obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2016:jsem_buddhista_zijici_v_cr._jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich

JSEM BUDDHISTA. JAK A ČÍM SE LIŠÍM OD OSTATNÍCH

Radka Illéšová, Lucie Javůrková, Klára Justová

1)

1. Úvod

Předkládaná seminární práce se zaměřuje na jedno z nejrozšířenějších celosvětových náboženství, které se nazývá buddhismus. V první řadě je nutno zmínit, že buddhismu lze považovat nejen za náboženství, ale také za životní styl či myšlenkový koncept, který lidem pomáhá hledat klid a vnitřní harmonii, jak k okolnímu světu, tak i k sobě samým. Buddhismus se v České republice začíná stále více rozšiřovat. Společnost ve většině případu neví, jaké jsou jeho hlavní myšlenky a co si pod tímto náboženstvím představit. Toto vyznání, které je mnohdy bráno za ateistické náboženství, se postupem času rozdělilo do několika směrů, které jsou v dnešní době praktikovány. Do jednoho z těchto směrů se řadí tibetský buddhismus, který se dokázal celosvětově prosadit a dostal se tak do podvědomí širší veřejnosti.

První část seminární práce obsahuje stručné a obecné seznámení s buddhismem. Budou zde vysvětleny základní pojmy a myšlenky Buddhova učení. Následně se práce zaměří na konkrétní buddhistické směry a především se bude zabývat tibetským buddhismem. V neposlední řadě budou analyzovány výstupy z výzkumu, který bude proveden pomocí polostrukturovaných rozhovorů. Dva rozhovory budou provedeny s praktikujícími buddhisty a poslední rozhovor se členem většinové, tedy ateistické společnosti.

2. Cíl práce

Cílem práce je zodpovědět výzkumnou otázku: Jaké jsou hlavní společné a odlišné rysy života buddhisty ve srovnání s většinovou ateistickou společností v České republice?

Výzkumná otázka se dále dělí na tyto výzkumné podotázky:

Podotázky

1. Jak probíhá běžný den buddhisty a ateisty?

2. Jak se liší slavení svátků? Slaví buddhisté i ateisté (náboženské) svátky? Pokud ano, jaké?

3. Jaké dodržují stravovací návyky buddhisté a ateisté? Jak se odlišují?

4. Jak a v čem se liší či shoduje styl oblékání buddhisty ve srovnání s ateisty?

5. Provádí buddhisté meditace? Pokud ano, tak jak často a s kým? Jak meditace probíhají?

6. Je praxe buddhismu spojena se čtením tradičních posvátných textů? Jakých?

7. Jak se liší výběr partnera buddhisty a ateisty? Hraje vyznání při výběru významnou roli?

8. Předává se víra (nebo ateismus) automaticky na potomky? Jakého vyznání jsou vaše rodiče?

9. Změnily se vaše životní hodnoty a postoje poté, co jste začal(a) praktikovat buddhismus? Jak?

3. Metodologie práce

Práce je založena na kvalitativním i kvantitativním výzkumu. Kvalitativní data jsou získána pomocí polostrukturovaných rozhovorů. Polostrukturované rozhovory mají předem daný soubor témat a k nim volně přidružené otázky. Jejich pořadí a přesná formulace může být v průběhu pozměněna. Otázky lze případně dovysvětlit a tím se dostat hlouběji do zkoumaného problému, aby se získalo od respondenta co nejvíce vhodných odpovědí či názorů. U této metody je také velkou výhodou možnost otázky vynechat nebo naopak doplnit. Nevýhody polostrukturovaných rozhovorů spočívají v možném vychýlení tazatele z námi připravené struktury rozhovoru či v získávání nerelevantních dat ve vztahu k výzkumným otázkám. Kvantitativní výzkum představuje výhody v rychlém a přímočarém sběru dat a následně snadné zobecnění výsledků na celou populaci. V práci jsou mimo jiné využity i elektronické zdroje, jako jsou například statistiky či odborné články obsahující odborné výzkumy.

V naší práci bylo využito dvou polostrukturovaných rozhovorů s praktikujícími buddhistkami a jedním polostrukturovaným rozhovorem se členem většinové společnosti, tedy ateistou. Následně proběhla komparace těchto rozhovorů, jejímž cílem bylo zjištění, zda, jak a v čem se liší každodenní život zkoumaných skupin. Samotný terénní výzkum proběhl velmi hladce a spolupráce se všemi respondenty byla příjemná a milá. V pondělí 24. 10. 2016 se uskutečnila návštěva centra buddhismu Diamantové cesty v Praze, kde se konala přednáška týkající se buddhismu v každodenním životě. Součástí přednášky byla také poutavá meditace. V centru byl získán kontakt na praktikující buddhistku Kateřinu, se kterou se následně domluvila schůzka v jejich centru. Kateřina byla velmi ochotná na naše otázky odpovídat a celá schůzka se nesla v přátelském duchu. Pomocí metody nabalování byly získány další kontakty. S další respondentkou Lenkou byl po krátkém dopisování proveden rozhovor pomocí video-hovoru, jelikož se v současnosti nachází v cizině. Třetí respondent, ateista Tomáš, je z řad našich přátel. Domluvení schůzky i následný rozhovor probíhalo v naprostém pořádku.

Tabulka respondentů

Respondent Jméno Věk Vyznání Povolání
1. Lenka 37 buddhismus Diamantové cesty
2. Kateřina 32 buddhismus Diamantové cesty
3. Tomáš 25 ateista automechanik

Tabulka 1: Přehled vybraných respondentů

4. Literární rešerše

Většina knih se zaměřuje na buddhismus v celosvětovém měřítku. Dostupná literatura se tak zabývá především popisem Buddhova života, základy a pilíři Buddhova učení, vývojem buddhismu zahrnujícím rozdělení na jednotlivé buddhistické směry a školy. Literatury, která se zabývá buddhismem přímo v České republice již tolik není. Claude B. Levensonová se ve své knize Buddhismus2) zaměřuje na západní pohled na buddhismus, historii, šíření a vývoj buddhismu. Zabývá se životem Buddhy, jeho poselstvím, které je pilířem pro jeho stoupence. Vysvětluje pojmy a smysl Buddhova učení.

