Aneta Veselá, Lucie Křížová, Tereza Pekárková, Kristýna Mikulenková. Turci v Nizozemsku. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2017. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/ls2017:turci_v_nizozemsku

Obrázek 1: Vlajka Turecka a Nizozemska ¹⁾

Práce se zabývá minoritou Turků v Nizozemsku. První turečtí přistěhovalci přišli do Nizozemska na počátku roku 1960 v době, kdy nizozemská ekonomika trpěla nedostatkem pracovníků. Dne 19. srpna 1964 nizozemská vláda uzavřela „dohody o náboru“ s Tureckem. Turečtí pracovníci byli potřební zejména na těžké manuální práce, které by přispěly k obnovení Nizozemska po škodách zapříčiněných druhou světovou válkou. Od této doby se počet tureckých pracovníků v Nizozemí zvyšuje, nicméně nastalo i období, kdy kvůli restriktivním opatřením, byl jejich počet nízký. Tento nábor pracovníků byl původně zamýšlen jenom jako dočasné řešení.

Vedle Nizozemců, kteří tvoří převážnou většinu obyvatelstva a Turků, kteří zastupují 2,4 % celkového obyvatelstva Nizozemska, žijí v zemi také původní menšiny Frísů a Němců, imigranti ze stávajících a bývalých nizozemských zámořských území Surinamu, Nizozemských Antil, Indonésie a početné komunity přistěhovalců z Maroka, arabských zemí, Turecka a asijských zemí. ²⁾

Cíl práce

Práce čtenáři přibližuje vybrané kulturní aspekty Turků žijících v Nizozemsku a Turků žijících v Turecku. Práce dále čtenáře seznamuje s vybranou tureckou menšinou a podává základní znalosti o jejích svátcích, stravovacích návycích a náboženství. V poslední části práce jsou zjišťovány vzájemné vztahy vybrané minority a majority na základě sběru dat formou polostrukturovaných rozhovorů. Hlavním cílem je zjistit, do jaké míry se turecká menšina nechala ovlivnit životem nizozemské majority. Stanovením tohoto cíle je pak možné následné přiblížení samotných životů Turků a vztahů mezi těmito dvěma odlišnými kulturami.

Tato práce se bude zabývat hlavní výzkumnou otázkou: Jaké jsou hlavní kulturní znaky Turků v Nizozemsku? K lepšímu zodpovězení hlavní výzkumné otázky nám pomohou tyto podotázky:

1. Jak jsou ovlivněny tradice a kultura Turků životem v Nizozemsku?
2. Jak Nizozemci, jako majoritní skupina, vnímají Turky?
3. Jak Turci, jako minoritní skupina, vnímají Nizozemce?

Tureckou kulturou se zabývá kniha Turecko od Gabriela Pirického³⁾,. Tato kniha se kromě historie Turecka věnuje i zvykům a tradicím tureckého obyvatelstva. V kapitole Zvyky a tradice tureckého obyvatelstva jsou popisovány muslimské svátky jako je například Ramadán a jeho součást Svátek cukru a také Svátek obětování. Další známou tureckou tradicí je pití čaje. Turci pijí čaj více než kávu a nejčastěji ho pijí ve společnosti přátel. Dále se autor věnuje také tradiční turecké kuchyni, která se díky migračním procesům rozšířila do celého světa, včetně v této práci zkoumaného Nizozemí.

Tématem migrací z Turecka do Evropy se ve své knize Turks in Europe. From Guest Worker to Transnational Citizen⁴⁾zabývá autorka Nermin Abadan-Unat. Autorka v knize ukazuje svoje vlastní zkušenosti a výzkumy těchto migrací od roku 1963. Její snaha se v této knize upínala k vysvětlení důvodů těchto migrací. A to zda byly z důvodu jejich vlastního rozhodnutí, potřeby a nebo na základě pozvání, například z důvodu sjednocování rodin. Také poukázala na problémy, kterým Turci během těchto migrací museli čelit a rozvedla dopad zákonů, politických, sociálních a ekonomických opatření v dané zemi. V knize má autorka několik výzkumů, ve kterých se zabývá například první vlnou pracovních migrací, hodnotí životní a pracovní podmínky pracovníků a podmínky členů rodin, nechaných v Turecku. Poukazuje také například na to, že turecká vláda nabádala obyvatele k těmto krátkodobým migracím, i když to mělo vedlejší efekty. Hlavně takové, že během této krátkodobé migrace, pracovník nemohl rozvíjet svojí pracovní kvalifikaci. V migraci tedy pracovali jako pracovníci bez kvalifikace a proto byli méně placeni. Dále se zmiňuje o problému opomíjení žen, jako pracovních sil. Proto vznikaly krátkodobé a domluvené sňatky a v některých případech musely ženy opouštět od své cti. Jak se ukázalo „čest“ byla považována za důvod odlišnosti a nepřizpůsobení se společnosti.

V článku od Isila Anila: Political integration od Turks in the U.S. and the Netherlands: A comparative study of the role of Turkish immigranst organizations ⁵⁾ autor popisuje migraci Turků do západní Evropy, která začala v roce 1960. Tok této migrace z Turecka do Evropy byl iniciován vládou západního Německa, a dále i jinými západními státy. Cílem bylo zamezit nedostatku pracovních sil v Evropě. Turci byli přijímáni v průběhu roku 1960, kdy se Turecko stalo jedním z hlavních dodavatelů migrujících pracovníků. Posílání migrantů do Evropy bylo považováno za slibný prostředek pro rozvoj Turecka v době ekonomických těžkostí. Nízké životní podmínky, značný demografický růst a nedostatek ekonomických příležitostí v Turecku tlačil Turky k hledání lepších pracovních příležitostí v Nizozemsku a jinde v Evropě. Dále se autor ve svém článku zabývá rozdělením etnických menšin v Nizozemsku. Nizozemsko má populaci 16,4 milionu a z toho 1,7 milionů lidí, kteří žijí v této zemi, mají původ z nezápadních zemí. Hlavní skupiny migrantů v Nizozemsku jsou: 1) Turci a Maročané, kteří migrovali do Nizozemska v letech 1960 – 1970. 2) migranti z bývalých kolonií např. ze Surinamu. 3) lidé z Nizozemských Antil a Aruby. 4) političtí uprchlíci většinou z Iráku, Afghánistánu, Somálska a Íránu.

V odborném článku Re‐claiming identity: ethnicity, religion and politics among Turkish‐Muslims in Bulgaria and Greece ⁶⁾ se autor Talip Küçükcan zabývá vztahem mezi tureckými minoritami a majoritou v Bulharsku a Řecku. Turecké komunity v těchto státech začaly být majoritami utlačovány a docházelo k politickým i kulturním konfliktům. Autor zmiňuje také fakt, že turečtí občané přišli do Evropy již ve třináctém století, tedy mnohem dříve než ve dvacátém století v rámci pracovní migrace.

