Kamberský, Köhler

Semestrální práce pojednává o etické minoritě, Rusínech. Rusíni jsou etnikum z východní Evropy, bez vlastního státu. Nejvíce Rusínů žije na území Ukrajiny, Polska, Slovenska, Srbska, Maďarska a Česka. První část práce se zabývá popisem rusínské kultury, v mnoha kulturních aspektech, jako je například rusínské náboženství, nebo původnímu území, Podkarpatská Rus. První část práce se zabývá rusínskou kulturou z pohledu literatury a snaží se přiblížit, kdo to vlastně Rusíni jsou a odkud. Druhá část práce je pak praktická. Jsou stanoveny výzkumné otázky a pomocí rozhovorů s respondenty se na ně snaží práce odpovědět. Respondenti tvořili tři skupiny po dvou lidech. Každá skupina odpovídala na osm otázek. Na základě výpovědí respondentů se pak práce snaží zodpovědět výzkumné otázky.

Cílem práce je přiblížit kulturní zvyky a odlišnosti rusínské menšiny v kontrastu na kulturu ve státě, ve kterém daná menšina žije. Zároveň zjistit, jak rusínskou menšinu a jejich kulturní odlišnosti vnímají ostatní aktéři ve společnosti. Za pomoci dotazníkového šetření se dotazujeme tří skupin respondentů. První skupinou jsou členové rusínské menšiny, druhou skupinou jsou členové majoritní skupiny, kteří s rusínskou menšinou přichází běžně do kontaktu (v tomto případě Češi), a třetí skupinou jsou členové majoritní skupiny, kteří se s rusínskou menšinou nesetkali (nebo o setkání s ní neví), případně na ně mají nezaujatý názor.

Jaké je soužití rusínské menšiny v Česku?

V čem je specifická kultura Rusínů?

Jaké jsou a jak se slaví svátky Rusínů?

Nejobecnějším pojmem je pojem metodologie vědy. Předmětem jejího zkoumání je studium metod a vědeckých postupů. Metodologie vědy je naukou o metodách. Je teorií k výběru výzkumných metod a návodem, jak vybrané metody (metodu) používat ve vědeckém zkoumání.

Metoda je nástrojem ke zkoumání daného výzkumného předmětu. Je to způsob a aplikace postupu, tak abychom dosáhli stanovený výzkumný cíl. Použití metody při vědeckém zkoumání předpokládá znát postup, jak metodu použít. Tento postup má rysy záměrnosti (vztahuje se k výzkumnému cíli) a systematičnosti (metoda je uplatňovaná v rámci teoreticky zdůvodněného postupu). Východiska ke zdůvodnění postupu dává metodologie. Metodologie má klíčové místo pro zaměření vědeckého zkoumání a pro volbu vědeckých výzkumných metod.¹⁾

Metodologie výzkumu se obecně rozděluje na kvalitativní výzkum a kvantitativní výzkum, každá z těchto částí metodologie používá k získávání informací a dat jiné postupy a prostředky. Kvalitativní výzkum se zaměřuje na malé množství případů, tyto případy jsou však zkoumány více do hloubky, kvalitativní výzkum zkoumá souvislosti, vlastnosti a příčiny daného případu či fenoménu. Metodami kvalitativního výzkumu pro sběr dat jsou rozhovory, zúčastněné pozorování nebo studium textů a dokumentů. Kvantitativní výzkum se zajímá o velké množství subjektů, ale jen málo o jejich vlastnosti, zaměřuje se jednotlivými subjekty jen po povrchu, za to jich studuje více subjektů, a proto výsledky daného výzkumu lze generalizovat na danou populaci. Metodami pro sběr dat kvantitativního výzkumu jsou dotazníková šetření, experimenty a oficiální statistiky.²⁾

V této práci se použily nástroje kvalitativního výzkumu, metodou, která se v práci objevuje a je v práci použita je přímé kontaktování aktérů rusínské menšiny, společně s obyvateli daného státu, kteří se s rusínskou menšinou denně střetávají, a dále také obyvateli daného státu, kteří se s rusínskou menšinou nikdy nestřetli. Kvůli epidemiologické situaci byli aktéři kontaktování emailovou formou za pomoci polostandardizovaného dotazníku. Následně byla data z dotazníků analyzována, díky odpovědím respondentů jsou v práci přiblíženy postoje části společnosti na rusínskou menšinu. Na základě analýzy a vyhodnocení dat bylo odpovězeno na výzkumné otázky, které byly předem stanoveny.

Respondenti uvedeného výzkumu souhlasili s použitím jejich křestních jmen, pro účel rozlišení respondentů. Dotazovaní taktéž souhlasili s uvedením jejich věku a postavením ve společnosti, tedy jestli jsou studenty, nebo pracujícími. Zástupci rusínské minority taktéž souhlasili, že bude v práci uvedeno, jak dlouho na území Česka žijí.

