Řekové v České republice

Ondráková Anita, Kutová Hana, Brejchová Eliška

Tato semestrální práce se zabývá řeckou menšinou žijící na území dnešní České republiky, ke které se podle sčítání lidu z roku 2021 hlásilo přibližně 4 077 obyvatel. Jejich příchod byl výrazně ovlivněn politickými událostmi 20. století. Občanská válka v Řecku, probíhající v letech 1946–1949, vedla ke třem hlavním migračním vlnám řeckého obyvatelstva. Řekové emigrovali mimo jiné do tehdejšího Československa, ale také do Jugoslávie, Rumunska, Bulharska či Polska. Tyto země dohromady přijaly přibližně 127 000 řeckých uprchlíků. Tato práce se však zaměřuje výhradně na situaci v České republice.

V průběhu desetiletí se řecká komunita vyvíjela a postupně se adaptovala na české prostředí. Navzdory různým překážkám si však dokázala uchovat svou kulturu, jazyk i tradice.

Cílem této práce je analyzovat nejen historické souvislosti a příčiny migrace, ale především současné postavení řecké menšiny v České republice. Práce se zaměřuje na otázku identity a míru začlenění příslušníků této menšiny do české společnosti. Dále se věnuje tomu, jaké tradice a zvyky si řecká komunita dokázala zachovat, a jakou roli v jejím životě hrají spolky a organizace. Pozornost bude věnována i ekonomickému přínosu řecké menšiny v rámci české společnosti.

Hlavní výzkumné otázky

1. Z jakých důvodů a jakým způsobem se dostala řecká minorita na dnešní území České republiky?

2. Jak řecká minorita vnímá své postavení v české společnosti?

3. Jak si řecká komunita v České republice zachovává a vnímá svou identitu?

4. Jak Řecká komunita udržuje na našem území své zvyky a tradice?

5. Jaké jsou hlavní profesní profily řecké menšiny v ČR?

Další výzkumné podotázky

1. Jaké jsou hlavní důvody k jejich pobytu na území ČR našich respondentů?

2. Jaké jsou pode řecké komunity největší kulturní rozdíly mezi Čechy a Řeky?

3. Jaký význam mají pro řeckou komunitu v ČR spolky, organizace a různé kulturní akce?

4. Jak řecká komunita přispívá k místní ekonomice?

•Na otázku: Z jakých důvodů a jakým způsobem se dostala řecká minorita na dnešní území České republiky; odpovídá Konstantinos Tsivos ve své disertační práci Řecká emigrace v Československu (1948–1968)⁷⁾. Autor ukazuje, že hlavním důvodem příchodu bylo politické pronásledování po prohře levice v řecké občanské válce. Emigrace byla centrálně organizována Komunistickou stranou Řecka (KKE) a podpořena sovětským blokem. Tsivos rozlišuje dvě hlavní vlny migrace – evakuaci dětí v roce 1948 (tzv. dětská akce) a následný příchod dospělých emigrantů po roce 1949. Československo přijalo přes 12 000 uprchlíků, kteří byli rozmístěni do specifických regionů. Autor čerpá z archivů ÚV KSČ, tisku, osobní korespondence i zahraničních pramenů. Důraz klade na fakt, že migrace nebyla ekonomická, ale ideologická a kolektivně organizovaná.

•Jak si řecká komunita v České republice zachovává a vnímá svou identitu? Tuto otázku nejlépe rozpracovává Dimitris Barmpakas ve své bakalářské práci Otázka identity a repatriace řeckých emigrantů v Československu v české literatuře⁸⁾. Autor se zaměřuje na to, jak česká odborná literatura reflektuje proces uchování řecké identity v exilu. Na základě analýzy děl českých autorů (např. Tejchman, Tsivos) ukazuje, že identita řeckých emigrantů byla formována jazykem, pravoslavím, politickou organizací i vzdělávacími institucemi. Důležitou roli hrála ideologie KKE, která podporovala uzavřenost komunity a odpor k asimilaci. Barmpakas zdůrazňuje i generační rozdíly – mladší generace se identifikovala s oběma kulturami, zatímco starší si snažila zachovat původní národní vědomí.

