obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


minority-fr

OBECNÉ

Francie, oficiální název Francouzská republika je demokratický stát, jehož metropolitní část se nachází v západní Evropě. Součásti Francouzské republiky jsou také zámořské departementy a zámořská území v Karibiku, Severní a Jižní Americe, v Indickém oceánu a Oceánii. Francouzi často přezdívají metropolitní Francii l'Hexagone (šestiúhelník), kvůli jejímu geografickému tvaru. Je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a je jedním ze zakládajících členů Evropské unie (EU). Dále je Francie jedním ze zakládajících členů Spojených národů. Je jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN s právem veto, a také jednou z osmi uznaných nukleárních mocností.

Hymna: Marseillaisa Motto: Liberté, Egalité, Fraternité (francouzsky volnost, rovnost, bratrství)

Hlavní město: Paříž

Rozloha: 547 030 km² (47. na světě) z toho 0,26 % vody

Nejvyšší bod: Mont Blanc (4 810 m n. m.)

Časové pásmo: +1

Počet obyvatel: 60 180 529 (20. na světě, 2003)

Hustota zalidnění: 111 ob. / km² (68. na světě)

Jazyk: francouzština

Náboženství: římskokatolické 83 – 88 %, islám 5 – 10 %, protestanství 2 %, judaismus 1 %

státní útvar Státní zřízení: poloprezidentská republika

Vznik: 843 (rozdělení Franské říše)

Prezident: Nicolas Sarkozy

Předseda vlády: François Fillon

Měna: euro (EUR)

HDP/obyv. (PPP): 31 825 USD (21. na světě, 2006)

PŮVOD FRANCOUZSKÉHO NÁRODA

Ačkoliv Francii obvykle vnímáme jako jednolitý národní stát, při pohledu na rané dějiny Francie je patrné, že „jakási francouzská rasa nikdy neexistovala“. Francouzi se vyznačují značně různorodým rasovým původem, který je stejně jako jejich dějiny výsledkem mnoha vlivů. V průběhu svých dějin zažila Francie množství přistěhovaleckých vln (což je příznačné i pro současnou Francii). Tato skutečnost je zřejmější při uvědomění si geografické polohy Francie na západním okraji evropského kontinentu. Jejím vlivem byla Francie místem, kde se zastavovaly invaze a usazovali se vetřelci. Navíc přestože dnešní Francie má přirozené hranice, z historického hlediska nebyla nijak uzavřeným celkem. Na jejím území se tak od počátku dějin setkáváme s nejrozličnějšími národy — Kelty, Řeky, Římany, Germány, Franky, Normany, Židy, Španěly, Portugalci, Italy, Alžířany a mnoha dalšími.

Nejvýznamnější stopy v dějinách Francie zanechaly vlivy: 1. Galů (což byla ta část Keltů, která se usadila ve Francii), 2. Římanů a 3. Franků, přičemž první dva na přelomu tisíciletí splynuly dohromady a třetí dal Francii jméno. Přístup k imigrantům byl na území Francie téměř výhradně asimilační, což znamená, že kultura, jazyk a genetické dispozice nově příchozích se rozpouštěly mezi zde již dříve usazeným obyvatelstvem, přičemž je samozřejmě do jisté míry i obohacovaly. Z hlediska civilizačního byl nejzásadnější vliv galorománské kultury, což se odráží i na dnešní podobě francouzštiny, kterou řadíme mezi románské jazyky. Výskyt mnoha oblastních jazyků, které většinou nemají s latinským původem příliš společného (bretonština, baskičtina, korsičtina, vlámština nebo alsaské nářečí němčiny), však velmi názorně dokládá, že utváření francouzského národa bylo mnohem složitější a nejednoznačnější. „Ačkoliv staletí trvající centralizační tlaky stmelily Francouze do jediného národa se silným citem pro národní identitu“, byl tento národ utvářen množstvím rozdílných etnik. A právě z této historické rozmanitosti pochází kulturní a jazykové bohatsví dnešní Francie.

GEOGRAFIE

Největší část území Francie (metropolitní Francie) se nachází v západní Evropě, kde hraniční na severovýchodě s Belgií (délka hranic 620 km) a Lucemburskem (73 km), na východě s Německem (450 km) a Švýcarskem (572 km), na jihovýchodě s Itálií (515 km) a na jihu se Španělskem (649 km), Andorrou (56,6 km) a Monakem (4,5 km). Francouzská republika se skládá také z území v Severní a Jižní Americe (kde má Francouzská Guyana 673 km dlouhou hranici s Brazílií a 520 km se Surinamem), v Indickém, a Tichém oceánu, Karibiku (ostrov Svatý Martin je rozdělen na francouzskou a nizozemskou část hranicí o délce 10,2 km) a Antarktidě. (suverenita deklarovaná v Antarktidě nebyla uznána většinou jiných zemí — viz Antarktický smluvní systém).

