SEDMIHRADŠTÍ SASOVÉ V RUMUNSKU

Dimitrovová Nikol, Nikl Ivan, Kosová Jitka. SEDMIHRADŠTÍ SASOVÉ V RUMUNSKU. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2015. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/2015:sedmihradsti_sasove_v_rumunsku

Oblast Sedmihradska neboli Transylvánie skýtá pestrou směs národů a tvoří tak mozaiku odlišných kultur, tradic a náboženství. Němci byli v této oblasti usídlováni již od 13. století, proto mají v dané oblasti značné historické povědomí a kdysi zde tvořili významnou etnickou minoritu. Avšak v minulosti došlo k výraznému úbytku této minority a dnes je oproti minulosti v Sedmihradsku jen zlomek německého obyvatelstva.

Aktuálnost daného tématu je značná, jelikož minorita sedmihradských Sasů utrpěla v minulosti velké ztráty (docházelo např. k vyvlastnění majetku v době komunismu) a bývalý rumunský prezident v roce 2012 vyjádřil ve svém prohlášení politování nad odchodem Němců z Rumunska, jako velké ztráty pro zemi. Vyzývá sedmihradské Sasy k navrácení, nebo alespoň k častému cestování do Rumunska a k zapojení se do dlouhodobých projektů v oblasti vzdělávání, vědy, hospodářství a kultury. Lze tedy konstatovat, že sedmihradští Sasové hrají významnou roli v rozvoji politických vztahů mezi Rumunskem a Německem a zvyšování počtu členů minority, především mladou generací, by napomohlo k zachování jejich etnické identity.

Obr.1 Folklor sedmihradských Sasů 1)	Obr.2 Vlajka sedmihradských Sasů 2)

Cílem této práce je charakteristika menšiny sedmihradských Sasů žijících v Rumunsku. Výzkum se bude zabývat specifikací této menšiny a jejím odlišením od majority v Rumunsku, vymezením jejich kulturních zvyků, jazyka, institucí atd. Dalším cílem je také zjistit, jak je zkoumaná minorita vnímána Němci žijícími v Německu a jak na danou minoritu nahlížejí členové majority v Rumunsku. V neposlední řadě se bude výzkum zabývat otázkou minulosti a budoucnosti dané minority.

Pro tento výzkum slouží hlavní výzkumná otázka: Jaká mají kulturní specifika sedmihradští Sasové žijící v Rumunsku a jak na ně nahlíží jejich okolí? Kulturní specifika se týkají především folkloru sedmihradských Sasů, jejich zvyků jako jsou například odlišnosti ve stravování a odívání a také duchovní kulturou v podobě náboženské příslušnosti a jazykových odlišností. Pro bližší pochopení dané problematiky jsou vytvořeny také následující výzkumné podotázky:

- Jaké je historické povědomí sedmihradských Sasů žijících v Rumunsku?

- Co odlišuje sedmihradské Sasy od Rumunů?

- Jak vidí sedmihradští Sasové svou menšinu dnes a jak vidí svou budoucnost?

- Jak vnímají Němci své krajany žijící v Rumunsku?

Německými menšinami, nejen v Rumunsku, se zabývá Leoš Šatava ve své knize Národnostní menšiny v Evropě ³⁾. Informace v této knize udává, že první nejpočetnější menšinou v Rumunsku jsou Maďaři, druhou nejpočetnější menšinou jsou sedmihradští a banátští Němci. Je však důležité podotknout, že tato kniha udává informace z roku 2004, tudíž nelze zaručit přesnost současných dat. Šatava uvádí, že se počet Němců v minulosti razantně snižoval, ale přesto tvoří německá populace významnou formativní složku obyvatelstva v Rumunsku, především v Sedmihradsku. Dle Šatavy německá minorita v Rumunsku žije poměrně bohatým kulturním životem. Vydávají vlastní časopisy v němčině, rozhlasové a televizní vysílání, existuje tam i německé školství.

V Publikaci Nacionalismus a etnická politika se nachází článek: Od diaspory k diaspoře, případ transylvánských Sasů v Rumunsku a Německu ⁴⁾. Autoři daného článku se zabývají historií německých menšin ve střední a východní Evropě, konkrétně především historií sedmihradských Sasů. V této souvislosti je zkoumána měnící se povaha menšinových politik od minulosti až do přítomnosti. Článek se zabývá pojednáním transylvánských Sasů o jejich identitě a národnosti. Přitom tvrdí, že rozpor mezi vzájemným očekáváním Spolkové republiky Německo a transylvánsko-saských emigrantů byl velmi diskutovaným tématem především po roce 1989. Článek dále tvrdí, že tato skutečnost se zdá být koncem saského společenství, kdy se emigranti ocitly rozpolcení mezi asimilací a touhou po návratu do Sedmihradska.

