Půst v pravoslavné církvi

Iva Adámková, Anastasiia Leus, Albina Iskandarova, Polina Shorban. Půst v pravoslavné církvi. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2017. http://www.hks.re/wiki/2017:pravoslavi

Tato práce se zaměřuje na to, jak probíhá Velký půst, jaký má význam pro pravoslavné věřící a jaké jsou podmínky jeho dodržení. Velký půst probíhá 40 dní před Velikonocemi a pro věřící je to čas očištění se od hříchů, čas pokání. Čas kdy se zřeknou světských radovánek a věnují svůj čas modlitbám, aby se co nejvíce přiblížili k Bohu. Dále se naše práce zaměřuje na dodržování Velkého půstu v České republice a v Rusku.

Rusko je zvolené z toho důvodu, že je zemí s největším počtem příslušníků pravoslavné církve. Dodržování tradice půstu je pro tamní lidi velice důležité. A právě již zmíněných 40 dní před Velikonocemi spojuje celou zemi.

Českou republiku jsme si zvolili z důvodu, že tu žije velké množství ruských emigrantů, tak se přímo nabízí otázka: „Dodržují půst tak, jako v Rusku a nebo nastaly nějaké změny?“

Cílem naší práce je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jak probíhá Velký půst v pravoslaví?, kterou jsme dále rozvinuli několika podotázkami k vybrané problematice:

1. Význam půstu
2. Pravidla dodržování půstu (Co můžou, co nemůžou jíst a proč?)
3. Jak se liší půst v ČR a v Rusku?

Významem půstu se zabývá článek Ann Stiflerové „A season of selflessness, sacrifice and prayer“.¹⁾ Ortodoxní Křesťané začali vnímat Velký půst 26. února, jako přípravu na Velikonoční svátky, nejposvátnější den kalendářního roku pravoslavné církve. Tento den byl určen jako “Pondělek očištění.” Pravoslavní věřící musí započnout duchovní a morální očistu skrze půst, modlitbu, pokání, navštěvování bohoslužeb a účast u zpovědi a přijímání. Věřícím je také doporučeno vzdát se konzumace mas, obzvláště v průběhu prvního a posledního týdne půstu a ve středy a pátky v průběhu půstu. „Triumf Ortodoxie“ první neděli Velkého Půstu je 4. března. Připomíná vrácení Svatých ikon církvi v 9. století.

Průběh půstu popisuje článek Stephena Zitona „Fasting in Orthodox Christian Church“.²⁾ Proč držíme půst? Podle některých věříme, že se nám díky půstu dostane Božího spasení. To však není pravda. Půst nás nezachrání, Kristus ano. Bůh využívá modliteb a půstu, aby tak učinil. V pravoslavné křesťanské církvi půst začíná upuštěním od typického středečního a pátečního půstu, který vykonáváme po celý rok a užijeme si týden hodování. Následující týden se ve středu a v pátek postíme od veškerého masa, mléčných výrobků a ryb. Neděle, která následuje, se nazývá Masopustní a je to naše poslední příležitost jíst maso až do Paschy (Velikonoc). Ten týden můžeme jíst veškeré ryby a mléčné výrobky, které chceme, až do další neděle, které se říká Syropustní. Další den (Čisté pondělí) nás církev vyzývá, abychom se zdrželi od veškerého masa, ryb a mléčných výrobků až do Paschy. Po 40 dnech půstu vstupujeme do Svatého týdne, kdy půst stále ještě trvá. Pouze dvakrát jíme o Velkém půstu rybu: na svátek Zvěstování (25. března) a Květnou neděli (šestá a zároveň poslední neděle postní). Omezení pestrosti stravy nás nutí využívat naši představivost při přípravě menu. Není to ale jenom o hlídání toho co jíme, ale také musíme hlídat co říkáme, a jaké myšlenky nám prochází hlavou. A protože modlení a půst jdou ruku v ruce, zvyšujeme počet bohoslužeb nabízených v průběhu týdne a podporujeme dobročinná gesta, opět jako prostředek přiblížení se Kristu. Svátku Paschy si ceníme více, pokud byl půst řádně dodržen, ne pouze kvůli jídlu, ale také pro zlepšení našeho modlitebního života, který nás připravuje na přijetí Krista.