Pevninská část Francie zaujímá plochu 543 965 km². Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Ve francouzských Alpách se nachází nejvyšší bod západní Evropy Mont Blanc (4 810 m). Další hornaté kraje země zahrnují Pyreneje, Centrální masív, Jura, Vosges, Armorský masív a Ardenny. Největšími francouzskými řekami jsou Loire, Rhône (pramenící ve Švýcarsku), Garonne (ve Španělsku), Seina a část toku Rýnu.

Mimo hlavního města Paříže (v jejíž aglomeraci žije 12 milionů lidí) jsou největšími městy Marseille, Lille a Lyon.

VLÁDA A POLITIKA

Ústava Páté republiky byla schválena 28. srpna 1958. Výrazně posílila autoritu výkonného výboru ve vztahu k Parlamentu.

Podle ústavy je francouzský prezident volen přímo na období pěti let (původně sedm let). Prezidentská rada zabezpečuje regulérní fungování moci lidu a kontinuitu státu. Prezident jmenuje předsedu vlády, předsedá kabinetu, velí ozbrojeným silám a uzavírá pakty.

Národní shromáždění (Assemblée Nationale) je hlavní část legislativy. Její členové jsou voleni přímo na pětileté období a všechna křesla jsou volena v jediných volbách. Národní shromáždění má právo rozpustit vládu a tím tedy většinová volba Shromáždění určuje rozhodování vlády. Senátoři jsou vybíráni volební akademií na dobu devíti let a jedna třetina Senátu se mění každé tři roky (počínaje rokem 2007). Legislativa Senátu je omezená; pokud se tyto dvě komory neshodují v nějakém bodě (s výjimkou ústavních práv), Národní shromáždění má poslední slovo. Vláda má silný vliv na utváření programu Parlamentu.

Francie je zakládajícím členem Evropské unie a to velikou měrou definuje francouzskou zahraniční politiku. 29. května 2005 Francie odmítla v referendu ratifikování Evropské ústavy, když přibližně 55 % obyvatel vyslovilo své „ne“. Tento výsledek změnil kriticky budoucí vývoj politiky Evropské Unie, stejně tak jako schopnost Francie setrvat na pozici vedoucího státu Evropy. Francie je dále členem SPC (Sekretariát Pacifické komunity, Secretariat of the Pacific Community) a COI (Komise Indického oceánu, Indian Ocean Commission). Francie je také vedoucím členem Mezinárodní Organizace Frankofonie (La Francophonie, International Organisation of Francophonie), která sdružuje 51 francouzsky mluvících států.

Ve Francii sídlí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a UNESCO. Dále zde sídlí Mezinárodní úřad pro váhy a míry (soustava jednotek SI) a Interpol.

EKONOMIKA

Ekonomika Francie kombinuje rozsáhlé soukromé společnosti (přibližně 2,5 milionu registrovaných) se společnostmi se značnou měrou intervence vlády. Vláda si ponechala velký vliv na klíčové segmenty sektorů infrastruktury, což znamená, že rozhoduje v otázkách železnice, energetiky, letectví a telekomunikace. Tento stav byl výhodný asi do 90. let, v posledních letech vláda pomalu odprodává své podíly ve společnostech France Télécom, Air France, stejně tak jako pojišťovny, banky a zbrojní průmysl.

Francie je členem skupiny G8. Francouzská ekonomika je 5. největší ekonomikou na světě . 1. ledna 1999 se Francie spojila s dalšími deseti členy EU a vytvořila měnovou unii, která užívá společnou měnu euro, a v roce 2002 úplně přestala používat svou historickou měnu francouzský frank.

Podle OECD (2004) je Francie 5. největší exportér výrobků na světě po USA, Německu, Japonsku a Číně (ale před Spojeným královstvím). Je také čtvrtý největší dovozce výrobků za USA, Německem a Čínou.

Dále podle statistiky OECD byla v r. 2003 Francie zemí, která získala nejvíce přímých zahraničních investic. Se 47 miliardami USD zahraničních investic se Francie zařadila nad USA (39,9 mld USD investic), Spojené království (14,6 mld USD), Německo (12,9 mld USD) nebo Japonsko (6,3 mld USD).

