SMÍŠENÉ PARTNERSTVÍ V JUDAISMU

KUBÍKOVÁ Nikol, KULIŠOVÁ Radka

Tato semestrální práce je zaměřena na téma smíšená partnerství. Smíšená partnerství budou zkoumaná v rámci judaismu. Najdete zde porovnání, jak židé v České republice a v Izraeli vnímají smíšená partnerství. Zjistíte, zda jsou pro židy smíšená partnerství vůbec přípustná a pokud ano, tak jak vypadá smíšené partnerství dvou lidí vyznávajících odlišné náboženství, anebo věřícího člověka a ateisty.
Partnerství je v každé době aktuální téma a smíšená partnerství vzhledem k této době ještě aktuálnější, a proto je zkoumáno. V dnešní době je již běžné, že si člověk hledá partnera podle sympatií a nejen podle náboženského vyznání. Může se tedy stát, že se žid zamiluje do ateistky, křesťanky, buddhistky atd. Naši respondenti zodpoví, jak tento vztah funguje. Zjistíte, zda se partneři sjednotí a začnou vyznávat stejné náboženství, nebo mohou vyznávat každý jiné náboženství. Pokud budou vyznávat oba jiné náboženství, tak jak dlouho je takové partnerství udržitelné, když má každý z partnerů jiné náboženské tradice a zvyky.
Oslovením respondentů se získají potřebné informace spolu s jejich názory, které se dále promítnou v této semestrální práci.

Jak vnímají smíšená partnerství židé v České republice a Izraeli?

Podotázky:

1. Jsou pro židy v těchto zemích smíšená partnerství přípustná?
2. Jak vypadá a funguje smíšené partnerství dvou lidí vyznávající odlišné náboženství v České republice a Izraeli? Nebo věřícího člověka a ateisty?
3. Mohou partneři žijící v České republice a Izraeli i nadále vyznávat každý jiné náboženství? Je tento vztah udržitelný?

• Článek s názvem „Intermarriages between Western Women and Palestinian Men: Multidirectional Adaptation Process (Sňatky mezi západními ženami a palestinskými muži: Vícesměrný proces adaptace)“ od ROER-STRIER, D., and EZRA, Ben D. ¹⁾ ukazuje na příkladech několika smíšených manželství, jak probíhala adaptace manželů na nové prostředí a novou kulturu. Autoři popisují pohled ženy i muže pomocí několika rozhovorů. Muži ve smíšeném manželství vnímají pozitivně možnost učit se z odlišností a obohatit tak svůj život. Ženy ve smíšeném manželství vidí jako pozitivní snášenlivost jiného způsobu života a myšlení samotných dětí, které mají rodiče z odlišných kultur.

• Článek „Mixed Marriage in Western Jewry: Historical Background to the Jewish Response (Smíšená manželství západních židů: Historické pozadí židovské reakce)“ od Davise Moshe²⁾ se zaměřuje na to, jak reagují židé na smíšená manželství v západních zemích. Tam žije největší počet židů. Je třeba pochopit základní rozdíl mezi sňatkem a smíšeným manželstvím a sledovat jejich vývoj v těchto zemích. Autor se pokouší interpretovat post-emancipační komunální reakci na sňatky a smíšená manželství v historickém srovnávacím kontextu. V důsledku toho se do širšího kruhu náboženské rodiny zavádí nový typ bi-náboženské rodiny.

• O přípustnosti smíšených partnerství mezi židy a nežidy se hovoří v publikaci „Gestapo – Mýtus a realita Hitlerovy tajné policie“³⁾ od autora McDonough Franka, která se sice převážně věnuje tajné policii nebo jinak řečeno gestapu. V knize také najdeme zaujetí malými dějinami, především odpor vůči židům a zavedení nových tzv. Norimberských zákonů. Tyto zákony by zakázaly sňatky a sexuální vztahy mezi židy a nežidy. Dále, například zmiňuje, cituji: „Žádný plnokrevný žid“, což znamenalo osobu s oběma liniemi židovských rodičů a prarodičů. Pak by nebyl považován za německého občana, nebylo mu dovoleno uzavírat sňatek ani mít sexuální vztahy s kýmkoli, kdo byl árijec.

• Vztah mezi židy a nežidy a uzavírání sňatků mezi nimi, je rozebíráno v díle „Návraty: Poválečná rekonstrukce židovských komunit v zemích středovýchodní, jihovýchodní a východní Evropy“ ⁴⁾od autorek Kateřina Králová a Hana Kubátová. Tyto autorky se zaměřily na poválečnou situaci židovských komunit. Především to, jakým způsobem toto ovlivnilo jejich návrat do normálních životů po období holocaustu. V tomto díle najdeme příběhy respondentů, kteří zažili na vlastní kůži dobu holocaustu. A jak to ovlivnilo jejich životy. Za 2. světové války, v době holocaustu, kdy existovali koncentrační a vyhlazovací tábory se v knize zmiňují mimo jiné i o Norimberských zákonech a dalších protižidovských. Citace z knihy: „Druhý a třetí protižidovský zákon schválený v letech 1939 a 1941 již byl inspirován norimberskými rasovými zákony.“ Na jejich základě došlo k propuštění všech židů ze státní správy a dalšímu omezení možnosti pracovat v mediální, kulturní a hospodářské sféře. Třetí protižidovský zákon, dále zapovídal také intimní poměr, mezi židy a nežidy a uzavírání smíšených manželství. Židovské obyvatelstvo se v důsledku přijetí těchto zákonů dostalo do existenčních problémů. Ovšem je třeba uvést, že ne všechna nařízení a zákony, byly striktně dodržovány. V každé zemi to bylo jiné. Například židé pocházející z Maďarska na tom byli lépe než židé pocházející z Polska. Příběhy respondentů nám pomáhají danou situaci pochopit nebo se do ní alespoň trochu vžít. Někteří tvrdí, že se nemohli vrátit do své země a odešli do Izraele. Tudíž mnoho z nich emigrovalo.

