

Toto není finální, ale pracovní verze projektu. Finální verze je ZDE.
Tento projekt si klade za cíl zmapovat evropské národnostní menšiny podle určitých, předem daných kritérií. Snahou je poukázat na národnostní a kulturní pestrost evropského kontinentu.
Předpoklad určité homogenity zkoumaných společností s tím, že každá z nich vykazuje jiný, specifický model adaptace na majoritní prostředí (jiné adaptační a identitární strategie). Porovnáním těchto strategií lze vytycit základní faktory vnímání identity menšin a deskripci pocitu „belonging“ (ztotožnění se, pocit sounáležitosti), případně pocitu „na pomezí“ (dvou identit - majoritní a minoritní, přepínání kódů, případně nevymezené identity). S pomocí komparativní metody popsat proces akulturace ve třech vybraných případech (vzájemné přejímání a oboustranné obohacování prostřednictvím kontaktu dvou kultur) a zároveň definovat atributy, od nichž se odvozuje specifická identita menšin.
Cílem je získat informace o vybraných etnických minoritách způsobem TADY A TEĎ. Tady = zájmová geografická oblast, kde se vybrané minority nacházejí.
Teď = provedení výzkumu v jednom aktuálním období, což zajistí účinné srovnání stavu menšinových komunit.
Pro terénní výzkum v roce 2010 byly zvoleny
Prováděný výzkum by měl zjistit:
Nejprve je třeba zodpovědět otázku, jaké vlastnosti by měl splňovat příslušník určitého etnika z pohledu příslušníka většinové společnosti - tedy jaké hlavní vlastnosti vyžadují například Němci v Německu na Němce nebo Turci v Turecku na Turka: Aby se mohl někdo označovat jako Němec (Turek…), musí
Na základě zodpovězení těchto (a dalších rozšiřujících otázek) bude možné načrtnout podobu „ideálního příslušníka etnika“ (Němce, Turka…)
Je velmi pravděpodobné, že tento „ideální příslušník etnika“ (Němec, Turek…) bude mít i v rámci jednoho státu mnoho podob (podle specifických oblastí daného státu). Podobně jako ve fyzické antropologii, kdy je možné vytvořit na základě zpracování mnoha obličejů jeden „univerzální“ obličej - viz ukázka1), i zde je možné (po odstranění extrémních hodnot a hodnot vyskytujících se velice sporadicky) najít průnik „nejdůležitějších“ vlastností.
Podobné zjišťování s podobnými otázkami bude provedeno i mezi příslušníky téhož etnika, ale teď už mezi těmi, kdo tvoří etnickou minoritu. Na základě odpovědí příslušníků dané minority bude možné načrtnout podobu „ideálního příslušníka etnika“ (Němce, Turka…), nyní ovšem možná v mnohém ovlivněnou určitou idealizací „domovské“ země.
Srovnáním obou pohledů bude možné ukázat na ty základní vlastnosti etnicity, které jsou preferovány při vyhraňování se vůči většinovému okolí (případ etnických minorit) a na ty základní vlastnosti etnicity, které jsou preferovány při vyhraňování se vůči menšinovému okolí (případ majoritních etnik).
Problematika migrací, vzniku etablovaných diaspor a následná transformace identity jejích příslušníků je v rámci evropského diskursu považována za jednu z centrálních. Konstrukce a rekonstrukce identity patří k procesům dynamickým, odehrávajícím se v longue durée a probíhajícím v kontextu proměnlivé Evropy velkých regionů. Základním znakem diaspory je její ambivalentní charakter - na jedné straně její mobilita a snaha o integraci, na straně druhé konzervatismus, mnohdy jdoucí i za hranice původních tradic, a důraz na kohezi skupiny. Příslušníci diaspory se pomocí identitárních strategií (inserce, segregace, identitární konstrukce a rekonstrukce) vyhraňují jak vzhledem k hostitelské zemi, tak vzhledem ke své zemi mateřské (či alespoň vzhledem k „minoritní“ identitě, k níž se hlásí. Na několika úrovních se vytvářejí kulturní hranice a zůstává otázkou, zda lze tento fenomén nazvat skutečnou „hranicí“ ve smyslu překážky či spíše „prahem“ s důrazem na kulturní osmózu, proces akulturace a proměnlivost. Je Evropa coby determinovaná kulturní entita spíše izolovanou pevností, žárlivě střežící své „západní“ hodnoty a navenek jednotnou identitu nebo je naopak připravena k toleranci a mezikulturnímu dialogu? Lze hovořit o skutečně „pestré“ a barevné Evropě známých i méně známých „Evropanů“?