Více o půstu se dočteme v knize „The Orthodox Church: An Introduction to Its History, Doctrine, and Spiritual Culture“ ³⁾, autorem které je John Anthony McGUCKIN. Velký půst trvá 40 dní před Paschou a je velmi přísný. Nekonzumuje se žádné maso nebo mléčné výrobky. Víno, alkoholické nápoje a olej jsou též ponechány stranou. Ryby se jedí zřídkakdy, pouze o svátcích jako je Zvěstování. Praktikováním půstu si pravoslavní přímým fyzickým způsobem připomínají přítomnost Boha. Půst v pravoslaví není prováděn v duchu „pokání“ za hříchy. Je k němu přistupováno jako k aktu asceze lásky. Asceze je staré slovo pro atletickou činnost a běžný akt půstu v pravoslavném farním životě (mniši toto následují přísněji, než laikové) se stává pokojným způsobem očištění jak mysli, tak těla: připomíná tělu, že musí být poslušné a v dobrém stavu, aby mohlo sloužit Bohu. Půst byl běžný v církvi již od dávných věků a vždy spojován s přípravou k modlitbě. Před přistoupením k svatým oltářním tajemstvím se musí každý pravoslavný zdržet všeho jídla a pití, a to nejméně od půlnoci předchozího dne. Mnozí se připravují na půst svatého přijímání mnohem více a připojí se k postění recitací Žalmů. Praotcové toto nazývali spirituální metodou, která sesílala požehnání božího slitování a odpuštění duši, a duchovní učitelé pravoslavné církve půst vždy chápali jako důležitou věc pro ty, kteří si přejí postoupit ve způsobech Evangelia. Pravoslavný půst v běžné praxi není nic, co by ubližovalo na zdraví. Naopak člověk je více ve střehu, plný energie a klidu. Cokoliv nad rámec běžného půstu (kterým pravoslavní myslí převážně omezení druhů jídla, které smí) by mělo být podstoupeno jen s radou duchovního poradce, aby bylo vždy vhodné, a podstoupeno pro dobré důvody a dosažitelné duchovní cíle.

Ve své knize „Klíč ke klenotnici“ ⁴⁾ arcibiskup Nathaniel říká:

„… Lidé teď místo toho, aby sloužili duchu, slouží tělu a chtíči. А služba chtíči se stala pramenem bezpráví, kvůli kterému … láska v lidech ochladla. Lidé katastrofálně přestali umět milovat. … Když se ztratili schopnost milovat a být věrnými, lidé ztratili vnitřní sílu, tvůrčí vnitřní kostru a podnět a se stali hračkou svých vášní a všemožných zlých sil. Bez odporu, síly zla vstoupily do lidské rasy a zachytily ji. … Před našima očima je na celém světě hrozný proces satanismu lidí. Půstem bojujeme proti satanistické síle, která se snaží převzít lidské duše … Není divu, že Kristus Spasitel řekl, že démonická síla je překonána pouze skrze modlitbu a půst.“

Tématem postního období se zabývá článek „Postní období“ ⁵⁾ pravoslavného duchovního pana Mgr. Vladimira Kulakova v měsíčníku Hlas Pravoslaví. Autor nás v článku seznamuje s tím, co to je půst a jak se na něj věřící připravují. Čtyři neděle před začátkem Velkého postu jsou bohoslužebná čtení přizpůsobena přípravě a pochopení hlavní podstaty Velkého postu. První nedělí je Neděle celného a farizeje, která jim má ukázat, jaká má být jejich modlitba, aby ji Bůh přijal. Druhá neděle je Neděle Božího milosrdenství. Tou si připomínají příběh marnotratného syna a poukazují na to, že Bůh je milosrdný. Další neděle se nazývá Masopustní. Jak sám název napovídá, od tohoto dne se začínají věřící postit od masitých jídel. Poslední nedělí před samotným začátkem Velkého postu je neděle Syropustní, kterou si připomínají vyhnání Adama a Evy z ráje.

„Pravoslavný půst“ ⁶⁾, který se zabývá stravováním a duševní očistou během postního období, je článek ze stránky rozhlas.cz, kde autor David Šťáhlavský provádí rozhovor s archimandritou Martinem Markem Krupicou a protojerejem Vitalijem. Svatá „čtyřicátnice“ je období, kdy pravoslavní křesťané vůbec nejedí živočišné potraviny, jí pouze potraviny rostlinného původu. Co se týče bohoslužeb, tak protojerej Vitalij říká, že jsou více zaměřené na pokání a duchovní půst. Velký důraz se klade na duši a v konečném důsledku každý zpytuje své svědomí. Protojerej Vitalij říká: „Připravujeme se přece na svátek všech svátků, Paschu, tedy Vzkříšení Páně. A velikost tohoto svátku podmiňuje i velikost samotného půstu, který je jedním z nejstarších; jeho tradice sahá až ke starozákonnímu příběhu Mojžíšovu. Vychází ze samotného půstu Ježíše Krista, který je naším velkým příkladem a který následujeme. Sám byl 40 dní na poušti, kde se postil, aby se pak vrátil a hlásal slovo Boží. Vyvrcholením celého před-paschálního období je poslední Strastná sedmice. Katolíci ji znají jako Svatý týden. To je už období po Strastné čtyřicátnici, která končí Lazarovou sobotou, tedy vzpomínkou na jeho vzkříšení. Strastnému týdnu Bezprostředně předchází tzv. Květná neděle, památka slavného vjezdu Krista do Jeruzaléma.“ Dále se v článku zabývají tím, že by se věřící měli oprostit od světských radovánek v době půstu. Doporučují lidem nechodit do divadla, mladí by neměli chodit na diskotéky. V některých zbožnějších rodinách se dokonce nedívají na televizi a mělo by se méně chodit na internet. Správní křesťané by se měli půstem změnit, očistit se. To jim pak dává sílu odolávat pokušením.