Ve svém článku Turks in the Netherlands: Urban segregation and neighborhood choice⁷⁾ se autoři Ronald Van Kempen a Gideon S. Bolt věnují situaci Turků v Nizozemsku. Hlavním tématem tohoto článku je, jak se Turkům podařilo najít bydlení v nizozemských městech a zda jsou nuceni žít v určitých oblastech či si dobrovolně volí, kde se chtějí usadit. Také autoři zvažují koncentraci Turků v malých a velkých městech. V první části autoři nabízí stručný přehled historie migrace Turků, kterou rozdělili na tři skupiny, které jsou částečně definovány ekonomickým vývojem a částečně změnou politik v západních zemích. V sedmdesátých letech ale končí poptávka po zahraniční pracovní síle a zaměstnavatelé propouští své méně kvalifikované pracovníky. Z tohoto důvodu se mnoho Turků vrátilo do své mateřské země. Ostatní v Nizozemsku zůstali a usadili se. Dále popisují začleňování Turků do nizozemské společnosti. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla míra nezaměstnanosti vysoká a spoustu Turků žilo jen z příjmu sociálních dávek. Nedostatek příležitostí na trhu práce povzbudilo Turky k založení vlastního podnikání. Většina těchto podniků jsou ale „vnitřně orientováno“ a zaměřují se tedy jen na turecké zákazníky. Dále autoři uvádí, že dle průzkumu z roku 1991 mělo pouze 1 % tureckých zaměstnaných obyvatel příjem nad úrovní minimální mzdy. Ostatní byli pod úrovní a zbytek nezaměstnaný. Autoři si zde kladou otázku, zda tato znevýhodněná pozice na trhu práce, nízká mzda a nízká životní úroveň, ovlivňuje rozhodování ohledně bydlení či ne. Další část se zaměřuje na segregaci tureckých přistěhovalců. Zejména na segregaci spojenou s bydlením a usazováním Turků v nizozemských městech. Uvádí, že segregace je v Nizozemsku poměrně nízká a lze ji do značné míry vysvětlit úlohou státu na trhu s bydlením. Dále neuvádí žádné výrazné rozdíly mezi velkými a malými městy. Nejvyšší úroveň segregace je v Rotterdamu a Haagu. V závěru Kempen a Bolt dochází k tomu, že Turci, kteří žijí ve větších nizozemských městech převážní bydlí v oblastech, kde jsou k dispozici sociální pronájmy. Obecně platí, že tyto byty nejsou nejhorší formou bydlení. Autoři také poukazují na to, že v průběhu let Turci dokázali zlepšit své bytové podmínky, zejména stěhováním ze starých obydlí do novějších. To bylo možné i přes jejich znevýhodněné postavení na trhu práce. Dále uvádí, že mnoho Turků žije v oblastech s velkou koncentrací tureckým přistěhovalců, jelikož nemají jinou možnost, ale nejsou zde žádné další důkazy o tom, že by šlo o ghetta. Pokud by se však mělo rozhodovat, jestli Turci žijí spíše v ghettech či v enklávách byly by to ghetta, ale ne v negativním slova smyslu.

O turecké kuchyni ve své bakalářské práci Kulturní rozdíly mezi oblastmi světa ve vztahu k cestovnímu ruchu (The cultural differences among world regions in relation to tourism) turecká vs. česká kultura ⁸⁾ píše Nikola Sagapova. Autorka v kapitole Stravování v Turecku a turecká kuchyně píše o pokrmech, které jsou pro tureckou kuchyni velmi typické. Snaží se ukázat, že turecká kuchyně je velmi rozmanitá. Určité příklady porovnává i s kuchyní českou, což pomáhá čtenáři představit si daná jídla. Dále v kapitole vyzdvihuje důležitost náboženství, které se promítá právě i do turecké kuchyně. Zvyklosti a určité zákony vycházející z Islámu, který je pro Turky typický, velmi ovlivnil jejich stravovací zvyklosti. Nejzásadnější zvyklostí je podle ní nejedení vepřového masa, ale přichází i s tím, že Turci mají problémy i s jinými druhy mas, právě s ohledem na náboženství. Dále popisuje typické zvyklosti, které probíhají během jídla.
V poslední části této kapitoly se věnuje i tradičním nápojům, které názorně popisuje a lépe je tak přibližuje laickému čtenáři.

V následující práci bylo použito několik přístupů sběru dat. Prolnutí několika přístupů umožnilo přesnější vyhodnocení dat. K získání statistických údajů byl použit přístup kvantitativní. Pro zpracování praktické části práce byl přínosnější přístup sběru dat kvalitativní, který umožnil hlubší náhled do zkoumané problematiky. Pro sběr dat byla použita technika dotazníku a polostrukturovaného rozhovoru. Byla použita nejen osobní forma dotazovaní, jinak označována jako rozhovor, ale také dotazování elektronické ve formě připravených dotazníků. Osobní forma dotazování, jež je založena na přímé komunikaci tazatele a respondenta, má výhodu především v rychlé zpětné vazbě a spolehlivosti získaných informací. Osobní přítomnost tazatele však může vést naopak i k záměrnému zatajení údajů respondentem, zvláště pak u některých choulostivých témat. Je třeba vzít také v úvahu časovou a organizační náročnost této techniky, kterou však můžeme zmírnit standardizací rozhovoru. Polostandardizovaný, neboli polostrukturovaný rozhovor slučuje výhody strukturovaného a nestrukturovaného rozhovoru, tedy mohou se v něm objevit části z obojího. Obvykle je dodržen sled předem připravených dotazů, ke kterým je možné přidat libovolné doplňující otázky nápomocné respondentovi zejména, když zcela nepochopí otázku. Tyto doplňující otázky byly využity hojně. Dotazníky byly našim respondentům odeslány skrz sociální síť Facebook a také přes email. ⁹⁾

První respondentkou je Jacobijn Kiel (40 let), se kterou jsme komunikovaly skrze e-mail. Ochotně odpovídala na naše otázky v dotazníku. Jacobijn žije celý život v Nizozemsku a říká, že lidé z Turecka byli vždy součástí nizozemské kultury a teď se o nich dost mluví, ale jen v oblasti politiky.

Druhými respondenty byli manželé, kteří si nepřáli uvést jejich pravá jména a proto si zvolili přezdívky. Dále o nich budeme mluvit jako o Kees (57 let) a Marion (55 let), kteří jsou původem z České republiky ale už přes 20 let žijí v Nizozemsku. S nimi byl veden polostrukturovaný rozhovor. Respondenti bez problémů a velmi vstřícně odpovídali na předem připravené otázky a i sami se snažili podat doplňující informace.

Dalším dotazovaným byl Peter (40 let) který žije celý svůj život v Nizozemsku. Je oproti předchozím respondentům více otevřený turecké kultuře. Peterovi byl poslán přes e-mail polostrukturovaný dotazník, který byl předem připraven. Respondent nám na všechny otázky odpověděl, ale sám se o žádné další doplňující informace nesnažil.

Dotazovaným z řad Turků žijících v Nizozemsku byl Muhammed (26). Tento respondent byl nalezen na Facebooku, na stránce sdružující Turky v Nizozemsku. Respondent si nepřeje, aby bylo zveřejněno jeho příjmení. S Muhammedem byl veden polostrukturovaný rozhovor přes sociální síť Facebook. Z počátku měl respondent obavy, z toho, kdo jsme, ale v pozdější konverzaci už neměl žádný problém a vstřícně odpovídal na kladené dotazy.

Dalšími respondenty byli prarodiče Muhammeda, kteří žijí v Turecku. Tito respondenti byli sehnáni přes Mohammeda, který se s nimi spojil přes internet a položil jim námi předem vymyšlené otázky. Odpovědí však bylo získáno zpět minimum.



