Tento projekt si klade za cíl zmapovat evropské národnostní menšiny podle určitých, předem daných kritérií. Snahou je poukázat na národnostní a kulturní pestrost evropského kontinentu.

Předpoklad určité homogenity zkoumaných společností s tím, že každá z nich vykazuje jiný, specifický model adaptace na majoritní prostředí (jiné adaptační a identitární strategie). Porovnáním těchto strategií lze vytycit základní faktory vnímání identity menšin a deskripci pocitu „belonging“ (ztotožnění se, pocit sounáležitosti), případně pocitu „na pomezí“ (dvou identit - majoritní a minoritní, přepínání kódů, případně nevymezené identity). S pomocí komparativní metody popsat proces akulturace ve třech vybraných případech (vzájemné přejímání a oboustranné obohacování prostřednictvím kontaktu dvou kultur) a zároveň definovat atributy, od nichž se odvozuje specifická identita menšin.

Cílem je získat informace o vybraných etnických minoritách způsobem TADY A TEĎ. Tady = zájmová geografická oblast, kde se vybrané minority nacházejí.

Teď = provedení výzkumu v jednom aktuálním období, což zajistí účinné srovnání stavu menšinových komunit.

Pro terénní výzkum v roce 2010 byly zvoleny

• etnické minority Němců
• příslušníků keltské jazykové skupiny
• etnické minority evropských autochtonních Turků

Prováděný výzkum by měl zjistit:

• Jakým způsobem dochází ke konstrukci etnické identifikace?
• Jak dotazovaní o enticitě uvažují, jak ji udržujím popřípadě revitalizují?
• Na základě jakých atributů se utváří etnicita, respektive etnická identita zmíněných etnik?
• Jak se tato identita mění v závislosti na tom, zda se jedná o obyvatele žijící ve vlastním „národním státu“ nebo jako minorita?
• Zda a v jaké podobě dochází k mezigenerační transmisi etnického vědomí?

Nejprve je třeba zodpovědět otázku, jaké vlastnosti by měl splňovat příslušník určitého etnika z pohledu příslušníka většinové společnosti - tedy jaké hlavní vlastnosti vyžadují například Němci v Německu na Němce nebo Turci v Turecku na Turka: Aby se mohl někdo označovat jako Němec (Turek…), musí

• ovládat jazyk?
• mít historické povědomí k tomuto národu?
• musí být příslušníkem / vyznavačem určitého náboženství?
• může naopak příslušnost k určitému náboženství vydělovat z národnostní skupiny?
• musí mít předky z tohoto národa?
• musí udržovat kontakty s „domovskou“ zemí?

Na základě zodpovězení těchto (a dalších rozšiřujících otázek) bude možné načrtnout podobu „ideálního příslušníka etnika“ (Němce, Turka…)

Je velmi pravděpodobné, že tento „ideální příslušník etnika“ (Němec, Turek…) bude mít i v rámci jednoho státu mnoho podob (podle specifických oblastí daného státu). Podobně jako ve fyzické antropologii, kdy je možné vytvořit na základě zpracování mnoha obličejů jeden „univerzální“ obličej - viz ukázka²⁾, i zde je možné (po odstranění extrémních hodnot a hodnot vyskytujících se velice sporadicky) najít průnik „nejdůležitějších“ vlastností.

Podobné zjišťování s podobnými otázkami bude provedeno i mezi příslušníky téhož etnika, ale teď už mezi těmi, kdo tvoří etnickou minoritu. Na základě odpovědí příslušníků dané minority bude možné načrtnout podobu „ideálního příslušníka etnika“ (Němce, Turka…), nyní ovšem možná v mnohém ovlivněnou určitou idealizací „domovské“ země.

Srovnáním obou pohledů bude možné ukázat na ty základní vlastnosti etnicity, které jsou preferovány při vyhraňování se vůči většinovému okolí (případ etnických minorit) a na ty základní vlastnosti etnicity, které jsou preferovány při vyhraňování se vůči menšinovému okolí (případ majoritních etnik).

