Bímová, Eliášová, Saláková
Nový Zéland je pro České občany ideálním cílem. Existence pracovního víza dává Čechům možnost legálně pracovat až po dobu 15 měsíců. To je dostatečně dlouhá doba na to, abyste si úplně pokryli náklady na cestu na Nový Zéland. Možnost legální práce na Novém Zélandu je pro Čechy velkým lákadlem. Je to totiž bezvadný způsob, jak poznat tuto krásnou zemi, spoustu nových lidí a získat finance pro cestování.
Jak Novozélanďané přistupují k pracovnímu životu?
Dimenze kultury dle G. Hofstede.
Vysoké hodnoty individualismu jsou typické pro Nový Zéland (podle Hofstede skóre je 79). Individualismus akcentuje nezávislost jedinců na skupině. Individualismus přísluší společnostem, v nichž jsou svazky mezi jedinci volné: předpokládá se, že každý se stará sám o sebe a svou nejbližší rodinu. [2] Diplomy a osvědčení v individualistické společnosti znamenají zvýšení ekonomické ceny držitele a jeho sebeúcty, zatímco v kolektivistické společnosti je diplom přínosem ke cti držitele a příslušníků jeho skupiny. V individualistické společnosti je příbuzenský vztah na pracovišti považován za nežádoucí. V obchodních vztazích v individualistické společnosti platí norma, že s každým je třeba jednat stejně. Pokud jde o platnost zákonů a práv, v individualistické společnosti se předpokládá, že zákony a práva jsou stejné pro všechny její členy bez rozdílu. [1]
Nový Zéland je velmi krátkodobě orientovaná země (podle Hofstede skóre je 33). Krátkodobá orientace spočívá v pěstování ctností tykajících se minulosti a současnosti, zejména úcty k tradicím. [2] Krátkodobá orientace se ve společnosti projevuje úsilím o rychlé dosažení. Za hlavní hodnoty považovány svoboda vyjadřování, osobní svoboda, spoléhání se na sebe, pravá jedince, tvrdá práce, dosažení výsledků a myšlení na sebe.
Dle Hofstede jsou Novém Zélandu vykázány nízké hodnoty vzdálenosti moci (podle Hofstede skóre je 22). V kulturách s nízkou vzdáleností moci je kladen důraz na rovnost. Nerovnost je vnímána jako nespravedlivá a nežádoucí, společenskému statusu není přisuzován velký význam. Rozdíly v platech jsou v těchto kulturách relativně nízké. V kulturách s malou mocenskou vzdáleností se hierarchie utváří pouze na základě potřeby organizací, lidé ji nepovažují za přirozenou. Tam, kde je vzdálenost moci malá, se předpokládá, že učitelé budou se studenty zacházet v podstatě jako se sobě rovnými, studenti do výuky aktivně zasahují, kladou otázky, diskutují s učiteli [1]
Nový Zéland je považován za maskulinní společnost se skórem v 58. Novozélanďané se snaží být nejlepší ve všem. Novozélanďané jsou hrdí na své úspěchy v životě a to poskytuje základ pro přijímání a podporu rozhodování na pracovišti. Konflikty jsou řešeny na individuální úrovni a cílem je vyhrát.[3] V maskulinních společnostech jsou sociální rodové role jasně odlišeny, tj. od mužů se očekává, že budou průbojní, drsní a budou se zaměřovat na materiální úspěch, zatímco od žen se očekává, že budou spíše mírné, jemné a orientované na kvalitu života. Můžeme říci, že v maskulinní společnosti lidé žijí, aby mohli pracovat. [2]
V Novém Zélandu je skóre ve vyhýbání se nejistotě 49. Toto skóre neukazuje přednost. Vyhýbání se nejistotě se vyznačuje snahou o omezení víceznačnosti. Souvisí s potřebou vytváření a dodržování pravidel, jež zaručují určitou předvídatelnost a omezují nejednoznačné porozumění situacím. Pro kultury s vysokým indexem vyhýbání se nejistotě představuje nejistota stálou hrozbu, se kterou se lidé musejí vypořádat, proto mají větší sklony k úzkostem a častěji pociťují velký stres. V kulturách s nízkým indexem vyhýbání se nejistotě lidé vnímají nejistotu jako součást života a nejednoznačné situace přijímají klidněji. [2]
Nový Zéland má poměrně vysoké skóre 75 v dimenzi požitkářství versus zdrženlivost. Člověk v takové společnosti obecně jedná, jak se mu líbí, utrácí peníze a užívá si volnočasových a zábavných aktivit s přáteli nebo sám, což mu přináší pocit relativně velkého štěstí. Vykazuje ochotu realizovat své impulzy a touhy. Má pozitivní postoj a má sklon k optimismu.
