Mít největší kostel na světě, to byl sen mnoha panovníků - ani český král a římský císař Karel IV. tohoto nápadu nebyl ušetřen: největší kostel světa měl stát v Praze (dnešní kostel Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí je jen kněžištěm tohoto plánovaného kostela).

Pořádně velký kostel postavil císař Justinián v šestém století (samozřejmě našeho letopočtu) a nazval jej Chrámem Boží Moudrosti - Hagia Sofia. Po dokončení stavby se tento kostel stal téměř na tisíc let největším chrámem světa, až v roce 1520 byl překonán katedrálou v Seville.

Dlouhou dobu pak byl největším kostelem světa Svatopetrský chrám ve Vatikánu. V některých ohledech zůstává stále největší, ale v mnoha ho překonal kostel v Pobřeží slonoviny.

Ten nechal postavit v letech 1985–1990 v hlavním městě Yamoussoukro (v dřívější vesnici, kde se narodil) Houphouët-Boigny, první prezident Pobřeží slonoviny po nezávislosti země na Francii. Prezident-diktátor byl ve své zemi značně populární celou dobu 33 let, kdy (až do své smrti) vládl. Na mramorové a žulové náměstí se sice vejde 300 000 lidí a dovnitř 18 000 osob (výstavba stála cca 300 milionů dolarů, údaje o ceně ovšem mají dost velký rozptyl 175–600 milionů dolarů), ale za posledních 25 let se kostel naplňoval jen velmi zřídka.
Délka baziliky (titul udělovaný kostelům – jedná se o papežský kostel) je 195 metrů, šířka 150 metrů. Šířka lodi je 55 metrů a výška 158 metrů. Průměr kopule (vnější) dosahuje 90 metrů.
¹⁾
Bazilika Panny Marie Královny míru, Pobřeží slonoviny

První baziliku nechal postavit papež Silvestr s podporou císaře Konstantina v roce 324 nad hrobem svatého apoštola Petra. Jeho hrob ovšem není běžně k vidění: návštěvy pohřebiště pod bazilikou, kde se hrob svatého Petra nachází, jsou možné pouze na základě zvláštního povolení, které uděluje „Fabbrica di San Pietro“. Vstup je povolen zhruba 250 návštěvníkům denně, skupiny jsou přibližně po 12 osobách, prohlídky se mohou účastnit pouze osoby starší 15 let - výjimky se neudělují.

Bazilika a náměstí, které vidíme dnes, jsou výsledkem přispění mnoha slavných umělců a architektů pod vedením několika papežů v průběhu staletí. Jejich snahou bylo prostřednictvím krásy a velkoleposti baziliky svatého Petra pomáhat v rozjímání o všudypřítomnosti Boha, stvořitele veškeré krásy, podílet se na velkém prožitku víry a vyvolat tak touhu po nebi.

Kopuli svatopetrského chrámu navrhl Michelangelo, který na bazilice pracoval nepřetržitě od roku 1547. Na sklonku jeho dlouhého života (zemřel v roce 1564 ve věku 89 let) stavba kopule ještě nebylo dokončena.
Po jeho smrti přešlo vedení stavby na Giacoma Della Portu, Michelangelova žáka, který zvýšil klenbu kopule asi o 7 metrů a dílo dokončil za pouhých 22 měsíců, v roce 1590, za pontifikátu papeže Sixta V.

Dvojitá kopule má vnitřní průměr 42,56 metru a výšku v horní části kříže 136,57 metru; lucerna je vysoká 17 metrů.

V západním světě posloužila svatopetrské kopule jako vzor pro pozdější stavby: mezi mnoha dalšími, i když vytvořené technicky odlišnými způsoby, jsou kupole svatého Pavla v Londýně (1675), Invalidovna v Paříži (1680-1691) a neoklasicistní střecha Kapitolu ve Washingtonu (1794-1817).

Fasáda je dílem architekta Carla Maderna, který ji dokončil v roce 1614. Je 114,69 m široká a 48 m vysoká, má řadu sloupů a korintských pilastrů, na nichž je umístěna impozantní římsa s centrálním tympanonem, zakončená balustrádou, na níž se tyčí třináct soch (vysokých téměř 6 m) se sochou žehnajícího Vykupitele uprostřed. Na nástavci je nápis, který připomíná, že práce byly provedeny za papeže Pavla V. Borghese (1605-1621).
Ve spodní řadě je pět vstupů do atria, nad nimiž je devět oken, z nichž tři mají balkony. Ústředním oknem je takzvaná „Loggia delle Benedizioni“ (balkon požehnání), z něhož papež bezprostředně po svém zvolení a u příležitosti Vánoc a Velikonoc pronáší svá přání s apoštolským požehnáním Urbi et orbi (Městu a světu).

