Ostrovní království Velké Británie ovlivňuje svět již hodně dlouhou dobu. Ačkoli se nejedná o příliš velkou zemi, hluboce se zapsala do historie a světového vývoje, například válkami o Atlantik, konflikty v zámoří či kolonizací téměř všech kontinentů. Dnes se Británie řadí mezi nejvíce multikulturní státy světa a i přes ožehavé téma Brexitu stále láká cizince pracovní nabídkou, prestižními univerzitami nebo životní úrovní. Tato práce se zaměří na obyčejný život v Anglii a porovná jej s životem v České republice.

Které dimenze, jež zmiňuje G. Hofstede, nejvíce ovlivňují běžný život? Jaké hlavní rysy a odlišnosti lze nalézt ve zkoumaných kulturách? Najde se něco, na co si Čech musí dat pozor?

Co je kultura

Počet definic k pojmu kultura je nespočet a my se nechceme zapojovat do diskuze ohledně výhod jedné před druhou. Hofstedova definice kultury zní “Kolektivní programování mysli, které rozlišuje jednu skupinu nebo kategorii lidí od jiné.” Tohle zdůrazňuje, že kultura je (a) kolektivní, a ne individuální, znak; (b) není přímo pozorovatelná, ale projevuje se v chování; a © společná pro některé, ale ne pro všechny lidi.¹⁾

Kultura by se dala popsat jako určité vzorce myšlení, cítění a předpokladu pro jednání mezi určitou skupinou lidí. Je to to, co jednu určitou skupinu odlišuje od těch ostatních. Kulturu si jedinec osvojuje již od narození – nejdříve v rodině a poté v sociálním okolí, ve kterém se během života pohybuje. Právě kultura je to, co pomáhá jednotlivci jednoduše komunikovat a žít ve své skupině. Na druhou stranu může způsobovat nedorozumění a nepochopení, který ukáže následující příklad. Typickým prvkem kultury je stolování – například zde v České republice je zvykem chovat se taktně, nemluvit s plnými ústy a příliš negestikulovat rukama, kdežto v Japonsku je zvykem u jídla sedět na zemi, srkat, mlaskat a po jídle si odříhnout, což je projevem toho, že jídlo bylo opravdu dobré. Těchto rozdílů si všiml i Geert Hofstede, který na základě dat získaných z dotazníků IBM zjistil, že lidé se liší při řešení problémů v následujících oblastech:

1. sociální nerovnost a vztah k autoritě,
2. vztah mezi jednotlivcem a skupinou,
3. pojetím mužskosti a ženskosti,
4. způsoby nakládaní s nejistotou a víceznačností.

Na základě těchto problematických oblastí poté vytvořil čtyři dimenze kultur. Dimenze je aspekt kultury, který může být měřen ve vztahu k jiným kulturám. Po výzkumu, který byl proveden v Číně, ještě přidal pátou dimenzi. Ta se zaměřuje na orientaci společnosti v čase - dlouhodobá či krátkodobá. ²⁾

Vzdálenost moci

V žádné společnosti neexistuje rovnost mezi jednotlivci. Tato dimenze vyjadřuje postoj kultury k těmto nerovnostem. Samotná definice vzdálenosti moci zní jako rozsah, v němž méně mocní členové institucí a organizací v dané zemi předpokládají a přijímají skutečnost, že moc je rozdělovaná nerovně. Instituce je zde chápaná jako rodina, škola aj. Organizace je místo, kde pracujeme.

Británie se s indexem 35 nachází v té nižší části. Co to znamená? Například to, že společnost o nerovnostech ví a věří, že by se měly minimalizovat. (Také pro to něco většinou i dělá a pracuje s tímto faktem). Zajímavé je, že výzkum prokázal mnohem nižší hodnoty mezi vyšší třídou, než u dělnické. (pozn. aut.: Nejpravděpodobnějším důvodem k tomuto rozdílu bude vzdělání.) Někoho může nízká hodnota zarazit, protože z historie víme, jaké měla Velká Británie postavení ve světě. V britské kultuře se dá sledovat vnitřní napětí mezi důležitostí porodnosti a hluboko zaryté myšlence, že tam, kde se člověk narodil, nemá být omezovat tím, jak daleko bude v životě cestovat. Hodnota fair play podporuje myšlenku, že se o lidi má starat v některých ohledech stejně. ³⁾

