Postoj mezinárodních studentů (lidí) k pracovním podmínkám v ČR

V poslední době je skutečnost, že člověk odjede do ciziny velice bežná. Důvodů může být hned několik. Mladí lidé se chtějí naučit cizí jazyk, jelikož v dnešní době je kladen na jazyky velký důraz. Pomalu už firmy požadují, aby i zedník uměl alespon základy anglického jazyka. Existuje mnoho programů, kdy má student možnost vycestovat do jiné země. Nejznámější je program Erasmus, který se v České republice objevil v roce 1997. O rok později s ním odcestoval první český vysokoškolák. Za patnáct let fungování u nás díky němu vycestovalo do zahraničí přes 58 tisíc studentů a více než 21 tisíc pedagogů a akademických pracovníků. Čeští studenti si nejčastěji vybírájí možnost odcestovat do Německa, Velké Británie, Španělska a Francie. Dalším důvodem může být vidina lepšího zaměstnání a vyšší mzdy. Mnohdy je to také každodenní stereotyp a touha po změně. V neposlední řadě je to také možnost poznat kulturu, zvyky a tradice, národní jídlo a procestovat novou zem.

V knize Interkulturní komunikace v řízení a podnikání¹⁾ se autoři zaměřili na srovnání kulturních standardů českých s kulturními standardy německými, rakouskými a americkými. Velká pozornost je věnována pohledu na české kulturní standardy především z rakouské a americké perspektivy. Jde o posuzování přístupu k novým úkolům, identifikaci se zaměstnavatelskou organizací či třeba o individualismus, odpovědnost a rozhodování.

V knize Spolupráce přes hranice kultur²⁾ se Nový také zabývá kulturními standardy evropských zemí – České republiky, Ruska, Německa, Anglie a Francie - a na četných příkladech ze spolupráce jednotlivců i pracovních týmů těchto národností dokláda, k jakým nedorozuměním dochází mezi lidmi ze zemí zdánlivě si kulturně blízkých.

Šimáková³⁾ ve svém článku píše, že u multikulturní komunikaci není důležité vnímání a respektování pouze verbálního a neverbálního projevu, ale také jakási komunikační etiketa či kulturní standardy (znalost určitých pravidel a jejich respektování, způsoby vnímání, myšlení apod.), které by si měl každý účastník jednání předem připravit a případně i naučit. Při multikulturním jednání je dále velice důležité přivítání a představování, podání a stisk ruky, předání vizitky, užívání a oslovování tituly, způsob komunikace a diskuze, vyjadřování souhlasu a nesouhlasu, ale i délka jednání a diskuze apod. Avšak i sociální vztahy, rozdělování rolí, hierarchie, autorita a vytváření vzájemné důvěry se v různých kulturách liší.

Evropské hodnoty⁴⁾ zase říkají, že při posuzování chování cizinců na pracovním trhu je potřeba rozlišovat mezi cizinci pocházejícími z Evropské unie a zemí EFTA a těmi přicházejícími ze třetích zemí. Zatímco první skupina má při vstupu na pracovní trh ČR stejné podmínky jako čeští občané, ostatní přistěhovalci musí před nástupem do práce získat povolení k pobytu a pracovní povolení. Situace těchto cizinců, z nichž většina se nachází v produktivním věku, je tudíž o poznání složitější a ještě se markantně zhoršila s nástupem ekonomické recese. Zatímco v roce 2008 pracovalo 70 % přistěhovalců z třetích zemí, o rok později již jen 54 %. I přes tento poměrně vysoký podíl nezaměstnaných mezi imigranty je jich na úřadech práce zaregistrováno jen minimum a sociální dávky mezi nimi pobírá jen něco přes tisíc osob.

Dále Sokačová⁵⁾ ve svém článku píše, že pro řadu cizinců, kteří nepřijdou do ČR na základě specifické pracovní nabídky, ale chystají se práci teprve najít, je první zkušeností na trhu práce zaměstnání s nižší kvalifikací, než jaké měli v zemi původu či na které se připravovali v rámci studia. Těm, kteří mají kvalitní vzdělání a podaří se jim během své integrace do české společnosti navázat sociální vazby či nostrifikovat své vzdělání, se daří z tohoto začarovaného kruhu dostat a trh práce jim nabízí možnosti, jak se uplatnit v lépe kvalifikovaných zaměstnáních. Rozhodující pro uplatnění na českém trhu práce je míra znalosti českého jazyka.

Petr Pečenka ve svém članku⁶⁾ konfrontuje a analyzuje mezikulturní a interkulturní přístup a dokládá, že tyto přístupy ve svém výsledku podporují fenomén sociální stereotypizace se všemi jeho negativními a zjednodušujícími efekty. Autor popisuje problematiku interkulturní spolupráce, která je jak praktickou otázkou, tak i předmětem zájmu výzkumu.