Náměstí (Piazza) postavil Bernini v letech 1656-1667 za papeže Alexandra VII. (1655-1667). Stavba náměstí měla podle Berniniho určitou symboliku, protože kostel svatého Petra je předobrazem všech ostatních, musí mít portikus, který by s otevřenou náručí přijímal katolíky, aby je utvrdil v jejich víře, kacíře, aby je sjednotil v církvi, a nevěřící, aby je poučil o pravé víře.
V roce 1950, kdy byla na místě Spina di Borgo otevřena Via della Conciliazione, byla vybudována nová široká přístupová cesta k vatikánské bazilice, která sice zlepšila majestátní výhled na kopuli svatého Petra, ale zásadně změnila původní Berniniho návrh. Náměstí má mimořádné rozměry: je 320 metrů hluboké, jeho střední průměr činí 240 metrů a je obklopeno čtyřmi řadami 284 sloupů a 88 pilíři. Balustrádu nad sloupy korunuje 140 soch světců vysokých 3,20 m, které kolem roku 1670 vytvořili Berniniho žáci. Po obou stranách obelisku, který Domenico Fontana v roce 1585 přemístil do středu náměstí, jsou dvě velké kašny od Berniniho (1675) a Maderna (1614). Dole, u paty schodů, jako by věřící vítaly sochy svatého Petra a Pavla.

1. Luteránský chrám v Ulmu v Německu (založený ještě jako katolický v roce 1377, dokončený v roce 1890. Výška hlavní věže je 161,5 m (je to o 58,5 m více než katedrála v Plzni).
   
2. Bazilika Panny Marie Královny míru, Pobřeží slonoviny (Basilica of Our Lady of Peace). Výška: 158 m.
   
3. Kolínská katedrála Panny Marie a sv. Petra (Kolín nad Rýnem, Německo). Výstavba probíhala v letech 1248–1880. V letech 1880 až 1884 byla nejvyšší stavbou světa. Výška: 157 m.
   
4. Gotická katedrála Notre-Dame de Rouen (Francie). Výstavba probíhala v letech 1220–1877. Výška: 151 m.
   
5. Neogotický kostel svatého Mikuláše v Hamburku, Německo. Rok dokončení: 1874. Jedná se fakticky o ruiny (i když pečlivě udržované), protože kostel byl poškozen během 2. světové války a už nebyl znovu vystavěn. Výška: 147 m.
   
   
   Samotná věž kostela se na poštovní známku nedostala, pouze v rámci panoramatu celého města s lodí a Labem (známky z roku 1973 a 1889).

S výškou klenby je to ještě složitější, než s výškou věže, proto rozdíl mezi první a desátou v první světové desítce je jen okolo 3 m.

1. Katedrála sv. Petra (Saint-Pierre) v Beauvais, Francie – katedrála s nejvyšší gotickou klenbou světa (48 m).
   ^{2) 3)}
   Katedrála v Beauvais ukazuje soutěživost biskupů a měst ve 13. století o výšku klenby v katedrálách. Zároveň je zde vidět hranice možného v gotickém stylu. Klenba byla postavena v letech 1225 až 1272, ale její velká část se zřítila v roce 1284, což zastavilo práci. Jednotlivé klenby po stranách střechy byly následně zdvojeny a došlo k instalaci železných spojovacích tyčí. Současné spojovací tyče byly znovu instalovány v 60. letech 20. století, krátce poté, co došlo k odstranění originálů, ale pilíře začaly být při poryvech větru nestabilní.
   Po zřícení klenby ve 13. století se už žádní gotičtí stavitelé nesnažili vyrovnat katedrále v Beauvais v její výšce.
   Další neštěstí postihlo v roce 1573 transept (příčnou loď), kdy došlo ke zřícení věže nad přechodem. Po opravě jsou odlišené původní a nové části: nové nosné pilíře jsou vytvořeny z hladkého kamene, který je odlišuje od původních.⁴⁾ Po této nehodě už bylo po soutěžení a snahách dostat se ještě výš, a katedrála zůstala nedokončená (při srovnání s původními plány). Světový rekord ve výšce klenby ovšem katedrále zůstal.
   ⁵⁾
   
2. Bazilika sv. Petra ve Vatikánu (46 m)
   Klenba:
   
   Kopule:
   
3. Katedrála ve Florencii (45 m)
   Kopule katedrály Santa Maria del Fiore z 15. století, kterou navrhl Filippo Brunelleschi, je označovaná za největší cihlovou zděnou kopuli na světě. (Aby nedošlo k mýlce: za nejvyšší cihlovou klenbu na světě je považována ta, která stojí v Lübecku (Lübeck Marienkirche) s 38,5 m.)
   
