Vykonávání muslimských modliteb v Sýrii, Iráku a ČR

Tereza Pekárková, Denisa Černá, Natalia Doboš, Nikola Jirmanová, Jana Šmídová. Vykonávání muslimských modliteb v Sýrii, Iráku a ČR. Hospodářská a kulturní studia (HKS) | Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2016 http://www.hks.re/wiki/ls2016:islam4

https://www.euroskop.cz/gallery/66/20066-islam_modlitba.jpg

Islám je jedno z největších světových náboženství. Dnes o něm slyšíme téměř pořád a všude. Proto bychom Vám chtěly trochu přiblížit toto náboženství a zaměřit se na modlitby, protože vykonávání každodenních modliteb je jeden z pěti pilířů islámu a je považována za základ náboženství. Každý muslim, který nedodržuje modlitby a nemá pro to rozumnou omluvu, se dopouští vážného přestupku a hříchu. Mysl muslima by měla být vždy obrácena k Bohu a jeho jazyk by měl být plný slov chvály a slávy Boží. Rozebíráme-li islámskou modlitbu, zjišťujeme, že nejde jen o prázdné recitování ze Svaté knihy nebo fyzické pohyby. Islámská modlitba je způsob rozumové meditace, duchovní oddanosti, morálního růstu a fyzického cvičení.

Cílem této práce je zjistit, jestli prostředí, kde převládá jiné náboženství než islám a kde jsou jiné tradice a zvyky, ovlivňuje nějakým způsobem plnění této povinnosti. Konkrétněji nahlédneme do světa Sýrie a Iráku, kde budeme zkoumat jejich rozdíly týkající se modliteb. Samozřejmě se budeme věnovat i České republice a jak zvládají tuto povinnost muslimové žijící tady. V neposlední řadě se zmíníme o tom, jakým způsobem je ovlivněno chození do mešity přestěhováním do nemuslimské země.

Pro geografické srovnání byly zvoleny státy z Asie a to konkrétně Sýrie a Irák. Tyto dva státy jsme vybraly proto, protože spolu sousedí a byly jsme zvědavé, jak moc se liší nebo neliší vykonávání modliteb v těchto státech. Dalším důvodem bylo i to, že naši respondenti pocházejí z těchto zemí a nyní žijí v České republice. Paní Sáňková, která pochází ze Sýrie, tam prožila 20 let svého života a nyní žije již 25 let v ČR. Pan Ahmed pochází z Iráku, kde žil 29 let a již 10 let žije také v ČR. A poslední respondent je Vladimír Sáňka, který se narodil a žije v České republice, má za manželku paní Sáňkovou a v roce 1994 konvertoval k islámu.

Jak je ovlivněno vykonávání každodenních modliteb prostředím?

1. Co cítí věřící při modlitbě?
2. Jak zvládají tuto povinnost muslimové žijící v ČR?
3. Jakým způsobem byla ovlivněna modlitba přestěhováním do nemuslimské země? (v našem případě to je ČR)

Modlitbami a ostatními tradicemi islámu v České republice se zabývá Miloš Mendel v knize Muslimové a jejich svět. Autor se zaobírá historií tohoto světového náboženství, jeho rozšířením ve světě, hlavními zásadami muslimské víry, vztahem muslimů k jiným náboženstvím (křesťanství, judaismus) a západní civilizací, postojem české společnosti k islámu, islámskými zvyky, islámskou modlitbou, islámským náboženským právem (šarí'a) a vysvětluje rovněž význam nejrůznějších pojmů spojených s islámem např. chalífát, vezír, atd. Chalífát je počeštěný výraz pro arabský termín chiláfa, islámský stát řízený chalífou. Původně znamenal území, na němž je uplatňována moc obce věřících. Insituce chalífátu vznikla po smrti proroka Mohameda roku 632. Vezír byl ministr vlády nebo vysoký pověřený hodnostář, rádce chalífy.

