Bretonci

Bednaříková Eva, Panská Pavla. Bretonci [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/bretonci

Bretaň je pro mnohé tajuplná země na pobřeží Atlantiku, opředená starodávnými keltskými legendami. Patří sice pomalu již pět set let k Francii, nicméně svým drsným charakterem připomíná spíše Irsko či Skotsko. Lidé obývající tuto část západní Evropy jsou hrdí a pracovití, a podobně jako třeba Skotové mají silný smysl pro národní identitu a věrně se drží svých tradic a kultury. Opravdu tomu tak je? To jsme se pokusily zjistit společně s touto prací. Cílem naší práce je seznámení s touto významnou evropskou minoritou, která je jediným zástupcem keltského jazyka na našem kontinentě. Specializovaly jsme se na obecnou charakteristiku tohoto regionu a obyvatel na něm žijících. První část je věnována geografickým a historickým charakteristikám. Ve druhé části jsme se zaměřily zejména na jazyk, bilingvní školy a identitu Bretonců. Důležitou součástí je také výzkum v podobě dotazníků podaných majoritě (Francouzům) i minoritě (Bretoncům), od kterého očekáváme hlubší pochopení jejich vzájemných vztahů a také bretonskou identitu.

Geografie

Bretaň (francouzsky Bretagne) je kraj v západní Francii na stejnojmenném poloostrově; 27 208 km². Je francouzským regionem rozčleněným na 4 departementy: Côtes-d'Armor, Finistère, Ille-et-Vilaine a Morbihan. Původně k Bretagni patřilo i území dnešního departementu Loire-Atlantique, jehož hlavní město Nantes bylo dříve hlavní město Bretagne. Jihovýchodní část Bretagne s Nantes byla od ostatní země oddělena francouzskou vládou v roce 1941, částečně kvůli rivalitě Nantes a Rennes, a pro každé z obou měst tak byl vytvořen samostatný region - Rennes se stalo novým hlavním městem regionu Bretagne, Nantes se stalo hlavním městem nového regionu Pays de la Loire. V roce 1980 bylo založeno hnutí Bretagne Réunie, které usiluje o znovupřičlenění Nantes a departementu Loire-Atlantique k regionu Bretagne. Bretaň se může se také pyšnit nejdelším pobřežím ze všech francouzských oblastí. Tradičně se tato oblast rozlišuje na pobřežní regiony a centrální regiony. Bretonci těmto oblastem říkají Ar Vor (moře) a Ar Goad (les). Reliéf je převážně skalnatý a bažinatý.¹⁾

Demografie

Bretaň má nyní asi 4 300 000 obyvatel. Z demografického hlediska sedmý nejsilnějí populační region Francie. Atraktivní region, který má vyšší přirozenou míru úmrtí než narozených. Nicméně s pomocí pozitivní migrací se obyvatelstvo neustále zvyšuje, především v Ille-et-Vilaine a Morbihan. Již tři ze čtyř Bretonců jsou imigranti, kteří se podílejí na dynamickém rozvoji regionu. Předpokládá se, že v roce 2030 bude v Bretani o 14 % obyvatel víc než v roce 2005.

Historie

etymologie

Název Bretaň pochází z latinského slova Britannia, které označovalo ve starověku tento poloostrov. Po pádu západní říše římské se zde usadili Bretonci a původní název Armorique (Armorika) nahradila Bretaň (Bretagne). Termín Armorique vychází z keltského slova aremorica a znamená „blíž moři“. V 11. a 12. století se někdy užívalo označení Letauia (fr. Létavie). Tento termín má také keltský původ (konkrétně ve velštině) a znamenal něco jako široká a plochá.

symboly Bretaně

Vlajka Bretaně se nazývá v bretonštině „Gwen ha du“ neboli „Bílá a černá“. Novodobá verze vlajky pochází z roku 1923. Levý horní kvadrant zahrnuje zbraně z Bretaně. Obvykle jich je 11. Bílé a černé pruhy na vlajce reprezentují 9 regionů Bretaně: 4 za regiony mluvící bretonsky a 5 za regiony, kde se mluví jazykem gallo. Tvorba této vlajky byla inspirována námořními vlajkami Velké Briánie, Spojených států a Řecka. Dnes tuto námořní vlajku můžeme najít na trojúhelníkovém štítě na radnicích a také na některých veřejných budovách v Bretani (např. Generální rada Loire-Atlantique).

