Anna Ivanova. Krymští Tataři. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2017. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/ls2017:krymsti_tatari

obrázek č.1: Krymská Tatarská vlajka ¹⁾

Vlastnictví Krymského poloostrova o celkové rozloze 26 860 km2 (o něco více než Morava) ležícího v severní části Černého moře je aktuálně kontroverzním tématem světové politiky. Některými státy je poloostrov považován za součást Ruska, pro jiné je okupovaným územím Ukrajiny.

obrázek č.2: Jižní pobřeží Krymu, Anna Ivanova ²⁾

Krym má různorodé etnické složení. Obyvatelstvo tvoří Rusové, Ukrajinci, Krymští Tataři, dále se zde vyskytují Bělorusové, Arméni, Ázerbájdžánci, Řekové, Uzbeci, Korejci a Karaimové. Během historie tento vyprahlý, stepní region s nedostatkem sladké vody přilákal mnoho národů, protože měl vždy strategický význam a vlastnění Krymu znamenalo mít kontrolu nad Černým mořem a sousedními regiony. Z toho důvodu se na Krymu již od 10. století postupně usazují různé národy a kmeny jako Taurové, Skythové, Řekové, Gótové, Kipčaci, Mongolové, Tataři, Turkové, ale také obyvatelé Janova či Benátčané. Každý z těchto národů představuje jednu etapu ve vytváření jednotného národa Krymských Tatarů, který si spravedlivě zasloužil status autochtonních obyvatelů Krymu. Po dobytí Krymu Kateřinou II a následným přílivem ruských přistěhovalců Krymští Tataři postupně pod nátlakem pronásledování, válek a hladomoru přestali utvářet většinu populace a jako menšině je Krymským Tatarům nyní odpírána jejich autochtonnost.

Tato práce se zabývá krymskou tatarskou minoritou, zejména samotným vývojem krymského tatarského národa s důrazem na zkoumání jejich etnické identity pro co nejlepší pochopení jejich sebeuvědomění a také seznámení se s jejich kulturou a tradicemi. Velká část práce je věnována tragickému osudu Krymských Tatarů a zejména zodpovězení otázky, jak se krymským Tatrům podařilo udržet identitu navzdory dlouhému pronásledování. Současná situace na Krymu není pro mnoho Tatarů považovaná za mírový stav a práce ukáže, jaká je nálada v tatarském prostředí na Krymu, co vlastně Tataři chtějí a očekávají od budoucnosti.

Cílem práce je stručně charakterizovat tatarskou minoritu na Krymském poloostrově. Tato práce bude zaměřena nejen na jednotlivé prvky jejich etnické identity, ale na formování tatarského národa s ohledem na nejdůležitější historické události, které mohly mít vliv na formování jejich národního sebeuvědomění i na jejich postavení v rámci Krymu. Co a jak ovlivnilo formování etnické identity Krymských Tatarů? Na výzkumnou otázku navazují dílčí výzkumné podotázky:

Podotázky

* Jak probíhala etnogeneze Krymských Tatarů? * Co považují Krymští Tataři za hlavní prvky své etnické identity? * Jaké události během historie měly největší vliv na formování minority Tatarů na Krymu? * Co Krymským Tatarům napomáhá udržovat jejich etnickou identitu? Jakým způsobem probíhalo a probíhá předávání etnické identity dalším generacím? * Jaké je dnešní postavení minority s ohledem na události roku 2014 a jejich vzájemný vztah s ruským obyvatelstvem?

Dějinami Krymských Tatarů se zabýval významný historik Valerij Vozgrin, který ve své knize Historické osudy krymských Tatarů³⁾, zkoumal etnickou historii původních národů Krymu od doby železné do začátku 20. století. Tato kniha je pro nás důležitá, protože dobře popisuje, jak Tataři přišli před mnoha staletími na Krym a proces jejich etnogeneze. Kromě toho jsou v díle zaznamenány výzkumné materiály, archivní dokumenty, eseje zahraničních historiků a mnoho dalšího, jež dává dohromady úplnou informací o všech etapách a klíčových událostech v historii krymského tatarského národa. Komplexní pohled na historii a kulturu Krymských Tatarů podává publikace Briana Glyna Williamse The Ethnogenesis of the Crimean Tatars - An Historical Reinterpretation⁴⁾

Vyčerpávající informace o krymském tatarském etnosu a o vývoji jeho tradiční kultury můžeme nalézt v knize Krym. Květenství národních kultur. Tradice, zvyky, svátky, rituály od autorského kolektivu Niny Malyshevy a Niny Voloshchuk. ⁵⁾ Tato publikace se skládá z několika samostatných částí a zahrnuje popis kulturních prvků všech etnických skupin krymského poloostrova. V tomto díle, které se dotýká Krymských Tatarů, jsou popsány rodinné obřady a kalendářní svátky tatarského národa, která doplní znalosti o pravidlech, výchově a tradicích tohoto etnosu.

Tématem deportace se zabýval krymský tatarský spisovatel a novinář Dagdži Timur. Jeho dílo Stalinova genocida a etnocid krymských Tatarů⁶⁾ obsahuje více než 50 tajných materiálů Ústředního výboru CPSU, KGB a ministerstva vnitra, dále potom dopisy a stenogramy vedoucích stran, týkající se otázky o Krymských Tatarech. Čtenáři mají možnost vidět obraz tragédie krymského tatarského národa, který v důsledku deportace roku 1944 utrpěl nenapravitelné ztráty a ocitl se na pokraji úplného vyhlazení. Dílo obsahuje také statistické údaje o počtu Krymských Tatarů během let, mezinárodní úmluvy o prevenci genocidy, trestní řád, příkazy NKVD a NKGB o vystěhování Krymských Tatarů, stejně jako dokumenty národního hnutí Krymských Tatarů, v nichž si dali za úkol vrátit se na KrymPři dalším zkoumání tématu deportace nám pomůže článek Aydingüna Ismaila a Aydingune Ayşegül Crimean Tatars Return Home: Identity and Cultural Revival.⁷⁾ Tato publikace analyzuje interakci Krymských Tatarů s ostatními etnickými skupinami v centrální Asii během deportace a její vliv na národní identitu Tatarů. Popisuje také kulturní obrození Krymských Tatarů od 1989 roku až po jejich návrat domů na Krymský poloostrov.

Současné situaci na Krymu je věnován článek Markety Zídkové a Hynka Melichara Crimean Tatars Before and After thé Annexation of Crimea: Identity, Societal Security, and thé Prospects of Violence ⁸⁾ ve kterém se analyzuje postavení Krymských Tatarů před sjednocením Krymu s Ruskem a po příchodu ruské vlády. Analýza z počátku poskytuje komplexní přehled o vývoji Krymských Tatarů jako národa se zaměřením na problematiku identity, nacionalismu, kulturních i etnických hrozeb. Druhá část analyzuje moderní hrozby krymské tatarské identity ze strany proruských úřadů na Krymu.