Zvláštní kapitolu věnuje modlitbě autor ʿAbd al-ʿĀtī Ḥammūda ve své knize Zaostřeno na islám. V této kapitole autor vysvětluje význam modlitby, kdy a za jakých podmínek se vykonává, také vyjmenovává druhy modliteb, seznamuje čtenáře s časovým rozložením modliteb, očistou před modlitbou, svoláváním k modlitbě a v neposlední řádě se samotným prováděním modlitby. Dále poučuje čtenáře, jak se modlitby dají zkrátit či nahrazovat. Některé krátké pasáže z Koránu se recitují při různých příležitosti, jako jsou vstup na člun nebo do letadla, jízda nebo řízení auta, narození dítěte, sňatek, nebo odchod a návrat domů. Příklad krátké pasáže z Koránu je „Ve jménu Alláha Milosrdného, Slitovného. Při osudu! Věru že člověk spěje v záhubu! Kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali a vzájemně se k pravdě a trpělivosti nabádali.“ (Korán 103:1-3). ¹⁾

Všeobecně se islámem zabývá Lukáš Lhoťan v knize Islám a islamismus v České republice. Práce se zabývá stručnou historií muslimských komunit na našem území zhruba od 30. let do současnosti. Začíná to obdobím do roku 1934, kdy na našem území byla jen neorganizovaná společenství. Od roku 1934 až do roku 1938 započaly první pokusy o ustanovení muslimských obcí, kdy došlo k prvnímu rozdělení muslimské obce na dvě skupiny. A to obec založena pod taktovkou egyptského velvyslance Beje a B. A. Brikciuse. Poté jsou v knize zmíněny roky 1945 - 1989, kdy došlo k oficiální nečinnosti muslimské obce. Na počátku 21. století došlo k rozpadu muslimské komunity v ČR kvůli osobním sporům, ideologickým rozdílům a selháním. Dále kniha obsahuje přehled muslimských organizací působících na našem území jako například: Tureckou mešitu v Praze, Islámskou nadaci v Praze a v Brně, Šíitskou organizaci kolem iráckých šíitů, atd. Také kniha popisuje strukturu zdejší muslimské komunity, věnuje se způsobům propagace islamismu mezi muslimy a veřejným aktivitám islamistů a vysvětluje pojem islamismus. Americký politolog Daniel Pipes tvrdí, že je potřeba rozlišovat pojem islám a islamismus. Islamismus vysvětluje jako radikální utopickou ideologii a přirovnává ji k fašismu a komunismu. Podle Miroslava Mareše, předního českého odborníka na extremismus a terorismus, islamismus lze chápat ve dvou základních pojetích. Za prvé se vztahuje k politickému využití islámu (a jeho základní knihy koránu) jakožto faktoru ovlivňující politické a vládní uspořádání. Druhé a užší pojetí se vztahuje k nedemokratickému zneužití islámu k politickým účelům. Islamismus v tomto pojetí požaduje, aby byl veškerý soukromý i veřejný život podřízen dogmatickým výkladům práva šarí'a a aby bylo ve jménu islámu nastoleno a udrženo nedemokratické politické panství. Kniha obsahuje také citáty z publikací a to nejvíce z publikace Povolené a zakázané v islámu. Příklad: „A neberte si za manželky ženy (polyteistky nebo ateistky), dokud neuvěří: věřící otrokyně je lepší než nevěřící žena, i když vás přitahuje. A nedávejte své dcery polyteistům nebo ateistům, dokud nevěří, neboť věřící otrok je lepší než nevěřící, i když se vám líbí.“ Dále kniha obsahuje úryvky projevů nebo profily islamistů. Některá jména islamistů: Samer Shehadeh, Lukáš Větrovec, Vladimír Sáňka, Jana Al Oukla a další.

Knihou islámu je Korán, za nejlepší překlad do češtiny se považuje vydání významného českého arabisty Ivana Hrbka z roku 2012.

V této práci byli použity kvalitativní výzkumné metody a pro sběr dat bylo zvoleno interview.

Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Jeho cílem je porozumět a rozpoznat význam získané informace. Metodologie výzkumu není vytvářena dopředu, ale formuje se v průběhu sběru dat. Interview jako technika sběru dat je konverzace, při které shromažďujeme informace. Interview může být standardizované, semistandardizované nebo nestandardizované. Standardizované interview má pevně daný rámec, přesně dané znění otázek a řadíme ho mezi kvantitativní výzkum. Semistandardizované interview je něco mezi standardizovaným a nestandardizovaným interview. U toho interview jsou připraveny základní otázky a podle odpovědí na tyto otázky navazují doplňující otázky, které celé interview rozvíjí. Nestandardizovaný rozhovor znamená, že tazatel nemá konkrétní plán, jak bude interview probíhat, dává tomu volný průběh.

Před zahájením výzkumu bylo hodně času věnováno odborné literatuře, která významně pomohla prohloubit znalosti daného tématu a získat tak nezbytné informace, které byly použity jako teoretický základ vlastní práce.

Pro náš výzkum jsme použily kvalitativní výzkumné metody, konkrétně nejdříve jsme použili nestandardizované interview, ale již u prvních otázek během rozhovoru s manželi Sáňkovými se tento postup jevil jako kontraproduktivní, a tak jsme přešly k rozhovoru semistandardizovanému. Našim respondentům jsme pokládaly otázky, které jsme potřebovaly k našemu výzkumu a dále jsme je nechávali doplňovat další podrobnostmi. K dispozici pro tento výzkum byli respondenti z Iráku a Sýrie, kteří jsou schopni porovnat vliv prostředí na dodržování tradic. Dále respondent pocházející a žijící v ČR, který do našeho výzkumu přispěje evropským pohledem a názorem na celou záležitost.

Ahmed nám ochotně sdělil své názory a pohledy ohledně Islámu a jejich zkušenosti s průběhem modliteb. U manželů Sáňkových mluvila především paní Sáňková a její manžel jí doplňoval.

Pasportizační údaje respondentů:

• pan Ahmed – (39 let, pochází z Iráku, v ČR žije 10 let)
• paní Sáňková – (45 let, pochází ze Sýrie, v ČR žije 25 let)
• pan Vladimír Sáňka - (57 let, Česká republika)

Něco o islámu

Islám je nejmladší ze tří monoteistických náboženství, druhý nejrozšířenější hned po křesťanství. Islám je především praktické náboženství, zdůrazňuje rovnost všech muslimů před Bohem a prosazuje sociální spravedlnost. Díky tomu se v minulosti šířil i mírovou cestou a menší skupiny lidí hlásících se k islámu jsou roztroušeny po celém světě. Muslimové jsou nejrychleji rostoucí komunitou na světě, a proto se dá jen těžko geograficky určit, kde všude muslimy najdeme. Nejvíce muslimů žije na asijském a africkém kontinentu, kde mezi státy s nejpočetnějšími vyznavateli islámu je Indonésie a Indie. Islám je státním náboženstvím ve všech arabských státech kromě Libanonu, dále také v Indonésii, Pákistánu, Íránu a Bangladéši. Mnoho muslimů nalezneme i v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu, Tádžikistánu či Uzbekistánu. ²⁾

Základní knihou islámu je Korán, veršovaná sbírka božích sdělení, která podle muslimů obsahuje doslovné zjevení Mohamedovi. Bývá srovnáván s křesťanskou biblí. Ačkoliv se toto srovnání nabízí, od bible se korán odlišuje formou i obsahem.

V islámu existují dvě větve – sunnité a šíité. Sunnité tvoří více než 80 % všech muslimů. Zatímco počet stoupenců šíitského islámu je odhadován na 10–15 % z celkové muslimské populace. Za sunnity se označují ti muslimové, kteří již od roku 632 (rok 10 podle islámského kalendáře) po smrti Mohameda uznali za jeho nástupce Abú Bakra. Jejich protipólem se stali šíité, kteří tvrdili, že titul chalífy by měl dědičně připadnout Mohamedově rodině, konkrétně jeho zeti Alímu.³⁾Oficiálně se ale zástupci obou větví uznávají navzájem jako muslimové, což je zřejmé například při tradiční pouti do Mekky, které se šíité běžně účastní pospolu se sunnity.