Akademická práce na téma Němci v Rumunsku během let 1930 až 2002 od Ioan Marcualet a Catalina Marcualet ⁵⁾ Pojednává o vývoji Německé minority na území Rumunska, o jejím historickém vývoji v letech 1930 až 2002. Text velice podrobně popisuje úbytky a příbytky obyvatelstva v průběhu těchto let.

Kniha Meschendorf ⁶⁾ pojednává o stejnojmenné saské vesnici, která leží v Transylvánii. Tato vesnice je vyjímečná tím, že v ní kdysi žilo početně velké množství Němců, autorka však uvádí, že tato vesnice, jako jedna z mnoha saských vesnic, prošla jedním z největších evropských emigračních procesů za posledních sto let. Dále se zabývá také udržováním kultury, jazyka a tradic sedmihradských Sasů.

Rozsáhlou historií a kulturou německých minorit žijících v Rumunsku se zabývá také The Institut for Research of Expelled Germans ⁷⁾. Zde se nachází historie osidlování, kultury a adaptace národnosti sedmihradských Sasů. Článek se zabývá podrobně také novodobější historií s jejím přechodem až do současnosti, kde se nacházejí také informace o dnešní politické situaci německých minorit v Rumunsku. Dále obsahuje statistické údaje týkajících se dané minority. V článku se nachází také výpis dalších doporučených webových stránek a organizací zaměřených na zkoumanou minoritu.

Článek, který odhaluje postoj Němců ke svým krajanům, kteří žijí v zahraničí, ukazuje pozitivní vztahy s krajany, a také přívětivé stanovisko německé vlády.⁸⁾ Po uzavření mírové dohody roku 1944, se Sasové začali spolu s německou armádou stahovat z Rumunska. Přibližně 1000,000 Němců už předtím uteklo před rudou armádou, aniž by věděli jak válka dopadne. I tak bylo 70,000 Sasů zatčeno Sovětskou armádou, a posláno do pracovních táborů na Ukrajinu za ostatními Němci. Protože byli považováni za „Auslandndeutsche“, Němci žijící v zahraničí tak měli právo na plnohodnotné německé občanství. Další velký přesun se odehrál po pádu Východního bloku v roce 1989, kvůli této migraci se populace Sasů značně snížila. Zbývající Sasové v Rumunsku jsou zastoupeni Demokratickým Forem Němců v Rumunsku.

Vývojem složení etnik v oblasti Sedmihradska se zabývá reportáž v 5. vydání roku 2002, časopisu Navýchod ⁹⁾ Dle článku byli první Němci v Sedmihradsku, na řídce osídleném území, usazováni uherskými panovníky od 13. století. Tento počin měl velký význam pro rozvoj celého království, jelikož Sasové byli ekonomicky i kulturně na vysoké úrovni. V článku je uvedeno, že Transylvánie byla na středověké poměry dosti zaostalá a pod vedením Sasů došlo v této oblasti k rychlému rozvoji řemesel, obchodu a hutnictví. Po stránce kulturní znamenala jejich přítomnost zapojení Sedmihradska do soudobého duchovního života v Evropě.

Jessica Klein je mladá zástupkyně zkoumané minority, která z vlastní iniciativy začala shromažďovat data, a to osobně i z internetu, týkající se Sasů v Rumunsku. Dle J. Klein ¹⁰⁾ je velice důležité zdokumentovat a tudíž zachovat paměti posledních německých obyvatelů v Transylvánii. Výstupem jejího úsilí bude již připravovaný dokumentární film o sedmihradských Sasech.

V práci byly použity kvalitativní metody, které se opírají o kvantitativní data, především o statistické údaje týkající se změn populace a počtu obyvatel.

K získání obecných informací týkajících se sedmihradských Sasů žijících v Rumunsku bylo nejprve využito sekundárních zdrojů. Kvantitativní výzkum proběhl na základě sběru dat především z odborné literatury a akademických prací zabývajících se řešenou problematikou. Pro zjišťování doplňujících informací byly využity také autoritativní noviny a časopisy, které byly vybrány na základě jejich důvěryhodnosti a spolehlivosti. Zkoumání druhotných zdrojů je nezbytné, jelikož je důležité nejprve získat širší pohled na danou problematiku. Avšak k pochopení dané problematiky do hloubky byl vytvořen také výzkum primární, k němuž bylo využito kvalitativních metod.

Adekvace metod

Kvantitativní výzkum - jeho výhodou je, že lze získat velké množství respondentů a časově není příliš náročný. U daného výzkumu je využíváno především vyhodnocování výsledků pomocí statistických metod. Avšak hlavní nevýhodou daného výzkumu je, že i přes velké množství získaných dat nelze proniknout do hloubky zkoumané problematiky.

Kvalitativní výzkum - mezi jeho hlavní výhody patří možnost získání podrobnějších výpovědí jedinců, snaha co nejblíže jedince poznat a tím pádem i lépe pochopit jeho názory a postoje ¹¹⁾. Nevýhodou kvalitativních metod je značná časová náročnost, menší množství respondentů, nízká návratnost a obtížnější generalizace závěrů.