Metody

V této práci byly využity jak kvalitativní, tak i kvantitativní výzkumné metody. Z kvantitativních metod jsem zvolila především dotazovaní přes sociální sítí (na začátek výzkumu) a standardizovaný strukturovaný rozhovor během terénu. Technika dotazovaní z hlediska metodologie méně náročná, ale zároveň méně relevantní a nepříliš systematická výzkumná metoda. Hlavní charakteristikou je absence procesu výběru respondentů. Výběr probíhá tzv. samosběrem, neoslovují se respondenti, ale jejich účast je čistě dobrovolná. Pro potřeby praktické části prací je dobrá v kombinaci s dalšími metodami. Je aplikovatelná například pro celkové hodnocení společenského problému, zjištění nálady. Může sloužit pro pilotní studii k danému tématu a být předskokanem pro stanovení výzkumného problému.⁹⁾ Co se týče techniky strukturovaného rozhovoru, tak pro daný výzkum je velice vhodný, protože můžeme samostatně řídit dostatečné množství rozhovorů. Na rozdíl od dotazníků je u tohoto šetření vyšší návratnost a často i validita získaných dát. Data z takového interview se snadněji analyzují, protože jednotlivá témata se lehce v přepisu rozhovoru lokalizují. Tento typ rozhovoru je vhodný, pokud ho nemáme možnost opakovat a máme málo času se respondentovi věnovat. Nevýhodou je, že omezuje možnost vzít v úvahu individuální rozdíly a okolností. Zároveň tak omezuje i varietu poskytovaných informací. ¹⁰⁾

Při práci s respondenty jsem také zvolila kvalitativní přístup, zejména techniku hloubkového rozhovoru prostřednictvím dotazníku s polostrukturovanými a otevřenými otázkami. Dana technika je vhodná v situacích, kdy potřebujeme poznat problém v co nejširším kontextu a potřebujeme různé názory pro odhalení důležitých nových souvislostí. Cílem je tedy zkoumat příčiny a motivaci chování a jednání. Nemusíme pracovat s hypotézami, můžeme je díky němu teprve utvářet. ¹¹⁾ Výhodou této techniky je především získání podrobných výpovědí, protože je založena na přímém kontaktu s respondenty a tazatel má možnost buďto měnit pořadí otázek, nebo je doplňovat pro další upřesnění odpovědí. Během terénního výzkumu byla také použita technika zúčastněného pozorování. Zúčastněným pozorováním je možné popsat, co se děje, kdo nebo co se účastní dění, kdy a kde se věci dějí, jak se objevují a proč. Tato strategie se používá v etnografickém výzkumu nebo v případových studiích, které se soustřeďují na hloubkový popis a analýzu nějakého jevů. Zúčastněné pozorování je zvláště vhodné v daném výzkumu, protože existují velké rozdíly mezi pohledy členů a nečlenů sledované skupiny, a jev není přístupný pohledu osob mimo skupinu. ¹²⁾

Při psaní teoretické části práce jsem zvolila studium dokumentů, zejména literárních rešerší v elektronické podobě, různých článků či publikací získaných prostřednictvím databází ProQuest a Scopus. Užitím tohoto přístupu jsem zjistila faktické údaje o Krymských Tatarech jako například informace o etnogenezi i další důležité historické události. Prozkoumala jsem také dostupné informace o jazyce, náboženství a statistických údajích o počtu obyvatel v čase. Získala jsem takto představu o tom, kdo jsou Krymští Tataři, což v budoucnu velice pomohlo při interakci s respondenty. Nevýhodou této výzkumné metody je pak neověřitelnost získaných dat, proto jsem práci opřela také o kvalitativní metody zkoumání, které by měly pomoct ověřit nebo vyvrátit dříve získané údaje a pomoci k zodpovězení výzkumných otázek.

Respondenti a provedení terénního výzkumu v rámci projektu „Pestrá Evropa“.

V počáteční fázi hledání respondentů jsem zveřejnila příspěvek na sociální sítí VKontakte, že hledám predstavitele Krymských Tatarů, abych se seznámila s jejich kulturou a zeptala se zatím na pár otázek. K mému překvapení se ozvalo 12 lidí žijících v Praze, ale ve výsledku jsem pouze s jedním navázala přímý kontakt a popovídala si s ním přes Skype. Další hledání respondentů přes sociální sítě VK a Facebook také nepřineslo požadované výsledky. Lidé ignorovali mé zprávy nebo jen slibovali, že se k tomu dostanou později. Praktická část práce byla tedy pozastavena až do provedení výzkumu přímo na poloostrově v rámci projektu Pestrá Evropa, který proběhl 8.-19. srpna. Během toho se podařilo oslovit 12 lidí a s každým byl proveden hloubkový rozhovor.

Udaje o respondentech

Před odjezdem jsem připravila dotazník obsahující 45 otázek. Terénní výzkum byl započat ve městě Sevastopol, kde byla možnost zastavit se u příbuzných. Samotné město nebylo úspěšným místem pro provedení výzkumu, protože počet Krymských Tatarů je zde velice malý - asi 3000 lidí (0,75% z celkového počtu obyvatel města). Dále jsem podle předběžné domluvy prostřednictvím sociálních sítí Vkontakte pokračovala do města Simferopol, kde jsem se po 3 dny nacházela ve krymské tatarské komunitě. Ve městě bydlí asi 30.000 Krymských Tatarů (8,8% z celkového počtu obyvatel), což v podstatě také není hodně, ale na rozdíl od jiných měst, kde Krymští Tataři žijí rozptýleně, v Simferopolu žijí Tataři kompaktně ve vesnicích, jež byly ještě donedávna považovány za nelegálně ovládaná teritoria přistěhovalců navrátivších se po deportaci z Uzbekistánu. Dále jsem byla v tomto městě pozvána, abych strávila noc u velké tatarské rodiny a díky jejich pomoci se mi konečně podařilo najít vhodné respondenty, kteří odpovědím na mé otázky věnovali dostatek času a pozornosti.

obrázek č.3: Simferopol: Rodina Zijatdinovych, Anna Ivanova ¹³⁾

Jako posledné přišlo na řadu město Bachčisaraji, kam jsem odjela s novými krymskotatarskými přáteli a navštívila jsem místní památky jako Chánův palác nebo etnografické muzeum Dervish-evi. Toto okouzlující město se dá nazvat jedním z nejkoloritnejšich míst na Krymu. Kdysi bylo hlavním městem vlivného Krymského chanátu (od 15. do 18. století). Uchránilo svůj jemný východní kolorit a také staré budovy v byzantském a osmanském stylu. Toto město nás seznámilo s kulturou a historií krymských Tatarů.

Etnogeneza Krymských Tatarů

Vědci vedou nekonečné debaty a diskuse o původu Krymských Tatarů. Mnoho z nich se domnívá, že Krymští Tataři jsou potomci mongolské Zlaté hordy, která se usadila na poloostrově v první polovině 13. století. Tento názor zakořenil po ruské anexi Krymu v roce 1783 a hned byl zahrnován do oficiální verze ruské historiografie, takže z něj většina z vědců, především rusové, vychází při popisu formování Krymských Tatarů. Ve skutečnosti to ale byl jen krok ve složitém staletém etnogenetickém procesu.

