Určit nejstarší kostel světa jednoznačně nelze, navíc spousta zemí by byla ráda, kdyby právě u nich stál ten nejstarší kostel světa. Proto se dopouští různých historických manipulací, jen aby se dokázalo, že právě ten jejich kostel je nejstarší.

1. století.

Nicméně, podle tradice se za nejstarší kostel na světě považuje Večeřadlo, kde se konala Poslední večeře Páně, při které Ježíš Kristus pojedl s apoštoly velikonočního beránka před svým ukřižováním. Večeřadlo (latinsky cēnāculum, „jídelna“), známé také jako horní místnost (z řečtiny koiné anagaion a hyperōion, obojí znamená „horní místnost“), je místnost na hoře Sion v Jeruzalémě, těsně za hradbami Starého města, která je tradičně považována za místo Poslední večeře, posledního jídla, které podle evangelií Ježíš povečeřel s apoštoly.

Podle Skutků apoštolů bylo večeřadlo místem, kde se apoštolové scházeli i po Poslední večeři, a také místem, kde na jedenáct apoštolů o Letnicích sestoupil Duch svatý. Místo je součástí budovy, v jejímž přízemí se nachází takzvaná „Davidova hrobka“.

Otázkou ovšem zůstává, nakolik je dnešní Večeřadlo původní. Podle jedněch domněnek byla původní stavbou synagoga, kterou později pravděpodobně využívali židokřesťané. V dolní komoře hrobky však nejsou přítomny žádné architektonické prvky spojované s ranými synagogami, jako jsou sloupy, lavice nebo jiné doplňky. Podle Epifania, biskupa ze Salamíny píšícího ke konci 4. století, byly budova a její okolí ušetřeny při zničení Jeruzaléma za Tita (70 n. l.).

Mnozí badatelé však datují nejstarší stavbu zdí do byzantského období a označují večeřadlo za pozůstatky již neexistující baziliky Hagia Sion („Svatý Sion“). 5lodní baziliku Hagia Sion postavil římský císař Theodosius I. pravděpodobně mezi lety 379 a 381 n. l.

Umělecká vyobrazení z 6. století, například mozaiky nalezené v jordánské Madabě („Madabská mapa“) a bazilika Santa Maria Maggiore v Římě, zobrazují menší stavbu jižně od baziliky. Někteří tuto menší stavbu identifikují jako večeřadlo, čímž dokazují její nezávislost na bazilice a možnou předchozí existenci. Bazilika (a možná i večeřadlo) byla později poškozena perskými nájezdníky v roce 614 n. l., ale patriarcha Modestus ji obnovil. V roce 1009 n. l. byl kostel zničen muslimským chalífou Al-Hakimem. Krátce poté jej křižáci nahradili katedrálou pojmenovanou po Panně Marii, která měla centrální loď a dvě boční lodě. Večeřadlo bylo v rámci křižáckého kostela buď opraveno, nebo k němu bylo připojeno. Křižácká katedrála byla brzy poté, koncem 12. nebo začátkem 13. století, zničena, ale večeřadlo zůstalo.

Syrští křesťané udržovali Večeřadlo až do 30. let 13. století, kdy přešlo do péče františkánského řádu, který stavbu spravoval až do roku 1524. V té době (za vlády Sulejmana Nádherného) se Večeřadla zmocnily osmanské úřady a přeměnily jej na mešitu – Mešita proroka Davida. Františkáni byli z okolních budov vystěhováni v roce 1550. Z období muslimské nadvlády zůstaly architektonické stopy, včetně propracovaného mihrábu v místnosti Poslední večeře, arabských nápisů na stěnách a minaretu a kopule na střeše. Křesťané se sem mohli vrátit až po vzniku Státu Izrael v roce 1948. Historickou budovu v současnosti spravuje izraelské ministerstvo vnitra.

Pro zařazení Večeřadla do seznamu nejstarších kostelů mluví to, že se v něm slavila vůbec poprvé mše, ovšem na druhou stranu místnost nebyla jako kostel projektována od začátku stavby, o kolaudaci ani nemluvě

Ovšem i pár dalších stařečků kostelíků stojí za povšimnutí.

Začátek 3. století.

