• První písemné zmínky o obci
• Obecná historie (jednalo se o obec již založenou, kam se přistěhovali Češi, nebo založili obec sami)
• Etnické složení (původní obyvatelstvo, další národnosti, vztahy mezi těmito národnostmi v různých obdobích až do

současnosti) Geografická pozice: Užhorod leží na západě Ukrajiny, těsně u hranic se Slovenskem, na řece Už. Prakticky přímo ve městě je hraniční přechod na Slovensko. Je nejvýznamnějším městem regionu nazývaného Zakarpatská Ukrajina. My známe tuto oblast spíše pod prvorepublikovým pojmem Podkarpatská Rus, kdy byla součástí ČSR a název nesla podle pohledu z našeho zeměpisného umístnění. Současný název vyjadřuje pohled od Kyjeva.

Historie: První slovanské sídliště na místě dnešního Užhorodu bylo založeno v 8. nebo 9. století. V 10. století bylo nejprve pod nadvládou Maďarů a poté Kyjevské Rusi. O století později získali vládu zpět Maďaři, kteří si ji udrželi až do 20. století. Užhorod byl vydrancován Tatary v roce 1242 a jeho hrad byl zničen. Habsburská monarchie získala vládu nad Užhorodem v roce 1691. Po roce 1848 získalo na síle ukrajinské kulturní hnutí díky kterému byly zakládány nové školy a rozšiřovala se publikační činnost. Většina vůdců tohoto hnutí žila právě v Užhorodu. V tomto roce také získalo město samosprávu a začalo s modernizací (vybudování kanalizace, rozšíření železnice a rozvoj průmyslu atd.). Populace vzrostla během 19. století téměř pětinásobně. Po první světové válce byla Podkarpatská Rus připojena k Československu a Užhorod se stal jejím hlavním městem. V krátkém období první republiky prožilo město velký architektonický i kulturní rozkvět. Některé části Užhorodu jsou tak nápadně podobné pražským starým dejvicím, že by se daly zaměnit. Krátké období první republiky však bylo přerušeno rokem 1938, kdy na základě tzv. „Vídeňské arbitráže“ připadl Užhorod opět Maďarsku. Po druhé světové válce pak připadlo město Sovětskému svazu a stalo se součástí Ukrajinské SSR. Takto setrvalo až do vyhlášení nezávislé Ukrajiny roku 1991. Je zřejmé, že Užhorod je díky historickým okolnostem národnostně velmi pestré město. Historicky převažující maďary už ve městě téměř nejsou, nicméně nepatrné množství jich zbylo díky relativní blízkosti maďarska. Slovenská menšina je zde částečně díky bezprostřední blízkosti slovenských hranic, částešně jsou to pozůstatky prvorepublikové migrace. Stejně tak menšina česká je pozůstatkem prvorepublikových poměrů. Z předcházejícího a současného období je to ukrajinská a rusínská majorita, a jako na mnoha místech v Ukrajině se i zde najde poměrně početná ruská menšina.

• Kdy a jak došlo ke kolonizaci českým obyvatelstvem.
• Dosavadní výzkumy týkající se dané obce

Téměř veškerá česká migrace do Užhorodu byla dílem první republiky, neboť ještě kolem roku 1910 tvořili drtivou většinu obyvatel Užhorodu maďaři. Co se Užhorodu týče, tak na rozdíl od ostatních českých komunit v Ukrajině nelze hovořit o o skutečném vystěhovalectví, protože migrace do tohoto města byla ve většině případů dobrovolná a ti, kteří sem z čech odcházeli se mohli často počítat mezi intelektuální elitu – architekty počínaje, lékaři a právníky konče. Samozřejmě, že sem směřovaly i stopy obyčejných lidí, ale i oni se sem vydávali dobrovolně, nejednalo se o nucený exil z náboženských či jiných důvodů. Potíže českým krajanům v Užhorodu nastaly až po zániku první republiky.

Dosavadní výzkumy týkající se obce viz. publikační činnost klubů.

