Kristina Vasileska, Jana Medková, Nikola Poláková

Albánci v Makedonii, Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2023

Makedonie je malý vnitrozemský stát ležící na jihu Evropy na Balkánském poloostrově. Dnes už Severní Makedonie sousedí se Srbskem, Kosovem, Bulharskem, Řeckem a Albánií. Ačkoli má Albánie svůj vlastní stát, žije spousta Albánců právě v Makedonii a tvoří velmi početnou menšinu. Práce se soustředí na náboženství, objasnění vztahů a konfliktů menšiny Albánců s Makedonci a na odlišné tradice. Vlastním výzkumem chceme zjistit, jak se majoritní Makedonci a minoritní Albánci v Makedonii vnímají, a to pomocí především polostandardizovaných rozhovorů.

Hlavní výzkumná otázka:

Jak jsou vnímány vztahy Makedonců a Albánců v Severní Makedonii makedonským a albánským etnikem?

Výzkumné podotázky:

• Kdy se začala projevovat netolerance mezi Albánci a Makedonci v Severní Makedonii?
• Jaký měl dopad na albánskou minoritu a na Makedonce konflikt, který se odehrál roku 2001?
• Čím se liší kultura albánské minority od kultury majoritních Makedonců?
• Jaké vztahy panují mezi Albánci a Makedonci v současnosti?

O vztazích mezi Albánci a Makedonci v Severní Makedonii se zmiňuje Přemysl Rosůlek ve své knize Albánci a Makedonská republika (1991 - 2014)¹⁾. Od roku 2001 po rok 2009 se Rosůlek účastnil studijních a pracovních pobytů v Severní Makedonii. Měl tak možnost vést rozhovory s etnickými Makedonci i Albánci, profesory a doktory tamních univerzit. V publikaci se zaměřuje na vnější vlivy, které ovlivnily vztahy mezi oběma národy seskupenými na území jednoho státu. Mezi tyto vlivy podle autora patří náboženství, kultura, ale i politické vedení země. Značnou část knihy se věnuje vývoji země po roce 1991. Právě po vyhlášení nezávislosti země v roce 1991 se spor mezi Makedonci a makedonskými Albánci začal stupňovat. Srovnává státní tradice nebo národní povědomí Makedonců se státy sousedícími se Severní Makedonií. V druhé části knihy se autor věnuje událostem roku 2001, implementaci Ochridské dohody, ale i vývoji vztahů mezi Albánci a Makedonci. V příloze knihy nalezneme podrobnou kapitolu Chronologie událostí. Ta čtenářům pomůže vyznat se v událostech, které zemi za desítky let potkaly.

Historii území státu Severní Makedonie jsme čerpaly z knihy Dějiny Makedonie od Jana Rychlíka a Miroslava Kouby²⁾. Rychlík ve své publikaci pojednává o území dnešní Makedonie již od Pravěku. Přibližuje tak historický kontext, co se Makedonie týče, který má dodnes vliv na národní podvědomí makedonského národa. Zabývá se říšemi, které na území vládly i hospodářskými a sociálními poměry daného období. Historické události a rozdělení Balkánu mezi velmoci středověku mají jistý dopad na to, jak se sousedící etnika Balkánu navzájem vnímají do dnešní doby. V poslední části knihy chronologicky rozebírá kulturu makedonského národa od středověku, v době příchodu Slovanů, Bulharského carství, Osmanské nadvlády až po novodobé dějiny zahrnující kulturu v době národního obrození, v období během světových válek, v době socialistické Jugoslávie a nakonec po roce 1991.

Konfliktu, ke kterému v Severní Makedonii došlo v roce 2001, se věnuje Denisa Jelínková ve své bakalářské práci z roku 2011, která nese název Konflikt mezi makedonskými Albánci a Makedonci v Makedonii r. 2001.³⁾ Zaměřuje se na společenské události, které ke konfliktu vedly a dále na vyústění konfliktu a jeho průběh. Stejně jako Rosůlek se věnuje Ochridské rámcové dohodě a její implementaci. Odkazuje mimo jiné na dopad kosovské krize nebo spor o Tetovskou univerzitu, která byla v roce 1994 nelegálně zřízená Albánci ve městě Tetovo, které je dnes považováno za hlavní město albánské minority v Severní Makedonii. V práci se také zmiňuje o sebevražedném teroristickém útoku na mrakodrapy v USA 11. září 2001, který podle autorky negativně ovlivnil vnímání muslimských teroristů a tak i muslimských Albánců.

Bakalářská práce Sabiny Tučkové Konflikt národních identit a jeho role v integraci Makedonie do EU ⁴⁾, se soustřeďuje na aktuální téma členství Makedonie v EU a jeho problematice. Studentka se v části své práce také pozastavuje u otázky soužití jednotlivých etnik v podkapitole albánské menšiny v Makedonii. Dozvídáme se i o makedonsko-albánské historii.

K zodpovězení našich výzkumných otázek jsme zvolily použití metod kvalitativního výzkumu. Použití tohoto přístupu se odvíjí právě od našich výzkumných otázek, na které nelze odpovědět kvantitativními daty, pomocí tabulek či grafů. V našich výzkumných otázkách se zaměřujeme především na vnímání dané situace lidmi, kteří se v ní nachází. Ptáme se jich na otázky zahrnující „proč?“, „jak?“ a zajímají nás podrobné výpovědi, které bychom nebyly schopné, s jejich různorodostí, zařadit do předem specifikovaných kategorií.

V teoretické části práce jsme využily techniku analýzu dokumentů a textů. Analýza dokumentů a textů je používána při empirických výzkumech a pomohla nám seznámit se s tématem a získat informace o zkoumaném fenoménu. Analyzovaly jsme publikace autorů a také internetové zdroje v podobě odborných článků nebo on-line periodik, které se vztahují k námi zkoumané problematice.