Česká republika má v této dimenzi relativně vysoké skóre (57) (pozn. aut.: zapřičiněno malým počtem zkoumaných kultur). To znamená, že se jedná o společnost s hierarchickým uspořádáním. Lidé přijímají toto uspořádání, neboť každý má svoje místo a jiné odůvodnění již není potřeba. Hierarchie v organizaci reflektuje vlastní nerovnosti, centralizace je populární, od podřízených se čeká, že budou dělat, co se jim řeklo, a ideálním šéfem je benevolentní autokrat.

Individualismus a kolektivismus

Základním principem této dimenze je vyobrazit stupeň nezávislosti mezi sebou v rámci členů dané společnosti. Má to co do činění s tím, jak sebe vidíme definováno termíny “Já” a “My”. V individualistických společnostech lide by se měli starat o sebe a jejich přímou rodinu. V kolektivistických společnostech lide patří do “skupin”, které se o ně postarají, pokud té skupině budou loajální.

Se skórem 89 je VB mezi největšími individualisty, poražená pouze některými zeměmi Comonwealthu (které paradoxně samá stvořila - Austrálie a USA). Britové jsou vysoce individuální, kteří si váží soukromí. Děti již od mala se učí myslet sami za sebe a najít svůj unikátní účel v životě a jak unikátně přispět společnosti. Cesta za štěstím je skrz sebenaplnění. Jak se za poslední roky zvyšuje v Británii blahobyt a bujně roste konzumerismus, posiluje se v kultuře pojem “Já”. ^{4) 5)}

Dle skóre 58 je Česko individualistickým státem. To znamená, že se zde upřednostňuje volná vazba na společenskou síť, ve které se jednotlivci starají pouze sami o sebe a o jejich blízkou rodinu. V takovéto společnosti přestupky způsobují vinu a ztrátu sebevědomí, vztah zaměstnavatele a zaměstnance je založen na dohodě o vzájemných přínosech, přijetí zaměstnance a jeho povýšení souvisí pouze s jeho zásluhy, managment je managmentem jednotlivců.

Maskulinita a feminita

Vysoké skóre (maskulinita) v této dimenzi ukazuje, že společnost je řízená soutěží a úspěchem, kde úspěch je definován vítězem nebo nejlepším v oboru. Začíná ve škole a pokračuje celým životem. Naproti tomu nízké skóre (feminita) v dimenzi znamená, že dominantními hodnotami ve společnosti je starání se o ostatní a kvalita života. Feminní společnost je taková, kde kvalita života je znakem úspěchu a vystoupením z davu není nic úžasného. Základním tématem této dimenze je to, co vlastně motivuje lidi: být nejlepším nebo mít rád, co dělám.

S 66 body je Británie maskulinní společnost - vysoce zaměřená na úspěch a řízení. Cizince často zmate rozpor mezi typickou britskou skromností a zdrženlivým vyjádřením na jedné straně a zásadními úspěchy na druhé straně. Důležité je umět 'číst mezi řádky„, protože ne všechno, co se řekne, má být myšleno, jak se řekne. V porovnání s feminními zeměmi jako ve Skandinávii, Britové žijí, aby mohli pracovat a uspět. ⁶⁾

V ČR je skóre 57, takže se jedná o maskulinní společnost. Lidé žijí aby pracovali, manažéři jsou rozhodní a asertivní, důraz se klade na spravedlnost, soutěživost a výkony. Spory se řeší jejich vybojováním.