•Autoři Kateřina Králová a Konstantinos Tsivos se zabývají problematikou příchodu řeckých uprchlíků do Československa ve své publikaci Vyschly nám slzy… Řečtí uprchlíci v Československu⁹⁾. Publikace se věnuje osudům řeckých civilních uprchlíků i bojovníků, kteří po řecké občanské válce (1946–1949) našli útočiště v Československu. Popisuje nejen jejich příchod, ale také složitý proces adaptace, integrace do československé společnosti a proměnu jejich identity.Publikace se zároveň věnuje i osobním zkušenostem respondentů a jejich postavení ve společnosti. Respondenti vzpomínali, že původně očekávali jen krátkodobý pobyt, ale nakonec našli nový domov v Československu, kde ocenili solidaritu úřadů i místních obyvatel, kteří jim zajistili ubytování, práci a vzdělání. Přesto se potýkali s jazykovou bariérou, kulturním šokem a pocity izolace, zvláště v prvních letech. Velkou roli pro ně hrála soudržnost řecké komunity, která udržovala tradice, jazyk i kulturní akce, což jim pomáhalo překonávat vykořenění. Někteří řešili vnitřní dilema mezi věrností rodnému Řecku a vděčností k Československu, kde našli útočiště, a reflektovali i politické okolnosti pobytu. Československý vzdělávací systém jim přinesl kvalitní příležitosti, díky nimž se jejich děti a mladí lidé mohli profesně rozvíjet a zajistit si lepší život. Po politickém uvolnění někteří uprchlíci zvažovali návrat do Řecka, ale tam se často cítili jako cizinci, zatímco jiní zůstali natrvalo v Československu. Pamětníci rovněž popisovali, jak své zkušenosti a řeckou identitu předávali dalším generacím, přičemž jejich potomci se většinou cítili více součástí české společnosti.

• Důležité poznatky o řecké kultuře a začlení Řeků do Československa přináší Antula Botu ve své knize Řecká etnická skupina v Československu¹⁰⁾. Řečtí uprchlíci, kteří dorazili do Československa v důsledku občanské války, přinesli s sebou nejen své životní zkušenosti, ale i bohaté kulturní tradice, jedinečné hodnoty a specifický životní styl. Tyto kulturní prvky obohatily československou společnost a rozšířily její kulturní rozmanitost. V současné době se lidé řeckého původu dokážou relativně bezproblémově zapojit do české společnosti, což svědčí o úspěšné integraci napříč generacemi. Přesto pro ně zůstává důležité chránit a předávat své kulturní kořeny dalším generacím — například prostřednictvím lidových řemesel, tradičního odívání nebo udržování rodinných zvyklostí. Oproti době, kdy Řekové přicházeli do Československa ve velkém počtu, dnes tvoří v České republice už pouze menší etnickou skupinu, která si však stále uchovává vlastní identitu a tradice.

•Bakalářská práce Migranti z Řecka v České republice¹¹⁾ od Kláry Kosíkové (2013) analyzuje historický vývoj a proces integrace řecké menšiny v Československu a Česku. Autorka se zaměřuje na příčiny migrace, zejména na příchod uprchlíků během řecké občanské války (1946–1949), kdy do země dorazilo přibližně 11 550 Řeků, včetně 5185 dětí. Tito migranti byli umístěni do pohraničních oblastí a zaměstnáni především v zemědělství a průmyslu. Práce zkoumá integraci Řeků skrze strukturální, kulturní, interaktivní a identifikační dimenzi. V oblasti strukturální integrace autorka zjišťuje, že ekonomické začlenění hrálo klíčovou roli – první generace pracovala převážně v manuálních profesích, zatímco druhá generace se posunula k podnikání, hlavně v gastronomii a obchodu. Kulturní integrace probíhala postupně – první generace si udržovala jazyk a tradice, ale mladší generace již přešla na češtinu. Sociální kontakt s majoritou byl zpočátku omezený, ale v průběhu let došlo k většímu propojení, zejména prostřednictvím smíšených manželství. Autorka dochází k závěru, že Řekové prošli úspěšnou integrací, i když s určitými překážkami. Starší generace si zachovala kulturní odlišnost, zatímco mladší generace se plně zapojila do české společnosti. Nově příchozí migranti, především kvůli ekonomické krizi v Řecku, se začleňují snáze díky již existující řecké komunitě. Práce tak ukazuje vývoj řecké menšiny od uzavřené komunity po plnohodnotnou součást české společnosti.