Rusíni žijící v Česku:

Jurij, 22 let, student VŠ, v Česku žije od 10 let

Dimitrij, 23 let, pracovník na stavbě, v Česku žije 2 roky

Češi, kteří přichází běžně do styku s Rusíny (členové majoritní skupiny):

Pavel, 29 let, stavby vedoucí, do kontaktu s Rusíny přichází na stavbě, kde je nadřízený několika Rusínů

Petr, 22 let, designér kuchyní, “S Rusínem jsem seděl celou střední školu v lavici, hodně jsme se po dobu studia bavili a přátelili se.”

Češi, kteří nepřichází s Rusíny do styku, ale mají o jejich etniku povědomí (členové majoritní skupiny):

Anita, 22 let, Studentka diplomacie

Martin, 55, bankéř

Historií rusínského národa se ve svém díle Národ Odnikud³⁾ zaobírá Pavel Robert Magocsi. Tento autor vnímá Rusíny jako etnikum s vlastní historickou, společenskou tradicí a vlastním jazykem. Ve své publikaci uvádí nejdůležitější historické milníky pro rusínskou kulturu, jejich snahách v politické sféře, a to od nejstarších zmínek o Rusínech až po třetí karpatsko-rusínské národní obrození začínající v roce 1989. Texty jsou hojně doplněny o vizuální stránku rusínské kultury a to ilustracemi, mapami a dobovými fotografiemi. Dílo dále čtenáře informuje o nejvýznamnějších postavách a slavných osobnostech, kteří se hlásili k rusínské národnosti, mezi těmito osobnostmi je například Andy Warhol nebo Alexande Duchnovič. Kniha je zakončena autorovým prohlášením:

Do ještě stručnějších dějin v datech se dostáváme v knize od Ivana Popa Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. Ivan Pop popisuje chronologicky řazený výklad dějin této země. Všímá si jak historických událostí a také politického vývoje, hlavně ve 20. století. Dále si všímá i ekonomických, kulturních a národnostních souvislostí.⁴⁾

Život Rusínů v průběhu let 1991–1995 popisuje Paul Robert Magocsi v díle Rusíni a vlast ⁵⁾. Jedná se o soubor článků a přednášek o rusínském etniku z let 1991-1995. V publikaci autor nahlíží na Rusíny a jejich historický vývoj z pohledu ostatních slovanských národů. Posuzuje, zda se jedná o etnickou menšinu, nebo národ bez vlastního, nebo o skupinu odtrženou od původního národu. Pro tuto práci je důležitá kapitola kde autor popisuje historii rusínské kultury. Dále jsou v textu uvedeny, jaká kulturní prostředí mají Rusíni v rámci evropských států a jaké úspěchy tamní Rusíni dokázali.

Česká republika je vnitrozemský stát, čítající k prosinci roku 2020 10 701 777 obyvatel.⁶⁾ Česko je parlamentní republikou, kde k hlavním ústavním institucím patří prezident, vláda, Poslanecká sněmovna, Senát parlamentu a Ústavní soud České republiky. Území je rozděleno do 14 krajů, přičemž se mezi ně řadí také hlavní město Praha. Jediným úředním jazykem je čeština a měnová jednotka je 1 koruna česká. Česká republika se rozkládá na 78 866 km2. Sousedícími státy jsou Polsko, Německo, Rakousko a Slovensko. ⁷⁾

Obrázek č. 1. - Obyvatelstvo podle národnosti v letech 2001 a 2011

(zdroj: Národní struktura obyvatelstva [online]. [cit. 2021-5-18]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551765/170223-14.pdf)

Obrázek č. 1. ukazuje národnostní zastoupení po sčítání lidi v roce 2001 a 2011. Znázorňuje, jak se měnil počet osob hlásících se k jedné národnosti a počet osob hlásící se ke dvojí národnosti. Dále je v tabulce vidět rozložení a zastoupení národností v populaci České republiky za poslední dvě sčítání lidu.