Převážnou většinu povrchu této země tvoří nížiny, přičemž čtvrtina území leží pod úrovní hladiny moře. Území Nizozemska se rozkládá na 38 012 km². Země se dělí na provincie. Další součástí země jsou i tři ostrovy nacházející se v nizozemské karibské oblasti. ¹⁰⁾

V průběhu let spadalo Nizozemsko pod nadvládu různých mocností. První mocností byla Francká říše. Posléze se v 15. století stává součástí zemí španělských Habsburků. Země byla velmi prosperující a v některých ohledech předčila i vládnoucí Španělsko. V 17. století bylo Nizozemsko na svém vrcholu, kdy zažívalo obrovský koloniální rozvoj. Velký vliv mělo v oblastech Asie, Latinské Ameriky a jižní Afriky. Nizozemské koloniální panství se začalo rozpadat koncem 18. století. Zlatý věk Nizozemska, kdy mělo nejvíce kolonií, už nikdy nenastal.¹¹⁾

Hlavním městem je Amsterdam, který je v současné době největším Nizozemským městem. Dalším velmi významným městem je Den Haag, ve kterém sídlí vláda. Nizozemsko má jedinou autochtonní menšinu a tou jsou Frísové. Tato menšina žije v největší nizozemské provincii Frísko, která se nachází na severu země. Menšiny alochtonní jsou Maročané, Němci, Poláci, Britové a v této práci zkoumaní Turci. Dle údajů nizozemského centrálního statistického úřadu se v roce 2008 hlásilo ke katolicismu 30 %, k protestantismu 21 %. Mezi ostatní náboženství, která jsou v zemi zastoupena má nejvyšší podíl islám.¹²⁾

V padesátých letech dvacátého století Nizozemsko trpělo nedostatkem pracovních sil, kterých bylo ovšem potřeba pro obnovu země po její devastaci druhou světovou válkou. Roku 1948 přijal kongres v USA „Marshallův plán“, znám také jako plán obnovy Evropy. USA poskytlo na tuto obnovu 13 miliard dolarů nejen pro Nizozemsko, ale i pro ostatní státy západní Evropy. Ke splnění Marshallova plánu však stále chybělo pracovních sil. ¹³⁾ Ve stejné době byl v Turecku problém nezaměstnanosti, nízké hladiny HNP (hrubý národní produkt) a vysoká míra populace. Import práce vyřešil problémy na obou stranách. První turečtí přistěhovalci přišli do Nizozemska na počátku roku 1960. Dne 19. srpna 1964 nizozemská vláda uzavřela „dohody o náboru“ s Tureckem.¹⁴⁾ Nejvíce pracovních sil bylo potřeba zejména v oděvním průmyslu a ve výstavbě nových cest, železnic a budov. Od této doby se počet tureckých pracovníků v Nizozemí rychle zvyšoval. Nejprve přicházeli do země jen mužští zástupci turecké minority, ale později s sebou brali celé rodiny. Tato pracovní migrace, původně zamýšlena jenom jako dočasné řešení, byla součastí tureckého pětiletého plánu na rozvoj. ¹⁵⁾

Dalším aspektem politiky zaměstnanosti byl vývoz nadbytečné pracovní síly do těch zemí západní Evropy, které trpěl nedostatkem pracovních sil. Nicméně Turecku, jež mělo přebytek nekvalifikované pracovní síly, chyběl dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků. Z tohoto důvodu bylo nezbytné, aby byla přijata opatření, která zajistila, že nedostatek Turecka v kvalifikované pracovní síle nebyl zhoršen exportní politikou zaměstnanosti. ¹⁶⁾

V roce 1973 Nizozemská vláda oficiálně ukončila nábor tureckých pracovních sil z důvodu ropné krize. I přesto k migracím dále docházelo a dokonce se zvyšovaly. Docházelo k migracím z důvodů sloučení rodin, sňatků mezi Nizozemci a Turky a také k ilegálním migracím za prací. Během první poloviny 80. let byla zavedena restriktivní migrační politika, která měla omezit příchod nekvalifikovaných migrantů a naopak příliv těch vysoce kvalifikovaných. Tato omezení, přísnější pravidla pro sloučení rodin a hospodářský pokles mělo za následek snížení tureckých pracovních migrantů mezi lety 1980 až 1984, kdy za celé toto období přišlo do Nizozemska pouze 4 100 Turků. V druhé polovině 80. let začal počet tureckých migrantů znovu růst. Tyto migrace byly hlavně kvůli sňatkům a také z důvodu hospodářského růstu země. V roce 1990 migrace opět poklesly z důvodu nové restriktivní politiky omezující rodinné migrace. ¹⁷⁾

K bližšímu pochopení počtu Turků v Nizozemsku, je třeba rozdělit Turky dle toho, odkud přišli, protože mnoho z nich přišlo do Nizozemska ne přímo z Turecka, ale z Bulharska nebo Řecka.

Obrázek 2: Turci v Bulharsku dle sčítání lidu roce 2011 (Turci - zelená) ¹⁸⁾

Turecké skupiny v Bulharsku a Nizozemsku patří k největším a nejvýznamnějším etnickým komunitám ve svých zemích, charakterizované silnou sociální soudržností a souvislostí s tureckými kulturními tradicemi. Kromě toho mají turecké skupiny v Bulharsku a Nizozemsku nižší úroveň vzdělání a nižší socioekonomické postavení ve srovnání s obyčejným obyvatelstvem, což je situace, která pravděpodobně ovlivňuje jejich život ve společnosti. Obě menšiny byly a nadále jsou diskriminovány obyvatelstvem těchto zemí. Navzdory holandské oficiální politice zaměřené na povzbuzení přizpůsobení imigrantských skupin do nizozemské společnosti a zachování jejich kulturní identity, je nesnášenlivost vůči etnickým menšinám a imigrantským skupinám, zejména muslimským skupinám, velice rozšířená. ¹⁹⁾

V Bulharsku žije odhadem 600 000 Bulharů tureckého původu, což je téměř 9 % populace Bulharska (podle sčítání lidu z roku 2011). Hlavními důvody turecké migrace do Nizozemska byla pracovní migrace, která se předpokládala za dočasnou. Udržování kultury bylo stimulováno vládou a úsilí přistěhovalců o to, aby se učili holandský jazyk, bylo minimální. Dalším důležitým rozdílem mezi dvěma tureckými skupinami je doba trvání akulturace. Turecká menšina v Bulharsku je v zemi již po staletí, na rozdíl od tureckých přistěhovalců, kteří přišli do Nizozemska. Turečtí Bulhaři zůstali na území Bulharska po skončení osmanských konfliktů (1299-1932), a proto jsou seznámeni s národním jazykem a kulturou. Koncem 14. století osmanští Turci obsadili a vládli na Balkáně a to i na území dnešního Bulharska. Současné balkánské státy se staly osmanskými provinciemi a zůstaly pod osmanskou vládou až do konce 19. století. Velké množství Turků se přestěhovalo do těchto provincií a usadilo se tam. Po tomto období následovaly balkánské války v letech 1912-1913, které způsobily masivní návrat tureckých Bulharů do Turecka. Potomci Turků, kteří zůstali v Bulharsku, většinou rolníci s velmi omezenými zdroji, dnes představují turecko-bulharskou komunitu. ²⁰⁾

Situace turecké menšiny v Bulharsku se zhoršila v 80. letech. V roce 1984 byli Turci v masivní asimilační kampani povinni přijmout slovanské jméno. V roce 1988 začalo ve velkém měřítku zastrašování - jako je zavírání mešit a zákaz islámských zvyků - v důsledku čehož stovky tisíc tureckých Bulharů opustilo zemi a našlo útočiště v Turecku. V roce 1989 byla tato kampaň zrušena a desetitisíce tureckých Bulharů se vrátilo zpět do Bulharska. ²¹⁾

Mnoho tureckých Bulharů se stěhovalo do Nizozemska ze středního a severního Bulharska, hlavně z oblastí jako je Shumen, Silistra, Razgrad a Targovište, odhaduje se, že migrovalo 8 % až 10 % bulharských Turků. Téměř polovina tureckých Bulharů pochází z menších měst a to je odlišuje od Turků z Turecka, protože ti většinou pocházejí z velkých měst. Tři čtvrtiny tureckých Bulharů migrují za prací a jedna čtvrtina kvůli rodinné migraci. ²²⁾

Nizozemští Turci pocházející z Řecka jsou především z oblasti západní Thrákie, což je řecký region, který na severovýchodě hraničí s Tureckem a Bulharskem. Západní Thrákie je součástí historického území Thrákie, nacházející se na Balkánském poloostrově. V dnešní době se Thrákie rozprostírá na území Turecka, Bulharska a Řecka. ²³⁾ Po Německu, kde je nejvíce tureckých přistěhovalců, je Nizozemsko druhým cílem Turků ze Západní Thrákie.

