.((KOKAISL, Petr //Etnické minority v Evropě//. Česká zemědělská univerzita v Praze, 2014. ISBN 978-80-213-2524-1)) Písmem je latinka. Rumunština používá celkem pět diakritických písmen – ă, â, î, ș, ț. Podobně jako u jiných románských jazyků, je základem rumunštiny vulgární (lidová) latina. 
Rumunština byla ovlivňována mnohými jazyky, se kterými v průběhu historie přišla do styku. Jsou to např. řečtina, turečtina, němčina, francouzština a v poslední době také angličtina. 

Jak již bylo zmíněno výše, na území dnešního Rumunska se rozkládala Dácie. Dnešní rumunština obsahuje stovky slov, jejichž původ lze nalézt v staré dáčtině. Další jazyky, z nichž rumunština v historii mnohokrát čerpala výrazy, jsou například staroslověnština a prabulharština. Většina slov je slovanského původu a pronikla do rumunštiny ve mezi 14. a 15. stoletím.   
V dnešní době rumunsky hovoří především obyvatelé Rumunska, Moldavska a Srbska. V Srbsku se užívá rumunština jako menšinový jazyk v oblasti Vojvodina. V Moldavsku byla z politických důvodu vyhlášena jako samostatný jazyk moldavština. Je to ovšem pouze snaha odtrhnout a osamostatnit Moldavsko od Rumunska ve všech směrech. Z lingvistického hlediska je jazyk, kterým se mluví v Moldavsku, rumunština. ((MICHLOVÁ, Eliška, //RUMUNŠTINA – ROMÁNSKÝ JAZYK NA SLOVANSKÉM
ÚZEMÍ// [online] Jazykový koutek, [cit. 29. 4. 2017]. Dostupné z: Dostupné z: http://www.jazykovy-koutek.cz/wp-content/vznik-rumun%C5%A1tiny.pd))

Turecký jazyk se řadí do skupiny turkických nebo také altajských jazyků. ((KOKAISL, Petr //Etnické minority v Evropě//. Česká zemědělská univerzita v Praze, 2014. ISBN 978-80-213-2524-1)) Mluví se jím především na území Turecka a Kypru, kde je zároveň i úředním jazykem. Dále je například částečně používán v Bulharsku, Německu, Kosovu či Řecku. Původně byl jazyk zapisován tureckým osmanským písmem z dob Osmanské říše. Od 14. století byla turečtina také oficiálním jazykem Osmanské říše. V této době turečtina přijala mnoho slov z arabštiny, perštiny a jiných jazyků. ((//Nové universum. Všeobecná encyklopedie A-Ž//. Euromedia Group - Knižní klub, 2003. ISBN 80-242-1069-X))
Do nynější podoby tohoto jazyka se výrazně promítl vliv Kemala Atatüka, který reformoval celé Turecko a také založil Tureckou republiku. V roce 1922 prohlásil istanbulský dialekt spisovným jazykem a roku 1928 do turečtiny zavedl latinku.

Tatarština je jazykem tatarských etnik a patří stejně jako turečtina do skupiny turkických jazyků. ((KOKAISL, Petr //Etnické minority v Evropě//. Česká zemědělská univerzita v Praze, 2014. ISBN 978-80-213-2524-1)) Nejstarší písemné památky pochází asi z 15. století. Nejprve se v rámci jazyka používalo arabské písmo, poté latinka a od začátku 20. století je to upravená azbuka. ((//Nové universum. Všeobecná encyklopedie A-Ž//. Euromedia Group - Knižní klub, 2003. ISBN 80-242-1069-X)) 

Většina Turků i Tatarů v Rumunsku mluví jak turecky či tatarsky (většinou si rozumí i Tataři s Turky navzájem), tak i rumunsky, ačkoli by se to mohlo zdát složité v závislosti na rozdílných jazykových skupinách. Mladší generace mluví ve většině případů rumunsky, protože se stydí (nebo se zkrátka nechce) vyjadřovat se ve své mateřštině. Nicméně i přes to, že se nechtějí v jazyce svého etnika vyjadřovat, tatarsky nebo turecky velmi dobře rozumí. Pozice tatarštiny a turečtiny by se při pohledu na mladší generace mohla zdát poněkud upadající. Tomu se snaží zabránit v první řadě organizace sdružující tato etnika a ve druhé řadě i Rumunsko samo. Ve školách je povolena výuka tureckého či tatarského jazyka a lze ji směrovat i na tatarskou či tureckou historii nebo na náboženství.