• O smíšeném partnerství se zmiňuje i Filip Tesař v knize „Etnické konflikty“ ⁵⁾. V jeho díle se dočteme o tom, v jakých zemích se prvně smíšená partnerství, mezi židy a nežidy objevila. V době holocaustu se nám objevují smíšená manželství, místní komunity a církve, jejímiž členy byli pokřtění židé. V knize autor uvádí, že smíšená manželství byla běžná v Dánsku a Itálii. V Pobaltí, byla smíšená manželství naopak vzácná. Autor vychází hlavně z antropologie, využívá různých oborů a čerpá z vlastního terénního výzkumu.

• Tento článek „Jewish Identity in Conversionary and Mixed Marriages (Židovská identita v konverzních a smíšených manželstvích)“ od Peter Y. Medding, Gary A. Tobin, Sylvia Barack Fishman and Mordechai Rimor ⁶⁾ je obohacen informacemi o smíšeném manželství mezi dvěma rozdílnými lidmi, vyznávající jiné náboženství. A také, jak tento vztah funguje. Počet smíšených vztahů postupem času narůstá. Největší nárůst byl během 80. let. Smíšená manželství vznikají mezi židy a křesťany. V jejich sdílené domácnosti zůstávají symboly, jak judaismu, tak křesťanství. Může se však stát, že židovská komunita již nepřijme mezi sebe žida, který žije ve smíšeném manželství. Během let se toto mění, počet smíšených manželství však roste.

• V časopisu „MASKIL“ ⁷⁾ se můžeme dočíst o postupu konverze k judaismu. Konverze umožňuje smíšeným párům uzavřít náboženský sňatek. Bez konverze nežidovského partnera k judaismu, není možné uzavřít náboženský sňatek. Tyto konverze nejsou ani snadné, ani rychlé. Mnozí, kteří cestu konverze podstoupí, nikdy nedosáhnou cíle. Ne proto, že by byli odmítnuti rabíny, ale proto, že sami dojdou k poznání, že upřímně nemohou spojit svůj osud s židovskou komunitou. „Nežidy“ může studium judaismu přitahovat z mnoha různých důvodů. Většina přijde proto, že mají židovského partnera a chtějí se o jeho víře dozvědět více. Jiní přišli v minulosti do kontaktu s židy, u dalších pramení jejich náklonnost k židovství ze studia židovské historie nebo bible. Ať je jejich počáteční motivace jakákoliv, na konci celého procesu musí ti, kteří se skutečně rozhodnou pro konverzi, být osobně oddáni židovskému náboženství i národu. Lidé, kteří si židovství zvolí, vrostou do židovské komunity.

Metodologií se rozumí teoreticko-praktické schéma, určující postup provádění odborné činnosti. Vychází z vědeckého poznání a empirie. Přesně vymezuje jednotlivé postupy pro výkon dané činnosti. Jedná se tedy o postup výzkumu, zahrnující i výběr metod a výzkumného vzorku. Ze stanoveného cíle výzkumu a výzkumných otázek vyplývá, jaký typ dat je nutno získat, zpracovat a interpretovat. Vzhledem k tomu, že je výzkum kvalitativní povahy, byl využit induktivní myšlenkový postup. Indukce je proces vyvozování obecného závěru na základě poznatků o jednotlivostech. Dále byly využity empirické metody, které dospívají ke konkrétním poznatkům.

Respondenti vybraní pro výzkum jsou židé a židovky žijící ve smíšeném partnerství. Dalším aspektem pro výběr respondenta bylo geografické území, na kterém žije. Tento aspekt byl pro nás důležitý hlavně z důvodu, že se náš výzkum soustředí pouze na dvě země, Českou republiku a Izrael. Tento vzorek je účelový, tudíž je vybrán dle potřeb výzkumu a téměř nikdy neumožní širokou generalizaci závěrů. Respondenti byli sehnáni pomocí facebookových skupin a stránky https://www.survio.com/cs/. Respondenti byli velice sdílní a odpověděli obsáhle na všechny položené otázky. Jména respondentů byla anonymizovaná, protože to nejsou důležitá data v tomto výzkumu. Anonymizované osobní údaje jsou takové, které ani nepřímo nepomáhají v identifikaci určitého člověka a jeho odpovědi ve výzkumu s ním nejsou nijak spojitelná. S takovými údaji je možné nakládat volněji, protože nejsou ošetřena přísnými pravidly o ochraně osobních údajů. U každého z respondentů byly uvedeny informace, které pomáhají zhodnotit názor respondenta. Těmito informacemi se rozumí věk, vzdělání, zaměstnání a země, ve které respondent žije.