Na druhou stranu francouzské společnosti investovaly 57,3 miliard USD v zahraničí, což zařazuje Francii na druhé místo žebříčku největších zahraničních investorů po USA (173,8 mld USD), před Spojené království (55,3 mld USD), Japonsko (28,8 mld USD) a Německo (2,6 mld USD).

Francie je také druhou nejvíce produktivní zemí v OECD (nepočítaje Norsko, kde jsou hodnoty zvýšeny uměle tržbami z ropy, a Lucembursko, kde s velkými offshorovými investicemi bank). V roce 2003 byl průměrný HDP na jednu hodinu práce 47,2 USD.

Mezi důkazy technologické vyspělosti francouzského průmyslu patří m.j. vysokorychlostní vlaky TGV a letadla Airbus.

NÁBOŽENSTVÍ

Tradičně dominantní římskokatolická země se znatelným protiklerikálním vlivem. Svoboda náboženství je dána ústavou; inspirace pochází ze Všeobecné deklarace lidských práv. Dominantní koncept vztahu mezi veřejnou sférou a věřícími zabezpečuje, že vláda a vládní instituce (jako například školy) by neměly zasahovat do věcí víry a stejně tak církev by se neměla žádným způsobem angažovat v politické činnosti.

Vláda samotná neudržuje statistiky o víře svých občanů. Statistiky CIA World Factbook, které pochází z neznámého zdroje, ukazují následující čísla: Římskokatolické křesťanství 83–88 %, Islám 5–10 %, Protestantství 2 %, Židovské náboženství 1 %. Avšak podle průzkumu z roku 2003 považuje 41 % lidí existenci boha za vyloučenou, 33 % se považuje spíše za ateisty a 51 % lidí o sobě řeklo, že jsou křesťané.

Na počátku 20. století žilo ve Francii mnoho lidí na venkově a řídili se podle křesťanských tradic. Během tohoto století nastalo ale mnoho změn: došlo k vylidnění venkova a mnoho lidí se odvrátilo od křesťanství. Toto vedlo k mnoha změnám ve společenských zvycích.

OBRANA A BEZPEČNOST

Francouzské ozbrojené síly mohou být rozděleny do čtyř skupin:

  • Pozemní vojsko (Armée de Terre)

o Chasseurs Alpins - horská divize armády

        o Cizinecká legie
        o Námořní pěchota
        o Lehké letectvo (ALAT - Aviation Légére de l'Armée de Terre)
        o Technikové (Génie) - včetně Pařížského požárního sboru
  * Námořnictvo (Marine Nationale)
        o Námořní letectvo
        o Fusiliers de Marine - ochrana námořních objektů na zemi
        o Commandos Marines - speciální jednotka francouzské armády
        o včetně požárního praporu města Marseille
  * Letectvo (Armée de l'Air)
        o Teritoriální letecká obrana
        o Letectvo
  * Četníci (Gendarmerie Nationale), armádní policie, které fungují jako částečně jako policie na venkově a jako policie taková.

Do armády se může vstoupit v 17ti letech. Od Alžírské války o nezávislost byla branná povinnost omezena a úplně zrušena byla r. 1996 Jacquesem Chiracem

Mezi státy s lepší ekonomikou v Evropě se Francii v oblasti armádních výdajů vyrovná jen Spolková republika Německo a Spojené království: Francie ročně utratí na armádu bezmála 50 mld dolarů, což je 2,6% HDP (podle statistik NATO z r. 2003) a v absolutních číslech třetí místo na světě za USA a Čínou. Spolu se Spojeným královstvím platí 40% z celkových výdajů na obranu celé EU.

Zdroje:

Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 2001 , 6. 9. 2008 [cit. 2008-09-07]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Francie>.