Pět pilířů islámu je základem života každého muslima, do kterého patří:

- Vyznání víry (Šaháda)

- Modlitba (Salát)

- Náboženská daň (Zakát)

- Pouť (Hadždž)

- Půst (Saum)

Modlitba (Salát)

Salát označuje povinné denní modlitby muslima, které je povinen vykonávat pět krát denně, a to v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za úsvitu. Modlitby muslim vykonává směrem k Mekce, přičemž forma konání je přesně předepsána. Zvláštní místo mezi modlitbami zaujímá páteční polední modlitba, k níž se místní muslimská obec shromažďuje v mešitě jako k hlavní bohoslužbě. Ḥammūda ʿABD AL-ʿĀTĪ ve své knize uvádí: „Užitek, který člověk získává z islámské modlitby, je neměřitelný a požehnání modlitby přesahuje lidskou představivost. Není to jen pouhá teorie nebo konvenční domněnka, je to úchvatný fakt a duchovní zkušenost. Následuje vysvětlení účinnosti islámské modlitby.

1. Posiluje víru v existenci Alláha a v Jeho dobro a přenáší tuto víru do nejskrytějších koutů lidského srdce.

2. Oživuje tuto víru a činí z ní v praktickém životě tvořivou sílu.

3. Pomáhá člověku, aby si uvědomil přirozené a pudové směřování k velikosti a vysoké morálce, k výtečnosti a k růstu ctností.

4. Očišťuje srdce a rozvíjí mysl, zušlechťuje svědomí a uklidňuje duši.

5. Upevňuje v člověku prvky dobra a slušnosti, potlačuje zlo a sklony k nepatřičnému chování.„ ⁴⁾

Je velmi složité volit slova, která by správně vystihovala úplný význam islámské modlitby, lze však říci, že v modlitbě podle Ḥammūda ʿABD AL-ʿĀTĪ jde o: „1. Posilování disciplíny a síly vůle; 2. Procvičení oddanosti Stvořiteli a všem hodnotným cílům; 3. Bdělou připomínku Stvořitele a neustálého odhalování Jeho dobroty; 4. Pěstění duchovna a morální ryzosti; 5. Průvodce po nejpříjemnější životní stezce; 6. Ochrana před necudností a zlem, před Zblouděním a odchýlením od správné cesty; 7. Projev pravé rovnosti, pevné jednoty a bratrství; 8. Výraz díků Alláhu a vážnosti k Němu; 9. Směřování k vnitřnímu míru a stabilitě; 10. Bohatý zdroj trpělivosti a odvahy, naděje a důvěry. To všechno je islámská modlitba, tohle vše umí člověku dát.“ ⁵⁾

