Muslim v ČR

Eliška Bažantová, Veronika Čáslavková, Simona Dandová, Marek Břeska. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Antropologie náboženství, 2017
http://www.hks.re/wiki/zs2017:muslim_v_cr

Islám lze v dnešní době považovat za jedno z nejrychleji rostoucích náboženství světa. Momentálně se počtem svých věřících řadí na druhou příčku v rámci všech náboženských vyznání, které lze ve světě najít a počet lidí, kteří vyznávají islám na celém světě, stále roste. I v Evropě je v posledních letech zaznamenán růst muslimské populace. Předpokládá se, že do roku 2050 se bude téměř 10\-% Evropanů hlásit k islámské víře.

Co se týká České republiky, migrace muslimů do Čech započala již na konci 90. let, kdy k nám začali přicházet zahraniční obchodníci, studenti a uprchlíci, kteří si s sebou přinášeli i své náboženské přesvědčení. V současné době migrační krize je islám prezentovaný z určitých mediálních zdrojů jako velký „strašák“. Pochopit důvody pro tak intenzivní migraci jsou pro současné obyvatelstvo velmi obtížné. Konkrétně Česká republika se v historii nikdy nepotýkala s žádným markantním přílivem migrantů, a proto současná situace budí ve spoustě obyvatel obavy, které navíc podněcují některá média a extremistické skupiny. Česká společnost je totiž obecně považována za hodně etnocentrickou a uzavřenou, z čehož celkem logicky vyplývá, že nerada přijímá jakékoliv změny v rámci homogenity obyvatelstva. Proto je třeba zkoumat to, jakým způsobem se muslimové integrují do české společnosti a jak žijí svoje životy.

Hlavním cílem práce je zjistit, jakým způsobem probíhá každodenní život muslima v České republice. Dílčími cíli bude zjistit, jak se daný člověk k víře dostal a jakým způsobem ovlivňuje jeho každodenní režim, jaké dodržuje svátky a tradice a jakým způsobem je uplatňuje na území České republiky.

Hlavní výzkumná otázka:

• Jaký je každodenní život muslima v České republice a co mu prožívání víry přináší?

Podotázky:

• Jakým způsobem bylo získáno náboženské přesvědčení?
• Jaké jsou tradice a zvyky a jak probíhají v ČR?
• Co víra přináší a jaké jsou její pozitivní a negativní stránky?
• Jak probíhá praktikování víry v ČR?
• Jakým způsobem se baví ve společnosti?
• Jak víra ovlivňuje rodinný život?
• Jaké je soužití a vztahy mezi Čechy a muslimy?

Tématem islámu se zabývá mnoho literárních děl. Úvod do náboženství islámu představují například skripta Geografie náboženství od Petra Kokaisla. Autor se zde zabývá základním přehledem hlavních náboženství ve světě v závislosti na jejich geografickém rozmístění. V publikaci je popsána podstata a historie islámu, rozšíření a počty muslimů, nejposvátnější kniha Korán a rozdělení muslimů na sunity a šíity. V neposlední řadě také kalendář a svatá místa islámu. ¹⁾

Obecný přehled o tématu udává také historička Carole Hillebrand v knize Islám: Historie, současnost a perspektivy. Autorka poukazuje na různorodost islámu a pomáhá tak k pochopení reality islámského světa. Kniha představuje islám v historickém, společenském a politickém kontextu. Zabývá se přehledem dějin islámu, základními prvky náboženství, rozdělením muslimů, islámskou teologií a filosofií a v neposlední řadě také přibližuje současný islám a naznačuje budoucí perspektivy. ²⁾

Aplikací islámu na každodenní život se zabývá kniha Zaostřeno na islám od Hammudah Abdalati. Kniha poskytuje skutečný pohled na islám a vysvětluje zásady, na kterých islám spočívá. Autor zde popisuje islám jako životní sílu, která je v každé oblasti lidského života. Hybnou silou je právě jednotlivec, z kterého islám vychází a uvádí jej do plné činnosti. Člověk je zde definován jako bytost s dvěma přirozenostmi (vnitřní a vnější), které se vzájemně doplňují a jsou propojeny. Na základě těchto přirozeností jsou popisovány různé zvyklosti muslima, např. stravování, oblékání, zábava, rodinný život, vztahy muže a ženy a mimo jiné i politický a ekonomický život. ³⁾

Islámu v České republice se věnuje kniha Muslimové v Česku: etablování muslimů a islámu na veřejnosti od Daniela Topinky. Nejprve jsou rozebírány základní informace o muslimech u nás po roce 1989 a poté se autor zabývá vstupem muslimů do českého veřejného prostoru a vnímání českou veřejností.Poslední část publikace je věnována autentickým výpovědím samotných muslimů. Celkově lze konstatovat, že publikace podává čtenáři ucelený pohled na současnou muslimskou komunitu u nás. Pro dokreslení tématu a celkové situace jsou v knize popsány výsledky nejrůznějších výzkumů od česko-muslimských vztahů po analýzu médií v souvislosti s islámskými tématy. ⁴⁾

Islámem v Evropě se zabývají autoři Miloš Mendel, Bronislav Ostřanský a Tomáš Rataj v knize Islám v srdci Evropy: vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. V této publikaci je představena povaha islámu v evropském dějinném kontextu a v dějinách a kultuře českých zemích. Dále je zde popsána historie muslimské obce v Československu a nakonec je i představena současná česká muslimská komunita. V budoucnosti lze předpokládat, že se na našem území bude usazovat stále více osob z islámského světa. Dále je také možné, že v ČR poroste počet konvertitů k islámu. I přestože podle autorů půjde o proces postupný a pomalý je potřeba, aby se na něj česká společnost připravila. „Dá se rovněž usuzovat, že muslimské komunity z různých částí Asie a Afriky se nebudou do většinové společnosti integrovat tak „šikovně“, jako to umí vietnamská nebo čínská komunita. Tím spíše stojí za to „islámský faktor“ v českých zemích co nejobjektivněji, bez emocí a předsudků analyzovat a zasadit ho do českého i celoevropského historického kontextu. Autoři chtějí monografií připravit českou společnost na reálný styk s islámem. Dle nich není možné pochopit přítomnost islámu bez dostatečných informací. Autoři se odklání od zkresleného názoru prezentovaného v médiích a ukazují pravou tvář islámu a muslimů. Hlavním záměrem autorů je vymýtit předsudky a vyhnout se islamofobii. ⁵⁾