Použily jsme jak primární, tak sekundární postup. Primární analýzou dat, je analýza dat získaných v našem výzkumu, kdy jsme potřebná data získaly z výsledků námi provedenými kroky. Analýzou sekundárních dat, které původně byly sbírány k jinému záměru nebo k jinému výzkumu, výzkumné otázce. ⁵⁾

V části praktické jsme se pak zaměřily na techniku polostrukturovaných rozhovorů. Respondenty jsme získaly skrze příbuzenské vztahy jedné z autorek výzkumu. Respondenti byli seznámeni s cílem výzkumu i následným využitím poskytnutých rozhovorů. Díky příbuzenským vztahům a anonymizaci respondentů, nebyl problém s ponořením se do otázek týkajících se náboženství, toho, jak ho respondenti vnímají nebo dodržují jeho tradice, jaký mají názor na náboženství opačné či na opačné etnikum. Tedy Albánci na Makedonce a opačně Makedonci na Albánce. Stinnou stránkou respondentů, kteří jsou zároveň příbuzní může být i pravý opak předešlého tvrzení. Nemusí se nám tolik otevřít, právě kvůli příbuzenským vztahům, které i po rozhovoru budou přetrvávat. S takovými respondenty jsme se ale u příbuzných nesetkaly. Dále jsme vedly rozhovory se známými a kamarády.

Díky použití techniky polostrukturovaných rozhovorů jsme měly možnost položit respondentům otázky stěžejní pro náš výzkum a také je nechat, aby se hlouběji ponořili do tématu a vyjádřili svůj pohled na danou problematiku.

Respondenty jsme vybíraly podle národností. Důležité pro náš výzkum bylo získat výpovědi a přiblížit pohled na situaci ze strany Makedonců stejně tak jako ze strany makedonských Albánců. Proto jsme vybraly tři respondenty makedonské národnosti a tři národnosti albánské.

Matias a Sara jsou Albánci, kteří žijí v Makedonii. Matias ve Skopje a Sara v Gostivaru, město leží v opštině, která je obývána převážně makedonskými Albánci. Procentně je zde zastoupeno 100% - 50% obyvatelstva právě Albánci.⁶⁾ Vanesa žije v Česku a také se zde narodila, ovšem oba rodiče jsou z Albánie.

Jovana a Dejan jsou Makedonci žijící ve Skopje v Makedonii. Saša je také Makedonec a žije v Čechách od 7 let. Narodil se ve Skopje.

V naší práci používáme označení Makedonie, jako země se státní suverenitou. Známe ještě jednu oblast pod názvem Makedonie, a to geografickou oblast na jihu Evropy. Geografická oblast Makedonie se rozkládá na území Severní Makedonie, Řecka a Bulharska. Částečně sahá i do Albánie, Kosova a Srbska. V dnešní době země nese název Severní Makedonie, který získala po konfliktu s Řeckem, kde se právě geografické území Makedonie vyskytuje.⁷⁾

Dnes se tak region dělí na řeckou Makedonii neboli Egerskou, která se rozkládá na 49,7 % geografické oblasti, Severní Makedonii, která nese název Vardarská s 37,4 % a bulharskou Makedonii neboli Pirinskou Makedonii s 9,9 %. 1,5 % oblasti se rozkládá na území Srbska a na území Albánie pouhých 1,2 % oblasti geografické Makedonie. V průběhu historie území ovládala od 6. do 5. století před naším letopočtem Perská říše. Ty na území Egypta a Asie, které za vlády Alexandra Velikého patřili Makedonii, porazil právě Alexandr Veliký. Po jeho smrti se území stalo řeckou provincií na konci makedonských válek v roce 148 před naším letopočtem.

Toto téma je velice těžké a polemizující a mohly bychom se mu věnovat v úplně samostatné práci. Ovšem rády bychom ho alespoň zmínily. Zmínky o Makedonii a Makedoncích se poprvé objevují v 60. letech 19. století. ⁸⁾

Teorie makedonismu – tj. makedonští Slované nejsou ani Srbové ani Bulhaři, ale svébytný národ Makedonců – vznikla koncem 19. století. Makedonská historiografie se opírá o historickou paměť makedonského národa o skutečnost, že se „Makedonie“ v okolí Ochridského jezera, především v Klášterech sv. Klimenta a sv. Nauma, stala v 10. století centrem slovanského jazyka, staroslověnštiny, a vzdělanosti.

⁹⁾

Pro makedonského historika a filologa Blaže Ristovského se stává bodem zrození makedonské identity rok vydání knihy Slovo o umírání (1814), kterou napsal národní obrozenec Joakim Krčovski.

Severní Makedonie leží na území Vardarské Makedonie. Jedná se o stát, který se jako jediný z pěti států, do kterých geografická oblast zasahuje, leží celý na území geografické Makedonie.

V roce 1877 bylo území připojeno k Bulharsku. To ale nemělo dlouhého trvání, jelikož roku 1878 se Makedonie stala součástí Osmanské říše. Po balkánských válkách v roce 1913, padl po prohře Osmanů region Srbsku, jehož součástí zůstal i v době trvání Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Za druhé světové války bylo území rozděleno mezi Bulharsko, Srbsko a Albánii. Roku 1945 vznikla po druhé světové válce Lidová republika Makedonie, která byla součástí Jugoslávie. Pod federativní republikou byla až do roku 1991, kdy se ale v roce 1663 přejmenovala na Socialistickou republiku Makedonie. Po rozpadu Jugoslávie se země odpoutala od komunistického režimu a v roce 1991 vznikla jako republika Makedonská republika.