Ke sběru dat k praktické části práce byla využita metoda dotazování. Byl vytvořen dotazník s otevřenými odpověďmi, který zahrnoval tématické okruhy týkající se výzkumné otázky a také pomocných podotázek. Tématické okruhy se zabývaly odlišnostmi v materiální a duchovní kultuře sedmihradských Sasů od majority, tradic které dodržují, jazyka, náboženstvím, typickými pokrmy, hudbou, folklorem, kulturními akcemi atd. Další tématický okruh se zaměřoval na soužití menšiny mezi jejími členy a také mezi členy rumunské majority a německé minority. Poslední okruh se zabývá historickým povědomím, politikou a současnou situací a budoucím vývojem zkoumané menšiny. Všechny otázky dotazníku byly vytvořeny tak, aby respondenti mohli případně doplnit další poznámky ke kterékoliv otázce. Byly využity techniky: rozesílání dotazníků pomocí emailů a rozesílání zpráv na sociální síti Facebook, kde existuje skupina sdružující sedmihradské Sasy a další osoby, které se o toto téma zajímají. Respondenti byli dále osloveni na základě místa narození či pobytu, kde byly vyhledávány především osoby pocházející nebo žijící ve městě Sibiu. Dále byla emailem oslovena a požádána o pomoc Jessica Klein, která je mladou příslušnicí sedmihradských Sasů a aktivně se zapojuje v podpoře a rozvoji této kultury. S Jessicou Klein a některými dalšími respondenty proběhl také polo standardizovaný rozhovor, kdy byla využita technika kontaktování pomocí služby Skype. Z důvodu nízké návratnosti dotazníků bylo potřeba oslovit velké množství respondentů.

Pro přehlednost byly vytvořeny krátké biogramy zúčastněných respondentů:

1. Jessica K. - narodila se v Německu a nyní žije v Londýně. Je jí 24 let a zabývá se výzkumem minority sedmihradských Sasů. Její dědeček se narodil v Transylvánii a ona se proto o danou minoritu zajímá, napsala knihu na toto téma a připravuje také dokument o sedmihradských Sasech. Je tedy představitelkou sedmihradských Sasů a poskytla nám rozhovor pomocí služby Skype.

2. Hans - narodil se v Transylvánii a stále tam žije. Je představitelem sedmihradských Sasů a je mu 58 let. Kontakt na Hanse nám byl poskytnut jedním z respondentů. Hans vyplnil dotazník, který mu byl zaslán pomocí emailu.

3. Anca - je jí 25 let a narodila se ve městě Brašov, v Transylvánii. Poskytla nám pohled majority na minoritu. Anca vyplnila dotazník, který jí byl zaslán pomocí sociální sítě Facebook.

4. Cosmina - je jí 23 let a narodila se v Sibiu, v Transylvánii. Poskytla nám pohled majority na minoritu. Cosmina vyplnila dotazník, který jí byl zaslán pomocí sociální sítě Facebook.

5. Paul - narodil se v Německu, přesněji v Bavorsku a je mu 52 let. Poskytl nám externí pohled na zkoumanou minoritu. S Paulem byl proveden rozhovor pomocí aplikace Viber.

6. Vendula - narodila se v České republice, je jí 24 let a několikrát navštívila Transylvánii, poskytla nám externí pohled na minoritu. Vendula nám poskytla rozhovor pomocí služby Skype.

Rumunsko je země, která je tvořena z 84,1% etnických Rumunů z celkového počtu obyvatel, který činí 21.595.302 k údaji z roku 2014. Rumunská populace se snižuje o 0,32% ročně¹²⁾. Přestože je Rumunsko považováno za národnostně velice pestrý stát, podíl hlavního etnika - Rumunů - je poměrně vysoký. Většina národnostních menšin v Rumunsku je autochtonních a i přesto, že je jejich počet v celostátním měřítku velmi nízký, v dané oblasti je příslušná národnostní menšina poměrně dost výrazná ¹³⁾.

Podle sčítání lidu z roku 2002 menšinové skupiny zahrnují Maďary 1.431.807 (6,6 %), Romy 535.140 (2,5 %), Ukrajince/ Rusíny 61.098 (0,3 %) a Němce 59.764 (0,3 %). Přičemž počet Němců v letech 1992 (119.436) a 2002 (59.764) výrazně poklesl, vzhledem k emigraci do Německa¹⁴⁾. Novější informace z roku 2011 uvádějí počet etnických skupin následovně: Rumuni 83.4%, Maďaři 6.1%, Romové 3,1%, Ukrajinci 0,3%, Němci 0,2%, ostatní 0,7%, NS 6,1%¹⁵⁾. Z daných údajů je zřejmé, že i mezi lety 2002 a 2011 došlo k poklesu německé minority v Rumunsku.