Seminární práce byla zpracována za použití kvantitativních i kvalitativních metod. Pro kvantitativní metody sběru dat je typická vysoká standardizace, která srozumitelně popisuje shromážděná data pomocí čísel. Finální analýza je zpracovávána především pomocí nejrůznějších statistických metod. Pro realizaci tohoto typu výzkumu je také potřeba většího počtu respondentů, aby se výsledky daly více či méně generalizovat a aby byly dostatečně reprezentativní. Mezi typické techniky sběru dat v kvantitativním výzkumu patří standardizovaný rozhovor a dotazník. Výhodou kvantitativních metod je možnost širšího záběru respondentů a menší časová náročnost při sběru dat. Naopak nedostatkem těchto metod je jejich „povrchovost“, neboť nezkoumá daná témata do hloubky tak, jako to dělají metody kvalitativní.

Stěžejní roli v rámci zpracovávání seminární práce hrál ovšem výzkum kvalitativní. Pro kvalitativní výzkum je typický menší počet respondentů, u kterých jsou zkoumány hlubší motivy jejich chování a způsob interpretace světa. Klade si za cíl zodpovědět otázky jak a proč. Jedná se o postup, který se nedrží striktně předem vypracované struktury otázek, jako tomu je u kvantitativních metod, ale klade především důraz na skutečné poznání osobnosti respondenta a podstatu jeho názorů. Výhodou je potom komplexnější zjištění motivů chování a jednání respondentů, ale naopak nevýhodou je poměrně velká časová náročnost při sběru dat a jejich finálním zpracování. Omezením je také menší počet respondentů. Výsledky pak nelze generalizovat v širším měřítku na celou populaci.

Pro účely této práce bylo využito z kvantitativních metod především sekundárního výzkumu již zpracovaných dat z databáze ČSÚ a ze zpracovaných výzkumů z knihy Muslimové v Česku: etablování muslimů a islámu na veřejnosti Pro vlastní práci pak byla zvolena technika osobního dotazování při využití semistandardizovaného rozhovoru. Všem respondentům byla pokládána stejná skupina otázek, nicméně během rozhovorů se několikrát objevila potřeba doplnění či upřesnění některých ze získaných informací, a tak bylo nutné se respondentů individuálně doptávat pro konkretizaci některých skutečností.

Mezi naše respondenty patří dva muži a jedna žena a všichni jsou sunnitští muslimové.

První respondentka se jmenuje Linda, je jí 27 let a její rodina pochází z Alžírska. Vyrůstala ovšem od narození v České republice. Před nedávnou dobou se přestěhovala do Londýna, kde zároveň i pracuje jako vizážistka.

Druhým respondentem je Karim, kterému je momentálně 22 let. I jeho rodina pochází z Alžírska. Karim se narodil v Alžírsku, nicméně když mu bylo šest měsíců, tak se jeho rodina přestěhovala sem do České republiky a od té doby taky žijí. Karim studuje vysokou školu a ve volném čase hraje fotbal.

Posledním respondentem je Akram (24 let), který se narodil v Jemenu a přestěhoval se do České republiky ve 4 letech. Stejně jako Karim i Akram studuje vysokou školu.

Islám je za křesťanstvím druhým nejpočetnějším náboženstvím na světě. Jedná se o monoteistické náboženství a jeho vznik je možné datovat v souvislosti s prorokem Mohamedem do 7. st. n. l. „Islám, podobně jako judaismus, klade větší důraz na dodržování příkazů a zákazů (tedy ortopraxi), než na jemnost věrouky (ortodoxii).“ Muslimové se dělí na dva hlavní směry – sunnity a šíity, postupně vznikaly i další muslimské skupiny a sekty. Všechny muslimy spojuje nejposvátnější kniha Korán a pět základních pilířů Islámu. Mezi hlavní svatá místa islámu patří Mekka, Medina a Jeruzalém.⁶⁾

Islám jako takový, vznikl na počátku 7. století na Arabském poloostrově. Zakladatelem Islámu byl Mohammed, který je označován za posledního Alláhova proroka. Mohammed byl obchodník , náboženský vůdce a prorok, který tvrdil, že se mu během meditace v jeskyni poblíž Mekky zjevil archanděl Gabriel, který mu údajně nadiktoval posvátnou knihu Korán, která obsahuje náboženské texty, které zaznamenávají poselství. Mohammed zprvu začal šířit své poselství v rodné Mecce, ale svou kritikou vůči tamním zvyklostem získal mnoho nepřátel a v roce 622 byl nucen společně se svými přívrženci přesídlit z Mekky do Medíny. Tato událost je také nazývána hidžra, což v překladu znamená „přerušení kmenových a rodových svazků a vztahů a navázání nových“ a současně se rok 622 stává počátkem muslimského kalendáře. V Medíně v té době zuřily boje mezi znepřátelenými kmeny. Mohammedovi se podařilo spor urovnat a následně byl zvolen za vládce, vojenského velitele a zákonodárce. Během svého života Mohammed vede několik válek. Nejvýznamnější válka je vedena proti jeho rodné Mecce. Zprvu se mu nedaří ale o 8 let později od jeho nedobrovolného odchodu z Mekky do Medíny poráží Mekku, která v roce 630 kapituluje a přijímá Islám. Během následujících pár let se Islám rozšíří po celém Arabském kontinentu. Po smrti Mohammeda v roce 632 stanuli v čele chalífové. Chalífové byli nástupci Mohammeda a byli nejvyšší duchovní autoritou islámu. ^{7) 8)}