Výzkumné otázky

1. Jaké hlavní etnické minority jsou ve Francii?

Už od pravěku byla Francie křižovatkou obchodu, migrace obyvatelstva a invazí. Původně zde byly čtyři kmeny : Keltové (Gálie a Bretaň), Aqkvitánci (Baskicko), Latinici a Germáni (Frankové, Vizigótové, Burgunďaná a Vikingové). Tyto kmeny se mezi sebou po staletí mísily a výsledkem je dnešní populace. Kromě dávných dob zde byla ještě jedna vlna migrace v 19. století a to hlavně lidí těchto národností : Belgičané, Italové, Španělé, Portugalci, Poláci, Arméni, Židé z Východní Evropy a Maghrebu, Arabové, Berbeři, Černoši z Afriky a Číňané. Je odhadováno, že 40% francouzské populace má předka, který pochází z nějaké migrační vlny, což dělá z Francie etnicky nejrůznorodější zemi v Evropě (úroveň je srovnatelná např. s USA či Kanadou). Od 19. století byl historický vývoj populace Francie velmi atypický oproti zbytku Západního Světa. Na rozdíl od zbylé Evropy nemá Francie zkušenosti se silným populačním růstem v 19. století a na počátku 20. století. Na druhou stranu v druhé polovině 20. století zažila mnohem větší populační explozi než kterýkoliv jiný evropský stát.

Přes 90 % obyvatelstva tvoři Francouzi. Příslušníci národnostních menšin hovoří většinou též francouzsky. Menšiny:

	
              Němci
              Muslimové (Islám) - 7 000 000
              Turci
              Romové
              Provensálci (při Středozemním moři) - několik milionů
              Bretonci (na bretonském poloostrově) - 1 000 000
              Baskové (jihozápad země) - 140 000 
              Katalánci (při španělských hranicích na jihu)
              Vlámové (u belgických hranic) 
	

Pozůstatkem někdejších rozsáhlých francouzských kolonií jsou tzv. zámořské departementy. Mezi ně patří: Reunion v Indickém oceánu, Guadeloupe a Martinique ve středoamerických Malých Antilách, Francouzská Guayana na jihoamerickém kontinentě, ostrovy Saint Pierre a Miquelon při východním pobřeží Kanady. Podobnými oblastmi jsou zámořská území: Francouzská Polynésie, Nová Kaledonie a ostrovy Wallis a Futuna v Oceánii.

2. Projevuje se soužití většinové společnosti s některými menšinami problémově?

Islám ve Francii

Islám ve Francii je po římskokatolickém křesťanství druhým nejrozšířenějším náboženstvím v zemi. Vyznává jej okolo 3 až 10 % (přesné statistiky se různí) obyvatel země, převážně přistěhovalců z těch bývalých kolonií Francie, kde je islám dominantním náboženstvím.

Historický vývoj

Ve srovnání s ostatními zeměmi Západní Evropy jsou muslimové zastoupeni ve Francii nejvíce; v zemi stojí přes 1 500 mešit, ve srovnání s 40 000 kostely, mnohými starými celá staletí. První z dnes četných muslimských svatostánků byl otevřen v roce 1922; další přibyly hlavně v 2. polovině 20. století. Tehdy, po druhé světové válce, byly třeba čerstvé pracovní síly po boji poškozené Francie, a tak byla zahájena velkorysá imigrační politika. Noví přistěhovalci byli právě muslimové z bývalých francouzských kolonií, hlavně ze Severní Afriky. Ti se tak v průběhu desítek let začali postupně po tisícich ve Francii usazovat. Protože organizace muslimů v podstatě neexistovala, rozhodl se v roce 2002 tehdejší ministr vnitra Nicolas Sarkozy zřídit speciální organizaci s názvem Francouzský výbor muslimské víry (francouzsky Conseil Français du Culte Musulman - CFCM), jako neziskové a soukromé sdružení. To ale nemá žádný právní statut a je často centrem kritiky z různých stran. V současné době je však hlavním spolkem všech muslimů Svaz islámských organizací Francie (francouzsky Union des organizations islamiques de France).

Kontroverze

Francouzská muslimská komunita bývá však často terčem ultrapravicových stran (jako je například Front National) a především ukazována jako selhání Francouzů o integraci menšin (kterou největší jsou právě muslimové) do společnosti. Kolem muslimů čas od času vypukají různé kontroverze, ať to byl již zákaz nošení typicky muslimských částí oděvu (hidžáb) do státních škol, či nepokoje na předměstích francouzských měst v roce 2005.

3. Vnímá většinová společnost některé menšiny jednoznačně pozitivně?

Francie menšiny neuznává, tudíž je pozitivně nevnímá a prakticky stoprocentně převládá negativita vůči menšinám, jako příklad uvádím nejvíce problémovou menšinu Muslimy.