V současné době vědci nalézají na severním pobřeží Černého moře a na Krymu kořeny Krymských Tatarů v podobě archeologických nálezů z doby železné i bronzové. Představiteli jedné z těchto kultur jsou Taurové ( X st. př.n.l.), autochtonni obyvatelé krymského poloostrova, kteří osídlili horské a podhorské oblasti poloostrova a bezpochyby zanechaly stopu ve hmotné kultuře národů na Krymu. Společné kořeny s Taury měly Kimmeriové (10-7 st.př.n.l) a již v 7. století př. n. l. se objevila na Krymu Skytská kmenová aliance, základem které je Altaj - kolébka tureckých národů. ¹⁴⁾ Nálezy dále ukazují, že se zde vyskytovali také Řekové z Milétu, Sarmati, římští legionáři (1 st.n.l.), Gótové (3 st.n.l. Rozšířily Křesťanství), Hunové (ušli dlouhou cestu z Mongolska a Altaje a usadily se na Krymu ve 4. st. n. l. a od té doby se vedle křesťanstvím na Krymu rozšířil i Tengrismus.), kočovní Bulhaři, Chachaři, Pečeněhové. Tyto kmeny se na poloostrově vyskytovaly v různých obdobích a hrály významnou roli v integračních procesech etnické skupiny Krymských Tatarů. Zvláštní pozornost si zaslouží Kipčakove (Polovci), kteří osídlili celý poloostrov v 11 st.n.l. s výjimkou jeho horské části. Tento kočovný, turecky mluvící národ se stal jádrem, ve kterém se asimilovaly zbytky kmenů Pečeněhů, Bulharů apod., které se usadily na poloostrově již dříve. ¹⁵⁾ Právě s příchodem Kipčaků na Krym zde začaly po staletí působit také turecké národy. Hlavním městem na poloostrově se stal Sudak. Od 13. století se Kipčakove definitivně spojili s původním obyvatelstvem a od Tengrismu se obrátili k Islámu. V roce 1299 na krymské území vstoupili mongolští dobyvatelé a od té doby se poloostrov stal součástí Velké Hordy.¹⁶⁾

Dá se říct, že pro krymské obyvatelstvo tyto události proběhly bez jakýchkoliv otřesů, protože se vojáci Zlaté hordy usadili na území krymského poloostrova klidně. Nezničili původní způsob života Kipčaků ani města. Dobyvatelé a poražení začali žít na Krymském poloostrově prakticky bez konfliktů a postupně si na sebe zvykali. Je divné, že se právě Kipčakové asimilovali s mongolskými dobyvateli a předali jim svůj vlastní jazyk. Později se z kipčackého jazyka vytvořil základ pro jazyky tatarské, krymsko-tatarské, kazašské a také baškirštiny.

Takže ve 13. století se na poloostrově vyvinuly téměř všechny etnické skupiny, z nichž se za dvě století vytvořil nový národ - Krymští Tataři. Když mluvíme o etnickém složení Krymu, je těžké ignorovat Benátčany a původní obyvatele Janova, kteří tvořili velkou část městského obyvatelstva Krymu v průběhu 13 až 17 století. ¹⁷⁾ V průběhu let se ale zcela začlenili mezi Krymské Tatary.

V současné době se Krymští Tataři skládají ze tří hlavních subetnických skupin: stepní Tataři (Nogajové), horští Tataři (Tatové) a pobřežní Tataři (Jalybojlové). Ty se liší jak v kultuře, tak v hospodářství.

obrázek č.4: Enver Ismailov (popularní krymsky kytarista). ¹⁸⁾

Nejpočetnější skupinou tatarských obyvatelů na Krymu byli Tatové. Před deportací žili v horách a podhůří na sever od pobřežních Tatarů a na jih od Nogaju. Mísily se v nich geny téměř všech kmenů a národů, které na Krymu působily ve středověku jako Taurové, Skythové, Sarmati, Alani, Gótové, Řekové, Čerkecové, Chachaři, Bulhaři, západní Kipčakové a další. ¹⁹⁾ Na pohled jsou Tatové podobní lidem ze střední a východní Evropy. Vyznačují se vysokým vzrůstem a často zde můžeme spatřit i zcela světlé typy lidí. Historikové se stále dohadují o původu slova „Tatové“. Podle jedné verze se tak nazývali křesťané v době krymského chanátu, kteří se obraceli na muslimskou víru. Tatský dialekt má prvky jak kypčacké, tak i oguzské, řecké a arabské jazykové podskupiny. Moderní literární krymská tatarština je založena právě na tomto dialektu. ²⁰⁾

obrázek č.5: Aziz Abdulajev (krymský -tatarský politik) ²¹⁾

Nogajsky typ Krymských Tatarů se zformoval ve stepních oblastech poloostrova. U Nogajů se mísila krev Kipčaků a částečně také Nogajů (lidé, kteří nyní žijí na severním Kavkazu od nich dostali svůj název). Pokud jde o zevnějšek, tak má většina ze stepních Tatarů mongolské prvky. Charakterizují se menším vzrůstem, žlutou či tmavou pleti, která se často přechází do měděné až červené barvy. Mají také úzké tmavé oči, malý a téměř vždy zploštělý nos, černé vlasy a nepříliš husté vousy. ²²⁾Tyto rysy tedy jasně poukazují na přítomnost mongoloidního rasového komplexu, který je typický pro středověké obyvatele jižních ruských stepích - mongolských Tatarů, kteří se mísili s Kipčaky. Dialekt patří do kypčacké skupiny turkických jazyků. ²³⁾

obrázek č.6: Emirali Ablajev (krymský muftí). ²⁴⁾

Tak se nazývají rodáci jižního pobřeží Krymu. Pobřežní Tataři jsou potomci Řeků, Gótu, Turků, Čerkesů a Janovanů (Italů). ²⁵⁾ Co se jejich zevnějšku týče, mají Jalybojlové větší vzrůst ve srovnání s ostatními podskupinami a také velké oči. Podle rasového původu patří pobřežní Tataři spíše ke středomořské rase a podobají se Řekum, Italům a Turkům. Najdou se mezi nimi ale také členové s výrazně severskými rysy - světlá kůže i vlasy a modré oči. Nářečí patří k oguzské skupině tureckých jazyků velmi blízké Turečtině. Slovní zásoba obsahuje hodně prvků z italštiny a řečtiny. ²⁶⁾

Etnická identita krymských Tatarů

Než přistoupíme k odpovědím našich respondentů, je důležité pochopit, co je etnická identita. Etnickou identitu můžeme chápat jako etnické sebeuvědomění. Jedná se o kognitivním emoční proces, při kterém si lidé v koncentrované formě uvědomují, že patří k dané etnické komunitě na základě určitých charakteristik. Toto uvědomění je založeno na pocitu odlišování se od ostatních („my-oni“, „jsem Krymský Tatar, protože …“) a také pochopení společného původu a historického osudu. Důležitým prvkem je také přítomnost mateřského jazyka, náboženství, kulturních odlišností a dalších „objektivních“ rysů. Etnická identita se formuje v raných fázích socializaci jedince a je vyjádřena v sadě určitých vzorců chování, které se aktivují automaticky a jsou společné pro danou etnickou kulturu. ²⁷⁾