Po vzniku Islámu v 7. stol. dochází k první vlně šíření. Z Arabského poloostrova, kdeiIslám vznikl, expandoval do severovýchodní Afriky a na Blízký východ. Nutno podotknout, že se islám nešířil pouze násilně, ale také díky obchodu a kulturnímu bohatství, kterým muslimové disponovali. ^{9) 10)}

Během následujících staletí se islám rozšířil prakticky do celého světa. V současné době je islám druhým nejpočetnějším náboženstvím a zároveň prvním nejrychleji rostoucím náboženstvím. Islám dominuje zejména v severní Africe, na Blízkém východě a v Indonésii. ^{11) 12)}

HLAVNÍ ROZDĚLENÍ

Hlavní rozdělení muslimů je na sunnity a šíity, které vzniklo po Mohamedově smrti. Důvodem bylo to, kdo stane v čele muslimské obce jako jejich vůdce. Většina muslimů jsou sunnité, kde jsou vůdci muslimské obce voleni a také kladou větší důraz na tradici (sunnu). Druhou skupinou jsou šíité, kteří chtěli, aby do čela muslimské obce nastoupil nejbližší Mohamedův příbuzný. Tím byl Alí ibn Alí Tálib (manžel jeho dcery). Jejich označení pramení z názvu ší’at ‘Alí (Alího strana). Za vůdce islámské obce považují pouze jeho potomky. ¹³⁾

PĚT PILÍŘŮ VÍRY

Podle muslimské tradice byly krátce po smrti proroka Mohameda zdůrazněny jisté velice podstatné aspekty náboženského života raných muslimů jakožto symboly víry posilující zbožnost a společnou identitu. Tyto povinnosti vůči bohu (ibádát) jsou známé jako pět pilířů (arkán) islámu: vyznání víry, modlitba, almužna, půst a pouť do Mekky. Dodržování těchto pěti pilířů je pro muslimy naprosto zásadní, bez ohledu na to, k jakému proudu či sektě patří. Nesmí však být prováděny slepě, pro věřící představuje vykonávání těchto povinností radost a požehnání a dodává hluboký duchovní smysl jejich životům. ^{14) 15)}

První pilíř islámu – vyznání víry (ŠAHÁDA)

Vyznání víry představuje nejdůležitější pilíř islámu: „vyznávám, že není božstva kromě Boha a Mohamedje posel Boží“ (rasúl Iláh). Pokud by si člověk přál býti muslimem, zopakuje toto stručné prohlášení třikrát před svědky. Šahádou začínají všichni muslimové každou z denních modliteb. Každý muslim ji musí odříkat alespoň jednou za život. Musí si ji zapamatovat přesně a pronést ji nahlas, s upřímným úmyslem a naprostým porozuměním jejímu obsahu. Muslimové by měli v ideálním případě potvrzovat a posilovat své vnímání významu šahády tím, že ji budou recitovat po celý život denně. Tento náboženský princip prostupuje všechny další pilíře islámu. ^{16) 17)}

Druhý pilíř islámu – modlitba (SALÁT)

Modlitba (salát) je druhým nejdůležitějším pilířem islámu. Předepsané pohyby, jež se během modlitby vykonávají, symbolizují podrobení muslimů Bohu a slova, která při ní recitují, jim připomínají další povinnosti vůči Němu. Akt společné modlitby posiluje pouto, jež sdílí muslimové všude na planetě. Její forma je v celém muslimském světě stejná. Rozlišují se dva druhy modliteb. Soukromá modlitba (du’á‘) jednotlivých muslimů se může odehrát kdykoliv a není vázána žádnými zvláštními pravidly. Při takové modlitbě nejsou předepsané žádné zvláštní pohyby. Naproti tomu rituální modlitba (salát), jež se provádí pětkrát denně, musí probíhat v arabštině a jsou při ní stanovena striktní pravidla jak po stránce obsahové, tak z hlediska tělesných pohybů. ^{18) 19)}

Rituální čistota při salátu

Než přistoupí muslim k modlitbě, musí se nutně nacházet ve stavu rituální čistoty, jinak bude jeho modlitba neplatná. Čistota zahrnuje mytí tváře, rukou, paží po lokty a nohou včetně kotníků a otření vlasů. Pokud měl člověk sexuální styk nebo provozoval něco, co islámské právo považuje za nečisté, musí být provedeno úplné omytí, jež se týká celého těla včetně úst a nosních dutin. To samé platí pro menstruující ženy (nachází se v nečistém stavu) a pro čerstvé matky po čtyřicet dní od porodu dítěte. Podmínek pro salát je však více: kromě čistého těla musí mít ženy i muži čisté oblečení. Muž nesmí mít holé tělo od pupku po kolena a žena musí mít zahalené tělo s výjimkou obličeje a rukou. Zároveň země, na které se při modlitbě nacházejí, musí být čistá. ^{20) 21)}

Provádění salátu

Salát musí být prováděn směrem k Mecce. Pokud muslimové nejsou v čase modlitby v mešitě a ve směru modlitby se spletou, jejich čin Boha i tak potěší, neboť jejich úmysl byl dobrý. Muslimové provádějí modlitbu za úsvitu, v poledne, odpoledne, při západu slunce a v noci. Provádění modlitby obsahuje několik základních pohybů či postojů – vstávání, rozevírání dlaní, stání, klanění se, sed klečmo na patách, padnutí k zemi a dotknutí se jí čelem, navrácení se do sedu na patách před opakovanou prostrací. ^{23) 24)}

