Katalánci

Vosecká Iva, Hlaváčková Tereza, Milová Pavla, Veselý Jakub, Rudolf Jan

Katalánie je jednou z autonomních oblastí Španělska. Zajímavá je hlavně díky své opakované snaze získat v rámci Španělska autonomii. Definitivně se jí to podařilo až v roce 1979. Katalánská minorita se snaží v rámci Španělska vyhraňovat vůči ostatním Španělům. Samotní Katalánci se považují za silný a pospolitý národ. Tento jejich pohled na ně samotné a celková soudržnost menšiny mohou být ovlivněny především faktem, že nemají vlastní stát a jsou tedy podřízeni Španělsku. V Katalánii ovšem tvoří většinu.

Výzkum je rozdělen do dvou částí. Teoretická část se snaží nabídnout obecné informace o Katalánii, mezi něž patří geografická poloha, jazyk, kultura a tradice. Vlastní výzkum se pak zaměřuje na dosažení cíle práce.

Cílem práce je získat odpovědi na stanovenou výzkumnou otázku a podotázky. Tématem této práce je odvozování katalánské identity ze dvou různých pohledů.

Od čeho odvozují Katalánci svou identitu?

• 1. podotázka: Co dělá Katalánce Kataláncem?
• 2. podotázka: Čím se liší Katalánci od Španělů?
• 3. podotázka: Musí se Katalánec Kataláncem narodit nebo se jím může stát?
• 4. podotázka (pro Španěle, kteří nějakou dobu žili na území Katalánie): Proč jste bydlel/a v Katalánii, když se nepovažujete za Katalánce/ku?

Geografická poloha Katalánie

Katalánie je jedním ze 17 autonomních společenství Španělska, resp. Španělského království. Konkrétně se nachází na severovýchodě Španělska při pobřeží Středozemního moře.¹⁾ Metropolí Katalánie je město Barcelona, které má více než 3 mil. obyvatel. Katalánie samotná je druhé nejlidnatější společenství Španělska. Žije zde téměř 7,5 mil. obyvatel. Katalánie se od r. 1833 dále člení na 4 provincie (Barcelona, Girona, Lleida a Tarragona).²⁾ Tato část Španělska, na kterou se práce zaměřuje, hraničí se dvěma dalšími státy - Andorou a Francií. Její 580 km dlouhé východní pobřeží, omývané Středozemním mořem, se dělí od severu k jihu na Costa Brava, Costa del Maresme a Costa Dorada. Sever země zaujímají Pyreneje spolu s Národním parkem Cadí-Moixeró, dále horou Pedraforca (2947 m) a vulkanickou oblastí Garrotxa.³⁾ Katalánie je veliká zhruba jako Belgie.

Historie

Prvními obyvateli, kteří položili základy katalánské identity, byli staří Řekové. Ti se zde usadili v 6. století př. n. l. Po Řecích přišli Kartaginci s Římany a stabilita jejich osídlení našla svůj výraz v ustavení Tarragony hlavním městem. Po arabské invazi požádali Katalánci o pomoc Karla Velikého, který po osvobození založil Marku hispánskou. Ve středověku byla Katalánie součástí Aragonského království. Katalánie se stala velkou námořní a obchodní mocností a její území se rozšířilo na Baleáry, Sicílii a jih Francie. Od 15. století je součástí Španělského království. Ještě v roce 1932 usilovala o samostatnost, ale vyhlášená republika byla o sedm let později zrušena. Poté nastala ve Španělsku diktatura generála Francisca Franca, který nechtěl o autonomii jednotlivých oblastí ani slyšet.⁴⁾ Po pádu Francovy diktatury v roce 1979 získala Katalánie autonomii, která byla ještě potvrzena 9. srpna 2006. Katalánie má díky autonomii své vlastní legislativní kompetence, parlament a vládu. Katalánie nezískala v rámci Španělska autonomii sama. Všechny autonomní oblasti v rámci Španělska mají své vlastní symboly a znaky, jakými jsou např. vlajka či hymna. Největšími odpůrci generála Franca byli za španělské občanské války, vedle komunistů a anarchistů, baskičtí a katalánští nacionalisté. Po obnově demokracie ve Španělsku v druhé polovině 70. let získali proto Baskové a Katalánci v rámci Španělska ze všech regionů největší míru autonomie.⁵⁾ V dnešní době Katalánci požadují posílení nezávislosti svého regionu. Katalánie je jednou z nejbohatších částí Španělska. Daně, které jsou vybírány v Katalánii, jsou často používány na rozvoj infrastruktury, ovšem nejen v Katalánii. To je určitě také jeden z důvodů, proč většina Katalánců nepřestává snít o samostatné Katalánii. Jako další krok požadují katalánští nacionalisté přímé zastoupení v orgánech Evropské unie a právo na sebeurčení.