• V čem je tato obec výjimečná (z hlediska geografických, klimatických podmínek, z hlediska izolovanosti, národnostní pestrosti, dostupnosti pracovních míst…)

Těžko shrnout, v čem je Užhorod vyjímečný. Dalo by se říct, že z hlediska krajanství ve všem. Nutno poznamenat, že charakter krajanství, a vlastně i všeho okolo, co s tím má souvislost, je v Užhorodu naprosto odlišné od ostatních oblastí Ukrajiny s českýmí komunitami. Zde totiž existuje obrovské množství materiálů a mnohem silnější historické zázemí, než kde jinde, takže se tu lze setkat s projevy českého krajanství prostřednictvím publikační činnosti spíš, než kroužkem lidových tanců, ačkoli ani na ten se tu nezapomíná. Čechy zde nejsou jen vzdálenou vzpomínkou předků či předávanou lidovou slovesností, ale denně hmatatelným historickým faktem. Samozřejmě jen pro ty, kteří to tak chtějí. Samotný Užhorod jako město působí i přes svoji relativně malou velikost (lehce přes 100 000 obyvatel) kosmopolitním dojmem, a tak to skutečně i je. Kromě poměrně mnoha národností žijících přímo v Užhorodu a historické pestrosti hraje svoji roli i pozice města, které se nelézá téměř na dosah ruky čtyřem dalším zemím; slovensku, maďarsku, polsku a rumunsku. A aby byl kosmopolitní ráz města dovršen, Užhorod má družbu s městy například v německu, USA, ale samozřejmě i v ČR, konkrétně s městem Česká Lípa. Jedním z projevů této družby je i Užhorodské café Česká Lípa.

• Vývoj počtu českého obyvatelstva (absolutní i relativní) podle národnosti, ev. podle mateřského jazyka
• Jakým způsobem krajané vnímají a projevují svoji národnostní identitu

V současné době žije v Užhorodu okolo 900 českých rodin. Slováků je zde podstatně více, kolem 19 000. Projevy českého krajanství v Užhorodu jsou podstatně jiného charakteru, než ve zbytku Ukrajiny. Zatímco na zbytku území je krajanství vnímáno spíše skrze folklór, zde se jedná spíše o kulturní počiny hmotnějšího charakteru, jako je například značná publikační činnost spojená s dokumentací dopadu prvorepublikového československa na současný Užhorod, pojmenovávání ulic po velikánech české historie či umisťování bust a jiných památečních symbolů po celém Užhorodu. Ale také prosté prosazování českého jména prostřednictvím všudypřítomné české prvorepublikové architektury, ale například i sítě stále funkčních hydrantů z roku 1930 od pana Demetera o němž v tomto roce (2008) napsal článek reportér David Moravec do novin Metro, jehož potomek dnes žije v Užhorodu a je členem klubu T.G.M. Česky mluví 30-35% krajanů a další část česky rozumí, nicméně jazky dle předsedů obou českých klubů není rozhodujícím ukazatelem. Tím se spíše ona kulturní angažovanost.

• Kdy byly založeny české spolky, kdy zanikaly, kdy se znovu obnovovaly, počty členů.
• Byly v obci nějaké konkurenční spolky (národnostní, svým zaměřením)…

V Užhorodu existují dva české spolky; klub T.G. Masaryka (založený 1998), jehož předsedou je pan Ivan Latko a který má v současné době 115 členů, a klub J.A. Komenského (založený 1995), jehož předsedkyní je paní Olga Buksarová a který má 145 členů. Oba spolky velmi úzce spolupracují a sídlí ve stejných místnostech, které získali prostřednictvím českého grantu, konkrétně v bývalé budově prosvita na náměstí Grenži Donského v Užhorodu. Peníze na rekonstrukci těchto místností poskytla česká republika, přičemž stavba samotné budovy prosvita je jedním z počinů prvorepublikové Užhorodské architektury. Dříve oba spolky sídlily na Užhorodském hradě, až poslední dva roky došlo ke změně. Stejně jako jinde i zde bylo možno založit spolky až s nástupem nezávislé Ukrajiny v roce 1991. Jednou z nejvýraznějších aktivit klubů je publikační činnost. S přispěním klubů T.G.M. a J.A.K. již vyšly například i následující tituly:

- Edvard Beneš ve fotografii. - Vladimír Zuberec: M.R. Štefánik; léta hvězdná a válečná - Dokumenty o podkarpatské rusi. - Podkarpatská rus; práce a život lidu. - Amálie Kožmínová: Podkarpatská rus - Jaroslav Vavrušek Církevní památky na Podkarpatské Rusi. - Časopis Společnost přátel podkarpatské rusi. - Již 12 let pravidelně vychází kalendář.