Třetí pilíř islámu – almužna (ZAKÁT)

Islámská doktrína rozeznává dva druhy charity – dobrovolné dary (sadaqa) a dary povinné (zakát), jež přestavuje třetí pilíř víry. Platba zakátu muslimům připomíná, že mají veškeré vlastnictví na tomto světě propůjčené od Boha a jsou pouze správci jeho bohatství. Odevzdání části majetku je způsob, jak Bohu poděkovat za jeho dobrodiní a zároveň jde o akt zbožnosti a o cestu, jak se očistit od chamtivosti a lakoty. ^{25) 26)}

V současné době je zakát dobrovolný a měl by sloužit jen chudým a potřebným. Zakát obvykle vybírají zvláštní komise a poté jej rozdělují podle svého uvážení mezi chudé a potřebné.²⁷⁾

Čtvrtý pilíř islámu – půst (SAWM)

Po celý ramadán, devátý měsíc muslimského lunárního kalendáře, dodržují muslimové rok co rok čtvrtý pilíř islámu, půst (sawm). Tato povinnost je předepsána všem věřícím a nejde jen o rituální závazek, nýbrž o akt hlubokého náboženského významu. Dodržováním tohoto pilíře víry jak v soukromí, tak na pracovišti dávají muslimové po celém světě najevo svou víru a nemuslimové si toho všímají. Pro půst během ramadánu jsou stanovena přísná a podrobná pravidla, Půst platí po celý měsíc během světlé části dne pro každého tělesně schopného muslima, muže i ženu. Staří, nemocní, děti před dosažením puberty, cestující, ti, kteří vykonávají fyzicky náročnou práci, těhotné a kojící ženy jsou z dodržování půstu vyjmuty. ^{28) 29)}

Půst během ramadánu zahrnuje naprostou abstinenci od všech tělesných potěšení – jako je jídlo, pití, kouření, pohlavní styk a poslouchání hudby – od úsvitu do soumraku. Doporučuje se, aby muslim půst záhy po setmění přerušil a podle Prorokova příkladu snědl datle a zapil je vodou, než si dá později větší jídlo. Poslední pokrm by měl sníst v noci krátce před začátkem nového dne půstu. ^{30) 31)}

Ramadán končí radostnou oslavou známou jako ‘íd al-fitr (oslava ukončující půst). Muslimové ji slaví ve svém nejlepším oblečení, dávají si dárky, jako to dělají křesťané o Vánocích, chodí do mešity a spolu s rodinou a přáteli jedí zvláštní pokrmy. ³²⁾

Pátý pilíř islámu – pouť (HADŽDŽ)

Muslimská pouť je neoddělitelně spjata s Mekkou, rodištěm proroka Mohameda a hlavním městem islámu. Mekka každý rok přitahuje miliony muslimů z celého světa, sem se vydávají na velkou pouť neboli Hadždž, a naplňují tak pátý a poslední pilíř islámu. Všichni muslimové i muslimky by měli pouť do Mekky jednou za život vykonat, pokud jsou toho schopni, a na určitých místech v jejím blízkém okolí provádět po několik dní předepsané rituály. ^{33) 34)}

Téma muslimů v České republice a celkově záležitost muslimů ve vztahu k české společnosti je záležitostí spíše moderní doby. V minulosti totiž obyvatelé českých zemí neměli příliš příležitostí přijít do styku s touto odlišnou kulturou. Muslimové tedy na českou společnost neměli v minulosti nikterak zásadní vliv. K první přímé konfrontací s muslimy došlo při jejich usazování v teritoriu Rakouska-Uherska. Poté, co se monarchie rozpadla, se spousta muslimů z balkánského regionu stala součástí nově vzniklého Československa. Vedle toho se skupina budující muslimskou obec začala dále rozrůstat stále přibývajícím počtem českých konvertitů. Další vlna muslimského obyvatelstva na naše území přišla během éry komunistického režimu, kdy byly navázány velmi úzké vztahy se zeměmi Blízkého východu, vůči kterým byla uplatňována zahraniční politika SSSR. Kromě spolupráce na poli zahraničního obchodu tento stav znamenal i to, že bylo zájemcům o VŠ studium umožněno jít studovat do Československa. Hodně vysokoškoláků ze „spřátelených“ islámských zemí tu po dokončení studia zůstala a založili zde své vlastní rodiny. ³⁵⁾

Pro polistopadovou dobu byl typický další příliv muslimů vlivem uvolnění režimu. S tím se začala objevovat potřeba organizací zabývající se postavením muslimů v české společnosti. Jednou z těchto organizací je také Ústředí muslimských obcí, které zaštiťuje působení Islámské nadace v Praze, Islámské nadaci v Brně, Islámského centra v Praze a Islámského centra v Teplicích. ³⁶⁾

Na přelomu tisíciletí se islám jako takový nesl především ve spojení s tzv. islámským terorismem. Toto spojení vzniklo především kvůli rozsáhlé medializaci útoků z 11. září 2001 (Dvojčata), dále pak útoků v Madridu v roce 2004 a ještě v Londýně o rok později. Všechny tyto události ovlivnily český mediální obraz vykreslující islám jako nebezpečnou hrozbu. Islám byl představován jako náboženství popírající základní lidská práva a odmítající hodnoty demokracie. ³⁷⁾

Od té doby je islám velmi často probíraným celospolečenským tématem a je diskutován v různých ohledech téměř celou veřejností. Islám je v poslední době také velmi často skloňovaným pojmem v rámci programů veřejně se prezentujících politických stran. V nedávno proběhlých volbách proti islámu ostře vystupovala například strana Tomia Okamury (Svoboda a přímá demokracie), která využívá strachu a obav české společnosti z islámu, který je podnícen právě jeho medializací ve spojitosti s terorismem. Šíření ať už přiměřených či nepřiměřených obav napomáhají také sociální sítě, které se staly každodenní součástí velké části lidí, a které umožňují šíření informací, názorů či událostí závratnou rychlostí. Umožňují také lidem poměrně snadno utvářet negativně laděné skupiny, ve kterých své kritické postoje vzájemně sdílejí, a tak svou nenávist a obavy ještě více podněcují. Všechny ty negativně laděné emoce začaly v nedávné době vznikat především v souvislosti s tzv. uprchlickou krizí, kdy si lidé spojili dohromady ohrožení imigranty společně s islámem a teroristickými útoky. ³⁸⁾