Podle sčítání obyvatelstva z roku 2011 žije v ČR 739 osob hlásících se k rusínské národnosti. V tabulce výše se proto řadí do kategorie ostatní. Kvalifikovaní odborníci však odhadují, že je počet Rusínů mnohem vyšší a to zhruba 10 000 osob. V ČR jsou nejvíce Rusíni zastoupeni v rámci regionů v Praze, severních Čechách, na severní Moravě a můžeme je vysledovat také na střední a jižní Moravě. Největším bojovníkem o rozvoj rusínské identity a podporu rusínských aktivit doma i v zahraničí je rozhodně Společnost přátel Podkarpadské Rusi. Ta soustřeďuje informace, dokumenty, fotografie a paměti z historie Rusínů, vydává čtvrtletník Podkarpatská Rus a pořádá kulturní, vzdělávací a ediční zaměřenou na rusínskou menšinu. ⁸⁾

Rusín nebo Rusíni je pojmenování velmi rozvětveného východoslovanského etnika. Bohužel jim historie nedopřála vznik vlastního státu, proto jsou mnozí z nich roztroušeni po celém světě především po Evropě, a to nejvíce na Ukrajině, Maďarsku, Srbsku, Rumunsku, Slovensku, Chorvatsku a také v České republice⁹⁾. Dříve se Rusíni vyskytovali na území nazývaném Podkarpatská Rus, což bylo označení pro nejvýchodnější území Československa. V současné době se toto území nazývá Zakarpatská oblast, nebo Zakarpatská Ukrajina.

Náboženství je nedílnou součástí rusínské kultury. Církevní příslušnost však není u všech Rusínů jednotná, jedni se považují za pravoslavné a druzí za řeckokatolíky. Vedoucí duchovní vrstvou rusínské společnosti byly řeckokatoličtí biskupové Muchačevského a Prešovského biskupství a samozřejmě kněží. V rusínské spolčenosti potom duchovní často patřili mezi vedoucí činitele, kteří prosazovali jednotnost víry a národní svébytnosti. V roce 1929 daroval rusínský lid Praze roubený kostelík sv. Michala z Medvědovců u Mukačeva. Na jeho rozebrání, přepravu a opětovné sestavení na pražském Petříně se Rusíni skládali podobně jako dříve Češi na stavbu Národního divadla. Řeckokatolická církev byla na Podkarpatské Rusi od roku 1646 a formálně byla podřízena Vatikánu, řeckokatolická církev ovládala celé území obývané Rusíny až do konce 19. století a byla považována za národní církev. Bohužel se v době maďarizace zpronevěřila, protože absolutní většina duchovních se zapojila do maďarizačního proudu a vyznávala ideu politického maďarského národa. A tak Rusíni viděli jako obranu v tom, že se obrátili k pravoslavnému náboženství a hledali v něm i záchranu svého národního cítění a svébytnosti, a to nejvíce v 90. setech 19. století. Uherské úřady proti tomu postupovaly velmi tvrdě a rozpoutaly velké procesy proti pravoslavným. Přestože pravoslavná církev na Podkarpatské Rusi v časech Rakouska-Uherska posilovala, většina Rusínů zůstala věrna řeckokatolické církvi. ¹⁰⁾

Obrázek č. 2. - Kostelík sv. Michaela

(zdroj: Chrám svatého archanděla Michaela (Petřín). Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2021-5-18]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Chrám_svatého_archanděla_Michaela_(Petř%C3%ADn))

Na začátku roku 1919 na základě rozhodnutí dohodových mocností bylo zahájeno obsazení rusínského území vojáky československé armády. Představitelé československého státu předložili na mírové konferenci dokument podporující připojení Podkarpatské Rusi k ČSR. Tímto připojením odpadl tlak na Rusíny ze strany Ruska a bolševistického hnutí. Na Pařížské mírové konferenci byl ministrem zahraničí Československa Edvardem Benešem předložen návrh československé vlády ve věci rusínské autonomie. Československá vláda v něm slíbila autonomii území Podkarpatské Rusi. Té byl přislíben vlastní parlament, administrativou autonomního území byl pověřen guvernér jmenovaný prezidentem. Rada ministrů zahraničí pařížské mírové konference návrh schválila, a začátkem září konference definitivně vyřešila problém Podkarpatské Rusi. V roce 1921 podal po deseti měsíčním guvernérství podal G. Žatkovič demisi. Demise představovala jistou formu protestu proti postupu pražské vlády na Podkarpatské Rusi, zejména neplnění mezinárodních závazků v otázce rusínské autonomie. Po neúspěšných jednáních T.G.Masaryka se zástupci podkarpatských politických stran vláda nechala křeslo guvernéra neobsazené až do roku 1923. 14. prosince 1924 byl guvernérem Podkarpatské Rusi jmenován Anton Beskid, během svého období se soustředil na dokončení agrární reformy, výstavbě škol a nemocnic. Ale už za rok byl schválen zákon, který zrušil tehdejší župní zřízení se stoletou dosavadní historií. Československá republika byla následně v důsledku stejného zákona rozdělena na Českou, Moravskoslezskou, Slovenskou a Podkarpatskou zemi. Guvernér se následně stal jen reprezentativní postavou bez předchozích funkcí. Až v roce 1937 kdy republika čelila problémům hlavně v oblasti Sudet, byl vydán zákon k posílení postavení guvernéra a autonomie, přesto byla Podkarpatská země jedinou v jejíž čele stál guvernér. 15. března 1939 byla na zasedání sněmu Podkarpatské Rusi-Karpatské Ukrajiny vyhlášena nezávislost země v reakci na vyhlášení nezávislosti Slovenska. Ještě toho dne bylo prvním a zasedáním vlády rozhodnuto neklást odpor maďarské armádě a dne 18. března bylo ukončeno obsazení Podkarpatské Rusi jednotkami maďarské armády.¹¹⁾