   Foto: 2016 MaxPixel.net, ARCHI/MAPS ⁶⁾, ⁷⁾
4. Katedrála v Miláně (45 m)
   
   Foto: 2017 Hippopx.com, Jacques-Germain Soufflot ⁸⁾, ⁹⁾
5. Katedrála v Neapoli (Santa Chiara) (45 m)
6. Sagrada Família v Barceloně (45 m)

Ani u oltářů nemůžeme s úplnou jistotou určit vítěze. Situaci ještě komplikují výrobci dočasných oltářů, které mají obrovskou plochu, ale jsou funkční jen pár dnů. To je hlavně mexický sport vyrábět na Dušičky oltáře a po Dušičkách je zase rozebrat. V roce 2017 tak zapsali do Guinessovy knihy rekordů oltář ze Dne mrtvých v Pachuca ve státě Hidalgo - oltář měl rozlohu 767 metrů čtverečních. Předchozí rekord držel oltář o rozloze 558 metrů čtverečních, který byl vytvořen v roce 2014 na náměstí Plaza México v Mexico City.
Na výrobu koberce bylo zapotřebí 100 pytlů barevných pilin, na ozdobu schodů bylo použito 400 kilogramů pomerančů, 10 kilogramů arašídů, 100 kilogramů guavy, 400 kilogramů banánů a po 20 kilogramech kukuřice, dýní a tejocote neboli mexického hlohu.
Ofrenda, jak se oltář ve španělštině nazývá, měl všechny nezbytné tradiční prvky.¹⁰⁾

¹¹⁾

Za největší oltář na světě je považován ten, který se nachází v sídelní katedrále Panny Marie v Seville (Catedral de Santa María de la Sede) v Andalusii a tvoří ho více než 1000 postav světců.
¹²⁾

Katedrála Panny Marie v Seville je největší gotickou katedrálou na světě a čtvrtou největších církevní stavbou vůbec. Byla postavena v letech 1401 až 1506 na místě bývalé mešity (Po znovudobytí Španělska Ferdinandem III. byla bývalá mešita v Seville vysvěcena v roce 1248 jako kostel a začala sloužit křesťanským bohoslužbám). Po svém dokončení překonala ve velikosti dosud největší křesťanský chrám Hagia Sofia, který si svůj titul držel více než tisíc let.

Oltář z 15. a 16. století, který se nachází uvnitř této katedrály, je znám jako „Oltář svatého Kříže“ (Altar Mayor de la Catedral de Sevilla). Tento oltář je velmi významný a impozantní umělecký klenot zdobený bohatou sochařskou a řezbářskou výzdobou, která zahrnuje biblické scény a reliéfy, a je považován za jedno z nejvýznamnějších uměleckých děl v katedrále. Jeho výstavba probíhala postupně v průběhu více než jednoho století, přičemž se na něm podílelo několik mistrů, včetně Pietera Dancarta, Jorgeho Fernándeze Alemána, Aleja Fernándeze, Roque Balduque, Juana Bautisty Vázqueze a Pedra de Heredie.

První fáze výstavby oltáře probíhala od roku 1482, kdy vlámský sochař Pieter Dancart vytvořil oltářní obraz s téměř 30 metrů na výšku a téměř 20 metrů na šířku (přesněji 26 metrů na výšku, 18 metrů na šířku a 5 metrů do hloubky) a zabírá plochu více než 400 m². Zobrazuje několik úryvků z evangelia, popsaných více než 200 obrazy, zhotovenými z ořechového a kaštanového dřeva, které by se daly nazvat „největším dřevěným evangeliem na světě“, a mělo tedy velmi účinnou didaktickou a evangelizační funkci.
Čte se ve vodorovných řadách zvaných korpusy, a to zdola nahoru, přičemž ten, který se čte shora dolů, je centrální korpus, který je o něco širší než ostatní.
Postavy se zdola nahoru zvětšují, aby byla zachována souvislá vizuální perspektiva.

Obraz obsahuje čtyřiačtyřicet reliéfů a více než dvě stě postav světců a korunuje ho monumentální gotická kalvárie ze 14. století. Krucifix, který kalvárii vévodí, se tradičně nazývá Kristus z milionu, podle milionu milostí udělených obyvatelům Sevilly v době epidemií. Reliéfy na lavici oltářního obrazu jsou staré a zobrazují tři výjevy umučení svatých; jsou zde také pohledy na Sevillu a katedrálu. Uprostřed je nádherná gotická socha Panny Marie.