•Doplňující data poskytují i statistiky Českého statistického úřadu (např. Cizinci podle státní příslušnosti a odvětví zaměstnání ¹²⁾, které ukazují, že Řekové v současné době pracují nejčastěji v sektorech služeb, gastronomie, školství a kultury. Významný je také jejich podíl mezi drobnými podnikateli – provozovatelé restaurací, překladatelé či kulturní manažeři. Statistické údaje potvrzují, že řecká komunita si v rámci české společnosti našla stabilní a rozmanité profesní uplatnění.

V rámci výzkumu byl primární metodou hloubkový rozhovor, který představuje jeden z nejčastěji využívaných nástrojů kvalitativního výzkumu. Tato metoda je zaměřena na získání detailního a komplexního porozumění zkoumanému fenoménu, přičemž klíčovou roli hraje osobní zkušenost, postoje, hodnoty a emoce respondentů.

Hloubkové rozhovory lze koncipovat jako strukturované, polostrukturované nebo nestrukturované. Polostrukturovaný rozhovor, který byl v rámci tohoto výzkumu upřednostněn, představuje vyvážený přístup mezi řízeným a volným vedením rozhovoru. Výzkumník pracuje s předem definovaným souborem otevřených otázek či tematických okruhů, avšak průběh rozhovoru se přizpůsobuje odpovědím respondenta. Tato flexibilita umožňuje tazateli reagovat na nečekaná témata a získat tak bohatší datový materiál.

Délka hloubkových rozhovorů se liší v závislosti na povaze výzkumu a ochotě respondentů sdílet své zkušenosti, přičemž obvykle trvají od 30 minut do několika hodin. Otevřené otázky poskytují respondentům prostor pro volné vyjádření jejich myšlenek a postojů.

Data získaná tímto způsobem jsou následně analyzována prostřednictvím kvalitativních výzkumných technik, jako je tematická analýza, zakotvená teorie nebo obsahová analýza. Cílem je identifikovat hlavní motivy, vzory a významy v odpovědích respondentů.

Mezi hlavní výhody této metody patří především možnost získaní detailních informací. S tím souvisí i schopnost odhalit skryté souvislosti a hlubší motivace, které by při použití jiných metod mohly zůstat neodhaleny. Na druhou stranu je tato metoda poměrně časově náročná. Výsledky výzkumu mohou být také do určité míry ovlivněny subjektivitou jak tazatele, tak i dotazovaných osob. Hloubkový rozhovor však představuje cenný nástroj nacházející široké uplatnění v sociálních vědách, psychologii, antropologii, marketingovém výzkumu či při tvorbě veřejných politik.

Samotný výzkum probíhal formou polostrukturovaných rozhovorů. Měli jsme předem připravený soubor otázek i celkovou strukturu, abychom během rozhovorů na nic důležitého nezapomněli. Každý rozhovor trval přibližně 30 minut, někdy trochu méně, někdy o něco déle, záleželo na tempu a sdílnosti jednotlivých respondentů. Ve všech případech jsme rozhovory vedli po telefonu, což se ukázalo jako praktické a časově nejdostupnější řešení pro obě strany.

Respondenti byli celkově velmi vstřícní a ochotní. Nejen že neměli problém odpovídat na otázky, ale často sami rozvíjeli témata víc, než jsme čekali. Myslely jsme si, že některé oblasti, jako například náboženství, budou citlivé a možná vynechávané, ale ukázalo se, že o nich lidé mluvili zcela otevřeně a bez zábran. To nám pomohlo získat bohatší pohled na jejich zkušenosti a postoje.

Respondenty jsme získávaly postupně několika způsoby. Nejprve byla námi oslovena známá z řecké komunity, která se stala naší úplně první respondentkou a zároveň nám pomohla navázat kontakt s dalšími lidmi. Poté nám vedoucí naší práce předala kontakt na několik dalších osob, které by mohly být ochotné se zapojit. Mimo jiné se nám podařilo získat výpověď jedné respondentky, která přiblížila vnímání řecké menšiny z pohledu Čecha vyrůstajícího v 50.-60. letech v oblasti vyšší populační koncentrace Řeků. Nakonec jsme oslovily i několik členů facebookových skupin zaměřených na řeckou menšinu v Česku, ne všichni však byli ochotní se našeho výzkumu zúčastnit. Celkem se nám podařilo uskutečnit rozhovor se šesti respondenty. I když se nejedná o velký nebo výrazně různorodý vzorek, získaná data nám poskytla zajímavý pohled na jejich zkušenosti a názory.