Publikace Vznik a vývoj buddhismu3) jejímž autorem je Vladimír Miltner, zkoumá dochované prameny, z nichž buddhismus vychází. Podrobně se věnuje, jak již název knihy napovídá, vývoji buddhismu. V popisu vývoje se autor zaměřuje na Buddhův život, na různé směry a školy buddhismu a jejich historii. Zkoumá také nauku a filosofii Buddhova učení. Zabývá se tedy jak základy buddhistické nauky, tak jejich obměnou a pojetím učení jednotlivými Buddhovými následovníky.

Stěžejní publikací pro seminární práci je Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice4), jejímž autorem je Jan Honzík. Kniha se zaměřuje na historii buddhismu v České republice. Dále rozebírá jednotlivé buddhistické skupiny a centra v České republice. Mezi nimiž uvádí i buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü, jež je směrem na který se tato práce soustředí. Publikace obsahuje také několik rozhovorů, které mohou posloužit k dokreslení rozhovorů, jež budou provedeny v rámci terénního výzkumu v této seminární práci.

Kniha Vzestup a pád moderního ateismu5), jejímž autorem je Jan Jandourek, se zabývá moderním ateismem a jeho vývojem. Pro seminární práci bude důležitá především část knihy zabývající se vývojem ateismu v České republice. Autor se v knize věnuje vývoji ateismus od dob starých Indů, Řeků a Římanů, až po dobu současnou. V publikaci jsou také rozebrány myšlenky tří velkých myslitelů, a to Ludwiga Feuerbacha, Karla Marxe a Sigmunda Freuda. Dalšími tématy v knize jsou existencialistický ateismus, státní ateismus a náboženský fundamentalismus.

5. Vlastní práce

5.1 Buddhismus

Buddhismus bývá některými považován za náboženství, jinými za filosofii. Pro samotné buddhisty je to především způsob pochopení okolního světa, sebe sama a osobního vývoje. Buddhismus láká svou zdánlivou prostotou, logikou svého přístupu a mnoha tvářemi. Jeho stoupencům rozšiřuje obzory a nabízí cestu, kterou se mohou vydat. Cesty východu a západu se střetly již ve středověku, což je znatelné na kamenných památkách či zlomcích nápisů. 6)

Důležitou osobou pro buddhismus je bezesporu Siddhártha Gautama žijící v 5. až. 6. století před naším letopočtem. Siddhártha Gautama se narodil v knížecích zahradách Lumbiní, které se nachází v předhůří Himálají v dnešním Nepálu. Narodil se do kasty kšátrijů (válečníků) a byl vychováván a hýčkán v překrásném paláci. Po střetnutí s nemocí, stářím, smrtí a potulným mnichem jednoho dne opustil svou ženu, dítě a život v přepychu. Ani setkání s dalšími poustevníky mu však nepřineslo uspokojení, tedy osvobození od utrpení. Zvolil raději cestu samoty, na které ho doprovázelo dalších pět učedníků. Do rozjímání a meditace se pohroužil pod stromem bódhi. Na jeho cestě k procitnutí ho zkoušel zlomit zlý démon Mára. Buddha se zlomit nenechal a dosáhl prvního stupně meditace. Poté se vydal na další cestu, aby nabídl své zkušenosti všem, kteří budou ochotni ho vyslyšet. První rozmluva k učedníkům bývá nazývána První roztočení kola dharmy. Buddha vysvětlil čtyři ušlechtilé pravdy a popsal osmidílnou cestu, která vede k vymanění ze sansáry, neboli koloběhu znovuzrození. Na své cestě Buddha promlouvá ke všem vrstvám obyvatel, staví se proti kastovnímu systému, upřesňuje pojem karma, zpochybňuje všemohoucnost bohů, zavrhuje představu neměnného a vyzdvihuje osobní zodpovědnost. Buddhismus, stejně jako další směry, například džinismus, byl reakcí na kastovní systém a výsostné postavení nejvyšší kasty bráhmanů v Indii. 7)

Zobrazení Buddhy pod stromem bódhi 8)

Buddhisté považují Buddhovo učení, neboli Dharmu za nezpochybnitelnou pravdu. Jedině plně probuzená bytost neboli buddha může pochopit dharmu, která představuje skutečný stav věcí. Buddha sám se stává mistrem vědomí, jak svého, tak všech činů podmiňujících vědomí. Buddha je mistrem vědomí a též mistrem světa dle principu: „čitténa nijaté lókó, čitténa parikassati, čittassa éka dhammassa, sabbé dhammá vassam anvagú (vědomí vede svět, svět je pod kontrolou vědomí, všechny věci jsou v moci jedné věci, a tou je vědomí) Anguttara-nikája, první nipáta.“9) Probuzení je cílem všech duchovních věd a znamená dosažení permanentního, čistého vědomí v tomto nečistém světě. Specifičnost buddhismu tkví v tom, že je nutné poznat neosobní charakter všeho dění. Vysvobození je možné dosáhnout po odpoutání od všech věcí a nalézt jejich pravý stav, což je již zmíněný neosobní charakter. Pouze skrze poznání stavu věcí na světě lze dosáhnout vysvobození. 10)

K poznání stavu věcí je potřeba soustředěná mysl, které je možné dosáhnout pomocí etického jednání. Dle buddhismu vede k vysvobození poznání sebe sama a světa, což vede k odpoutání od sebe (odosobnění) i od světa. Vše, co je v bytostech i ve světě zaniká, není věčné, je iluzí, což z hlediska buddhismu znamená utrpení. Podstata utrpení je v nevědomosti, ta kalí vědomí. Nevědomost spočívá v lpění na sobě i na světě a trvá do té doby, než bytost svět plně rozpozná. Kvůli lpění lpí člověk na tom, co mu nepatří, ať v dobrých či zlých stavech bytí. Věci kolem nás nemají skutečný obsah a jsou pouze iluze a je potřeba nalézt jejich skutečnou povahu. Pomocí osvobození od iluze bytost dosáhne poznání nejvyšší pravdy a osvobodí se od pout ke světu (např. pocity, tělesnost, vnímání). Pokud bytost přestane lpět na tom, čím je vázána ke světu (pouta existence), tak dosáhne nirvány, která je považována za nejvyšší štěstí. Pomocí nirvány se bytost zbaví nevědomosti, lpění a zloby. Bytost, která se odpoutá od světa se odpoutá od všech pout existence a dosáhne vysvobození. 11)