Jazyk

Katalánština je spolu s kastilštinou oficiálním jazykem Katalánie. Katalánštinu ve všech jejích variantách používá téměř 10 milionů lidí. Patří do skupiny západorománských jazyků a má dvě základní formy, dialekt západní a východní. Každá tato forma se ještě liší v rámci jednotlivých regionů. Mezi jazyky nejvíce podobné katalánštině patří okcitánština (okcitánsky se mluví v údolí Val d´Aran), italština, portugalština a samozřejmě také španělština.⁶⁾ Katalánština je rozšířená zejména na východě Španělska, tzn. v Katalánii, na Baleárských ostrovech, ve Valencii (tam je označována jako valencijština) a v Andoře. V Andoře je katalánština jediným oficiálním jazykem. Katalánštinu používají také Rousillonové, kteří žíjí především na jihu Francie. Kromě katalánštiny se na celém území používá také kastilština, což je úřední jazyk Španělska.⁷⁾ Katalánsky mluví asi 46 % obyvatelstva a rozumí 98 % obyvatelstva, ale pouze 56 % umí tímto jazykem i psát. Kastilsky umí 99 % obyvatelstva a psát tímto jazykem umí skoro 90 % obyvatelstva. Tento úpadek katalánštiny byl způsoben již za vlády Francisca Franca. Díky frankistickým represí(Pojmenování podle generála F. Franca)) proti menším jazykům a kulturám nastal úpadek katalánštiny. Úroveň a znalost katalánštiny se však daří zvyšovat díky prokatalánské politice, která nastoupila po obnovení demokracie. Katalánštinu lze slyšet v rádiu, televizi i ve školách (např. na prvním stupni katalánských základních škol se vyučuje pouze katalánsky).

V příloze se nachází odkaz na internetové stránky, na kterých lze najít informace o katalánštině a také např. odlišnosti mezi katalánštinou a španělštinou.

Kultura

Katalánci se již několik let snaží odprostit od zbytku Španělska a mít s ním co nejméně společného. Často se také vymezuje Barcelona vůči hlavnímu městu Španělska – Madridu. Tuto snahu o odlišení dávají najevo. Všude visí červenožluté katalánské vlajky, obchody a restaurace jsou zdobeny katalánskými nápisy. Dalším protestem, který je pro Katalánce typický a kterým se chtějí odlišit od zbytku Španělska, je tanec. Netančí obecně známý tanec flamenco, který se tančí po celém Španělsku, ale mají svůj vlastní tanec - sardanu. Podle Katalánců je rozvážnější a vznešenější. Tento tanec je pro Katalánce výrazem hrdosti a vzdoru. Další velice známá tradice, kterou je Katalánie známá snad po celém světě, se jmenuje korida. Katalánský parlament ji ale v roce 2010 zrušil. Je to tedy druhý region (po Kanárských ostrovech - zrušení koridy v r. 1991), který zápasy s býky zakázal.⁸⁾ Mezi nejpozoruhodnější katalánské tradice určitě patří stavba lidských věží, tzv. castells. Jedná se o velmi starou tradici, původně pocházející z regionu Tarragona. Nyní je rozšířena do téměř celé Katalánie. Castells se staví především při lidových slavnostech, ale jsou také stavěny v rámci soutěže, která probíhá jednou za dva roky v Tarragoně. V roce 2010 byly castells uznány Unescem jako Mistrovská díla ústního a nehmotného kulturního dědictví lidstva.⁹⁾

Existují dva typy výzkumných metod, kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní výzkumné metody zůstávají spíše na povrchu problému a používají techniky vysoce standardizované. Metody kvalitativního výzkumu jsou pro tuto práci vhodnější, protože jdou do hloubky problému a získané informace jsou věrohodné¹⁰⁾. Kvantitativní výzkum byl při práci využit pouze k získání statistických dat o počtu obyvatel a počtu mluvčích konkrétními jazyky.