Většina Němců žije v Transylvánii, kde se rozdělují na tři samostatné skupiny. „Sasové“ jsou potomci Němců, kteří vstoupili do Transylvánie v dvanáctém a třináctém století. „Švábové“ jsou potomky jižních Němců, kteří se usadili především v Banátu v jihozápadní části Transylvánie během osmnáctého století. Malá skupina „Ländlerů“, kteří jsou potomky protestantů a využili azyl v severní části Transylvánie v osmnáctém století¹⁸⁾.

Nejdůležitějšími historickými centry se stalo sedm saských měst, podle kterých byl následně pojmenován také celý region - Sedmihradsko, německy Siebenbürgen. Tyto oblasti jsou dodnes nejdůležitějšími místy Transylvánie a nejvíce vypovídají o tehdejším vlivu německé komunity. Jsou to města: Bistrita, Brasov, Cluj Napoca, Medias, Sebes, Sibiu a Sigishoara. Většina německých minorit žila v krajích: Timis (Temešvár), Sibiu, Satu Mare, Caras-Severin, Arad a Brašov¹⁹⁾.

Dle Ancy se v sedmihradské části Rumunska nachází mnoho památek, které připomínají vliv německého obyvatelstva v této oblasti. Kulturní dědictví Němců v Rumunsku je tedy značné. Anca dále uvádí, že je město Sibiu v současnosti také velmi oblíbeným turistickým centrem, přičemž většina turistů přijíždí z Evropy, především z Německa, ale také z České republiky. Dle Jessicy v Transylvánii umožňují Němci přivýdělek také majoritnímu obyvatelstvu a minoritním Romům, kteří žijí především v okolních vesnicích, kde dělají turistům z Německa průvodce. V Transylvánii se také objevuje značné množství měst, jejichž názvy jsou v německém jazyce.

Napříč Transylvánií se nacházejí také tisíce saských historických domů, mlýnů, stodol, mostů, které chátrají. Některá větší města jako například Sibiu nebo Sigishoara získala mezinárodní podporu, avšak o venkovské obce nebylo příliš postaráno. Občané těchto oblastí si příliš neuvědomují hodnotu svého dědictví, pravděpodobně z důvodu odchodu Sasů, jelikož majoritní společnost zastává kulturu velmi odlišnou.V Londýně vznikl fond na obnovu domů a kostelů sedmihradských Sasů. Tento fond se nazývá The Mihai Eminescu Trust ²¹⁾ a zabývá se především obnovou a zachováním vesnic v Transylvánii.

Sibiu

Sibiu se dříve považovalo za hlavní město německé menšiny v Rumunsku, které zušlechťovali po dlouhá staletí pracovití obyvatelé, kteří se věnovali především obchodu mezi Transylvánií a Valašskem. Jelikož žili v neustálém strachu z nepřátelského okolí, vystavěli v 15. století opevnění se 40 věžemi, jehož zdi se na mnoha místech zachovaly dodnes²²⁾.

Brašov

Brašov byl ve 13. století jedno ze sedmi původních citadel kolonizován příchozími německými osadníky. Z města se později stala velmi silná řemeslnická komunita. V 16.století zde bylo více než 45 řemeslnických sdružení. Díky silné ekonomice zde vzniklo mnoho historických monumentů: Stará radnice, Stará Sýpka (dnes Bistrot de l'Arte), Černý kostel a kostel svatého Nicolae. Velký rozkvět zaznamenalo město také za života německého humanisty Johannese Honteruse²⁴⁾.

V Brašově se nachází obec Prejmer. Většina Němců opustila Prejmer po 2. světové válce, avšak dodnes se v této obci stále někteří sedmihradští Sasové nacházejí.V Prejmeru stojí saský kostel, ve kterém se přes léto pořádají koncerty pro Sasy ²⁵⁾.

Dle Hanse: „V Brašově, speciálně v Prejmeru, je v součastnosti jen pár Sasů a většinou jsou to starší lidé, kteří zde zůstali a neodešli po válce do Německa.“

Sigishoara

Je významné středověké město, které bylo založeno německými řemeslníky a obchodníky.

První němečtí kolonialisté v Rumunsku byli Sasové, kteří přicházeli ve druhé polovině 12. století do konce 13. století. Přišli na pozvání maďarského panovníka Gézy II na území Transylvánie. Byli to řemeslníci, rytíři, učenci a obchodníci z Německa převážně katolického vyznání. Byli zde kvůli snaze kolonizovat toto území, protože tato oblast byla často napadána Turky a jelikož byla zalesněná a kopcovitá byla taktickým místem pro obranu, které chtěli mít Maďaři pod svou kontrolou. Líbila se jim totiž také myšlenka toho, že tam za ně bude jejich hranice bránit někdo jiný. Slíbili jim proto, již od začátku jistou vlastní autonomii, práva na svou kulturu, politický systém, jazyk, náboženství a byli jim také věnovány určité pozemky. Jedinou podmínkou bylo, že se museli zavázat k obraně Maďarska. Pozvání přijalo přibližně 520 německých rodin²⁸⁾.