Nad názvem země vedli Makedonci spor spolu s Řeky. Řekové jako „potomci“ Alexandra Velikého Makedonského nechtěli, aby si Makedonci přebírali jejich historické dědictví. Řecká vláda tak chtěla předejít možnému vzniku nároku na území Řecka, do kterého zasahuje geografická oblast Makedonie. Při společných sporech, které trvaly 27 let Řekové také žádali, aby makedonská vláda deklarovala, že se na území Řecka nenachází žádná makedonská menšina, jelikož by také mohlo jít o důvod k zabrání a připojení oblasti k Makedonii.¹⁰⁾ Žádali také změnu vlajky, na které bylo vyobrazeno verginské slunce, které je řeky považováno za čistě helénský symbol. A tak byla ve veřejné soutěži roku 1995 vybrána vlajka skládající se z červeného listu a žlutého slunce s osmy souměrnými paprsky sahajících až k okrajům.¹¹⁾

Vlajka používaná po vyhlášení nezávislosti roku 1992 až 1995

Vlajka po roku 1995 až do současnosti

¹²⁾

Severní Makedonie je etnicky velmi pestrá, náboženství zde najdeme ale jen dvě s hlavním zastoupením. Ze souhrnných teritoriálních informací z roku 2022 vyplývá, že se k pravoslaví hlásilo 46,14 %, k islámu 32,17 % a ke katolicismu pouhých 0,37 %.

Severní Makedonie je tak zemí s pátým největším počtem muslimů v Evropě. Slovanské kmeny, které sídlily na území konvertovaly ke křesťanství kolem 9. století. Ve městě Ochrid, vznikla Ochridská literární škola, kterou založil žák Cyrila a Metoděje Kliment Ochridský. Tato škola se stala kulturním centrem bulharské říše, která území v tomto období ovládala.

Během nadvlády Osmanské říše se Turci snažili přimět obyvatelstvo ke konvertaci k islámu. To se jim z části povedlo, jelikož dodnes vyznává v zemi islám až 32,17 % obyvatelstva, jejich počet se ale snižuje.¹³⁾

Nejzastoupenějším náboženstvím v zemi však stále zůstává pravoslaví, které, jak je vidět z tabulky výše, vyznává až 47% obyvatel země. Původní Ochridská církev, která stejně jako území dnešní Severní Makedonie, byla v průběhu historie pod nadvládou různých říší, a tak i národností, vznikla na území Severní Makedonie. V 18. století v důsledku šíření islámu a nadvládou Osmanské říše, byla Ochridská církev v roce 1767 zrušena. ¹⁴⁾. Následně bylo v roce 1958 ochridské arcibiskupství obnoveno. V roce 1967 vznikla makedonská autokefální církev. Vlastní církev měl napomoci k samostatnosti makedonského národa.¹⁵⁾ Pravoslaví poli s křesťanskou tradicí provází území Severní Makedonie již od počátku 9. století. Jeho tradice je tak mezi obyvateli hluboce zakořeněna a pravoslavné svátky se zde ve veliké míře slaví až do dnešních dnů i mezi mladými generacemi.

Náboženství je jednou z nejvýraznějších odlišností Makedonců a Albánců. Proto jsme zjišťovaly, jak tyto rozdíly vnímají albánští občané a jak ti makedonští.

Albánští respondenti žijící v Makedonii nevidí v odlišnosti náboženství žádný problém a odpovědi jsou si hodně podobné.

Matias: „Nevnímám nijak, že by naše vyznání nijak extra někoho ovlivňovalo. Vzájemně se tolerujeme a neděláme si nic naschvál. Cítím se v Makedonii bezpečně a v pohodě. Máme svá práva“

Sara: „Víra nás sice odlišuje, ale lidé jsme všichni. Respektujeme se.“

Vanesa: „Do Makedonie jezdíme za babičkou do Tetova. Mám tam hodně kamarádů Makedonců. V náboženství nevidím problém.“

Makedonští respondenti se snažili být hodně neutrální, avšak je zřejmé, že muslimské vyznání jim přijde dosti radikální.

Jovana: „Musíme spolu vedle sebe žít a respektovat se. Nechceme nikoho provokovat… Mešit je v Makedonii hodně. Dalo by se říct, že stará část města, zbylo tu dost od Osmanů, je dost muslimská. Mluví se zde hodně albánsky. Ale je to vše rozdělené, tak takto se snažíme bezkonfliktně žít.“

Dejan: „Albánci mají, na to že tady nejsou ve své zemi, hodně moc práv. Ale naučili jsme se žít vedle sebe. Muslimové mi jako tací nevadí. Žádné náboženství není špatné. To dělají lidi“

Saša: „Jsou více radikální jak my pravoslavní.“

Severní Makedonie je etnicky velmi pestrou zemí na rozdíl například od Albánie, která je naopak homogenní. Na území se nachází menšina Albánců, Turků, Srbů nebo Romů. Právě Turky nebo Albánce můžeme považovat za autochtonní minority¹⁶⁾. Albánce můžeme považovat za původní obyvatelstvo, jelikož se na území nachází již od 14. století, kdy byla Albánie i Makedonie pod jedním nadvládcem, a to Osmanskou říší. Albánci emigrovali do Makedonie kvůli hospodářské situaci na jejich území a také kvůli nátlakům Osmanské říše, aby konvertovali k islámu. Další příčinou vysokého počtu Albánců v zemi je válka v bývalé Jugoslávii. V Severní Makedonii již tehdy byla značně zastoupena albánská komunita, a protože šlo o zemi, ve které nedošlo ke krveprolití Albánci z Kosova nebo Srbska sem emigrovali, aby před válkou utekli.

V tabulce můžeme vidět procentuální změnu počtu obyvatel v průběhu let.

¹⁷⁾

Pro lepší vyobrazení zde máme graf vyobrazující etnické složení v Severní Makedonii dle zdrojů z roku 2022.