Erb Bretaně se nosil na pažích jako štít bretonských vojáků ve 14. století. Krátce poté byl oficálně uznán jako erb knížetem Jeanem III. (v roce 1316) a používá se do dneška. Na bílém podkladě jsou vyobrazeny černé lilie v několika řadách.²⁾

historie Bretaně

Bretaň byla osídlena již od paleolitu. Pod názvem Armorica patřila do římské provincie Lugdunensis. Po příchodu Keltů do oblasti v 5. - 6. století nese dnešní název. Bretaň byla a zůstala keltská. Přítomnost tohoto původního evropského národa je prokázána už v 6. století př. n. l. Římané jej sice později zatlačili až na Britské ostrovy, ale v 5. a 6. století přišlo z oblasti Walesu a Cornwallu několik přistěhovaleckých vln keltských přesídlenců. Místní Galové však ochotně přijali jejich jazyk i prapůvodní zvyky a znovu tak budovali svou staronovou vlast. Někdy v té době dostala Bretaň i své jméno. Přistěhovalci nazývali poloostrov Breiz Izel (Malá Británie), později jen Brittany a z toho vzniklo Bretagne, česky Bretaň. Od 10. století byla Bretaň vévodstvím. Roku 1166 připadla sňatkem Anglii a v roce 1213 kapetovským hrabatům z Dreux. V roce 1379 získali vládu Montfortové. Dědička Bretaně Anna de Montfort byla nucena po vpádu francouzských vojsk zrušit sňatek z roku 1490 s Maxmiliánem I. Habsburským. Roku 1491 se provdala za Karla VIII. a roku 1499 za Ludvíka XII. Sňatkem dcery Claudie s francouzským králem Františkem I. v roce 1514 byla fakticky Bretaň připojena k Francii. V roce 1532 byla vyhlášena trvalá unie Bretaně a francouzské koruny. V období od 15. do 18. století je Bretaň důležitou lodní spojkou při zámořských objevech. Její obyvatelé jsou tradičně v opozici k centrální vládě a mají pro to své důvody, neboť Bretaň je po Korsice druhou nejchudší oblastí Francie. Po Velké francouzské revoluci byla Bretaň rozdělena do čtyř departementů. ³⁾

regionální hlavní město

Bretaň nikdy neměla své regionální hlavní město, bylo to způsobené hlavně tím, že se Bretonci v celé své historii snažili rozdělit sídla moci do více měst, místo do jednoho hlavního. Výkonné a soudní moci byly vykonávané v trojúhelníku Vannes - Nantes - Rennes. Dnes je Bretaň znevýhodněna absencí regoinální metropole v evropském měřítku. Snem Bretonců je součinnost měst Nantes a Rennes.

Náboženské vyznání

Již dávno před Kelty si neolitická populace stavěla dolmeny, které pravděpodobně sloužily za účelem pohřebním obřadů. Jejich funkce ale dodnes stále není objasněna. Otázkou je, zda vůbec měly náboženskou funkci. S příchodem Keltů se sem dostal druidismus, jehož přítomnost zde dokládají legendy a místní tradice spojené s druidskými zvyky. Křesťanství v Bretani převažuje katolické. Patronkou Bretaně je svatá Anna. Někdy je také přezdívaná Babička Bretonců. Za nejvíce uctívaného světce je považován Yves (bretonsky Erwan)(1253-1303), který byl kněz a právník a svůj život věnoval obraně a péči chudým.

Ve většině farností chodí věřící ke zpovědi jednou za rok při svátku světce z farnosti a tento svátek obvykle začíná průvodem. Tento svátek má však i svou pohanskou stránku v podobě stánků s nabídkou jídla a suvenýrů. Nejslavnější průvod je věnovaný svatému Locranu s procesím dlouhém 12 km a největší je věnován samozřejme svaté Anně.

