Karolína Lišková, Barbora Kučerová
Cílem této práce je zjistit, jak vnímají Katalánci sami sebe a čím se liší od ostatních Španělů.
Katalánsko se rozpíná na severovýchodě Španělska a sousedí s Francii a Andorrou. Jeho území je v posledních letech centrem nepokojů ve Španělsku. V roce 2017 schválila tamější vláda zákon o nezávislosti. Zákon o referendu byl ale ústavním soudem Španělska prohlášen za neplatný. 27. října přesto vyhlásil katalánský parlament jednostrannou nezávislost a a byl vyhlášen nezávislý stát Katalánská republika. V rámci protestů bylo zraněno několik desítek lidí.1)
Hlavní výzkumná otázka
Ostatní výzkumné otázky
Tématem katalánského separatismu se ve své práci Katalánsko a snaha o nezávislost: faktory ovlivňující separatismus Katalánců2) zaobírala Tereza Sládková. Dochází k závěrům, že důvody pro samostatné Katalánsko mají ekonomické, politické, historické i lingvistické důvody. Podle ní jsou Katalánci hrdým národem, který se snaží o uchování vlastního jazyka a historie, která sahá až do 12. století. Cítí se utlačováni a jsou přesvědčeni o tom, že Katalánsko je schopno fungovat jako samostatný ekonomický stát bez závislosti na Španělsku.
Problematiku vyhlášení nezávislosti Katalánska řeší Veronika Bílková v publikaci Katalánsko na rozcestí. Nebo na scestí?3) Popisuje, jak referendum odporuje vnitřním předpisům Španělska a především Ústavě, ale i mezinárodním předpisům o celistvosti státu. Ukazuje 3 řešení, která jsou možným východiskem vzniklé situace. Prvním z nich je držet se neprávní argumentace a odkazovat se na sebeurčení národa. Druhou možností je změna španělské Ústavy a vymazání článku 2, který zakazuje dělitelnost. A třetí možností je dle Bílkové politicky i lidsky nežádoucí varianta, kterou je eskalování situace natolik, že španělská vláda začne jednat neuvážlivě. Tato situace už částečně nastala po referendu a zásahu policie proti protestům, při kterém bylo zraněno několik desítek lidí.
Další kdo řeší problematiku Španělska a autonomního území Katalánska je Róbert Király v díle Fenomén hranice v kontexte vývoja vzťahov medzi Španielskym kráľovstvom a jeho Katalánskym autonómnym regiónom.4) Jeho práce se zaměřuje primárně na kontext hranic a závěrem je to, že pro normalizaci vztahů mezi Španělskem a Katalánskem je nutná federalizace Španělska. K tomuto závěru došel kvůli rozdílnostem mezi Španěli a Katalánci a přesvědčení, že Katalánci nejsou etnikum, ale plnohodnotně utlačovaný národ.
Knihu Hawkey, James, (2018). Language Attitudes and Minority Rights: The case of Catalan in France shrnuje ve svém článku Beatrice Szczepek Reed (Review of the book: Hawkey, James, (2018). Language Attitudes and Minority Rights: The case of Catalan in France. Palgrave Macmillan)5). Kniha zkoumá jazykové postoje a ideologie týkající se katalánštiny v severním Katalánsku, které se podle autora nachází na jihu Francie. Celkově je francouzština hodnocena jako ta, která má vyšší status a hodnoty solidarity než katalánština. I když se lidé cítí být připoutáni ke katalánštině, je pravděpodobné, že budou mít na francouzštinu vysoce solidární názory.
Montserrat Guibernaun ve svém Prospects for an Independent Catalonia6) zkoumá faktory, které spustily proces katalánského hnutí. Hnutí se snaží prosadit právo na vlastní rozhodnutí o politické budoucnosti Katalánska na základě referenda. Konflikt vznikl kvůli zákazu Španělska umožnit referendum týkající se této problematiky. Článek ukazuje přehled začátků katalánského nacionalismu až k demokracii. Dále se zabývá překážkami, které brání referendu a rozebírá španělskou ústavu a části které dělají referendum protiústavní.