Podle posledního sčítání lidu v roce 2011, se k rusínské národnosti hlásí 739 osob. Kvalifikovaný odhad však uvádí, že v Česku žije kolem 10 000 Rusínů. Výskyt rusínské populace můžeme nalézt na celém území ČR, nejvíce však žijí na území hlavního města Prahy, dále v severních Čechách a na severní Moravě. Značná část Rusínů, ovšem ne tak početná žije i na jižní a střední Moravě. Největší výskyt je však zaznamenán v hlavním městě Praze. ¹²⁾

Jaké je soužití rusínské menšiny v Česku?

Dle provedených rozhovorů jsme schopni tuto výzkumnou otázku okomentovat následovně,

Soužití Rusínů a Čechů je na velmi dobré úrovni. Obě etnika se navzájem respektují a soužití jim nedělá problém. “Žije se mi tu dobře, mám kde bydlet, vydělávám docela dost peněz, užívám si života. Na Ukrajině mám však rodinu a své přátele, rád za nimi jezdím, když je to možné. Stále na Ukrajině trávím hodně času.” Češi také zastávají názor, že Rusíni mohou být pro náš stát a jeho rozvoj velkým přínosem.

Čechům nevadí rozvoj rusínské kultury v jejich státě. Souhlasí, aby byla rusínská kultura zachována, nepovažují za nutné, aby se plně přizpůsobili české kultuře a jejím zvykům. Takto odpověděla respondentka zastupující českou majoritní skupinu, na otázku, zda je pro zachování rusínské kultury na území Česka. “Rozhodně aby si zachovávali svoji kulturu, když ale budou respektovat tu, kde žijí.“ Češi však považují za stěžejní, aby Rusíni plně respektovali a dodržovali zákony České republiky a morální standarty naší společnosti, což ve výpovědi uvádí druhý dotazovaný, při položení stejné otázky. “Raději kdyby tvořili uzavřenou komunitu při dodržování zákonů a zvyklostí daného státu.”

Rusínům soužití s Čechy taktéž vyhovuje a jsou v České republice spokojení. Nacházejí zde pracovní příležitosti, mohou se tu vzdělávat. Studovat základní, střední i vysoké školy, rozvíjet se a získávat vzdělání. Rusíni jsou taktéž spokojeni s ekonomickou situací v Čechách. V porovnání s Ukrajinou vidí Česko, jako ekonomicky silný stát s řadou příležitostí. ”Přestěhovali jsme se do Čech kvůli nepříznivým ekonomickým podmínkám na Podkarpatí.” Zajímavé pak je, že Rusíni udržují stálý kontakt se svými rodinami v domovském státě, v naší práci se jedná vždy o Ukrajinu. Rusíni své rodiny i několikrát ročně navštěvují.

Rusíni aktivně neusilují o založení autonomního státu. Naopak Češi by založení autonomního rusínského státu podpořili, nepokládají to však za reálné. ” Neznám k tomu více historických detailů. Ale myslím, že svůj stát by si zasloužili jako plno jiných menšin, ale jako u plno jiných je to velmi nereálné.” Důvodem přesidlování Rusínů z jejich domovského státu je způsobeno ekonomickou a sociální situací.

Dotazovaní Češi potvrdili, že se nikdy nedostali do konfliktu se zástupcem rusínského etnika, je tedy zřejmé, že soudí lidi podle jejich chování, nikoli na základě etika. V české společnosti však můžeme zaznamenat jistou míru předsudků o rusínském etniku. Tento fakt je vysvětlitelný tím, že česká společnost nevidí rozdíl mezi Rusíny a Ukrajinci.

Z provedených rozhovorů tedy vyplývá, že soužití Čechů a Rusínů na území České republiky je velmi dobré z obou stran, etnika se respektují a navzájem spolu velmi dobře vychází.

Vybraný vzorek respondentů se v rámci rozhovoru k této otázce vyjádřil následovně,

Zřejmou specifičnost můžeme pozorovat v oslavování svateb. Rusínské svatby, jsou po vzoru východo-slovanské kultury mnohem větší, bohatší a delší. Na rusínských svatbách se běžně schází přes 200 lidí a oslavy trvají dva dny. Jedná se o velkou událost, která je v rusínské kultuře zřejmým specifikem.