K získání potřebných informací byly využity primární i sekundární zdroje dat. Sekundárními zdroji informací se rozumí např. knihy, časopisy v tištěné i elektronické podobě. Primárním zdrojem informací byly pro tuto práci odpovědi respondentů získané pomocí dotazníkového šetření.

Vzhledem k nesnadnému získávání dat, které je determinované velkou vzdáleností České republiky od Katalánie, bylo vhodné použít dotazník s otevřenými otázkami. Ten byl respondentům zaslán pomocí e-mailu a sociální sítě Facebook.

Dotazník s otevřenými otázkami je takový typ dotazníku, kde respondent může odpovídat dle svého uvážení a není omezen předem navrženými odpověďmi. Nevýhodou však může být fakt, že respondent může odpovídat jiným způsobem, než by odpověděl při rozhovoru. Odpovědi si může déle rozmyslet a vyhledat.

Obávali jsme se, že shánění respondentů bude náročné. K našemu překvapení jsme respondenty získali poměrně snadno a u žádného respondenta nebyl problém se spoluprací. Dva respondenti se ozvali později ještě jednou a zajímalo je, jak naše práce dopadla. Při hledání informací o katalánské identitě ze sekundárních zdrojů dat nás zaskočilo, že jsme v českém jazyce o této problematice téměř nic nenašli, a proto jsme museli čerpat z anglicky psaných zdrojů.

Literatury o problematice, kterou se zabývá tato práce, lze najít v českém jazyce pouze málo. Jsou to hlavně cestovní atlasy, turistické průvodce a články v časopisech. Knihy, které se alespoň svou částí zabývají katalánskou identitou, lze najít především v anglickém jazyce, ve španělštině či v katalánštině.

Katalánskou identitou se zabývá kniha Migration and the construction of national identity in Spain¹¹⁾. Autor zde píše, že katalánská identita je dána minulostí, kde je Katalánie vnímána jako imigrační země. Konstrukce společné minulosti, především historické kontinuity, by měla být podle něj chápána jako ustavující část obecné strategie k vytvoření katalánské národní identity.

Katalánskou identitu tedy formuje kolektivní paměť sdílené historie. Dále autor zmiňuje, že při příležitosti inaugurace „Cataluňa tierra de acogida“ se katalánský prezident Jordi Pujol snažil dát odpovědi na otázky, jaké jsou kořeny a původ katalánské identity. V zásadě tvrdí, že katalánská identita stojí na třech následujících pilířích.

Základní kameny pro vytvoření katalánské identity se nacházejí ve středověku (území, jazyk, kultura, řádné instituce). Za druhý pilíř považoval fakt, že industriální revoluce se na jihu Evropy (myšleno jih Francie a Alp) odehrávaly pouze v Katalánii a Lombardii, což podle prezidenta Pujola vytvořilo velice specifickou společnost v rámci celého Španělska. Třetí pilíř pro Pujola představoval fakt, že ve 20. století byly vlny imigrantů velkým přínosem pro formování identity. Tyto vlny Pujol zmínil proto, že ne všichni Katalánci sdílejí národnostní pocit z toho, že mluví katalánštinou a mají stejné historické kořeny. Imigraci mezi prameny identity zařazuje jako něco více současného, co tvoří katalánskou identitu. V rámci třetího pilíře je perličkou, že většina migrantů pocházela z jiných částí Španělska, ale katalánští politici je vnímají jako imigranty, protože Katalánie má svoje hranice v rámci Španělska.