Obrázek 3: Západní Thrákie ²⁴⁾

Tato oblast Řecka se v roce 1354 dostala pod nadvládu Osmanské říše, která stále více expandovala dále do Evropy, a zůstala pod její vládou až do roku 1913. K tomuto roku turecké obyvatelstvo převyšovalo početně Řeky a vlastnilo 84 % této oblasti. Turečtí obyvatelé vyhlásili 31. srpna 1913 „Tureckou republiku“, tedy prozatímní vládu západní Thrákie. ²⁵⁾

Obrázek 4: Vlajka Turků ze Západní Thrákie ²⁶⁾

V první balkánské válce, která se uskutečnila v letech 1912-1913, bojovali členové Balkánského svazu (Srbsko, Řecko, Bulharsko a Černá Hora) proti Osmanské říši a násilně zabrali většinu oblasti Thrákie. Neschopnost států se dohodnout, kterou část území si který stát zabere, vyústilo v druhou balkánskou válku (1913), kterou Bulharsko prohrálo, ale získalo území Západní Thrákie. V důsledku těchto válek se během let 1912-1938 uskutečnily výměny obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem a Bulharskem.²⁷⁾

27. listopadu 1919 byla podepsána mírová smlouva (Neuillyská smlouva) mezi státy Dohody a Bulharskem. Bulharsko na základě této smlouvy neztratilo jen Dobrudžu, část Makedonie, ale i o Západní Thrákii, která se stala součástí Řecka. ²⁸⁾ Laussanská smlouva, podepsaná 24. července 1923 garantovala status muslimským menšinám ve Východní Thrákii za podmínek výměny stejného statutu řecké ortodoxní menšině v Turecku a na ostrovech v Egejském moři. Tato výměna obyvatelstva se týkala Řeků z Turecka a Turků z Řecka. Obyvatelé Západní Thrákie byli od této výměny osvobozeni. Výměna obyvatelstva mezi Tureckem a Řeckem však trvala již od konce první světové války. V rámci Laussanské smlouvy byla Turkům žijícím v Západní Thrákii přiznána práva. Přesto od roku 1923 emigrovalo většinou do Turecka nebo do západní Evropy mezi 300 až 400 tisíců Turků.^{29) 30)}

Dle sčítání lidu a odhadu v letech 1912-1920, můžeme mít jistou představu o etnickém složení oblasti západní Thrákie:

Obrázek 5: Sčítání lidu a odhady ohledně etnického složení obyvatestva v oblasti Západní Thrákie v letech 1912-1920³¹⁾

V Nizozemsku můžeme minority Turků ze západní Thrákie najít hlavně v regionu Randstad.

Změny v posledních letech

Po útoku 11. 9. 2001 vznikla diskuze v oblasti politiky o možnosti koexistence islámu, demokracie a lidských práv. Zatímco v Turecku nastoupila v té době liberálnější politika, v Nizozemí nebyla situace pro Turky příznivá. Mnoho Turků reemigrovalo. Turecko se stalo změnou ekonomického klimatu zajímavým i pro Holanďany.

Od roku 2010 přicházejí z Turecka lidé s vyšším vzděláním a studují zde. Po nepovedeném převratu v roce 2016 roste počet vysokoškolsky vzdělaných Turků, kteří se snaží v Nizozemsku získat stálou práci.

V roce 1960 bylo v Nizozemsku registrováno 100 Turků, v roce 1961 jich bylo 200, 1962 jich bylo 300, v roce 1963 stoupl počet na 1 200 a v roce 1964 jich bylo již 4 300. V současnosti je počet registrovaných Turků okolo 400 000, uvedla respondentka Marion, která se těmito statistikami dlouhodobě zabývá. 

Turecká kuchyně je typická velkým množstvím zeleniny a masa, kromě masa vepřového. Z evropského pohledu je nejznámější turecký pokrm kebab. Kebab je ale v Turecku velmi široký pojem pro mnoho masových jídel, zatímco v Evropě si pod pojmem kebab většina představí hlavně döner kebab. Převážná většina Turků žijících v Nizozemsku nakupuje hlavně v tureckých obchodech, kde mohou nakoupit všechny potřebné suroviny k přípravě typických pokrmů. Muhammed uvedl, že nákup typických potravin v Nizozemsku není žádnou překážkou. ³²⁾

Obrázek 6: Baklava a čaj³³⁾

Döner kebab je pomalu opékané kořeněné maso, odkrajované po kouskách. Může se podávat s rýží nebo zabalený se zeleninou do pity, což je měkká chlebová placka. Nejčastěji se v Turecku konzumuje kebab kuřecí, ale často se dělá i jehněčí. Dalšími typy jsou iskander kebab, šiš kebab nebo také adana. Jako vegetariánskou variantu je možné podávat falafel. Dalším známým jídlem je biber dolmasi neboli plněné papriky. Jedná se o klasickou plněnou papriku mletým masem politou červenou rajčatovou omáčkou.

Pokud jde ale o nejobvyklejší turecké jídlo, tak se jedná o pide. Pide je masem a zeleninou naplněné pečivo dlouhé zhruba 30 centimetrů. Podává se nakrájené a teplé.

Nejčastější tureckou přílohou je rýže, bulgur a chléb ekmek a chléb pita. Turci si také velmi oblíbili jídlo do ruky. Jedním z nich je borek. Borek je větší houska, naplněná masem, sýrem a někdy i bramborem. Často je také možné narazit na pojízdné pražírny, v kterých je možné koupit pražené ořechy a kaštany.

Oblíbenou pochutinou, kterou je možné zakoupit na ulicích je simit – sezamový rohlíček. Tyto rohlíčky nosí prodejci na tácech, které mají na hlavách.

Velmi často se v tureckých chodech objevují různé druhy čočkových polévek. Nejčastěji se využívá červená čočka. Další častou polévkou je škembe, což je vlastně obdoba dršťková polévky. Ve východním a jihovýchodním Turecku je velmi oblíbená polévka pača. Pača je hustá skopová polévka, skládající se z vnitřností, masa, kloubů a mozku ovce.

Nejznámější tureckou sladkostí je baklava. Jako baklava se obecně označují různé malé sladké dorty. Řeže se do tvarů, nejčastěji do tvaru kosočtverce.

Všechny typy baklavy je možné dostat polité sladkým sirupem.