Za zmínku stojí i rusínské odhodlání něco v Česku dokázat, ať jde o studium, nebo získání a udržení ekonomicky výhodné pracovní pozice. Češi a Rusíni se považují za velmi příbuzné a podobné kultury. “Nejspíše nemáme nějaké specifika, které by byly nějak zvláštní nebo netypické pro jiné slovanské národy.” Je to způsobilo vnímáním slovanského původu, a to jak u Rusínu, tak u Čechů. Dále pak historickým propojením obou etnik, které skončilo vyhlášením protektorátu, Čech a Moravy, kdy Podkarpatská Rus patřila k Československé republice. Podkarpatská Rus je pak původním rodištěm Rusínů. Rusínu si svou kulturu udržují, zároveň se však přizpůsobují té české, kterou plně respektují. Zrušením první republiky však toto spojení obou etnik zaniklo a nebylo znovu obnoveno.

Z provedených rozhovorů je také zřejmé, že se Rusíni zajímají o českou kulturu. Rádi se baví a využívají kulturních možností Prahy. U skupiny Rusínů, pracujících ve stavebnictví je dle výpovědi respondenta náklonost k nočnímu životu v Praze. Tento fakt potvrzuje i výpověď respondenta z majoritní skupiny, který přichází s Rusíny denně do kontaktu. “Společná vlastnost je touha pracovat, oni opravdu chtějí, neštítí se práce, za to si jich vážím. Pak je to také vodka, neznám žádného Rusína, co by ji doslova nemiloval. U těch mladších jsou to pak diskotéky, každé pondělí poslouchám, jak byli tam a tam, kde viděli, jaké holky atd. V tom jsou ti mladší všichni stejní.”

Vybraná skupina respondentů se prostřednictvím provedených rozhovorů k výzkumné podotázce vyjádřila následovně,

Pro Rusíny jsou hlavními svátky ty křesťanské, jelikož Rusíni vyznávají protestanskou víru. Rusíni přikládají slavení svátků, jako jsou Velikonoce a Vánoce, mnohem větší význam než Češi. Je to způsobeno silnější vírou, než s jakou se setkáváme v Česku. Tento fakt je způsoben tím, že Česko je země s velkou převahou ateismu. Jeden z respondentů se pak zmínil o svátku Rusína. Tento svátek je však mladý a není moc rozšířený, což potvrzuje i výpověď respondenta. ”Z mimo náboženských se v každé zemi slaví tzv. “Den Rusína”, ale jedná se o poměrně novou záležitost (začal se slavit tak před 30 lety), a proto se zatím nijak zvlášť neoslavuje.”

Rusíni pak svátky neslaví nijak zvláštním způsobem. V rozhovorech byli respondenti rusínského etnika zastoupeni mladou generací, konkrétně ve věkovém rozmezí 22 až 23 let. Důvodem, proč se respondenti více do detailu nezmínili o slavení svých svátků a celkově o svátcích, může být způsobeno tím, že se jedná o mladou generaci, která nepřikládá tradičním svátkům takový význam jako předešlé generace, což potvrzuje výpověď zástupce rusínského etnika. “Jak už jsem říkal, Vánoce, nebo Velikonoce. Já osobně to však tak neprožívám, jako třeba moji rodiče, nebo starší generace na Ukrajině.”

Díky provedeným rozhovorům se respondenty byly získány odpovědi na výzkumné otázky. Práce se zaměřila hlavně na soužití rusínského etnika v České republice, na rozdílnosti v rusínské kultuře, oproti české, a nakonec na specifické svátky Rusínů. Dle provedeného šetření je soužití Čechů a Rusínů na velmi dobré úrovni. Navzájem se respektují a obě strany spolu navzájem dobře vychází. Rusíni dokonce vidí velkou podobnost mezi svou a českou kulturou. Češi pak respektují rusínskou kulturu a jsou pro její zachování a rozvoj i na svém území. Jediné, co vybraní respondenti považují za důležité je, aby Rusíni dodržovali zákony České republiky a její morální zvyklosti. Zástupci rusínského etnika pocházející z Ukrajiny se do Česka přestěhovali z důvodu špatné hospodářské situace. V Česku pak nachází místo pro svůj seberozvoj.

Jak bylo již řečeno, Rusíni nevidí zásadní rozdíly mezi rusínskou a českou kulturou. Jediné výrazné specifikum je časté vyznávání řeckokatolického a pravoslavného náboženství. S tím souvisí rozdílné vnímání křesťanských svátků. Oba Rusíni a dva Češi se shodli na velké kulturní rozdílnosti v svatebních obřadech a jejich oslavám. Na Ukrajině, odkud oba respondenti pocházeli se svatby slaví i několik dní, pozvány jsou pak stovky hostů. Na tomto faktu se shodují i dva Češi, kteří přichází s Rusíny běžně do styku.