Ve zkratce z této knihy vyplývá, že katalánská identita je spjata už se 14. stoletím. Od zbytku Španělska Katalánii odlišuje jiný průběh industriální revoluce, který je dnes vidět ve formě vyšší ekonomické vyspělosti.

Další knihou, která se zaobírá katalánskou minoritou, je kniha The Basques, the Catalans and Spain. Alternative Routes to Nationalist Mobilisation.¹²⁾ Jak už vyplývá z názvu, autor v knize porovnává Basky a Katalánce a zabývá se utvářením národní identity obou zmiňovaných minorit. Hlavní rozdíl vidí v tom, že Baskové se vydali cestou násilí (ETA), na Katalánce je naopak nahlíženo jako na mírumilovné a ochotné. Dále se zmiňuje o historii Basků i Katalánců, o jejich jazyku a o době, kdy byly obě oblasti pod nadvládou diktátorů.

Publikace Catalonia: nation building without a state¹³⁾ je považována za jednu z nejlepších studií o Katalánii, která je dostupná v anglickém jazyce. Její autor se zaměřuje na politiku, společnost, kulturu a ekonomiku. Dále poukazuje na to, že většina národů, které nemají svůj stát, mají tendenci být ekonomicky závislé (na státech, ve kterých se vyskytují), což není případ Katalánie. Ta je delší dobu jednou z ekonomicky nejvyspělejších oblastí Španělska.

Žádná z výše uvedených knih není dostupná v českém jazyce.

V publikaci The Guardian se autor ve svém článku A sweet revenge for Catalonia¹⁴⁾ zmiňuje především o důležitosti používání katalánštiny v Katalánii a o tom, jak Katalánci vnímali zrušení koridy. Článek přímo popisuje neochotu Katalánců komunikovat španělsky i přes to, že jsou bilingvní. Katalánština je pro ně velice důležitá a jsou na ni hrdí. Z toho vyplývá, že katalánská identita je úzce spojena s jazykem.

Dotazník byl zaslán respondentům dvojího typu, a to Kataláncům v Katalánii a Španělům žijícím ve Španělsku mimo Katalánii. Oslovení respondenti (23 - 39 let), kteří na dotazník zareagovali, byli rádi, že se studenti v České republice zajímají o danou problematiku a otevřeně na otázky odpověděli.

Javi Lopéz (32 let, Katalánec)

Podle prvního respondenta se katalánská identita vyvíjela již v době, kdy bylo Španělsko rozděleno na dvě království (Kastilii a Aragonii). V té době se zrodil odlišný způsob života a chápání.

Katalánce dělá Kataláncem celkový způsob života. Od Španělů se liší velkým počtem věcí, např. jazykem, zálibami, rutinou. Kataláncem se člověk nemusí narodit, může se jím kdokoliv stát. Respondent vychází z výroku prezidenta Jordi Pujola: Kataláncem je každý, kdo žije a pracuje v Katalánii.

Každý může žít v Katalánii, a to i když se člověk nepovažuje za Katalánce. Španělsko bylo v druhé polovině 20. století imigrační zemí. Imigranti zde hledali práci a mnoho dnešních Katalánců jsou synové a dcery právě těchto imigrantů.

Bigri Merlotte (25 let, Katalánec)

Bigri Merlotte na otázku ohledně odvozování katalánské identity odpověděl, že v roce 1714 španělská armáda vpadla do Katalánie. V této době Kataláncům Španělé všechno vzali - peníze, zákony, atd. Španělé také ustanovili španělštinu jako oficiální jazyk Katalánie a katalánštinu postihovali. V roce 1932 tehdejší katalánský prezident Lluis Companys vyhlásil svobodu Katalánie, ale naneštěstí tehdejší španělský generál Franco vpadl se svou armádou do Katalánie a opět Kataláncům odebral svou svobodu. Generál Franco vládl Španělsku a posílal mnoho lidí, kteří nesouhlasili s jeho názory, do vězení. Školy byly všechny španělské a mluvit katalánštinou bylo zakázáno. Podle druhého respondenta Katalánci odvozují svou identitu od historických událostí.