¹⁸⁾

Severní Makedonie je rozdělena do 80 opštin, albánské menšiny se situují především na severozápadě země. Na západě se také nachází město Tetovo, které je považováno za albánské hlavní město v Severní Makedonii. Jde o páté největší město v Severní Makedonii a podle sčítání v roce 2002 bylo zdejší etnické složení ze 70, 32 % Albánci a 23,16 % Makedonci. ¹⁹⁾

Makedonština je velmi podobná bulharštině, a to natolik, že se vedly spory o tom, zda se vůbec jedná o dva odlišné jazyky a nejde pouze o dialekt bulharštiny. Makedonci a Bulhaři si tak rozumí bez problémů. Důvodem bude původ Makedonců, dle Bulharů jsou potomky bulharských Thráků.²⁰⁾ Starověká makedonština si byla podobná s řečtinou, podobnost ale mezi dnešní makedonštinou a starověkou makedonštinou nalezneme pouze zřídka. Její příbuzností k bulharštině se vyjímá z ostatních jazyků bývalé Jugoslávie. Makedonština se zapisuje azbukou, je ale odlišná například od ruské nebo bulharské azbuky.²¹⁾

Albánci, jinak nazývání například Škipetaři (Shqiptarët), jsou etnikem, které nalezneme v jihovýchodní Evropě. Jejich předchůdci jsou dle teorie indoevropští Ilyrové. Jejich původ je však do dnešní doby velmi sporný, jelikož se během utváření etnické identity Albánců odehrávalo mnoho územních konfliktů, kdy se bojovalo o status Kosova. Na světě žije okolo 8 milionů Albánců. Polovina z nich žije v Albánii, třetina pak v Kosovu, zbytek v Makedonii, Černé Hoře a jižním Srbsku.

²²⁾

Albánci přijali křesťanství pravděpodobně okolo 9. století. Začátkem 11. a 12 století začali Albánci migrovat z hor do údolí spolu se svým dobytkem, avšak k rozsáhlé migraci se odhodlali pravděpodobně až koncem 13. století. Pravděpodobně nejslabší proud směřoval na východ na makedonské území. V Makedonii se tehdy Albánci usídlili v oblasti Gorna Reka. Jejich osídlení potvrzují dokumenty již ze 14. století. Z 15. století dokládají výskyt Albánců v západní Makedonii dokumenty pocházející z Osmanské říše. V 15. století s území Albánie stala součástí Osmanské říše a Albánci konvertovali k Islámu.

Roku 1881 potlačili Osmané první snahy o nezávislost Albánie. Země byla ještě v 19. století velmi zaostalý stát s vysokou negramotností. Vyhlášení nezávislosti Albánie připadá na 28. listopadu 1912 a po Balkánských válkách roku 1913 vzniklo první knížectví Albánie.

Během druhé světové války byla Albánie obsazena fašistickou Itálií. Albánci podporovali Mussoliniho. Odmítli podílení se na Holokaustu. V Albánii nebyl zabit ani jeden žid a stala se jedinou zemí, kde se po válce nacházelo více Židů než před ní.²³⁾

Od roku 1945 až do roku 1990 byl v Albánii nastolen komunistický režim.²⁴⁾ Přerušili kontakty nejprve se západními zeměmi a poté i se svými sousedy na Balkánském poloostrově, hlavně kvůli sporům o Kosovo. Během této doby vládl zemi diktátor Enver Hodža. Panoval zde tedy tvrdý komunistický režim, který si vyžádal vysoký počet obětí, který nám není dodnes známý. Odhaduje se ale, že okolo 48 tisíc politických vězňů bylo odsunuto do koncentračních táborů. Praktikování jakýchkoli náboženství a jejich šíření bylo zakázáno. Došlo k zavření 2169 kostelů a mešit a zákaz obřadů a jakýchkoli náboženských symbolů.²⁵⁾ Předpokládá se, že během tohoto období ze země nelegálně migrovalo mnoho obyvatel.

Ve 2. století našeho letopočtu obyvatelstvo na území dnešní Albánie přijalo křesťanství spolu s příchodem řecké kultury. Mytologie a předkřesťanské kořeny, ve kterých najdeme jistou podobnost právě s řeckou mytologií a kulturou ale najdeme převážně na severu země, která byla právě ve 2. století před naším letopočtem vystavena silnému řeckému vlivu. Od dob nadvlády Byzantské říše, která na území přišla ve 4. století byl na jihu území znát silný vliv konstantinopolského patriarchátu. Po pádu Byzantské říše a nástupu Osmanských Turků, kteří v roce 1389 zvítězili na Kosovském poli, se po celém území rozšířil islám. Počet muslimů v zemi stále stoupá a jde tak nejpočetnější náboženství v zemi. ²⁶⁾

²⁷⁾

Islám je v Albánii reprezentován Muslimskou komunitou Albánie, nejpočetnější náboženskou organizací v zemi. Tato komunita uzavřela roku 2008 dohodu s vládou, díky niž se stala privilegovaným reprezentantem sunnitského islámu v Albánii. Vedle muslimské komunity se v téže době stejného statutu dostalo též bektašům, kteří do té doby byli chápani jako silné̌ autonomní součást muslimské komunity. Tím se albánští bektašové stali jedinou oficiálně uznanou šíitskou komunitou na Balkáně. Náboženské organizace jsou monitorovány Státním výborem pro kulty. Z existence bilaterálních dohod vyplývá, že stát se na náboženské́ komunity dívá jako na partnery, ne jako na sobě podřízené subjekty.