Při zkoumání otázky, z jakých prvků se skládá etnická identita Krymských Tatarů, se respondenti nejčastěji shodovali na náboženství a jazyce. Dále zmiňovali kulturní zvláštnosti jako je všeobecná pohostinnost, vztah k rodině, tradice a výchova. Přikvapila mne oddanost Krymských Tatarů ke své zemi a také jak drahocenný význam pro ně má Krym a jakým zármutkem pro ně bylo nacházet se tak daleko od své vlasti, což potvrdil téměř každý respondent. Právě oddanost ke své zemi se ukázala jako hlavně rys etnické identity Krymských Tatarů. Při odpovídání na otázky nezapomínali ani na události z roku 1944, protože tragické vyhnanství a dlouhá léta nuceného pobytu v cizině se staly jedním z hlavních faktorů jejich národního sebeuvědomění.

Kultura a tradice * Náboženství

Krymští Tataři vyznávají islám sunnitského typu. Historicky islamizace Krymských Tatarů probíhala souběžně se formováním jejich etnosu a byla dlouhotrvající. Většina populace Krymu přijala Islám v době Krymského Chanátu a předchozího období Zlaté hordy. ²⁸⁾V současné době je na Krymu asi 300 muslimských komunit, doslova každá vesnice osídlená Tatary má svou vlastní mešitu. Příslušnost k muslimské komunitě je důležitá součást jejich světového image a je jedním z faktorů sebeidentifikace.

Podle mého názoru, muslimské náboženství hrálo významnou roli ve formování našeho národa. Islám je celý systém hodnot, který ovlivnil všechny aspekty krymskotatarského života. Naše výchova, tradice, všechno se uskutečňuje podle muslimských zákonů. (Arslan)

Krymský Tatar je především muslimem, přestože musel během staletí vyrůstat a žít i v nemuslimském prostředí, takže má náš národ vysokou toleranci k jiným náboženstvím. Pro mě je to důležitým prvkem naší identity. (Muhhamed)

Co se týče islámských tradic, tak tady není nic výjimečného. Krymští Tataři jsou typicky muslimský národ, který dodržuje takové obyčeje jako je modlitba pětkrát denně – namaz a každoroční měsíční půst -ramadán během kterého je zákaz jídla, alkoholu, kouření a sexu od svítání do západu slunce. Stejně jako všechny islámské národy mají pravidlo provádět obřad obřízky – khitan novorozeným chlapcům. Svatební a pohřební tradice jsou také zcela muslimskými obřady. Sňatek není uznán, pokud mullah nepřečte modlitbu - nikah a pohřeb se neuskuteční bez obřadu omytí. Samozřejmě se každý bohabojný Tatar musí vypravit do Mekky aspoň jednou v životě.

* Jazyk Krymská tatarština patří k turkicke jazykové skupině altajské rodiny a je jedním turkickým jazykem, který zahrnuje ve svém základě jak Kypčacké, tak i oghuzskéjazyky a proto je srozumitelný pro ostatní jazyky z turkicke větve. Písmo vychází z latinského jazyka a Cyrilice, zároveň zde fungovalo po sedm století i arabské písmo.²⁹⁾ Roku 2014 se krymská tatarština stala oficiálním jazykem Krymské republiky. To se však neodrazilo na rozšíření jazyka po Krymském poloostrově, ba právě naopak. Podle výpovědi našich respondentů a udajů z otevřených zdrojů bylo zjištěno, že se poměr lidí studujících tento jazyk snížil. Počet vyučovacích hodin krymské tatarštiny na základních školách také poklesl až na pouhou 1 hodinu týdně. Nacionálně zmaměřené tatarské školy existují jenom v místech soudržného osídlení Krymských Tatarů, tedy většinou na okraji. Dříve existovaly krymské tatarské třídy ve všeobecně-vzdělávacích školach, ale dnes se čím dál více uzavírají. Navzdory oficiálnímu statusu jazyka žádná veřejná služba ani policie neúřaduje v krymské tatarštině.

„Stejně jako na Ukrajině, krymská tatarština už na Krymu nemá téměř žádnou pozici. Ačkoli je, myslím si, příliš brzy vyvozovat závěry o Rusku, jsem ráda, že se náš jazyk stal oficiálním. Výsledek je ale takový, že doposud neexistují žádné tatarské školy v centru města. Jsou jenom na okraji Simferipolu a Krymská Tatarština se vyučuje fakultativně“ (Zuře)

„Je velmi trapné, že i když se krymská tatarština stala zákonnou, není v ní na Krymu vedena výuka.“ (Meriem)

Co se týče znalosti mateřského jazyka mezi Krymskými Tatary, dá se říct, že jde o nepříznivou situaci. Faktem je, že v současné době existuje jen velmi málo lidí, kteří dokonale ovládají krymský tatarský jazyk. Většinou je to starší generace, mladí lidé mezi sebou mluví rusky.

„V našem tatarském okresu většinou mluvíme rusky. Naše děti už nemluví krymskou tatarštinou, neumí v ní hovořit plynule. Je to ztracené! Starší lidé v ní komunikují, ale mladí ne a nemáme již možnost to nijak napravit, protože jsme zcela závislí na ruštině. Hodnota našeho jazyka je podle mého názoru ztracena mezi mladými lidmi. Ti se sice za svou neznalost národního jazyka stydí, nemají však dostatečnou motivaci se ho pořádně naučit, protože není aktuální. V tomto je skvělá angličtina a tu naopak ovládají dokonale. “ (Nijara)

Při dotazování se většina mladých lidí vyslovila, že chápou krymskou tatarštinu, ale nedokážou jí mluvit a stydí se za to, protože si uvědomují, že neznalost mateřského jazyka vede ke ztrátě kultury.

* Krymská tatarská pohostinnost Krymští Tataři jsou velmi pohostinný národ. Mnozí z našich respondentů na otázku, čím se odlišují Krymští Tataři od ostatních národů na poloostrově, vyzdvyhli jejich výborný vztah k hostům.

„Na celém krymském poloostrově jsme nejvíce pohostinní. Všiml jsem si, že například v naší vesnici se dvě ruské rodiny baví venku před svými domy. Krymští Tataři nikdy takovou věc nedovolí a jistě vás do svého domu pozvou. Dokonce když uvidí známého někde venku, hned ho pozvou k sobě. Je to pro nás projev úcty k člověku. V mnoha kulturách stačí pouze pozdrav. (Artur)

„Až budete v krymském tatarském domě, tak pro vás bude jistě připravena lahodná aromatická káva s mnoha lahůdkami jako med, ovoce, baklava a ořechy. Host v domě krymských Tatarů je velmi uznávanou osobou a vždycky se usazují na lepší místo u stolu. “(Muhammed)

Aby projevili svůj vztah k hostům, dodržují některé obyčeje. Například pokud servírují kávu, směřuje ouško hrníčku vždy směrem k hostovi, naopak by to znamenalo neúctu a signál, že by měl opustit jejich dům. Projevem neúcty je také čaj nalitý až po okraj hrnečku. Podle tradice závisí úroveň respektu na množství čaje, které hostitel nalije. Čím méně čaje v hrnečku je, tím více hosta respektují a chtějí s ním strávit více času.