Dimenze kultury dle Fonse Trompenaarse a Charles Turnera
Trompenaars a Turnes rozlišuji tři hlavní kategorie problémů – vztah k lidem, vztah k přírodě a vztah k času. Z těchto tří kategorií následně vytváří sedm dimenzí národní kultury:
• universalismus vs. partikularismus,
• kolektivismus vs. individualismus,
• neutralita vs. emocionalita,
• specifičnost vs. difuznost,
• orientace na přisuzování vs. orientace na dosahování,
• orientace na minulost, přítomnost, budoucnost,
• interní orientace vs. externí orientace. [4]
Nový Zéland je typická země universalismus. Zákony, pravidla, hodnoty a závazky jsou hodně důležité pro lidi. Snaží se spravedlivě jednat s lidmi na základě pravidel. Mezi individualistické kultury zahrnují Nový Zéland. Lidé věří v osobní svobodu a úspěch. Je potřeba mít svoje vlastní rozhodnutí a postarat se o sebe.
Typický interní směr kultury má Nový Zéland. Například co se týče práce, tak ředitel stanoví jasné cíle, umožní lidem, aby rozvíjeli své schopnosti, otevřeně hovořili o konfliktech a neshodách a umožní lidem, aby se zapojili do konstruktivního konfliktu. [4]
Kvalitativní výzkum je založen na indukci, což je usuzování z jednotlivého na obecné, kdy se ze zjištěných dat nebo faktů dochází k obecným závěrům.
Výhody použití kvalitativního výzkumu jsou, že jeho výsledek slouží k otestování teorie, která je stanovena na začátku a výsledek lze zobecnit na populaci. Sběr dat od respondenta je rychlý, otevřený a upřímný. Kvalitativní výzkum umožnuje studovat procesy a navrhovat nebo vytvářet teorie. Výzkumník může různé situace přizpůsobit tak, že eliminuje působení rušivých proměnných, a prokázat vztah příčiny a účinku.
Nevýhody použití kvalitativního výzkumu jsou, že plán vzniká v průběhu práce a tím pádem se mohou se měnit otázky na základě již zodpovězených otázek. Kvalitativní výzkum má subjektivní charakter a tím pádem může být spolehlivost výsledků ovlivněná. Účastníci kvalitativního výzkumu musejí schválit výsledek výzkumu a jeho závěrečné zprávy. Prováděním kvalitativního výzkumu je možné opominout určité jevy nebo mimořádné jevy, neboť se výzkum soustřeďuje na jednu danou teorii.
Při rozhovoru byly uvedeny 15 otázek, na které respondentka odpověděla podle svoje pracovní zkušenosti v Novem Zélandu. Na některé otázky respondenta nemohla odpovědět, protože pracovala v Novem Zélandu rok a neměla dost zkušeností. Respondentka během rozhovoru narážela na individualismus i kolektivismus. Souhlasila s tvrzením, že mají děti volnost. Na druhou stranu potvrdila, že během svátků je důležité, aby se sešla celá široká rodina, což je příklon ke kolektivismu. Dále respondentka uvedla že všichni jsou velmi přátelští a hodně si vzájemné pomáhají, velmi často mají slavnostní večeři na pláži nebo uspořádají zahradní oslavu a večeře se podává formou barbecue. Takže podle respondentky dimenze individualismu podle Hofstede tady neplatí, Novozélanďané spadají spíš do kolektivismu.