Mezi největší buddhistické směry se řadí théravádový a mahájánový buddhismus, z něhož vychází východní buddhismus. Další formou buddhismus je tibetský buddhismus a buddhismus na Západě. Théravádový buddhismus je nejstarší dochovanou formou Buddhova učení. Tradice tohoto směru se vyskytuje především v zemích jižní Asie, tedy v Kambodži, Laosu, Thajsku, Barmě a na Srí Lance. Učení vychází z pálijského kanónu Tipitaka. K rozšíření buddhismu za hranice Indického poloostrova přispěl panovník Ášóka ve 3. století př. n. l. Za období jeho vlády pochází první písemné záznamy. Díky misi jeho syna se dostal théravádový buddhismus na Srí Lanku a z ní během v 11. - 15. století i do dalších zemí jižní Asie. Nejstarší forma buddhismu vychází z rozsáhlého a komplexního souboru nauk. Mezi něž patří například čtyři vznešené pravdy, osmidílná ušlechtilá stezka nebo nauka o ne-já.12)

Mahájánový buddhismus se začal utvářet v období 100 př. n. l. až 100 n. l. Hnutí se od původního lišilo zdůrazňováním bódhisattvovské cesty, jež spočívá v odkládání nirvány a vysvobozením z koloběhu znovuzrozování (samsáry). A to za účelem pomoci druhým bytostem k tomuto osvobození od utrpení. Objevuje se i vizualizace transcendentních bytostí a nové filozofické koncepce. Směr přináší nové interpretace Buddhovy nauky a tím dochází k vytvoření další formy buddhismu. Mahájána vychází z velkého množství nových súter ve formě rozhovorů mezi Buddhou, jeho žáky nebo bohy. Tento směr byl ovlivněn také dalšími naukami a myšlenkovými proudy. V Indii docházelo k rozšíření hinduismu na úkor buddhismu. Mahájánový buddhismus se rozšířil směrem na východ, do Číny, Koreje a Japonska, kde dal vzniknout dalším specifickým formám buddhismu. Do Číny a do východní Asie se dostává buddhimus po Hedvábné stezce z Indie během 1. st. n. l. V Číně dochází k mísení s čínskými tradičními duchovními proudy, mezi něž se řadí konfucianismus a taoismus. Mezi nejrozšířenější čínské buddhistické tradice se řadí čchan a buddhismus Čisté země. K jeho rozšíření dochází především mezi prostým a laickým obyvatelstvem. Pro buddhistickou formu čchan jsou důležité především meditace. Čchan se ve 4. století dostává do Koreje a poté o dvě století později do Japonska. V Japonsku se nazývá zen buddhismus a dochází k jeho mísení s animistickým a polyteistickým šintoismem.13)

V 7. století vzniká další odnož buddhismu, a to tibetský buddhismus a vadžrajána. V Tibetu se buddhismus střetl s původním animistickým náboženstvím bön, které bylo spojeno s šamany, démony, duchy a magií. Tibetský buddhismus je charakteristický tím, že někteří učitelé jsou vnímány jako inkarnace významných předchůdců, například dalajláma. Nejvíce rozšířenou formou tibetského buddhismu je vadžrajána. Vadžrajána vychází z tantrických textů a při své praxi využívá mantry a tantrická cvičení. Oproti cestě bódhisattvy umožňuje rychlejší poznání Buddhovy přirozenosti. V Evropě se objevuje směr, který je nazýván Západní buddhismus.14)

Buddhismus v současném světě 15)

5.2 Buddhismus v ČR

Buddhismus se v Evropě objevuje přibližně v polovině 19. století, v této době se objevilo velké množství překladů buddhistických textů a studií. V Čechách se objevují rozsáhlejší informace o buddhismu koncem 19. století. Během 20. století docházelo k menším setkáním buddhistů, především v rámci českého undergroundu. V roce 1990 byla založena Buddhistická společnost, jež sdružovala pod jednou střechou všechny buddhistické směry. V 90. letech a ve 21. století začaly vznikat po celé České republice další školy a buddhistická centra. Seminární práce se zabývá buddhismem Diamantové cesty linie Karma Kagjü, jehož první meditační centrum vzniklo v Praze v roce 1994. V České republice lze nalézt mnoho buddhistických směrů a center. Jedním z nejznámějších center je pražské buddhistické centrum Lotus fungující od roku 1998. V centru působí theravádové, zenové i tibetské buddhistické skupiny. Lotus poskytuje prostory pro cvičení jógy, taj-či, knihovnu či čajovnu. Pořádá charitativní činnost a kulturní akce. 16)

V České republice bylo v roce 2007 registrováno první oficiální buddhistické společenství - Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Při censu v roce 2011 zvolilo toto společenství celkem 3 484 osob. Současně dalších 2 617 osob zvolilo buddhismus na obecné úrovni. V roce 2001 se přihlásilo k buddhismu jako směru 6 817 osob. 17)

5.3 Ateismus v ČR

Ateismus je přesvědčení, že neexistuje žádný faktický ani vědecký důkaz existence boha, bohů ani dalších nadpřirozených jevů a bytostí. Ateismus odmítá existenci nadpřirozených říší, stejně tak jako všemocného stvořitele. Jedná se o rozumové zhodnocení přírody a světa, na rozdíl od náboženství, které je pouze výplodem lidské obrazotvornosti. Ateismus nic nenabízí, nahlíží na lidský život jako přírodní proces. Člověk se narodí své matce a otci a poté také zemře. Protože ateismus není učením, neukazuje žádné zářné zítřky. Lidské osoby jsou součástí přírody a nikdo nemá výjimečné postavení, aby některé přírodní zákony mohl obejít. Stejně tak i vesmír plyne nezávisle na nás. My jako lidstvo žijící na této planetě jsme její součástí a nedokážeme ovlivnit její podstatu.