Jaký je postoj pravoslavné církve v Evropě? Jaké obtíže zažívá? A jak pravoslaví přijímají obyvatele v těch zemích, kde je státním náboženstvím katolicismus a protestantismus, a většina populace obecně nevěřících? Doktor filozofie a nyní učitel města Baranoviči Sergej Alexandrovič Mudrov žil a studoval v Evropě již několik let. V knize „Pravoslaví v Evropě - svědectví naších dnů“ ⁷⁾, prováděl rozhovory s pravoslavnými kněžími, které byly provedeny v průběhu tohoto období.

„Sergeji Alexandroviči, myslím, že svou knihou jste chtěl pomoci čtenářům pochopit postoj pravoslavné církve v západní Evropě. Ale dojem není dobrý: V Evropě v pravoslaví věří jenom menšiny a migranti…“

„Nemohu s vámi souhlasit. Podle mého názoru, to není tak jednoduché. Samozřejmě, že v zemích ovládaných protestanty a katolíky, jsou ortodoxní věřící v menšině. Podle historie v Portugalsku, Francii, Belgii a Dánsku, většina místních obyvatel nepatří k pravoslavné církvi. A při pohledu povrchně se může zdát, že opravdu tato situace nezní velmi pozitivně. Ale v historické perspektivě vše je vidět poněkud jinak. Ano, pravoslavných lidí v Evropě stále není mnoho, ale je jich mnohem více než před 20 lety. Nejvíce pravoslavných jsou imigranti, ale také místní obyvatelé projevují zájem o pravoslaví, a lidí, kteří se obrátili k pravé víře, každým rokem přibývá. Představitel rumunské diecéze v Itálii mi řekl, že v roce 2004 tam bylo jen 30 rumunských farností, a nyní jich je více než 200! A každým rokem je více než 100 ortodoxních Italů! Silná komunita skládající se z místních lidí se tvoří i ve Velké Británii, Francii a Německu. Dokonce i na dalekém Islandu jsou lidé, kteří se byli schopni dozvědět o pravoslaví a obrátil se k pravé víře. Ve této době, v zemích, jako je Španělsko a Portugalsko, se ortodoxní komunity skládají téměř výhradně z přistěhovalců. A to je pochopitelné. Jak mi řekl kněz v Zaragoze, aby se Španěl vzdal katolictví a konvertoval k pravoslaví, musel by ve skutečnosti přestat být Španělem.“

Tato práce, která je zaměřena na Velký Půst v pravoslavné církvi, je založena na metodách kvalitativního výzkumu. Nejprve jsme se v naší práci rozhodly použít sběr dat z dostupných publikací. Dalším zdrojem informací a poznání se pro nás staly polostrukturované rozhovory, ve kterých jsme zvolily pouze rámcové otázky a nechaly respondenty na toto téma volně hovořit. Tuto metodu jsme zvolili z důvodu subjektivizace daného tématu konkrétním respondentem a domníváme se, že tímto způsobem budou respondenti odpovídat svobodněji a sdělí nám více citlivých informací ze svého osobního života. Pomocí těchto rozhovorů se výzkumníci mohli podívat na zkoumané otázky i z osobního pohledu respondentů.

Výzkum se odehrál především v pravoslavném Chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech. Po bohoslužbě bylo osloveno okolo 10 respondentů a proběhly polostrukturované rozhovory, které byly v přátelském duchu a zaobíraly se především oblastí osobního významu Velkého Půstu pro ně a jejich názory na danou problematiku. Mezi návštěvníky těchto bohoslužeb patří zejména příslušníci ruskojazyčného etnika žijícího na území ČR, především hlavního města Prahy.

Pro zjištění informací přímo z Ruska jsme se ptali dvou respondentů také pomocí polostrukturovaných rozhovorů. První byl Konstantin, kterému je 53 let a žije v Divnogorsku. Byl velmi milý a přátelský a především jsme se zaobírali oblastí osobního významu a pravidly dodržování Velkého Půstu. Jaký má názor na danou problematiku a jak on přesně dodržuje půst. Jednalo se o polostrukturovaný rozhovor prostřednictvím Skype. Druhým respondentem byl otec Nikolaj Egorov, kterému je 56 let a působí jako kněz v Chrámu svatého Archanděla Michaela ve městě Ťumeň. Vysvětlil nám jak probíhá Velký Půst v Rusku a jestli se může dodržování půstu v něčem lišit.