Od roku 1912, kdy Albánie vyhlásila samostatnost byli bektašové považováni za samostatnou náboženskou skupinu. Bektašové si v roce 1929 vytvořili svůj vlastní statut, tím se úplně odtrhli od sunnitské komunity muslimů a stali se čtvrtou náboženskou skupinou v Albánii. ²⁸⁾

Islámský řád, který vznikl ve 13. století v perském městě Chorásán. Učení této skupiny řadí Imáma Alího, Boha a proroka Mohameda jako sobě rovné a tak se tato tradice často připodobňuje ke tradici sváté trojice v křesťanství. Bektaši praktikují súfizmus, formu islámu, která se zaměřuje na osobní hledáním vnitřní zdokonalování a mysticizmus. Na nejnižším stupni náboženského „vzdělání“ je derviš neboli žák, hledající. Následuje baba – otec a nakonec dedebaba, který je považován za hlavu řádu. Duchovní učitelé a mistři jsou označováni pojmem šejch. Řád Bektaši zažil svůj rozmach během Osmanské říše, v tomto období je nejčastěji spojován s janičářskými oddíly. Ty byly v první polovině 19. století rušeny, a tak přišel i úpad řádu a nakonec byl ve 20. století na území Turecka zakázán. V roce 1925 našli baktešové útočiště v Albánii, kde zaujímají postavení do dnes. Významný komplex tekije (baktašijský klášter) Harabati Baba Teqe se ale nachází na okraji makedonského města Tetovo. ²⁹⁾

Sunnitská větev islámu je v Albánii nejrozšířenějším náboženstvím, vyznává jej až 56 % obyvatel země. Sunité po Mohamedově smrti uznali nástupníka Abú Bakra a oddělili se tak od šíitů, kteří uznali za nástupce Alího. Slovo sunna od kterého je název směru odvozen v překladu znamená zvyk nebo cestu. Na rozdíl od Bektašů, kteří praktikují súfismus se sunnité řídí sunnou, která je označována za živý korán a kraje velikou roli pro islámské právo a etiku. Koránem se částečně řídí i druhá základní větev islámu šíité. Kořeny islámu sahají v Albánii až do 14. století, kdy na území začali pronikat Turci. Po dobu 26 let se Albánie během vlády Skanderbega, národního hrdiny, úspěšně bránila tureckým okupantům. Po jeho smrti byla Albánie v roce 1506 ovládnuta. Pod nadvládou osmanské říše zůstala Albánie po dobu čtyř století. Během jejich nadvlády konvertovala až čtvrtina obyvatelstva k islámu. Ten byl v době turkické nadvlády jedinou možností jak se „zalíbit“ vládě a vyhnout se vysokým daním uvaleným na nemuslimy. ^{30) 31)}

Makedonie, jak jsme tedy již zmiňovaly, je stát s opravdu velkou etnickou pestrostí, co se týče jihovýchodní Evropy. Makedonci se obávají demografické deflace vlastního národa. Naopak albánské etnikum má v porovnání velice dynamickou natalitu. ³²⁾ Podle predikce Youssefa Courbageho založeného na analýze vývoje sčítání lidu a natality etnických skupin by se počet Albánců měl roku 2075 vyrovnat majoritnímu obyvatelstvu. ³³⁾

Roku 1946 garantovala v Makedonii přijatá ústava kulturní rozvoj a vzdělávání minorit. Otevíraly se tedy speciální školy pro albánské děti a učební materiály vycházely v albánském jazyce. Ve Skopji se také divadelní vystoupení odehrávala i v albánském jazyce. I přesto si Albánci v 50. letech začali stěžovat na nedostatečně práv v porovnání s Turky. V 60. letech se projevila radikálnost albánské minority v západní Makedonii. Albánci konkrétně v Tetovu požadovali připojení albánských oblastí v Makedonii k „sedmé“ jugoslavské republice, Kosovu. V následujících dekádách se na prištinské univerzitě začali vzdělávat albánští politici ze západní Makedonie. S dalšími nepříjemnými konflikty se potýkali Makedonci s albánskou minoritou řadu let.³⁴⁾

Na počátku roku 1990 se v Tetovu shromáždilo okolo dva tisíce Albánců a požadovali vytvoření Velké Albánie. Velkou Albánii považují nacionalističtí Albánci za území náležící Albánii. Měla by zahrnovat jižní část Černé Hory, celé Kosovo, skoro polovinu Makedonie a severozápad Řecka. S tímto úzce souvisí Prizrenská liga (albánsky Lidhja e Prizrenit). Ta chtěla sjednotit všechny etnické Albánce do jednoho státního útvaru, viz obrázek níže.

21. listopadu 1991 byla v Makedonii vyhlášena nezávislost. Po roce 1990 zde vznikl politický pluralismus z toho velice známou je VMRO, která se definovala jako makedonské národnostně-osvobozující hnutí. Nejvýznamnější albánskou politickou stranou se stala Strana demokratické prosperity v Makedonii - PDP (albánsky Partia për prosperitet demokratik). Strana zahrnovala i Turky žijící v Makedonii. Tato strana se stala ochráncem práv Albánců a snažila se prosazovat zájmy albánských obyvatel. Vedle toho vznikl další politický subjekt a to Demokratická strana Albánců - DPA (albánsky Partia Demokratike Shqiptare).

Našich respondentů jsme se zeptaly, jaký je jejich pohled na politickou situaci v Makedonii a její vývoj. Albánští respondenti nám odpověděli, že dříve cítili nátlak ze strany Makedonců.

Sara: „Jsem spokojená s tím kde žiji. Mám přátele Albánce i Makedonce. V současnosti žádnou diskriminaci ani nic podobného nepociťuji, ovšem nebylo tomu tak vždy. Zažila jsem si hodně předsudků.“

Vanesa: „Osobně jsem nesetkala s žádnými problémy. Babička mi ale sdělila, že si dříve připadala zle ve společnosti a byla odsuzována za její původ.“

Zajímalo nás také, jak vnímají makedonští respondenti současnou situaci v Makedonii a zda cítí naopak nátlak ze strany albánské menšiny.