Každý muslim, jak muž, tak i žena, má povinnost konat modlitbu a musí být duševně zdravý a svéprávný. Dále relativně zralý, což znamená, že bylo dosaženo puberty a to je obvykle kolem čtrnácti let. Co se týká žen, tak ty nesmějí vykonávat modlitby, když mají menstruaci nebo jsou v šestinedělí. Pauza od modlení poté trvá maximálně deset, respektive čtyřicet dní. Za těchto okolností jsou ženy od modliteb osvobozeny a nemusejí je tedy ani nahrazovat. Podle Miloše Mendela ⁶⁾: „ Modlitbu smí provádět pouze dospělý a mentálně způsobilý člověk. O tom, od kolika let se má modlit dítě se jednotlivé právní školy přou stejně jako o míře psychické nezpůsobilosti. Modlitby v rituální podobě je dočasně zproštěn člověk na cestách, který nemá k jejímu uskutečnění vhodné podmínky - například si nedovede zajistit rituálně čisté místo nebo si v cizím, případně nepřátelském prostředí není schopen zjistit přesný směr Mekky. Takový člověk se může pomodlit i v duchu a soustředit se na tím vřelejší sepětí s Bohem. Šarí'a pamatuje i na množství výjimečných životních situací, v nichž je věřící modlitby zproštěn nebo má úlevy. Platí to hlavně pro stavy fyzické slabosti v důsledku hladomoru, běžného onemocnění , náhlé nevolnosti, chronického průjmu, chorob pohybového ústrojí, kómatu nebo postižení Alzheimerovou chorobou.„ Podle Ḥammūda ʿAbd al-ʿĀtī ⁷⁾ modlitba neplatí, pokud nejsou splněny podmínky jako například: „a) Očista neboli rituální omývání (tzv. wudú); b) Čistota celého těla i oděvu a místa modlitby - musejí být zbavena veškeré špíny a nečistot; c) Oděv musí vyhovovat morálním zásadám, nahota musí být zakryta. Muži musí mít tělo zakryto alespoň od pupku po kolena. U žen musí být zakryto celé tělo kromě tváře, rukou a chodidel. Obě pohlaví nesmějí mít při modlitbách oděv z průhledné látky; d) Mít úmysl vykonat modlitbu. Úmysl vychází ze srdce a nevyslovuje se nahlas.“ Každý muslim musí provést přinejmenším pět denních modliteb v každou určenou dobu, nemá-li ospravedlnitelný důvod k nevykonání modliteb dohromady nebo k vykonání modliteb opožděně. Modlitby podle času vykonávání podle Ḥammūda ʿAbd al-ʿĀtī jsou:

„1. Časná ranní modlitba (salátu l-fadžr), kterou lze konat kdykoliv mezi úsvitem a východem slunce.

2. Polední modlitba (salátu z-zuhr). Tuto modlitbu lze konat od okamžiku, kdy slunce začne sestupovat ze zenitu, až do okamžiku, kdy je na poloviční cestě k západu. Jestliže například slunce zapadá v sedm hodin odpoledne, pak čas této modlitby začíná období další modliteb. Nemáte-li ho k dispozici, spolehněte se na svůj nejlepší úsudek.

3. Odpolední modlitba (salátu l-´asr), kterou lze vykonat v druhé polovině odpoledne, tedy hned po vypršení období polední modlitby až do západu slunce.

4. Modlitba po západu slunce (salátu l-maghrib). Čas této modlitby začíná hned po západu slunce a končí, jakmile na západním nebi zmizí červánky. Doba, během které lze konat tuto modlitbu trvá jednu hodinu až do západu slunce.

5. Večerní modlitba (salátu l- ´išá), jejíž čas nastává hned po zmizení červánků na západě (asi hodinu a půl po západu slunce).„ ⁸⁾

Miloš Mendel ⁹⁾ ve své knize uvádí: „Modlitby se počítají od západu slunce, kdy se má vykonat první z nich (salát al-maghrib); 2. salát al-išá - nejdříve dvě hodiny po setmění; 3. salát as-subh - za svítání; 4, salát az-zuhr - v době, kdy je slunce v zenitu, a 5, salát al-asr - v pozdním odpoledni. Modlitba se nemusí vykonat hned po výzvě muezina, dnes nejspíše po výzvě ve sdělovacích prostředcích nebo svolávání z ochozů minaretů, nýbrž kdykoli v čase mezi dvěma azány (výzvami k modlitbě). Časy modliteb nejsou po celý rok stejné. Dříve se určovaly podle postavení Slunce nebo míry soumraku, dnes v souladu s astronomickými údaji. Přesné údaje o době počátku modlitby vycházejí každý den ve sdělovacích prostředcích. Optimální rozdělení časů modliteb je vlastně možné jen v oblasti subtropického pásma, kolem obratníku Raka, případně Kozoroha. V jiných časových pásmech, například za polárním kruhem, podléhají modlitební časy zvláštním ustanovením učencům, kteří k tomu účelu vydávají speciální fatwy.“

Pokud se muslim nestihne pomodlit ve stanovenou dobu (např. kvůli práci), může si to později nahradit. Záměrné a bezdůvodné vynechávání modliteb je však považováno za těžký hřích.