Za posledních třicet let však, stejně jako jinde ve Francii, prudce klesl počet věřících, kteří se aktivně podílejí na duchovním životě farnosti. Kostely kromě sobot a nedělí zejí prázdnotou. Přesto se Bretonci snaží skrze výše zmíněné poutě tradici křesťanství alespoň částečně udržet v povědomí.

Kultura a média v Bretani

Kulturní tvořivost v Bretani (publikování, divadlo, zpěv, hudba, dramatické umění, apod.) vždy pomohla k udržení vitality bretonštiny a sloužila k uchování jazykového dědictví. V médiích se podařilo několika rozhlasovým stanicím vysílat v bretonštině (Arvorig FM Radio Kerne, Radio Bro Gwynedd, Kreiz Breizh a Radio France Bleu Breizh Izel). Bretaňské jazykové programy jsou vysílány na některých televizních kanálech (Francie 3 Ouest, TV Rennes, …) a je také internetové televizní vysílání. Vychází týdenní noviny a tucet měsíčníků, které jsou zveřejněny pouze v bretonštině a další noviny, které pravidelně publikují články, sloupky a hry v bretonštině.

Podnebí

Podnebí je oceánského charakteru. Tedy extrémně mírné, teplotní rozdíly mezi létem a zimou jsou kolem 15 °C. Je to způsobené blízkostí pobřeží. Je zde mírně teplé podnebí oceánského charakteru se silnými západními větry. Charakteristické jsou mírné zimy a relativně chladná léta.

Krajina

Vegetace je rozmanitá. Někdy se Bretani říká „Země hájů“. Po reorganizaci území v roce 1960 však došlo k výraznému úbytku velkých neobdělávaných ploch a zemědělství se zde stalo důležitým odvětvím.

Ekonomika

Zemědělství hraje v Bretani důležitou roli, zahrnuje 14 % produkce a stále více se zaměřuje na export. Další zásadní roli v regionu hraje rybolov. Je velmi rozmanitý a vyprodukuje se až 45 % domácí spotřeby, s roční produkcí 130 000 tun ryb a korýšů. V tomto regionu je také mnoho farem pro chov slávek a ústřic. Pokud se jedná o průmysl, tak nejdůležitější odvětví tvoří strojírenský a potravinářský průmysl. Zajímavostí jsou mořské řasy, které obývají hluboký oceán. V Bretani jsou využívány v několika oblastech: kosmetika, potraviny, zdravotní péče, textilie nebo k výrobě biopaliv do automobilů na naftu.⁴⁾

Kroje

Jestli je pro Bretonce něco typické, pak jsou to jejich kroje. Na tisícovkách pohlednic, obalech sušenek a průvodcích jsou vyobrazeni muži s širokými kalhotami a se zlatými zapínacími kabáty. Ženy na sobě nosí černé šaty se zástěrou a na hlavě mají čepičky. Dnes se kroje nosí jen velmi zřídka, pouze při velkých příležitostech nebo na festivalech. Dříve v krojích chodily ženy prodávat na trhy ručně udělané výrobky. Kroje jsou k nahlédnutí v bretaňských muzeích. V minulých letech bylo samozřejmostí, že minimálně každý člověk vlastnil jeden kroj. Dívky dokonce měly několik krojů, od svátečních až po smuteční. Cena těchto krojů je hodně vysoká a rodiny na ně musely často dost šetřit. Význam slova „bretonský kroj“ je v základu matoucí, neboť není pouze jeden, nýbrž celá řada krojů.