Kvantitativní a kvalitativní výzkum⁷⁾

Základním předpokladem užití kvantitativního výzkumu je možnost měření a předpovídání lidského chování, alespoň do určité míry. Využívá k tomu buď náhodné výběry nebo strukturovaný sběr dat, zahrnující pozorování, testy a dotazníky. Požadované předpoklady zjistíme pomocí měření a v následné analýze dat využijeme statistické metody pro popis nebo ověření teorie (vztahy proměnných). Nejčastěji se kvantitativní výzkum spojuje s hypoteticko-deduktivním modelem. Jak už název napovídá, budeme z nějaké hypotézy vyvozovat nějaký závěr. Hlavními prvky tohoto modelu je teorie, hypotéza, operační definice (co zjišťujeme), měření, testování hypotézy, verifikace (porovnat s teorií). Aby výsledek byl vypovídající, musíme měřit to, co potřebujeme (validita). Dalším důležitým faktorem je spolehlivost, tzn. že když to přeměříme znovu, mělo by to mít stejný výsledek. Po dodržení těchto principů by se měla pomocí verifikace teorie potvrdit či vyvrátit, avšak skutečnou platnost teorie nelze nikdy dokázat, protože se pohybujeme v empirických vědách (založené na experimentech a zkušenostech).

Kvantitativní výzkum má 2 hlavní přístupy: experimentální a neexperimentální. Experimentální představuje navození úmyslné změny a měří se její vliv na změnu chování či zkušenosti jedince, nejlépe s minimem rušivých proměnných. Neexperimentální přístup vypadá podobně, ale liší se tím, že výzkumník neprovádí žádnou změnu, pouze monitoruje.

Někdo považuje kvalitativní výzkum za opak kvantitativního, někdo jako doplněk. Nicméně tato forma výzkumu si drží velmi dobré postavení vůči ostatním, hlavně v sociologických vědách. Obecně by se tento přístup dal pochopit jako snaha porozumět problematice za použití mnoha různých metod, kde na konci si můžeme vytvořit celkový obraz o zkoumané teorii. Můžeme to přirovnat k práci detektiva, který v terénu sbírá odpovědi na základní otázky ze všech možných zdrojů a postupně mu vyvstávají další otázky, teorie a hypotézy. Analýza dat a sběr probíhají současně na různých místech a v časových cyklech, aby se ověřily a upřesnily závěry.

Základní metody kvalitativního výzkumu:

• Pozorování - během delšího kontaktu pochopíme subkulturu.
• Texty a dokumenty - rozebereme význam, organizaci a strukturu, což nám umožní porozumět teoreticky.
• Interview - z nestrukturovaného rozhovoru porozumíme zkušenosti.
• Audio a videozáznamy - přesný přepis přirozených interakcí dovolí porozumět jejich průběhu.

Při provádění výzkumu je častým problémem etnocentrismus, tj. tendence posuzovat ostatní kultury, zvyky a tradice z pohledu kultury vlastní. V tomto případě je vlastní kultura brána jako ta jediná správná a vše ostatní je vnímáno jako divné, jiné či dokonce podřadné. Správným přístupem pro zkoumání kultur je tzv. kulturní relativismus, který předpokládá, že každá kultura je jedinečná a neopakovatelná. Z toho vyplývá, že každá kultura by se měla posuzovat v jejím vlastním kontextu a v souvislostech jejích vlastních hodnot a norem. ⁸⁾

Užitím kvalitativního a kvantitativního výzkumu najednou získáme tzv. smíšený výzkum. V tomto výzkumu se uplatňuje fundamentální princip, tedy sbírat a analyzovat data užitím několika různých metod tak, aby se využila jejich síla a komplementarita.

Základní srovnání kultur dle hodnot naměřených ve výzkumu G. Hofsteda. Slouží k hrubému porovnání společností. ⁹⁾