Cílem této práce je zjistit jaké jsou rozdíly v pracovních podmínkách v ČR ve srovnání s jinými zeměmi vybraných respondentů. Vybraní respondenti pocházejí z evropských krajin. Hlavní metodou analýzy je řízený rozhovor a vedlejší je dotazníkové šetření, které bude využito v případě, že respondent není přítomný v Praze.

Výzkumná otázka: Jak vnímají cizinci pracovní podmínky v ČR v porovnání se svou zemi?

Podotázky: Jak se liší jejich pracovní návyky/morálka od našich návyků/morálky? Jak u nás cizinci vnímají pracovní kolektiv?

V této práci jsme použili strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami. Strukturovaný rozhovor se skládá z řady pečlivě formulovaných otázek, na které mají jednotliví respondenti odpovědět. Data z tohoto rozhovoru se snadněji analyzují, protože jednotlivá témata se lehce v přepisu rozhovoru lokalizují. Tento rozhovor je vhodný, pokud ho nemáme možnost opakovat a máme málo času se respondentovi věnovat. Nevýhoda je v tom, že různým respondentům klademe stejně formulované otázky a tím přehlížíme situovanost rozhovoru. Náš rozhovor obsahuje pět hlavních otázek, z nichž každá obsahuje navíc další podotázky.

Pracovní podmínky v ČR

Češi jsou relativně stálými zaměstnanci. Zaměstnancem se může stát osoba, která dovršila 15 let a ukončila povinnou školní docházku.V posledních letech se zvyšuje počet pracovních poměrů na dobu určitou. Tyto pracovní poměry se mohou sjednat na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku pracovního poměru. Nejběžnější druhem pracovního poměru je poměr na plný úvazek. Délka pracovního týdne v ČR je nejvýše 40 hodin týdně (neboli 42,5 hodin s půlhodinovou pauzou na oběd), v EU je průměrná délka pracovního týdne kolem 38,5 hod. Podle zákona musí mít zaměstnanec možnost udělat si půlhodinovou pauzu na oběd během pracovní doby, ale ve skutečnosti může být obědová doba i delší, záleží na domluvě se zaměstnavatelem. Někteří zaměstnavatelé nabízejí svým zaměstnancům využívat pružnou pracovní dobu, což znamená, že zaměstnanec si sám volí začátek, popřípadě i konec pracovní doby v rámci časových úseků stanovených zaměstnavatelem.⁷⁾

Pracovní podmínky v Bulharsku

V Bulharsku je minimální věk pro vykonávání práce 16 let, pokud však daná pracovní pozice vyžaduje minimální odpovědnost a má minimální dopady na lidské zdraví, je možné zaměstnat osobu, která dovršila 15 let. Výpovědní doba u smlouvy na dobu neurčitou je 30 dní, a to platí jak ze strany zaměstnavatele,​ tak ze strany zaměstnance. U smlouvy na dobu určitou jsou představuje výpovědní doba 3 měsíce, přičemž toto období nesmí překročit konec smluvní doby. Pracovní doba v Bulharsku je stanovena na 40 hodin/​týden,​ 8 hodin/den. Zaměstnavatel může z provozních důvodů prodloužit v určitý den pracovní dobu. Nicméně o stejný čas musí zkrátit pracovní dobu v jiný den. Zároveň platí, že prodloužená pracovní doba nesmí přesáhnout 10 hodin denně. Pětidenní pracovní týden při práci v noci nesmí přesáhnout 35 hodin. Každý zaměstnanec má ročně nárok na 20 dní dovolené na zotavenou. V Bulharsku je zakázána diskriminace na základě pohlaví zaměstnanců.⁸⁾

Ukrajinci na území ČR

Ukrajinci zaujímají přední místa v počtech žadatelů o azyl do České republiky a v posledních pěti letech je Ukrajina hlavní zdrojovou zemí azylantů. Tato skutečnost je zapříčiněna dlouhodobou a hlubokou ekonomickou krizí na Ukrajině. Občané Ukrajiny tedy vykonávají na území naší země zejména nekvalifikované manuální práce, i když je známo, že jejich vzdělanostní úroveň je často relativně vysoká. V současné době se na našem území vyskytuje legálně více než 61 tisíc občanů Ukrajiny. Největší počet Ukrajinců je ve velkých městech, zejména v Praze a v Brně. Mezi Ukrajinskými pracovníky zatím převažují mladí (ženatí) muži, kteří mají na Ukrajině rodinu s dětmi. Ukrajinci často získávají živnostenské oprávnění, ovšem ve skutečnosti provádějí práci jako „klasičtí„ zaměstnanci. Bohužel s Ukrajinskými podnikatelskými aktivitami je spojené také vykořisťování pracovníků, nelegální zaměstnávání a další praktiky.