Jovana: „Upřímně se mi současná situace tolik nelíbí. Tolik práv nemají menšiny v žádné jiné zemi, vím to, jelikož můj syn žije v Německu a musí se prostě podřídit zákonům a kultuře, kterou tam mají.“

Dejan: „Se situací spokojen nejsem, ale s tím nic neudělám. Nechci se k tomuto více vyjadřovat. Nemám názor. Žijeme vedle sebe a snažíme se v symbióze.“

Na střetnutí měl zásadní vliv předcházející konflikt, který probíhal od roku 1998 v Kosovu. Ten se změnil v humanitární katastrofu, do které se zapojilo NATO a Evropská unie. Uprchlíci z místa dění směřovali hlavně na území Makedonie, kde byli přijati a byli zde vybudovány uprchlické tábory pro asi 100 tisíc lidí. Ovšem Makedonci spíše sympatizovali se Srby.³⁵⁾ Makedonci byli kritizováni západem za nedostatečnou péči o běžence. Ze západu byla ale pomoc nedostatečná, Makedonci požadovali finanční pomoc a převzetí uprchlíků na své území a poskytli jim dočasné útočiště. Za to byli Makedonci kritizováni, což vyvolalo demonstrace ve Skopji. ³⁶⁾ Vojáci byli poté z Kosova staženi.

Počátkem roku 2000 byly uskutečněny teroristické útoky v Makedonských městech Kumanovo, Oslomej a Tetovo. V červenci téhož roku byla uskutečněna demonstrace, kde si albánští obyvatelé prosazovali legalizaci albánské univerzity s tím, že pokud nebudou odsouhlaseny jejich požadavky, tak makedonský stát přestane existovat. Několik dní poté došlo k raketovému útoku na policejní stanici v okolí Tetova, k němuž se přihlásila Národní osvobozenecká armáda. Na začátku roku 2001 ozbrojení Albánci napadli Makedonii ze severní části za účelem dosažení rovnoprávnosti albánského národa v zemi.

Nakonec vše skončilo Ochridskou mírovou dohodou, která byla uzavřena v srpnu roku 2001. Díky tomuto aktu byly ukončeny ozbrojené boje. Ochridská rámcová dohoda je vytvořena z devíti částí a tří příloh. V dohodě se pojednává o zachování teritoriální integrity, definici moderního demokratického státu, konci vzájemného nepřátelství, dobrovolném odzbrojení rebelů Národní osvobozenecké armády, rozvoji decentralizované vlády, principu nediskriminace, vymezení kroků při hlasování o ústavních změnách a nejvýznamnějších zákonech, vzdělání a užití jazyka menšin (oficiální jazykem se stává každý další jazyk, kterým hovoří alespoň 20 % obyvatelstva) a ústavních dodatcích. ³⁷⁾

Naši makedonští i albánští respondenti se k této události nechtěli vyjadřovat. Bylo to pro ně dle jejich slov citlivé téma. Jediná Jovanka se vyjádřila, ale jen stroze a nekonkrétně.

Jovana: „Byla to strašná zkušenost. Pamatuji si na zprávy. Jsem ráda, že to je za námi. Nechci to už nikdy zažít.“

Makedonci i Albánci, jsou jako většina národů na balkánském poloostrově známí svojí pohostinností. Kultury jsou sice odlišné, ale nalezneme zde i prvky ve kterých jsou si podobné. Oba národy jsou hodně temperamentní a přátelští. Významná je folklórní hudba a národní kuchyně.

Pro zajímavost chceme uvést i svátky jednotlivých národů pro jejich vzájemnou odlišnost, která je způsobena hlavně vyznáním jednotlivých národů.

Co se svátků týče tak Albánci slaví následující státní svátky:

• 1. 1. - 2. 1. Nový rok neboli Malý Bayram

• 14. 3. Den jara

Albánci oslavují tímto svátkem konec zimy a s ním spojený začátek jara. Jaro je symbolem přinášející hojnost a teplo. V tento den se v ulicích měst konají například různá hudební vystoupení a představení.

• 22. 3. Nourúz

Nourúz je perský svátek, který oslavuje Nový rok. Tento den je spojen s příchodem jarní rovnodennosti. Oslavy se nesou v duchu velkého hodování spojené s poctou narození Alího.

• 19. 10. Den matky Terezy neboli Velký Bayram

Matka Tereza představovala pro Albánce velmi významnou osobu a tímto dnes se tedy připomínají a oslavují její zásluhy. Byla světoznámou řehoní sestrou, která charitativně pomáhala chudým, slabým a nemocným lidem s HIV a leprou. Narodila se albánským rodičům ve městě Skopje.

• 25. 12. Narození Krista

Makedonci slaví tyto svátky:

• 1. 1. Nový rok

Na nový rok dostávají děti dárky, které jim přináší Děda Mráz. Děti tak nedostávají dárky na Vánoce, ale právě na nový rok. Podobně tomu je tak i v sousedních pravoslavných zemích.

• 6. 1. - 7. 1. Pravoslavné Vánoce

V Makedonii se pravoslavní věřící řídí dle judaistického kalendáře, a proto slaví Vánoce šestého a sedmého ledna. Začínají však již večer 5. ledna, kdy jsou zapalovány tradiční ohně, pří nichž lidé zpívají písně, tancují a pijí pálenku. Šestého ledna je v Makedonii Štědrý den, během kterého se chodí zpravidla koledovat. V Makedonii se Štědrému dni říká Badník. Dle tradice děti za koledu dostávají kaštany, jablka, ořechy a mince. Druhý den pak věřící navštěvují kostely, ve kterých se koná bohoslužba. Následuje slavnostní oběd, u kterého se schází celá rodina. Tento den je provázen tradičním pozdravem „Hristos se rodi“, který v překladu znamená „Kristus se narodil“. Na něj lidé odpoví „Navistina se narodil“, což je v překladu „Opravdu se narodil.