Založili zde 7 měst, od toho poté vznikl název Sedmihradsko²⁹⁾. Sasové sem přenesli zvyk budování předem naplánovaných osad, což spočívalo v plném naplánování celé osady (kde budou domy, jaké budou vzdálenosti mezi nimi, jak se budou bránit při napadení nepřítelem, kde budou hřbitovy, náměstí a pole a to vše na základě promyšlených kritérií), než se vůbec začala stavět³⁰⁾.

V 14. století se sedmihradští Sasové vzbouřili proti Maďarskému králi, kvůli vysoké částce, kterou mu museli platit za ochranu a samostatnost, tato rebelie byla potlačena a měla za následek to, že celý region byl poté přeorganizován na tři území pro Sasy, které byly řízeny poručníkem krále, kromě jednoho, které bylo řízené královskými soudci³¹⁾. V 15. století byl založen pro Sasy v Rumunsku Universitas Saxorum – což byl parlament, pro svobodné Sasy v oblasti Sedmihradska. V 16. Století Turci porazili Maďary a to donutilo sedmihradské Sasy v Transylvánii k přechodu na stranu Turků, nicméně pokračovali v rozvíjení vlastní kultury i správy. V 17. Století se jejich správa stala rigidní, což mělo za následek zpomalení vývoje jejich kultury. Žilo tu v té době přibližně 100 000 příslušníků německých menšin a představovali 10 - 15% populace v Transylvánii. V 18. století byl počet sedmihradských Sasů i dalších německých menšin v oblasti posílen protestantskými přistěhovalci, bývalými vojáky a řemeslníky z Rakouska, kteří postupně přejali jejich kulturu. V polovině 19. století navzdory epidemii, která v této době probíhala, byl počet Sasů zde přes 200 000, a zhruba jedna pětina těchto Sasů žila mimo území Sedmihradska³²⁾.

Obr. 7 Rodina sedmihradských Sasů 33)	Obr. 8 Rodina sedmihradských Sasů 34)

V 19. století kultura transylvánských Sasů zažila lehké oživení, po úpadku na konci 18. století, kdy se jim nepodařilo získat 23. potvrzení jejich výsad. Saská lidová strana, která byla zformována v roce 1876, bránila Sasy proti maďarizaci do roku 1970, kdy přišla dohoda s maďarskými úřady (orgány), která spočívala v tom, že Maďaři jim budou dávat významné dotace pro průmysl a Sasové se připojí k vládnoucí liberální straně. Sasové pak v této straně zůstali (i když s přestávkami) do roku 1918, když se rozpadlo Rakousko-Uhersko. Na meetingu v Medias 1919 se pak Transylvánie připojila k rostoucímu rumunskému království.

Za éry nacionalismu se potýkali se snahou národního státu o asimilaci menšin. Přesto se po vzniku Rumunska v roce 1918 stali jednou z nejpočetnějších menšin v jihovýchodní Evropě. Politické cíle Sasů v této době byly udělat němčinu oficiálním jazykem Transylvánie a upevnit jejich autonomii. Transylvánští Sasové odmítli maďarskou revoluci proti Habsburkům (1848) stejně jako ideu transylvánské unie s Maďarskem. Po roce 1920 se více než půl milionu etnických Němců připojilo k Transylvánské skupině, kvůli Rumunské územní expanzi. Přes polovinu z těchto etnických Němců bylo židovského původu. To znamenalo nárůst populace německých menšin v této oblasti o více než 200%. Tento počet však záhy klesl díky drastickému antisemitismu. V průběhu roku 1930 se Rumunsko stalo extrémně pravicovým. Začalo docházet k velmi aktivnímu snižování počtů židovského obyvatelstva všech národností. K dalšímu snižování počtu příslušníků německých menšin docházelo v důsledku územních nesrovnalostí v oblasti Transylvánie mezi Maďarskem a Rumunskem³⁵⁾.

V roce 1940 se začal mezi zbylými Sasy v Rumunsku šířit nacizmus a v roce 1944 po stažení německých a maďarských vojáků ze Sedmihradska zde zbyly jen vydrancované a rozkradené usedlosti. Po skončení druhé světové války bylo 70 000 Sasů deportováno do sovětského svazu. Ti, kteří se potom vrátili po převýchově, byli umístění do pracovních táborů, daleko od svých domovů a příbuzných, na veřejně prospěšné práce. Po roce 1948 jich většina byla propuštěna. V 60. letech začaly narůstat nacionalistické tendence, což znamenalo diskriminaci, omezení, nejistotu a přežívání snahy o asimilaci. I když byly saské země integrované do maďarského územního systému a ztratily politickou sílu, tak hlavně díky Luteránské církvi byli Sasové schopni udržet alespoň nějakou míru kulturní autonomie³⁶⁾.