Bohoslužby se v islámu konají ve prospěch lidstva. Modlitba je prostředkem, kterým lidé mohou hledat naději, útěchu a spásu. Modlitba umožňuje člověku najít útočiště a sílu a to mnohem větší, než si člověk umí vůbec představit. Je to tak, jak to tvrdí Svatý Korán: „Držme krok s modlitbou, vždyť modlitba drží lidi od nemravnosti a zla“. (29:54) ¹⁰⁾

Vlastní výzkum

Modlitby, jako jeden z pěti pilířů islámu, jsou nedílnou součástí života muslimů. Je jasné, že jejich vykonávání a podmínky k jejich dodržování jsou ovlivněné prostředím, ve kterém muslim žije. Rčení „jiný kraj, jiný mrav“ je v tomto případě opravdu výstižné.

Pravdivost tohoto výroku svými slovy stvrdila již první respondentka, paní Sáňková. Na začátku rozhovoru zmínila, jak jí po přestěhování do ČR nemile překvapilo dodržování manželského slibu, konkrétně věrnost, lépe řečeno nevěra, partnerů. Jelikož v Sýrii, odkud pochází, jsou sňatky domluvené rodiči. Lidé si nemohou vybrat s kým chtějí žít, tak jako v ČR. Myslela si, že když je lidem tato možnost, což ona sama vnímá jako výsadní právo, poskytnuta, lidé se nepodvádějí, protože k tomu potom nemají žádný důvod. Dále byla zaskočena, jak málo se rodiny a přátelé v ČR scházejí.

Na otázku ohledně modliteb, zda se modlí spíše za něco nebo k někomu odpověděla paní Sáňková: „Jenom před Alláhem smíme klečet, pocit že On je všemohoucí.“ Ahmed odpověděl, že se také modlí k Alláhovi a až po skončení modlitby se člověk může modlit za něco nebo za někoho. Může tedy poprosit Alláha, ale jen tehdy, pokud je to s dobrým úmyslem. Dále uvedl, že po skončení modlitby otáčí hlavu doprava a pak doleva a tím, že pozdravuje andělé, která má na obou ramenou se slovy: „Salam aleykum“.

Paní Sáňková dále navázala na rozdělením modliteb na povinné (fard), a sice účast na shromáždění v pátek odpoledne a pohřební modlitba. Pokud muslim tyto modlitby nedodržuje, páchá vážný a trestuhodný hřích, nemá-li ovšem rozumnou omluvu. Dále na dobrovolné (wadžib a sunna), což jsou modlitby doprovázející ty povinné a shromáždění u příležitosti dvou velkých svátků (Íd). Jejich nedodržování je vážná nedbalost a zasluhuje výtky. Konečně modlitby nepovinné, což jsou modlitby v kteroukoliv denní nebo noční dobu. Zvlástní význam mají dvě období, a to konec noci před úsvitem a půlnoc. Existuje ještě jedna modlitba navíc, opět nepovinná. Jedná se o modlitbu teráwíh (ar. salátu ´t-terawíh), čímž se myslí noční nepovinná společná modlitba během ramadánu.

To, co pociťují během modlitby je podle slov paní Sáňkové u každého jiné. Nicméně by měl být člověk klidný a vyrovnaný. Měl by se snažit odpoutávat od každodenních starostí a soustředit se pouze na rozmluvu s Alláhem. Říká se, že Bůh se nedívá na vzhled člověka, na to, jak stojí nebo jak se tváří. Dívá se jestli je plně odevzdaný Alláhovi. Modlitba upevňuje v člověku prvky dobra a slušnosti, potlačuje zlo a sklony k nepatřičnému chováni. Ahmend nám na otázku, co pociťuje při modlitbě, odpověděl jen krátce a to: „Člověk se musí odpoutat od všeho světského a soustředit se pouze na modlitbu.“