Zaměření se na tzv. „staré“ diaspory - od středověku etablované minority (Němci, Turci) i na diaspory současné (Turci a Kurdi v Německu) + etnický revival Keltů Fenomén „autochtonnosti“ a historických nároků - diskuse nad fiktivní hranicí mezi tzv. autochtonními (starousedlíky) a allochtonními
CASE studies: Němci mimo Německo, Turci, Kelti Každá ze zkoumaných menšin - cesta postupného přibližování se majoritě nebo naopak permanentní reprodukce kulturní odlišnosti? Jak se manifestuje identita tří vybraných minorit, z nichž každá má odlišný charakter a jejich identita je konstruována odlišným způsobem? Odlišné konfigurace minorit, které by měly dokumentovat evropskou „pestrost“:
Němci mimo Německo - mají svůj vlastní stát, národ, přitom potomci středověkých komunit. Alsasko Lotrinsko jako příklad identity na pomezí a přepínání kódů; etnická indiference?
Kelti - mytologie, hudba, absence vlastního státu, odkazy na minulost, znovuoživení etnických mýtů, skutečný etnický revival. Kontrast např. historická Bretaň vs. regiony, kde se hovoří bretonsky
Turci - na Balkáně, uzavřené rurální komunity? Autochtonní vs. Turci a Kurdi v Německu; vykořeněnost druhé a třetí generace (ztracená g.)
Závěrem - fenomén alterity zkoumaný u minorit s rozdílnou konfigurací; jak manifestují svou vlastní identitu a v jakých kontextech? Která je primární a která sekundární etnická identita, v jakých případech dochází k přepínání kódů? Jaká je míra ztotožnění se s majoritou? Jak vnímají vztah mezi svými „starými“ zvyky, tradicemi a hodnotami v kontrastu k majoritnímu způsobu života? Jak by popsali „ideál“, archetyp národa, k němuž se hlásí? Mýtus vs. realita (např. slavná keltská minulost a sny o revitalizaci bretonštiny či manštiny vs. skutečná situace). Mýtus vytvářený na základě konstrukce identity ethnie
Další současně probíhající projekty mapující situaci etnických minorit:
Česká republika: Nadace Brücke/Most-Stiftung (http://www.bruecke-most-stiftung.de) Kontakt: David Průša (david.prusa@bruecke-most-stiftung.de)
Německo: Schulen ans Netz e.V. / Exil-Club/ Internationales (http://www.exil-club.de, http://schulen-ans-netz.de/internationales/index.php ) Kontakt: Nicole Tiemann (nicole.tiemann@schulen-ans-netz.de) Christof Köhler (christof.koehler@schulen-ans-netz.de) Kerstin Ciba (kerstin.ciba@schulen-ans-netz.de)
Rakousko: Education Highway (http://www.eduhi.at) Kontakt: Astrid Leeb (a.leeb@is.eduhi.at)
Polsko: OSI Computrain SA Kontakt: Wladyslaw Majewski /wladyslaw.majewski@computrain.com.pl)
Příslušnost k nějaké rase, k nějakému národu či etniku je výraznou součástí lidského života. Vědomí této příslušnosti nás často naplňuje hrdostí a motivuje k vyšším výkonům např. na pracovním či sportovním poli. Na druhou stranu je vědomí této příslušnosti zdrojem strašlivých zločinů a válek. Co je to však rasa, národ či etnikum? Jedná se o něco reálného či fiktivního? Proč hrají tyto kategorie tak velkou roli v našich životech? Jaké modely skupinového soužití jsou přijatelné a jaké vedou k útlaku, marginalizaci či dokonce ke krvavým konfliktům? Každý den jsme sdělovacími prostředky bombardováni zprávami z různých končin světa o konfliktech, které mají co do činění s rasou, národností či etnicitou. Tyto fenomény zakoušíme i v Evropě a v ČR zakoušíme situace. Tváří v tvář těmto skutečnostem není třeba zdůrazňovat důležitost otázek, které si je třeba klást ohledně rasové, národnostní a etnické identity. Odpovědi na tyto otázky je třeba hledat komplexním způsobem, na úrovni terénního i teoretického výzkumu různých věd od antropologie a sociologie přes genetiku až po filozofii a teologii.