Po roce 1951 byla zařízena deportace dalších 10 000 Němců na rumunsko-jugoslávské hranice, jejich půda a majetek byly rozděleny poté mezi etnické Rumuny. V důsledku těchto událostí přišla menšina sedmihradských Sasů o velkou část svojí nezávislé společnosti a místní samosprávy. Další příslušníci této menšiny kvůli tomu poté odcházeli z komunistického Rumunska do Maďarska, Rakouska a Německa. Žádosti o emigrační víza byly často zamítnuty a lidem nebylo dovoleno emigrovat. Mnoho z těchto lidí proto schválně neuspělo ve škole a v práci, aby zvýšili své šance na odchod ze země. Jejich přání opustit zemi bylo dostáno až po vysokém úplatku ze západního Německa, tak byli tito občané v podstatě prodáni do západního Německa za několik tisíc dolarů³⁷⁾ . Po pádu komunistického Rumunska a smrti Rumunského lídra Nicolae Ceaușesca se otevřely hranice na dva roky a většina příslušníků německých menšin z Rumunska odešla do Německa, Rakouska, USA či Kanady, jejich majetek a domy byly věnovány místním obyvatelům. Komunita německých menšin v Rumunsku tímto téměř vymizela a po roce 1990 zbylo v Rumunsku již jen něco přes 96 000 Sasů. Podle nejnovějších odhadů v nedávné minulosti zbylo v Rumunsku pouze kolem 15 000 Sasů z nichž většina je staršího věku³⁸⁾.

Pro sedmihradské Sasy je jejich folklor velmi důležitý a existuje značná snaha o udržování jejich kultury. Hlavním specifikem je, že každá vesnice má odlišnou barvu krojů, jako lze zpozorovat například na Oktoberfestu. Každým rokem se pro sedmihradské Sasy pořádá kulturní akce, která je místem společenství Sasů ze Sedmihradska, kteří přijíždějí z celého Německa, ale i z jiných částí světa včetně Rumunska. Tato akce se koná v německém Dinkelsbühlu, které leží v Bavorsku, a významně přispívá k udržení tradic, zvyků a k zachování sedmihradsko-saské identity a kultury. Jedna z respondentek se dané slavnosti zúčastnila a přibližuje ji: „Akce v Dinkelsbühlu je rozdělena na dvě části, jedna je spíše pro starší generaci, tam se zpívají tradiční písně, tancují se tradiční tance atd. V té pro mladší generaci je například i stanové městečko, objevují se tam různí mladí umělci a také nové žánry hudby jako je například rap.“ Dále uvádí, že se tam prodávají především pivo a klobásy, jako na každé jiné německé slavnosti či festivalu.

Co se týče jídla sedmihradských Sasů, typické jsou pro ně především sladkosti a cukrovinky. Mohou to být cukroví podobná těm, které známe u nás jako vánoční a nebo také například Kürtős Kalács neboli Baumstriezeln Mitsch, což je pochutina totožná s našim trdelníkem. Německá kuchyně v Transylvánii je však také velmi ovlivněna kuchyní rumunskou a maďarskou, nelze tedy tvrdit, že by sedmihradští Němci vařili nebo jedli pouze německá jídla.

„Já mám rád vše, jak německou kuchyni, tak třeba i tu maďarskou, řekl bych, že jím jídla německá, maďarská a rumunská stejně často“ tvrdí Hans.

„Typickým jídlem sedmihradských Sasů je například palukes.“ dodává Jessica.

Palukes neboli polenta (polentová kukuřičná kaše) paradoxně není typickým německým jídlem, avšak sedmihradští Sasové jej vnímají jako tradiční. Tuto kaši je možno připravit teplou a použít ji jako přílohu například i k typicky maďarskému guláši a nebo k jakémukoliv masu. V Transylvánii se jí také teplá polenta se studeným mlékem ⁴³⁾.

Náboženství Sedmihradských Němců je zároveň jedním ze specifik zkoumané minority. Na rozdíl od Rumunů, kteří jsou z 87% pravoslavní křesťané, jsou Sedmihradští Němci protestanti ⁴⁶⁾. Protestantismus přijali jednomyslně, a tím se ještě více potvrdila jejich výlučnost ve vztahu k majoritní společnosti. Odlišné náboženství však údajně nepůsobilo žádné problémy. Dle informátorky Jessicy K. se sedmihradští Němci směli ženit/vdávat pouze mezi sebou. Důvody, které je k tomu vedly nejsou dohledatelné, ale při oslovení respondentů vyplynulo, že to bylo kvůli udržení soudružnosti a jednotnosti komunity. Jak velký vliv na to mělo náboženství je diskutabilní.

