Jihovýchodní Evropa

Historie států bývalé Jugoslávie zahrnuje složité období osmanské nadvlády, vznik Království Jugoslávie, socialistickou federaci a konfliktní proces rozpadu v 90. letech. Tyto události významně ovlivnily národní identity, politický a ekonomický vývoj jednotlivých zemí regionu. Dnes se většina z nich zaměřuje na evropskou integraci a posilování svých ekonomik.

• Osmanská nadvláda: Téměř všechny státy bývalé Jugoslávie (kromě Slovinska) byly po staletí součástí Osmanské říše. Osmanská nadvláda přinesla do regionu významné kulturní a náboženské vlivy, což zanechalo stopy především v architektuře, tradicích a rozšíření islámu, zejména v Bosně a Hercegovině.
• Království Jugoslávie: Po první světové válce vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později přejmenované na Království Jugoslávie), které zahrnovalo většinu států současné bývalé Jugoslávie. Tento monarchistický stát trpěl vnitřními národnostními spory, jež vedly k silným regionálním napětím. Snaha o jugoslavizaci (analogie v čechoslovakismu, ale trochu podobná situace i v Belgii). Mapa rozdělení na bánoviny, aby zanikly původní národy: https://www.hks.re/wiki/zs2021:18._11._2021_-_jugoslavie
• Druhá světová válka Ustašovci. Fotografie jako mocný, avšak rozporuplný nástroj při zpracování traumatické minulosti - článek Byford, Jovan (2018). Picturing Jasenovac: Atrocity Photography Between Evidence and Propaganda, který se zabývá rolí fotografií hrůz spojených s koncentračním táborem Jasenovac během druhé světové války. Autor zkoumá, jak byly tyto snímky využívány, zneužívány a zpochybňovány v poválečných narativech, zejména v kontextu bývalé Jugoslávie. Historický kontext: Koncentrační tábor Jasenovac, který spravoval pro-nacistický ustašovský režim v Chorvatsku, byl dějištěm brutálních masakrů desítek tisíc Srbů, Židů, Romů a politických vězňů, a to za použití mimořádně barbarských metod.
  Úloha fotografií: Fotografie dokumentující tyto hrůzy byly klíčové pro veřejnou paměť – sloužily jako důkaz válečných zločinů, ale také jako nástroj propagandy. Jejich využití však bylo problematické, často doprovázené debatami o jejich autentičnosti. Diskuse o autentičnosti: Mnoho fotografií spojených s Jasenovacem bylo nesprávně připisováno tomuto táboru, přičemž pocházely z jiných míst nebo situací. Autor tvrdí, že tento problém nesouvisel pouze s propagandistickými záměry, ale také s obecnou snahou vizuálně zachytit hrůzy, které byly jinak obtížně představitelné. Polarizace v post-jugoslávském prostoru: V Srbsku a Republice srbské jsou tyto fotografie běžně zobrazovány jako důkaz utrpení Srbů a krutosti ustašovců.
  V Chorvatsku jsou však explicitní záběry násilí odmítány jako neetické a spojovány s nacionalistickou propagandou, což vede k jejich téměř úplnému odstranění z veřejné paměti.
  
• Socialistická federace Jugoslávie: Po druhé světové válce bylo Království Jugoslávie nahrazeno socialistickou federací pod vedením prezidenta Josipa Broze Tita. Tato federace byla specifická decentralizovaným socialistickým modelem a jistou mírou autonomie jednotlivých republik. Po Titově smrti v roce 1980 se však rozdíly prohloubily, což vyústilo v konfliktní rozpad federace v 90. letech.
• Postkomunistická transformace: Po rozpadu Jugoslávie musely jednotlivé státy čelit výzvám spojeným s přechodem na tržní ekonomiku, což bylo často komplikováno válečnými konflikty, vysokou nezaměstnaností a politickými problémy.
• Integrace do EU a NATO: Slovinsko a Chorvatsko jsou již členy EU a NATO, zatímco ostatní státy usilují o vstup do evropských struktur jako způsob stabilizace a ekonomického rozvoje.

• Náboženské a etnické rozdíly: Slovinsko a Chorvatsko jsou převážně katolické země, zatímco Srbsko a Černá Hora jsou pravoslavné a Bosna a Hercegovina má významnou muslimskou komunitu. Tyto rozdíly často ovlivňují kulturní a společenský život.
• Jazykové rozdíly: Státy bývalé Jugoslávie používají většinou jihoslovanské jazyky, které jsou vzájemně srozumitelné (chorvatština, srbština, bosenština, černohorština), ale mají své nářeční a kulturní specifika.
• Ekonomická situace: Slovinsko patří mezi nejrozvinutější země regionu s vysokou životní úrovní, zatímco Bosna a Hercegovina či Severní Makedonie čelí vysoké nezaměstnanosti a hospodářským problémům, zejména kvůli pomalejší transformaci a postkonfliktní situaci.

Slovinsko: Po osmanské nadvládě se Slovinsko stalo součástí Habsburské říše a po první světové válce Království Jugoslávie. V roce 1991 získalo nezávislost a díky rychlým reformám a stabilní politice se stalo členem EU a NATO.