„Tradičně hlava rodiny začíná jídlo se slovy“ Bismillah “(„ ve jménu Alláha “) a začíná jist prvním. Ostatní se k němu posléze přidají. Porušení tohoto pravidla je považováno za nevychovanost. Po jídle nikdo nevstává od stolu, dokud starší nepřečte krátkou modlitbu. “ (Emine)

* Krymská tatarská rodina

Instituce rodiny má v krymské tatarské kultuře velkou hodnotu. Doslova pro každeho Krymského Tatara je rodina na prvním místě. Rodinné tradice a pravidla se až doteď přísně dodržují a pečlivě ochraňuji. Dokonce i mladí lidé se snaží vyvarovat jakékoliv ovlivňování tradic, které mohou způsobit ostatní krymské národy, jelikož Krymští Tataři „jsou silně mentálně odlišní od jiných národů žijících na Krymu. Mají zcela odlišné tradice, hodnoty, pochopení toho, co je v životě důležité a co není. Mnoho věcí, které jsou přípustné mezi rodinami jiných krymských národů, jsou v krymské tatarské kultuře absolutně nemyslitelné. “(Muhhamed) Jak je tedy uspořádána krymská tatarská rodina? Jaké pravidla a zvyky dodržují? Typická krymská tatarská rodina má mnoho dětí, hodně z našich respondentů zmiňovali národní pořekadlo, že „čtyři děti v rodině nás zachrání“. „Mezi mnohými národy dnes není obvyklé mít mnoho dětí. V době, kdy v mnoha státech porodnost klesá, je pro nás úplně normální mít pět, nebo šest děti v rodině.“ (Elina) Co se týče vnitřních rodinných pravidel, je důležité uvést, že v krymské tatarské kultuře je úcta ke starším lidem zákon.

“ V domě má vždy hlavní slovo otec. Jeho slovo je zákon. Máme přísný patriarchát. Ve mnoha rodinách mladší stále vykají starším. A to je rozšířeno nejen v rodině. Třeba, ale také ve škole, kde jsme vykali všem starším alespoň o tři roky„ (Artur)

“ Pomatuji si, jak jsem byl malý a rodiče mne poprvé přivezli k babičce. Stejně jako matka a otec jsme jí políbili ruku na přivítanou. Úcta starších je na prvním místě„ (Jakub)

Také v krymské tatarské kultuře existuje pravidlo, že nejmladší syn musí zůstat s rodiči, aby se o ně staral, až zestárnou. Díky tomu je v tatarském prostředí na Krymu malé procento starých lidí v domovech důchodců. Výchova děti se uskutečňuje přísně a často jsou udělovány tělesné tresty. Nejčastěji se děti starají o domácnosti a mají mnoho povinností v domě, zatímco rodiče pracují. V typické krymské tatarské rodině je obvyklá věc, že každý umí vařit.

„Během terénního výzkumu a návštěvy krymské tatarské rodiny bylo jídlo připraveno třináctiletou holčičkou a desetiletý kluk poté uklízel nádobí i celou kuchyň.“ (Anna Ivanova)

Další důležitý faktor, který byl zdůrazněn mnoha respondenty, je manželství. Sňatky jsou preferovány jenom mezi Krymskými Tatary. To je způsobeno nejen neochotou mísení s dalšími kulturami, ale také pochopením, že Krymských Tatarů je málo a je důležité zabránit ještě většímu snížení počtu obyvatelstva. Samozřejmě existují výjimečné případy, ale většina se stále drží pravidla, že je potřeba se oženit „se svými“. Také výchova mnohých Tatarů zabraňuje sňatkům bez schválení od rodičů.

Deportace v roce 1944.

V dotazníku skutečně každý respondent uváděl tragédii v roce 1944. To je bolest pro celý krymský tatarský národ. Mnozí z dotázaných vyčlenili tuto událost jako jeden z nejdůležitějších prvků jejich etnické identity. Co se vlastně tedy stalo na Krymu v těchto dobách a hlavně, jaké důsledky měl stalinistický režim pro krymské tatarské obyvatelstvo a pro jejich kulturu? obrázek č: 7 Deportace v roce 1944 ³⁰⁾

Deportace Krymských Tatarů začala brzy ráno 18. května a skončila ve čtyři hodiny odpoledne 20. května roku 1944. Pro její provedení byly zapojeny vojska NKVD (více než 32 tis. vojáků). Oficiálním důvodem pro násilné přesídlení bylo obvinění celého krymského-tatarského lidu z vlastizrady, masového vraždění sovětů a kolaborantství ve formě spolupráce s nacistickými okupanty. Níže je oficiální usnesení, ve kterém jsou popsány všechny momenty realizace deportace a také proces usazení ve vyhnanství. Rozsah práce nedovoluje zcela publikovat toto usnesení, proto je uvedeno jen to nejdůležitější. Takže, „Příkaz: Dne 11. května v roce 1944 Státní Výbor Obrany rozhodl: 1. Všechny Tatary vysídlit z teritorií Krymu a usídlit je ve speciálních osadách v oblasti Uzbecké SSR. Vysídlení Krymských Tatarů musí být ukončeno 1. června 1944. 2. Stanovit následující postup a podmínky pro vystěhování. Dovolit zvláštním osadníkům vzít si s sebou jen své osobní věci, oblečení, vybavení domácnosti, nádobí a jídlo do 500 kg na jednu rodinu. Zorganizovat přepravu osadníkům z Krymu do Uzbecké SSR prostřednictvím speciálních ešalonu. Přidělit pro každý ešalon jednoho lékaře a dvě zdravotní sestry se zásobou léků a poskytovat lékařskou a sanitární službu pro Tatary během cesty. 3. Po příjezdu poskytovat lidem pozemek pro domácnost a pomoct při výstavbě domů prostřednictvím dodávky stavebních materiálů.“ ³¹⁾

obrázek č: 8 Posazení do ešalonu. ³²⁾

Navzdory oficiálním údajům, podle kterých by se mohlo zdát, že deportace proběhla klidně, byl ve skutečnosti průběh mnohem tragičtější. „Podle plánu, který navrhl Beria Stalinovi, měla deportace začít 20. května a skončit 1. června. Stalin byl ale netrpělivý, proto vysídlení začalo již 18. května a skončilo 20. května. Deportace tedy netrvala deset dnů, ale pouhé tři. Lidi byli probuzeni brzy ráno boucháním pažbami samopalů do dveří. Měli 15 minut, aby si vzali své věci. V panice lidé neměli ani čas na to, aby zjistili, co se děje, jelikož už byli na cestě k nákladním automobilům. Tato deportace se stala jednou z nejrychlejších v historii. Většina lidí neměla čas si vzít ani oblečení, cennosti, dokumenty a zásobu jídla na cestu, což vedlo k četným úmrtím.“ ³³⁾