1. Sofie- 21 let, české občanství, české/ řecké kořeny
2. Stelios- 48 let, řecké občanství, v ČR pouze trvalý pobyt, řecké kořeny
3. Daniela- 29 let, české občanství, české/ řecké kořeny
4. Christina- 28 let, české občanství, české/ řecké kořeny
5. Statis- 24 let, české občanství, slovenské/řecké kořeny
6. Ludmila- 74 let, české občanství, české kořeny

Řecká migrace do Československa se odehrála především v důsledku občanské války v Řecku v letech 1946–1949. Tato válka vypukla mezi stoupenci monarchie a demokratických sil, které vedla Komunistická strana Řecka. Po porážce řecké demokratické armády (ŘDA) v roce 1949 muselo přibližně 50 000 lidí uprchnout z Řecka, mezi nimi mnoho žen, dětí a zraněných. Československo se stalo jednou z hlavních cílových zemí těchto politických uprchlíků a přijalo přibližně 12 000 řeckých obyvatel.

Prvními příchozími byli řecké děti ve věku od 1 do 15 let, které dorazily ještě v průběhu občanské války ve dvou hlavních transportech – v květnu 1948 a v únoru 1949. Celkem jich bylo asi 3 500. Po příjezdu do Mikulova prošly karanténou a lékařským vyšetřením a následně byly umístěny do dětských domovů po celém Československu. Jejich adaptace na nové kulturní prostředí nebyla snadná – nebyly zvyklé například na stolování, hygienické návyky nebo typická česká jídla.

Po skončení občanské války následovaly transporty dospělých imigrantů, kteří byli umísťováni především v českém a slovenském pohraničí, kde byl nedostatek pracovních sil. Osidlování probíhalo organizovaně – uprchlíci byli seskupováni podle rodin, původu nebo politické spolehlivosti. Cílem bylo vytvořit kompaktní řecké osady v místech vyklizených po odsunu německého obyvatelstva. Pracovali nejprve v zemědělství, později také v průmyslu. Hlavní oblasti osídlení zahrnovaly severní Moravu (Šumperk, Jeseník, Bruntál), severní a východní Čechy (Trutnov, Liberec, Jablonec nad Nisou) i města jako Ostrava, Brno, Praha či Beroun. Organizaci přesídlování řídila Komunistická strana Řecka (KSŘ) se sídlem v Praze, která plnila funkci správního orgánu imigrantů.

Počet příslušníků řecké menšiny v Česku se výrazně snížil v 70. letech, kdy řecká vláda udělila amnestii válečným uprchlíkům. Mnozí využili této příležitosti a vrátili se do vlasti. Nicméně odhaduje se, že přibližně 3 000 až 4 000 Řeků zůstalo v Československu natrvalo. Tito lidé zde založili rodiny, jejichž potomci dnes tvoří základ řecké komunity v České republice.

Řecká minorita v České republice dnes tvoří relativně malou, ale historicky významnou komunitu. Podle posledního Sčítání lidu z roku 2021 se k řecké národnosti v České republice přihlásilo celkem 4 077 osob. Komunita je geograficky rozptýlena, ale tradičně má silné zastoupení zejména v Praze, Brně, Ostravě, Krnově, Mikulově, Ústí nad Labem, Jeseníku a okolí. Řecké komunity se nacházejí také ve Vrbně pod Pradědem, Havířově, Karviné, Šumperku a dalších městech. Mnohá z těchto míst byla vybrána cíleně už v době příjezdu řeckých uprchlíků, a to z důvodů pracovní potřeby a dostupného ubytování, často v bývalých Sudetech.