=== Kuchyně ===

Provázanost tatarského a tureckého etnika s Rumunskem lze vidět nejen v jazyce, ale také v kuchyni. V závislosti na historických událostech je rumunská kuchyně hodně rozmanitá. Je podobná kuchyni balkánských národů, ale pojala něco i z maďarské, rakouské a bulharské kuchyně. Je velmi zdravá, obsahuje mnoho pokrmů ze zeleniny a masa. Nejoblíbenějším druhem masa je zde vepřové či skopové maso. Velmi známé jsou také rumunské klobásy a uzené maso. 

Zvláště ve využití vepřového masa lze vidět rozdíl oproti kuchyni Turků a Tatarů. Tataři i Turci vyznávající islám mají z podstaty svého náboženství zakázáno užívat ve své kuchyni vepřové maso. Tataři oproti rumunské a turecké kuchyni také často využívají koňské maso, které je pro ně typické z hlediska jejich tradic. ((MOSTÝN, Milan, //Co nabízí tatarská kuchyně// [online] Hospodářské noviny, (2007) [cit. 11. 05. 2017]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-20939070-co-nabizi-tatarska-kuchyne)) Je třeba také zmínit typický tradiční nápoj z koňského mléka, kterému říkají kumys.

Společné pro všechny zmíněné kuchyně je také například bílý chleba, který Turci nazývají ekmek. Turecká a tatarská etnika v Rumunsku také svazuje záliba ve sladkostech a také v pálivém jídle. 
Jako typicky turecké jídlo lze označit kebab, který pronikl už do celého světa. Nicméně pro Turky v Rumunsku je typičtější například vývar, kterému se říká kervansaray, dále masový závin zvaný yarimca, který bývá plněný cibulí a (většinou) ovčím masem. Také je pro ně typický sladký čaj, který se tradičně podává návštěvám, či takzvaný ayran, což je osvěžující nicméně poněkud hutný jogurtový nápoj. (( //Jídlo a pití// [online] Tureckem.cz, (2011-2013) [cit. 11. 05. 2017]. Dostupné z: http://www.tureckem.cz/turecko/j-dlo-pit))


===== Vzájemné vztahy mezi Rumuny a tureckou či tatarskou menšinou =====


=== Pohled turecké a tatarské menšiny v Rumunsku na Rumuny ===

Turci v Rumunsku oceňují většinou vlídné přijetí Rumunů, a proto si jich také velice váží. I ve vesnicích (např. Cobadin v rumunské Dobrudži) lze pozorovat vřelé vztahy mezi tureckými a rumunskými sousedy, zároveň také lze pozorovat vřelé vztahy mezi rumunskými obyvateli města. Stejně tomu je ale i ve větších městech, obzvláště v oblasti Dobrudže. Největší zdejší město Constanța je zároveň místem s největším procentem turecké menšiny v Rumunsku. Nemalý počet jich ale najdeme i v hlavním městě, Bukurešti.

Mladí Turci a Tataři, narození v Rumunsku si jsou vědomi svých kořenů, ale považují se ve skoro stejné míře i za Rumuny, a to i proto, že netráví čas v uzavřených skupinách jen mezi sebou, ale jsou, díky škole nebo místě bydliště, vmícháni mezi rumunské obyvatelstvo. Jako komunita se turecká i tatarská menšina schází jen příležitostně, a to zejména při svátcích, či oslavách spjatých s náboženstvím. Je zde i spousta smíšených turko-tatarských rodin. Turci a Tataři mezi sebou nechovají žádnou zášť, a kromě věčného přetahování se o původu některých tradic a například i tradičních pokrmů, spolu velmi dobře vychází. Důkazem je rodina Minever Mur, Tatarky, která se v Rumunsku narodila a vzala si rodilého Turka. Mají spolu dceru Isabel, která se cítí být etnicky Tatarkou i Turkyní na stejné úrovni, vedle toho se nebála říct, že se cítí i jako Rumunka. 