Můj nový život s fish&chips v sychravém podnebí Anglie

Jak již bylo zmíněno, při přestěhování z jedné země do jiné dochází ke střetu kultur - v našem případě je to kultura česká a anglická. Abychom se po příchodu do ostrovního království vyhnuli případným nedorozuměním či dokonce společenskému “faux pas”, kontaktovali jsme člověka, který v zde žije. Po přečtení výše zmíněných dimenzí od G. Hofsteda byly pro běžný život člověka vybrány následující dimenze: vzdálenost moci, individualismus vs. kolektivismus a maskulinita. Z našeho pohledu jsou se tyto dimenze nejvíce promítají do každodenního života. V rámci těchto dimenzí jsme se dále zaměřili na oblast rodina a pracoviště, protože ze vztahů a chování v těchto oblastech se dá hodně vyvodit do běžného života. Dalším důvodem bylo, že dotazník byl vyplňován písemně a bylo nutné otázky nějak formulovat. Když jsou otázky vztaženy ke konkrétnímu tématu, odpovídající ví, na co je tázán, a může se k tématu podrobněji rozepsat. V opačném případě by se mohlo stát, že na příliš neurčité otázky by tázaný mohl odpovídat stručně, neboť by nevěděl, co je smyslem otázky a nenapadl by jej žádný kontext. Neurčité otázky jsou vhodnější do otevřeného rozhovoru, neboť na odpovědi lze ihned reagovat. Otázky byly formulovány s cílem zjistit, jak se chovají muži a ženy ve společnosti, jaké jsou vztahy v rodině a jaké jsou vztahy na pracovišti. Celý dotazník se nachází níže.

Respondent

Sonny (22) pracuje jako námořník skoro 3 roky. Obvykle tráví na moři 4 měsíce ročně, zbylý čas tráví v Londýně s rodinou. Je ženatý a má 15-měsiční dcerku.

Vlastní měření

Co se týče dimenze vzdálenosti moci, tak respondent odpovídal různě. V rodinném kruhu souhlasil s volnější formou výuky a svobodou dítěte. Zatímco v pracovním prostředí odpovědi už byly rozporuplné. U některých otázek byla odpověď indikující vyšší vzdálenost, jindy nižší. To ale mohlo být ovlivněno i samotným povoláním námořníka, protože se tam klade důraz na disciplínu, která je pro některé jedince nepohodlná.

U dimenze individualismu a kolektivismu rozdíl je už větší. U otázek k rodině odpovědi byly spíše individualistické, ale třeba do jádra rodiny zařadil i sestry a matku. Čistě individualistká odpověď byla na otázku ohledně samostatnosti a nezávislosti na rodičích. Naopak bylo zde i několik odpovědí čistě kolektivistických, ohledně dopadu na rodinu v případě porušení sociálních pravidel a třeba to, že dělá práci, aby zajistil rodinu a nejde mu o nějaké osobní cíle. V pracovní sféře podporuje jednání na úrovni.

Poslední ze zkoumaných dimenzí byla k maskulinitě a feminitě. Zde byly odpovědi nerozhodné nebo čistě maskulinní. V rodinném životě je to hodnota podporovat dítě a poskytnout mu dobrý základ do života, což je spíše neutrální odpověď. Zatímco v pracovní sféře, jsou stále patrné rozdíly v rolích a povoláních, a potvrzuje se i teorie, že společnost se spíš chová maskulinně a v životě sleduje své vlastní cíle.

Každá z odpovědí byla ohodnocená na základě usouzení jednotlivých členů týmu. Hodnotilo se, zda je odpověď jednoznačně na jedné straně dimenze nebo neutrální. Snahou bylo potlačit ojedinělý pohled a získat tak lepší výsledek.

Rozdíly mezi odpovědmi respondenta a očekávávanými odpovědmi dle teorie v jednotlivých dimenzích mohou být způsobeny jak samotným průběhem kvalitativního výzkumu, tak i dotazovaným subjektem. Vzhledem k tomu, že zkoumaný vzorek byl tvořen pouze jediným respondentem v daném výzkumu, k získaným výsledkům se musíme stavit s rezervou.

V této práci se autoři zabývají hlavně kvalitativním výzkumem, který je vhodný na hloubkovou studii problematiky, ale má i své slabší stránky, ke kterým nepochybně patří zaujatost autorů. Blíže specifikováno se jedná o posuzování jiné kultury z hlediska kultury vlastní (výzkum není prováděn v terénu). Dalšími negativními vlivy jsou vlastní názory autorů, jejich malé zkušenosti aj.