Dura-Europos byl nejstarším identifikovaným křesťanským domácím kostelem (vzniklým z obytného domu). Nacházel se v syrském městě Dura-Europos a byl jedním z nejstarších známých křesťanských kostelů. Předpokládá se, že se jednalo o běžný dům, který byl někdy mezi lety 233 a 256 upraven pro bohoslužby. Po perském obléhání města v roce 256 byl opuštěn.

Chrám odhalil francouzsko-americký tým archeologů během dvou vykopávek ve městě v letech 1931 až 1932. Fresky byly po svém objevu odstraněny a jsou uchovávány v umělecké galerii Yaleovy univerzity.
Dochované fresky jsou pravděpodobně nejstaršími známými křesťanskými malbami. „Dobrý pastýř“, „Uzdravení ochrnutého“ a „Kristus a Petr kráčející po vodě“ jsou považovány za nejstarší vyobrazení Ježíše.

Jiný obraz z tohoto kostela je považovaný za nejstarší vyobrazení Panny Marie, i když tady se znalci rozcházejí - podle některých se jedná o vyobrazení biblického příběhu o Samaritánce, která hovoří s Ježíšem u Jákobovy studny (Jan 4,1-42).

Foto: Yale University Art Gallery.

Osud kostela po obsazení syrského území Islámským státem během syrské občanské války není znám; předpokládá se, že stavba byla zničena.

3.–4. století.

Asi nejhalasněji prohlašují za nejstarší kostel na světě Jordánci. Nejstarší křesťanský kostel na světě se podle nich nachází v Akabě. Byl postaven v letech 293 až 303, a je tak starší než kostel Božího hrobu v Jeruzalémě (Izrael) a kostel Narození Páně v Betlémě (Palestina, Západní břeh Jordánu), které byly postaveny koncem roku 320. Kostel je prvním účelově postaveným křesťanským kostelem objeveným v období předtím, než křesťanství našlo přízeň římské císařské vlády. Dokonce pochází z doby před největším římským protikřesťanským pronásledováním, Diokleciánovým, v letech 303-313. Kostel, jehož ruiny byly vykopány v roce 1998, má podobu východo-západně orientované basiliky s apsidou a loděmi. Měl také předsíň a kněžiště. Při vykopávkách byly odkryty zdi vysoké až 4,5 m. V první fázi se do kostela vešlo asi 60 věřících, později byl rozšířen na 100 věřících. Zdá se, že stavba byla opuštěna během pronásledování v letech 303-311, poté byla v letech 313-330 obnovena. V roce 363 ji zničilo zemětřesení.

3. století.

Za Jordánci nechtěli zůstat pozadu Izraelci, a tak je i v Izraeli nejstarší kostel světa. Kostel v Megidu u Tel Megidu v Izraeli je archeologické naleziště, které uchovává základy církevní stavby snad ze 3. století našeho letopočtu. Někteří archeologové se ovšem přiklání k pozdějšímu datu, které kostel řadí do první čtvrtiny 4. století.

V roce 2005 zde izraelský archeolog Yotam Tepper z Tel-Avivské univerzity objevil pozůstatky kostela, o němž se předpokládá, že pochází ze třetího století, tedy z doby, kdy byli křesťané ještě pronásledováni Římskou říší. Mezi nálezy je přibližně 54 metrů čtverečních velká mozaika s řeckým nápisem, který uvádí, že „Bohem milovaný Akeptous obětoval stůl Bohu Ježíši Kristu na památku.“ Mozaika je velmi dobře zachovalá a jsou na ní geometrické obrazce a vyobrazení ryb, raně křesťanského symbolu. Nápis v kostele v Megidu zmiňuje římského důstojníka „Gaiana“, který věnoval „své vlastní peníze“ na zhotovení mozaiky.

¹⁾

Nejstarší existující klášter by údajně mohl být Mar Mattai neboli klášter svatého Matouše ze 4. století (GPS 36°29'24„N 43°26'34.001“E).