Paní Kamal, učitelka turečtiny a Islámu ve vesnici Cobadin, cítí největší rozdíl mezi Turky v Turecku a Rumunsku v jejich "náboženskosti", která je prý v Turecku mnohem tradičnější. Sama se potom charakterizuje jako Rumunka tureckého etnika. Velmi si váží vztahů, jaké mají mezi sebou obyvatelé Cobadinu, kde žijí Rumuni a Turci společně. Nikdy prý nezažila ani náznak diskriminace, či jakéhokoli konfliktu ze strany sousedů. Za komunismu si také podle ní všichni zvykli modlit se více v soukromí, a proto svoje náboženské rozdíly tolik neřeší se svými nemuslimskými přáteli a známými. Zároveň se tím ale vytrácí víra mladých lidí, protože v soukromí si každý nastavuje své vlastní obřady. Proto se rozhodla, jako učitelka náboženství, v dětech víru rozdmýchávat. Stejné důvody má k výuce turečtiny. Rumunština mladé obklopuje všude kolem, v televizi, mezi přáteli, a proto se snaží v mladých jazyk jejich předků zachovat v co nejvyšší míře. Dále se zmínila o uzavírání sňatků mezi Rumuny a Turky. Dříve byl sňatek mezi muslimy a jinými náboženstvími zcela vyloučen. Dnes tomu tak již není, ale i proto zaniká tradice. Buď jeden z partnerů konvertuje k náboženství druhého, nebo si každé své náboženství zachová, ale to se časem formuje do čehosi nového. 

{{ :ls2017:fotka-ucitelka.png?300 |}}

<html><center><i>obrázek č. 3: Učitelka turečtiny a náboženství tureckého etnika - Cobadin, Rumunsko </i></center></html>((z osobního alba Martina Procházky))


=== Pohled rumunského obyvatelstva na tureckou a tatarskou minoritu na území Rumunska ===

Jelikož se Turci i Tataři nachází zejména v severní Dobrudži na východě Rumunska, týká se toto téma hlavně Rumunů žijících v této lokalitě. Kromě výjimek, které můžeme najít doslova všude, kvůli diverzitě názorů a zkušeností různých lidí, přijmulo rumunské obyvatelstvo své turecké a tatarské sousedy naprosto bez problémů. Muslimské a křesťanské obyvatelstvo se sblížilo zejména ve 20. století, kdy z důvodu trvání totalitních režimů nesmělo praktikovat náboženské zvyky a ceremoniály. Všichni se společně scházeli a poskytovali si prostor k vykonání svých náboženských obřadů.
I dnes Rumuni vnímají Turky a Tatary jako součást obyvatelstva celého Rumunska. 

Paní Bogza, která je rumunské národnosti, ale má na starosti administrativu v Tatarské unii v Constanțě, zastává názor, že všichni narození v Rumunsku mají stejné právo na pobyt a všechna práva bez omezení ve své rodné vlasti. A to i když jejich kořeny pocházejí z jiné části světa. Kdo z nás může říct, že je na 100 % národnosti země, ve které celý život žije. Mnoho jejích přátel tvoří právě Tataři a všichni její spolupracovníci si jí velmi váží a stejně jako ona respektuje je, oni respektují ji.


==== Rumunské zásahy do rozvoje turecké menšiny ====
Rumunsko je velmi otevřené kulturní pestrosti a velice štědré k minoritám obývajícím jeho území. Podle výpovědi paní Kamal dostává Turecká Unie od Rumunska vysoké dotace. Navíc, jak paní Kamal dodává, stát podporuje výuku turečtiny na školách (stejně jako stát podporuje i jiné minority ve výuce svých jazyků) a ta je na nich také uzákoněna jako povinný jazyk pro všechny turecké děti. Stejné je to i u Tatarů a o tom mluvila tatarská učitelka tradičních tanců, paní Batyrshin. Podle její výpovědi tyto dotace dosahují až na 1 milion EUR ročně. Dále Rumunsko zavedlo muslimské svátky do kalendářů a v tyto dny nemusí muslimové pracovat ani chodit do školy. Tyto dny jsou ovšem každý rok pohyblivé, kvůli pohyblivosti muslimského kalendáře. 