Řecká komunita je dnes tvořena několika generacemi migrantů. První generaci tvoří přímí účastníci poválečné migrace. Dále rozlišujeme tzv. „generaci 1.5“, tedy děti narozené v Řecku, ale vyrůstající v Československu. Druhá a třetí generace, narozená již v Československu, resp. České republice, často nese výrazné znaky bilingvismu a kulturní dvojdomosti. Mladí Řekové v Česku se často potýkají s otázkou identity – zda se cítit být více Čechy, nebo Řeky. Mnozí z nich se začínají aktivně zajímat o původ až v dospělosti, kdy uvažují o svém místě v rodinné i národní historii.

Řekové v České republice mají bohatý kulturní a spolkový život. Fungují zde spolky jako Nadační fond Hellenika, Řecké obce, Lyceum Řekyň nebo Klub přátel Nikose Kazantzakise. Tyto organizace pořádají kulturní festivaly, taneční vystoupení, jazykové kurzy a besedy. Mezi nejznámější akce patří například Řecký festival v Krnově, Řecké dny v Brně, výstava a filmový projekt „Dva životy, dvě kultury, dvě země“ nebo zájezdy „Po stopách řecké emigrace“. Tyto aktivity slouží nejen k udržení etnické identity uvnitř komunity, ale také k jejímu představení širší veřejnosti.

V dnešní době představuje řecká minorita komunitu, která se úspěšně integrovala do české společnosti, ale zároveň si zachovala silnou etnickou identitu.

Kulturní identita řecké komunity v České republice je výsledkem specifického historického vývoje, zejména migrace řeckých uprchlíků po občanské válce v Řecku na konci 40. let 20. století. Tito uprchlíci se v tehdejším Československu usadili z politických důvodů a jejich příchod nebyl motivován ekonomicky, jak bývá časté u jiných migračních vln. Kulturní identita se tak formovala v prostředí vyhnanství, v atmosféře touhy po návratu do vlasti, ale zároveň s nutností přizpůsobit se novému prostředí. Tato identita byla po desetiletí uchovávána skrze jazyk, rodinné hodnoty, pravoslavné náboženství, tradice a činnost krajanských spolků.

Řecký jazyk hrál v první generaci zásadní roli nejen v rodinách, ale i ve školním prostředí, kde vznikaly speciální řecké školy a kulturní centra. V současnosti je jazyková kompetence u mladší generace slabší, přesto se řecký jazyk stále objevuje při kulturních a společenských akcích. Důležitým prvkem identity je i pravoslavné křesťanství, které má v řecké diaspoře silné postavení. I v českém prostředí se podařilo uchovat bohoslužby, a to zejména díky aktivitám řeckých komunit v Brně, Ostravě nebo Praze. Významným aspektem je rovněž rodinná soudržnost – typická pro tradiční řeckou kulturu – která se projevuje v silných mezigeneračních vazbách a důrazu na udržování společných zvyků. Kulturní tradice jako řecké Velikonoce, tance nebo hudba jsou i nadále žité, zejména v rámci komunitních akcí pořádaných různými spolky.

Při porovnání s českým prostředím vystupují na povrch určité interkulturní rozdíly. Řecká kultura je obecně vnímána jako otevřenější, emocionálně expresivní a komunitně orientovaná, zatímco česká společnost bývá spíše rezervovaná a individualističtější. Rozdíly se projevují i v komunikaci – Řekové jsou zvyklí na přímější kontakt, živější gestikulaci a bezprostřední mezilidské vztahy. Významnou roli hraje také jiný postoj k autoritám a starší generaci, která je v řecké kultuře více uznávána a zapojována do rodinného i komunitního života. Přesto tyto rozdíly ve většině případů nevedly ke konfliktům, ale spíše k obohacení. Řekové byli v české společnosti často pozitivně přijímáni, a to i díky disciplinovanému přístupu k práci a ochotě vzdělávat své děti, čímž přispěli k posílení své pozice v hostitelské zemi.

Řecká komunita v České republice je sice početně malá, ale historicky soudržná a aktivní. Už od padesátých let, kdy do tehdejšího Československa přišla první velká vlna řeckých uprchlíků z občanské války, vznikala potřeba sdružovat se nejen kvůli praktickým otázkám života v novém prostředí, ale také kvůli udržení jazyka, kultury a identity. V průběhu let proto vzniklo několik spolků a organizací, které hrály důležitou roli jak v komunitním životě, tak i při vytváření vztahů mezi Řeky a majoritní společností.