Dotazovaní Rusíni se shodují na tom, že neslaví žádné speciální, svátky, jaké by se neslavily i na území Česka. Pouze slaví křesťanské svátky jindy, než jsou zvyklí Češi. Je to způsobeno, u námi dotazovaných respondentů, pravoslavným vyznáním. Rusíni však uvedli, že slaví tyto svátky dvakrát, jednou tradičně, jako Češi, následně i jako Rusíni. Jeden z respondentů se zmínil o svátku, “Den Rusína” uvádí však, že se jedná o mladý svátek a moc Rusínů ho neslaví.

Z celé práce pak vyplývá, že soužití Čechů s Rusínů je bezproblémové a obě etnika se respektují. Rusíni jsou v České republice spokojeni. Kultury obou etnik jsou pak velmi podobné, největší rozdíl můžeme spatřit v rozdílném vnímání náboženství, to však na soužití Čechů a Rusínů nemá vliv. Z práce také vychází, že jsou Češi otevřeni novým etnikům na svém území, za předpokladu, že dodržují zákony státu a morální hodnoty.

První otázka zněla: Proč jste se rozhodli přestěhovat do Česka?

Zde se výpovědi obou respondentů shodují, oba se přestěhovali do Česka, kvůli nepříznivé ekonomické situaci na Ukrajině. Jeden se však rozhodl sám, za druhého rozhodla jeho rodina.

Druhá otázka zněla: Jak se Vám na novém území žije v porovnání s Ukrajinou?

Zde odpovídají oba respondenti také shodně. V Česku je jim líbí, hlavně kvůli lepší ekonomické situaci než jaká panuje na Ukrajině, jeden z respondentů také říká, že jsou zde mnohem příznivější pracovní příležitosti a že si zde více vydělá. Oba se pak shodují na tom, že jim chybí jejich rodiny a přátelé.

Třetí otázka: K jaké národnosti mají podle Vás Rusíni nejblíže?

Zde se výpovědi respondentů liší, zatím co jeden říká, že Rusíni mají nejblíže k Ukrajincům a dále to nerozvíjí, druhý ve své výpovědi říká, že se Rusíni často podobají lidem ze státu, ve kterém žijí, nevidí zde podobnost jen s Ukrajinci. Také říká, že se i často mění jejich jazyk, podle toho, v jaké zemi žijí, často přebírají slova z dané řeči.

Čtvrtá otázka: Jak Vás v Česku/Polsku brali jako cizince? Bylo těžké začlenit se?

Zde se výpovědi obou respondentů shodují. Začlenění do české společnosti pro ně nebylo těžké. Češi je přijali dobře. To může značit to, že Češi nemají s cizími kulturami problém a respektují je.

Pátá otázka: Máte jako Rusíni nějaké kulturní specifika? Jaké?

Zde se oba respondenti opět shodují. Nemyslí si, že by jejich kultura měla nějaká specifika. Jeden respondent ještě dodává, že nevidí kulturní rozdíly od jiných slovanských národů.

Šestá otázka: Máte jako Rusíni nějaký speciální svátek/Slavíte nějaký svátek speciálním způsobem?

Zde oba respondenti uvádí, že jsou velice pobožnou etnicitou. Proto prožívají křesťanské svátky mnohem více než většina Čechů. Jeden z respondentů uvádí, že například Vánoce, nebo Velikonoce slaví dvakrát. Jednou jako katolíci a jednou jako protestanti. Druhý pak uvádí, že největší rozdíl, kromě podobnosti vidí, ve svatbách. U Rusínů je zvykem, že svatby probíhají dva dny v kuse a jsou zde stovky hostů

Sedmá otázka: Jaké jsou celkově Vaše nejvýznamnější svátky?

Zde se opět oba respondenti shodli na tom, že jako největší svátky vnímají Vánoce a Velikonoce. Jeden z respondentů ještě dodává, že jako zvláštní svátek bere „Den Rusína“. Jedná se však o poměrně nový svátek (cca 30 let starý) a mnoho lidí ho neslaví.

Osmá otázka: Kdybyste si mohl vybrat k jakému národu by se Rusíni přidali, kdo by to byl? Případně dával by Vám smysl vlastní stát?

Zde se odpovědi respondentů liší. Jeden uvádí, že založení vlastního státu mu připadá nerealizovatelné, ale byl by rád, kdyby se Rusíni nadnárodně spojili, například v Evropské unii. Druhý uvádí, že nad takovou otázkou nikdy nepřemýšlel, že Rusíni patří k Ukrajině, a jak sám uvádí, tak to prostě je. Kdyby si však mohl vybrat, k jakému národu se přidat, volil by Čechy.