Problematika migrací, vzniku etablovaných diaspor a následná transformace identity jejích příslušníků je v rámci evropského diskursu považována za jednu z centrálních. Konstrukce a rekonstrukce identity patří k procesům dynamickým, odehrávajícím se v longue durée a probíhajícím v kontextu proměnlivé Evropy velkých regionů. Základním znakem diaspory je její ambivalentní charakter - na jedné straně její mobilita a snaha o integraci, na straně druhé konzervatismus, mnohdy jdoucí i za hranice původních tradic, a důraz na kohezi skupiny. Příslušníci diaspory se pomocí identitárních strategií (inserce, segregace, identitární konstrukce a rekonstrukce) vyhraňují jak vzhledem k hostitelské zemi, tak vzhledem ke své zemi mateřské (či alespoň vzhledem k „minoritní“ identitě, k níž se hlásí. Na několika úrovních se vytvářejí kulturní hranice a zůstává otázkou, zda lze tento fenomén nazvat skutečnou „hranicí“ ve smyslu překážky či spíše „prahem“ s důrazem na kulturní osmózu, proces akulturace a proměnlivost. Je Evropa coby determinovaná kulturní entita spíše izolovanou pevností, žárlivě střežící své „západní“ hodnoty a navenek jednotnou identitu nebo je naopak připravena k toleranci a mezikulturnímu dialogu? Lze hovořit o skutečně „pestré“ a barevné Evropě známých i méně známých „Evropanů“?

Zaměření se na tzv. „staré“ diaspory - od středověku etablované minority (Němci, Turci) i na diaspory současné (Turci a Kurdi v Německu) + etnický revival Keltů Fenomén „autochtonnosti“ a historických nároků - diskuse nad fiktivní hranicí mezi tzv. autochtonními (starousedlíky) a allochtonními

CASE studies: Němci mimo Německo, Turci, Kelti Každá ze zkoumaných menšin - cesta postupného přibližování se majoritě nebo naopak permanentní reprodukce kulturní odlišnosti? Jak se manifestuje identita tří vybraných minorit, z nichž každá má odlišný charakter a jejich identita je konstruována odlišným způsobem? Odlišné konfigurace minorit, které by měly dokumentovat evropskou „pestrost“:

Němci mimo Německo - mají svůj vlastní stát, národ, přitom potomci středověkých komunit. Alsasko Lotrinsko jako příklad identity na pomezí a přepínání kódů; etnická indiference?

Kelti - mytologie, hudba, absence vlastního státu, odkazy na minulost, znovuoživení etnických mýtů, skutečný etnický revival. Kontrast např. historická Bretaň vs. regiony, kde se hovoří bretonsky

Turci - na Balkáně, uzavřené rurální komunity? Autochtonní vs. Turci a Kurdi v Německu; vykořeněnost druhé a třetí generace (ztracená g.)

Závěrem - fenomén alterity zkoumaný u minorit s rozdílnou konfigurací; jak manifestují svou vlastní identitu a v jakých kontextech? Která je primární a která sekundární etnická identita, v jakých případech dochází k přepínání kódů? Jaká je míra ztotožnění se s majoritou? Jak vnímají vztah mezi svými „starými“ zvyky, tradicemi a hodnotami v kontrastu k majoritnímu způsobu života? Jak by popsali „ideál“, archetyp národa, k němuž se hlásí? Mýtus vs. realita (např. slavná keltská minulost a sny o revitalizaci bretonštiny či manštiny vs. skutečná situace). Mýtus vytvářený na základě konstrukce identity ethnie

Další současně probíhající projekty mapující situaci etnických minorit:

Česká republika: Nadace Brücke/Most-Stiftung (http://www.bruecke-most-stiftung.de) Kontakt: David Průša (david.prusa@bruecke-most-stiftung.de)