 __Dle Francie : osoba trvale žijící ve Francii, je francouz.__

4. Jakou hlavní aktivitu tyto minority vyvíjejí (autonomie, spolky, školství, TV, rozhlas, tisk)?

Co se týče aktivit menšin, dá se mluvit opravdu maximálně tak o snaze Bretonců zachovat si svůj jazyk a o Islámském školství. Zatímco katolické školy existují v nemalém počtu, škol islámských je velmi pomálu. Od roku 1905 jsou všechny školy státní sekulární, neboť tehdy začalo platit oddělení církve a státu. Fungující islámské školy lze nalézt na ostrově Réunion, první muslimská střední škola pak začala fungovat v Aubervilliers, na předměstí Paříže, roku 2001; na rok 2003 pak bylo plánováno otevření dalších dvou škol. Tyto náboženské školy jsou však dostupné širší veřejnosti (na rozdíl od angosaských zemí), neboť i přestože jsou soukromé, jsou dotované státem (resp. ten přispívá na platy učitelů). Ve francouzském tisku vychází 12 novin v anglickém jazyce a 1 noviny v baskyčtině (Berria).

5. Mají tyto minority zaručenou ochranu podle zákona?

Z důvodů toho, že jsou všechny osoby trvale žijící ve Francii Francouzi, je ochrana pro všehny dle zákona stejná.

6. V jakých zemích je nejvýraznější francouzská menšina?

EKONOMICKÉ DŮVODY

Pro Francii je typické, že její obyvatelé neváhají migrovat z ekonomických důvodů. Mění se jen země, do nichž směřují. Na Quai d'Orsay v Paříži existuje instituce, která každý rok radí desítkám tisíc Francouzů, kde by našli v zahraničí nejlepší uplatnění. Zhruba dalších pět tisíc jich denně navštěvuje webové stránky tohoto úřadu. Podle psychologů na rozdíl od minulého století Francouze dnes neláká vidina obrovského bohatství, ale vyjíždějí především proto, aby se uplatnili. Aby získali zajímavé místo, důležitou pozici, začali podnikat v příhodných podmínkách. V zahraničí bývají Francouzi velmi úspěšní. V centru New Yorku se zrodily vyhlášené francouzské pekárny, restaurace, bary. Francouzi jsou vynikající v počítačové technice a zajišťují k ní perfektní servis. Jsou dynamičtí, vynalézaví, vzdělaní. Podle nedávného průzkumu získali v poslední době v zahraničí kolem půl milionu důležitých pracovních postů a další 1,5 až 3,75 milionu běžných pracovních míst. Je to významný a v takových rozměrech dosud neznámý fenomén.

PŘITAŽLIVÉ ZEMĚ

Obchod a dynamická ekonomika jsou magnety, které Francouze přitahují. Migrují dnes do zcela jiných zemí než před několika lety. Tehdy směřovali do USA, Velké Británie, Švýcarska, Švédska. Dnes tvoří nejžádanější trojku Čína, Irsko a Argentina. Následuje Thajsko, Rusko, Brazílie a Arabské emiráty, Vietnam, Japonsko, Mexiko a Norsko. Generace mladých Francouzů mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety, která využívá nejrůznějších mezinárodních programů jako Erasmus, Leonardo a dalších, dnes mluví plynně nejméně dvěma jazyky. Dveře do světa má otevřené.

IRSKO

Z evropských zemí je pro Francouze nejpřitažlivější Irsko, které figuruje na druhém místě současného žebříčku zájmu hned po Číně. Je to země, jejíž obyvatelé podobně jako Francouzi ovládají umění žít a uznávají význam soukromého života. V Dublinu dnes žije kolem 16 000 Francouzů. Do budoucna se ale situace možná změní. Země přitahuje příliš mnoho imigrantů a Irové sami dnes odcházejí za prací a podnikáním především do Litvy a skandinávských států. Pro Francouze je ze severských států nejpřitažlivější Norsko. Podle třiačtyřicetileté Hél` ene Finidori, která emigrovala z Francie před několika lety, v severských zemích člověk nachází respekt, prostor pro podnikání i soukromý život, není tu agresivita a vládne tu duch odpovědnosti a otevřenosti.

KANADA

Velmi zajímavá je pro mladé Francouze Kanada. Ve francouzsky mluvící části nemají jazykové bariéry a podmínky jsou přitažlivé. Počet zájemců o migraci do Kanady vzrostl za poslední čtyři roky o sedm procent. Zatímco Quebec je už téměř saturován, bohaté Ontario je vítá s otevřenou náručí stejně jako provincie Manitoba, Saskatchewan nebo ropná Alberta.