Publikační činnost obecně velice silně zrcadlí prvorepublikové poměry, které panovaly v Užhorodu, všemožně oživuje ducha předválečného Československa a snaží se o přesnou dokumentaci tehdejšího stavu. Vydavatelství spolupracuje s českou organizací Libri Prohibiti se sídlem na Senovážném náměstí 2 na Praze 1. Sám předseda klubu T.G.M., pan Latko, je jednou z hlavních hnacích sil této publikační činnosti, které se věnuje navíc, kromě ostatních aktivit spolků.

Podkarpatská rus a Užhorodské kluby v médiích: Chystá se (2008) rozhovor pro časopis Reflex. Český rozhlas 2 natáčel v roce 2008 rozhovor s Latkem a Buksarovou. Klub spolupracoval s českou televizí brno na dokumentu České stopy pod karpaty, který byl několikrát odvysílán a chystá se znovu

Ostatní činnost: Před čtyřmi lety prosadil český spolek jména některých Užhorodských ulic podle českých velikánů – Jana Husa, Antonína Dvořáka, Ivana Olbrachta, Františka Tichého. Také v nedalekém městě Mukačevu nese jedna ulice název Komenského. Na náměstí Puškina je dR věnovaná legionářům z armády generála Svobody. V Užhorodu dnes stojí busta T.G.M. postavená malém náměstí v užhorodu. Proces její stavby od získání povolení až po dokončení stavby trval 3 roky. Problematické bylo zejména získání povolení. Spolek dělá v praze přednášky o podkarpatské rusi. Oba předsedové klubů, Latko i Buksarová se zabývají turistickým průvodcovstvím. Kooperují hlavně s Brnem a Ostravou, které jim dodávají turisty, kterým oni sami odhalují krásy Užhorodu a Karpat. Spolek podporuje Užhorodský sirotčinec jménem Nova Semija – podpora je realizována skrze MZV ČR a kraj Vysočina.

Pomoc lidem s českým původem, kteří žijí v Užhorodu: Členové klubů pomáhají získávat trvalý pobyt lidem s ukrajinským občanstvím a českými předky. Pokud se podaří prokázat české kořeny, tedy podle občanství či rodných listů předků, lze udělit trvalý pobyt v čechách na 10 let. Lidé mají potíže dostat víza, oba kluby pomáhají poradenskou činností dostat se přes tyto obtíže, vyplnit správně potřebné dokumenty atp. Navíc kdokoli o vízum žádá, musí doložit, že má na kontě alespoň 15000 eur. Slováci mají něco podobného na 5 let – takzvaný status zahraničního slováka. Slováci mají přimo v Užhorodu konzulát. Nejbližší český je ve Lvově. Za předchozího režimu byly velké komplikace při cestování, bylo zapotřebí několik razítek jen na to, aby se dalo vycestovat na pár dní, a toto vědomí stále v myslích lidí přetrvává, mimo jiné také proto je zapotřebí pomoc s vízem.

Spolupráce se zahraničními subjekty: Národní muzeum v Praze Masarykovo demokratické hnutí Hlávkova nadace Muzeum města Vysoké Mýto, které připravuje publikaci o kostelích na Podkarpatské Rusi.

Finanční zázemí: Centrální krajanský spolek v Kyjevu poskytuje oběma užhorodským klubům pravidelné příspěvky. Kraj vysočina zaplatí připravované internetové stránky obou klubů Příležitostní sponzoři darují povětšinou jednorázové částky na konkrétní projekty či aktivity. Od Ukrajiny nedostávají kluby žádné peníze, pouze zprostředkovaně skrze centrální krajanský spolek v Kijevě. Dalšími zdroji financí jsou uspěšně podávané žádosti o granty a projekty, které povětšinou financují mohutnou publikační činnost klubů.

