Severní sámština (davvisámegiella)

Severní sámština (severosámsky davvisámegiella) je nejrozšířenějším sámským jazykem. Patří do uralské jazykové rodiny, konkrétně do větve ugrofinské. Je příbuzná zejména s finštinou a estonštinou, vzdáleněji pak s maďarštinou.

Severní sámštinou hovoří přibližně 15 000–25 000 mluvčích, především v severních oblastech Norska, Švédska a Finska.

Jedná se o jazyk tradičně užívaný napříč státními hranicemi, což mělo historický vliv na vývoj pravopisu i jazykové standardizace.

Po dlouhou dobu existovaly paralelní národní pravopisné normy (norská, švédská, finská).

V 19. století byl používán Friisův pravopis, mimo jiné při překladu Bible, v prvních sámských novinách Saǥai Muittalægje a v náboženském periodiku Nuorttanaste.

Konrad Nielsen vytvořil vlastní pravopis pro své monumentální dílo Lappisk ordbok. Roku 1948 došlo ke sjednocení norské a švédské normy (tzv. Bergsland-Ruongův pravopis), avšak v Norsku se plně neprosadil. Politická asimilační politika zároveň výrazně omezovala praktické užívání sámštiny.

Teprve roku 1979 byla přijata oficiální jednotná norma severní sámštiny pro Norsko, Švédsko i Finsko.

Severní sámština je dnes úředním jazykem v některých částech severního Norska (kraje Finnmark a Troms) a v několika obcích (např. Kautokeino, Karasjok, Nesseby, Tana, Porsanger, Kåfjord).

Generace Sámů narozené před rokem 1977 se většinou neučily psát ve svém mateřském jazyce v rámci formálního vzdělávání.

Severní sámština je flektivní jazyk s bohatým pádovým systémem a komplexní morfologií. Charakteristická je rovněž konsonantická gradace (střídání souhlásek podle morfologického kontextu) a specifický vokalický systém.

Lukášovo evangelium (Lk 15,3–6), severosámský překlad

3 De Jesus muitalii sidjiide dán veardádusa:
4 Jos muhtumis dis leat čuođi sávzza, ja okta láhppo, ii go son dalle guođe dan ovccilogiovcci meahccái ja oza dan ovtta mii lea láhppon dassážii go gávdná dan?
5 Ja go gávdná dan, de illosa ja lokte dan olggiidis ala.
6 Go son boahtá ruoktot, de čohkke ustibiiddis ja siidaguimmiidis ja dadjá sidjiide: «Illudehket muinna, dasgo mun lean gávdnan sávzan mii lei láhppon.»

• Ođđa testamenta – Evangelium Lukasa mielde (bibelen.no)
• Seznam encyklopedie: Severní sámština

Autorka hesla: Petra Sýkorová

Jedním z nejcharakterističtějších rysů severní sámštiny je tzv. konsonantická gradace – systematické střídání silného a slabého stupně souhlásek v závislosti na morfologickém kontextu. Tento jev se projevuje např. ve změnách typu pp → p, tt → t apod., což výrazně ovlivňuje tvarosloví jazyka.

Současný pravopis obsahuje specifická písmena (č, đ, ŧ, š, ž), která umožňují přesné zachycení fonologických rozdílů. Grafický systém byl sjednocen až ve 20. století, což souvisí s politickými dějinami regionu.

Významným kulturním pojmem je siida – tradiční sámská komunitní jednotka založená na příbuzenských a hospodářských vazbách. Termín se objevuje i v současné jazykové a právní terminologii.

Severní sámština je dnes jedním z mála původních jazyků Evropy, který prošel během několika desetiletí procesem revitalizace a postupného návratu do školství a veřejného prostoru.