Druhou skupinou byli respondenti, kteří se s Rusíny běžně stýkají. Jeden z respondentů je stavby vedoucí a zaměstnává několik Rusínů, mimochodem je to i zaměstnavatel jednoho z Rusínů, který byl dotazován. Druhý má pak přátelský vztah s Rusínem a jak sám uvádí, bral ho jako svého nejlepšího přítele po dobu svého studia na střední škole. Respondenti jsou ve věkovém rozmezí 20 až 30 let.

První otázka: Jak vnímáte Rusíny v Česku?

Zatím co jeden z respondentů uvádí, že vnímá Rusíny velmi pozitivně, což je zapříčiněno úzkým vztahem mezi jím a jeho rusínským přítelem, druhý uvádí, že je vnímá neutrálně a dodává, že mu přijdou velmi lehkovážní.

Druhá otázka: Jak vnímáte Rusíny v Česku?

Zde se výpovědi respondentů opět liší. Zatím co jeden uvádí, že na otázku neumí přímo odpovědět, protože nevidí rozdíl mezi Rusíny a Ukrajinci, druhý uvádí, že mi Rusíni přijdou zábavní a zároveň drsní. Je to způsobeno jejich stylem života na Ukrajině. Tento názor podporuje krátkým vyprávěním o tom, jaké je to žít na Ukrajině, respektive v Podkarpatské Rusi.

Třetí otázka: Znáte nějaké specifické zvyky nebo svátky které praktikují?

Zde se opět výpovědi respondentů lehce shodují, zároveň se zde ale jejich výpovědi shodují s výpověďmi zástupců rusínské etnicity. Jeden z respondentů zde uvádí, že Rusíni kladou větší důraz na Vánoce a Velikonoce, druhý zde zmiňuje rusínské svatby, které zná z rozhovorů svých podřízených. Zároveň pak dodává, že Rusíni slaví více křesťanské svátky.

Čtvrtá otázka: Jak se podle Vás Rusínská menšina zařazuje do společnosti?

Zde se obě výpovědi shodují. Respondenti uvádí, že se dle jejich názoru Rusíni začleňují do společnosti velmi dobře. Což potvrzuje i výpovědi zástupců rusínské etnicity.

Pátá otázka: Čím se podle Vás vyznačuje Rusínská kultura?

Zde se opět odpovědi obou respondentů liší. Jeden říká, že by jako jejich kulturní specifikum viděl velkou loajalitu ke své rodině. Druhý pak uvádí, že nevidí rozdíl mezi Rusíny a Ukrajinci, dodává však, že na svých podřízených zpozoroval, že se velmi rádi a často baví a nic neberou moc vážně. Ještě dodává, že Rusíni jsou velcí pracanti, tedy že ho často prosí o to, aby mohli chodit do práce i v sobotu a mohli si co nejvíce vydělat.

Šestá otázka: Dostal jste se někdy do konfliktu s členem rusínské etnicity?

Zde se nedá přesně určit, zda se odpovědi shodují, do jisté míry ano, zatím co jeden z respondentů uvádí, že se nikdy do konfliktu s Rusínem nedostal, druhý uvádí, že záleží na člověku a je jedno, jestli je to Rusín, nebo Čech. Dodává pak ještě kraťounký příběh, kdy se do jistého konfliktu s Rusínem dostal. Bylo to způsobeno chybně odvedenou prací.

Sedmá otázka: Čeho si na Rusínech vážíte, čím jsou podle Vás pro společnost přínosem?

Zde se oba respondenti shodují na tom, že Rusíni jsou pro Česko přínosem. Jeden však uvádí, že je to kvůli tomu, že díky nim můžeme poznat nové kultury, druhý je pak oceňuje jako kvalitní a potřebnou pracovní sílu. Jeden z respondentů ještě uvádí, že si váží jejich loajality a že díky nim poznal, jak se máme v Česku dobře.

Osmá otázka: Je nějaká vlastnost, která je společná pro Všechny Rusíny, se kterými jste se setkal? Jaká?

Zde jeden z respondentů uvádí, že na tuto otázku neumí úplně odpovědět, jelikož se důvěrněji znal pouze s jedním Rusínem, uvádí však, že rodina Rusína, se kterým se přátelil byla velmi pohostinná. Druhý respondent pak na tuto otázku odpovídá, že společnou vlastnost vidí v jejich touze pracovat. Dále pak uvádí, že jako společnou věc pro všechny Rusíny, se kterými se setkal je vodka a diskotéky. Uvádí však, že je to hlavně u mladší generace.