Srovnání kvantitativního výzkumu provedeného G. Hofstedem a kvalitativního výzkumu autorů nemusí už odpovídat realitě. Sice hodnoty nijak zvlášť neliší, stále to může být pouze náhoda. Jeden respondent je v takovýchto výzkumech málo. Svou roli sehrál i dotazník, jehož otázky nemusely být zcela dobře pochopitelné. Na druhou stranu, kdyby autoři vysvětlovali, co se tím míní, mohli by výrazně ovlivnit výsledek. Vzorce chování se rapidně nemění, ale časový odstup kvantitativního výzkumu a relativně malý soubor dat kvalitativního výzkumu nemusí spolu korelovat.

Cílem práce bylo porovnat dvě kultury z hlediska běžného života. Po nastudování dané problematiky byly zvoleny tři dimenze podle G. Hofstede, tj. vzdálenost moci, individualismu vs. kolektivismus a maskulinita/feminita. Autoři práce vyhodnotili tyto dimenze jako nejvíce ovlivňující běžný život. Následně byly vypracovány otázky, které byly předloženy rodilému Angličanovi.

Z odpovědí se dá říci, že se kultury, co se týče běžného života, v zásadě moc neliší. V Británii je větší svoboda na pracovišti, kde si můžeme navrhovat vlastní názory a nápady, a větší svoboda v běžném životě, kde lidi se chovají individualisticky a snaží se být nezávislými na ostatních. V České republice jsou zkoumané dimenze odlišné především kvůli bývalému komunistickému režimu (jak se na tom shodli autoři této práce), kde se omezovala osobní svoboda, nutilo se ke kolektivismu a nikdo nemohl moc vzdorovat. Přesto, by se dalo říct, že se v budoucnu budou hodnoty České republiky stále více přibližovat výsledkům Velké Británie. Bude k tomu docházet v důsledku toho, že se v České republice stále více prosazuje „západní“ kultura, která je více individualistická a s malou vzdáleností moci.

Závěrem lze říci, že pro Čecha, který se chce přestěhovat do Velké Británie, nebude adaptace do běžného života představovat příliš velký problém. Během prováděného výzkumu nebylo nalezeno nic, co by se výrazně odlišovalo od zažitých českých zvyklostí. Avšak tato práce zdaleka nepokrývá celou anglickou kulturu a stále existuje velké pole působnosti, kde by mohlo dojít k nedorozumění. Důležité je, aby milovník fish&chips přistupoval k nové kultuře jako k něčemu jedinečnému, k něčemu, co je nutné spíše pochopit než rovnou odsoudit. Musel by se samozřejmě uskromnit, naučit se místní etiku, pořídit si psa, místo hokeje fandit fotbalu, na zahradě místo kuliček cvrnkat kriket, knedlíky s gulášem vyměnit za fish&chips a přestat si stěžovat na práci.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.

HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007. ISBN 978-80-86131-70-2.

GEERT HOFSTEDE [online]. [cit. 2016-11-24]. Dostupné z: https://geert-hofstede.com/united-kingdom.html

Slovníček pojmů. Varianty. [online]. 2016 [cit. 2016-11-09]. Dostupné z: https://www.varianty.cz/slovnicek-pojmu

Dotazník

1. Jak se typicky vychovává dítě ve Velké Británii? Je preferovaná volná nebo striktní forma?
2. Koho si představuješ pod pojmem rodina?
3. Jaké jsou role otce a matky v rodině?
4. Jaký máš vztah ke svým rodičům, když se osamostatníš?
5. Je obvyklé podporovat ostatní členy rodiny a dělit se s nimi o zdroje?
6. Porušením sociálních pravidel jsi postižen jen ty nebo i tvá rodina?
7. Mají ženy stejné postavení jako muži nebo stále existuje nerovnost?
8. Popiš chování nadřízeného a podřízeného
9. Jsou ve společnosti pracovní místa pouze pro určité pohlaví? Co si o tom myslíš?
10. Co je pro tebe důležité, když hledáš práci?
11. Jak obhajuješ svůj názor, který ostatní odmítají?
12. Na jakém místě v životě je u tebe práce?
13. Děláš rovnou, co se ti řekne nebo se ptáš a ujišťuješ se?
14. Je morálně přijatelné zaměstnat svého příbuzného?



Počet shlédnutí: 58