===== Závěr =====
Práce byla zaměřena na hlavní znaky určující identitu Turků a Tatarů v Rumunsku. V teoretické části práce byla zmapována literatura, která se tomuto tématu věnuje, dále zde byla obsažena metodologie práce. Ve vlastní práci byly popsány minority Turků a Tatarů v Rumunsku. V této části vlastní práce je třeba poukázat hlavně na znaky, na základě kterých příslušníci obou minorit určují svou etnickou identitu. Jde o jazyk, kulturu (tradici) a kuchyni. Nicméně je potřeba také zmínit, že ačkoli obě minority mají své znaky, na základě kterých určují svou identitu, vliv Rumunska v jejich současných životech je poměrně výrazný. Nicméně i přes to se obě minority snaží zachovat, rozšiřovat a hlavně podporovat etnickou identitu v ostatních příslušnících turecké a tatarské minority.

Následně je zde popsána historie turecké a tatarské minority, jejich cesta a historická role na území Rumunska. Z historického hlediska se Tataři v Rumunsku identifikují s Tatary na Krymu, naproti tomu jsou však silně turcifikovaní. To lze dokázat tím, že mladí Tataři mluví spíše turecky než tatarsky. 

Dále je v této části práce také popsána snaha turecké a tatarské minority o zachování kultury, svého jazyka a svých zvyků. Rumunština oproti turečtině a tatarštině, které patří do skupiny turkických jazyků, patří do skupiny románských jazyků. Zapisuje se latinkou a hovoří se s ní hlavně v Rumunsku, Moldavsku a Srbsku. Turečtina je zapisována také latinkou, ta však byla zavedena až později a původně byla zapisována osmanským písmem z dob Osmanské říše. Mluví se jí hlavně v Turecku, na Kypru, také například v Bulharsku nebo Německu a to hlavně díky velkým skupinám Turků, kteří v těchto zemích žijí. Tatarština byla zapisována nejprve arabským písmem, poté latinkou a nyní je zapisována azbukou (na rozdíl od předchozích dvou jazyků). Hovoří jí tatarské národy po celém světě. Užívání mateřského jazyka se snaží podporovat také stát a dvě organizace, UDTTMR (Tatarská Unie) a UDTR (Turecká Unie), které se zároveň snaží každou minoritu sdružovat. Zároven se sružováním, obě organizace usílují o ochranu svých členů. Snaží se jim pomáhat a mimo jiné také rozvíjet vztahy s Rumunskem a rumunským obyvatelstvem.

Na začátku práce se předpokládalo, že jedním z určujících znaků bude jazyk, což potvrdili také respondenti, nicméně po vyhodnocení výzkumu to není tak úplně pravda. Jazyk jako takový pomáhá oběma minoritám připomenout si, kdo jsou a odkud pochází. A také velká snaha o zachování jazyka, kterou vynakládají zmíněné organizace tím, že podporují mluvení v rodném jazyce, by mohla vyvolat klamnou představu, že tomu tak i je. Nicméně mnoho Tatarů i Turků v dnešní době nemluví jen svým mateřským jazykem, ale jsou ve většině případů bilingvní. Mluví většinou jazykem své minority a poté rumunsky. Mnoho Tatarů se dorozumí také turecky. Je pravdou, že ačkoli je užívání mateřštiny podporováno (jak ze strany organizací, tak ze strany státu), tak tento znak v dnešní době není tolik výrazný, protože mnoho mladých Tatarů a Turků už mluví spíše rumunsky než rodným jazykem svých etnik. Mateřské jazyky ustupují do pozadí, mnozí z mladých jim rozumí, ale příliš s nimi nemluví. Raději se vyjadřují v rumunštině. Snahu zachovat si kulturu vlastní oběma etnikům lze pozorovat i v časopisech, které vychází pravidelně každý měsíc. 