Česká republika je považována za jednu z nejvíce ateistických a zároveň silně sekularizovaných zemí světa. Dle Českého statistického úřadu bylo při sčítání obyvatel v roce 2011 zjištěno, že 3,6 milionu obyvatel je bez náboženské víry, přibližně 2,2 milionu osob je věřících a 4,6 milionu stav neuvedlo. Již sčítání lidu, které proběhlo o 10 let dříve, prokázalo nenáboženskost našeho státu. V Česku bylo 59% obyvatel bez vyznání, 32,2% se hlásilo k některé konkrétní církvi a 8,8% obyvatel své vyznání neuvedlo.

Již od počátku lidských dějin byla vždy přítomna určitá forma duchovna či náboženství. Nejinak tomu bylo i v dějinách našeho státu. Kořeny českého antikatolicismu můžeme objevit již v době husitské, a to v revolučním hnutí v 1. polovině 15. stol. V době předbělohorské byla již silná pozice protestantských církví. Po roce 1620 byla středověká náboženská pluralita nahrazena monopolem katolického náboženství. Toleranční patent, vydaný roku 1781, uznával dvě nekatolická vyznání, ovšem katolicismus obecně měl být reformován a přizpůsoben myšlenkám osvícenství. Napoleonské války ukončily v průběhu 19. století primát náboženského pohledu na svět. V témže století získalo v Českých zemích dříve zavrhované husitství pozitivnější ohlas, což ovšem současně oslabovalo český katolicismus. Například roku 1890 se „bez vyznání“ u nás označovalo 899 osob, roku 1900 to uvedlo 1 180 osob a o 10 let později již 11 204 osob. Ani vznik Českobratrské církve evangelické (1918) či Církve československé husitské (1920) masivnější konvertismus nezapříčinil. 18)

Náboženská identita byla v českých zemích pomalu nahrazována identitou národní či třídní. 19. století bylo obdobím, kdy se Češi ve větší míře stávaly ateisty, liberály, protestanty, socialisty či nacionalisty. Prozatím většina však zůstávala alespoň formálně katolická. V následujícím, 20. století, bylo křesťanství považováno za relikt středověku, což více posílilo sekularizaci. Za nejvýraznější odpor proti církvi se dá považovat období po druhé světové válce, tedy především za komunistického režimu. Při sčítáních lidu se stále více osob prohlašovalo za nevěřící. Klesala účast při bohoslužbách, snižoval se počet křtů v kostelech, pohřbů či sňatků. 19)

Současný postoj české společnosti k náboženství se dá chápat na základě historického vývoje, jeho proměn a důsledků. Jak již bylo naznačeno, 19. století s sebou přineslo znatelný obrat i například ve vnímání náboženství. V pozadí politická diferenciace, urbanizace a industrializace mohou být chápány také jako příčiny odklonů od církve.

5.4 Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü

Buddhismus diamantové cesty (BDC) linie Karma Kagjü funguje na mezinárodní úrovni pod vedením 17. Karmapy Thinle Thaje Dordžeho a dánského lámy Oleho Nydahla. Budhismus Diamantové cesty vznikl na základě setkání dánské dvojice Hannah a Oleho Nydahlových s 16. Karmapou v roce 1969. 16. Karmapa opustil Tibet kvůli čínské okupaci roku 1959. Se svými žáky se usadil v Indii. Přenesl s sebou a tím i zachránil důležitá učení Diamantové cesty. Společně strávili tři roky v Himalájích studiem a praxí školy tibetského buddhismu. Poté manžele Nydahlovi požádal, aby buddhismus šířili a zakládali centra na Západě. Právě díky jejich odhodlání vznikly překlady meditací do moderních jazyků a rozšířila se buddhistická učení a praxe. 20)

Manželé Nydahlovi 21)

Buddhismus Diamantové cesty představuje jednu ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. Linie Karma Kagjü je od 12. století zastupována jednotlivými inkarnacemi Karmapů. V některých zemích, jako např. v Řecku, Rakousku, Polsku, Rusku, Maďarsku či Dánsku je buddhismus Diamantové cesty oficiálně uznávaným náboženstvím. Po celém světě, ve více než 50 zemích, existuje přes 600 center BDC. 22)

Diamantová cesta spojuje lidi, kteří rozvíjejí pohled, že všechny bytosti jsou buddhy a mají všechny dokonalé vlastnosti, jen to zatím nerozpoznaly. Lidem s tímto názorem se Buddha objevil ve formách energie a světla. Předal jim svůj osvícený pohled jako tok vědomí. Nejvyšší formou pohledu předávaným v Diamantové cestě linie Karma Kagjü je Velká pečeť (mahámudra). Žák je přímo uveden do podstaty mysli a prožívá stav označovaný „teď a tady“. Je to stav mimo veškeré obavy či očekávání, bez ulpívání a odmítání. Naskýtá se objev pochopení, že prožívající, prožívané i prožívání jsou od sebe vlastně neoddělitelné.23)

BDC pracuje se třemi cestami k samotnému osvícení. Na začátku všech je přijetí základních buddhistických zásad a přípravná praxe mahámudra (tzv. ngöndro). Nejvýznamnější částí ngöndro je recitování manter. První cestou po jejím vykonání je cesta metod. Ta obsahuje meditace na vizualizované božské postavy (tzv. jidamy), které jsou symbolem různých kvalit mysli. S těmito kvalitami, chápanými jako energie, pracuje také metoda phowa, což je oblíbený kurz vědomého umírání, který Nydahl provádí od roku 1986. Účelem tohoto kurzu je naučit se přejít v okamžiku smrti do nadčasového stavu nejvyšší radosti, odkud již není potřeba se vrátit do dalšího zrození. Přípravou na praxi phowa je například i stotisíc krát opakovat mantru a současně se zaměřit na vizualizaci rudě zářícího Buddhy öpagmeho v podobě muže v lotosovém sedu. Druhá cesta je cesta vhledu. Obsahuje meditace klidu, při kterých se také využívají vizualizace buddhů. Zklidněná mysl člověka zapříčiní hluboký vnitřní vhled. Třetí, nejdůležitější cesta ve společenství Oleho Nydahla, je nazývána cestou identifikace s lamou. Obsahuje všechny metody z předešlých cest. Identifikace předpokládá oddanost a důvěru k lamovi Nydahlovi. Zdůrazňována je také samostatnost, nadhled a odpor k bezduchému napodobování.24)

