obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2021:gejgel

Hlavní stránka Školní výlet do Ázerbájdžánu

Gejgel / Göygöl (Jelenendorf) a německé Zakavkazsko

Göygöl v Ázerbájdžánu je malé město (17 000 obyvatel), které téměř sousedí s Gandžou. Dříve se jmenovalo Chanlar a ještě dříve Jelenendorf. I když se to nemusí zdát, Arménie může být multietnická, Ázerbájdžán může být křesťanský a původní národy Kavkazu mohou být ruské. Ale ještě před Molokany a před repatriací Arménů sem přišli Němci.

V roce 1815 se císař Alexandr I. během své cesty do Evropy osvobozené od Napoleona setkal ve Württemberku s malou komunitou pietistů - protestantů, kteří se považovali za luterány, ale v tradičním luteránství viděli zhruba totéž, co Luther o tři století dříve v katolicismu. Upřednostňovali zbožnost a snili o zaslíbené zemi blíže Araratu a Jeruzalému. Souběžně s velkou válkou v Evropě Rusko právě vyhrálo malou koloniální válku v Persii a anektovalo (v rámci současných hranic) „pevninský“ Ázerbájdžán s Karabachem a jižním okrajem Arménie. Němci se císaře opatrně zeptali, zda je pustí do své říše. Rusko potřebovalo loajální lidi mezi muslimy, kteří se zlobili na dobyvatele, a němečtí kolonisté se v 18. století dobře osvědčili v Novorossiji a na Volze. V roce 1817 dorazili Švábové do Ruska a na podzim následujícího roku dorazila první skupina osadníků do Jelizavetopolu (Gandža), kde zůstali přes zimu s Armény, kterých bylo v té době málo, ale byli to stále křesťané. Brzy vzniklo v pásmu od Jelizavetopolu po Tiflis několik tuctů německých kolonií, z nichž první byl Marienfeld (Sartichala) v jižní Gruzii. Carské úřady vyčlenily na pomoc kolonistům velké finanční částky a dokonce i generál Jermolov, jejich hlavní mecenáš, doufal, že se z Turků a horalů během několika let stanou Němci. Němci se nesnažili nic měnit a ani misionáři ze Švýcarska zde nikomu nekázali: jednou z myšlenek pietismu byl „náboženský separatismus“, tedy odloučení od světa, a kolonisté považovali Zakavkazsko jen za tranzitní bod na cestě do Jeruzaléma.
Generálovy naděje se nenaplnily a v roce 1826 se perský šáh pokusil o pomstu a mezi těmi, kdo padli pod jeho náhlým útokem, byly i obce Jelenendorf a Annenfeld, kolonie nedaleko Gandže, kde Peršané povraždili několik desítek „Alemánů“. V roce 1830 Rusko opět porazilo Persii a získalo většinu území dnešní Arménie a Nachičevanu. Byly vzaty v úvahu obecně neúspěšné zkušenosti německých kolonistů a hlavně byl pochopen jejich hlavní důvod: zdejší prostředí bylo příliš cizí, a proto bylo lepší, aby ruskou vládu podporoval někdo místní. Byli sem posláni i Molokané, ale prioritou při krocení Zakavkazska byla repatriace Arménů z Turecka a Íránu.

Zakavkazští Němci byli v roce 1842 připraveni odejít do Svaté země, ale vyslanci se odtamtud vrátili málo nadšení, a začali komunitu od odchodu odrazovat - je tam poušť, žádné řeky a sladkovodní jezera, štíři a hadi a zlí kočovníci sekají hlavy… zůstaňme tady, kde je zeleno, klid a útulno?! A Němci si najednou uvědomili, že na cestě do Jeruzaléma zde zapustili kořeny. Sbor se bez dalších okolků zřekl slibu, že půjde do Svaté země, a přestoupil na „klasické“ luteránství. Zůstali tedy v Zakavkazsku, mezi Gruzínci, Armény, Turky a Molokany, a dokonce i ve velkých městech vytvořili komunity. Arménii zcela obešli, protože ani v provinčním městě Erivan nebo v kupeckém městě Alexandropol (Gjumri) nebyl postaven kostel. V oblasti Karsu se naopak němečtí kolonisté dobře usadili, ale nezanechali po sobě žádné stopy, kromě různých druhů sýrů, jako je Kašar a Gruyere, které jsou dnes oblíbené po celém Turecku.

Souběžně se v Baku vytvořila další německá komunita, a pokud se těmto Němcům říkalo „Schwab“, pak těmto Němcům se říkalo „císařští“. Většinou se jednalo o inženýry a obchodníky, kteří do Baku cestovali na vlně černé ropy na konci 19. století. Budoucí hlavní město Ázerbájdžánu postavili architekti Nikolaj Nonne, Ivan Edel, Adolf Eichler… Ten postavil kostel (1899) v blízkosti nádraží, který má velmi krásné detaily.