Peytaví Deixona, Joan ve své práci Catalan Language in French Catalonia Today: A Case of Revernacularisation? A Path between Identity Recovery and Linguistic Heritage pojednává o katalánštině na území dnešního Seveního Katalánska, které je součástí Francie. Pro zachování katalánštiny je podle Joan důležité nadále věřit v revitalizaci a regeneraci. Nejlepším místem pro rozvoj jazyka je podle ní škola, kde se stále jazyk drží, ale dodává, že bez politické podpory se stejně jazyk brzy vytratí. Závěrem píše, že v roce 2019 je katalánština ve Francii v ohrožení, ale ještě není mrtvá. 7)
Naši práci jsme prováděli na základě studia dokumentů a pomocí kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Získávání informací od respondentů probíhalo primárně na základě e-mailové komunikace. Kontakt na naše respondenty jsme získaly od spolku s názvem Assemblea Nacional Catalana International.
Francisca Sol, 73 let, nyní žije v Paříži, důchodce
Anna Martin Novo, nyní žije v Nice
Katalánsko leží na severu Španělska u Středozemního moře. Sousedí s Francií, Andorrou, Aragonií a na jihu s Valencií. Dělí na čtyři provincie: Barcelona, Girona, Lleida a Tarragona. Hlavním městem je Barcelona. Katalánsko je druhým nejlidnatějším státem Španělska, žije zde více než 7,5 mil. obyvatel. Počet obyvatel v Katalánsku neustále roste. Nejvyšší bod představuje Pica d'Estats s 3143 m. n. m.
Severní Katalánsko (francouzsky Catalogne Nord) je název, používaný obyvateli Katalánska pro označení území, které postoupilo Španělsko Francii Pyrenejským mírem v roce 1659. Postoupením tohoto území byla ukončena 30. letá válka. Region je rozdělen mezi ty, kteří podporují unii s Francií, a ty, kteří podporují znovusjednocení s Katalánskem. Velká většina severních Katalánců je proti sjednocení s Katalánskem. Severní Katalánci jsou hrdí na své katalánské dědictví a vyvinuli si identitu „severního Katalánska“. Na rozdíl od jejich jižních sousedů ve španělském Katalánsku však katalánská identita není ve francouzském Katalánsku nacionalistickým hnutím. Katalánsky se mluví ve všech oblastech severního Katalánska kromě Fenolledy, která mluví příbuzným (a vzájemně srozumitelným) okcitánským jazykem.
Estelada (česky Hvězdnatá nebo Hvězdná vlajka) je dosud neuznaná katalánská vlajka, kterou používají přívrženci suverenity od 1. pol. 20. stol. a akcentující symbolický význam nezávislosti, ale též republikánství. V jejím základu je stejně jako u vlajky katalánské autonomie devítipruhá červeno-žlutá „aragonská“ vlajka s pěti žlutými a čtyřmi rudými úzkými pruhy, je ovšem rozšířena o modrý klín s vrcholem sahajícím do třetiny obdélníku vlajky, ve kterém je jedna bílá pěticípá hvězda. Vlajka byla vytvořena Vicençem Albertem Ballesterem, katalánským patriotem, kolem roku 1908. Inspirací mu byla vlajka bojovníku za neávislost Kuby a Španělského království.
Podle údajů Katalánského statistického úřadu (Institut d’Estadística de Catalunya) z roku 2013 je katalánština mateřských jazykem (llengua inicial) 31,02 % katalánské populace, rodným jazykem 55,14 % obyvatelstva je španělština, 2,44 % obyvatelstva současně katalánština a španělština a 2,43 % arabština. V padesátých až sedmdesátých letech 20. století se z jihu Španělska na sever stěhovaly celé vesnice. Bylo to v době, kdy Frankův režim zakázal užívání katalánštiny, a tito imigranti se proto nemohli seznámit s katalánským jazykem a kulturou, což bylo a stále ještě je jednou z příčin převahy španělštiny nad katalánštinou v Katalánsku.