Odpovědi na naše otázky jsme získali metodou polostrukturovaného rozhovoru. Polostrukturovaným rozhovorem se rozumí rozhovor, při kterém jsou respondentovi sdělená témata a další otázky se odvíjí od odpovědí. Je zde prostor pro dovysvětlení otázek a vytvoření nových otázek. Polostrukturovaný rozhovor jsme zrealizovali technikou psaní emailů. Respondentům byly rozeslány emaily s otázkami, na které nám odpověděli. Pokud bylo potřeba odesílali jsme další email s dovysvětlením některých otázek nebo jsme další otázky přidali. Technika psaní přes email má výhodu v tom, že i během koronavirové situace jsme mohli získat informace potřebné pro náš výzkum. Naopak jako největší nevýhodu vnímáme zdlouhavost této techniky. Oproti klasickému rozhovoru z očí do očí trvá daleko déle získat všechna potřebná data. Získali jsme tedy empirická data v podobě emailů, které respondenti psali. Tato empirická data jsme zanalyzovali a získali jsme relevantní informace pro tento výzkum, se kterými jsem mohli dále pracovat.

PASPORTIZAČNÍ ÚDAJE RESPONDENTŮ:

ČESKÁ REPUBLIKA:

Respondentka 1, žije v České republice, věk 20 let, vzdělání – student, zaměstnání – doučování, barista/cukrář

Tato respondentka nám odpovídala podle našich představ, neboť odpovídala z vlastních zkušeností. Můžeme zde vidět, jak probíhá smíšené partnerství mezi židem a nežidem. Ve vztahu se navzájem respektují, podporují, a to je základem fungujícího vztahu.

Respondent 5, žije v České republice, věk 40 let, zaměstnání — účetní

Tento respondent nás nechal nahlédnout do manželství žida a ateistky. Sdělil nám spoustu zajímavých informací a odpovídal přesně podle našich představ. Vyzdvihnul zde kompromis, který jako už víme od ostatních respondentů je velice důležitý. Vyjádřil se jasně, že žádný rozdíl mezi smíšenými a jinými páry není, což je dobrý názor.

IZRAEL:

Respondent 2, žije v Izraeli, věk 24, zaměstnání – prodejní asistent

Tento respondent nám toho moc neprozradil. Jeho odpovědi byly krátké a často se opakovaly.

Respondent 3, žije v Izraeli, pochází z České republiky, věk 35 let, zaměstnání – oděvní návrhářka

Od této respondentky jsme se toho dozvěděli opravdu hodně. Opět odpovídala z vlastních zkušeností, stejně jako respondentka 1. Uvedla spousty zajímavých věcí týkající se smíšeného manželství. Můžeme si všimnout, že většina informací od respondentky odpovídají tomu, jak by to mělo být. Většina respondentů tvrdí, že je to převážně o toleranci. Můžeme tedy říci, že bez špetky tolerance by smíšené partnerství nefungovalo.

Respondent 4, pochází z Izraele, věk 25, zaměstnání – finanční poradce

Respondent č. 4 byl stručnější co se týče odpovědí, přesto jsme se dozvěděli o jisté rozdílnosti mezi židy. Tady je opět zmíněná tolerance a vzájemný respekt obou partnerů.

Smíšené manželství je obecný termín popisující manželství, v němž se manželé mezi sebou odlišují v nějaké podstatné vlastnosti. Nejvýznamnější souvislosti, v nichž se pojem používá, jsou nábožensky smíšená manželství. Jsou-li manželé členy různých náboženství či náboženských společností, případně je-li jeden věřící a druhý nevěřící.Také existují rasově smíšená manželství, národnostně/jazykově smíšená manželství a sňatky mezi občany různých států.

Smíšené sňatky s sebou mohou přinášet určité problémy, vycházející jak z přístupu okolí, tak z problémů, které vznikají z důvodu podstatných kulturních či náboženských odlišností mezi partnery, z nichž některé nemusí být ani na začátku vidět. V případě rasově smíšeného svazku, a dětí, které z něho vzešly, může dojít například k nepřátelským reakcím okolí.

U nábožensky smíšeného svazku se mohou rychle objevit problémy plynoucí z odlišného vyznání partnerů. Ať už jde o odlišné náboženské zvyky, spory o náboženskou výchovu dětí nebo jenom o prostý fakt, že mnoho náboženství a církví takovéto svazky nepodporuje či přímo zakazuje. V Bibli se na několika místech židům zakazuje brát si manželky z pohanských národů. Zákaz je stále aktuální v tradicionalistických proudech židovství.

V islámu obvykle platí, že muslim si smí vzít i ženu jiného náboženství (tj. křesťanku či židovku), muslimka si však smí vzít jedině muslima.

⁸⁾

• Obraz od Mykola Pymonenko dokumentuje událost na Ukrajině. Židovka zamilovaná do křesťanského konvertity byla napadena vlastní komunitou.

Pravoslavný judaismus odmítá přijmout toto manželství a snaží se mu zabránit. Konzervativní judaismus neuznává manželství, ale podporuje přijetí nežidovského manžela / manželky rodinou v naději, že takové přijetí povede k přeměně manžela / manželky na židovskou víru.