„Vojáci vtrhávali do domů, když lidé spali. Máchali zbraněmi a strkali jimi do Tatarů, aby si pospíšili, pod výhružkou zastřelení, přičemž vojáci hlasitě nadávali a ječeli, jako by byli smyslů zbaveni. Jak již bylo zmíněno, někdy se rudoarmějci neomezovali na křiky, hrozby a nadávky. Vojáci uvedli v činnost své pěsti, boty a pažby samopalů. O zmlácení s vážnými úrazy vypovídali obyvatelé z jedné vesnic.“ V takové situaci lidé mnohdy ztratili zdravý rozum a neměli čas na to, aby si vzali nejnutnější věci. Někteří vyběhli ven téměř nazí. Existují také informace o „libovolných nebo sankciovaných popravách mírumilovných Tatarů. Mnoho současníků deportace svědčí o tom, že do ešalonu se nedostali těžce nemocní (netransportovatelní) Krymští Tataři. Ti byli prostě likvidováni.“ ³⁴⁾Tím hrůzy ale neskončily. Také naložení lidí do transportů a následná doprava byli dalším těžkým trápením. „Svědkové uvádějí, že se nejtragičtějším stalo násilné roztrhání rodin, aby se lidé neodporovali navzájem. Je dobře známo, že neporušené a sjednocené rodinné jednotky jsou mnohem neochvějnější v jakýkoliv situacích. Proto byli rodiče zpravidla nakládáni do jiného ešalonu než jejich děti…“ ³⁵⁾ .“ Mnozí z nich v důsledku nenašli svou rodinu. Bez ohledu na příkaz, že všichni deportovaní měli dostávat jídlo, horkou vodu a k tomu navíc v každém ešalonu musel být lékař, se ve skutečnosti nic takového nedělo. Vagóny byly přeplněné. Kvůli teplému počasí a nedostatku vody lidé umírali žízní a vedrem. Jídla se jim také nedostávalo. Rozšířil se tyfus. Ve výsledku během deportace zahynulo kolem 8000 Tatarů. Po příjezdu do míst vyhnanství se Krymští Tataři stali levnou pracovní silou. Byli využíváni na práce v komunistických kolchozech a státních průmyslových podnicích. V Uzbekistánu pracovali na bavlněných polích, v dolech a ve fabrikách. 46 tisíc dětí bylo nuceno snášet tyto galeje společně s dospělými. Děti mohli dostat vzdělání v ruském nebo uzbeckém jazyce, ale ne v krymské tatarštině. Úřady na ně pohlížely jako na „zrádce vlasti“.

Důsledky

Deportace v roce 1944 byla pro krymské Tatary tragickou událostí a způsobila nenávratné ztráty v oblasti kultury národa.

- Velký počet deportovaných lidí zahynul v místech vyhnanství (od 20% do 40% obyvatelstva) během prvních třech let (1944-1945) kvůli hladomoru, různým nemocem a vysílení.

- Po 12 let až do roku 1956 měli Krymští Tataři status zvláštních přesídlenců, to znamenalo různá omezení v jejich právech. Přestože například návštěva mešit nebyla ve vyhnanství možná, nadále pokračoval vliv muslimského náboženství ve formování národního uvědomění. Modlitební arabský jazyk se časem stal srozumitelným jen malému počtu jedinců, čímž se Krymskotatarský národ odloučil od svých náboženských kořenů a v dnešní době již islámské zákony nejsou striktně dodržovány, jen obřady a tradice jsou zachovány jako součást kultury.

- Byly zničeny krymskotatarské knihovny, stejně jako řada dalších kulturních institucí od malých venkovských kulturních klubů až po národní muzea. Dokonce byly páleny knihy v krymskotatarském jazyce a zavírány základní a střední školy, kde se tímto jazykem vyučovalo. Můžeme tedy tvrdit, že krymskotatarský národ ztratil materiální formu své kultury.

- Na poloostrově byla provedena „toponymní represe“ - většina měst, vesnic, hor a řek, které měly krymskotatarské, řecké či německé názvy, dostali nové ruské pojmenování. Výjimky tvoří jen Bachčisaraj, Džankoj, Saki a Sudak.

- Ještě před masovým vysídlením na Krymu existovaly tři podskupiny obyvatelstva (Nogajové, Tatové, Jalybojlové). Každá podskupina měla své teritorium v určité části poloostrova. Tato historický vytvořená struktura etnosu byla ale narušena deportací. Teď Krymští Tataři nežijí tam, kde žili jejich předkové a už nevyhledávají partnery jen v rámci své národní podskupiny, nýbrž v celé krymskotatarské komunitě.

Deportace v roce 1944 nebyla jedinou události, která měla vyhnat národ Krymských Tatarů z poloostrova. Již za Kateřiny II panovala vůči původnímu obyvatelstvu Krymu nevraživost, různé formy bezpráví jako odebírání půdy, likvidování ekonomiky, zavedení nesmyslných daní a mnoho dalšího. To pochopitelně způsobilo silné vlny emigrace, po kterých na Krymu se zůstalo pouhých 100 tisíc Krymských Tatarů. Během následujících tří staletí byl osud tatarského národa na poloostrově tragický. Musel také přežít všechny otřesy Ruska jako revoluce, občanská válka, kolektivizace a stalinistické represe ve třicátých letech. To vše mělo vést k úplnému vyhynutí krymskotatarského národa či smísení s národy okupantů poloostrova. Asimilace ale neproběhla a Krymští Tataři jsou dodnes velmi svérázným národem. Jak se ale podařilo Krymským Tatarům zachránit svou identitu a jakým způsobem předávali hodnoty a kulturu dalším generacím?

Nic překvapivého v tom není, často kombinace nepříznivých vnějších faktorů přispívá k posílení národního obrození a k zachování etnických identit. V exilu naopak vzrostla nová generace Krymských Tatarů s extrémně rozvinutým národním sebeuvědoměním a touhou vrátit se do své původní oblasti.

„Zdá se mi, že ponížené postavení v Uzbekistánu, naopak způsobilo národní stmelení. Jak se říká: Naschvál nepřátelům! V takové obtížné situaci by lidé měli držet společně a právě v takové situaci si člověk nejvíce uvědomuje sounáležitost se svými spoluobčany. Není to tak? “(Elina)

„Byli jsme přesídleni do Uzbekistánu, kde také vyznávají Islám. Díky tomu jsme chápali jejich obyčeje a tradice, přestože nás zde nevítali a nemohli pro nás nic udělat. Nečekal nás zde vývoj, ale stagnace. Potřebovali jsme držet pospolu a snily jsme o návratu do původní oblasti, do našich domů a o obnovení našich rodin. Dlouhé večery jsme s přáteli vzpomínali na tu slavnou dobu, kdy jsme žili v naší zemi. “(Zure)

Respondenti uváděli, že předávání etnické identity bylo vždy zásluhou jejich předků. „Díky moci našich rodič a, prarodičů se nám podařilo zachovat naši identitu, kulturu a hodnoty a my se také snažíme předat našim potomkům přesně to, co jsme přijali.“ (Meriem) Svědci deportace jsou nyní staří lidé. Ale právě oni během půl století dělali vše pro zachování náboženství, kultury a jazyka. Postarali se o to, aby nové generace, které se narodily v deportaci, i přes absenci škol, učebnic a knih, staly nositeli náboženství, kultury, a jazyka jejich předků a předaly to vše zase dál svým dětem.