Podle Hofstede Nový Zéland je velmi krátkodobě orientovaná země, což nám potvrdila respondentka. Respondentka uvedla že velkou část obyvatel Nového Zélandu tvoří Maoři (Maorové), jsou to původní obyvatelé Nového Zélandu. Stopy maorské kultury jsou k nalezení po celé zemi dodnes, maorské vesnice jsou posvátným místem, kde obyvatelé dodržují všechny tradice a návštěvníci se zde musí chovat s patřičnou úctou. Hangi je maorské jídlo, které také patří k národním tradicím, které se dochovali. Jde většinou o maso a sladké brambory – kumara, jídlo je připravováno ve speciální zemní peci. Haka – bojový tanec mužů, je nejznámější tanec Maorů, který se dochoval a místní ho tancují dodnes, proslulý je tím národní ragbyový tým, ten ho na hřišti tancuje před každým zápasem. Novozélanďané pěstují ctností tykajících se minulosti a současnosti, zejména úcty k tradicím.
Dle Hofstede jsou Novém Zélandu vykázány nízké hodnoty vzdálenosti moci. Naše respondentka nemohla to posoudit na 100 %, protože mám pouze zkušenosti se prací na farmách, vinicích a ovocných sadech. Respondentka seznámila nás s tím, že všechny zemědělské práce jsou hodnoceny stejně, bez rozdílu, zda je člověk cizinec nebo místní, minimální zákonem stanovená mzda. Dále respondentka uvedla že všichni mají úkolovou nebo hodinovou mzdu, která je pro všechny jednotná. Podle toho, co nám odpověděla respondentka, můžeme sdělit že Nový Zéland vykazuje nízké hodnoty vzdálenosti moci. Dále při otázce, zda jsou muži v Novem Zélandu drsní a zaměřují se na materiální úspěch, respondentka potvrdila že od mužů se očekává, že budou průbojní, drsní a budou se zaměřovat na materiální úspěch, zatímco od žen se očekává, že budou spíše mírné, jemné a orientované na kvalitu života. Lidé žijí, aby mohli pracovat. Podle respondentky Nový Zéland je považován za maskulinní společnost.
V Novém Zélandu je skóre ve vyhýbání se nejistotě 49. Toto skóre neukazuje přednost. Z pohledu respondentky Novozélanďané mají nízký index vyhýbaní se nejistotě. Respondentka ze svoje zkušeností uvedla že Novozélanďané vše přijímají v klidu bez stresu. Nikdo nikam nespěchá, v každém supermarketu, obchodě nebo na benzínové pumpě, obsluha je na všechny zákazníky milá a s každým si popovídá. Nikomu nevadí, že je u pokladny v supermarketu fronta, nikdo není ve stresu a nikdo nenadává. Podle respondentky lidé vnímají nejistotu jako součást života a nejednoznačné situace přijímají klidněji.
Z pohledu respondentky Nový Zéland v dimenzi požitkářství versus zdrženlivost má vysoké hodnoty, což potvrzuje i Hofstede. Respondentka uvedla že Novozélanďan jedna, jak se mu líbí, utrácí peníze a užívá si volnočasových a zábavných aktivit s přáteli. Má pozitivní postoj a má sklon k optimismu.
Diskuse
Dle Hofstedovy dimenze individualismus – kolektivismus se Nový Zéland jeví jako individualistický, což dle našeho zjištění přes dotazník není pravda. Respondentka uvádí, že Novozélanďané jsou neuvěřitelně vstřícní, rádi pomohou a poradí. Novozélanďané jsou velmi přátelští a hodně si vzájemně pomáhají. Dle Hofstede je příbuzenský vztah na pracovišti nežádoucí. Respondentka se s tímto nesetkala, ale na základě vlastní zkušenosti si nemyslí, že by to bylo nežádoucí.
Dle Hofstede je Nový Zéland krátkodobě orientované země, tedy že dbají na tradice, spoléhají se na sebe, tvrdě pracují, jsou zaměřeni na výsledky, atd. Dle respondentky mají Novozélanďané silné tradice, například bojový tanec Maorů Haka, maorské jídlo Hangi, návštěva maorských vesnic, které jsou posvátné. Novozélanďané jsou tvrdě pracující národ.
Ve vzdálenosti moci se Nový Zéland řadí dle Hofstede mezi země s nízkou vzdáleností moci, což znamená, že kladen důraz na rovnost, rozdíly v platech jsou nízké a hierarchie je považována za nepřirozenou a pouze vytvořenou organizací. Dle respondentky je úkolová nebo hodinová mzda pro všechny stejná, ať cizinci nebo místní, tyto zkušenosti má z farem, vinic a ovocných sadů. O hierarchii v organizaci respondentka neví, ale na základě zkušenosti si myslí, že hierarchie v organizaci je.