Gastronomie

Mezi základní potraviny patří samozřejmě ryby a mořské plody. V tomto regionu je více než kdekoli jinde na světě v průběhu sezóny stále dostatek produkce čerstvých potravin, mezi nejlepší patří ryby, mušle a krabi. Chuť je u mnoha nepřekonatelná. K úpravě většinou stačí pouze kvalitní koření a jako pití se podává bílé víno. Dále je velmi oblíbené grilovaní či flambování, v létě například humrů. Mezi oblíbené potraviny patří slané máslo. Ale místní delikatesou je bezpochyby slavný galette, slaný koláč s pohankou. Bretaň je bohatá na ovoce a zeleninu, maso a drůbež, vynikající ryby a mořské plody ulovené kvalifikovanými rybáři. Ti, co přijíždějí na návštěvu na tento poloostrov vždy ocení kvalitu těchto produktů. Typickým jídlem jsou palačinky na slaný nebo sladký způsob, dělané z pohankové či pšeničné mouky. Mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější pití patří samozřejmě víno, které se zde produkuje ve velkém. Dříve běžné každodenní pití pro zemdělece, námořníky a dělníky bylo jablečné víno, které se dnes podává v restauracích k masům. Dlouhou tradici zde též mají pivovary, již v 19. století zde byly desítky pivovarů. Nyní existuje 25 pivovarů, které produkují celou škálu chutí, z nichž některé jsou opravdu originální, například mořská sůl nebo pohanka. Celkem velkým paradoxem je, že se v Bretani téměř nikdo nevěnuje produkci sýrů. Naopak mléko a slané máslo je velmi oblíbené.

Jazyk

Bretonština je keltský jazyk a spadá pod britanické jazyky. Podobá se galštině a cornštině. Historie tohoto jazyka spadá až do starověku. Bretonský jazyk se používal ve velkých městech, při řece Loiře a také jako přirozená hranice mezi Francií a Bretaní. Používal se nezávisle na sociálních vrstvách a byl mateřským jazykem 90 % Bretonců, přestože francouzštinou v Bretani hovořila vyšší společnost do konce středověku.

Bretonština se historicky skládá ze dvou lingvistických skupin:

- la Basse - Bretagne na západě - kde se hovoří britanickým jazykem (příbuzný galštině a cornštině) známým jako bretonština

- la Haut - Bretagne na východě - kde se hovoří dialektem d'oïl: galština a současně le poitevin (románský dialekt)

Stejně jako mnoho jiných menšinových jazyků, tak i bretonštna a gallo ztratili velký počet mluvících a to zejména díky francouzskému státu, který vyžadoval ve všech regionech země úřední jazyk francouzštinu. Přestože počet lidí mluvících bretonsky jako svou mateřštinou klesá, je to třetí nejvíce používaný keltský jazyk po galštině a irštině. Z průzkumu v roce 1999 prováděném na 257 000 bretoncích nad 18 let v 5 regionech Bretaně bylo zjištěno následující :

- mezi 15 - 19 lety mluví bretonsky 0,5 % Bretonců

- v kategorii 20 - 39 let je to pouze 5 %

- celkem do 40 let mluví bretonsky kolem 13 000 Bretonců

V poslední době narůstají snahy o oživení místního tradičního románského jazyka Gallo. Současná francouzská administrativa umožňuje užívání místních jazyků v určitých regionech a obcích, na silničních značkách a jménech měst a obcí současně s francouzskou verzí. Jazyky se také vyučují na školách a mnoho folklórních sdružení se snaží o jejich oživení a posílení. Bretonský jazyk je jediný keltský jazyk, který nemá právní status a je nyní považován organizací UNESCO jako jazyk, kterému hrozí vymizení. Nicméně někteří obhájci bretonštiny si myslí, že za to může právě francouzský stát, který se odmítl přidat k Evropské chartě menšinových jazyků.⁵⁾

Dvojjazyčné vzdělávání

První škola Diwan s 16 žáky vznikla před téměř 20 lety, ale hned na začátku se vyskytlo mnoho problémů. Jedním z nicj byl názor, že bretonština je považována za zbytečný jazyk bez budoucnosti, ve kterém se nemůže vyučovat. Nakonec je Diwan v roce 1983 Ministerstvem školství uznána a dostává dotaci. Mezitím se počet žáků zvýšil z 16 na 223. V současné době má Diwan dvě vysoké školy a tři koleje. Všechny tyto instituce vzdělávají 1800 studentů. Zahrnují se sem i mateřské a základní školy. Jedním z hlavních cílů Diwan je dosáhnout vzdělávajícího systému, který umožňuje použít bretonštinu jako jazyk z mateřské školy na vysokou školu. Je důležité, aby mladí lidé neměli bretonštinu jako jediný mateřský jazyk, ale aby byli bilingvní. Bretonština a francouzština musí být na stejné úrovni. Tato bilingvní vzdělávání prvně projdou strategií ponoření. Tato metoda ponoření je založena z úspěšné zkušenosti v Kanadě, ale také například v Katalánsku. Obecné pravidlo pro vysoké školy Diwan je dvě třetiny výuky ve francouzštině a jedna třetina v bretonštině. Samozřejmostí je výuka dalších cizích jazyků, zejména angličtiny. Bilingvní systém umožňuje studentovi lepší osobní rozvoj, větší otevřenost, ale také větší kontrolu nad mechanismy jazyka a komunikace.⁶⁾