V současné době jsou údaje o počtech muslimů v České republice značně nepřesné. Jediným celoplošným zjišťováním náboženského vyznání obyvatel ČR je v rámci Sčítání lidu, domů a bytů. Tak i tak je ovšem náboženské vyznání jedním z údajů, který je nepovinný. V posledním sčítání tak téměř polovina obyvatel na tento údaj nereagovala. Tudíž počty muslimů žijících na území ČR jsou převážně založeny na expertních odhadech, které vycházejí především z pozorování mešit a modliteben. Nicméně ani to není stoprocentně dokonalý způsob, neboť do odhadu počtů jsou zahrnuti pouze ti muslimové, kteří svou víru praktikují viditelným způsobem, např. se účastní různých rituálů a svátků. Podle posledních odhadů z roku 2013 by na území České republiky mělo pobývat zhruba 22 280 muslimů. ³⁹⁾

Dle výsledků dosud posledního Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 se přihlásilo k islámu celkem 3 358 osob. Z tohoto počtu muslimů je pak 69,5% mužů a 30,5% žen.Ve srovnání se sčítáním z roku 2001 můžeme pozorovat, že procentuální zastoupení mužů mírně klesá a zastoupení žen mírně roste (v roce 2001 byl podíl 72,3% mužů a 27,7% žen). Zajímavé je také pozorovat prostorové rozmístění muslimů v rámci regionů České republiky Ze sesbíraných dat je patrné, že nejvíce muslimů žije v regionech dvou největších měst a to tedy v Praze a v Jihomoravském kraji především v okolí Brna. To může být zapříčiněno tím, že v těchto dvou městech jsou zároveň i dvě největší mešity. ⁴⁰⁾

Česká muslimská scéna zahrnuje několik základních skupin lidí. První a nejméně početnou skupinou jsou čeští konvertité. Druhou skupinou jsou cizinci s českým občanstvím, kteří přišli do ČSR především v 70. a 80. letech minulého století. Tito lidé přišli do země studovat především praktické obory, postupně se zde usadili, založili rodiny a získali české občanství. Třetí a nejpočetnější skupinu tvoří cizinci bez českého občanství, kteří zde žijí na základě povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu. Jedná se především o studenty a podnikatelé, kteří k nám přišli po roce 1989. Z hlediska národností jsou v této skupině nejvíce zastoupeni muslimové arabského původu (Sýrie, Irák, Egypt apod.), muslimové z Balkánu (Bosňáci, Albánci, Makedonci), dále Turci, Pákistánci, Čečeni a příslušníci národů bývalých sovětských středoasijských republik. Dalšími skupinami muslimů na našem území jsou žadatelé o politický azyl a také nelegální muslimští migranti. ⁴²⁾

U všech tří respondentů bylo náboženství získáno od rodičů čili výchovou. „Náboženskou víru jsem převzal od rodičů, beru to jako součást života. Bral jsem to tak, že je to součást rodiny a mého života a neměl jsem potřebu o tom pochybovat.“ tvrdí Karim. Linda sdílí stejný názor a doplňuje: „v dospělosti jsem se sama prohloubila ve svém náboženství a potvrdila jsem, co jsem nechápala.“

Modlitby

Mešity a modlitebny hrají pro muslimy důležitou roli nejen jako místo poskytující klid pro modlitby, ale plní také důležitou roli společenského centra. To platí především pro mešity, které jsou nejběžnější a nejtypičtější stavbou islámské architektury. Kromě modlitebních prostor jsou zde obvykle také prostory sloužící ke společenskému setkávání, odpočinku, rozjímání nebo samostudiu islámské kultury. ⁴³⁾V České republice se nachází dvě mešity – pražská a brněnská. ⁴⁴⁾

Modlitebny jsou oproti mešitám prostory plnící především funkci modlitebního prostoru. Jsou obvykle součástí nějakého jiného stavebního celku, což se také odráží na jejich kapacitě, která je oproti mešitám rozhodně menší. ⁴⁵⁾Jelikož je podstatná část muslimů v ĆR zahraničních vysokoškolských studentů nachází se řada muslimských modliteben na studentských kolejích (Praha, Liberec, Olomouc a Plzeň). Další modlitebny jsou v Teplicích, Dubí a Lázních Darkov. ⁴⁶⁾

Nicméně nejsou to jen mešity a modlitebny, kde muslimové praktikují svou víru. Jak lze i z rozhovorů našich respondentů vyčíst, modlit se podle nich lze téměř kdekoliv. Primární je to, aby při modlení byl člověk natočen směrem k Mecce.

Karim se poslední tři roky modlí pětkrát denně. Během puberty tento pilíř islámu nedodržoval, postupně si však sám od sebe uvědomil, že je to jeho povinnost. Akram modlení dodržuje pravidelně: „modlitby probíhají pětkrát denně – ráno, v poledne, odpoledne, při západu slunce a ve večerních hodinách.“ Linda se snaží také modlit pětkrát denně, ale bohužel ji to časové možnost vždy nedovolí. Nicméně každý den modlitbu vykonává alespoň třikrát.