Mezi další tureck pochutiny patří nakládaná dýně, která se podává politá medem, tahini a posypaná strouhanými oříšky. Důležité místo v tureckých sladkostech zaujímá lokum. Lokum jsou tuhé sladké kostky ze škrobu a cukru, které mohou mít různé příchutě. Před podáním se obalují v práškovém škrobu nebo ve strouhaném kokosu. Tato sladkost vznikla v 18. století jako mistrovské dílo osmanských cukrářů. ³⁴⁾

Nejčastější turecký nápoj je čaj. V Turecku se pěstuje vzácná černomořská odrůda čaje. Pro Turky je pití čaje jakousi tradicí, proto je velmi důležitá jeho příprava. Čaj se připravuje ve zvláštní čajové soupravě. Ve spodní kovové nádobě se hřeje voda. Na této nádobě stojí další kovová nádoba, ve které se louhuje sypaný čaj zalitý trochou horké vody. V horní nádobě tak vzniká teplý koncentrát, který se ředí horkou vodou ze spodní nádoby při nalévání. Čaj se lije do malých skleniček o objemu 1 dcl. Čaj je následně hodně slazen. Turci mají čaj raději než kávu a pijí ho po celý den. Pijí ho ráno po probuzení, před obědem i po něm a večer, než jdou spát. Pití tohoto nápoje s přáteli je i určitý kulturní a společenský zážitek. Dalším tureckým nápojem je turecká káva. Tato káva se vaří s cukrem v nádobě zvané džezva ležící v horkém písku. Káva se několikrát odstavuje, aby nepřešla varem. Tento způsob přípravy je ale velmi složitý, proto je ve většině restaurací cena takto připravované kávy vysoká. Jedním ze zvláštních horkých tureckých nápojů je salep. Jedná se o mléčný puding, vyrobený z kořene orchideje. Dochucuje se cukrem a skořicí a jde o afrodiziakum.³⁵⁾

K tomuto kulturnímu aspektu se vyjádřila respondentka Jacobijn Kiel, která je ráda, že Turci přenesli jejich tradiční pokrmy i do Nizozemska a dělí s o ně s Nizozemci. Podle jejího názoru, je turecká kuchyně velmi chutná a proto je o jejich pokrmy velký zájem. Nejčastěji si Nizozemci kupují turecký chléb, kebab a baklavu. Jak sama Jacobijn řiká „my prostě milujeme baklavu“. Turci také mají spoustu obchodů, kde je možné nakoupit jejich typické potraviny.

Kees uvedl, že je v Nizozemí poměrně velké množství čajoven. Turci uvnitř kouří vodní dýmky a Holanďané v těchto podnicích nejsou vítáni. Dovnitř nesmí chodit ženy a holandské ženy už vůbec ne.

Dle Muhammeda jsou čajovny Turky opravdu velmi oblíbené a není přímo pravda, že by ženy měly zakázaný vstup, jen dle něj tyto podniky nevyhledávají, protože jsou v nich jen muži. Pokud by byla čajovna s místností přímo určenou pro ženy, tak by nebyl problém, kdyby ji ženy navštěvovaly.

Turecká minorita bere velmi vážně zachování svých státních svátků. Před státními svátky na budovách a vyvýšených místech vyvěšují turecké vlajky a podobizny Atatürka.

Obrázek 7: Podobizna Atatürka ³⁶⁾

V Nizozemsku jsou vlajky vyvěšovány jen v obydlích, která jsou obývána Turky. Na školách nejsou dle respondenta Muhammeda vlajky povoleny. Na pracovištích záleží na míře liberality zaměstnavatele, jestli budou moct mít vlajky vyvěšeny nebo ne. Volno během těchto svých svátků nedostávají, ale není jim bráněno, aby si volno vzali.

turecky: Ramazan

Jedná se o jeden z nejznámějších muslimských svátků. Tento svátek se slaví v devátém měsíci islámského kalendáře, který je lunární. Ramadán není každý rok ve stejnou dobu, jen ve stejném měsíci kvůli islámskému kalendáři, který je pohyblivý a kratší o jedenáct dní oproti gregoriánskému. ³⁷⁾ Svátek Ramadán je měsíc půstu (třicet dní), kdy se muslimové snaží více přiblížit duchovní podstatě islámu. K určení začátku tohoto měsíce je důležité, kdy se na obloze objeví první srpek nového měsíce. V určitých zemích se tímto posune svátek až o jeden den. Tento svátek se slaví, jak v chladných obdobích, tak i v teplých. Jednou za 32 let se tento měsíční půst přesune do letního období, kdy denní půst trvá až 16 hodin. Když vyjde Ramadán na zimní období trvá půst zhruba 9 hodin. V některých zemích v období tohoto postního měsíce dosahují teploty extrémů. Celodenní půst se tedy stává velmi náročným, jelikož je zakázáno i pít. Pracovní doba je upravována a zaměstnavatelé nemohou od svých zaměstnanců očekávat velké pracovní výkony. Půst se netýká dětí, nemocných či starých lidí. Jíst je povoleno na nádražích nebo letištích, tedy na místech, kde se pohybují lidé na cestách, jelikož i cestující jsou z půstu vyjmuti. Restaurace jsou otevřeny (některé), ale okna jsou velmi často zakryta novinami, aby kolemjdoucí lidé nebyli v pokušení. Během dne je v muslimských městech klid, ale po západu slunce se v ulicích slaví a konají se hostiny.

Každý muslim začíná půst ranní modlitbou. Poslední jídlo, které si muslim vezme, než započne svůj půst se nazývá suhúr. Během dne by se věřící měli vyvarovat jídlu, pití, kouření a sexuálnímu styku. Půst večer ukončuje večerní svolání k modlitbě. Po celodenním půstu má muslim povoleno si dát pokrm často z datlí a mléka, toto závisí na oblasti. ³⁸⁾.

Muhammedova rodina je zvyklá půst zakončovat mlékem a chlebem – ekmekem. Jeho matka v práci volno nedostává a on sám během tohoto svátku také dochází do školy a studuje stejně jako všichni ostatní.

K tématu slavení tureckých svátků v Nizozemsku se Jacobijn vyjadřuje takto. „Vím jen o ‚Sugar feast‘, konec půstu během Ramadánu. Moje matka dokonce dělala jídlo a účastnila se těchto oslav s našimi sousedy. Je úplně běžné, že si turecký lid vezme na oslavu tohoto svátku den volna. Tento den je vždy oznámen v médiích, v televizi a novinách, protože cca 8 % lidí v Holandsku je stoupencem Islámu. Obecně jsou oslavy podporovány vládou, ale lidé si pro tento svátek musí vzít svůj vlastní den dovolené. Některé školy také dávají volno svým žákům, kteří chtějí slavit. Vláda ani občané nemají s tureckými svátky žádný problém. Jacobijn doslova říká „je to jen další slavnost a jsem ráda, že Turci nechávají i ostatní obyvatele účastnit se těchto oslav.“

Respondenti Kees a Marion pokládají Ramadán za zbytečný, ale naopak svátek cukru berou jako příjemný zážitek, neboť se těchto oslav můžou účastnit i Holanďané a zakoupit si různé turecké sladkosti. Tito dva respondenti jsou pravicového zaměření, které je spíše proti turecké politice. Tento svátek proto vnímají s lehkou škodolibostí. „Čím delší den, tím pro nás lépe, ten hlad jim přejeme, mohou totiž jíst až večer“. Tento poměrně nepřátelský postoj zaujímají, protože nejsou spokojeni s tím, že někteří zaměstnavatelé, dávají svým tureckým zaměstnancům během Ramadánu volno. Zároveň také říkají, že je na jednu stranu dobře, že toto volno mají. „V práci nejsou produktivní a jen se tak potácejí.“ Pro Keese je Ramadán dle jeho slov utrpením, protože jako taxikář je pro něj velmi náročné projíždět tureckou čtvrtí, kde jsou všichni v noci venku na ulici.