• duben Velikonoce (Velký pátek, Velikonoční sobota, neděle, pondělí)

O velikonocích se v Makedonii oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Je to stejně jako v Česku pohyblivý svátek. Stejně jako o pravoslavných Vánocích tak i o Velikonocích se lidé zdraví „Hristos voskrese“, v překladu „Kristus vstal z mrtvých.“ Odpovědí na to je „Navistina voskrese“, tedy „Opravdu vstal z mrtvých.“

• 24. 5. Den svatých Cyrila a Metoděje

Den svatých Cyrila a Metoděje je taky jeden z velice významných pravoslavných svátků, který oslavuje svatého Cyrila a Metoděje, významné věrozvěsty, kteří prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk.

Albánská kuchyně byla hodně ovlivněna řeckou a italskou kuchyní. Základem jsou hlavně rajčata, okurky, papriky a olivy. Preferuje se zde skopové maso. Nejsou zde výjimkou ani mořské plody a mléčné výrobky. Mezi tradiční jídla patří fergesë, což je pokrm z kuřecích jater nebo telecího masa, který je připravovaný s rajčaty, zelenou paprikou, cibulí a místním sýrem gjizë (podobný tvarohu). Další je pak turli což je taková zeleninová směs s telecím masem. pacë koke je tradiční tučná polévka ze skopové hlavy, která se pojídá k snídani. Tradičně se zde konzumují dezerty jako všude na balkánském poloostrově, kde zasahovala Osmanská říše a převzala od Turků halvu, baklavu, tulubmy nebo lokum. ³⁸⁾

Makedonská kuchyně byla také ovlivněna středomořím a také vlivem Turků. Základem je maso, sladkovodní ryby, zelenina a mléčné výrobky. Populární je i makedonské víno a alkoholický nápoj rakija nebo mastika. Turšija je nedílnou součástí makedonské domácnosti, která se konzumuje hlavně v zimě. Jedná se o nakládanou zeleninu. Dále je dosti populární ajvar, který se často podává s pljeskavicí nebo s čevapčiči. Také nechybí mořské plody, které se sem dovážejí z nedalekého pobřeží. Mezi tradiční makedonská jídla patří například sarma, gravče tavče nebo musaka. K hlavnímu jídlu se skoro vždy podává šopský salát nebo tradiční makedonský salát s pečenou paprikou a domácím chlebem. Dezerty se shodují s albánskými neboli tureckými.

Albánci se na makedonském území vyskytují přibližně od konce 13. století, kdy začali migrovat z horských oblastí na území dnešní Albánie. Další vlna migrace přišla během Jugoslávských válek, kdy se území Albánie stalo bojištěm a Albánci tak migrovali do Makedonie, na jejímž území boje neprobíhaly. Albánci migrovali také z Kosova, kde do dnes tvoří největší část obyvatelstva.

Albánci se od Makedonců liší hlavně náboženským vyznáním. Původně přijali Albánci ve druhém století křesťanství s příchodem řecké kultury na jejich území. Po vítězství Osmanské říše na Kosovském poli roku 1389 konvertovali Albánci k Islámu a ten si drží dodnes. Mezi výpověďmi Makedonců jsme zaznamenaly i mírně negativní odpovědi především s rozšířeností islámských symbolů nebo například jejich radikálností.

Saša: „Jsou více radikální jak my pravoslavní.“

Další odlišnosti mezi Albánci a Makedonci můžeme nalézt i v kultuře anebo svátcích. V makedonské i albánské kuchyni najdeme odlišnosti, ale ve spoustě pokrmech se shodují hlavně díky vlivu osmanské říše a převzetí jejich jídel.

Vztahy se v průběhu historie vyvíjely. Po rozpadu Jugoslávie byl v obou zemích nastolen komunistický režim. Po osvobození byla Makedonie zemí s rozmanitou etnickou i náboženskou pestrostí. Makedonie vedla po osvobození od komunistického režimu boje s Řeky, které vedly až ke změně názvu země roku 2018 z Makedonie na Republiku Severní Makedonie, které přišlo v platnost v únoru 2019.

Pro Makedonce a Albánce byl významný ozbrojený konflikt, který vyvrcholil roku 2001. Konfliktu předcházelo mnoho okolností jako například konflikt v Kosovu, který pravděpodobně i vše odstartoval. V makedonských městech byly uskutečněny teroristické útoky, díky kterým se Albánci snažili prosadit své požadavky o rovnoprávnosti albánského národa v zemi. Vše skončilo v srpnu 2001 Ochridskou rámcovou dohodou, díky které byly ozbrojené boje ukončeny. Ve zkratce dostala minorita svá požadovaná práva.

Díky této dohodě spolu Albánci a Makedonci v současnosti vychází docela dobře. Vzájemně se respektují. Momentálně nekonfliktní soužití nám potvrdili i albánští respondenti.

Matias: „Jsem v Makedonii šťastný a spokojený. Naše vzájemné vztahy vnímám jako klidné a přátelské.“

Našim makedonským respondentům přijde, že Albánci mají v Makedonii až moc práv. Kvůli tomu podle nich nastávají hlavně politické nepokoje. Zjistili jsme, že pro jejich pohodlí v zemi udělali hodně ústupků, kterých se minoritám v jiných zemí nedostává. Nevyvolávají nepokoje a snaží se žít v zemi mírumilovně a pospolu, hlavně bez problémů a agrese.

Dejan: „Se situací spokojen nejsem, ale s tím nic neudělám. Nechci se k tomuto více vyjadřovat. Nemám názor. Žijeme vedle sebe a snažíme se v symbióze.“

Albánců v Makedonii stále přibývá a Makedonců naopak ubývá, je tedy jen otázkou, jak se situace a čísla budou vyvíjet v budoucnu a zda se Albánci početně vyrovnají Makedoncům.