Reformní a rekonstrukční judaismus obecně neuznává autoritu klasických rabínů; mnoho rabínů z těchto denominací je ochotno vykonávat obřady u mezináboženských vztahů, i když se snaží přesvědčit manželské páry, aby vychovaly své děti jako židy. V roce 1870 někteří reformní židé publikovali názor, že toto manželství bude zakázáno. V roce 2015 Rekonstrukční rabínská vysoká škola hlasovala za přijetí rabínských studentů do mezináboženských vztahů. Tím se z rekonstruktivistického judaismu stalo první hnutí v judaismu, které umožnilo rabínům navázat vztahy s nežidovskými partnery.

Humanistický judaismus je v současném židovském životě neteistickou alternativou, definující judaismus jako kulturní a historickou zkušenost židovského lidu.

Manželství je pozitivním důsledkem svobodné a otevřené společnosti. Pokud je židovská komunita otevřená a pluralistická, povzbuzuje více lidí, aby se stýkali s židovskými lidmi. Během 19. století, smíšené manželství bylo relativně vzácné; například méně než desetina jednoho procenta Alžírských židů praktikovala exogamii. Od počátku 20. století se zvýšila míra židovských manželství. Ve Spojených státech v letech 1996 až 2001 byla téměř polovina (47 procent) sňatků zahrnujících židy s nežidovskými partnery (podobný podíl - 44 procent - jako na začátku 20. století v Novém Jižním Walesu).

Židé si velice potrpí na dodržování tradic a jsou pro ně velice důležitou součástí života, proto může docházet ve smíšených partnerstvích ke sporům ohledně dodržování veškerých tradic židů, které pro ateistu nebo člověka s jiným vyznáním nemají takovou hodnotu nebo je dokonce odmítá dodržovat.

Šabat – je den odpočinku (sobota), slaví se každý týden a připomíná stvoření světa a vyvedení izraelského lidu z Egypta. Je zakázána jakákoliv fyzická činnost. Vzhledem k faktu, že se tento svátek slaví každý týden, může působit problémy ve smíšených partnerstvích, protože pro ateisty či lidi vyznávající jiné náboženství je běžnější „den odpočinku“ neděle. Může tedy dojít k tomu, že partner žida bude v posvátnou sobotu vykonávat nějaké aktivity, ale žid je nebude moci vykonávat.

Jom Kipur (Den smíření) – nejposvátnější židovský den, židé se modlí za odpuštění a šťastný Nový rok, který připadá na září/říjen. Konají se bohoslužby. Židovi ve smíšeném partnerství, se může stát, že tak důležitý svátek bude slavit sám, pokud jeho partnerka není ochotná slavit pro ni vlastně cizí svátek.

Chanuka – svátek světel, trvá 8 dní. Svátek se slaví zapalováním osmiramenných svícnů. Neboť připomíná znovu zasvěcení jeruzalémského chrámu, po jeho očištění v němž byl zapálen svícen, který hořel 8 dní, přesto, že měl olej jen na jeden den. Tento svátek je pro židy významný. Židé v tento den chodí do synagogy, kde svátek slaví. Pokud není partnerka žida ochotná jít do synagogy s ním, bude na tento svátek sám.

Roš Haššana – oslava nového roku, tradičně se podává jablko s medem, což symbolizuje naději, že příští rok bude sladký jako med. Dále se troubí na beraní roh, šofar. Smíšené páry oslavují Nový rok oběma způsoby, aby jejich společné děti poznaly tradice od obou rodičů.

Bar micva – je náboženský obřad, během něhož se chlapec stává nábožensky dospělým. Chlapci se dále zařazují do náboženského života prostřednictvím obřízky – to se děje při vítání nově narozeného chlapce. Zde může docházet k největším rozporům ve smíšeném partnerství. Pokud se smíšenému páru narodí syn, může nastat problém. Žid samozřejmě bude chtít nechat svého syna obřezat, ale partnerka s tím nemusí souhlasit.

Košer – tradice rituální čistoty jídla. Talmud a Tóra přesně určují, co smí pravověrný žid jíst a co ne. Rituálně čistými zvířaty jsou hovězí, ovce, kozy, holuby, drůbež a ryby, které mají šupiny a ploutve. Toto povolené maso musí být zabito předepsaným způsobem. Židé mají zakázáno jíst plazy, obojživelníky, vepřové, koně a hlodavce. V případě že partnerka žida nebude ochotná respektovat tuto tradici, je to veliký problém, protože zasahuje do každodenního života a není příjemné vidět svou partnerku jíst maso, které je pro něho zakázané.

K otázce „Jak vnímání smíšená partnerství židé v České republice a Izraeli?“ se respondenti vyjádřili takto:

Podle respondentky 1 je smíšené partnerství v rámci komunity lehce komplikované. Záleží v jak ortodoxním kruhu se pohybujeme.

Podle respondenta 2 je smíšené partnerství podobné jako to normální, jen je těžké rozlišit kulturu a zvyky.

Podle respondentky 3 může docházet ve smíšených vztazích k „faux pas“. Respondentka vypráví, jak šla na pohřeb manželovi babičky celá v černém. Naštěstí partnerova rodina je tolerantní a nekomentovala respondentky oděv na pohřbu. Neboť v černém smí chodit totiž jen vdovy po zemřelém. Je velmi důležité, jak tento druh vztahu vnímají obě rodiny.

Podle respondenta 4 je smíšené partnerství jako jakékoliv jiné partnerství mezi lidmi odlišné etnicity, víry či identity. Je akorát rozdíl mezi sekulárními a nábožensky založenými židy. Neboť příslušníci reformních náboženských obcí nevidí problém ve smíšeném partnerství. Za to u konzervativních je to složitější a u ortodoxních dokonce nemožné.