Pro nebo proti bilingvním školám?

V roce 1900 mluvilo bretonsky 75 % obyvatelstva Bretaně, nyní je to pouze 20 %. V roce 2030 bretonština možná úplně vymizí.

Co so o tomto problému myslí mladí Bretonci?

„Miluji svůj region a jeho kulturu. Bretonský jazyk je nedílná součást bretaňské kultury. Jsem rozhodně proto, aby bilingvinní školy existovaly“. Erouan

„Je normální, že jazyky mizí. Není možné proti tomu nic dělat. Učit se nyní bretonštinu je podle mého názoru nepřirozené“. Yvanne

„Tradice jsou důležité, nebylo by dobré na ně zapomenout. Za základ považuji, aby se bretonsky mluvilo a rozumělo“. Gaël

„Je důležité začít mluvit dvojjazyčně již od dětství, protože se to pak snáz učí. Na Diwanu se učíme bretonsky, francouzsky, anglicky a někdy také čvrtý světový jazyk!“ Morgane

„Podle mého názoru učit se mluvit jiným jazykem je jako učit se být otevřený a tolerantní. Je to svým způsobem takový opak rasismu“. Anaëlle

„Bretaň to je Francie a ve Francii je oficiálním jazykem francouzština. Jsem proti bretonským školám, protože to zbytečně jen podněcuje k odlišnosti a separaci“. Aurélie

„Mluvit bretonsky pro mě není výraz otevřenosti, ale spíš sklon se uzavírat. Učit se tento jazyk není krokem vpřed, ale zpátky“. Colin

„Učit se bretonštinu není tak užitečné, protože celý svět, když přijede do Bretaně mluví francouzsky. Myslím si, že by bylo se lepší se učit užitečnější jazyk ke komunikaci, kterým může být angličtina nebo španělština“. Arnaud⁷⁾

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

bretonsky: Dieub ha par en o dellezegezh hag o gwirio? eo ganet an holl dud. Poell ha skiant zo dezho ha dleout a reont beva? an eil gant egile en ur spered a genvreudeuriezh.

česky: Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Literatura a ústní tradice

Bretaň má silnou tradici ústního předávání. Legendy a pohádky se předávají už staletí. Velkou měrou tomu dopomáhají sběratelé písní a místních legend. Zajímavou postavou těchto bretaňských legend je postava Smrt, která svou specifickou povahou představuje pomyslného Bretonce jménem l’Ankou. Tato postava se většinou nachází ve skřípějících kárkách nebo na pobřežních bárkách a má za úkol převézt duši zemřelého. V těchto legendách se vyskytují postavy škodolibé nebo zlomyslné, vždy obdařené magickou mocí, zvané korrigans nebo poulpiquet. Dalším opakujícím se tématem je král Gradlon z města Ys a jeho dcera Dahud. Mýtus se týká konfliktu mezi starým náboženstvím Keltů a zavedením křesťanství.

Nejslavnějším sběratelem je Théodore Hersart, který je častým zdrojem inspirace bretonských umělců. Také François-Marie Luzel, který první použil vědecké metody při sbírání písní a pohádek, nebo například spisovatel Anatole Le Brazi popsal ve své knize La légende de la Mort (Legenda o smrti) názory na Bretonce.

Sdružení bretonských spisovatelů

Bylo založeno v roce 1978 Yannem Brekilien. Sdružuje spisovatele zabývající se bretonskou literaturou a poezií. Převažující téma je také právě Bretaň. Každý rok uděluje 6 literárních cen v několika kategoriích nazvaných Prix Breizh (cena Bretaně). Tito spisovatelé obdrží granty, které jsou financovány bretonskými nadačními fondy.⁸⁾

Bretonci versus francouzský stát

Jaký je vztah mezi Bretonci a francouzským státem?