“ Moji babičky a dědečkové se narodili v exilu a nenavštěvovali školy. Krymskou tatarštinu se naučili od svých rodičů a pak ji předali svým dětem. Moje maminka říkala, že měli tatarské skupinky, kde nosili národní kroje a zabývali se národním folklórem. To vše díky předkům, kteří stále zorganizovali podobné programy pro mladé„ (Artur)

„Od dětství děti, které se narodily v exilu, nasávali lásku k vlasti společně s mateřským mlékem. Naši předkové v nás vypěstovali tuto lásku prostřednictvím příběhu o tom, jak je Krym krásný a jak se tam dobře žije. Takže moji rodiče neviděli svou vlast, ale vždycky snili, že se tam jednou dostanou. Když se tam v devadesátých letech dostali poprvé, tatínek říkal, že stejně jako ostatní tehdy plakal.“ (Muhhamed)

Dnešní postavení krymské tatarské minority a jejich vzájemný vztah s ruským obyvatelstvem.

V současné době je na Krymu 232 tisíc Krymských Tatarů, což představuje 12,6% z celkového počtu obyvatel. Spojení Krymu a Ruska v roce 2014 bylo vnímáno Tatary nejednoznačně. Respondenti většinou vyjadřovali negativní nebo neutrální postoj. Během terénního výzkumu ani žádný respondent neuvedl, že by měl události z roku 2014 rád. Negativní reakce krymské tatarské populace není překvapující a je způsobena tím, že se obávají nového potlačování ze strany ruské vlády.

„Stále jsme se ještě nevzpamatovali z otřesů z roku 1944, proto jsme byli v panice, protože jsme nevěděli, kde to všechno skončí?“ (Nijara)

„Nechápali jsme prostě jakou vlajku držet. Kdybychom zvedli ruskou, pak Ukrajina a EU by říkali, že jsme zrádci. A to si nemůžeme dovolit, protože jsme již procítili, jaké to je nosit cejch zrádce! Kdybychom zvedli ukrajinskou vlajku, propuklo by nové utlačování ze strany Ruska.“(Zure)

Z tohoto důvodu se více než 80 % Krymských Tatarů neúčastnilo referenda. Pravdou také je, že mnozí Krymští Tataři neuváděli při sčítání obyvatelstva v roce 2014 svou oficiální národnost, ale uváděli do kolonky, že jsou Tataři. Od doby, když se Krym stal součástí Ruska, uběhlo už více než 3 roky, je ale stále těžké vyvodit jakékoliv závěry o postavení Krymských Tatarů. Nelze ale přehlédnout, že byla po anexi Krymu ruským prezidentem podepsána rehabilitace všech deportovaných národů na Krym a také uznání krymské tatarštiny, ruštiny a ukrajinštiny za úřední jazyky. Naši respondenti poznamenali, že je vidět práce na zlepšení tatarských okresů, provádí se stavba silnic. Od 21. dubna 2019 bude v Simferopolu otevřena mešita, na jejíž stavbu krymští muslimové čekají více než 17 let, je to tedy považováno za historickou událost. Vedle mešity bude umístěno Muzeum islámské kultury včetně kurzů Islámu. Navzdory zdánlivě dobrým posunům, je podle názoru našich informátorů, viditelných změn jen málo, naopak je prý více potlačována ze strany Ruska svoboda slova.

„První věc, kterou jsme procítili, je to, že v Rusku svoboda slova neexistuje. S Ukrajinou to bylo snazší…(směje se)“ (Artur)

„Mítinky (setkávání) byly zakázány. Každého 18. května od roku 1992 jsme si společně připomínali oběti deportace v centru města Simferopol. Momentálně to je ale nemožné“ (Muhhamed)

Samozřejmě nelze zapomenout na takovou událost, jako uzavření Medzlisu a jeho označení za extremistickou organizaci. Pro mnoho Tatarů byli právě oni vysokou autoritou a hlasem národa. Dotázaní uvedli, že cítí zoufalost, protože nemají zastoupení v krymském parlamentu. Co se týče interakce s ruským obyvatelstvem na Krymu, je situace následující. Po vypjatých událostech v roce 2014 se nálada trošku uvolnila. Větší počet dotázaných vyjádřil neutrální postoj k Rusům na Krymu. Mezi starší generací stále existuje určitá míra podezření a nedůvěry, mladí více projevují přátelský postoj a připravenost komunikovat.

'''Žiju ve městě, kde dokonce i ruští chlapci na Salám odpovídají:“ Vaaleikum Assalam! „, Kde Alim a Sasha sedí u jednoho stolu a muslimové netrpělivě čekají na Velikonoce, aby ochutnali pohoštění od ruské sousedky - babičky. Milujte svůj národ a respektujte ostatní. Nechceme provokace, jsme krásní v naší rozmanitosti. “(Akim)

V průběhu výzkumu jsem se snažila prozkoumat krymský tatarský národ ze všech aspektů, aby si čtenář udělal představu o tom, jací jsou tito lidé, jaký mají charakter a hodnoty. Abych to zjistila, bylo důležité prozkoumat historii jejich ustanovení jako národa, pochopit z jakých prvků je vytvořena jejich etnická identita a také zmapovat jejich osud v proběhu dějin až do současnosti.

Etnogeneze Krymských Tatarů je velmi pestrá a vyvinula se během pěti staletí. Mnohotvárnost jejich etnického složení se nemohla neprojevit na kultuře krymskotatarského národa, která je doteď mnohotvárná a zahrnuje v sobě dědictví velkého počtu dalších národů, jako jsou Taurové, Skytové, Řekové, Gótové, Hunové, Byzantinci, Bulhaři, Chazaři, Kypčaci, národy Zlaté Hordy, Janované, Benátčané a mnoho dalších. Je pozoruhodné, že postupná invaze různých kmenů a národů na Krym probíhala bez konfliktu a otřesů. Noví přistěhovalci vsakovali kulturu již dříve usídlených národů jako houby a zároveň jim předávali své tradice a zvyky. Vzkvétali v harmonii, klidu a souhlasu. Zakládali tak obrovskou toleranci, přátelskost a pohostinnost k ostatním národům. Vždy mají rádi kontakt, ale vždy očekávají stejnou laskavost. Naši respondenti poukázali na to, že moc nesní o vlastnictví Krymu, ale chtějí žít na své zemí v míru a v souladu s ostatními národy.