U respondenta 5 přijalo okolí jeho smíšený vztah bez problémů, až na jeho rodiče, kteří se s tím ale později smířili.

Co se týče přípustnosti smíšených sňatků, záleží na konkrétním území. Každý stát má své zákony a opatření, tudíž jsou místa, kde jsou tyto sňatky zakázány. Nezáleží pouze na zákonech dané země, ale také na rabínech, kteří oddávají židy. Někteří reformovaní rabíni jsou ochotni oddat i partnery ve smíšeném vztahu. Pokud se v Izraeli najde tento pár, musí se nechat oddat mimo toto území, protože je tento druh partnerství zakázán a společnost je silně proti těmto smíšeným vztahům. Naopak v České republice mají tyto páry možnost uspořádat civilní svatbu, místní rabín je neoddá, je vysloveně proti. Vznikem smíšených vztahů zaniká tradiční židovské náboženství.

Na otázku, zda jsou smíšené vztahy přípustné, nám jednotlivý respondenti odpověděli takto:

Respondentka 1 zvolila s nastávajícím jinou formu sňatku než náboženskou, právě kvůli rozdílnému názoru na manželství. Její snoubenec by musel konvertovat, to ona ale nechce.

Podle respondenta 2 je přímo zakázané vzít si nežidovského partnera. Tento zákaz je zapsán už v bibli.

Respondentka 3 tvrdí, že záleží na konkrétní rodině, zda je tento vztah přípustný. Tradičně však nevadí, když se židovská dívka zamiluje do křesťana, opačně už se to nehodí, neboť by děti nebyly židé. Zmiňuje se i o tom, že neexistuje žádný rabín, který by povolil, aby mohli žít společný život.

Respondent 4 se přímo nezmiňuje o tom, zda je tento vztah přípustný, ale podle jeho odpovědí můžeme vydedukovat, že ano. Napsal, že v určité části Izraele, kde je vysoká tolerance odlišností, není velkým problémem, aby partneři navštěvovali různé bohoslužby.

Respondent 5 napsal že jsou tyto vztahy v dnešní době přípustné. Respondent zná spousty další smíšených párů, kterým vztah funguje a na první pohled byste je od jiných párů nerozeznali.

Mezináboženské manželství v judaismu bylo historicky vnímáno s nepřízní židovských vůdců a zůstává kontroverzní. Talmud a posek zakazuje sňatek mezi nežidy a židy, zákaz určuje Tóra nebo rabín. V roce 1236, Mojžíš Coucy přiměl židovské muže, kteří si vzali křesťanské nebo muslimské ženy, aby se rozvedli. Smíšená manželství začala vznikat díky oslabení náboženského rozměru tohoto obřadu, a naopak posílením jeho významu z občanského hlediska, ale především díky emancipaci židů. Nástup nacionálního socialismu v Německu a jeho rasistických teorií přinesl posun v chápání pojmu smíšené manželství. V roce 1844, rabínská konference Brunswicka dovolila židům vzít si „někoho kdo vyznává monoteistické náboženství”, jestliže děti v manželství budou vychovávány židovským způsobem. Toto rozhodnutí bylo kontroverzní, neboť jedno ze svých usnesení vyzvalo členy, aby zrušili modlitbu Kol Nidre, která patří k tradici Yom Kippur. Později jeden člen konference změnil svůj názor a stal se oponentem manželství. Podle Norimberských zákonů, které byly přijaty v roce 1935 v Německu, nacisté definovali pojem smíšené manželství. Již zmiňované zákony a nařízení, platily pro všechny židy stejně. Povolání bylo znemožněno vykonávat, nacisty označeným židům mužského pohlaví, kteří žili v tzv. smíšeném manželství. Díky tomu přestali naplňovat tradiční mužskou roli, a přestali být živiteli rodiny. Řada z nich se s tím těžko vyrovnávala, protože dále nemohli na veřejnosti reprezentovat svou rodinu. Manželky těchto mužů, musely zlepšit ekonomickou situaci a to tak, že si musely najít povolání. Jednalo se převážně o povolání „typicky ženské“, které bylo špatně finančně hodnocené, například šití. Nižší ekonomický standart rodin se podepisoval i na vztazích v rodině. Pokud naopak je ve smíšeném manželství žena označována nacisty za židovku, pak její manžel čelil hrozbě, že ztratí zaměstnání. O budoucnosti tzv. smíšeného manželství v Německu a protektorátu nebylo až do konce války rozhodnuto. Na konferenci ve Wansee v roce 1942 bylo toto téma probíráno. Zde zazněly například návrhy na povinný rozvod smíšených sňatků, v případě odmítnutí deportace nežidovského partnera spolu s židovským. Konečné rozhodnutí se posunulo až na čas po válce. Toto rozhodnutí řadě lidí zachránilo život. Tradiční judaismus nepovažuje MANŽELSTVÍ mezi židem a nežidem za manželství.

Dnešní společnost už nepředstavuje překážku pro fungování smíšených partnerství. Celkově jsou smíšená partnerství kladně přijímána, samozřejmě se můžeme setkat s případy, kdy rodiny partnerů jsou zpočátku skeptičtí k takovému vztahu. Úskalím pro funkčnost smíšeného partnerství je primárně schopnost kompromisu z obou stran. Pokud se partneři nedomluví na rozumném kompromisu, může je jejich rozdílná víra a tradice rozdělovat.