Německo: Schulen ans Netz e.V. / Exil-Club/ Internationales (http://www.exil-club.de, http://schulen-ans-netz.de/internationales/index.php ) Kontakt: Nicole Tiemann (nicole.tiemann@schulen-ans-netz.de) Christof Köhler (christof.koehler@schulen-ans-netz.de) Kerstin Ciba (kerstin.ciba@schulen-ans-netz.de)

Rakousko: Education Highway (http://www.eduhi.at) Kontakt: Astrid Leeb (a.leeb@is.eduhi.at)

Polsko: OSI Computrain SA Kontakt: Wladyslaw Majewski /wladyslaw.majewski@computrain.com.pl)

Příslušnost k nějaké rase, k nějakému národu či etniku je výraznou součástí lidského života. Vědomí této příslušnosti nás často naplňuje hrdostí a motivuje k vyšším výkonům např. na pracovním či sportovním poli. Na druhou stranu je vědomí této příslušnosti zdrojem strašlivých zločinů a válek. Co je to však rasa, národ či etnikum? Jedná se o něco reálného či fiktivního? Proč hrají tyto kategorie tak velkou roli v našich životech? Jaké modely skupinového soužití jsou přijatelné a jaké vedou k útlaku, marginalizaci či dokonce ke krvavým konfliktům? Každý den jsme sdělovacími prostředky bombardováni zprávami z různých končin světa o konfliktech, které mají co do činění s rasou, národností či etnicitou. Tyto fenomény zakoušíme i v Evropě a v ČR zakoušíme situace. Tváří v tvář těmto skutečnostem není třeba zdůrazňovat důležitost otázek, které si je třeba klást ohledně rasové, národnostní a etnické identity. Odpovědi na tyto otázky je třeba hledat komplexním způsobem, na úrovni terénního i teoretického výzkumu různých věd od antropologie a sociologie přes genetiku až po filozofii a teologii.

Další literatura: Jorge Gracia, Surviving Race, Ethnicity, and Nationality: A Challenge for the Twenty-first Century, 2005

Originalita projektu spočívá ve snaze zachytit aktuální stav komunit na základě etnické příslušnosti. Protože zmiňovaných etnických minorit je v Evropě relativně velké množství a jsou na velkém nesouvislém prostoru, je možné provést toto zmapování podle jednotných, předem určených hledisek, pouze při větším počtu tazatelů.

Cílem projektu je získat údaje o minoritní skupiněna daném místě jak kvantitativní:

1) počty příslušníků minority podle deklarované národnosti

2) podle mateřského jazyka

3) podle věkové struktury

4) zjištění trendů při uzavírání sňatků - smíšené, či etnicky jednotné rodiny

5) trendy v početnosti zkoumané komunity

tak i kvalitativní:

1) vnímání etnicity

2) vztah k zemi, kde žijí oproti vztahu k „mateřské zemi“

3) potřeby příslušníků národnostních menšin

Zvláštní zřetel bude brán na specifika obce, spolkovou činnost, náboženství, školství, zdravotní péči, míru podpory státních institucí, pracovní příležitosti v regionu. Při kvalitativním zjišťování změn v krajanské komunitě bude použita srovnávací (generační) biografická metoda - výpovědi příslušníků alespoň čtyř generací (prarodiče, rodiče, děti, vnuci), kteří budou dotazováni na podobné oblasti (způsoby uzavírání sňatků, způsoby obživy, školství, vztah a kontakty s „původní“ zemí, religiozita…). Srovnání těchto výpovědí podle jednotlivých generací umožní předvídat další možný vývoj zkoumané komunity i míru asimilace s většinovou společností.