Od Španělů odlišuje Katalánce úplně všechno. Začíná to jazykem, který je odlišný, a končí až kulturou, protože Katalánci mají mnoho odlišných tradic. Katalánci si váží snahy ostatních učit se katalánštinu a nemají rádi, když na ně někdo začne suverénně mluvit španělsky (Španěl či cizinec). V takových případech dělají, že španělsky neumí a mluví pouze katalánsky.

Kataláncem není třeba se narodit.

Alfredo Garcia (39 let, Španěl)

Alfredo Garcia si myslí, že Katalánci odvozují svou identitu od historických událostí. Starší Katalánci si dobře uvědomují, jak se po celá staletí Katalánci snažili získat autonomii v rámci Španělska, ale Španělé je naopak stále chtěli mít „pod sebou“.

V dnešní době dělá Katalánce Kataláncem hlavně jazyk. Mnozí mladí Katalánci již nemají přehled o tom, co se dělo v historii. Ve své podstatě se tito mladí lidé považují za Katalánce jen z důvodu, že jejich rodiče jsou také Katalánci.

Katalánci se nejvíce liší od Španělů jazykem a tradicemi (jídlo, tanec).

Kataláncem se může stát jakýkoliv člověk, který v Katalánii nějakou dobu žije a převezme katalánské tradice. Alfredo Garcia žil v Katalánii 5 let kvůli práci se svou rodinou, ale za Katalánce se nikdy nepovažoval.

Miguel Sarabia (27 let, Španěl)

Čtvrtý respondent si myslí, že Katalánci nejvíce odvozují svou identitu od jazyka a historického povědomí o zlomových událostech v jejich dějinách. Španělská a katalánská identita se začaly rozdílně vyvíjet v době, kdy bylo Španělsko rozděleno na dvě království.

Hlavně jazyk, hrdost a tradice dělají Katalánce Kataláncem. Z pohledu tohoto Španěla se liší Katalánci od Španělů nejvíce jazykem. Katalánci si také za katalánštinou hodně stojí.

Člověk se Kataláncem může stát. Velký počet přistěhovalců dokázalo katalánské smýšlení ovlivnit natolik, že se za Katalánce začali považovat. Z toho také vyplývá, že v Katalánii nemusí žít jen Katalánci.

Sergio Soriano (23 let, Katalánec)

Pátý respondent si myslí, že Katalánci odvozují svou identitu od historického povědomí a jazyka. Historické povědomí je podle něho ale určitě na prvním místě.

V souvislosti s otázkou, čím se liší Katalánci od Španělů, byla získána informace, že Katalánce od Španěla na první pohled rozeznat nelze. Ve chvíli, kdy Katalánec a Španěl promluví, je rozdíl ihned slyšet. Nejvíce se liší jazykem.

Kataláncem se člověk může stát. Ti lidé, kteří se považují za Katalánce, jsou ve většině potomci Katalánců.

V Katalánii může bydlet či pobývat každý, protože je to svobodná země s otevřenými hranicemi.

Katalánci jsou velmi hrdá minorita. Zakládají si na svém jazyce a často odkazují na historii Katalánie a na obtížnost získat pro ni autonomii. Právě historie, která nebyla pro Katalánce vždy příznivá, spolu s obtížností získat autonomii, jsou nejspíš hlavními příčinami katalánské hrdosti. Z odpovědí respondentů jasně vyplynulo, že se Katalánci neztotožňují se zbytkem Španělska a k této skutečnosti se hrdě hlásí. Jako největší odlišnosti mezi Španělskem a Katalánií respondenti nejčastěji uváděli již zmiňovaný jazyk, kulturu a historii, ale také kuchyni, státní instituce a symboly. Respondenti, kteří odpovídali na výzkumné otázky, se v zásadě na těchto skutečnostech shodli.