Nejsložitější ve smíšeném partnerství žida a nežidovského partnera je výchova dětí. Buď nežidovský partner akceptuje, že domácnost bude židovská a on v podstatě bude žít jako žid, jen to nebude úředně ověřené anebo musí dělat kompromisy, které se dělají velice složitě, pokud se týkají výchovy dítěte a může tak docházet k naprosté nefunkčnosti těchto kompromisů.

⁹⁾

• Svatba mezi křesťanem a židovkou.

¹⁰⁾

• Svatba mezi židem a Indkou.

Názor na smíšená partnerství je v každé židovské obci rozdílný, některé židovské obce jsou více reformované a mají spíše kladný názor na toto partnerství, ale i reformované židovství má své meze. Pokud nejsou oba nastávající manželé židé, žádný rabín v České republice je neoddá, ale v USA existuje část reformních rabínů, kteří jsou ochotní oddat snoubence ve smíšeném vztahu. Smíšený pár v České republice může mít tedy pouze civilní svatbu, ale nikoli náboženskou.

David Peter je v tuto chvíli rabínem židovské obce v Praze, také je zastánce ortodoxního židovství, a proto je jeho názor na smíšená manželství spíše negativní. Podle něj tento svazek není správný a vidět to bude hlavně na dětech, které budou vychovány v nejednotné rodině. Je zastánce ortodoxního židovství, protože je to podle něj jediná možnost, jak zajistit, aby židovský národ zůstal takový, jaký je, a proto je také důležité dodržovat židovské tradice a správně vychovat novou generaci židů, což ve smíšených partnerstvích moc dobře nelze. ¹¹⁾

Na otázku „Jak vypadá a funguje smíšené partnerství dvou lidí vyznávající odlišné náboženství v České republice a Izraeli? Nebo věřícího člověka a ateisty?“ respondenti žijící v ČR odpovídali takto:

Respondentka 1, která žije v České republice svůj vztah zakládá na vzájemné svobodě a podpoře. Podle ní se ale nevyhnou neshodám ohledně výchovy společných dětí, neboť již teď se nemohou dohodnout na společném příjmení pro jejich budoucí dítě, ale věří, že tyto problémy společně vyřeší. Vždy se snaží najít kompromis, a proto jejich vztah tak dobře funguje.

Respondent 5 žije v České republice a vychovává s manželkou dvě děti, starší holčičku a mladšího chlapečka. Respondent žije v tomto manželství již 10 let a je spokojený. Jediné, co respondenta mrzí, je nechápavost manželky pro židovské tradice, které jsou pro respondenta velice důležité. Prozradil, že většinu židovských svátků slaví sám. Jako nejsložitější zkoušku vztahu vnímá výchovu dětí. Respondent s manželkou děti vychovávají v kompromisu. Například respondent je odmalička vede k židovské víře, ale ne násilným způsobem. Děti tak mají možnost volby. Respondent nebyl zvyklý slavit Vánoce, ale jeho manželka chtěla, aby děti poznaly Vánoce, a tak se domluvili a slaví je každý rok. Největší rozpor ohledně dětí nastal po narození syna, kdy přišla vášnivá diskuze na téma obřízky. Nakonec se domluvili na tom, že syna obřezat nenechají, pokud přilne k židovské víře, může se nechat obřezat vědomě, až bude starší.

V Izraeli mají partneři ve smíšeném vztahu o poznání složitější život než v České republice a společnost na ně nepohlíží nejlépe. Pokud by se partneři rozhodli uzavřít smíšené manželství tak na území Izraele to není možné. Existuje totiž izraelský zákon o sňatku a rozvodu z roku 1953 ¹²⁾ , který nepovoluje sňatky partnerů odlišného náboženského vyznání.

Na základě tohoto zákona je stanoveno, že záležitosti týkající se sňatku a rozvodu židů, izraelských občanů, spadají do výlučné pravomoci ortodoxních rabínských soudů a budou prováděny v souladu s židovským náboženským právem. Izraelské ministerstvo vnitra registruje manželství na základě předložení příslušné dokumentace. Izraelské náboženské autority jsou jediné subjekty oprávněné provádět svatby v Izraeli. Mají zakázáno uzavírat manželství, pokud oba partneři nesdílejí stejné náboženství. Proto mohou být mezináboženské páry v Izraeli legálně uzavřeny, pouze pokud jeden z partnerů konvertuje k náboženství druhého. Stát však uznává občanská, mezináboženská a stejnopohlavní manželství uzavřená v zahraničí.

Podle ortodoxních židů, kteří mají velké zastoupení v Izraeli, manželský pár, ve kterém je jeden praktikující žid a druhý ne, nemůže vytvořit „správný“ domov pro děti podle židovských tradic a zvyků. Dítě nežidovské matky není podle halachy židem, a to bez ohledu na víru otce dítěte, pokud ale matka má židovské vyznání, není židovství dítěte zpochybňováno. Přesto legitimita dítěte je problematická, protože se nenarodilo v židovském manželství, které bylo řádně oddáno rabínem podle předpisů halachy. Nejsnadnějším řešením takové situace je konverze nežidovského snoubence k judaismu.