Pravoslavná církev či ortodoxní církev je křesťanská církev složená z více územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství. Pravoslavné církve mají své počátky v prvotní křesťanské obci v Jeruzalému a dále pak ve východní části Římské říše, proto bývají někdy označovány též jako východní církev. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich jako o celku, o společenství pravoslavných církví, často hovoří, jako by šlo o jedinou pravoslavnou církev. Přesto se v nuancích církevní praxe a obyčejů mezi jednotlivými místními církvemi objevují odlišnosti podle místní tradice, zvyklosti.

K pravoslaví se hlásí především obyvatelé Řecka, Rumunska, Ruska a dalších slovanských zemí. Pravoslavní věřící, původně emigranti, však obývají i mnoho jiných zemí, velké komunity pravoslavných věřících existují např. v USA, Kanadě nebo Austrálii.

Pravoslavná církev zachovává apoštolskou posloupnost a její učení bylo formulováno na církevních sněmech, koncilech, mezi nimiž má význačné místo sedm ekumenických koncilů v průběhu 4. až 8. století. Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k velkému schizmatu (1054), které dodnes nebylo překonáno. Definitivní rozkol církví však nastal teprve po čtvrté křížové výpravě. Přesto je nauka pravoslavné církve v některých ohledech relativně blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog. Velký rozkol byl však fixován vývojem věrouky římskokatolické církve v průběhu druhého tisíciletí – všechna tato nová dogmata přijatá na západě po roce 1054 jsou neslučitelná s pravoslavnou věroukou a spolu s odlišnou římskokatolickou spiritualitou znemožňují obnovení jednoty římské církve (a protestantských církví) s pravoslavnou církví.

V mnoha náboženstvích je element sebetrýznění. V pravoslaví také existuje tento element ve formě půstu. Lidi přes půst v pravoslavné církvi se snaží dosáhnout psychologické a fyzické vysílení, které čistí a přibližuje věřících k Hospodinu.

Půst je jednání jedince nebo společenské skupiny dané zřeknutím se potravy, její redukcí na minimum nebo omezením na vyhraněné, skromností charakterizované pokrmy, jež má mít pro postící se osobní pozitivní přínos. Půst se používá nejen v náboženství pro asketické prostředky, které způsobují, že tělo nedostává, nač je zvyklé. Motivem může být zdraví, očištění nebo nelpění na hmotném a přimknutí se k tomu, co člověka přesahuje, případně snaha o upevnění tělesného zdraví a duševní pohody.

Historie vzniku půstu začíná už ve starozákonní době, v době stvoření člověka. Přikázání půstu Bůh dal lidem ještě v ráji: „Hospodin Bůh člověku přikázal: ‚Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.’“

Ve Starém zákoně se objevuje mnoho příkladů dodržování půstu - prorok Mojžíš obdržel přikázání od Boha na hoře Sinaj: “… čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba jsem nejedl a vodu nepil”

V křesťanském prostředí, v novozákonní době vznikla tradice držet půst dvakrát v týdnu: ve středu a v pátek. Ježíš opakovaně mluvil se svými učedníky o abstinenci, objevil jim hodně o tajemství půstu. On praví: “A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“

Po vzoru a učení Ježíše Krista drželi půst apoštolové. Drželi pozice věrně a církev je dodržuje nepřetržitě.

Půst v pravém a původním slova smyslu znamená naprosté zdržování se jídla. Všichni křesťané drží půst každý pátek kdy nekonzumují maso, pravoslavní křesťané nekonzumují ani rybu, která je považována za postní jídlo. Zvláště pak přísný půst se musí dodržovat na Velký pátek, kdy někteří věřící jedí během dne jen kůrky chleba a pijí jen vodu. V tento den si křesťané připomínají utrpení a ukřižování Ježíše Krista. Dále se dodržuje na Velkou sobotu a na začátku Velkého postu (tzv. Čisté pondělí). Podle běžných pravidel je půst přijímání „suché stravy“ (tj. nemastného jídla: chléb, voda, sůl, vařená zelenina) bez (olivového) oleje a vína. Jí se pouze jednou denně a to až po deváté hodině církevního času (myslí se tím po třetí hodině odpolední). Přijímání stravy, i když je to jen chleba, vícekrát než jednou denně se nazývá rozvázání půstu.

Podle obvyklé úlevy (z těchto pravidel) se v současnosti suchá strava nahrazuje běžným postním jídlem (tj. takovým, které neobsahuje živočišné bílkoviny a živočišné tuky) přijímaným dvakrát za den. Běžnou postní stravou rozumíme tedy pokrmy bez masa, mléka, sýrů, tvarohu, másla, vajec apod. Není-li svátek či označený významný den, neměli bychom požívat olivový olej a víno (tj. alkoholické nápoje) ani ryby. Povoleny jsou vždy chobotnice (i tzv. „plody moře“), med.