Další literatura: Jorge Gracia, Surviving Race, Ethnicity, and Nationality: A Challenge for the Twenty-first Century, 2005
Originalita projektu spočívá ve snaze zachytit aktuální stav komunit na základě etnické příslušnosti. Protože zmiňovaných etnických minorit je v Evropě relativně velké množství a jsou na velkém nesouvislém prostoru, je možné provést toto zmapování podle jednotných, předem určených hledisek, pouze při větším počtu tazatelů.
Cílem projektu je získat údaje o minoritní skupiněna daném místě jak kvantitativní:
1) počty příslušníků minority podle deklarované národnosti
2) podle mateřského jazyka
3) podle věkové struktury
4) zjištění trendů při uzavírání sňatků - smíšené, či etnicky jednotné rodiny
5) trendy v početnosti zkoumané komunity
tak i kvalitativní:
1) vnímání etnicity
2) vztah k zemi, kde žijí oproti vztahu k „mateřské zemi“
3) potřeby příslušníků národnostních menšin
Zvláštní zřetel bude brán na specifika obce, spolkovou činnost, náboženství, školství, zdravotní péči, míru podpory státních institucí, pracovní příležitosti v regionu. Při kvalitativním zjišťování změn v krajanské komunitě bude použita srovnávací (generační) biografická metoda - výpovědi příslušníků alespoň čtyř generací (prarodiče, rodiče, děti, vnuci), kteří budou dotazováni na podobné oblasti (způsoby uzavírání sňatků, způsoby obživy, školství, vztah a kontakty s „původní“ zemí, religiozita…). Srovnání těchto výpovědí podle jednotlivých generací umožní předvídat další možný vývoj zkoumané komunity i míru asimilace s většinovou společností.
ETNICKÁ IDENTIFIKACE Teoretickým východiskem při řešení problematiky intersubjektivní stránky identititárních konstrukcí je pozice sociálního konstruktivismu. Projekt etnicitu reflektuje jako jednu z možných variant kolektivní identity, jež není chápána jako primordiální, neměnná a univerzální entita, nýbrž jako sociální konstrukt. Takto definovaná etnicita je pojímána jako jeden z možných sociálně-organizačních principů,byť v dnešních moderních a pozdněmoderních společnostech patří k nejčastějším zdrojům kolektivní identity, na jehož základě konstruují členové skupiny své kolektivní „my“. Je interaktivně ustanovena a udržována symbolickými hranicemi mezi „my“ a „oni“, mezi insidery a outsidery, mezi námi a těmi druhými. Symbolická hranice, která rozděluje „my-oni“, je určována na základě etnodiferenciačních znaků, které jsou diskurzivním konstruktem a tvoří základ konstrukce představy o podobnosti členů dané skupiny a zároveň představy odlišnosti od skupiny jiné. Etnické skupiny a jejich ohraničení vůči ostatním skupinám tudíž není definováno objektivními kulturními danostmi, nýbrž je výsledkem meziskupinových vztahů.
IDENTITA DIASPORY Metodologie výzkumu bude vycházet z obecně přijímaných výzkumných praktik ve společenských vědách. Opírat se bude zejména o pluridisciplinární přístup ke studiu identity a kolektivní mentality, inspirovaný převážně teorií historického etnosymbolismu. Kolektivní identita diaspory, v tomto případě diaspory archetypální, je chápána jako otevřený, dynamický proces, odehrávající se v longue durée a ovlivněný několika základními faktory; lze identifikovat determinující atributy a na jejich základě ustanovit výslednou konfiguraci (tj. souhru různých prvků).