Na otázku „Jak vypadá a funguje smíšené partnerství dvou lidí vyznávající odlišné náboženství v České republice a Izraeli? Nebo věřícího člověka a ateisty?“ respondenti žijící v Izraeli odpovídali takto:

Podle respondenta 2 je zajímavé být ve smíšeném partnerství, neboť se, navzájem od sebe učí tradice a zvyky.

Respondentka 3 tvrdí, že v každém partnerství je třeba velké dávky respektu jeden k druhému a vzájemného pochopení. Žije s manželem 6 let a 2 roky jsou manželé. Potýkají se s kulturními rozdíly, jazykovou bariérou a rozdílnou výchovou. Musejí být hodně otevření jeden k druhému a mít stále na mysli, že ten druhý to myslí nebo prožívá jinak, než si myslíme. A proto prý nesmějí existovat domněnky. Stereotypní vzorce ani z jedné z jejich kultur v jejich životě nefungují. To, co pro jednoho je samozřejmost, pro druhého je nepochopitelný úkaz z jiné planety, tvrdí respondentka 3.

Podle respondenta 4 je ve smíšeném partnerství nejdůležitější vzájemný respekt ke kulturnímu dědictví obou. Respondent s manželkou své děti vychovávají ke znalosti a respektu k oběma tradicím.

¹³⁾

• Svatba židovky a muslima – nevěsta Morel Malkaová a ženich Mahmúd Mansúr. Asi 200 židovských extremistů protestovalo v Izraeli proti sňatku židovky a muslima přímo před svatebním sálem. Novomanželé žádali soud, aby plánovaný protest proti jejich svatbě zakázal. Soudce jim ale nevyhověl, a demonstranti tak soukromou veselku narušovali.

Na poslední otázku „Mohou partneři žijící v České republice a Izraeli i nadále vyznávat každý jiné náboženství? Je tento vztah udržitelný?“ respondenti odpovídali takto:

Respondentka 1 napsala, že její snoubenec není úplný ateista. Boha totiž uznává na filosofické rovině. Podle respondentky mohou oba partneři vyznávat jiné náboženství, striktní to však není. Také nám respondentka 1 sdělila, že lidé ve smíšených párech nemají možnost plně žít život v rámci církve, už jen kvůli dětem ne.

Respondent 2 s manželkou vyznávají každý jiné náboženství. Podle respondenta 2 není problém, když oba partneři vyznávají jiné náboženství, pokud jsou schopni se vzájemně respektovat. Smíšená partnerství jsou podle respondenta 2 podobně udržitelná, jako ta normální jen je těžké rozlišit kulturu a zvyky.

Respondentka 3 žije v partnerství, kde ani jeden z nich nevyznávají aktivně žádné náboženství. Jistou spiritualitu si ale uchovávají bez ohledu na náboženství. Respondentka 3 se vyjádřila jasně, že smíšené partnerství má šanci na úspěch, jako jakékoliv jiné.

Podle respondenta 4 můžou partneři ve smíšeném manželství vyznávat jiná náboženství, tak to má i respondent 4 s manželkou. Mají oba náležitou úctu a pokoru k oběma náboženstvím, a proto si respondent myslí, že je tento vztah udržitelný.

Respondent 5 je žid a jeho manželka je ateistka, která nemá žádný vztah k náboženství. Jejich vztah neměl nikdy nějak výrazné problémy. Respondent to zdůvodnil tím, že svou manželku nikdy nepřesvědčoval k tomu, aby přešla k židovské víře. Díky předem stanoveným pravidlům jejich vztah funguje. Podle respondenta je smíšený vztah udržitelný tak dlouho, dokud se budou oba v páru snažit ho udržet a nezáleží na tom, zda je to smíšený nebo jakýkoliv jiný pár.

Z tohoto výzkumu vyplynulo, že v dnešní době jsou smíšená partnerství přijímána společností spíše kladně. Největší problém s přijetím těchto vztahů mají ortodoxní židé. Podle nich toto partnerství nedokáže poskytnout správné zázemí pro výchovu nové generace židů. Smíšená partnerství v České republice neoddá žádný rabín. Pokud pár chystá svatbu tak jedině civilní, nebo se může nechat oddat mimo území České republiky. Ve Spojených státech amerických najdete pár reformních rabínů, kteří tento pár oddají. Na smíšená partnerství rabíni nehledí moc dobře, protože se tak nedodržuje správná židovská tradice. Děti, které žijí v těchto vztazích, jsou vychovávány netradičním způsobem. V Izraeli to mají smíšená partnerství o trochu složitější, nemohou mít náboženskou ani civilní svatbu. Mají pouze dvě možnosti, buď se nechat oddat mimo toto území nebo musí jeden z partnerů konvertovat k židovské víře. Smíšená partnerství v ČR a Izraeli existují a existovat budou.

V současnosti si člověk vybírá partnera spíše podle sympatií a výběr partnera podle náboženského vyznání je odsunut až na další kolej. Stojí za zamyšlení i názor ortodoxních židů, kteří tvrdí, že pokud počet smíšených partnerství začne převyšovat počet tradičních židovských partnerství nastane problém se zachováním judaismu v podobě, jak ho známe dnes. Židovské náboženství je nejstarším náboženstvím, a i tak je dnes v podstatě nezměněné, a to hlavně díky disciplinovanosti židů, kteří striktně dodržovali všechny židovské tradice.