Problémy ve Španělsku

Pracovní doba ve Španělsku činí v průměru 40 hodin týdně a nemůže překročit 9 hodin denně. Španělské hospodářství, které je čtvrtou největší ekonomikou eurozóny má řadu problémů. Kromě dluhů a nezaměstnanosti má Španělsko i malou produktivitu práce. Podle ekonomů za ní stojí také tradiční dlouhá polední pauza, a tak čím dál více propagují, aby pracovní doba byla od devíti do pěti. V kratším pracovním dni podle nich budou lidé v práci více odpočatí a soustředění, a tudíž budou podávat lepší výkony. Některé firmy proto už zavedli pracovní dobu od 7:00 - 15:00. Kratší pracovní den u části zaměstnanců má jen pozitivní ohlasy. Právě taková změna by podle některých Španělských odborníků pomohla nejen zmírnit již zmíněnou krizi, ale také spojit kariéru s péčí o rodinu.

V této časti semestrální práce bylo hlavním cílem zjistit postoj zahraničních studentů nebo lidí k pracovním podmínkám v ČR a rozdíly mezi jejich a naší zemí. Pro toto zjištění byl vytvořen dotazník, na základě něho jsme vedli neřízené a neformální rozhovory s vybranými respondenti. Rozhovory byly v anglickém jazyce vzhledem jazykové bariéře. Rozhovor jsme dělali s 3 respondenti – s Evgeniyi z Bulharska, s Janou z Ukrajiny a se Sergiem ze Španělska. Každý měl v Čechách jinou pracovní pozici. Evgeniya pracovala jako recepční, Jana jako finanční konzultant a Sergio byl F&B asistent. Všichni mají bakalářské vzdělání.

Jako první rozhovor byl veden s Evgeniyi, která nám řekla, že nevidí velké rozdíly mezi pracovními podmínkami v Bulharsku a tady. Pracovní doba a přestávka je stejná. Svátky, které nejvíc oslavují, jsou Vánoce, Velikonoce, Den matek, narozeniny a jiné bulharské státní svátky, kdy Bulhaři mají možnost výběru, zda chtějí nebo nechtějí tento den pracovat. Avšak dost nás překvapil fakt, že každý třetí člověk v Bulharsku pracuje 45 hodin týdně a že 50 % celkového počtu Bulharů navíc pracuje 2 soboty v měsíci. Dost nás také zarazilo, že ženy jsou zvyklé pracovat dokonce i 48 hodin týdně. Plus mají odpovědnost za domácnost, děti a starostlivost o nejstarších příslušnících rodiny. Pozitivní zjištění ale je, že Bulhaři jsou čím dál tím více pečlivější a zodpovědnější v oblasti práce. Mnoho z nich se účastní různých vzdělávacích programů, a to zejména univerzit třetího věku. Na závěr rozhovoru zkonstatovala, že se u nás cítí moc dobře, kolegové jsou milý a moc jí pomáhají. Kdyby měla možnost jít sem znova pracovat, tak by to definitivně vzala. Je ohromená milou a přátelskou povahou Čechů.

Druhý rozhovor byl s Janou, která osobnostně není moc výřečná a na naše otázky nám odpověděla spíše jednorázově, než aby nám vše vysvětlila. Při rozhovoru jsme zjistili, že v Ukrajině je pracovní doba pevná, což v České republice ji má flexibilní a moc ji to vyhovuje. Zaměstnavatel jé také proplácí 1 měsíc (4 týdny dovolené) zatím co v její rodní zemi je dovolená placená zaměstnavatelem jen na 24 dnů. Co se týče průměrné mzdy, tak v Ukrajině činí 7.000 Kč a je vyplácená v hotovosti, ale v Čechách je vyplácená na bankovní účet a je víc než trojnásobná. Na Ukrajině není povinný dress code a v pracovním týmu je poměrně každý sólista. Jana tak jako Evgeniye preferuje práci v ČR kvůli vyšší mzdě, týmovému charakteru v práci a časové flexibilitě.

Při třetím rozhovoru se Sergiem jsme se střetli s rozdílem mezi východem a západem Evropy. Sergio má názor, že Češi jsou spíše individualisti a pracovní prostředí moc formální. Během jeho pobytu v Praze mu chybělo vysvětlení, co přesně má dělat a jak to u nich chodí. Laicky řečeno – byl „vhozen“ do práce a záleželo jenom na něm, zda „přežije“. Ocenil by, kdyby dostal alespoň nějaký menší trénink. Taky zkonstatoval, že toto chování zaměstnavatele samozřejmě záleží na společnosti. V Barceloně odkud pochází každý nový zaměstnanec, nebo trainee dostane mentora, který se o něj stará v práci a dohlíží na to, aby se vše naučil správně. Taky nám bylo sděleno, že mentoři mají za úkol se zajímat o osobní život nového kolegy, zda je v dané práci a městě spokojen, zda si našel kamarády, aby s nimi chodil ven apod. V Čechách ho čekal asi největší šok, co se týče integrace. „Nikdo se o můj osobní život nestaral, nikoho jsem nezajímal, hlavně ať pracuju“ zamyšleně řekl. Španělé totiž věří, že když je člověk šťastný ve městě, kde pracuje, tak práci vykonává lépe a těší se tam.