Pouze kostel v Baku má nyní koncertní sál, zatímco v Gandži je loutkové divadlo. Koncem 30. let žilo v Zakavkazsku asi 40 tisíc Němců, ale jejich osud byl úplně stejný jako osud Němců v Novorosii, na Volze, severním Kavkaze a ve velkých městech na západ od Uralu. Jejich potomky je nyní třeba hledat ve Střední Asii nebo na západní Sibiři, kam je vysídlil Stalin… a samozřejmě v Německu.

V Göygölu je vinařství - vinařství v muslimské zemi, i když ne zbožné, je spjato s křesťanskými vesnicemi.

U Udinů však zůstalo jen pro soukromou potřebu a u Molokanů dosáhlo průmyslového rozsahu až s rozkvětem kolchozu Ivanovka za vlády Sovětů. První vinařství zde založili v roce 1860 kolonisté Forer a Hummel. Na počátku 20. století pracovaly v Jelenendorfu vinařské závody bratří Forerů, bratří Hummelů a Concordie.

Jelenendorf, založený v roce 1819 přistěhovalci z württemberského Reutlingenu, byl již tehdy považován za „hlavní město“ zakavkazských Švábů. V roce 1908 zde žilo asi 3,5 tisíce lidí - dvě třetiny z nich byli Němci, několik stovek kozáků a Arménů. Během první světové války, se z Elenendorfu stalo Elenino. Statut města získalo v roce 1938 a ázerbájdžánské jméno Chanlar dostalo na počest revolučního dělníka Chanlara Safaralijeva, který byl zabit během ropné stávky v roce 1907 na poli Bibi-Ejbat v Baku. V nezávislém Ázerbájdžánu úřady nějakou dobu přemýšlely, zda je Chanlar spíše Ázerbájdžánec, nebo revolucionář, a nakonec se shodly na druhé variantě. V roce 2008 dostalo město svůj současný název podle nedalekého horského jezera Gojgol (od kostela je to 30 km), které je v Ázerbájdžánu velmi oblíbenou rekreační oblastí.

Ve městě je kostel svatého Jana (1852-57) s růžovou tufovou dýhou, tak známou z arménských kostelů, stalinských budov a paneláků. Za sovětů sloužil jako tělocvična, ale v letech 2005-2008 byl s německou podporou obnoven jako muzeum. Náměstí před kostelem je centrem obce.

Zde vás skutečně přivítá Malé Německo, alespoň tak, jak si ho představovali postsovětští lidé! A nápisy, které vykukují skrz omítku, nám připomínají, že přinejmenším v jádru je představa zcela autentická.

Je možné, že ve zbytku ruské říše Němci jednoduše převzali ruskou a ukrajinskou architekturu, ale v Zakavkazsku se ocitli ve velmi cizím prostředí. Terekemenské jurty, horské chaty a arménské glchatuny byly pro Šváby příliš cizí na to, aby si je vyzkoušeli. Proto byli zakavkazští kolonisté jedinými ruskými Němci, kteří si na rozdíl od zbytku Ruska vytvořili vlastní občanskou architekturu.

Nad městem Gejgel na zalesněných svazích Murovdagu se nachází Gejgelské jezero, které je považováno za jednu z hlavních ázerbájdžánských atrakcí. I když z obrázků se může zdát - jezero jako jezero, a jeho popularita je spíše na škodu.

Šamkir

Na druhé straně Gandži, blíže ke gruzínským hranicím, se nachází Šamkir, který je ve srovnání s Gejgelem mnohem větším městem (67 000 obyvatel). Od 5. století bylo známé jako perská pevnost, v 8. století bylo opěrným bodem Chazarů-muslimů a v roce 1826 se v bitvě u Šamkiru rozhodlo o osudu Arménie: pomsta Šachů utichla a Rusko zahájilo protiofenzívu, která o tři roky později skončila pro Peršany nejbolestivějším turkmančajským mírem. Ze starobylého Šamkiru zbyly ruiny tvrze a signální věže.
V roce 1818 se nedaleko objevila švábská kolonie Annenfeld, konkurující Jelenendorfu. Pak se jako obvykle přejmenovala na Annino a v roce 1924 dostala svůj současný název. A zřejmě bylo osídleno i jinými národy: v letech 1939-44, hned po odsunu Němců do Karélie, se Šamkir stal nejprve městečkem a pak městem. Dnes je zde také kostel, obnovená německá čtvrť a dokonce i supermoderní oxfordská škola se zahraničními učiteli a výukou angličtiny.1)


Počet shlédnutí: 48

zs2021/gejgel.txt · Poslední úprava: 24. 03. 2022 (14:34) autor: kokaisl