V České republice se na smíšené páry pohlíží v celku kladně, je to také ovlivněno tím, že v České republice mají převahu ateisté, kteří nemají důvod tyto páry soudit. V Izraeli to mají smíšené páry o poznání těžší vzhledem k tomu, že Izrael je věřící země. V Izraeli tak více dochází k odsuzovaní smíšených párů. Ti, kteří se o tyto páry zajímají nejvíce, jsou jejich vlastní rodiny. Rodina žida, který má nežidovského partnera, se snaží pochopit jeho rozhodnutí, ačkoli se jí to nelíbí. Rodina by ráda, aby jejich potomek pokračoval v tradiční židovské víře a vybral si židovského partnera. Rodina ateisty je v tomto směru více chápavá.

Každý smíšený vztah v ČR je trochu jiný, avšak respondenti se shodovali na důležitosti prvků, jako je vzájemná podpora a důvěra. Partneři musejí umět najít kompromis. Smíšeným párům také mizí možnost plně žít život v rámci církve, hlavně kvůli společným dětem. Určitě se vztah neobejde beze sporů, hlavně v období, kdy se plánuje založení rodiny. Každý z partnerů má jiné touhy, proto vzniká problém právě při rozhovorech o budoucím dítěti. Pokud zakládají rodinu, je na jejich domluvě, zda budou dítě vést k židovské víře. Proto je velmi důležité se umět v tomto vztahu domluvit a najít ten správný kompromis. Výchova dítěte je nejvíce diskutabilní věc u smíšených párů. Bez kompromisů se páry neobejdou, ale bude výchova dítěte v kompromisu dostatečná? Na to jasná odpověď není, každý pár úlohu rodičovství zvládne jinak. Určitě má dítě smíšeného páru větší možnost volby si zvolit, jestli bude pokračovat v tradici židovství po jednom z rodičů, nebo nikoliv. U tradičních židovských rodin se striktně děti vedou k židovské tradici. Co se týče svátku, tak ve smíšených partnerstvích nejvíce slaví svátky od obou partnerů, aby jejich společné dítě poznalo identitu obou rodičů.

Je spousta smíšených párů, které spolu prožili už spousty let, proto můžeme říci, že udržet si smíšené partnerství je stejně náročné jako jakékoliv jiné partnerství. Je to jen o vzájemné lásce, respektu a umění kompromisu. Každý z partnerů tak může nadále vyznávat své náboženství a podělit se o různé tradice a zvyky se svým protějškem, nebo si partneři můžou vytvořit svoje vlastní zvyky a tradice.

Davis M. Mixed Marriage in Western Jewry: Historical Background to the Jewish Response. Jewish Journal of Sociology. 1968;10(2):177-220. Accessed September 2, 2020.

KRÁLOVÁ, Kateřina a Hana KUBÁTOVÁ, ed. Návraty: poválečná rekonstrukce židovských komunit v zemích středo východní, jihovýchodní a východní Evropy. V Praze: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-3271-1.

MCDONOUGH, Frank. Gestapo: mýtus a realita Hitlerovy tajné policie. Přeložil Jindřich MANĎÁK. Praha: Vyšehrad, 2016. Moderní dějiny (Vyšehrad). ISBN 978-80-7429-742-7.

Medding Peter Y., Tobin Gary A., Barack Fishman Sylvia and Rimor Mordechai The American Jewish Year Book Vol. 92 (1992), pp. 3-76

TESAŘ, Filip. Etnické konflikty. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-097-9.

Fotka ze svatby muslima a židovky. In: IROZHLAS [online]. [cit. 2020-08-25]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/fotogalerie/5944025?fid=6171569

Fotka ze svatby žida a indky. In: Pinterest [online]. [cit. 2020-08-25]. Dostupné z: https://cz.pinterest.com/pin/50102614587814945/

Fotka ze svatby židovky a křesťana. In: Insideweddings [online]. [cit. 2020-08-25]. Dostupné z: https://www.insideweddings.com/inspiration/photo/28004/wedding-ceremony/couple-under-prayer-shawl/

MORGAN, F., Odpovědi na nejrozšířenější mýty o progresivním judaismu – 2. část. Maskil. [online] červen 2006. [cit. 2012-06-09]. Dostupný z: http://maskil.cz/5766/9.pdf.

PIMONENKO, Nikolai. Victime of fanatisme. In: Wikipedia [online]. [cit. 2020-08-25]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/File:Pimonenko._Victime_of_fanatisme.jpg

Rabbinical Courts Jurisdiction Law (Marriage and Divorce Law 5713 – 1953) [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné z: https://www.knesset.gov.il/review/data/eng/law/kns2_rabbiniccourts_eng.pdf

ROER-STRIER, D., and EZRA, Ben D. Intermarriages Between Western Women and Palestinian Men: Multidirectional Adaptation Process [online]. Journal of Marriage and Family, Vol. 68, No. 1 (Feb., 2006), pp. 41-55. Databáze JSTOR. [citováno 2. 05. 2013]. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/3600355

Rozhovor s pražským rabínem Davidem Peterem. IDNES [online]. 2014, 18. srpna [cit. 2020-09-02]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozhovor-s-novym-prazskym-rabinem.A140813_122134_domaci_jj

Počet shlédnutí: 169