Meditační praxe 25)

Linie Karma Kagjü je linií, kde je učení předáváno přímo a ústně. Mezi základní prvky učení patří meditace a je kladen důraz na vztah mezi učitelem a žákem. Důležitým prvkem v učení jsou sútry a tantry. Základním účelem meditace je zklidnění a udržení mysli. Pomocí meditace se vytváří prostor mezi meditujícím a jeho prožitky, díky tomu si prožívající může vybírat životní role a vyhýbat se tragédiím. Správného stavu dosáhne pomocí vnímání dechu nebo soustředěním na formu buddhy v průběhu meditace. Postupem času se naučí dosáhnout tohoto stavu i v každodenním životě. Ideálem je mít tzv. čistý pohled představující to, že vše je ve své podstatě čisté a všechny bytosti, i ty co to ještě nerozpoznaly, jsou buddhy. Další stupeň meditace se týká samotné podstaty mysli. S pomocí bdělosti, koncentrace a vědomí se objevuje vhled a pochopení. Pro buddhismus diamantové cesty je specifická meditace na učitele nazývaná gurujóga. Meditace spočívá v uvědomění neměnného, rozvíjení osvícenského přístupu a uvědomění podstaty mysli. Pro BDC je typických několik meditací, například Tři světla, Milující oči nebo Buddha medicíny. Také mandaly hrají svou roli v rámci některých meditací. Velmi specifická meditace je používána při úmrtí, umožňuje přenést vědomí do čisté země buddhy.26)

5.5 Buddhismus Diamantové cesty v České republice

V České republice se buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü rozvíjí přibližně od poloviny 90. let a jedná se o nejrozšířenější Vadžrajánovou školu u nás. V České republice se jedná o tzv. laický buddhismus, nikoliv od života odtržený klášterní směr. To umožňuje kombinaci s každodenním životem.27)

Nejprve se jednalo o aktivity zastřešované občanským sdružením Společnost Diamantové cesty. Od roku 2007 fungují centra pod společností Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü, která je registrována jako náboženská společnost pod Ministerstvem kultury ČR. Každoročně zavítá do ČR některý z významných lámů linie Karma Kagjü a Oleh Nydahl. V letech 2004, 2007 a 2009 navštívil ČR i 17. Karmapa, setkání se vždy zúčastnilo více než tři tisíce lidí. Mezi aktivity BDC center patří meditace přístupné veřejnosti, veřejné přednášky, víkendová či týdenní meditační soustředění (v Těnovicích u Plzně), výstavy tibetského umění a festivaly filmů o buddhismu. 28)

17. Karmapa 29)

V České republice proběhne v průměru čtyřicet až padesát akcí měsíčně. Společná setkání, organizování akcí a výměny zkušeností jsou běžné i na mezinárodní úrovni. BDC centra fungují na principu idealismu a přátelství. Nevzniká hierarchie, jde o společný rozvoj, vzájemnou podporu a spolupráci. Západní buddhisté praktikující Diamantovou cestu linie Karma Kagjü nejsou ničím odlišní či nijak nevybočují ze společnosti. Praktikující jsou lidé, kteří mají rodiny, zaměstnání či studují. Lidé se sdružují v meditačních centrech umožňujících meditaci nebo získávání učení a obecných informací o buddhistických metodách. 30) 31)

Škola Karma Kagjü se zaměřuje na meditaci, ale i studium textů má své nezastupitelné místo. V roce 2000 vzniklo nakladatelství Bílý deštník, jež se zaměřuje na překlady buddhistických textů, biografií mistrů a moderní výklady. Dvakrát ročně vychází časopis Buddhismus dnes, který přibližuje buddhistická učení. 32)

5.6 Buddhismus Diamantové cesty v každodenním životě

Každodenní projevy tibetského buddhismu a změna životních hodnot

Buddhismu přináší změnu pohledu na svět a uvažování všech praktikujících buddhistů. Je to otázka individuálního přístupu člověka a do jaké míry se chce ztotožnit a nechat ovlivnit. Obě respondentky, které buddhismus praktikují, uvádí, že jejich den se v porovnání s běžným dnem jiného Čecha natolik neliší. Respondentky se snaží do běžného a často hektického dne zakomponovat i zvyk každodenní meditace. Změna jejich myšlení a náhledu na svět se samozřejmě promítla i do každodenního života, se kterým je spojena samotná meditace. I ve složitých životních situacích jako jsou všední problémy nebo konfrontace s lidmi, praktikující respondentky sledují, že stále více zapojují mechanismy naučené z tibetského buddhismu, které jim pomáhají překonávat obtíže.

Respondentka Kateřina se k tomu vyjádřila takto: Začala jsem praktikovat, když mi bylo 18, a byla to pro mě obrovská úleva, protože konečně začalo dávat smysl to, co jsem si od malička myslela a jak jsem vnímala svět. Ale zároveň v osmnácti letech člověk nemá ještě příliš ztuhlý a zafixovaný světonázor, takže ten můj se ruku v ruce s hodnotami, které jsou s buddhismem spojené, také postupně vyvíjel. Samozřejmě spousta případných změn je navázána na životní zkušenosti. Nicméně meditační praxe buddhismu je nastavena tak, aby pomáhala měnit prožívání světa. Zde už po letech mohu, nebo aspoň mám ten pocit, vidět určité změny. Možná bych to mohla definovat jako stále se zvětšující svobodu ve způsobu prožívání všech situací, ve kterých se postupně nacházím. To, že si mohu vybrat, jak budu situaci prožívat – jestli jako neuvěřitelnou tragédii plnou komplotů namířených proti mé osobě, nebo jako situační komedii, kterou mohu zpovzdálí sledovat, neberu ji už tak osobně, a spolu s ostatními se všemu můžu zasmát. Tohle pochopení dává možnost prožívat každodenní situace mnohem radostněji a zároveň dává víc síly myslet na potřeby druhých více než na svoje vlastní.