Dle Hofstede je Nový Zéland maskulinní společnost, která se vyznačuje rozdělenými rolemi mužů a žen, s čímž respondentka souhlasí.
V dimenzi vyhýbání se nejistotě má Nový Zéland hodnotu 49, přičemž nižší hodnota značí vnímání nejistoty jako součást života a lidé se nestresují. Dle respondentky na Novém Zélandě nikdo nikam nespěchá a nikdo není ve stresu.
V dimenzi požitkářství vůči zdrženlivosti vyšla hodnota 75, která znamená, že jsou Novozélanďané požitkářští. Respondentka na otázku, zda Novozélanďané utrácejí peníze a užívají si volnočasových a zábavných aktivit s přáteli, a zda mají pozitivní postoj a mají sklon k optimismu, kladnou odpovědí.
Závěr
V dimenzích jako krátkodobá orientace země, nízká vzdálenost moci, maskulinní společnost, malé vyhýbání se nejistotě a požitkářství se Hofstedovy charakteristiky o Novém Zélandu shodují s odpověďmi respondentky. Kde se ale zcela názorově rozchází, je v dimenzi zda je společnost individualistická nebo kolektivistická. Odpovědi respondentky ukazují na kolektivistickou společnost, ale Hofstedovy výsledky na individualistickou společnost.
Novozélanďané jsou kolektivističtí, optimističtí a rádi si užívají volnočasových aktiv, na druhou stranu jsou velmi pracovití a například v oblasti zemědělských prací jsou platově hodnoceni všichni pracovníci stejně. Pravidla v práci jsou závazná a dodržovaná a Novozélanďané se nestresují ať v práci, tak při „běžných“ denních aktivitách.
1. ČENĚK, Jiří, Jitka BREŠOVÁ a Josef SMOLÍK. Interkulturní psychologie: současný výzkum a aplikace. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. ISBN 978-80-7375-750-2.
2. HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli: spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007. ISBN 978-80-86131-70-2.
3. Lejskovi Jan a Eva, Svět kolem nás. Nový Zéland. [online]. [cit.2007]. Dostupné na: http://www.cestananovyzeland.cz
4. TROMPENAARS, Fons a Charles HAMPDEN-TURNER. Riding the waves of culture: understanding diversity in global business. Rev. and updated 3rd ed. London: Nicholas Brealey, 2012. ISBN 978-1-904838-38-8.
5. Pstružina, K., Atlas filosofie vědy. [online] Dostupné na: http://nb.vse.cz/kfil/Win/atlas1/indukce.htm
6. SEBERA, Martin. Vybrané kapitoly z metodologie. 1. vyd. Masarykova univerzita V Brně, 2012. ISBN 978-80-210-5963-4. Dostupné na: https://publi.cz/books/54/04.html
Dotazník+ odpovědi respondenta.
1. Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Mezi první povinnosti, které je potřeba udělat po příletu, kromě zajištění bydlení, je zřízení novozélandského bankovního účtu, daňového čísla a eventuálně koupě auta a jeho přihlášení. Je až neuvěřitelné, jak mají vše jednoduché, stačí zajít pouze na poštu, vše se dá zařídit tam. Ke každému úkonu stačí pouze jeden formulář a úředníci vše během krátké chvíle vyřídí. Není to jako u nás – desítky různých formulářů, všude několikahodinové fronty a naštvaní a neochotní úředníci. Nejen úředníci, prodavači, ale i většina místních lidí jsou neuvěřitelně vstřícní, když mohou, tak vždy rádi pomohou a mají neustále dobrou náladu. Stejně tak je tam úplně běžné, když stojíte na ulici s mapou a nevíte, kudy kam. Téměř každý se Vás zeptá, zda nepotřebujete pomoc a poradit. Nebo Vás třeba na místo i zdarma dovezou, u nás bych si k cizímu člověku do auta nesedla, ale tam je to úplně jiné.
2. S čím jste v cizině setkali? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý? S žádným takovým jsme se za celý rok nesetkali.
3. Je nějaký zvyk Novozélanďanů, který byl pro Vás krajně nezvyklý? Vánoce v létě, novozélandské tradice jsou úplně odlišné, než ty naše. V prosinci tam začíná léto, proto velmi často mají slavnostní večeři na pláži nebo uspořádají zahradní oslavu a večeře se podává formou barbecue.