ETNICKÁ IDENTIFIKACE Teoretickým východiskem při řešení problematiky intersubjektivní stránky identititárních konstrukcí je pozice sociálního konstruktivismu. Projekt etnicitu reflektuje jako jednu z možných variant kolektivní identity, jež není chápána jako primordiální, neměnná a univerzální entita, nýbrž jako sociální konstrukt. Takto definovaná etnicita je pojímána jako jeden z možných sociálně-organizačních principů,byť v dnešních moderních a pozdněmoderních společnostech patří k nejčastějším zdrojům kolektivní identity, na jehož základě konstruují členové skupiny své kolektivní „my“. Je interaktivně ustanovena a udržována symbolickými hranicemi mezi „my“ a „oni“, mezi insidery a outsidery, mezi námi a těmi druhými. Symbolická hranice, která rozděluje „my-oni“, je určována na základě etnodiferenciačních znaků, které jsou diskurzivním konstruktem a tvoří základ konstrukce představy o podobnosti členů dané skupiny a zároveň představy odlišnosti od skupiny jiné. Etnické skupiny a jejich ohraničení vůči ostatním skupinám tudíž není definováno objektivními kulturními danostmi, nýbrž je výsledkem meziskupinových vztahů.

IDENTITA DIASPORY Metodologie výzkumu bude vycházet z obecně přijímaných výzkumných praktik ve společenských vědách. Opírat se bude zejména o pluridisciplinární přístup ke studiu identity a kolektivní mentality, inspirovaný převážně teorií historického etnosymbolismu. Kolektivní identita diaspory, v tomto případě diaspory archetypální, je chápána jako otevřený, dynamický proces, odehrávající se v longue durée a ovlivněný několika základními faktory; lze identifikovat determinující atributy a na jejich základě ustanovit výslednou konfiguraci (tj. souhru různých prvků).

Cílem práce, která bude kombinovat diachronní i synchronní přístup, by měl být především proces hledání národní identity v diasporách, tolik charakterický pro postmoderní a postindustriální dobu. Bude se jednat o studium urbánních a rurálních mikrospolečnosti na určitém, jasně vymezeném a determinovaném prostoru. V případě jednotlivých regionů s odlišnou hostitelskou tradicí a samozřejmě v závislosti na své výsledné konfiguraci by měla diaspora vykazovat rozdílné adaptační strategie. Komparativní analýza bude zachycovat jak vztahy uvnitř komunity samotné, tak vztahy mezi komunitou a hostitelskou zemí (tj. oscilace mezi určitou uzavřeností do sebe a postupnou integrací). Výsledkem projektu by rovněž měla být konfrontace obrazů, které má daná minorita sama o sobě, s obrazy, jež o ní cirkulují v majoritní společnosti (na tomto místě se zaměříme na to, která instituce disponuje monopolem identifikace a napomáhá vytvářet mediální obraz diaspory). Tematicky lze rozdělit zkoumané okruhy na několik bloků: a) Vnímání vlastní identity z pohledu příslušníků diaspory (autostereotypy). Definice identity konkrétní minority kultury a jejích hodnot, otázka její generační transmise. Případná rivalita uvnitř komunity, generační rozdíly b) Diaspora a její percepce majority, tradice versus „evropské“ hodnoty. Vztah k mateřské zemi, vztah k hostitelské zemi

V centru výzkumu by měl stát výzkum kvalitativní (interview, řízené rozhovory a zúčastněné pozorování), zkoumanou problematiku budou nadále doplňovat i data kvantitativní a demografická . Závěrem lze obsah předkládaného projektu shrnout jako interdisciplinární antropologickou mikrosondu, nacházející se na pomezí etnologie, historie a sociologie. Výstupem projektu by měl být cyklus přednášek (pro studenty vysokých škol, pro pracovníky Ministerstva pro zahraniční věci) a odborná monografie k tématu

Keltové a keltská identita – celticity

šest tzv. keltských národů:

• Bretonci (Bretagne, bret. Breizh)
• Cornwalci (Cornwall, Kernow)
• Irové (Ireland, =Éire), Man (Mannin)
• Skoti (Skotští Gaelové, Highlanders, Scotland, Alba)
• Velšané (Wales, Cymru)
• + spojnice přes La Manche (Normanské ostrovy)
• + diskutované další „národy“ (Galicie, Asturie – odkaz na keltské historické dědictví)

velký keltský revival: 19. století romantismus a pátrání po „kořenech slavné historie“ - Ossianovy písně (fiktivní skotský bard; jeho epické zpěvy „objeveny“ Mac Phersonem 1765)