Z rozhovorů týkající se autonomie Bretaně, které vedl Ronan Le Coadic s několika bretonskými respondenty vychází:

- 58,7 % respondentů nechce autonomii Bretaně, protože si myslí, že by to mohlo vést k izolaci

- 39,1 % odpovědělo, že vytvoření autonomie násilné a jenom by to vedlo k násilí

- 10,9 % by teoreticky tuto možnost akceptovalo

- 28,3 % se obává, že lidé, kteří by se zasloužili o vytvoření autonomie by byli extrémisté

- 8,7 % neporozumělo významu slova autonomie

Za předpokladu, že bychom tyto výpovědi zgeneralizovali na bretonské obyvatelstvo, tak by se dalo říct, že většina Bretonců o autonomii neusiluje a spíše zastává názor, že autonomie by podpořila izolaci od zbytku Francie.

Další částí rozhovoru byla otázka: Jaký vztah máte vůči majoritní Francii?

- nejčastější opovědí (38 %) byla : Bretaň je oddělený region Francie

- 31,4 % odpovědělo, že cítí být především francouzským občanem a Bretaň považují za součást Francie

- další skupina (26 %) byla tvořena lidmi se sklony k separaci Bretaně a nepovažovali se za francouzské obyvatelstvo (tvrdili, že jsou Bretonci ne Francouzi)

- 4,6 % lidí se považuje především za součást obyvatel Evropy, bretonskou otázku neřeší⁹⁾

Z odpovědí bylo patrné, že v Bretani je silné sociální zázemí a lidé jsou zde celkově spokojení. Je pro ně sice nepříjemé mluvit o nezaměstnanosti, ale nakonec říkají, že by stejně nikde jinde žít nechtěli. Vypovídají o tom také z analýzy Národní fronty, kde bylo zjištěno, že v Bretani je menší sociální neklid než jinde ve Francii. Ronan Le Coadic se snařil zjistit, co Bretonce ke spokojenosti vede a jeho verdikt je, že je to způsobené především venkovským stylem života v tomto regionu. Částečně to může být způsobené také jistou izolovaností Bretaně z geografického hlediska a právě to přimělo místní obyvatele držet více při sobě. Bohužel s nástupem moderní techniky v komunikaci se paradoxně lidé izolují sami.

Z metodologického hlediska jsme rozdělily naší práci na část teoretickou a empirickou. Hlavními zdroji při tvorbě teoretické části nám byly především knižní publikace, z nichž jedna byla zaměřena na představení Bretaně jako regionu a všedního života Bretonců. Druhá publikace byla věnována spíše historii a charakteristice Bretonců jako národa. Vzhledem k tomu, že publikací věnovaných k tomuto tématu v češtině je pramálo, byly jsme nuceny využít internetu. Cenným zdrojem nám byly oficiální stránky této minority a překlad z francouzské wikipedie.

Co se týče empirické části využily jsme primární techniku sběru dat. Jednalo se o mailovou komunikaci mezi námi a Francouzi (převážně studenty, z důvodu problémového získávání respondentů) formou dotazování, kdy jsme využily kvalitativní techniku, protože počet našich respondentů byl malý. Nevýhoda této techniky pomocí mailu je taková, že nám nedokáže podat dostatečné množství informací jako je to například u přímého dotazování, kde se můžeme doptat na další skutečnosti, které nám nebyly z rozhovoru jasné atd. Další nevýhodu je určitě jazyková bariéra, kdy se musí sjednotit dorozumívací jazyk. Zde pro nás nastal velký problém, protože na anglické maily nám nikdo neodpovídal. Až při přeložení do francouzštiny se zájem zvýšil. Tudíž je vhodné volit jazyk, který obě dvě strany akceptují a ovládají. S jazykovou bariérou také souvisí neporozumění otázek ze strany respondenta, s čímž máme zkušenosti také. Výhodu dotazování je časová a pěnežitá úspora, samozřejmě na úkor kvality a věrohodnosti práce.