Další respondent Peter, který je původem Holanďan, nemá k tureckým svátkům odpor jako předešlí dva respondenti. Spíše se o ně nezajímá a zároveň by mu nevadilo, kdyby se některý z těchto jejich svátků ustanovil státním svátkem a on tak měl den volna navíc.

turecky: Kurban Bayrami

Tento svátek slaví muslimové na konci Hajj, což je každoroční pouť do Mekky. Jinak se mu také říká svátek oběti, arabsky Eid al-Adha. Patří mezi největší náboženské svátky, slavené muslimy. Tento svátek představuje ochotu a poslušnost Abraháma, který obětoval svého syna Ibrahima Bohu. Beránek je jako oběť, rozdělován na tři části. První třetina znázorňuje rodinu a příbuzné, druhá část přátelé a známé a poslední část představuje chudé. Tento akt oběti symbolizuje ochotu se vzdát věci, která je pro muslimy přínosem, aby se naplnila Alláhova přikázání. Dále toto obětování představuje ochotu se vzdát některých vlastních štědrostí, aby posílily vazby přátelství a pomoci lidem v nouzi.

Eid al-Adha začíná ranní modlitbou v mešitě. Po této modlitbě se rodiny a přátelé navštěvují a dávají si dary. Poté navštíví farma v místě konání, která je uzpůsobená k vykonání oběti zvířete. Mezi nejčastěšjí oběti patří ovce či kozy. Části zvířete, jak je psáno výše, jsou rozděleny v průběhu svátku. Na tento svátek si muslimové berou nové oblečení, ženy se krášlí hennou a nosí velké množství doplňků. ³⁹⁾

Ohledně tohoto svátku se vyjadřují respondenti Kees a Marion negativně. Holanďané obecně nechápou turecké myšlení a tento svátek jim přijde nehumánní. První generace Turků v důsledku tohoto svátku ani nechová žádná domácí zvířata a obecně nemají ke zvířatům žádný vztah.

turecky: Seker Bayrami

Tento svátek trvá tři dny a oslavuje se jím skončení Ramadánu.. Arabsky se tento svátek řekne Eid ul- Fitr. Eid v překladu znamená „veselí“ a Fitr „původní příroda“. Jedná se tedy o svátek obnovení nejlepšího lidského složení a o oslavě konce třiceti dnech půstu během Ramadánu. Lidé mají volno ve škole, ve státních kancelářích, bankách, a dokonce v soukromých institucích po celé tři dny svátku. Lidé uklízí své domy, nakupují cukroviny a čokoládu, připravují tradiční dezert baklavu, šlechtí sami sebe a oblékají se do elegantního oblečení (bayramlik), aby se předvedly po třiceti dnech strádání v nejlepším světle. Je přísně zakázáno urychlovat první den tohoto svátku, proto se vše (jídlo) musí dělat pozvolna, aby bylo vidět, že půst skončil. Také je povinná charita, která je dávána chudým a potřebným. Navštěvují se příbuzní a přátelé a chodí se na hřbitovy uctít předky. ⁴⁰⁾

Také je velmi důležité během svátku cukru ctít starší populaci. Proto v tento svátek mladá generace hodně navštěvuje tu starší. Líbání pravé ruky starší osoby a její umístění na čelo je zvykem projevu úcty. Lidé se navzájem zdraví slovy „Bayraminiz Kutlu/M übarek Olsun“, což v překladu znamená „nechť je Váš svátek požehnaný“. Tradice dětí při tomto svátku chodí od domu k domu a přejí lidem šťastný bayram. Jako odměnu dostávají bonbony, čokoládu nebo dokonce malé obnosy peněz. Tato tradice dělá město ještě veselejší s dětmi pobíhajícími venku. ⁴¹⁾

Tento svátek je Nizozemci nejoblíbenější, protože si během něj mohou zakoupit některé druhy sladkostí, které nejsou jinak během roku k dostání.

Muhammedova rodina během tohoto svátku více komunikuje se svou rodinou v Turecku a i přes dálku uctívají své prarodiče.

Islám je jedno z nejmladších náboženství světa, které vzniklo v 6. století našeho letopočtu v oblasti známé dnes jako Saudská Arábie. Po celém světě má více jak jednu miliardu vyznavačů. V Nizozemí islám vyznává 5,5 % obyvatelstva. Islám v arabštině znamená „oddat se“ a muslim je „ten, kdo se podřizuje vůli Alláha“. Není to jen víra, ale absolutní způsob života a pokrývá jak světskou, tak duchovní oblast života. Islám uznává Abraháma, Mojžíše a Ježíše jako významné proroky, ale nejvýznamnější pro muslimy je Mohammed, poslední v prorocké linii. Chovají k němu nejvyšší úctu, ale nebyl božský, proto se nesmí uctívat. Uctívá se jen Alláh, protože je stvořitelem a vládcem veškerenstva. ⁴²⁾

V Nizozemsku je 75 % až 87 % Turků, kteří jsou muslimové. Velmi malá část jsou křesťané nebo bez vyznání. Asi 20 % muslimů jsou Alevité, což je liberální proud. Muži a ženy se modlí společně. Ženy nemusí mít zakrytou hlavu a alkohol není zakázán. 12 000 tureckých muslimů je ortodoxních, což je zhruba přes 2 % celkového tureckého obyvatelstva Nizozemí. Prakticky všichni muslimové chodí alespoň jednou týdně do mešity. Je rozdíl mezi starými a mladými Turky. Méně než polovina mladých Turků věří, že musí žít podle pravidel Koránu, uvedla Marion.

Obrázek 8: Mešita v Rotterdamu⁴³⁾

Respondent Kees se zmínil o velmi zajímavém náboženském sporu ve městě Tilburg. Problém se týkal katolického kostela, který se v tomto městě nachází. Místní farář zvonil každou neděli na zvon a svolával ke mši, což se tamějším turkům nelíbilo, protože oni vyvolávat ke mši nesměli. Tento spor se dostal až k soudu. Turci sice prohráli, ale nizozemským katolíkům bylo nařízeno, aby zvonili kratší dobu.

V nizozemském městě Haag se nachází přes padesát mešit různých druhů, lišících se dle úměrnosti tamních věřících. Současná holandská vláda nemá v plánu vystavovat další.

Dle respondenta Muhammeda většina lidí pocházejících z Turecka udrželo své náboženství a alespoň minimálně dodržují základní pilíře islámu.