Autonomie Katalánska byla obnovena v roce 1978 a od té doby přijalo Katalánsko řadu jazykových zákonů. Právní rámec užívání katalánštiny byl definován španělskou Ústavou z roku 1978, Statutem autonomie (Estatut d’autonomia) z roku 1979, který byl následně modifikován Statutem autonomie z roku 2005, a Zákonem o jazykové normalizaci v Katalánsku (Llei de Normalització Lingüística a Catalunya) z roku 1983, který byl v roce 1998 nahrazen Zákonem o jazykové politice ze 7. ledna 1998 (Llei 1/1998, de 7 de gener, de política lingüística). K těmto předpisům je třeba přiřadit ještě nejméně třicet dalších zákonů jazykového charakteru, které společně vytvářejí velmi komplexní a ambiciózní katalánskou jazykovou legislativu. V roce 2005 schválil katalánský parlament nový, v pořadí již třetí Statut autonomie, jehož cílem bylo zajistit přednostní užívání katalánštiny. V článku 6 se sice uvádí, že katalánština je úředním jazykem Katalánska, stejně tak jako je španělština úředním jazykem španělského státu, a všechny osoby mají právo užívat oba úřední jazyky a občané Katalánska mají právo a povinnost je znát, ale vlastním jazykem Katalánska je katalánština, jazyk užívaný obvykle a přednostně orgány státní správy a veřejnoprávními médii a běžně užívaný vyučovací jazyk v Katalánsku.10)
Kořeny obou postojů sahají hluboko a mnozí Katalánci budou tvrdit, že až do roku 1469, kdy se kastilská královna Isabela provdala za Ferdinanda z katalánsky mluvící Aragonie. Jiní budou spor datovat do války o španělské dědictví na počátku 18. století, ve které Katalánie podpořila rakouského pretendenta a po vítězství francouzských Bourbonů za to zaplatila ztrátou staletých privilegií.
V moderní historii je ovšem s tvrdým a bezohledným kastilským nacionalismem spojena zejména diktátor Francisco Franco, který zrušil katalánskou autonomii schválenou republikánským parlamentem v roce 1932 a tvrdě potlačoval užívání všech regionálních jazyků. Katalánci se oproti tomu dodnes identifikují s poraženým republikanismem a k Frankem obnovené monarchii chovají odpor, jak znovu připomněla nedávná návštěva krále Filipa v Barceloně, kde na něj čekaly tisíce protestujících.11)
Referendum vypsal katalánský ministerský předseda Carles Puigdemont i Casamajóna 1. října 2017.
Pokud Katalánsko vyhlásí jednostrannou nezávislost, Francie ho neuzná jako samostatný stát. Řekla to francouzská ministryně pro evropské záležitosti Nathalie Loiseauová. Uvedla také, že krizi, která zemi po referendu o autonomii regionu postihla, musí stát vyřešit pomocí dialogu na všech úrovních politiky. Ministryně se také domnívala, že pokud by k osamostatnění Katalánska v budoucnu přece jen došlo, znamenalo by to pro oblast odchod ze Evropské unie. 12)
Místnímu a regionálnímu tisku dominuje deník L'Indépendant, který má téměř monopol a kontroluje například týdeník La Semaine de Roussillon. Katalánština je v něm zastoupena pouze krátkým článkem lingvistického či anekdotického charakteru na hlavní straně a druhou stranou informujících o různých tématech. Od roku 1999 vydává deník El Punt v Girone celé noviny pouze v katalánštině, avšak zastoupení mezi čtenáři je slabé. Katalánština je ve francouzských televizních a rádiových stanicích slyšet poměrně málo, když to srovnáme s oblastmi blížícími se ke španělským hranicím. Tento nedostatek vysílání v katalánštině je vnímán jako nezájem ze strany Francie к jednomu ze svých jazyků a jeho kultuře. Ve francouzském Katalánsku však lze zachytit signál čtyř španělských a katalánských veřejnoprávních kanálů. Počet knih vydaných v katalánštině je poměrně nízký, pohybuje se mezi deseti a dvaceti knihami ročně.
Jelikož je katalánština oficiálním nebo jedním z oficiálních jazyků Andory, Katalánska, Valencie a Baleárských ostrovů, je součástí základního, středního i vysokoškolského stupně vzdělávání jako jeden z vyučovaných předmětů i jako jazyk, ve kterém se vyučuje. Ve státních školách v regionu Západních Pyrenejí ve školním roce 1998 - 1999 absolvovalo výuku v katalánštině 19,1 % žáků základních škol a 6,1 % studentů středních škol, což dohromady dává 8174 studentů. Z tohoto počtu patří 1 % do dvojjazyčné výuky, to je vzdáleno přání rodičů, kdy 37,8 % z nich si přeje, aby jejich dítě získalo bilingvní francouzsko-katalánské vzdělání. Na univerzitě v Perpignanu byl v roce 1992 založena Katedra katalánských studií, jež zajišťuje celý cyklus studií (DEUG, Licence, Maîtrise, DEA, Doctorat). Katalánštinu lze studovat také na Univerzitě Paris IV a v Montpellier. 13)
—-
Počet shlédnutí: 86