V zadání práce byla zakomponována generační metoda, která by nás měla informovat ohledně vývoje minority, jejího jazyka, dodržování tradic atp. Jedná se tedy o jakýsi doplněk dotazování, kdy klademe stejné otázky odlišným generacím, tedy dětem, rodičům, prarodičům. Tato metoda existuje dvou, tří až čtyř generační, přičemž ta poslední není častá. Podařilo se nám získat výpovědi od osob, jejichž věk spadal do dvou generační metody. Bohužel starší osoby byly těžko k sehnání po internetu. Avšak tato metoda je na tak malém vzorku respondentů spíše zajímavostí, nežli nějakým generalizováním.

Knih o bretonské tematice je mnoho, ale bohužel v češtině jsou k nalezení minimálně. Jedná se především o cestovatelské průvodce. V zahraniční literatuře jsou psány publikace zvláště ve francouzštině a angličtině.

Publikace Bretonci od Patricka Galliou a Michala Jonese se věnuje podrobně historii Bretonců od pravěku až po 1. pol. 20. století. Literatury o Bretoncích ze současnosti je nedostatek.

Kniha Briena Bella Bretagne byla dobrým zdrojem informací z oblasti běžného života obyvatel, kultury, zvyků a tradic včetně folklóru. Publikace je sice psána jako obsáhlý turistický průvodce, ale nalezneme zde kapitoly od historie Bretaně až po stolovací návyky a průmysl. Nevýhodou je, že je psaná německy a český překlad bohužel neexistuje.

Zajímavým zdrojem informací týkající se Bretonců a jejich postojů k jejich identitě nám byly stránky bretonského sociologa Ronana Le Coadica. Svou vědeckou činnost zaměřil právě na menšinu Bretonců, protože sám mezi ně patří. Věnuje se výzkumům mínění, ale i publikační činnosti. S tímto pánem jsme se také zkontaktovaly a jeho výpovědi nám přispěly do zhodnocení bretonské minority ve vlastním výzkumu této práce. Malou ochutnávkou jsou jeho stránky: http://www.sociologie-bretagne.net/ , kde je k nalezení spousta článků k tomuto tématu. Článek týkající se bretonské identity jsme si dovolily ve stručnější formě publikovat v části I. naší práce.

Otázky na minoritní společnost

1. Vyhovuje vám současná míra autonomie (status), popř. jakého stavu byste v tomto ohledu chtěli dosáhnout?

2. Jste nějakým způsobem diskriminováni – pozitivně (zvýhodnění) či negativně? V případě, že ano, jakým způsobem?

3. Jak sami sebe, jako Bretonce, vidíte? Pokuste se charakterizovat bretonský národ.

4. Jak myslíte, že vás vidí majoritní společnost a proč?

5. Co považujete za hlavní atribut své etnicity a proč? (historie, území, jazyk, náboženství, ..?)

Anaëlle, 23let: je vysokoškolskou studentkou, která pochází z Brestu. Přestože v současnosti studuje v Paříži, má pozitivní vztah k rodnému regionu. Je sice hrdá na svůj bretonský původ, ale sama sebe považuje především za Francouzsku. Neví jak by měla bretonský národ uceleně charakterizovat. Podle ní jsou Bretonci lidé, kteří o historii svého původu ví a jsou na něj pyšní, přestože mezi mladými lidmi to zůstává jenom u povědomí. Tradice, které se udržovaly v minulosti zná zejména z vyprávění svých rodičů a prarodičů. Dnes už je tomu jinak, vztah k tradicím u mladých lidí je spíše pasivní. Bretonsky Anaëlle z části rozumí, ale v rodině už mluví jenom francouzsky. Zná pár lidí, kteří mají bretonštinu jako mateřský jazyk, ale prakticky ji nevyužívají v každodenním životě. Za hlavní atribut své etnicity považuje právě jazyk, který nejvíce vyjadřuje diferenciaci mezi Bretonci a Francouzi. Nikdy se nesetkala s negativní diskriminací, a ani s nikým, kdo by s ní měl zkušenost. Nemyslí si, že by Bretonci usilovali o autonomii a současný stav je vyhovující.