Chorvatsko: Chorvatsko bylo pod Osmanskou říší jen okrajově, přičemž bylo většinou pod vlivem Habsburků. Po vytvoření Království Jugoslávie a později socialistické Jugoslávie získalo v roce 1991 nezávislost a po válce za nezávislost vstoupilo do EU v roce 2013.

Bosna a Hercegovina: Bosna a Hercegovina byla po staletí pod osmanskou vládou, která zde zanechala silný islámský vliv. Po vzniku Království Jugoslávie a později socialistické Jugoslávie zde byl relativní klid, ale po rozpadu Jugoslávie vypukla bosenská válka (1992–1995). Dnes je Bosna rozdělena na Federaci Bosny a Hercegoviny a Republiku srbskou, což komplikuje její správu i rozvoj. Příklad ministerstva školství: Federace Bosny a Hercegoviny je rozdělena do deseti kantonů, z nichž každý má vlastní ministerstvo školství. Kromě toho existuje Federální ministerstvo školství a vědy, které plní koordinační a dohlížecí funkce. Další 1 ministerstvo školství je v Republice srbské a 1 v distriktu Brčko = 13 ministerstev školství na 3,5 mil. obyvatel.
V názvu se odráží dávné dělení
Bosna:
Pokrývá severní a centrální část země. Je větší z obou oblastí a zahrnuje přibližně 4/5 celkové rozlohy. Historicky byla Bosna samostatnou jednotkou pod různými vládami, včetně Osmanské říše. Hlavní město: Sarajevo.
Hercegovina: Nachází se na jihu země. Zaujímá asi 1/5 rozlohy. Historicky byla tato oblast spojena s Dubrovnickou republikou, Uherskem a Osmanskou říší. Hlavní město Hercegoviny je považováno za Mostar.
Hranice není pevně stanovená a spíše vychází z historického a geografického chápání. Řeka Neretva se často považuje za orientační linii mezi Bosnou (na sever) a Hercegovinou (na jih).

Na obrázku je červeně řeka Neretva. Pak je ještě jedno město – Konjic – ležící na pomyslné hranici: někdy je považováno za součást Bosny, jindy Hercegoviny.
Historická provázanost Čech a Bosny
Na historickou provázanost Čech a Bosny ukazuje slovo „maglajz“ a také písnička „Za Císaře Pána“. Slovo „maglajz“, dnes v češtině používané jako výraz pro zmatek či pranici, pochází z roku 1878, kdy rakousko-uherská armáda obsadila Bosnu a Hercegovinu. Mezi vojáky tehdy sloužilo i mnoho Čechů. Klíčovým momentem se stal střet u severobosenského města Maglaje, kde místní obyvatelé, nerespektující dohody evropských mocností, tvrdě bojovali proti rakouským jednotkám. Boje byly natolik krvavé a chaotické, že si čeští vojáci přenesli název města domů, upravili jej na „maglajz“ a přenesli do češtiny jako metaforu pro nepořádek.
Tato historická epizoda zanechala stopu nejen ve slovní zásobě, ale i v české kultuře prostřednictvím písně, která vznikla na začátku první světové války. Přestože se její text vztahuje k rakousko-uherské okupaci Bosny a Hercegoviny, v písni samotné se odráží spíše lidový pohled než historická přesnost. Slovo „lautr rovina“, použité v textu, se do písně dostalo pravděpodobně z důvodu rýmování, protože Bosna a Hercegovina rozhodně není rovinným územím. Naopak, krajina v okolí Maglaje zahrnuje nejvyšší bod oblasti, horu Trebovač (1 062 m n. m.), a nížiny při řece Bosně.
Ironií osudu je, že o pár let později, během první světové války, se Osmanská říše, symbolizovaná právě „mohamedány“ v této písni, stala spojencem rakousko-uherského císaře. Takže zatímco čeští vojáci v roce 1878 bojovali proti osmanskému vlivu, jejich vnuci v císařských uniformách se již dívali na Turky jako na „zachránce na Balkáně“. Historie je občas opravdu expertka na zmatky – nebo spíše na „maglajzy“.

Píseň „Za Císaře Pána“
Za Císaře Pána, a jeho rodinu,
museli jsme vybojovat Hercegovinu.

Hercegovina, lautr rovina,
tu musela vybojovat infanteria.

Infanteria, to je chlouba má,
ta musela bojovat za Císaře Pána.

Támhle po stráni, schnellzug uhání,
a v něm seděj zatracený mohamedáni.

Mohamedáni, lautr pohani,
kalhoty maj roztrhaný plivaj do dlaní.

Tyhle Turkyně, tlustý jak svině,
Císař Pán je nerad vidí ve svý rodině.

Poznámka k písni. Píseň vznikla během první světové války a reflektuje atmosféru Balkánu jako rizikového a nestabilního regionu. I když je text humorně laděný, obsahuje odkaz na historické napětí a kulturní střety, které provázely rakousko-uherskou expanzi na Balkán. Paradoxně právě Turci, o kterých píseň hovoří jako o nepřátelích a „pohanech“, byli během 1. světové války spojenci Rakouska-Uherska. Historie tak opět ukázala, že její smysl pro ironii je opravdu jedinečný.