Znakem, na jehož základě obě minority určují svou identitu, je jídlo spolu s tradicemi spojenými s vařením pokrmů. Zde lze zmínit i fakt, že většina Turků i Tatarů jsou muslimové. Z podstaty náboženství se v jejich kuchyni neužívá vepřové maso, které muslimové konzumovat nesmějí. Tím se od Rumunů výrazně liší, protože vepřové maso patří v jejich kuchyni k oblíbeným druhům. V kuchyni obou minorit mají své místo typické pokrmy. Pro tatarskou kuchyni je typické využití koňského masa a mléka. Nejznámější je asi nápoj ze zkvašeného koňského mléka kumys. Pro tureckou kuchyni je typický nápoj ayran, což je hutný jogurtový nápoj. Vedle něj jsou typické pokrmy například yarimca, což je závin plněný cibulí a masem a také světoznámý kebab. Nicméně i zde figurují ingredience převzané z rumunské kuchyně. 

Jako poslední jsou pak rozebrány pohledy Rumunů na zmíněné minority, pohled minorit na majoritní Rumuny a také zásahy státu do rozvoje tatarské a turecké minority. Z pohledu obou minorit lze říci, že se turecká ani tatarská minorita nijak výrazně nevyčleňuje. Příslušníci obou minorit jsou spokojení a vděční za to, že mohou v Rumunsku žít. Minority si majoritního obyvatelstva váží a respektují ho, stejně jako majoritní obyvatelstvo respektuje a váží si příslušníků obou minorit. Vzájemný respekt i úcta panuje i mezi minoritami navzájem. Lze říci, že vztahy mezi minoritami a majoritou jsou, zdá se, lepší, než bývaly. To lze dokázat tím, že například Tataři v minulosti nemohli vstupovat do manželství s příslušníky majority nebo kýmkoli jiným mimo minoritu. Stejně tomu tak bylo i u Turků, kteří nesměli uzavírat svazky s příslušníky jiných náboženství. Dnes však už existuje mnoho smíšených manželství, a to jak mezi minoritami navzájem, tak i mezi minoritami a Rumuny. Naproti tomu se minority snaží zachovat si svou etnickou identitu. Snaží se podporovat kulturu, jazyk a tradice spojené s jejich minoritami, a to zejména u mladých příslušníků obou etnik. Nicméně i přes velkou snahu Tatarské Unie dochází k výraznému poturečťování tatarského etnika. To lze odůvodnit blízkostí turecké a tatarské minority. U obou minorit, hlavně z hlediska užívání jazyka u mladších generací, dochází k pozvolné asimilaci, což dokazuje již výše zmíněný fakt, že mnoho mladých svým rodným jazykem nemluví, pouze rozumí a mnohem častěji se vyjadřuje v rumunštině. Mladí Turci i Tataři se totiž považují stejnou částí za příslušníky své minority i za Rumuny. Z pohledu majoritního obyvatelstva se stanovisko příliš neliší. Rumuni Turky a Tatary vidí jako součást státu. Asi největší sblížení proběhlo za dob komunismu, kdy se křesťanští Rumuni a muslimští Turci a Tataři sblížili na základě zákazu praktikování jakéhokoli náboženství v rámci totality. Ze strany státu je přístup k oběma minoritám velmi vstřícný. Rumunsko podporuje vyučování mateřských jazyků na školách. Tuto aktivitu stát také dotuje. Respekt vůči oběma minoritám je vidět také v tom, že Rumunsko do svých kalendářů zavedlo muslimské svátky. V těchto dnech nemusí muslimové ani do školy ani do práce.

{{ :ls2017:pohled.png?300 |}}

<html><center><i>obrázek č. 4: Pohled na pobřeží z minaretu - Constanța, Rumunsko </i></center></html>((z osobního alba Martina Procházky))

===== Seznam použité literatury =====

==== Literární zdroje ====

  * ASLAN, Ednan. //Islamic Education in Europe//. Böhlau Verlag Wien, 2009. ISBN 978-3-205-78310-7
  * DISMAN, Miroslav. //Jak se vyrábí sociologická znalost//. Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1966-8
  * EMINOV, Ali. Turks and Tatars in Bulgaria and the Balkans. Nationalities Papers. March 2000. No. 1, ISSN 0090-5992
  * HENDL, Jan. //Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace//. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2
  * KOKAISL, Petr. //Etnické minority v Evropě.// Česká zemědělská univerzita v Praze, 2014. ISBN 978-80-213-2524-1.
  * //Nové universum//. Všeobecná encyklopedie A-Ž. Euromedia Group - Knižní klub, 2003. ISBN 80-242-1069-X.
  * ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě : Encyklopedická příručka. 1. Praha : Ivo Železný, 1994. ISBN  9788071163756
  * WETHERFORD, Jack. //Genghis Khan and the Making of the Modern World//. Crown Publishers, 2004, ISBN 0-609-61062-7.
  * WILLIAMS, Glyn Brian.// The Crimean Tatars: The Diaspora Experience and the Forging of a Nation//. Koninklijke Brill NV, 2001. ISBN 90-04-12122-6