Druhá fáze začala v roce 1497 a trvala až do roku 1505, kdy na něm pracoval další vlámský mistr. Od roku 1505 do 1529 byl oltář dokončen pod vedením Pedra Millána a Jorgeho Fernándeze Alemána.

Nejvyšší gotický oltář na světě (oltář Mistra Pavla v kostele sv. Jakuba v Levoči – druhém největším kostele na Slovensku) má výšku 18,62 m. Je vyrobený z lipového dřeva, bez použití jediného hřebíku. V jeho přepážkách je vyobrazen výjev z poslední večeře. Sochy apoštolů pocházejí z původního oltáře z roku 1370 a k nim přibyly tři nadživotní sochy (socha Madony, sv. Jakuba – patrona města a socha sv. Jana s výškou 2,3 ​​m). Oltář zobrazuje i pět bran, které symbolizují pět ran Kristových. Svatostánek není součástí oltáře, nachází se těsně vedle něj.¹³⁾

Další, kdo považuje svůj gotický oltář za největší na světě, jsou Poláci. Oltář Zesnutí Panny Marie v Krakově, je všeobecně považován za jedno z nejvýznamnějších děl gotického umění v Evropě, ale výšky levočského oltáře rozhodně nedosahuje – krakovský oltář je vysoký 13 metrů. Velikostně tedy může levočskému oltáři konkurovat jen svou plochou a objemem, resp. celkovou váhou. Na oltáři je umístěno více než 200 figur, přičemž ty největší váží až 250 kg.
Pět panelů, které oltářní obraz tvoří, zabírá obrovskou plochu 866 metrů čtverečních.

Kmeny, z nichž byly nejvyšší postavy vyřezány, pocházejí z 500 let starých stromů, takže jejich stáří dnes přesahuje 1000 let.

Oltář dokončil na konci 15. století¹⁴⁾ mistr Wit Stwosz, který byl pozván do Krakova, když se radní města rozhodli, že chtějí nový, velkolepý oltář 30 let poté, co se zřítila střecha baziliky Panny Marie. Dvacetiletý sochař z Norimberka, kde byl známý jako Veit Stoss, strávil na práci celkem 12 let a dokončil ji v roce 1489, tři roky před první plavbou Kryštofa Kolumba do Ameriky. Město mu zaplatilo 2 808 zlatých, což byla částka rovnající se ročnímu rozpočtu Krakova. Kdyby mu dnešní vedení města vyplatilo roční rozpočet města, přišel by si na více než 7 miliard zlotých.

Středem oltáře je postava Panny Marie. Hlavní sousoší zobrazuje scénu zobrazující Pannu Marii, která připomíná „usnutí“ neboli smrt Panny Marie před jejím vzetím do nebe. Na panelech po obou stranách je 18 výjevů z Mariina života a u paty oltáře je Jesseho strom, který znázorňuje rodokmen její rodiny.
Apoštolům dal Stwosz rysy krakovských měšťanů. Zašel při tom tak daleko, že jsou jasně patrná jejich různá postižení, vady vzhledu, zdeformované ruce, naběhlé žíly na nohou a stopy po kožních chorobách.

V září 1939 se Poláci v čele s profesorem Jagellonské univerzity Karolem Estreicherem pokusili ochránit oltář před zničením a krádeží tím, že postavy rozebrali a na bárkách převezli po Visle do Sandoměře (Sandomierz). Němci je po upozornění brzy našli a na příkaz Hanse Franka, generálního guvernéra této části okupovaného Polska, odeslali figury i s oltářními rámy do Třetí říše. S pomocí Američanů je našel profesor Estreicher v Bavorsku, ukryté ve sklepení těžce bombardovaného norimberského zámku, díky čemuž se oltář v květnu 1946 vrátil vlakem do Krakova.
Po druhé světové válce bylo Stwoszovo mistrovské dílo konzervováno pouze jednou, a to v letech 1946 až 1950. Tehdy bylo pouze očištěno od nečistot a byly provedeny základní konzervační práce. Další restaurování oltáře proběhlo až v roce 2021 a celkové náklady dosáhly 13 720 000 zlotých.¹⁵⁾

Foto: Veit Stoss altarpiece in Kraków

• Nejstarší kostely na světě
• Nejstarší kostely v Čechách
• Největší kostely na světě
• Největší kostely v Čechách
• nejvetsi_hrbitovy_na_svete
• Architektonické slohy

• The World's Largest Churches



Počet shlédnutí: 312