Jsou čtyři stupně zmírnění půstu:

1. jedí víno a olej (tedy bez ryby, bez vajec a mléka a bez masa; je to nejslabší stupeň zmírnění půstu)
2. jedí i rybu
3. kromě postní stravy jedí i vejce a mléčné výrobky (myslí se tím: vše kromě masa)
4. jedí vše

Vždy, když se hovoří o zmírnění půstu povolením oleje, myslí se tím olivový olej (který je považován za pochoutku, a proto je podle pravidel v půstu zakázán); ostatní oleje a margaríny se mohou jíst vždy. Smysl půstu ale není jen v odříkání jídla. Není hříchem to, co jde během postní doby do úst, ale to, co jde z úst. I to je část duchovního poselství, které s sebou pravoslavný Velký půst nese.

Postní modlitba od sv. Efréma Syrského:

„Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti. + Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mně, služebníku tvému. + Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého; neboť tys blahoslaven na věky věkův, amen.“ Tuto modlitbu odříkávají pravoslavní křesťané v době velkopostní (po každé větě modlitby následuje hluboká - zemní - poklona).

Další modlitby:

Před jídlem:

„Otče náš… Pane Ježíši Kriste, Bože náš, požehnej nám tento pokrm i nápoj na přímluvy přečisté Matky Své i všech svatých Svých, amen. Otče náš… Oči všech doufají v Tebe, Hospodine, a ty dáváš jim pokrm v čas příhodný, otevíráš ruku svou a naplňuješ všechno, co žije, požehnáním.“

Po jídle:

„Děkujeme Tobě, Kriste, Bože náš, že jsi nás nasytil pozemskými dary Svými. Nevylučuj nás ani z nebeského království Svého, ale jako jsi přišel, Spasiteli, mezi učedníky Své a udělil jim pokoj, přijď i mezi nás a spasiž nás.“

Posty se v pravoslaví dělí na vícedenní a jednodenní.

• Vícedenní půst

1. Filipovský půst (Vánoční) (Advent je také nazýván Filipovský půst, protože spadá v předvečer dne vzpomínky na apoštola Filipa)
2. Petropavlovský půst (Petrovský půst je založen na památku apoštolů Petra a Pavla, kteří drželi půst protože se připravovali na zvěstování Evangelia)
3. Půst před Zesnutím přesv. Bohorodice (Se sídlem v paměti Nanebevzetí Panny Marie.)

• Jednodenní půst

1. Středy a pátky (V tyto dny se postí každý zbožný křesťan (není-li půst v tomto dni zmírněn svátkem či památkou významného svatého), protože jsou to památné smuteční dny. Ve středu byl Pán Ježíš Kristus zrazen (Jidášova zrada) a vydán nepřátelům a v pátek byl ukřižován.)
2. Den před svátkem Bohozjevení (Zjevení Páně) (Epifanie je noc na přípravu před velkým pravoslavným svátkem, který se nazývá Svátek Křtu Páně. V tento den si připomínáme křest Ježíše Krista v řece Jordán.)
3. Den Stětí sv. Jana Křtitele
4. Den Povýšení Svatého Kříže Páně

Pučálky

Základem tohoto jídla je hrách, který se nechá nejprve nabobtnat a poté naklíčit. Naklíčením dojde k velmi důležitým změnám a surovina znásobí svou prospěšnost lidskému organismu. Naklíčený hrách se pak suší, a nakonec peče na suché pánvi nebo v pekáči v troubě. Naši předkové pak pučálku jedli s cibulkou a zelím nebo na sladko s medem.

Pražma

Jedná se o obdobu pučálky jen s tím rozdílem, že se nechává nabobtnat obilí. Klíčky z obilek se před pražením olámaly a vkládaly do polévek, kaší či salátů. Při opékání by se totiž spálily a znehodnotily.

Svarba nebo kočičí tanec

Jedná se opět o pokrm z luštěnin a obilí. Nejčastěji se jednalo o hrách a kroupy ale také o rýži a čočku. Obě hlavní složky se nejprve máčely a pak každá zvlášť uvařila. Nakonec se dochutily.

Ušelo

Ušelo je specialitou vařenou na Velký pátek. Jedná se o sladkou kaši ze skořice, krupice, cukru a vajec.

Dále se v době půstu pojídají nejrůznější kaše z obilí, luštěnin a zeleniny. Dále se také jedly placky, polévky anebo těstoviny či brambory se zelím.⁸⁾

Česká republika má velice málo pravoslavných věřících. Podle údajů Českého statistického úřadu se v roce 2011 hlásilo k pravoslavné církvi 20 533 obyvatel z nichž nejvíce bylo Ukrajinců, dále následovali Češi a Rusové.⁹⁾ Díky tomu je velice dobře pozorovatelné, jaký význam má pro lidi půst, protože tito lidé chodí do kostela zcela vědomě.