Během bohoslužby čtou Kázání (chutba), které se skládá ze dvou částí. Každá začíná chválou Boha a modlitbami žehnajícími proroku Muhammadovi. V první části se musí recitovat některé pasáže z Koránu a musí se vysvětlit, aby se mohly využít k nabádání a kárání. Na konci první části si imám v sedu krátce odpočine, pak povstane a přednese druhou část svého kázání. V kázání lze probírat obecné muslimské záležitosti. V druhé části se imám modlí především za obecné blaho všech muslimů. Poté se vykoná iqámah a pak dvě povinné části pod vedením imáma, který slyšitelně recituje Fátihu a další úryvky z Koránu. Pak modlitba končí. Věřící jednotlivě a potichu vykonají dvě sunny. Pokaždé se čte i něco navíc z Koránu. Záleží na imámu, co zrovna vybere.

Na otázku, zda chodí pan Ahmed do mešity nám odpověděl, že když žil ještě v Iráku, tak do mešity chodil často se svojí rodinou, ale po přestěhování do ČR přestal do mešity chodit. Po vyslovení jména proroka ještě dodávají tato slova jako výraz úcty a vděku, říkají je v arabštině, kde zní „salla lláhu alajhi wa sallam“.

Dlaně držené před sebou znamenají, že člověk prosí Boha o odpuštění, o zdraví blízkých apod. Znamení na konci připomíná mytí obličeje, jinak nemá žádnou hlubší podstatu, jak nám řekl pan Sáňka. Ahmed nám řekl, že on se modlí tak, že má ruce pokrčené a dlaně má spojené před břichem. Toto držení má znamenat poslušnost před bohem. Dále zmínil, že modlitba musí proběhnout pět krát denně a má být rozdělena. Pokud ale člověk ze závažných důvodů nemůže modlitbu vykonat, lze ji nahradit v jiném čase. A nakonec dodává, že se modlí vždy směrem k Mekce.

Na otázku, zda se něco změnilo po přestěhování do ČR, se nám pan Ahmed svěřil, že se sice úplně neodvrátil od víry, ale že začal žít tak, jak se žije na západě a v Iráku se toho chování považuje za nepřípustné. Například chodil na diskotéky nebo měl vztahy s opačným pohlavím beze sňatku. Na vykonávání modliteb ale nezanevřel. Dodržuje víru a tradice ne navenek, ale vnitřně tzn., že se snaží pomáhat chudým, nelhat, nikomu neubližovat a vést obchody čistě. Avšak některé zvyklosti mu přece jen zůstaly. Nepije alkohol a vykonává modlitby.

Dále uvedl, že si nepřál, aby jeho dcery nosily do školy na hlavě šátek a to z důvodu, aby kvůli tomu neměly nějaké nepříjemnosti. Dále ještě vysvětluje: „Aby se na mé dcery nikdo škaredě nedíval, neurážel je apod..“

Jak jsme se mohli dozvědět, pan Ahmed po přestěhování do ČR stále dodržoval vykonávání modliteb. Avšak se nám přiznal, že je pravidelně vykonává pouze doma. Necítí se tu svůj, nejspíš protože je zde v modlitebně více národů.

Cílem práce bylo zodpovědět předem danou výzkumnou otázku, a to zda je ovlivněno vykonávání každodenních modliteb prostředím. Tato otázka byla rozšířená o několik podotázek.

Z provedeného rozhovoru bylo zjištěno, že prostředí velmi ovlivňuje nejen provádění modliteb, ale celé dodržování pravidel a zásad islámu. Po přestěhování se pro respondenty změnilo téměř vše, nejen jejich náhled, ale i právě víra v praxi. Nepřestali vyznávat hodnoty islámu, ale životní hodnoty naší společnosti zásadně transformovaly a změnily jejich víru a její praktikování. Přísloví „jiný kraj, jiný mrav“ se ukazuje jako naprosto vystihující.