MEXIKO

Velký nárůst francouzských přistěhovalců zaznamenává i Mexiko. Proč? Je to země, která se vyznačuje velmi dynamickým hospodářským růstem, jakási ekonomická lokomotiva Latinské Ameriky. Navíc je politicky stabilní a nabízí lákavé pracovní příležitosti. Rubem této mince je velmi znečištěné ovzduší města, které patří k největším na světě.

NEJLÁKAVĚJŠÍ JE ASIE

V čele žebříčku zemí, které jsou pro Francouze nejpřitažlivější, se usadila Čína. V roce 2004 se počet přistěhovalců z Francie do Číny zvýšil o více než 16 procent, i když poměr Francouzů k počtu Číňanů je stále velmi nízký. 13 700 Francouzů na 1,3 miliardy Číňanů. Největší zájem je o Šanghaj a Kanton. Prudce narůstá i francouzský zájem o Thajsko a Vietnam. Mladí Francouzi si v Ho Či Minově Městě mohou najmout velmi levně dům, mohou si dovolit pomocnici do domácnosti i k dětem a plně se věnovat své profesi. Jsou tu i široké možnosti kulturního vyžití a množství podniků, v nichž mohou příjemně trávit večery.

ARABSKÉ EMIRÁTY

Z arabských emirátů láká Francouze nejvíce Dubaj. Je to ráj architektů, protože výstavba luxusních hotelů, umělých ostrovů a nejpřepychovějších sídel na světě tu doslova kvete. Kromě toho se tu budují i vědecká centra světové úrovně, například Město medicíny (Medical Town) nebo Vědecká vesnice (Village of Science), kde nacházejí uplatnění francouzští vědci a odborníci. Nevadí ani průměrná teplota 40 stupňů Celsia, která tu panuje šest měsíců v roce. Navíc Dubaj je finanční a daňový ráj, panuje tu absolutní bezpečnost, téměř nulová kriminalita a obyvatelstvo je Evropanům velmi přátelsky nakloněno.

ROZMÍSTĚNÍ

Je jasné, které země jsou dnes pro Francouze nejpřitažlivější. Nejvíce Francouzů dnes ale žije v USA - téměř 282 tisíce. Na druhém místě je Velká Británie, kde jich je přes 200 tisíc, na třetím Švýcarsko s více než 190 tisíci. Následuje Belgie, Německo, Kanada, Španělsko, Itálie, Izrael a Alžírsko.

LONDÝN

O Londýnu se dokonce říká, že je hlavním městem Francouzů žijících v zahraničí. Přezdívá se jim tu froggies (od slova frog -žába, pojídači žabích stehýnek). Francouzi tu jsou všude. Zhruba dvě stě tisíc. Pracují v místních hospodách, barech, ale také jako bankovní úředníci a v řadě dalších míst. ětšinou žijí ve čtvrti South Kensington nebo v Chelsea. Jsou nespokojeni se špatnou zdravotní péčí, kritizují drahé nájemné a vysoké ceny. Ale přesto zůstávají, protože tu mají přitažlivější pracovní příležitosti než doma ve Francii.

KAM V PŘÍŠTÍCH LETECH?

Kam budou směřovat imigranti z Francie v příštích letech? Kromě dosavadních destinací v Asii to bude podle odhadů především Argentina a hned poté země východní Evropy - Česká republika, Slovensko, Estonsko, Polsko a Slovinsko a Maďarsko. Na podnikavé Francouze v těchto zemích čeká spousta atraktivních manažerských míst zejména v zahraničních podnicích, které se tu budují. Pro jejich provozovatele budou Francouzi vítanou zárukou spolehlivosti v nespolehlivém prostředí.

FRANCOUZI V ZAHRANIČÍ

(první desítka, země, počet Francouzů)

1. USA - 281 978

2. Velká Británie - 201 562

3. Švýcarsko - 191 074

4. Německo - 168 281

5. Belgie - 154 069

6. Kanada - 138 364

7. Španělsko - 124 978

8. Izrael - 87 916

9. Itálie - 74 797

10.alžírsko- 70964

7. Má tato francouzská menšina podobná práva jako menšiny ve Francii?

Francouzi v cizině nejsou diskriminováni.

Zdroje:

Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 2001 , 6. 9. 2008 [cit. 2008-09-07]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Francie>.

Další informace mi byly poskytnuty paní Martinou Jelínkovou z cestovní kanceláře Exim tours - Karlovy vary.




Počet shlédnutí: 6

minority-fr.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:38 autor: 127.0.0.1