==== Internetové zdroje ====
  * CONSTANTIN, Daniela-Luminita GOSCHIN, Zizi DRAGUSIN, Mariana Ethnic. //Entrepreneurship as an Integrating Factor in Civil Society and a Gate to Religious Tolerance: A Spotlight on Turkish Entrepreneurs in Romania// [online] jsri.ro, 2008 [cit. 6. 3. 2017] Dostupné z: http://jsri.ro/ojs/index.php/jsri/article/view/386.
  * FASHUTDINOVA, Lira. //Tatarská etnicita a důvody jazykové asimilace.// Bakalářská práce. [online] Česká zemědělská univerzita, 2012 [citováno 20.04.2017] Dostupný z WWW:http://www.hks.re/wiki/lib/exe/fetch.php?media=2014:tatari_100911_prace.pdf.
  * Jídlo a pití [online] Tureckem.cz, (2011-2013) [cit. 11. 05. 2017]. Dostupné z: http://www.tureckem.cz/turecko/j-dlo-pit.
  * MICHLOVÁ, Eliška, RUMUNŠTINA – ROMÁNSKÝ JAZYK NA SLOVANSKÉM ÚZEMÍ [online] Jazykový koutek, [cit. 29. 4. 2017]. Dostupné z: Dostupné z: https://www.jazykovy-koutek.cz/wp-content/vznik-rumun%C5%A1tiny.pdf
  * MOSTÝN, Milan, Co nabízí tatarská kuchyně [online] Hospodářské noviny, (2007) [cit. 11. 05. 2017]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-20939070-co-nabizi-tatarska-kuchyne
  * NĚMEC, Václav, KUBEŠOVÁ, Hana. //Expanze Turků a Tatarů do Evropy//. [online] dějepis.com, [cit. 20.04.2017] Dostupné z: http://www.dejepis.com/ucebnice/expanze-turku-a-tataru-do-evropy/.
  * Pojem bilingvní [online] scs.abz.cz, © 2005-2017 [cit. 7. 3. 2017] Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/bilingvni.
  * Press release No. 159 of July 4th, 2013 on the final results of Population and Housing Census – 2011. Institutul National de Statistica [online]. [cit. 2017-08-25] Dostupné z: http://www.insse.ro/cms/files/statistici/comunicate/RPL/RPL%20_rezultate%20definitive_e.pdf
  * PROVAZNÍK, Lukáš. //Rus a Mongolové ve 13. století.// Bakalářská práce. [online] Masarykova univerzita v Brně, 2010 [citováno 20.04.2017] Dostupný z WWW:https://is.muni.cz/th/216751/ff_b/bakalarska_prace.pdf.
  * RDTU Overview [online] UDTR, (2006-2015) [cit. 01. 06. 2017]. Dostupné z: http://www.rdtb.ro/index.php?l=en&m=1.
  * WERNEROVÁ, Petra; AIŠMANNOVÁ, Tereza; NEUWIRTOVÁ, Tereza; MATZ, Tomáš Turecká menšina v Bulharsku [online] //Kulturní studia//, 1.11.2016 [cit. 7. 3. 2017] Dostupné z:http://kulturnistudia.cz/turecke-etnikum-v-bulharsku/.
  * ŽELIEZKO, Petr. //Historie Rumunska//. [online] CKmundo, [cit. 17. 4. 2017]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/rumunsko/historie.

===== Seznam obrázků =====
  * Obrázek číslo 1.: Rumunsko. Wikipedie-Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2017-07-11] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rumunsko#/media/File:EU_location_ROM.svg
  * Obrázek číslo 2.: Osobní album Martina Procházky
  * Obrázek číslo 3.: Osobní album Martina Procházky
  * Obrázek číslo 4.: Osobní album Martina Procházky
Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Nástroje pro stránku