Paní Sáňková uvedla, že je to u každého jiné. Nicméně by měl být člověk klidný a vyrovnaný. Měl by se snažit odpoutávat od každodenních starostí a soustředit se pouze na rozmluvu s Alláhem. Říká se, že Bůh se nedívá na vzhled člověka, na to, jak stojí nebo jak se tváří. Dívá se, jestli je plně odevzdaný Alláhovi. Modlitba upevňuje v člověku prvky dobra a slušnosti, potlačuje zlo a sklony k nepatřičnému chováni. Ahmend nám na otázku, co pociťuje při modlitbě, odpověděl jen krátce a to: „Člověk se musí odpoutat od všeho světského a soustředit se pouze na modlitbu.“

Když žil pan Ahmed v Sýrii chodil s celou svojí rodinou na modlitby do mešity. Od té doby, co žije v ČR, vykonává modlitbu doma, protože se v mešitě při modlitbě necítí svůj. Paní Sáňková uvedla: „Jenom před Alláhem smíme klečet, pocit že On je všemohoucí.“ Dále nám vysvětlila rozdělení modliteb. Povinné modlitby (fard) a účast na shromáždění v pátek odpoledne a na pohřební modlitbě. Dále na dobrovolné (wadžib a sunna), což jsou modlitby doprovázející ty povinné. Dále modlitby nepovinné, což jsou modlitby v kteroukoliv dobu. Ještě byla zmíněna speciální nepovinná modlitba „modlitba navíc“, neboli teráwíh (ar. salátu ´t-terawíh), což je modlitba během ramadánu.

Pan Ahmed se nám přiznal, že se po přestěhování do ČR neodvrátil od víry, ale podřídil se našemu stylu života. Například začal chodit na diskotéky, měl vztah s ženami beze sňatku nebo třeba nechce, aby jeho dcery nosily pokrývku hlavy. Paní Sáňková uvedla, že ji nemile překvapilo dodržování nebo spíše nedodržování manželského slibu. V Sýrii je totiž zvykem, že sňatky jsou domluvené, proto necháme, že v u nás si jsou lidé nevěrní i přes to, že si partnera vybrali. Dále byla udivena, jak málo se navštěvují příbuzní navzájem.

V současné politicko-společenské situaci pro nás byl výzkum přínosný hlavně z hlediska proniknutí do mysli a myšlenek lidí ze zcela jiné perspektivy, tedy „těch druhých“. Více jsme se utvrdily, že vše záleží na konkrétní osobě. Nelze říci, že některé náboženství a jeho příznivci jsou lepší či horší než my, nebo než vyznavači jiné víry. Neměly bychom ale zapomínat, že každý z nás má svůj subjektivní názor a náhled, tím pádem bychom měli být tolerantní a otevření. Všichni máme stejné právo na názor a všechny názory jsou stejně hodnotné. Nemusíme s někým souhlasit, ale musíme se vzájemně respektovat.

Internetové zdroje

DISCOVER ISLAM. What are the five pillars of Islam? [online]. IslamWeb.cz, [cit. 17.6.2016]. Dostupné z WWW: http://www.islamweb.cz/objevte_islam/indexp.htm

KERMALLI, Fatima. The power of prayer in Islam. duben 2003. [cit. 6. 9. 2016]. Získáno přes databázi PROQUEST

MODLITBA (SALÁ). [online]. IslamWeb.cz, [cit. 15.6.2016]. Dostupné z WWW: http://www.islamweb.cz/elknihovna/zni/modlitba.htm

Knižní zdroje

ʿABD AL-ʿĀTĪ, Ḥammūda. Zaostřeno na islám. Nové, přeprac. a opr. vyd. Překlad Bob Hýsek. V Praze: Ústředí muslimských obcí, 2010. ISBN 978-80-904373-6-4.

KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Vydání 2. Česká zemědělská univerzita v Praze. © 2016

MENDEL, Miloš. Muslimové a jejich svět: o víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2016. ISBN 978-80-86779-42-3.



Počet shlédnutí: 178