Srbsko: Srbsko bylo klíčovým centrem osmanského vlivu na Balkáně. Po vzniku Království Jugoslávie a následné socialistické federace si Srbsko dlouhodobě udržovalo vedoucí postavení. Po roce 1991 prošlo válkami a sankcemi, avšak dnes usiluje o vstup do EU. Nevyřešený problém s Kosovem.

Černá Hora: Černá Hora si během osmanské nadvlády udržela částečnou autonomii. Po rozpadu Jugoslávie tvořila unii se Srbskem až do roku 2006, kdy vyhlásila nezávislost. Dnes se zaměřuje na turistiku a je členem NATO. Proměna etnicity v závislosti na politice (Srbové vers. Černohorci).

Severní Makedonie: Osmanská nadvláda měla silný vliv na Makedonii, a to až do balkánských válek na počátku 20. století. Po vytvoření Jugoslávie získala určitou autonomii. Po roce 1991 získala nezávislost, ale až v roce 2019 vyřešila spor o název s Řeckem, čímž si otevřela cestu do NATO a EU.

• Historický význam: Jako nejrozvinutější oblast Jugoslávie mělo Slovinsko silnou ekonomickou základnu, zejména v průmyslu a službách.
• Současnost: Dnes je Slovinsko členem EU s vysokou životní úrovní a silným zaměřením na exportní průmysl a služby.

• Historický význam: Chorvatsko mělo významnou ekonomickou základnu, zaměřenou na zemědělství a turismus, již během jugoslávského období.
• Současnost: Turistika tvoří hlavní pilíř ekonomiky a příjmy z ní zajišťují významný podíl HDP.

• Historický význam: Země byla těžce zasažena válkou v 90. letech, což významně zpomalilo hospodářský rozvoj.
• Současnost: Hospodářství je zaměřeno na těžbu, zpracovatelský průmysl a zemědělství, přičemž země čelí strukturálním problémům a vysoké nezaměstnanosti.

• Historický význam: Srbsko bylo průmyslovým centrem Jugoslávie, ale války a sankce 90. let jeho ekonomiku oslabily.
• Současnost: Ekonomika se zaměřuje na průmysl, IT a zemědělství. Srbsko usiluje o členství v EU a přitahuje zahraniční investice.

• Historický význam: Ekonomika byla vždy zaměřena na zemědělství a turismus.
• Současnost: Turismus, zejména podél pobřeží, je hlavním zdrojem příjmů, přičemž země přitahuje zahraniční investice do realit.

• Historický význam: Země byla jedním z méně rozvinutých regionů Jugoslávie.
• Současnost: Hlavní odvětví jsou zemědělství, textilní průmysl a služby. Vstup do NATO a plánovaný vstup do EU by mohly přispět k růstu.

• Památky UNESCO: Jeskyně Škocjan (nejhlubší podzemní kaňon v Evropě) a těžba rtuti v Idriji.
  
• Turistické atrakce: Hlavní město Lublaň, Bledské jezero a přírodní krásy Julských Alp. Jeskyně Postojna - macarát jeskynní. Maribor.
  

• Památky UNESCO: Staré město Dubrovník, Diokleciánův palác ve Splitu, Plitvická jezera.
  \\
• Turistické atrakce: Pobřeží Jadranu, letoviska jako Zadar a Split, a kulturní dědictví měst.
  

• Památky UNESCO: Mostarský most, stećci – středověké náhrobky.
  
• Turistické atrakce: Historické město Mostar, Sarajevo a přírodní krásy hor.
  

• Památky UNESCO: Středověké kláštery (Studenica, Sopoćani), Starý Ras.
  
• Turistické atrakce: Bělehrad, přírodní parky a historické kláštery.
  

• Památky UNESCO: Kotor, přírodní a kulturní historické oblasti.
• Turistické atrakce: Přímořská letoviska jako Budva, hory Durmitor a zátoka Kotor.
  

• Památky UNESCO: Ochridské jezero a okolní historické památky.
• Turistické atrakce: Město Ohrid, Skopje a přírodní krásy národních parků.
  

Bosna a Hercegovina:

1. Bosňáci, Srbové a Chorvati tvoří tři hlavní národy, mezi nimiž jsou silné kulturní a náboženské rozdíly.

Srbsko:

1. Maďarská menšina, zejména v oblasti Vojvodiny, a také Albánci na jihu v Kosovu, které Srbsko stále považuje za součást svého území.

Chorvatsko:

1. Srbská menšina má historický význam, zejména v oblastech postižených válkou v 90. letech.

Severní Makedonie:

1. Významná albánská menšina, což vedlo k napětí mezi albánskou a makedonskou komunitou.

Černá Hora:

1. Bosňácká a albánská menšina, která přispívá k kulturní rozmanitosti regionu.

Slovinsko:

1. Slovinsko má menší zastoupení národnostních menšin, ale významnou skupinou jsou Srbové a Chorvati, kteří se sem přistěhovali během jugoslávského období.



Počet shlédnutí: 58