Pravoslaví je v České republice zastoupeno Pravoslavnou církví v českých zemích a na Slovensku. Ta se v České republice dělí na dvě eparchie – pražská eparchie a olomoucko-brněnská eparchie. Arcibiskupem pražské eparchie je od roku 2015 Michal Dandár a arcibiskupem olomoucko-brněnské eparchie je od roku 2016 Simeon. Dvěma ústředními pravoslavnými chrámy v České republice jsou Katedrální chrám svatých Cyrila a Metoděje v Praze a Chrám svatého Gorazda v Olomouci.¹⁰⁾

My samy jsme navštívily Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze. Po bohoslužbě jsme rozmlouvaly s několika věřícími, kteří přišli. Všichni se shodli na tom, že dodržování půstu záleží na víře jedince a je úplně jedno v jaké zemi se zrovna nachází, protože to není vůbec podstatné.

Žena, která v chrámu prodávala svíčky, knihy a další náboženské předměty nám velice ochotně a zajímavě povídala o svém postoji k půstu:

„Já dodržuji Svatý půst, ale pro každého je to velmi individuální, je to otázka toho jak moc jste věřící, pokud jste opravdu věřící, tak půst dodržujete a nezáleží na tom v jaké jste zrovna zemi, protože na tom vůbec nezáleží.“

Úplně stejné je to i s jídelníčkem. Čím větší je jejich víra, tím více si odepřou a tím bude jejich duše více očištěna.

Postarší žena nám venku před chrámem povídala o svém jídelníčku:

„Jím jenom chleba, krekry nebo polévku a piju vodu. Samozřejmě to ale záleží na vás, protože celé je to o vaší víře.“

Pro některé pravoslavné věřící ale nemá půst smysl a nedodržují ho.

„Nedodržuji půst, nejsem natolik věřící, abych ho dodržovala. Chodím do kostela, modlím se, ale půst nedržím.“

Pro některé bylo téma půstu velice citlivé a nechtěli prozrazovat něco hlubšího.

Vzhledem k tomu, že v České republice není v médiích propagován žádný křesťanský půst, tak není na křesťany, a tudíž ani na pravoslavné kladen žádný nátlak, aby půst dodržovali. Jeho dodržování zůstává opravdu otázkou jejich víry a osobního rozhodnutí a nedochází k ovlivnění ze stran médií.

Jediné zmínky o půstu v českých médiích můžeme nalézt na internetových stránkách zaměřených na zdravou výživu a zdravý životní styl. Články jsou zaměřeny na to, jaký má půst velmi příznivý vliv na naše zdraví. Dochází při něm k detoxikaci těla a k odlehčení ledvin, jater, srdce a v podstatě celého organismu.

Pravoslaví je nejpočetnější náboženství v Rusku. Historicky ruská pravoslavná církev je první křesťanskou komunitou v Rusku, začátek které oficiálně položil Svatý Vladimír I. Svjatoslavič v roce 988.

Podle průzkumu VCIOM (Centrum pro výzkum ruského veřejného mínění), který byl proveden v březnu 2010, se 75 % Rusů považuje za ortodoxní křesťany, zatímco pouze 54 % z nich je obeznámeno s obsahem Bible. Asi 73 % pravoslavných respondentů dodržuje náboženské zvyky a svátky. Zároveň se 30 % pravoslavných v Rusku přiznává, že nevěří v existenci Boha. ¹¹⁾

A další průzkum VCIOM ukázal, že 30 % Rusů se během Velkého půstu zdržuje konzumace alkoholu a 18 % se vzdá masa. Nicméně tento průzkum jen částečně potvrzuje prodejní statistiky. Roční výsledky ukázaly, že prodej masa a mléka se snížil o 10 % a prodej alkoholu a kuřecího masa zůstal na stejné úrovni. Pokles poptávky na trhu během Velkého půstu má vliv na ceny. Masové výrobky mohou začít s prodejem ve výši 50 % své původní ceny. Naopak velice vzrůstá prodej masa a mléčných výrobků vyrobených ze sójových bílkovin. O 40 % se zvyšuje spotřeba zmražených zeleninových balíčků. Prodej ovoce, hub a ořechů vzrostl o 10 - 20 %. Také dochází ke zvýšení spotřeby těstovin a podobných výrobků. Velmi žádané jsou výrobky s označením „For Fast“, i když jejich podíl v obchodech je menší než 1. ¹²⁾

První respondent je Konstantin z Ruska, který dodržuje půst už dávno a rozumí jeho významu a pravidlům. Půst pro něho je jako prostředek očištění, vnitřního sjednocení, projev pokání a cesta k vnitřní svobodě a odpočinku:

„Význam půstu pro mě je očištění duše, především od nečistot. Lidé páchají hříchy, nadávají, dělají špatné činy. Během půstu se duše nejen očišt’uje, ale také odpočívá.“

Také během půstu pro očištění duše chodí do kostela, zpovídá se a modlí, aby byl blíže k Bohu. Konstantin o důležitosti modlitby říká:

„Mrtvý člověk se nemůže modlit. Modlí se lidé živí a to zejména za mrtvé!“

Během půstu respondent jí v podstatě jen suchary a rýži, o víkendu pak postní polévku. Jí se pouze jednou denně, o víkendu dvakrát za den a to až po deváté hodině církevního času.

Chrám svatého Archanděla Michaela je jedním z nejstarších pravoslavných kostelů ve městě Ťumeň. Další údaje se nám podařilo získat od otce Nikolaje Egorova, který slouží v tomto chrámu. Potřebné informace jsme získaly přímým rozhovorem. Otec Nikolaj Egorov byl ochotný se s námi podělit o svůj názor a zkušenosti. Podle jeho vlastního mínění, má půst dopomáhat člověku ke zdraví těla, které není zatíženo těžkým jídlem, což v konečném důsledku znamená snížení rizika zdravotních problémů. Půst také dopomáhá k lepšímu přijetí božích darů. Ten, kdo se postí ví, jak náročným požadavkům čelí. Správné dodržování půstu zlepšuje náladu, potlačuje hněv, brání impulsivním reakcím, posiluje mysl, uklidňuje duši a dopomáhá člověku být střídmým.

„Účelem půstu je naučit se nehněvat se a špatně nesoudit lidi.“

Půst je o odchýlení se od zla, potlačení hněvu, zkrocení chtíče, nešíření pomluv, zastavení lží a křivých výpovědí.

„Půst je zničení smrti a osvobození se od hněvu.“

Podle církevního učení je zakázáno pojídání produktů živočišného původu - masa, mléka, vajec a ryb. Od pondělí do pátku, pokud se nejedná o svátek, věřící nemohou konzumovat rostlinný olej. Ryba je povolena pouze dvakrát: při Zvěstování (7. dubna) a na Květnou neděli. První a předposlední den půstu je Velký pátek, kdy se vůbec nedoporučuje jíst. Církev připouští výjimky z půstu pro těhotné ženy, nemocné, seniory a osoby vykonávající tvrdou práci. Kromě konzumování masa a tuku je nutné, aby se zabránilo přílišnému užívání kořeněných, pálivých, slaných, kyselých, sladkých a smažených jídel.

Půst v Rusku je nyní „v módě“. Mnoho dokonce i necírkevních lidí má tendenci respektovat půsty, a to zejména hlavní půst pravoslavného křesťana – Velký půst. Většina restaurací a kaváren, alespoň ve velkých městech v Rusku, nabízí samostatné menu na půst. Nápisy na ulicích lákavě zvou vyzkoušet bezmasá jídla. Média široce diskutují na téma problému prospěchu nebo poškození zdraví půstem. Je příznačné, že sekulární vědomí zadržuje pouze tu část příspěvku, která se zabývá omezením potravin, duchovní složkou téměř vůbec. A problém tělesného půstu, který distribuuje v souladu s učením církve, abstinence ve všech formách fyzického těla, a ne pouze omezování jídla, vnímaný ve zkrácené formě. Svět má za sebou novou romantickou dietu, díky které restaurace a kavárny můžou vydělat hodně peněz. Na rozdíl od Ruska, v České republice aktivita a propaganda církevní působnosti je naprosto jiná. V Česku církev skoro nezasahuje do státního systému a nepropaguje půst ani přes media. Naopak v poslední době v Rusku se to stalo trendem, že půst je správná věc a skoro každý to musí dodržovat. Obzvláště se media snaží tlačit na mladé lidi, aby půst dodržovaly s tím, že to spojuje národ. Když se podíváme na Česko, tak většina mladistvých jsou ateisti, a půst dodržují spíše starší lidé.

Jak probíhá půst v pravoslaví a jak se liší v České republice a v Rusku? Na tyto otázky byla hledána odpověď při tvoření této práce o Velkém půstu v pravoslaví. Byl zde předpoklad, že se objeví zásadnější rozdíly, nicméně se tak nestalo. Pravoslavná církev je natolik rozsáhlá a soudržná, že její hodnoty a tradice jsou pro všechny příslušníky stejné a to do takové míry, že v geografickém rozměru nejsou vidět žádné zásadní rozdíly.