Na téma vnímání Turků jako minoritní skupiny má respondentka Jacobijn následující názor. „Znám spoutu Turků žijících tady, jsou vlastně pořád kolem, ale myslím to pozitivním způsobem. Od mala jsou Turci součástí mého sousedství a to i když žiju v jedné z bohatších čtvrtí. Žijí zde, mají své ochůdky, pracují, studují. V mém současném zaměstnání mám dokonce dva kolegy pocházející z Turecka a jsou velmi pracovití a zodpovědní. S Turky vlastně mluvím často, jsou součástí společnosti. Nedávno jsem si nechala stěhovat nábytek z Holandska do domu v České republice a vybrala si pro tento účel tureckou společnost. Byla jsem moc spokojená a všem je doporučuji.“ „Migrace Turků začaly už před 50 lety, proto se tito lidé zvládli skvěle adaptovat do společnosti. Studují, pracují stali se našimi přáteli. Turci jsou skvělým příkladem začlenění do společnosti. Hodně z nich se učí Holandsky, dokonce i ti nejnovější.“

„Na Turky mám obecně pozitivní názor. Musím říct, že jsem nikdy nepotkala žádné špatné lidi. Ale asi to záleží, kde se ve společnosti nacházíme. Já žiju v dobré čtvrti,kde jsou slušní lidé. Pracuji s hodně vzdělanými lidmi a ve formální společnosti. Také když jdu ven, tak jdu do hezkých klubů, restaurací. Takže vlastně nepotkám žádné špatné lidi, ať už Turky nebo někoho jiného. Nicméně existují zde mladí muži z Turecka, kteří mají nepřátelské chování vůči ženám nebo homosexuálům a to je docela problém. Vím, že existují, ale nikdy jsem je nepotkala.“ Negativně se ovšem vyjadřuje o turecké vládě a politice obecně. Nizozemská média i obyvatelé jsou velmi kritičtí co se týče Erdogana. Je to populista, je manipulativní a brání svobodě projevu. Hlavně kvůli poslednímu důvodu je práce nezávislých novinářů často nebezpečná. „Stejně tak turecká vláda neměla právo udělat kampaň na svolání referenda a stejně to udělala. Nelíbí se mi způsob, jakým chce jejich vláda působit na lidi tureckého původu v Nizozemsku.“

Kees a Marion mají vůči Turkům určité předsudky, které si vytvořili v důsledku chování Turků, kteří by se podle jejich názoru měli snažit o větší integraci. Na druhou stranu ale také říkají, že v porovnání s ostatními jsou Turci v integraci dál než ostatní menšiny. „Přicházíme spolu dennodenně do styku, ale jen vedle sebe žijeme, vzájemně se nevyhledáváme.“ Vyhledávají je jen kvůli jejich obchodům, protože mají jinou otevírací dobu, než holandské obchody. Marion dodává, že Turci mají nejnižší kriminalitu v porovnání s ostatními menšinami. Pohled Keese a Marion je také ovlivněn tím, že nepochází z Nizozemska, ale z České republiky, kde je názor občas názor na přistěhovalce trochu konzervativní. Přijde jim, že rodilí Nizozemci mají k Turkům lepší vztah než oni.

Peter říká, že by se Turci s Holanďany, měli více přátelit a více mísit. Podle něj, by to mělo lepší vliv na společnost. Zároveň dodává „Všichni bychom se měli snažit být nedílnou součástí společnosti a dělat něco pozitivního a konstruktivního, ať už jsou naše kořeny a původ jakýkoliv“

Dle výsledků zjištěných od respondentů je zřejmé, že názory na Turky nejsou vůbec shodné. Někteří se snaží se více sžít s tureckou kulturou a někteří je spíše odmítají a nemají snahu se s nimi sžít. Obecně lze říci že starší generace Nizozemců, kteří znají starší generace Turků se k sobě chovají více odmítavě než generace mladší.

Je důležité zmínit, že každá generace Turků se začlenila jiným způsobem. První generace Turků byla ze strany Holanďanů brána spíše jako pomocná síla a Turci toto postavení určitým způsobem přijali a zařídili se podle toho. Tato první generace se příliš nesnažila naučit se holandštinu a držela se spíše při sobě. Nesnažila se nijak začleňovat do společnosti.

Druhá generace se více snažila naučit majoritní jazyk a více se začlenit. I díky tomu pak třetí generaci nečinilo problémy se s nizozemskými občany spřátelit.

Respondent Muhammed patří do generace třetí. Tato generace vychází s Nizozemci bez problémů. Dle jeho slov je lehčí vycházet s lidmi jeho věku, než se starší generací Nizozemců, kteří vnímají Turky jako obyvatelstvo, které nemá snahu se nijak začlenit ani se naučit jazyk majority. Muhammed chodí od narození do holandské školy a nemá tedy problém s nějakým začleněním. Podle něj nejmladší generace vychází s Nizozemci nejlépe, protože chodí společně do školy a vědí navzájem o svých tradicích. On sám ani jeho matka nevyhledávají žádné komunitní skupiny, které by sdružovaly Turky. Současná generace má Holanďanům za zlé, že ve školách zrušili výuku turečtiny. Dle některých respondentů mají ale alespoň stále možnost naučit se turecky od svých rodičů nebo prarodičů.

Muhhamed sám uvedl, že mnohem lépe vychází s mladší generací a občany v jeho věku, než s generací starší, o které říká, že je více rasistická. Byl by rád, kdyby se uklidnil všechny možné nepokoje týkající se Erdogana, a aby nastalo větší porozumění mezi lidmi.

Turecké rodiny ve větší míře nizozemské obyvatelstvo a nizozemskou kulturu akceptují, ale nechtějí ji nechat narušit kulturu tureckou, jim vlastní.

Turci se drží svých tradic a své kultury. To má své pro i proti. Na základě rozhovorů bylo zjištěno, že Turci mají například sníženou kriminalitu ale zvýšenou segregaci, což je dáno tím, že si zachovávají své hodnoty a kulturu. Zvýšená segregace je dána i tím, že stát Turkům různými způsoby, například nevyučování turečtiny na školách, zasahuje do jejich kulturního života. Turci mají jednu z nejlépe organizovaných menšin v Nizozemsku s mnoha kulturními a sociálními organizacemi. Turecko-nizozemská menšina má i vlastní média, tisk, televizi a internetové stránky. Většina Turků si v Nizozemsku udržuje své tradice. Ať už jde o styl stravování, svatby, souvztažnost s rodinou nebo projevy úcty. Dle respondenta Muhammada je v dnešní době největší zásahem do vztahů mezi Holanďany a Turky současná politické situace. Tyto nepokoje vznikají kvůli tureckému politikovi Recepu Erdoganovi.

Turky v Nizozemsku není možné soudit obecně. Pokud je třeba posoudit začlenění Turků do společnosti, je třeba je posuzovat dle jednotlivých generací. Nejstarší generace, která přišla kvůli práci, byla začleněná nejhůře, druhá generace v tamějších podmínkách studovala a více se snažila včlenit do společnosti. Dle našeho respondenta se nejmladší generace Turků snaží začlenit a ani sama od sebe nevyhledává různé turecké spolky nebo komunity, které by je sdružovaly.

Hlavní kulturní znaky, které byly pro výzkum této práce vybrány, byly v tázané turecké rodině stále dodržovány a dle Muhammeda i ostatní turecké rodiny, které zná, tyto zvyklosti stále dodržují. Obecně je možné říci, že Turci berou velmi vážné své kulturní dědictví a ani po mnoha letech soužití s Nizozemci se nenechali příliš ovlivnit jejich kulturou a zvyklostmi. Kulturu Nizozemců jako svoji nepřijali, ale respektují ji.

Pokud jde o turecká jídla, tak ty si turecké rodiny udržely a stále jsou na denním pořádku. Dle našich respondentů není ani problém, sehnat v Nizozemsku všechny potřebné suroviny pro přípravu jídel.

Své náboženství a k němu patřící svátky si Turci také udrželi, jen je obtížné je v běžném pracovním nebo studijním životě dodržovat. Některým Turkům dávají zaměstnavatelé v době Ramadánu volno, z důvodu jejich nižší koncentrace a pracovitosti. Takovýchto Turků je ale minimum a větší skupina musí chodit do práce. Ve většině škol ani na většině pracovišť není možné modlit se 5x denně.