Cílem práce, která bude kombinovat diachronní i synchronní přístup, by měl být především proces hledání národní identity v diasporách, tolik charakterický pro postmoderní a postindustriální dobu. Bude se jednat o studium urbánních a rurálních mikrospolečnosti na určitém, jasně vymezeném a determinovaném prostoru. V případě jednotlivých regionů s odlišnou hostitelskou tradicí a samozřejmě v závislosti na své výsledné konfiguraci by měla diaspora vykazovat rozdílné adaptační strategie. Komparativní analýza bude zachycovat jak vztahy uvnitř komunity samotné, tak vztahy mezi komunitou a hostitelskou zemí (tj. oscilace mezi určitou uzavřeností do sebe a postupnou integrací). Výsledkem projektu by rovněž měla být konfrontace obrazů, které má daná minorita sama o sobě, s obrazy, jež o ní cirkulují v majoritní společnosti (na tomto místě se zaměříme na to, která instituce disponuje monopolem identifikace a napomáhá vytvářet mediální obraz diaspory). Tematicky lze rozdělit zkoumané okruhy na několik bloků: a) Vnímání vlastní identity z pohledu příslušníků diaspory (autostereotypy). Definice identity konkrétní minority kultury a jejích hodnot, otázka její generační transmise. Případná rivalita uvnitř komunity, generační rozdíly b) Diaspora a její percepce majority, tradice versus „evropské“ hodnoty. Vztah k mateřské zemi, vztah k hostitelské zemi
V centru výzkumu by měl stát výzkum kvalitativní (interview, řízené rozhovory a zúčastněné pozorování), zkoumanou problematiku budou nadále doplňovat i data kvantitativní a demografická . Závěrem lze obsah předkládaného projektu shrnout jako interdisciplinární antropologickou mikrosondu, nacházející se na pomezí etnologie, historie a sociologie. Výstupem projektu by měl být cyklus přednášek (pro studenty vysokých škol, pro pracovníky Ministerstva pro zahraniční věci) a odborná monografie k tématu
Keltové a keltská identita – celticity
šest tzv. keltských národů:
velký keltský revival: 19. století romantismus a pátrání po „kořenech slavné historie“ - Ossianovy písně (fiktivní skotský bard; jeho epické zpěvy „objeveny“ Mac Phersonem 1765)
Kelt jako noble sauvage – vznešený a ušlechtilý (rytířský kodex, Artuš a rytíři kulatého stolu), ale nebezpečný. Básně W. B. Yeatse, Chateaubrianda, Mc Phersona = podle romantického obrazu je keltská duše přístupná vnějším podnětům, citlivá, emotivní, iracionální; tj. chápe to, co je racionálním Angličanům nepřístupné
irský Gaeltacht, skotský Gaidhealtachd – „keltskost“
komparativní syntéza – analýza mikrospolečností na základě přístupu etnohistorického symbolismu (A. D. Smith): etnohistorie jednotlivých etnických a národních skupin, proces tvorby ethnie a ethnic community, etnické mýty a symboly. Identita jako konstrukt na základě objektivních faktorů (jazyk, náboženství, tradice) a subjektivních faktorů (vědomí si příslušnosti ke skupině – pozitivní autoidentifikace
transformace identity je reakcí na alteritu; identita je proměnlivá a selektivní, proces konstrukce neustále probíhá. Durkheimova konstantní mobilita. Snaha determinovat se vůči ostatním – nesplynout s majoritou – celtic revival. Reaktivace různých prvků
míra identifikace s vlastní skupinou vs. identifikace s majoritou – přepínání identitárních kódů, dvojí identita? Manifestace vlastní identity variuje podle kontextu (v jakých situacích zdůrazňují keltskou identitu?)
urbánní nebo rurální komunity
akcent na každodenní život komunity – analýza mikrospolečnosti
etnonymum – autonymum, heteronymum – vyčleňují se sami coby příslušníci určité skupiny a jsou tak nazíráni i z pozice majority
vztah k zemi; mateřská vlast; etnická pravlast; vlast jako symbol (zidealizovaná fikce)
pozitivní autoidentifikace, ideální představa
jazyk;
náboženství a s ním spojená praxe
sdílená historická paměť
sdílené mýty a symboly
zvyky a tradice
hudba
oděv - kroje
kuchyně
sport
svátky (Samhain – Dušičky (konec léta, sklizně, teplého období, svátek předků)
Festival Internacional do Mundo Celta de Ortigueira (Ortigueira, Galicia) (Spain) • Festival Intercéltico de Avilés(Avilés, Asturies, Spain) • Folixa na Primavera (Mieres, Asturies, Spain) • Yn Chruinnaght (Isle of Man) • Celtic Colours (Cape Breton, Nova Scotia) • Celtic Connections (Glasgow, Scotland) [9] • Festival Interceltique de Lorient (Lorient, Brittany) [10] • Fleadh ceol na hEireann (Tullamore, Ireland) • Festival Intercéltico de Sendim (Sendim, Portugal) [11] • Festival Intercéltico do Porto (Porto, Portugal) • Festival Anual de Música Celta (Buenos Aires, Argentina) • Guinness Irish Festival (Sion, Switzerland) • Hebridean Celtic Festival (Stornoway, Scotland) [12]
Německojazyčné menšiny v současné Evropě:
Výzkumné otázky: Zájem je soustředěn na lidový model enticity, tzn.:
Etnoidentifikační znaky:
Etnická stereotypizace:
Literatura:
Etnická identifikace
Německojazyčné menšiny
Počet shlédnutí: 64