Jednou z nejvýznamnějších organizací je Sdružení Řeků a jejich přátel v České republice, které funguje dodnes a organizuje nejen kulturní akce (např. tradiční oslavy řeckých svátků, koncerty, promítání filmů nebo taneční večery), ale i různé vzdělávací aktivity, přednášky a výstavy. Kulturní činnost těchto organizací byla od počátku chápána nejen jako způsob udržení řecké identity, ale i jako most k české společnosti – snaha ukázat, že řecká kultura má v Česku co nabídnout.

V minulosti sehrály důležitou roli i spolky, které měly politické nebo exilové zaměření – především v prvních desetiletích po příchodu uprchlíků. Tyto organizace byly často napojené na tehdejší československý stát a do určité míry sloužily i jako nástroj integrace. Později se jejich role proměnila, některé zanikly, jiné se přeorientovaly na kulturní a komunitní aktivity. V 90. letech pak došlo k novému oživení spolkové činnosti, a to nejen mezi původními uprchlíky, ale také mezi jejich potomky – tzv. druhou generací, která se často aktivně zapojuje do spolkového života jako způsobu, jak znovuobjevovat své kořeny.

V posledních letech se spolková činnost výrazně přesouvá i do online prostoru – facebookové skupiny nebo webové stránky jako www.sroc.cz slouží nejen ke komunikaci o akcích, ale i jako platforma, kde se mohou setkávat mladší generace Řeků žijících v různých částech Česka. Výrazná je přitom snaha propojovat tradici s dnešním světem – vedle folkloru a jazyka se objevují i témata spojená s aktuální identitou, integrací nebo kulturními rozdíly mezi českým a řeckým prostředím.

Celkově lze říct, že i přes omezený počet členů zůstávají řecké spolky v Česku aktivní a důležité – nejen pro samotné Řeky, ale i pro širší společenský kontext. Představují prostor, kde se kultura předává mezi generacemi a kde se setkávají lidé, kteří sdílí nejen společný původ, ale i zájem o řeckou historii, jazyk a způsob života.

Význam řeckých komunitních akcí

Komunitní akce, jako jsou festivaly, oslavy státních a náboženských svátků nebo kulturní večery, jak již bylo výše zmíněno, mají pro řeckou menšinu v České republice velký význam. Nejde jen o společenská setkání, ale především o příležitosti, jak si uchovat a předávat tradice, jazyk i určité kulturní zvyky, které by jinak v každodenním životě mohly postupně mizet. Tyto akce často spojují nejen jednotlivé generace Řeků, ale i širší komunitu – včetně Čechů, kteří se o řeckou kulturu často zajímají.

Například oslavy řeckého státního svátku Ochi Day, svátků patronů nebo tradiční velikonoční setkání, které bývají pravidelně organizovány Sdružením Řeků a jejich přátel v ČR a mají nejen slavnostní, ale i silně symbolický charakter. Podobné akce sehrávají důležitou roli v udržení kulturní kontinuity a posilování pocitu sounáležitosti – zvlášť v prostředí, kde je řecká komunita malá a geograficky rozptýlená.

Tyto události navíc často přitahují pozornost médií i širší veřejnosti, čímž přispívají k většímu povědomí o řecké menšině a pomáhají bourat stereotypy. Festivaly řecké kultury (např. akce spojené s tradičním tancem, hudbou, kuchyní nebo promítáním řeckých filmů) umožňují nejen sdílet řeckou kulturu směrem ven, ale i posilovat hrdost směrem dovnitř komunity – což je důležité zejména pro mladší generace, které už v Česku vyrůstají.

Důležité je i to, že komunitní akce bývají často jedinou příležitostí, kdy se širší řecká diaspora v Česku setká „naživo“. Mnoho vztahů, které tu vznikají, má nejen přátelský, ale i podpůrný rozměr – sdílení zkušeností, kontaktů nebo možností, jak se aktivněji zapojit do života komunity. V tomto smyslu tak kulturní akce fungují jako neformální platforma pro integraci, vzájemnou pomoc a upevnění identity v prostředí, které je od původní vlasti geograficky i kulturně vzdálené.