Zatímco respondentka Lucie uvádí, že se její hodnoty příliš nezměnily. Získala více důvěry tím, že poznala další lidi s podobnými hodnotami.

Respondent Tomáš vnímá a tráví běžný den stejně jako Kateřina a Lucie, ovšem s tím rozdílem, že nemedituje.

Buddhistické centrum BDC Praha 33)

Svátky

Svátky tibetského buddhismu jsou spjaty s tibetskou kulturou. Proto se buddhisté snaží slavit jen svátky spojené s buddhismem a ne s kulturou Tibetu. Mezi nejvýznamnější svátky patří Saga dawa, kdy se připomíná den narození Buddhy Šákjamuni, který dosáhl probuzení. Tento svátek se slaví na konci května nebo června. Buddhisté slaví také svátek Mönlam, který navazuje na Losar – tibetský nový rok. Tento svátek oslavuje Buddhovo vítězství nad šesti nebuddhistickými učiteli v Šrávastí a v kalendáři připadá na začátek února nebo března. Další svátek, který buddhisti oslavují je Dzamlling Čisang, který je spojen se stavbou prvního tibetského kláštera. Tibeťané celý den spalují vonné byliny a slaví ho v červenci. Mezi další významné svátky patří Gandän ngačhö, kdy se připomíná úmrtí zakladatele a reformátora školy Gelug Congkhapy. Další oblíbený svátek je Čhökor düčhen, ve kterém se připomíná Buddhovo učení první pěti žáků. 34)

Z výpovědi respondentek, které praktikují buddhismus, vyplývá, že svátky nevnímají jako náboženské, ale jako kulturní. Proto slaví svátky, které slaví jejich rodina či přátelé. Jsou to svátky jako Vánoce, Velikonoce nebo Mikuláš či dušičky. Neprožívají to jako projev religiozity. Buddhistické svátky jako je den Buddhova osvícení, Losar či Vesak vnímají jako motivaci pro intenzivnější praxi a více meditují.

Stejně tak i respondent Tomáš, který je ateista, slaví s rodinou klasické Vánoce a Velikonoce. Vánoce pro něj znamenají spíše to, že je s rodinou u dobrého jídla, kde si předávají všichni dárky a užijí si hezký večer doma. Tyto svátky bere spíše symbolicky a především proto, že je to zkrátka zvyk.

Stravovací návyky

Velké rozdíly nastávají mezi praktikujícími mnichy a laiky. Buddha definoval velké množství pravidel, které se týkají jídla, protože v něm viděl skryté a vnitřní mentální nečistoty. Mnich může jíst jen od svítání do poledne bez možnosti vařit si sám pro sebe. Mohou jít maso jen určitých zvířat, ale pokud nebylo zabito kvůli nim. Zatímco laik může jíst i to, co považuje za vhodné. Je to dáno geografickými podmínkami, ve kterých se laik vyskytuje, a také jídlem, které je na tom daném území dostupné. Nemusí být striktně vegetariánem, jen je to jakési doporučení a osobní rozhodnutí neubližovat ostatním bytostem. Při konzumaci masa, které je starší sedmi týdnu, je vhodné pronést mantru. Může tak pomoci zvířeti k lepšímu novému zrození.

Obě praktikující buddhistky se shodly, jak je již výše zmíněno, žádná striktní pravidla pro praktikující laiky nedodržují. Jejich každodenní život je spojen s majoritní společností, tudíž by bylo velice nepraktické zavádět nějaké speciální stravovací návyky.

Respondentka Kateřina uvádí: V buddhismu se přistupuje k lidem jako k samostatně přemýšlejícím zralým osobnostem, které jsou samy schopné pochopit kauzalitu svého jednání. Například když si každý den dáme k obědu svíčkovou se šesti a nemáme čas na téměř žádnou fyzickou aktivitu, tělo velmi rychle přestane fungovat tak, jak chceme, a k tomu asi ani nebudeme příliš spokojeni s pohledem do zrcadla. V buddhismu je tělo vnímáno jako nástroj pro pomáhání ostatním bytostem a je hloupé si ho vědomě likvidovat. Žádná pravidla zde pro laiky neexistují a jídlo je drženo na osobní rovině, kdy je dáno jen doporučení. V porovnání s většinovou společností nevidím žádné rozdíly, jíme to samé co všichni ostatní.

Také respondent Tomáš jí naprosto vše. Tvrdí, že není zastáncem nějakých diet či omezování, odmítání. Člověk potřebuje všechno a tělo si samo řekne, co potřebuje a na co má chuť.

Oblékání

Stejně jako bylo zmíněno u stravování, tak také v oblékání existují rozdíly mezi mnichy a praktikujícími laiky. U praktikujících laiků tibetského buddhismu se nesetkáváme s ničím typickým či výjimečným. U mnichů se setkáváme s typickými blůzami bez rukávů, které se nazývají ngolän - letní žlutá blůza nebo tögö - zimní vlněná tmavě červená blůza. Co se kalhot týče, tak ty mniši nenosí, místo nich mají šamthab – sukně tmavočervené tkaniny pod kterou v zimě nosí sukni mäjog. Podle bot se hodnotí příslušnost a postavení mnicha. 35).

Všichni respondenti se opět shodují, že pro oblečení žádná pravidla neplatí a ani buddhismus změnu do šatníků nepřinesl. Všichni se oblékají se podle toho, co vyžaduje situace, není v tom žádný rozdíl. Jediné co buddhisty odlišuje, je meditační náramek málu, který občas nosí.

Meditační náramek mála 36)

Meditace a čtení tradičních posvátných textů

Meditace je typická pro všechny směry buddhismu bez ohledu na jejich dělení. Z pohledu buddhismu existují dvě úrovně užitku meditace. Prvním přínosem je zlepšení podmínek každodenního života. Díky meditační praxi se mysl stává klidnější, uvolněnější a stabilnější. Události, které byly dříve znepokojující, začínají být méně důležité a my je přestáváme brát tak vážně. Ve svém životě zažíváme méně utrpení. Dlouhodobým přínosem pravidelné meditační praxe je, že postupně dochází k očištění základní nevědomosti, což nakonec vede k dosažení stavu buddhy neboli osvícení. Ve stavu osvícení už neexistuje zmatek běžného všedního života. 37)

Respondentky se účastní meditace většinou v meditačním centru, občas i doma. Představují si určitou buddhovu formu a odříkávají mantru. Dále respondentky uvádějí, že meditační praxe nejsou spojené s předčítáním tradičních textů. Respondentka Lucie uvádí: Předčítání Buddhových učení, sebraných do tzv. Kandžuru, se praktikuje spíše na východě. U nás to neděláme, také proto, že neexistuje český překlad, bez něhož to nedává velký smysl. Takže lze říct, že “posvátné texty” nepředčítáme.