Ostatní spolky: Maďaři 10 spolků Romové 10-12 spolků Slováci 2 spolky: Matica Slovenská. Politicky angažovaný spolek na rozdíl od českých spolků, které jsou striktně apolitické. Druhý Užhorodský spolek slováků, který se distancoval od matice Slovenské a spolupracuje s oběma českými kluby. Spolek tu mají dále poláci, bulhaři, rusové i ukrajinci. Všechny spolky se jednou ročně schází a přednášejí si svůj program pro nadcházející rok.

Poznámky: Oba spolky sdružují kromě čechů i slováky. Angelina Turáková – píše pro spolky slovensky. Přeze všechnu ostatní řčinnost je na folklór pamatováno i v Užhorodu, a to skrze české písně, tance a české plesy. Oba kluby se zúčastňují pravidelných celoukrajinských krajanských plesů. Zajímavostí je, že češi na zakarpatské ukrajině nežijí v kompaktních komunitách, ale slováci ano, v horách se najdou silně slovenské vesnice.

• Jaká je konfesní struktura krajanů.
• Je náboženství faktorem, který brání asimilaci, nebo ji naopak podporuje (vztah konfese krajanů ke konfesi většinové společnosti).
• Jak ovlivňují duchovní (případně aktivní věřící) krajanskou komunitu (nedělní školy, výuka češtiny, společné akce…).

V Užhorodu žijící češi jsou hlavně římští katolíci, nebo evangelíci, nicméně náboženství není to, co by jim udržovalo krajanské povědomí. Ovšem vzhledem k obrovskému kulturnímu odkazu prvorepublikového československa to ani není zapotřebí, protože dostatečně silné povědomí češství jim zachovává právě onen kulturní odkaz, který mají neustále před sebou.

• Kdy byla založena škola, jaký měla vyučovací jazyk, jak se školy měnily.
• Kam chodí děti do školy dnes.
• Je možnost navštěvovat výuku češtiny (pravidelně, nepravidelně, kdo tuto výuku zajišťuje), počty zájemců, trendy (zájem se zvyšuje, snižuje, je stejný, žádný).

Čeština zde v Užhorodu není vyučována fakultativně na nižších stupních školstvi. České školy zde existovaly pouze v období první republiky, ovšem již v roce 1938 po převzetí vlády do maďarských rukou bylo opět zrušeno. Nicméně to, že je Užhorod poměrně velké město, navíc s velkými historickými i současnými vazbami na čechy a slovensko skýtá možnosti pro vysoké školy: Možnost výměnných pobytů na 1 nebo 2 semestry pro vysokoškolské studenty Užhorodské národní univerzity na Univerzitě Karlově v Praze a na Masarykově Univerzitě v Brně. Je zde i filiálka Kievské university, která nabízí studijní program slavistických studií, v rámci nichž se studenti eznamují i s češtinou. Umělecká škola v moravském Podštátu kooperuje s místní uměleckou školou.

Co je nutno zmínit, ač se tím dostáváme mimo Užhorod samotný, je obec Koločava, která kromě svých nepopsatelných přírodních krás, které poskytuje, také nezapomněla na český odkaz spisovatele Ivana Olbrachta, který do prostředí podkarpatské rusi zasadil nejedno své dílo a přímo do vsi Koločavy pak jedno ze svých nejznámějších; Nikolu šuhaje, loupežníka. Před místní základní školou je k vidění Olbrachtova busta a přímo ve škole je vyčleněna jedna místnost, která je zařízena jako muzeum částečně věnované přímo osobě Ivana Olbrachta, částečně pak době a místu, kde žil. Celá tato část je pro čechy velmi dobře turisticky známá a proto je možné se i na procházce setkat spíše s češtinou, než s ukrajinštinou či rusínštinou. I místní česky povětšinou rozumí, ač sami jsou v drtivě většině právě Ukrajinci či rusíni. Žádná významná či početná česká komunita zde nežije. I přesto je tu ovšem snadné zachytit „českého ducha“. Odkaz na stránky s informacemi o celé oblasti podkarpatské rusi: www.podkarpatskarus.cz



Počet shlédnutí: 51