Albánská kuchyně. [online] CK Mundo, 2013 Dostupné z: http://www.mundo.cz/albanie/kuchyne

BEZATI, Valbona, How Albania Became the World’s First Atheist Country. [online] Balkan Insight. Dostupné z: https://balkaninsight.com/2019/08/28/how-albania-became-the-worlds-first-atheist-country/

BLAŽEJ, Adam. Historie Albánie. [online] Dostupné z: https://www.albanie-cestovani.cz/historie

BURIÁNEK, Jiří, K Pojetí Sekundární Analýzy. Sociologický Časopis. 1988, roč. 24, č. 1, s. 74–92. [online] Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/41130339.

COURBAGE, Youssef. WILKENS, Ronald. Censuses, Elections and Population: The Case of Macedonia. Population. 2003, roč. 58, č. 4/5, s. 429–450. [online] Dostupné z: https://doi.org/10.2307/3246651.

Donutili by Slováci Čechy změnit vlajku jako Řekové Makedonce?. [online] Neviditelný pes, 2017 Dostupné z: https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/evropa-jako-v-rodine.A170907_204959_p_zahranici_wag/tisk

GRIČOVÁ, Andrea. Dlouholetý spor je téměř u konce. Makedonie se s Řeckem dohodla na změně názvu. [online] deník.cz, 2018 Dostupné z: https://www.denik.cz/ze_sveta/temer-tricetilety-spor-makedonie-a-recka-je-u-konce-dohodly-se-na-zmene-nazvu-20180612.html

HLOUŠEK, Jakub. Řád Bektaši aneb Poněkud jiní muslimové. [online], Na východ, NV. Dostupné z: https://www.navychod.org/rad-bektasi-aneb-ponekud-jini-muslimove/

Jediný pravý komunista: Enver Hodža vládl Albánii železnou rukou téměř 40 let, udělala z ní neizolovanější stát světa. [online] G.cz, 2020 Dostupné z: https://g.cz/jediny-pravy-komunista-enver-hodza-vladl-albanii-zeleznou-rukou-po-40-let-udelal-z-ni-nejizolovanejsi-stat-sveta/

JELÍNKOVÁ, Denisa. Konflikt mezi makedonskými Albánci a Makedonci v Makedonii r. 2001. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2011 Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ht7ne/Bakalarska_prace

KOKAISL, Petr. Etnické minority v Evropě. Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta. 2014, ISBN 978-80-213-2524-1.

Lidé, zvyky, náboženství. 2015, [online] Dostupné z: https://www.hedvabnastezka.cz/zeme/evropa/albanie/evropa-albanie-lide-zvyky-nabozenstvi/

LISOVSKY, Oleg. Komparace postavení albánské menšiny v Severní Makedonii a Černé Hoře. [online] 2021, Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/152715

Makedonština, česko-makedonský slovník on-line. [online] CK Mundo Dostupné z: https://www.mundo.cz/makedonie/jazyk

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. [online] Dostupné z: http://publiccontent.sinpro.cz/PublicFiles/2022/11/07/severni%20makedonie-souhrnna-teritorialni-informace-2022-103553441.pdf

MÜLLER, Petr. Toskové a Gegové v Albánii a jejich pohled na Albánce v okolních státech. [online] 2016 Dostupné z: https://kulturnistudia.cz/2016-2/2016-2-muller.pdf

PIKAL, Kamil. Sunnitský islám v současné Albánii. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra ruských a východoevropských studií.

ROSŮLEK, Přemysl. Albánci a Makedonská republika (1991-2014). Praha: Libri, 2015. ISBN 978-80-7277-526-2.

RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Třetí doplněné a přepracované vydání. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2016. Dějiny států. ISBN 978-80-7422-553-6.

RYCHLÍK, Jan. KOUBA, Miroslav. Dějiny Makedonie. Vydání druhé. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2017. Dějiny států. ISBN 978-80-7422-562-8.

SEMINI, Llazar. Albania, only country with more Jews after the Holocaust, inaugurates memorial. [online] The times of Israel.com, 2020 Dostupné z: https://www.timesofisrael.com/albania-inaugurates-holocaust-memorial-honoring-locals-who-protected-jews/

STAWOWY-KAWKA, Irena. STANEK, Tadeusz. The Greco-Macedonian dispute over the name od the republic Macedonia. Politeja. 2008, roč. 10, č. 1 (2008) [online] Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/24919302.

Souhrnná teritoriální informace: Severní Makedonie. [online] Ministerstvo zahraničních věcí, 2022 Dostupné z: http://publiccontent.sinpro.cz/PublicFiles/2022/11/07/severni%20makedonie-souhrnna-teritorialni-informace-2022-103553441.pdf

Souhrnná teritoriální informace Severní Makedonie, [online] BusinessINFO, 2020 Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/navody/severni-makedonie-souhrnna-teritorialni-informace/

Souhrnná teritoriální informace: Albánie. [online] Ministerstvo zahraničních věcí, 2022 Dostupné z: http://publiccontent.sinpro.cz/PublicFiles/2022/05/03/albanie-souhrnna-teritorialni-informace-2022-121655122.pdf

ŠMÍD, Tomáš a VAĎURA, Vladimír. Etnické konflikty v postkomunistickém prostoru. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2007. Politologická řada. ISBN 978-80-7325-126-0.

TUČKOVÁ, Sabina. Konflikt národních identit a jeho role v integraci Makedonie do EU. UK v Praze, Fakulta sociálních věd. 2013 [online] Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/53032/130101817.pdf?sequence=1&isAllowed=y

Vlajka Severní Makedonie. [online] Statní vlajky, 2018 Dostupné z: https://www.statnivlajky.cz/makedonie



Počet shlédnutí: 77