Ekonomické začlenění řecké komunity v Československu a později v České republice bylo do velké míry ovlivněno podmínkami, ve kterých sem Řekové po občanské válce přicházeli. Většina z nich dorazila jako političtí uprchlíci, často bez znalosti jazyka a s minimem majetku, takže se museli přizpůsobit velmi rychle. Přestože jejich situace nebyla jednoduchá, postupně si v nové zemi našli své místo i v oblasti práce a podnikání.

Zpočátku řečtí uprchlíci pracovali hlavně v průmyslu, zemědělství a stavebnictví – tedy tam, kde byl nedostatek pracovních sil a kde nebyly kladeny vysoké nároky na jazyk. Mnozí se uplatnili v textilních závodech nebo strojírenských podnicích, často v regionech, kam byli soustředěni hned po svém příchodu – například v severních Čechách nebo na severní Moravě. Zaměstnání jim často přiděloval stát, takže výběr nebyl zcela na nich.

S přibývajícím časem, získáním vzdělání a jazykových dovedností se část komunity přesunula i do jiných oborů. Někteří Řekové se stali učiteli, zdravotníky nebo technickými pracovníky. Významný posun nastal po roce 1989, kdy se otevřel prostor i pro podnikání. Mnoho Řeků začalo provozovat vlastní podniky – od malých obchodů, restaurací a kaváren až po různé služby. Dodnes jsou například řecké restaurace nebo stánky s gyrosy jedním z viditelných symbolů této komunity v českém veřejném prostoru.

Důležitou roli v ekonomickém začlenění hrála i vzájemná solidarita. Mnozí Řekové si pomáhali navzájem – jak při hledání práce, tak při zakládání podniků. Spolky a osobní sítě fungovaly jako zázemí, které usnadnilo první kroky v novém prostředí. A i když dnes řecká komunita v Česku není příliš početná, ukazuje se, že díky své soudržnosti a pracovitosti dokázala být v rámci ekonomického života aktivní a soběstačná.

Praktická část naší práce bude mít podobu e-knihy, která stručně představí řeckou minoritu v České republice a přiblíží čtenářům každodenní život této komunity. E-kniha nabídne přehled základních informací o samotném Řecku, historii příchodu Řeků na naše území, jejich integraci, uchování kulturní identity a zapojení do české společnosti. Součástí budou autentické výpovědi respondentů, které přiblíží jejich osobní zkušenosti, postoje i vzpomínky na migraci a život v nové zemi. Tyto příběhy umožní čtenářům lépe porozumět, jakým výzvám i radostem členové řecké minority čelí, a zprostředkují jejich pohled na současné i minulé události, které formovaly jejich životní dráhu.

Odkaz na e-knihu: https://heyzine.com/flip-book/bf4db04b70.html

Jak ukázala práce i literatura, nejvýznamnějším důvodem příchodu Řeků do Československa byla občanská válka v Řecku v letech 1946–1949, která vedla k rozsáhlým politickým perzekucím. Řekové prchali především z obav o život, přičemž migrace byla kolektivně organizovaná Komunistickou stranou Řecka a podporovaná zeměmi sovětského bloku. Československo přijalo kolem 12 000 uprchlíků, z toho značnou část tvořily děti. Většina migrantů byla rozmístěna do pohraničních oblastí, kde pomáhala obsadit pracovní místa uvolněná po odsunu německého obyvatelstva. Lze diskutovat o tom, zda migrace byla opravdu svobodnou volbou, nebo spíše vynucenou politickou akcí — dostupné prameny potvrzují spíše druhou možnost, protože šlo o kolektivně organizovaný odchod.

Na základě rozhovorů i dostupné literatury lze říci, že řecká komunita své postavení vnímá celkově pozitivně. Většina respondentů popsala českou společnost jako vstřícnou, především v prvních letech po příchodu, kdy stát zajistil ubytování, práci a vzdělání. V dalších generacích došlo k postupné integraci a navázání přátelských vztahů s majoritou. Přesto v diskusi stojí za zmínku, že starší generace se dlouhodobě cítila spíše jako hosté než plnohodnotní občané, částečně kvůli politickému exilu a silné orientaci na řeckou komunitu. Dnes už tyto rozdíly ustupují a mladší generace se cítí být přirozenou součástí české společnosti.