Mešita se dle všech respondentů nachází v Praze pouze na Černém mostě. Všichni tři se ale shodují na tom, že modlitbu lze vykonávat i doma. Je to dáno hlavně odlišným způsobem života v ČR a v muslimských zemích. V zemích, odkud respondenti pochází, se modlí rodina společně, nicméně v České republice každý jedinec sám. Dle Karima „je ve výsledku jedno, kde se modlitba vykonává. Musí být ale vykonávaná směrem k Mecce a je s ní spojeno i to, že se musíme těsně před modlitbou umýt. Modlitby by měly být prováděny v určitý čas, ale je možné si je dodělat během dne.“

Stravování

Produkce halál potravin je taktéž jedním z velmi často diskutovaných témat jak v médiích, tak i na sociálních sítích. Nejvíce jsou v tomto směru slyšet odpůrci kritizující především halál rituální porážky (arabsky dhabíha), při kterých je zvíře podřezáno a nechává se důkladně vykrvácet, neboť právě krev je pro muslimy považována za zdroj znečištění. Tento způsob porážky podle některých odpůrců hraničí s týráním zvířat. A právě i to je jedna z věcí, kvůli které je tradiční česká společnost obezřetná vůči islámu. To všechno velmi významně ovlivňuje jednak nabízený sortiment vybraných prodejních řetězců a jednak i obchody, které se přímo specializují na prodej halál potravin. V minulosti se stalo se již několik případů, při kterých byly obchody prodávající tyto potraviny terčem ostré kritiky veřejnosti. ⁴⁸⁾

V České republice existuje řada restaurací a rychlých občerstvení, které nabízejí halál pokrmy. Nejvíce těchto zařízení je v hlavním městě. V Praze se nachází okolo dvou desítek těchto restauračních zařízení a asi kolem deseti obchodů, ve kterých je možné pořídit halál potraviny. Další větší koncentrace restaurací a obchodů je navázána na regiony a města, kde se vyskytuje větší počet muslimů, to znamená Brno, Teplice či Karlovy Vary. ⁴⁹⁾

Co se týká odpovědí našich respondentů v tomto směru, tak jsou nabídkou více méně spokojeni. Dle Akrama je v Čechách velmi oblíbené vepřové maso, které muslimové nejedí. „Nepředstavuje to pro mě zásadní problém, jelikož většinou existuje i alternativa v podobě jiného masa či minimálně vegetariánského jídla. Dříve to bylo horší, ale s nástupem více možností a restaurací se situace posunula k rozmanitějším nabídkám jídla.“ Linda s Karimem oceňují možnost nákupu ve speciálních Halal obchodech, které hojně využívají.

Způsob odívání

I odívání (především muslimských žen) je významným tématem diskutovaným v české společnosti. Právě zahalování muslimek představuje nejvíce viditelný zásah do tradiční české kultury. Zahalováním se muslimky znatelně diferencují o zbytku společnosti a tím se stávají zcela zřejmým terčem pro okolí, které na tento fakt reagují různými způsoby. ⁵⁰⁾

V islámské kultuře existuje hned několik druhů oděvů, kterými se ženy zahalují. Pro Evropu je nejtypičtější tzv. hidžáb, kterým si muslimky zahalují především vlasy. Méně častým je pak nikáb, který zahaluje celý obličej kromě očí a výjimečně lze v Evropě potkat muslimku zahalenou v burce, která zahaluje ženě celé tělo včetně celého obličeje. Souběžně s výše uvedenými druhy oděvů však je nutno podotknout, že je i řada muslimek, které žádný druh zahalování nepraktikují a žádný šátek ani nenosí. ⁵¹⁾

Žádný z respondentů nenosí vyzývavé oblečení a upozorňují na fakt, že velké množství Čechů má představy, že muslimská žena musí chodit zahalená. Linda šátek nenosí, ale nerada chodí s výstřihem nebo s krátkou sukní. V rodině našich respondentů některé ženy šátky nosí, ale pouze z jejich přesvědčení, nikoliv z povinnosti.

Ramadán

Všichni respondenti dodržují Ramadán, je to pro ně i jejich rodiny nejdůležitější svátek, kdy drží půst od úsvitu do soumraku. Tento svátek se vztahuje na všechny, nicméně respektuje různá omezení muslimů. Například Karim hraje fotbal: „když mám trénink, můžu pít a nevztahuje se to na mě, to stejné je to s mým otcem, který má odoperované ledviny a musí brát léky. Ramadán se nevztahuje ani na ženy, u kterých momentálně probíhá menstruace.“ Akram dodržuje také den obětování v podobě modlitby v mešitě a bližšího kontaktu s rodinou a přáteli.

Akram říká, že „Ramadán není o striktnosti, ale o svědomí, vůli a uvědomění si získaného a potřebného. V neposlední řadě to má vědecky prokázaný blahodárný vliv na zdraví, jako očišťující a refresh prostředek. Bůh povoluje nedržet Ramadán v případě vlivu na fyzické zdraví (nemoc, těhotenství, menstruace, výlet, náročná fyzická práce apod.). Práce je totiž v islámu považována za akt modlení. Striktní to není proto, že je povoleno Ramadán nedržet v případě přesáhnutí fyzických sil, avšak toto je na svědomí každého, zda se jedná o psychické síly nebo o opravdové fyzické síly mající přímý vliv na zdraví jedince.“

Jakmile skončí Ramadán je velká oslava, kdy se muslimové sejdou s rodinnou a přáteli (Eid ul-Fitr) a hodují. V Alžíru může tento svátek trvati tři dny, ale v Čechách jej slaví pouze jeden večer.

Našim respondentům přináší víra klid v duši a nastavuje jim hodnoty a normy, dle kterých svůj život řídí.

Pro Karima je pozitivní stránkou víry vstřícnost, pozitivní myšlenky a ochota pomáhat jiným. Linda dodává, že pro ni je ještě důležité respektovat jinou víru a dobře se chovat k ostatním lidem a respektovat je. Akram řadí mezi hlavní pozitiva islámu především pravý monoteismus. „Bůh je dle islámu jediný, zároveň je soběstačný, dokonalý. Nepotřebuje zástupce na zemi, pomocníky, prostředníky ani syny, či dcery.“ Jako další pozitivum vidí to, že je islámem vychováván k pravdě a k logice věcí.