Ronan, 46 let: je sociolog původem z Paimpol v Bretani. Ve svých odpovědích byl velmi stručný a odkázal nás na svoje internetové stránky: http://www.sociologie-bretagne.net/ Je autorem několika knih o bretonské tématice a věnuje se prostřednictvím dotazníků výzkumu mínění mezi Bretonci. Z toho lze čekat, že odpovědi nejsou tolik autentické, ale spíše vylývají z jeho výzkumů. O autonomii Bretaň neusiluje, jelikož má dobré vztahy s Francií, která se ji snaží také podporovat. Například tomu bylo u schválení bilingvinní školy Diwan, kde se vyučuje bretonština, prestože Francie se snaží kulturu a jazyk národnostních menšin spíše potlačovat. Z jeho výzkumů vyplývá, že Bretonci nejsou znevyhodňováni. Je to dáno možná tím, že se od majoritní společnosti nijak neodlišují, tak jako například muslimové se svým oděvem. Mezi hlavní atributy považuje především bretonštinu a její snahy o udržení, například i fromou televizního a rozhlasového vysílání.

Otázky na majoritní společnost

1. Co si myslíte o Bretoncích , jací jsou (jak je vnímáte)?

2. Myslíte si, že jsou nějak diskriminováni či zvýhodňováni oproti majoritním Francouzům? Pokud ano, napište nějaké příklady.

Sophie, 25 let: Sophie je francouzská studentka, která považuje Bretonce za normální Francouze, kteří dodržují tradice a jsou hrdí na svůj původ. Obdivuje na nich to, jak dokáží předávat své tradice z generace na generaci. Není si vědoma toho, že by byli Bretonci vůči Francouzům diskriminováni, ale možná je to tím, že se s tím nikdy nesetkala.

Romain, 21 let: Neví o Bretoncích mnoho, jelikož pochází z opačné strany Francie - jihovýchodu. Bretaň navštívil dvakrát. Podle jeho názoru je to velice krásná země, kde je všude moře Myslí si, že Bretaň je pro turisty velice atraktivní lokalita, přestože většina turistů nevnímá odlišnost původu zdejších obyvatel, jak z historického tak z lingvistického hlediska. Romain si myslí, že Bretonci se prvé řadě považují za Bretonce, přestože národností přísluší k Francii. Podle jeho názoru je bretoský status komplikovaný a proto se stát snaží to kontrolovat, protože by se snadno mohlo stát to, co můžeme vidět na Korsice. Slyšel o tom, že Bretonci mají různá privilegia například dálnice zdarma.

Z výše uvedených názorů vyplývá, že soužití mezi majoritou a minoritou je bezkonfliktní. Bretonci jsou podle Francouzů menšina, která není nijak znevýhodňována a ani Bretonci se tak necítí být. Mezi mladými francouzskými lidmi je povědomí o Bretoncích, ale povětšinou ani netuší, že nemají své kořeny ve Francii a jejich původní jazyk není francouzština (románský jazyk), ale bretonština, která se řadí mezi keltské jazyky. Jazyk Bretonci považují za nejvýznamnější atribut své etnicity. Velký důraz kladou na svůj původ a historii. V dnešní době nejsou tradice a zvyky tak důležité, ale může to být způsobeno jiným stylem života. Zajímavým zjištěním pro nás bylo, že naši respondenti se ke své národnostní identitě nestaví tak vřele, jak bychom čekali. Cítí se býti v prvé řadě Francouzi. Tento fakt může být způsoben všeobecně známým postojem francouzské vlády vůči menšinách ve Francii, zejména v podobě potlačování kultury těchto menšin.

Wikipédia: L'encyklopédie libre: Bretagne [online]. [citováno 18. 3. 2009]. Dostupný z WWW: http://fr.wikipedia.org/wiki/Bretagne

Patrick, Galliou, Michal Jones, Bretonci, Praha, Nakladatelství Lidové noviny, s.r.o., 1998

Brien Bell, Bretagne, Berlin, Apa Publications, 1989

Počet shlédnutí: 90