Řecká komunita se snažila zachovat svou identitu zejména prostřednictvím jazyka, náboženství, rodinných hodnot a spolkového života. První generace kladla velký důraz na řecký jazyk a pravoslaví, zatímco druhá a třetí generace se často pohybovala na pomezí dvou identit a kombinovala české i řecké kulturní prvky. Důležitým nástrojem udržování identity byly kulturní a spolkové aktivity, které nejen posilovaly komunitní soudržnost, ale také podporovaly předávání tradic. Přesto i zde lze diskutovat o tom, že mladší generace řecký jazyk ovládá méně a identitu více vnímá symbolicky než prakticky, což je přirozený důsledek integrace a bilingvní výchovy.

Podle zjištění práce i respondentů řecká komunita stále aktivně pořádá kulturní a náboženské akce, například řecké dny, taneční večery, oslavy státních a církevních svátků nebo komunitní festivaly. Tyto akce fungují jako klíčový prostor pro mezigenerační setkávání a přenos tradic. Přispívají i k tomu, aby se mladší generace mohla s řeckou kulturou ztotožnit. Respondenti opakovaně zdůrazňovali, že tyto akce mají nejen kulturní, ale i společenský význam, protože pomáhají budovat mosty mezi řeckou komunitou a českou veřejností.

Data z Českého statistického úřadu i rozhovorů ukázala, že řecká menšina našla uplatnění v široké škále profesí. První generace pracovala především v manuálních oborech, jako je zemědělství, průmysl či stavebnictví. Druhá a třetí generace se více prosadila ve službách, gastronomii, školství, kultuře a drobném podnikání. Tento vývoj potvrzuje postupný posun od námezdní práce k podnikání a samostatné profesní dráze, což lze považovat za příklad úspěšné sociálně-ekonomické integrace.

Na základě provedeného výzkumu i literární rešerše lze konstatovat, že řecká komunita v České republice prošla od nuceného exilu ke stabilní a respektované součásti společnosti. Přestože se první generace potýkala s mnoha překážkami, postupně došlo k úspěšné integraci, aniž by zcela ztratila své kulturní kořeny. Významnou roli v tom hrály spolky, rodinné vazby a důraz na vzdělání. Dnešní řecká menšina je příkladem toho, jak se etnická komunita může stát organickou součástí hostitelské společnosti a zároveň si uchovat svou identitu, což je inspirativní i pro další migrační skupiny. Tento závěr podtrhuje, že integrace je vždy složitý a dlouhodobý proces, v němž hrají roli nejen strukturální podmínky, ale také vlastní úsilí a soudržnost samotné komunity.

HLAVATÝ, Jan. Kuchyně a strava řecké menšiny v České republice jako faktor etnické identity. Masarykova univerzita Dostupné z: https://is.muni.cz/el/phil/podzim2010/ETBB86/um/Strava_recke_mensiny.pdf [cit. 2025-05-27]

BOTU, Antula. Řecká etnická skupina v Československu. Český lid. 1982, 69(1), 47-50. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/42701318 [cit. 2025-05-27]

KOSÍKOVÁ, Klára. Migranti z Řecka v České republice: Migrants from Greece in the Czech Republic. Bakalářská diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. Dostupné z: https://theses.cz/id/02jsh7/00176686-482875854.pdf [cit. 2025-05-28].

KRÁLOVÁ, Kateřina; TSIVOS, Konstantinos. Vyschly nám slzy…: Řečtí uprchlíci v Československu. Dokořán, 2012. ISBN 978-80-7363-416-2. Dostupné z: https://www.dokoran.cz/index.php?Vyschly_nam_slzy&p=book&id=626. [cit. 2025-05-03].

OTČENÁŠEK, Jaroslav. Řecká národnostní menšina v České republice dnes. Český lid, 1998, 147-159. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/42639816 [cit. 2025-05-05].

POHANKA, Vít. Jak se dostali Řekové do Česka: Příběh jejich komunity začal po druhé světové válce. Online. Český rozhlas. 1997, 2024. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/jak-se-dostali-rekove-do-ceska-pribeh-jejich-komunity-zacal-po-druhe-svetove-8399273. [cit. 2025-05-20].



Počet shlédnutí: 606