Buddhistické centrum BDC Praha 38)

Výběr partnera

U respondentky Lucie žádná pravidla týkající se výběru partnera nejsou, uvádí, že Výběr partnera ovlivňují jiné věci než náboženství, ale pokud člověk tráví hodně času mezi buddhisty, je vyšší statistická pravděpodobnost, že si najde buddhistu.

Stejně tak Tomáš nevidí důvod mít zásadní pravidla pro výběr partnerky, i on uvádí: Přítelkyně je také ateistka, ale určitě to není to hlavní a podstatné, proč jsme spolu. Umím si i představit, že by byla jiného vyznání, nicméně k určitým náboženstvím bych měl asi i výhrady, že bych úplně asi s takovým člověkem nepotřeboval být, ale to už mluvím o extrémních případech. Pakliže by ona tolerovala, že já nevyznávám nic, tak nevidím problém. Samozřejmě by záleželo, do jaké míry by to ovlivňovalo její, potažmo můj život, ale nevím, nezažil jsem to. Ale vím, že to není rozhodující při výběru. Spíš se s tímhle pojí tolerance, nejen ve vztahu. Ať si každý vyznává, co chce, ale zároveň toleruje i ostatní a nesnaží se jim vnutit to své přesvědčení.

Zatímco u respondentky Kateřiny hraje buddhismus obrovskou roli a tvrdí, Partner nemusí být nutně praktikujícím buddhistou. Je pro mě ale důležité, aby se mnou partner sdílel stejné životní hodnoty, bez toho by společný vztah nemohl fungovat. A zároveň aby mě neomezoval v meditační praxi a neměl problém s tím, že trávím pravidelně i nějaký čas v meditačním centru a na meditačních kurzech. Také aby neměl problém s tím, že část svých, řekněme volnočasových aktivit, směruji právě na buddhistické centrum. Můj muž není praktikujícím buddhistou.

Předávání vyznání na potomky

Co se předávání vyznání na potomky týče, je zde ponechání svobody a vyznání se na potomka nepřenáší. Je pouze na něm, jakou cestu si vybere. Pokud ale oba partneři buddhismu praktikují, je zde velká pravděpodobnost, že i jejich potomek bude v budoucnu také praktikovat. Respondentka Lucie uvedla: Možná je to tak, že rodiče předávají, v závislosti na své zralosti, svým dětem svoji víru nebo svobodu najít si svou vlastní. Znám buddhisty, kteří svým dětem buddhismus “tlačí”, a jiné, kteří o tom doma příliš nemluví (zvlášť v případě, kdy partner/ka nepraktikuje) a oba tyto modely se během mého pozorování mění. Lidé, kteří praktikují déle, ztratí začátečnické nadšení, uvolní se a jejich děti si oddechnou. To je běžný proces.

Stejný názor má i respondentka Kateřina: Víru nelze automaticky předat na potomky, zrovna tak nelze předpokládat, že vaše dítě začne praktikovat buddhistické metody a učení. Nicméně rodiče automaticky ovlivňují děti svými životními názory a postoji, otázkou však vždy zůstává, jestli děti během dospívání nebudou mít potřebu se takovým světonázorům svých rodičů vzepřít. V rámci naší organizace se nijak nesnažíme děti „buddhisticky“ vychovávat. K praxi buddhismu nelze nikoho nutit. Byl by z něho nešťastný buddhista a to je naprosto v rozporu s konceptem celého buddhismu.

Respondent Tomáš sdílí názor, že Dítě od mala vyrůstá v nějakém prostředí, ze kterého si přejímá vše, co vidí a vnímá, takže i tohle si myslím, že se velmi snadno, snad i běžně předává. To, že si pak člověk najde jiné přesvědčení, udělá jiný názor na svět, to už je hold život, ale myslím, že v té prvotní fázi se to předává. I když třeba rodiče nelpějí na to, aby dítě vyloženě něco vyznávalo nebo naopak ne, tak i přes to dítě vidí a opakuje. U nás to tak vlastně taky bylo. Rodiče jsou ateisté, a jak jsem říkal, tak spíš jde u nás o zvyky a tradice, za kterými nějaký náboženský podtext ani nevnímáme.

6. Závěr

Cílem práce bylo zodpovědět otázku, jaké jsou hlavní společné a odlišné rysy života buddhisty a ateisty. Pozornost byla zaměřena zejména na každodenní život, životní hodnoty, svátky, stravovací návyky, oblékání, meditace, výběr partnera a předávání vyznání na potomka.

Dle výpovědí respondentů je patrné, že se styl života buddhisty a ateisty příliš neodlišuje. Běžné dny probíhají srovnatelně, buddhisté jen navíc provádějí každodenní meditace. Slavení svátků také není příliš rozdílné, jelikož buddhisté slaví stejné svátky jako většinová společnost v České republice. Slaví však navíc ještě další buddhistické svátky, které ovšem nevnímají jako náboženské, nýbrž kulturní. Stejně tak pohled ateisty na svátky, jako jsou například Vánoce či Velikonoce, je podobný. Svátky vnímají jako tradiční oslavy, jako tomu bylo a stále je v jejich rodinách.

Co se týče stravovacích návyků u buddhistů, jsou zde znatelné rozdíly mezi praktikujícími mnichy a laiky. Většina buddhistů, laiků, žádná pravidla striktně nedodržuje a stravuje se dle vlastních preferencí a možností. V tomto ohledu se jejich názory shodují s respondentem ateistou, jelikož se nepřiklání k žádné speciální či odlišné stravě.