Hlavním cílem této práce bylo srovnat pracovní rozdíly mezi vybranými státy a Českou republikou. Vypracovali jsme dotazník, který jsme použili u rozhovoru se třemi respondenty. První dotázáná byla z Bulharska a z jejího rozhovoru bylo patrné, že v České republice se jí líbí a ráda by tu pracovala i nadále. Rozdíly mezi Bulharskem a Českou republikou nijak zvlášt nepozoruje. Druhá dotázaná byla z Ukrajiny. Dotázaná je zde také spokojená, jelikož má větší platové ohodnocení, než by měla v její zemi. Proto by ráda v České republice zůstala co nejdéle. Poslední respondent byl ze Španělska. Tomu se, narozdíl od dvou předchozích dotázaných, v České republice tolik nelíbí. Čechy vnímá jako individualisty, kteří se nezajímají o jeho pocity a soukromí život. Z tohoto šetření je tedy patrné, že lidé z východních zemích jsou zde více spokojeni, než lidé ze západních zemích. Je to způsobeno především tím, že lidé ze západních a jižních zemích jsou více otevřenější a citlivější na mezilidské vztahy, než je tomu u nás a na východě. Celý tento projekt pro nás byl velmi zajímavý a to hlavně proto, že jsme se dozvěděli informace o pracovních návycích a problémech jak u nás v ČR, tak i v několika ostatních zemích. Nakonec jsme museli uznat, že v České republice není zase až tak špatně, jak jsme si předtím mysleli.

1) AUTOR-EVROPSKÉ HODNOTY; Chování cizinců v České republice [online]. Dostupné na: http://www.evropskehodnoty.cz/fakta-cesko-a-imigranti/

2) Bulharsko. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bulharsko

3) EURAXESS CZECH REPUBLIC: Zaměstnání a pracovní podmínky. [online]. 2013-07-23 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://www.euraxess.cz/euraxess-sluzby/prijizdejici-vedci/zamestnani-a-pracovni-podminky/

4) NOVÝ, Ivan a Sylvia SCHROLL-MACHL, 2005. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání. Praha: Management Press, 184 s. ISBN 80-7261-089-9.

5) NOVÝ, Ivan, 2005. Spolupráce přes hranice kultur. Praha: Management Press, 313 s. ISBN 80-726-1121-6.

6) PEČENKA, PETR Intekulturní aspekty spolupráce v mezinárodní firmě. Sociálně psychologické zřetele. Psychologie Pro Praxi [online]. 2013, 1/2, s. 43-54 [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://infozdroje.czu.cz/login?url=http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=edb&AN=90256928&lang=cs&site=eds-live

7) SOKAČOVÁ, Linda; Postoje a zkušenosti dlouhodobě usazených migrantů a migrantek v České republice. [online]. Dostupné na: http://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/postoje-a-zkusenosti-dlouhodobe-usazenych-migrantu-a-migrantek-v-ceske-republice

8) ŠIMÁKOVÁ, Markéta; Pracovní návyky v multikulturním prostředí [online]. Dostupné na: http://www.dmc-cz.com/aktualne/215-pracovni-navyky-v-multikulturnim-prostedi

Struktura rozhovoru

Introduction

• Name
• Age
• Country
• Education
• Last work experience in CZE

Can you describe work conditions in your country, then in CZE ? Are there any differences ? Please, give as detailed information as possible.

• Working hours (Fixed or flexible)
• How days do you have vacations/holidays? Are they paid by employer? Does your employer offer you any discount or other benefits for your vacations?
• Contract of employment (how do you start/end a job?)
• Meals - lunch break, self-prepared meals/cafeteria, any contribution?
• What´s a typical wage or salary in your country? Is there big difference between our countries?
• Is your employer paying you a salary in cash or to bank account?
• How do you apply for a job? Written/spoken application form?

Can you describe working habits in your country and then compare them with habits you has experienced in CZE

• Is there any requirement to observe a dress code in your country?
• Does your employer in your country comparing in CZE offer you any provided benefits (for example - car, notebook, cell phone…)

How do you fell working group?

• How are you working? Are you, as for example German, more solo or team player?
• Is your team formal or informal?

Would you prefer working in your country to CZE? Why?

Počet shlédnutí: 43