Kelt jako noble sauvage – vznešený a ušlechtilý (rytířský kodex, Artuš a rytíři kulatého stolu), ale nebezpečný. Básně W. B. Yeatse, Chateaubrianda, Mc Phersona = podle romantického obrazu je keltská duše přístupná vnějším podnětům, citlivá, emotivní, iracionální; tj. chápe to, co je racionálním Angličanům nepřístupné

irský Gaeltacht, skotský Gaidhealtachd – „keltskost“

komparativní syntéza – analýza mikrospolečností na základě přístupu etnohistorického symbolismu (A. D. Smith): etnohistorie jednotlivých etnických a národních skupin, proces tvorby ethnie a ethnic community, etnické mýty a symboly. Identita jako konstrukt na základě objektivních faktorů (jazyk, náboženství, tradice) a subjektivních faktorů (vědomí si příslušnosti ke skupině – pozitivní autoidentifikace

transformace identity je reakcí na alteritu; identita je proměnlivá a selektivní, proces konstrukce neustále probíhá. Durkheimova konstantní mobilita. Snaha determinovat se vůči ostatním – nesplynout s majoritou – celtic revival. Reaktivace různých prvků

 míra identifikace s vlastní skupinou vs. identifikace s majoritou – přepínání identitárních kódů, dvojí identita? Manifestace vlastní identity variuje podle kontextu (v jakých situacích zdůrazňují keltskou identitu?)

 urbánní nebo rurální komunity

 akcent na každodenní život komunity – analýza mikrospolečnosti

etnonymum – autonymum, heteronymum – vyčleňují se sami coby příslušníci určité skupiny a jsou tak nazíráni i z pozice majority

 vztah k zemi; mateřská vlast; etnická pravlast; vlast jako symbol (zidealizovaná fikce)

 pozitivní autoidentifikace, ideální představa

 jazyk;

 náboženství a s ním spojená praxe

 sdílená historická paměť

 sdílené mýty a symboly

 zvyky a tradice

 hudba

 oděv - kroje

 kuchyně

 sport

 svátky (Samhain – Dušičky (konec léta, sklizně, teplého období, svátek předků)

Festival Internacional do Mundo Celta de Ortigueira (Ortigueira, Galicia) (Spain) • Festival Intercéltico de Avilés(Avilés, Asturies, Spain) • Folixa na Primavera (Mieres, Asturies, Spain) • Yn Chruinnaght (Isle of Man) • Celtic Colours (Cape Breton, Nova Scotia) • Celtic Connections (Glasgow, Scotland) [9] • Festival Interceltique de Lorient (Lorient, Brittany) [10] • Fleadh ceol na hEireann (Tullamore, Ireland) • Festival Intercéltico de Sendim (Sendim, Portugal) [11] • Festival Intercéltico do Porto (Porto, Portugal) • Festival Anual de Música Celta (Buenos Aires, Argentina) • Guinness Irish Festival (Sion, Switzerland) • Hebridean Celtic Festival (Stornoway, Scotland) [12]

• kdy v jakém kontextu se manifestuje keltská identita nejsilněji?

• identita jednotlivce vs. identita skupiny – funkce komunitních center, účast na komunitních akcích, oslavách svátků.

Německojazyčné menšiny v současné Evropě:

• Belgie
• Česko
• Finsko
• Francie
• Chorvatsko
• Itálie
• Maďarsko
• Pobaltské státy
• Polsko
• Rumunsko
• Rusko
• Slovensko
• Slovinsko
• Srbsko

Výzkumné otázky: Zájem je soustředěn na lidový model enticity, tzn.:

• Jakým způsobem informátoři, kteří se ztotožňují s kategorií Němec, konstruují a interpretují svou etnickou identifikaci?
• Jaké etnoidentifikační znaky tvoří základ konstrukce představy o podobnosti členů dané skupiny a zároveň představy odlišnosti od skupiny jiné?