4. Jsou Novozélanďané individualisty? Podle respondentky rozhodně nejsou Novozélanďané individualisty, všichni jsou velmi přátelští a hodně si vzájemné pomáhají.
5. Platí v obchodních vztazích norma, že s každým je třeba jednat stejně? Je to tak v Novém Zélandu? S tímto se respondentka bohužel nesetkala.
6. Příbuzenský vztah na pracovišti považován za nežádoucí nebo je to norma, když příbuzní pracují spolu? S tímto se také bohužel respondentka nesetkala. Ale nemyslí si, že by to bylo nežádoucí.
7. Mají Novozélanďané úcty k tradicím? Jaké tradice se uchovali? Velkou část obyvatel Nového Zélandu tvoří Maoři (Maorové), jsou to původní obyvatelé Nového Zélandu. Stopy maorské kultury jsou k nalezení po celé zemi dodnes, maorské vesnice jsou posvátným místem, kde obyvatelé dodržují všechny tradice a návštěvníci se zde musí chovat s patřičnou úctou. Hangi je maorské jídlo, které také patří k národním tradicím, které se dochovali. Jde většinou o maso a sladké brambory – kumara, jídlo je připravováno ve speciální zemní peci. Haka – bojový tanec mužů, je nejznámější tanec Maorů, který se dochoval a místní ho tancují dodnes, proslulý je tím národní ragbyový tým, ten ho na hřišti tancuje před každým zápasem.
8. Pracují Novozélanďané tvrdě? Ano, pracují tvrdě. Hlavně farmáři, majitelé vinic a ovocných sadů, kterých je na Zélandu stovky. Farmáři mají každoroční problém se sháněním dostatečného množství sezónních zaměstnanců, hlavně sběračů. Je to velmi fyzicky náročná práce, která je ohodnocena minimální zákonem stanovenou mzdou.
9. Jsou velké nebo malé rozdíly v platech? To nemohu posoudit, máme pouze zkušenosti se prací na farmách, vinicích a ovocných sadech. Všechny zemědělské práce jsou hodnoceny stejně, bez rozdílu zda je člověk cizinec nebo místní, minimální zákonem stanovená mzda. Všichni mají úkolovou nebo hodinovou mzdu, která je pro všechny jednotná.
10. Existuje hierarchie v organizace? Podle respondentky určitě ano, ale též se s tím nesetkala.
11. V Novem Zélandu lidé často pociťují velký stres v práci nebo lidé nemají žádný stress a všechno přijímají v klidu? Ze zkušeností, které jsme za celý rok nasbírali, Novozélanďané vše přijímají v klidu bez stresu. Nikdo nikam nespěchá, například v každém supermarketu, obchodě nebo na benzínové pumpě, obsluha je na všechny zákazníky milá a s každým si popovídá. Vůbec nikomu nevadí, že je u pokladny v supermarketu fronta, nikdo není ve stresu a nikdo nenadává.
12. U mužů se očekává, že budou průbojní, drsní a budou se zaměřovat na materiální úspěch, zatímco od žen se očekává, že budou spíše mírné, jemné a orientované na kvalitu života. Je to tak v Novem Zélandu? Ano, podle respondentky se chování dle rozdělených rolí ve společnosti vyskytuje.
13. Dodržují pravidla v práci? Ano, podle respondentky jsou pravidla v práci dodržována.
14. Novozélanďan jedná, jak se mu líbí, utrácí peníze a užívá si volnočasových a zábavných aktivit s přáteli nebo sám. Má pozitivní postoj a má sklon k optimismu. Souhlasíte s tím tvrzením nebo ne? Pokud ne, tak proč? Ano, podle respondentky Novozélanďané rádi utrácejí peníze a užívají si volnočasových a zábavných aktivit s přáteli nebo i sám. Novozélanďané mají pozitivní postoj k životu.
15. Je to pravda, že v prací ředitel stanoví jasné cíle, umožni lidem, aby rozvíjet své schopnosti, otevřeně hovoří o konfliktech a neshodách? Respondentka nevím, nemůže toto posoudit.
Graf č.1 G.Hofstede. New Zealand
Zdroj: Geert Hofstede. New Zealand. [online]. Dostupné na: https://geert-hofstede.com/new-zealand.html
Počet shlédnutí: 46