Naopak negativně vnímají Akram s Lindou různé interpretace Koránu, které nejsou v souladu s islámským učením. Karim za negativní stránku považuje chování k ženám v některých muslimských zemích.

Nikdo z respondentů nemá problém s praktikováním víry v ČR. Dle Akrama na něj nemá prostředí vliv, protože „modlitby člověk může vykonávat doma i jinde. Jedna modlitba netrvá déle než 5 minut, obvykle cca 3 minuty.“ Jelikož všichni tři respondenti žijí v ČR od útlého věku, uzpůsobili své zvyky a tradice českému prostředí. „Nic jsem v tomto ohledu k víře nezměnil, jelikož je má svědomitost k víře důležitější než mínění okolních lidi.“ řekl Akram.

Co se týká vstřícnosti a možností praktikování víry v ČR, tak Linda ji vnímá negativně a nemyslí si, že se situace změní. Pro Karima to však překážkou není a nic tedy negativně nevnímá, protože může víru praktikovat kdekoliv. Akram zastává názor, že vstřícnost byla omezena v závislosti na uprchlické krizi.

Všichni respondenti se shodli na tom, že v ČR, především mezi mladými lidmi, je zábava spojená s velkou konzumací alkoholu. Akram tvrdí, že „pití alkoholu není většinou jen více než promarněný čas, ale také nekontrolovatelnou psychickou závislostí. Rád trávím čas s lidmi zajímavou a smysluplnou diskusí (rodina, práce, škola, společnost, inovace, nápady, historie, politika atd.) či sportováním, chozením na výlety atd. Vše však v trošku hlubší, smysluplnější rovině.“ Linda tvrdí, že moc s českými kamarádkami čas netráví – je to nejenom z důvodu velké konzumace alkoholu, ale i kvůli odlišným hodnotám. Radši se vídá s dalšími muslimkami, které také žijí v České republice.

Karim hraje fotbal a rád si zajde někam s kamarády. Naráží samozřejmě také na konzumaci alkoholu, ale tvrdí, že se již v takové společnosti naučil fungovat a bavit se i bez něj.

Linda, Karim i Akram se shodli na tom, že víra zásadně ovlivňuje vztahy v rodině. Akram říká, že „víra výrazně ovlivňuje vztahy v rodině. Ctít otce a matku svou je jeden ze zásadních prvků této víry. Rodinné pouto je velmi silné a nepodmíněné. Ráj je pod chodidly matky. I proto v islámských zemích neexistují domovy důchodců, každý se stará o svoji rodinu.“ Společné modlitby dle respondentů probíhají především v arabských zemích – sami tvrdí, že když jsou v Alžíru či v Jemenu, chodí se modlit s rodinou společně. V Čechách na to bohužel není čas. Výjimkou je Ramadán, během kterého se rodina často navštěvuje, a probíhají společné modlitby.

Respondenti se shodli na tom, že víra je předávána dalším generacím výchovou. „Bereme to jako součást života, rodiče nás k víře nemuseli nutit a ani by to v životě neudělali. Pokud rodina ale k něčemu inklinuje, tak k tomu vedou i své děti a je to úplně běžné. Cítil jsem to od malička, že jsem muslim a je to moje víra.“ říká Karim. Linda dodává, že děti velice věří a následují své rodiče, tudíž pokud dezinterpretují islám, může to být v určitých muslimských rodinách do budoucna problém.

U všech respondentů hraje víra roli při výběru partnera, ale není to zásadní ukazatel. Karim přiznává, že pokud by měl muslimku, bylo by to jednodušší, jelikož by spolu mohli sdílet důležitou součást života. Zásadně na tom ale nelpí – pokud se zamiluje do ateistky či ženy vyznávající jinou víru, není to problém, ale musí ona respektovat tu jeho.

V Akramově rodině jsou všichni rodinní příslušníci muslimové. Linda má babičku a tetu ateistku. Kvůli příbuzným, konkrétně babičce, se rodina usadila v ČR, aby jí byla na blízku.

Naši respondenti mají vztahy s Čechy dobré, shodli se na tom, že všude na světě jsou špatní i hodní lidé a je jedno, odkud jsou. Dle Lindy „Češi nejsou špatní lidé, jen se řídí zprávami, co kolují v médiích a proto jsou netolerantní k muslimům. Soudí všechny muslimy podle jednoho, který špatně pochopil interpretaci Koránu a islámu jako takového.“ Dle Akrama islám přísně zakazuje jakkoliv házet jednu skupinu lidí do jednoho pytle a proto dodává: „vztah s Čechy mám takový, jakým je ten člověk samotný.

Všichni tři respondenti se s nenávistí vůči islámu osobně nesetkali. V posledních letech ale vnímají zhoršení situace z hlediska postojů k islámu. Linda se na střední škole však nesetkala s respektem k některým praktikám její víry. „Při držení půstu mi spolužačky dělaly naschvály a setkala jsem se také s posměšky, proč se modlím“, za nenávist jako takovou to však nepovažuje. Karim popisuje, že jeho matka se v minulosti s nenávistným chováním setkala a přisuzuje to právě stylu jejího oblékání. Akram má zkušenosti s opovržlivým chováním vůči jeho víře. „Většinou se časem omluvili a přiznali, že si o tomto náboženství mysleli zcela něco jiného, než mě poznali.“