Při analýze výpovědí našich informátorů týkajících se jejich etnické identity, se dá udělat závěr, že pro většinu je hlavním prvkem láska k vlasti, jazyk, příslušnost k muslimské víře, kulturní tradice, zvyky a v neposlední řadě také tragický osud. Pozorování ve průběhu terénního výzkumu ukázalo, že pro Tatary na Krymu má vlast velkou hodnotu. Odpovědi, týkající se významu Krymského poloostrova pro jejich národ, se ukázaly jako nejvíce emocionální. Doslova každý snil během exilu o návratu do své mateřské země navzdory tomu, že byli narození v cizině a nikdy neviděli Krym na vlastní oči. Co se týče otázky náboženství, tak během dotazování bylo zjištěno, že mezi Krymskými Tatary existuje část lidí, kteří přísně dodržují náboženská pravidla. Zároveň existují i tací, jež dodržují islám jen velmi povrchně například dodržováním etikety či svátků. Ted už nezačíná každý Krymský Tatar svůj den čtením z Koránu a navštěvuje mešitu. Situace s jazykem je horší i přesto, že je pro mnoho respondentů jedním z klíčových faktorů sebeidentifikace. Ve skutečnosti ale obyvatelstvo příliš nemluví svým rodným jazykem a většinou mluví rusky. Pokud jde o kulturu, výchovu a tradice, tak pozorování v terénu ukázalo, že Krymští Tataři jsou velmi pohostinní, dobře vychovaný národ, který si zachoval svou originalitu.

Velká část naší práce je věnována deportaci z roku 1944 a jejímu vlivu. Bylo to pro nás důležité, protože každý Krymský Tatar cítí svou sounáležitost k tragickému osudu a proto je jednou z významných prvků jejich identity. Deportace národů na Krymu je bezesporu historickou nespravedlností a zločinem stalinského režimu. Uznání tohoto faktu a následná rehabilitace všech deportovaných národů zpět nezbavila krymský tatarský národ pocitu nepřijetí. Doslova každý dotazovaný uváděl, že aspoň jednou pocítil diskriminaci kvůli zradě ve druhé světové válce. Deportace Krymských Tatarů se stala velkým trápením a zachování jejich identity v těchto podmínkách nebylo snadné. Díky úsilí svých předku se jim téměř podařilo udržet svou originalitu. Téměř proto, že pozorování v terénu ukázalo, že existuje nějaký generační rozdíl. Není tak velký, ale neřesti moderní společnosti neminuly ani krymskotatarský národ. Zlozvyky jsou časté mezi mladými lidmi, jejich zevnějšek není střídmý a upravený a chování je často frivolní, což neodpovídá kánonům muslimské výchovy.

Literární zdroje

• DAGDŽI, Timur. Stalinskij genocid i etnocid krymskotatarskogo naroda [Stalinova genocida a etnocida krymských Tatarů.] Simferopol, 2008. ISBN 978-966-2913-67-5. [online]. [cit. 2017-08-29] Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=krymskie_tatary
• HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4.
• MALYSHEVA N. a VOLOSHCHUK N. Krym. Sotsvětie nacionalnych kultur. Traditsii, obychaji, prazdniky i obrjady. [Krym. Květenství národních kultur. Tradice, zvyky, svátky, rituály z autorského kolektivu] Simferopol, 2003. ISBN 978-966-6480-49-4
• STEFANENKO, T. G. Etnopsychologie. Vysoká škola psychologie ruské akademie věd. Moskva, 2009. ISBN 978-5-7567-0414-3
• VOJTÍŠEK, Petr. Metody a techniky výzkumu a jejich aplikace v absolventských pracích vyšších odborných škol. Vyšší odborná škola sociálně právní, Praha, 2012. ISBN 978-80-905109–3-7
• VOZGRIN, Valerij. Istorija Krymskih Tatar: ocherki etnicheskoj istorii korennogo naroda Kryma v chetyrioh tomah. [ Eseje etnické historie původních národů Krymu ve 4 dílech.] Petrohrad, 2013. ISBN 978-966-97413-0-1

Odborné články

• AYDINGÜN, Ismail a Aysegul AYDINGÜN. Crimean Tatars Return Home: Identity and Cultural Revival. Journal of Ethnic and Migration Studies, 2007 DOI: 10.1080/13691830601043554 Získáno přes RESEARCHGATE
• WILLIAMS, B. G. The ethnogenesis of the crimean tatars. An historical reinterpretation. Journal of the Royal Asiatic Society. 2001, ISSN: 1356-1863, Získáno přes databázi SCOPUS
• ZÍDKOVA Marketa a Hynek MELICHAR Crimean Tatars Before and After thé Annexation of Crimea: Identity, Societal Security, and thé Prospects of Violence, 2015 ISSN: 1803-1757. Získáno přes RESEARCHGATE

Další internetové zdroje

• Krymskiye tatary. Vokrug sveta. Entsiklopediya [Krymští Tataři] [online]. 2010 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://www.vokrugsveta.ru/encyclopedia/index.php?title=%D0%9A%D1%80%D1%8B%D0%BC%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B5_%D1%82%D0%B0%D1%82%D0%B0%D1%80%D1%8B
• Krymskiye tatary/Etnogenez krymtsev. Locman. [Krymští Tataři/ Etnogeneze Krymciсh] [online]. 2003 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://www.turlocman.ru/ukraine/1837#section_5
• O proiskhozhdenii krymskikh tatar. Islam v Ukraine. [O původu krymských Tatarů.] [online]. 2016 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://islam.in.ua/ru/istoriya/o-proishozhdenii-krymskih-tatar

* obrázek č. 1: Krymská Tatarská vlajka [online]. [cit. 2017-08-29] Dostupné z: http://picswall.ru/articles/Kremsko-tatarskiy-flag-kartinka-na-telefon * obrázek č.2: Jižní pobřeží Krymu, Anna Ivanova * obrázek č.3: Simferopol: Rodina Zijatdinovych, Anna Ivanova * obrázek č.4: Enver Ismailov (popularní krymsky kytarista). [online]. [cit. 2017-08-29] Dostupné z: http://top-antropos.com/rating/item/882-krymskie-tatary * obrázek č.5: Aziz Abdulajev (krymský -tatarský politik) [online]. [cit. 2017-08-29] Dostupné z: http://www.vipstav.ru/rating/persons/20127-abdullaev-aziz-refatovich.html * obrázek č.6: Emirali Ablajev (krymský muftí). [online]. [cit. 2017-08-29] Dostupné z: https://avdet.org/ru/tag/emirali-ablaev/ * obrázek č: 7 Deportace v roce 1944. [online]. [cit. 2017-08-29] Dostupné z: http://greylib.align.ru/1109/deportaciya-krymskix-tatar-v-voprosax-i-otvetax.html * obrázek č: 8 Posazení do ešalonu. [online]. [cit. 2017-08-29] Dostupné z: https://styler.rbc.ua/rus/zhizn/deportatsiya-krymskih-tatar-eto-1463577619.html

Počet shlédnutí: 30