Mar Mattai, součást syrské pravoslavné církve, se nachází 20 km od Mosulu a 97 km severozápadně od kurdského hlavního města Erbílu na vrcholu hory Alfaf v severním Iráku (není už v Kurdistánu, ale v governorátu Ninive). Tvrdí se, že jde o nejstarší existující křesťanský klášter, který byl založen v roce 363. Klášter v tomto roce (363) založil poustevník Mar Mattai, který uprchl před pronásledováním v Amidu za římského císaře Juliána Apostaty. Podle syrské tradice se podílel na uzdravení sestry Mora Behnama a obrácení bratra a sestry na křesťanství. Jejich otec, asyrský král Sinharib, svého syna a dceru nejprve zabil, ale později udělil Mattaiovi místo na hoře Alfaf, aby zde založil svůj klášter. K Mattaiovi se rychle připojila malá skupina syrských stoupenců a pod jeho vedením se v této komunitě rozvinul skutečný mnišský život.

Klášter dnes nabízí návštěvníkům 35 pokojů a každý den se v něm v 16 hodin slouží bohoslužby v syrském jazyce, který je rodným jazykem všech křesťanů v Iráku. Syrština je moderní formou aramejštiny, kterou mluvil Ježíš.

Zatímco katolická církev je v Iráku zastoupena chaldejskou církví, syrská pravoslavná církev je více spojena s egyptskou koptskou ortodoxní, etiopskou ortodoxní a arménskou apoštolskou církví.

Mar Mattai jako nejstarší existující křesťanský klášter je také známý svou knihovnou a rozsáhlou sbírkou vzácných syrských rukopisů.

GPS: 37.3210453N, 41.5364247E
Klášter Mor Gabriel je také ze 4. století, ale až z jeho konce – byl založen v roce 397 Mor Šmuelem (Samuelem) a jeho žákem Mor Šemunem (Šimonem) na troskách zoroastrijského chrámu. Svůj současný název získal od Mor Gabriela, tehdejšího metropolity Turabdinu, který je v klášteře pochován.

Hrob sv. Gabriela

Sláva kláštera postupně rostla, a římští císaři Arcadius a Honorius, poté Theodosius II. a byzantský císař Anastasius I. věnovali svatyni dary.

Klášter patří syrské ortodoxní (pravoslavné) církvi a jako takový bývá označován za nejstarší dochovaný syrský pravoslavný klášter na světě. Klášter se nachází na území dnešního Turecka v tureckém Kurdistánu nedaleko města Midjat v provincii Mardin. Náhorní plošina Tur Abdin, na které klášter stojí, se někdy označuje jako pravlast Asyřanů. Kromě tohoto kláštera se v této oblasti syrská pravoslavná kultura soustředila ještě do kláštera Deyrulzafaran.


Klášter Deyrulzafaran (GPS 37.2993600N, 40.7927178E)

Mezi lety 615 a 1049 zde sídlilo biskupské sídlo Tur Abdin a od roku 1049 až do roku 1915 tvořil klášter vlastní diecézi.

Na konci 14. století bylo 140 mnichů zabito středoasijským vojskem pod vedením turkického vůdce Timurlenka (Tamerlána). Také v roce 1919 byl klášter znovu napaden a mniši zabiti, údajně kurdskými ozbrojenci během asyrského masakru.

Klášter je důležitým centrem syrsko-pravoslavných křesťanů v Tur Abdínu, kde žije asi patnáct mnišek a dva mniši v oddělených křídlech a také několik místních laických pracovníků. Udržoval významnou knihovnu, z níž se však téměř nic nezachovalo. Klášter je v současnosti sídlem tur abdinského metropolitního biskupa. Ve své historii klášter vychoval mnoho vysoce postavených duchovních a učenců, mezi nimiž byli čtyři patriarchové a 84 biskupů. Hlavním účelem kláštera je udržovat syrské pravoslaví v zemi, kde se zrodilo, poskytováním školní výuky a svěcením duchovních. Někdy poskytuje křesťanskému obyvatelstvu i fyzickou ochranu.

Dnes je klášter přístupný návštěvníkům a turistům, ale přestože v něm žijí mniši, připomíná více než klášter spíše muzeum.

• Nejstarší kostely na světě
• Nejstarší kostely v Čechách
• Největší kostely na světě
• Největší kostely v Čechách
• Architektonické slohy

• The World's Largest Churches
• The Oldest Churches in the World



Počet shlédnutí: 315