Při rozebírání významu půstu a pravidel jeho dodržování došlo, pro nás, k překvapivému závěru a to k tomu, že pravidla nejsou nikde jasně dána. Existují základní poučky o vynechání masa, mléčných výrobků, všeho živočišného a taktéž všech světských radovánek, není ovšem nikde dáno, že se půst musí dodržovat jistým, přesně daným způsobem. Lze to nazvat doporučením, nikoliv striktními pravidly.

Podmínky dodržování půstu jsou v České republice i Rusku stejné. Jediný rozdíl se pak nalézá ve volbě samotného věřícího. Pokud je věřící ortodoxní a pohybuje se v ortodoxní společnosti pravoslavných křesťanů, přičemž nezáleží, je-li v Moskvě nebo v Praze, bude dodržovat striktnější podmínky půstu. Pokud je věřící liberálněji smýšlející, jeho půst bude spočívat například jen ve vynechání masa a střídmějších volbám v rozmanitých oblastech života.

Opravdu velký rozdíl nastává v propagaci půstu. V České republice nejsou o půstu žádné zmínky v médiích na rozdíl od Ruska, kde je půst v současnosti módním trendem. V dnešní době, kdy jsou lidé posedlí dietami, veganská strava během půstu přímo vybízí k tomu ho držet. Takže velké množství lidí v Rusku půst nedodržuje z náboženských důvodů, ale z dietologických důvodů.

1. McGUCKIN, John Anthony. The Orthodox Church: An Introduction to Its History, Doctrine, and Spiritual Culture. Blackwell Publishing, 2008, s. 354. ISBN: 978-1-405-15066-8
2. MUDROV, Sergej Alexandrovič. Pravoslavije v Evrope - svidětělstva našich dněj. Bratstvo v česť svjatogo Archistratiga Michaila, 2013, s. 154. ISBN: 978-985-6978-54-1

1. NATHANIEL. Ključ k sokroviščnice. Pravoslaví [online]. 2006 [cit. 14.03.2017]. Dostupné z: http://www.pravoslavie.ru/2943.html
2. KULAKOV, Vladimir. Postní období. Hlas Pravoslaví [online]. Březen 2005 [cit. 14.03.2017]. Dostupné z: http://www.hlas.pravoslavi.cz/pdf/2005/hp-03-2005.pdf
3. ŠŤÁHLAVSKÝ, David. Pravoslavný půst. Rozhlas [online] 17.05.2015 [cit. 14.03.2017] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/mezinebem/_zprava/pravoslavny-pust--1464195
4. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu - 2011. Český statistický úřad [online] 27.02.2014 [cit. 29.06.2017] Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/nabozenska-vira-obyvatel-podle-vysledku-scitani-lidu-2011-61wegp46fl
5. Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku. Pravoslavná církev [online] 27.2.2015 [29.06.2017] Dostupné z: http://pravoslavnacirkev.cz/Farnosti/Organizace/
6. SOKOLOVÁ, DANA. Půst není o hladovění. Novinky.cz [online]. 11.03.2016 [cit. 04.09.2017]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/zena/zdravi/397264-pust-neni-o-hladoveni.html
7. STIFLER, ANN. A SEASON OF SELFLESSNESS, SACRIFICE AND PRAYER; CHRISTIANS ENTER THE LENTEN SEASON TODAY, ASH WEDNESDAY, WITH SACRIFICE, FASTING AND PRAYER.: [HOME Edition] [online], In: Savannah Morning News; Savannah, Ga. US, 28.02.2001, s. 1C. [cit. 2017-06-30]. Dostupné z: https://search-proquest-com.infozdroje.czu.cz/docview/381768999/B247CB4750884345PQ/16?accountid=26997
8. STUPKA, PETR. Tradiční postní pokrmy. rozhlas.cz [online] 12.03.2013 [cit.04.09.2017] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/cb/carovani/_zprava/tradicni-postni-pokrmy--1186368
9. Vserossijskij centr izučenija obščestvennogo mněnija [online] [cit. 29.06.2017]. Dostupné z: https://wciom.ru/
10. Vserossijskij centr izučenija obščestvennogo mněnija [online] [cit. 06.03.2017]. Dostupné z: https://mir24.tv/news/15794835/kak-velikii-post-vliyaet-na-produktovyi-rynok
11. ZITON, STEPHEN. Fasting in Orthodox Christian Church [online], Idaho State Journal; Pocatello, Idaho US, 27.02.2010, s. A.9. [cit. 2017-06-30]. Dostupné z: https://search-proquest-com.infozdroje.czu.cz/docview/238894462/B247CB4750884345PQ/24?accountid=26997

1. Ilustrační foto | Foto: Thinkstock
2. Kovalenko Kirill. Rozšíření pravoslavného křesťanství ve světě. Dostupné odsud
3. VitVit. Pohled na průčelí Uspenského chrámu na Olšanských hřbitovech v Praze. Dostupné odsud

—-

Počet shlédnutí: 37