Etnoidentifikační znaky:

• jazyk; multilingvnost; dialekty; otázka mateřského jazyka; jazyková situace a jazyková kompetence dané skupiny
• etnonym x exoetnonym
• konstrukce společného „původu“
• teritorium, regionální identita, pojem „Heimat“, vztah k zemi původu a jeho význam
• náboženské vyznání a s ním spojená praxe
• sdílená kolektivní paměť
• institucionální struktury reprezentujicí danou skupinu
• zvyky a tradice
• spolkový život
• oděv-kroj
• a další tradiční atributy

Etnická stereotypizace:

• konstruování představ o sobě samém/o nás (autostereotypy)a o druhém/druhých (heterostereotypy)

Literatura:

Etnická identifikace

• ANDERSON, B. Představy společenství: úvahy o původu a šíření nacionalismu. Praha: 2008.
• BERGER, I. P.; LUCKMANN, T. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: 1999.
• ERIKSEN, T., H. Antropologie multikulturních společností: rozumět identitě. Praha: 2007.
• GELLNER, A. Národy a nacionalismus. Praha: Nakladatelství Josef Hříbal, 1993.
• JENKINS, R. Rethinking Ethnicity: Arguments and Explorations. London: Sage Publications, 1997.
• ŠATAVA, L. Jazyk a identita etnických menšin: možnosti zachování a revitalizace. Praha: Cargo Publishers o.s., 2001.
• ŠATAVA, L. Národnostní menšiny v Evropě: encyklopedická příručka. Praha: 1994.

Německojazyčné menšiny

• BORN, J. Deutschsprachige Minderheiten: ein Überblick über den Stand der Forschung für 27 Länder. Mannheim: Institut für deutsche Sprache, 1989.
• GÖTZE, A. Německá menšina v České republice po roce 1989. In GABAL, I., aj. Etnické menšiny ve střední Evropě: konflikt nebo integrace. Praha: 1999, s. 108-118.
• JÄNICKE, G. Deutsche in Finnland. In ALHO, O. (ed.) Kulturlexikon Finnland: finnische Literaturgesellschaft, Helsinki: 1998, S. 62–65.
• KALINOWSKI, A. Die deutsche Minderheit in Polen: Geschichte und Gegenwart. Varšava, 1996.
• KITTEL, M. MÖLLER, H. PEŠEK, J. TŮMA, O. (eds.) Deutschsprachige Minderheiten 1945; ein europäischer Vergleich. Mnichov: Wissenschaftsverlag GmbH, 2007.
• KOL. AUTORŮ. Deutsche und Polen; Geschichte, Kultur, Politik. Mnichov: Verlag C.H. Beck, 2003.
• KOSCHMAL, W., NEKULA, M. ROGALL, J. (eds.) Češi a Němci: dějiny, kultura, politika. Praha: Paseka, 2001.
• SEEBAUER, R. (ed.) Mosaik Europa, Diskussionsbeiträge zur ethnischen und sprachlichen Vielfalt. Vídeň: Lit Verlag, 2006.
• STANĚK, T. K současnému postavení německé menšiny v České republice. In Národnostní menšiny a majoritní společnost v ČR a v zemích stření Evropy v 90. letech XX. století: sborník z mezinárodní konference konané ve dnech 13. a 14. října 1998 ve Slezském ústavu zemského muzea v Opavě. Praha, Opava: 1998.
• STANĚK, T. Německá menšina v českých zemích 1948-1989. Praha: 1993.
• URBAN, T. Deutsche in Polen: Geschichte und Gegenwart einer Minderheit. München: 2000.
• WOLFF, S. (ed.) German minorities in Europe: ethnic identity and cultural belonging. New York, Oxford: 2000.



Počet shlédnutí: 167