Respondenti se shodli na tom, že se situace v posledních letech zhoršila a pozorují změnu v chování Čechů. Hlavním problémem je dle nich prezentace médií a všeobecně předsudky vůči islámu. Uprchlická krize a teroristické útoky mají bezprostřední vliv na celospolečenskou náladu. Dokazuje to i nedávný výsledek parlamentních voleb, kdy strana SPD získala přibližně 10% hlasů. Dle Akrama z toho plyne, že „minimálně tato část je přímo pro zákaz islámu, který je v rozporu s ústavou zaručující náboženskou svobodu ve smýšlení projevu“. Akram na závěr ještě dodává, že „existují i muslimové (mezi kterými já nejsem), kteří přerušují kontakty s Čechy, jelikož nemají trpělivost neustále vysvětlovat svému okolí, že oni nejsou extremisté a nechtějí odjet do služeb Islámského státu.“

Pro zajímavost a dokreslení aktuální situace česko-muslimských vztahů je níže přiloženo několik grafů, které jsou výsledkem výzkumu zabývajícího se právě touto problematikou. Výsledky tohoto výzkumu byly prezentovány v knize Muslimové v Česku: etablování muslimů a islámu na veřejnosti. Jako první jsou uvedeny tři ilustrační grafy vyjadřující názor vzorku respondentů z řad české společnosti na islám v ČR.

A níže jsou uvedeny dva grafy vyjadřující názor vzorku muslimů na českou společnost, konkrétně s čím podle nich Češi spojují jejich víru a také zda se někdy setkali s nějakým projevem násilí ze strany české společnosti vůči jejich osobě.

Hlavním cílem práce bylo zodpovědět výzkumnou otázku: jaký je každodenní život muslima v České republice a co mu prožívání víry přináší. Cíl práce se podařilo splnit na základě provedených osobních rozhovorů s vybranými respondenty vyznávajícími sunnitský islám. Respondenti byli vybrání z mladší generace v rozmezí 20 až 30 let.Co se týká místa bydliště, tak všichni naši respondenti žijí v Praze. Ačkoliv jsou respondenti původem z islámských zemí, v České republice vyrůstají již od útlého věku. Všichni respondenti odpovídali během rozhovoru na stejný okruh otázek (výzkumné podotázky), které tvořily pevně stanovenou strukturu rozhovoru doplněnou o individuální doptávání při vzniklých nejasnostech.

Z provedených rozhovorů vyplývá, že naši respondenti se během dospívání přizpůsobili životu v České republice různými způsoby. Všichni oslovení se v otázkách víry hodně shodují. Většinou měli na probíraná témata hodně podobný názor s tím, že občas některý z nich přidal individuálně nějaký svůj poznatek navíc. Dalo by se říci, že se našim respondentům daří svou víru praktikovat dle jejich představ a bez nějakých závažnějších problémů. Hlavním a zároveň i společným přínosem víry pro naše respondenty je to, že jim pomáhá stanovit si hodnoty a normy, podle kterých žijí. Karim navíc dodal, že díky jeho víře rád pomáhá ostatním a Linda zase shledává přínos v tom, že díky víře je tolerantní vůči ostatním lidem a jejich náboženskému vyznání a respektuje je. Naopak negativně vnímají to, že Korán jako takový, je napsán velmi složitou arabštinou, a tak může dojít k tomu, že si ho někdo špatně interpretuje a tím dochází k různým problémům. Pro Akrama je negativní stránku víry to, jakým způsobem je zacházeno s ženami v některých islámských zemích.

Jednoznačně je třeba zmínit skutečnost, že v posledních letech dochází ke spojování islámu s terorismem, což vyvolává nejen v české společnosti jistý strach a obavy. I to naši respondenti zaznamenali. Ačkoliv se všichni dotazovaní snaží sžít s českou společností, jsou jisté odlišnosti, které vybočují z běžných kulturních návyků, které jsou pro Českou republiku typické. Jsou to především pravidelné modlitby, anebo otázka halál potravin. Zároveň je třeba podotknout skutečnost, na které se opět všichni respondenti shodli, a to že česká společnost a především jejich vrstevníci se dokáží bavit pouze při konzumaci alkoholu, který oni nekonzumují. Zapadnout pak mezi takovou sortu lidí je pro ně více obtížné, a proto vyhledávají spíše společnost jiných muslimů, se kterými můžou sdílet stejné názory, myšlenky a hodnoty.

Shrneme-li všechny poznatky, které se podařilo shromáždit v rámci rozhovorů, tak lze konstatovat, že naši respondenti žijí víceméně stejné životy, jako jiní vrstevníci, až na pár výjimek, jako jsou pravidelné modlitby, dodržování ramadánu, nebo preference halál potravin. Žádný z nich ovšem si nestěžuje na nějaká omezení v rámci jejich denního režimu kvůli jejich náboženskému vyznání. Každopádně všichni hodnotí svou víru především pozitivně jako něco, co jim v jejich životech udává jistý směr a řád a díky čemu vědí, kam se má jejich život dále ubírat.

• KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. 1. vydání. Praha, 2009. 262 s. ISBN 978-80-213-1935-6.
• HILLEBRAND, Carole. Islám: historie, současnost a perspektivy. Přeložila Jitka JENÍKOVÁ. Praha: Paseka, 2017. ISBN 978-80-7432-685-1.
• ABDALATI, Hammudah. Zaostřeno na islám. 2. vydání. Praha: Ústředí muslimských obcí, 2010. 203 s. ISBN 978-80-904373-6-4.
• TOPINKA, Daniel, ed. Muslimové v Česku: etablování muslimů a islámu na veřejnosti. Brno: Barrister & Principal, 2016. ISBN 978-80-7485-115-5.
• MENDEL, Miloš, Bronislav OSTŘANSKÝ a Tomáš RATAJ. Islám v srdci Evropy: vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1554-9.
• CROFTER, Warren. Velká kniha islámu. Přeložil Otakar CHALOUPKA. Praha: BVD, 2006. ISBN 80-903754-0-5.

—-

Počet shlédnutí: 93