Kultura Nizozemců byla kulturou tureckou ovlivněna jen minimálně. Konvertovala jen velmi malá skupina obyvatel. Mezi výrazné kulturní prvky, které se v nizozemské kultuře objevily jsou minarety a mešity, kterých je v Nizozemsku mnoho. Místní vláda se ale do budoucna bude chtít výstavbě dalších minaretů a mešit vyvarovat.

Závěrem je možné říci, že do budoucna by už nemusely být vztahy mezi těmito dvěma kulturami tak napjaté. Hlavním současným problémem byl Recep Erdogan, který zfanatizoval určitou část obyvatelstva a to převážně starších generací. Mladší turecké obyvatelstvo už nemá natolik pevné vztahy s Tureckem, aby se nechalo tak lehce ovlivnit a snaží se s Nizozemci spíše vycházet, protože s nimi přichází dennodenně do styku.

Z výzkumu je možné soudit, že tyto dvě skupiny na sebe mají v určitých oblastech zkreslené náhledy. Nizozemci si stále pamatují chování starších generací, které neměly zájem o sžití se s majoritou Nizozemců, ale současní Turci se od první generace velmi odlišují, a to by do budoucna mohlo nizozemské obyvatelstvo zcela akceptovat a přijmout tuto etnickou menšinu.

Literární zdroje:

• AARBAKKE, VEMUND. THE MUSLIM MINORITY OF GREEK THRACE [online]. University of Bergen, 2000. 938 s.

• GIJSBERTS M., LUBBERS M, Nieuw in Nederland: Het leven van recent gemigreerde Bulgaren en Polen, Den Haag: Sociaal en Cultureel Planbureau, Juli 2013, 162 s.

• HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4. 407 s.

• HIRSCHON, Renée. Crossing the Aegean: An appraisal of the 1923 compulsory population exchange between Greece and Turkey. New York: Berghahn Books, 2004. ISBN 15-718-1562-7, 320 s.

• KOKAISL, Petr. Etnické minority v Evropě. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2014. ISBN 978-80-213-2524-1. 438 s.

• PANAYI, Panikos, Outsiders: A History of European Minorities, Continuum International Publishing Group, 1999, ISBN 1-85285-179-1, 140 s.

• PEČENKA, Marek;LUŇÁK, Petr. Encyklopedie moderní historie. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-859-8346-X. 656 s.

• SAGAPOVA, Nikola. Kulturní rozdíly mezi oblastmi světa ve vztahu k cestovnímu ruchu [online]. České Budějovice, 2013 [cit. 2017-06-20]. Bakalářská práce. JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. 70 s.

• STATE PLANNING ORGANIZATION, Turkish Five-Year Development Plan, Ankara, 1962, 456 s.

• ŠMÍDOVÁ; SARPONG. Turci v Řecku. In: Hospodářská a kulturní studia [online]. Praha: Provozně ekonomická fakulkta, 2014.

• TÜRKKAYA, Ataöv. The Ethnic Turkish Minority in Western Thrace, Greece [online]. Turkey, 1992.

• VERMEULEN, Hans; PENNINX, Immigrant Integration: The Dutch Case, Het Spinhuis, Rinus, 2000, ISBN 90-5589-176-2., 158 s.

• WHITMAN, Lois. Destroying ethnic identity: the Turks of Greece. New York, N.Y.: Human Rights Watch, c1990. ISBN 09-296-9270-5. 73 s.

Odborná publikace:

• ANIL, Isil. Political integration of Turks in the U.S. and the Netherlands: A comparative study of the role of Turkish immigrant organizations. 2010. [cit. 20. 3. 2017]. Získáno přes databázi PROQUEST

• ABADAN-UNAT, Nermin. Turks in Europe: From Guest Worker to Transnational Citizen. Berghahn Books, 30. 5. 2011, 318 s.

• DIMITROVA, Radosveta, Turks in Bulgaria and the Netherlands: A comparative study of their acculturation orientations and outcomes. International Journal of Intercultural Relations, 2014, 11 s.

• KEENE, Michael. Světová náboženství. Vyd. 2. Přeložil Dušan ZBAVITEL. V Praze: Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2137-3, 192 s.

• KÜÇÜKCAN, Talip. Re‐claiming identity: ethnicity, religion and politics among Turkish‐Muslims in Bulgaria and Greece. 1999. [cit. 29. 6. 2017]. Získáno přes databázi PROQUEST

• RONALD, V.K., BOLT, G.S. Turks in the Netherlands: Urban Segregation and Neighborhood Choice. The American Behavioral Scientist, 1997 vol. 41/3, ProQuest Central. ISSN 00027642.

• PIRICKÝ, Gabriel. Turecko. Praha: Libri, 2006. Stručná historie států. ISBN 80-7277-323-2, 200 s.

Internetové zdroje:

• GEERTS, Erlend. Sugar Feast or Şeker Bayramı – the End of Ramadan. In: The Istanbul Insider [online]. Istanbul: The Istanbul Insider, 2011 [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: https://www.theistanbulinsider.com/sugar-feast-or-seker-bayrami-the-end-of-ramadan/

• Muslimský svátek EID al-Adha. In: Sinimar: tourism travel and ticketing agency [online]. Brno: Sinimar Tour, 2012 [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: http://www.sinimar.eu/aktuality/muslimsky-svatek-eid-al-adha-a554/#axzz4EyLudyhA

• RAMADÁN JE OPRAVDOVOU ZKOUŠKOU VŮLE. ALE I MUSLIMOVÉ JSOU JEN LIDÉ A VÍ, JAK PRAVIDLA OBEJÍT. In: National Geographic: Česko [online]. Praha: National Geographic, 2012 [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: http://www.national-geographic.cz/clanky/ramadan-je-opravdovou-zkouskou-vule-ale-i-muslimove-jsou-jen-lide-a-vi-jak-pravidla-obejit.html#.VzXpFFSLTDc

Osobní komunikace:

• Jacobijn Kiel (40 let) - pohled majority
• Kees (57 let) - pohled majority
• Marion (55 let) - pohled majority
• Muhammed (26) - pohled minority
• Peter (40 let) - pohled majority
• prarodiče Muhammeda - pohled Turků žijiící v Turecku

Zdroje použitých obrázků:

• Obrázek 1: Vlajka Turecka a Nizozemska. Dostupné z: http://www.dutchnews.nl/news/archives/2016/04/turkish-consulate-urges-dutch-turks-to-report-erdogan-insults/

• Obrázek 2: Turci v Bulharsku dle sčítání lidu v roce 2011. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ethnic_composition_of_Bulgaria,_2011.PNG

• Obrázek 3: Západní Thrákie. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/turci_v_recku

• Obrázek 4: Vlajka Turků ze Západní Thrákie. Dostupné z: http://ay-deezy.deviantart.com/art/Western-Thrace-of-Turkish-Rep-201086806

• Obrázek 5: Sčítání lidu a odhady ohledně etnického složení obyvatestva v oblasti Západní Thrákie v letech 1912-1920. Dostupné z: https://docs.google.com/viewerng/viewer?url=http://www.batitrakya.org/dosya/yayinlar/The-Muslim-Minority-of-Greek-Thrace.pdf&hl=tr

• Obrázek 6: Baklava a čaj. Dostupné z: https://persianmama.com/baklava-baghlava/

• Obrázek 7: Podobizna Atatürka. Dostupné z: http://jewishcurrents.org/ataturk-and-the-third-reich/

• Obrázek 8: Mešita v Rotterdamu. Dostupné z: https://cz.depositphotos.com/51156313/stock-photo-the-mevlana-mosque.html

—-

Počet shlédnutí: 136