Význam kostelů

Kostely v Sedmihradsku měly, především v období války, pro sedmihradské Sasy značný význam. Dle výpovědi Jessicy: „v období války byl kostel krytem a zároveň i zásobárnou jídla. Farář měl na starosti jídlo, které tam ostatní přinesli a pak jej rozdával podle potřeby.“

Jessica jedno z jídel blíže specifikuje: „ve zvonici měli pověšený SPECK, což je vlastně sušené maso, které tam každá rodina schovala a postupně z něj odřezávali.“ Hans dále dodává: „každá rodina měla dokonce něco jako svou značku, kterou si maso označovala, byl to tzv. rodinný prsten s erbem, který obtiskovali do masa.“ Kostely Sasů byly také specifické tím, že se kolem nich často stavěly hradby, které měly kostel chránit.

V této době existovala mezi sedmihradskými Sasy také funkce starosty, který byl volen a mohl být pouze sedmihradským Sasem. Starostovi se říkalo Nachbarschaftzeichen a staral se o minoritu sedmihradských Sasů, především o opravy domů. Dle výpovědí respondentů tento starosta chodil od domu k domu a kontroloval, zda někdo nepotřebuje něco opravit, nejčastěji se jednalo o opravu střech. Následně jejich opravu také zajišťoval.

Němčina se stala v Sedmihradsku prvním cizím vyučovaným jazykem na tamějších školách ⁴⁸⁾. Díky izolaci od Německa a velké autonomii v Rumunsku, se z původní němčiny vyvinul jakýsi dialekt, přesný název „Siebenbuerger Saechsisch“. Tento sedmihradský dialekt je od klasické „hochdeutsch“ velice odlišný, jak uvedli někteří respondenti, sedmihradští Sasové si s Němci příliš nerozumí.

Například Jessica uvádí: „Není to úplně jiný jazyk, třeba jako Norština, ale já si s nimi německy nerozumím, proto zde jako pojítko využívám angličtinu, kterou se všichni učí ve školách“.

Jak už bylo zmíněno, hlavní kulturní centrum se nachází v největším sedmihradském městě Sibiu. Zde se nachází spolek German forum, který má na starosti kulturní dědictví. Udržují zde německé divadlo, folklórní spolky a také kostely, které sedmihradští Sasové v minulosti vystavěli. German forum zároveň funguje i jako politická strana. Dalším z významných německých spolků působící v Rumunsku je Goethe Institut. Dále existuje také značné množství zahraničních spolků, které fungují mimo Rumunsko, ale lidé v nich působící mají sedmihradské kořeny. Například Alliance of Transylvanian Saxons, která sídlí v Americkém Ohiu je složená ze sedmihradských Němců, kteří odešli z Rumunska, avšak stále udržují kontakt se zbytkem německé populace v Rumunsku⁴⁹⁾. Dalším zahraničním spolkem je Unsere Duetsche Wurzeln. Jedná se o genealogický spolek, který se zabývá různými minoritními skupinami Němců žijících v zahraničí, mimo jiné i sedmihradskými Němci. Tento spolek především mapuje osídlení a vytváří rodokmeny ⁵⁰⁾.

První významnou událostí z posledních let, týkající se sedmihradských Sasů, bylo prohlášení bývalého rumunského prezidenta Traiana Basescu, který vyjádřil politování nad odchodem Němců z Rumunska, jako velké ztráty pro zemi. Toto prohlášení proběhlo na již zmiňované každoroční akci sedmihradských Sasů v Dinkelsbuhlu. Basescu vyslovil přání, aby se tato akce mohla konat v jejich rodné zemi - v Transylvánii. Dále také povzbuzoval Sasy, aby navštěvovali Transylvánii a také se podíleli na dlouhodobých projektech či investicích. Jeho proslov se však týkal také navrácení bývalého vyvlastněného majetku. Bernd Fabritius, předseda národní asociace transylvánských Sasů v Německu a předseda Federace sedmihradských Sasů, označil příslib rumunského prezidenta ohledně odškodnění a nápravy křivd jako „historicky významnou událost“⁵¹⁾.

Další velice významnou politickou událostí současnosti byla volba stávajícího prezidenta. 21. 12. 2014 byl zvolen prezidentem Rumunska etnický Němec Klaus Iohannis, který před jeho zvolením působil jako starosta města Sibiu. On sám označil výsledek voleb za triumf demokracie po 25 letech od pádu komunismu. Iohannis vstoupil roku 1990 do Demokratického fóra rumunských Němců a roku 2001 se stal jeho předsedou. Fórum ho roku 2000 navrhlo na primátora města Sibiu a ačkoliv tvoří německá menšina v Sibiu pouhých 1,6 % obyvatel, volby vyhrál. Byl tak úspěšný, že v následujících letech byl zvolen několikrát znovu. Velkou měrou se zasloužil o rozvoj a obnovu města, které se pod jeho vedením stalo velmi oblíbenou turistickou destinací. V roce 2007 bylo Sibiu vyhlášeno evropským hlavním městem kultury ⁵²⁾. Tuto událost vnímají sedmihradští Sasové velmi pozitivně.