Dotazovaní ze skupiny lidí, kteří se s Rusíny nedostávají do kontaktu, ale mají o nich podvědomí byli od sebe věkově vzdáleni. Respondentce je 22 let a respondentovi 55 let. Oba mají vysokoškolské vzdělání. Respondentka stále studuje diplomatiku, respondent je pak bankéřem. V této skupině jsme se snažili najít respondenty s vyšším sociálním postavením, tak aby, i když se o danou problematiku blíže nezajímají, uměli odpovědět na naše otázky.

První otázka: Víte, kdo to jsou Rusíni?

Zde oba respondenti odpovídají shodně a to tak, že vědí, kdo jsou Rusíni, respondentka navíc dodává, že jsou to dle jejího názoru obyvatelé Podkarpatské Rusi.

Druhá otázka: Vnímáte Rusínskou menšinu jako součást Vaší společnosti?

Zde oba respondenti odpovídají shodně a to tak, že neberou Rusíny, jako součást naší společnosti. Starší respondent ještě uvádí, že je takto bere od rozdělení Československa.

Třetí otázka: Čím se podle Vás vyznačuje Rusínská kultura?

Zde může najít ve výpovědích respondentů jisté shody. Starší respondent zde uvádí, že bere rusínskou kulturu stejně, jako tu naši, tedy slovanskou. Respondentka zde uvádí, že Rusíny bere jako národ bez státu. Vypichuje zde pak slovanský jazyk.

Čtvrtá otázka: Poznáte na první pohled rozdíl mezi Rusínem a Ukrajincem.

Zde se výpovědi obou respondentů liší. Zatímco respondentka uvádí, že nevidí rozdíl mezi Ukrajincem a Rusínem, respondent říká, že se jejich rozdílnost dá vyčíst s jejich jazyka.

Pátá otázka: Dostal jste se někdy do kontaktu s Rusínem? Pokud ano, jaké z toho máte zkušenosti?

Zde se oba respondenti shodují na tom, že se nikdy do kontaktu s Rusínem nedostali, nebo o tom neví.

Šestá otázka: Víte odkud Rusíni původně pochází? A jaké je mezi nimi spojení s Vaší rodnou zemí?

Zde se výpovědi respondentů shodují. Oba uvádí, že Rusíni pochází z Podkarpatské Rusi, (dnes Ukrajina).

Sedmá otázka: Kdyby chtěli Rusíni vlastní stát, podpořila byste je? Nebo by Vám to bylo jedno?

Respondent zde uvádí, že by vlastní stát Rusínů podpořil, ale je mu to vcelku jedno. Respondentka uvádí, že by vlastní stát také podpořila, ale myslí si, že je to nereálné.

Osmá otázka: Byly byste radši kdyby Rusíni tvořili uzavřenou komunitu ve Vašem státu a zachovávali si tak svou kulturu, nebo byste raději aby se plně přizpůsobili okolí, a tedy převzali Vaši kulturu?

Zde se odpovědi obou respondentů plně shodují. Oba jsou pro zachování Rusínské kultury, oba však uvádí, že Rusíni musí respektovat kulturu, ve které žijí.

Knižní zdroje

OCHRANA, František. Metodologie vědy: úvod do problému. Praha: Karolinum, 2009.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál 2005,

MAGOCSI, Robert Pavel. Národ odnikud. Užhorod: V. Paďaka, 2014.

POP, Ivan. Podkarpatská Rus.Libri.2005

MAGOCSI, Robert Pavel. Rusíni a jejich vlast. Praha: Česká expedice v Praze, 1996

Internetové zdroje

Český statistický úřad [online]. [cit. 2021-4-26]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo_lide

Www.hrad.cz [online]. [cit. 2021-04-20]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/o-ceske-republice

Rusínská národnostní menšina. Vláda ČR [online]. [cit. 2021-5-20]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rnm/mensiny/rusinska-narodnostni-mensina-16151/

Rusíni.cz - rusínská iniciativa v ČR [online]. [cit. 2021-04-20]. Dostupné z: https://rusini.cz/dejiny-rusinu/

Náboženství a národní identita Rusínů [online]. [cit. 2021-5-18]. Dostupné z: temata.rozhlas.cz/nabozenstvi-a-narodni-identita-rusinu-7999051

Združenie inteligencie Rusínov Slovenska [online]. [cit. 2021-04-20]. Dostupné z: https://www.rusyn.sk/dejiny-rusinu-i/

Vláda ČR [online]. [cit. 2021-5-2]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rnm/mensiny/rusinska-narodnostni-mensina-16151/

Seznam obrázků

Obrázek č. 1. - Obyvatelstvo podle národnosti v letech 2001 a 2011

Obrázek č. 2. - Kostelík sv. Michaela 

Počet shlédnutí: 125