Oblékání je u buddhistů také rozdílné pro mnichy a laiky, nicméně stejně jako tomu je u stravovacích návyků, všechny respondentky se shodly, že žádná obecná pravidla nedodržují a styl oblékání není závislý na vyznání, ale spíše na vlastním uvážení. Největším rozdílem mezi buddhisty a ateisty je bezesporu provádění meditací. Každodenní meditace, které probíhají doma či v centru s ostatními, jsou neodmyslitelnou součástí života všech buddhistů. Meditace vnímají jako možnost odpočinku, uvolnění či relaxu. Jedná se tedy o jednu z mála odlišných věcí v životech našich respondentů.

V ohledu výběru životního partnera se názory také příliš neodlišují, na víře či vyznání protějšku natolik nezáleží, důležitější jsou jiné vlastnosti a názory. Jedna z respondentek buddhistek také nevyžaduje, aby partner byl stejného vyznání jako ona, musí však sdílet stejné hodnoty. S touto otázkou se váže i předávání vyznání na potomky. Převládá názor, že dítě si samo zvolí, jakou cestou se vydá. Může být a samozřejmě i je ovlivněn rodiči, ale jak se rozhodne samo, to je jeho rozhodnutí a nikdo nebude potomky přesvědčovat o svém názoru či vyznání.

7. Seznam použité literatury

Bibliografické zdroje

HONZÍK, Jan. Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. Praha: DharmaGaia, 2010. s. 257. 978–80–7436–006–0

JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. GRADA, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7

LEVENSONOVÁ, Claude B. Buddhismus. Praha: 2009. s.119. ISBN 978-80-86603-49-0

MILTNER, Vladimír. Vznik a vývoj buddhismu. Vyšehrad: 2012. s. 373. ISBN 978-80-7429-156-2

POWERS, J. Úvod do tibetského buddhismu. Praha: Beta, 2009. ISBN 978-80-7306-388-7

VÁCLAVÍK, David. Náboženství a moderní česká společnost. GRADA, 2009. ISBN 978-80-247-2468-3

Internetové zdroje

Buddhism [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://johnbowman.yolasite.com/

Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Buddha a jeho učení. [online]. [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: http://bdc.cz/buddhismus/buddha-a-uceni/

Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Buddhismus na západě. [online]. [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: http://bdc.cz/buddhismus/buddhismus-na-zapade/

Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Galerie. [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://praha.bdc.cz/galerie/

Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Jak začít meditovat. [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://bdc.cz/meditace/jak-zacit-meditovat/

Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Linie Karma Kagjü. [online]. [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: http://bdc.cz/buddhismus/linie-karma-kagju/

Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Meditace. [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://bdc.cz/meditace/

Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. 17. Karmapa. [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://bdc.cz/ucitele/17-karmapa/

Český rozhlas. Buddhismus Diamantové cesty. [online]. [2016-11-29]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zaostreno/_zprava/buddhismus-diamantove-cesty--1356981

Český statistický úřad. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu. [online]. [2016-11-29]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0

Lama Ole Nydahl. O lamovi Olem. [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://www.lama-ole-nydahl.cz/lama-ole/

Lama Ole Nydahl. Lama Ole Nydahl. [online]. [cit. 2016-12-03]. Dostupné z: http://www.lama-ole-nydahl.cz/buddhismus-diamantove-cesty/#3

SKLENKA, L. Svátky a slavnosti Tibetu. [online] Tibinfo, c2005 [cit 2016-11-29]. Dostupné z WWW: <http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=445>


Počet shlédnutí: 24

1)
Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Buddha a jeho učení. [online]. [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: http://bdc.cz/buddhismus/buddha-a-uceni/
2) , 6) , 7)
LEVENSONOVÁ, Claude B. Buddhismus. Praha: 2009. s.119. ISBN 978-80-86603-49-0
3)
MILTNER, Vladimír. Vznik a vývoj buddhismu. Vyšehrad: 2012. s. 373. ISBN 978-80-7429-156-2
4) , 10) , 11) , 12) , 13) , 14) , 15) , 16) , 26) , 27) , 31) , 32)
HONZÍK, Jan. Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. Praha: DharmaGaia, 2010. s. 257. 978–80–7436–006–0.
5) , 18)
JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. GRADA, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7
8)
Buddhism [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://johnbowman.yolasite.com/
9)
HONZÍK, Jan. Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. Praha: DharmaGaia, 2010. s. 12. 978–80–7436–006–0.
17)
Český statistický úřad. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu. [online]. [2016-11-29]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0.
19)
VÁCLAVÍK, David. Náboženství a moderní česká společnost. GRADA, 2009. ISBN 978-80-247-2468-3
20)
Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Linie Karma Kagjü. [online]. [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: http://bdc.cz/buddhismus/linie-karma-kagju/
21)
Lama Ole Nydahl. O lamovi Olem [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://www.lama-ole-nydahl.cz/lama-ole/
22) , 30)
Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Buddhismus na západě. [online]. [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: http://bdc.cz/buddhismus/buddhismus-na-zapade/
23) , 24)
Lama Ole Nydahl. Lama Ole Nydahl [online]. [cit. 2016-12-03]. Dostupné z: http://www.lama-ole-nydahl.cz/buddhismus-diamantove-cesty/#3
25)
Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Meditace. [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://bdc.cz/meditace/
28)
Český rozhlas. Buddhismus Diamantové cesty. [online]. [2016-11-29]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zaostreno/_zprava/buddhismus-diamantove-cesty--1356981
29)
Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. 17. Karmapa. [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://bdc.cz/ucitele/17-karmapa/
33) , 38)
Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Galerie. [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://praha.bdc.cz/galerie/
34)
SKLENKA, L. Svátky a slavnosti Tibetu. [online] Tibinfo, c2005 [cit 2016-11-23]. Dostupné z WWW: <http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=445
35)
SKLENKA, L. Svátky a slavnosti Tibetu. [online] Tibinfo, c2005 [cit 2016-11-29]. Dostupné z WWW: <http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=445>
36)
Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Jak začít meditovat. [online]. [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://bdc.cz/meditace/jak-zacit-meditovat/
37)
POWERS, J. Úvod do tibetského buddhismu. Praha: Beta, 2009. ISBN 978-80-7306-388-7.
zs2016/jsem_buddhista_zijici_v_cr._jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)