Provedený výzkum se snaží odpovědět na otázku: Od čeho Katalánci odvozují svou identitu? Tato otázka byla podpořena několika podotázkami. Je celkem zajímavé, že respondenti odpovídali v zásadě stejně. Je těžké říci, zda byly odpovědi shodné z důvodu, že to tak respondenti opravdu cítí a vnímají stejně, nebo zda odpovídali podle toho, co slyšeli a co je obecně známé. Vzhledem k tomu, že nebyl zkoumán pouze jeden vzorek populace, ale stáří respondentů se pohybovalo mezi 23 - 39 lety, dá se odhadovat, že respondenti odpovídali podle toho, jak to sami skutečně cítí.

Výsledky tohoto výzkumu prokázaly, že nejen starší, ale i mladší generace Katalánců, si uvědomuje svou identitu a jsou na ni hrdí. Tuto identitu vymezuje především jazyk a historie. Podle respondentů se španělská a katalánská identita začala rozdílně vyvíjet již v době, kdy bylo Španělsko rozděleno na dvě království. Fakt, že katalánština byla v minulosti často zakazována, jen posilňuje u Katalánců pocit hrdosti na tento jazyk. Mezi další determinanty vymezující katalánskou identitu patří kultura, tradice a kuchyně. Z provedeného výzkumu dále vyplývá, že Katalánci jsou celkem tolerantní vůči osobám žijícím na katalánském území. Všichni dotázaní respondenti odpověděli, že se člověk Kataláncem nemusí narodit, ale může se jím stát. Výsledky výzkumu poukazují mimo jiné i na fakt, že v Katalánii nežijí pouze Katalánci. To vyplývá i z výpovědi jednoho španělského respondenta, který na jejím území několik let žil, ovšem za Katalánce se nepovažuje a nikdy nepovažoval.

CONVERSI, Daniele. The Basques, the Catalans and Spain. Alternative Routes to Nationalist Mobilisation. Reno: University of Nevada Press, 2000. 336 s. ISBN 987-0-87417-362-8.

KLEINER-LIBEAU, Désirée. Migration and the construction of national identity in Spain. Madrid: Iberoamerica, 2009. 272 s. ISBN 978-84-8489-476-5.

MAJEROVÁ, Věra, MAJER, Emerich. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství. Část I. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2006. 158 s. ISBN 80-213-0507-X.

MCROBERTS, Kenneth. Catalonia: nation building without a state. Ontario: Oxford University Press, 2001. 258 s. ISBN 0-19-541481-0.

KELNER, R. Katalánci chtějí změnit Španělsko. [online]. Euroskop: Věcně o Evropě. [cit. 2011-04-29]. Dostupné z WWW: <http://www.euroskop.cz/38/5188/clanek/katalanci-chteji-zmenit-spanelsko/>

TOIBIN, C. Saturday: A sweet revenge for Catalonia: For Catalans, bullfighting is a barbaric tradition from an alien culture. Their decision to ban it is less about animal rights than a gesture of defiance by people with a soul outside Spain. [online] The Guardian. [cit. 2011-06-21]. ISSN 02613077. Článek z plnotextové databáze ProQuest Central přístupné přes www.sic.czu.cz

Catalan language. [online]. Orbilat. [cit.2011-05-09]. Dostupné z WWW: <http://www.orbilat.com/Languages/Catalan/Catalan.html>

Katalánci. [online] Krajané: Etnické minority v Evropě. [cit. 2011-04-29]. Dostupné z WWW: <http://www.hks.re/wiki/katalanci>

Katalánsko. [online] Turismo: Turistický magazín. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z WWW: <http://www.turisimo.cz/spanelsko/mesta-a-mista/katalansko/>

Katalánsko. [online] Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Katal%C3%A1nsko>

Katalánský parlament zakázal koridu. [online] ČT24. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z WWW: <http://www.ct24.cz/svet/96958-katalansky-parlament-zakazal-koridu/>

Katalánština. [online]. Wikipedie : Otevřená encyklopedie. [cit. 2011-04-29]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Katal%C3%A1n%C5%A1tina>

Lidské věže. [online] Lidé a Země. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z WWW: <http://www.lideazeme.cz/clanek/lidske-veze/>

Informace o katalánštině:

http://www.orbilat.com/Languages/Catalan/Catalan.html

Počet shlédnutí: 176