Jak uvádí Hans: „Klaus Iohannis byl opravdu oblíbeným starostou a to, že se stal prezidentem, je pro nás velmi dobrá zpráva. Myslím, že i pro celé Rumunsko. Mohlo by to také pomoct situaci naší menšiny do budoucna.“

Co se týče budoucnosti sedmihradských Sasů, Jessica odpověděla: „Tato kultura se musí nadále udržovat! Je velmi zajímavá a výjimečná, byla by velká škoda, kdybychom ji zapomněli, z tohoto důvodu se tak moc angažuji. Avšak není to vůbec jednoduchá záležitost, zástupci této menšiny jednou zemřou a nezbude nic než vzpomínky a paměti. Myslím, že by se lidé měli více zajímat o odlišné kultury a to především mladá generace, která by svým zájmem mohla v této situaci hodně pomoci.“

Jedním z cílů této práce je zjistit, jaký vztah má zkoumaná minorita k majoritní společnosti a naopak také zjistit, jak majoritní společnost nahlíží na minoritu sedmihradských Sasů. Výzkumem bylo zjištěno, že Němci, kteří zůstali v Rumunsku si dodnes udržují velkou autonomii. Pro příklad lze uvést výpověď jednoho z informátorů:

„Němci se příliš nemísí s Rumuny. Ti, co zde žijí, především starší lidé, si udržují své německé zvyky a tradice […] také sňatky probíhají hlavně mezi Němci navzájem, většinou také při tanci tancuje Němka s Němcem“ uvádí Hans.

Jessica dodává: „Sasové jsou vůči Rumunům velice uzavření“

Jedním z důvodů této německé uzavřenosti vůči Rumunům jsou rozhodně některé historické události, které nenávratně ovlivnily identitu Němců, kteří se v Transylvánii narodili. Jak už bylo zmíněno, Němcům byly v minulosti zabírány domy a majetek především Rumunským a Romským obyvatelstvem. K této události nám Hans poskytl komentář: „Zajímavostí je, že když Rumuni nebo Cikáni zabrali Sasům dům, na dveře si pověsili ortodoxní kříž, aby věděli, že jim dům už nepatří.“

Jessica potvrzuje: „Starší lidé jsou velice distancováni od Rumunů, především kvůli odsunu a zabírání saských domů. Zabírali jim majetek, zvířata i půdu, proto se u některých Sasů tato nevraživost stále udržuje.“

Lze tedy konstatovat, že starší generace si udržuje svou německou komunitu a s majoritní společnosti se příliš nestýká. Avšak u mladší generace toto neplatí. Jessica nám vyprávěla o svých kamarádech, kteří v Sedmihradsku žili a nebo stále žijí, a ti údajně vnímají majoritní společnost odlišně. „Mladší generace má méně předsudků“ tvrdí Jessica. Dále také uvádí, že ona sama má kamarády mezi Rumuny a naopak respondentky Anca a Cosmina také uvedly, že s Němci nemají žádný problém a s některými se přátelí. Na odpověď kolik žije Němců v Rumunsku dnes však většina z dotazovaných odpověděla neutrálně. Většinou si netroufali odhadnout počet i přesto, že sami v této oblasti žijí. Každý uvedl, že jich je dnes velice málo. Většina z Němců, se kterými se znají například Anca s Cosminou (což jsou představitelky majoritní společnosti), nežijí v Transylvánii. Výzkumem bylo dále zjištěno, že velké množství Němců z mladších generací se již odstěhovalo z ekonomických důvodů do Německa, Anglie nebo také do USA, ale jak už bylo zmíněno (existence spolků atd.), většina z nich se přesto snaží o udržení jejich německé kultury a identity. Někteří dokonce jezdí pravidelně do Transylvánie alespoň na návštěvu, pokud jim zde zbyli nějací příbuzní nebo na dovolenou. Z výzkumu dále také vyplynulo, že jsou sedmihradští Sasové velice hrdí na svou kulturu a původ.

Na otázky, které se týkaly problémů minority s majoritou a naopak, bylo odpovídáno tak, že zde neexistují žádné vzájemné problémy a všichni obyvatelé Transylvánie se respektují navzájem a také respektují jejich vzájemně odlišné kultury.

Pohled majority na minoritu

Co se týče majoritního pohledu na zkoumanou minoritu, Rumuni vnímají Němce velmi neutrálně. Jelikož naši respondenti byli z mladší generace, lze předpokládat, že situace je velmi podobná jako u pohledu opačného. Anca nám uvedla, že ví od svých rodičů, a především prarodičů, že se o Němcích dříve říkalo: „Němci jsou uzavření, jsou velmi bohatí a obchodují pouze mezi sebou.“ Tato výpověď jedné z informátorek je velice výstižná, avšak dnes už údajně příliš neplatí.

Cosmina se dokonce učí němčinu a tvrdí, že je velice ráda, když náhodou potká nějakého Němce a může si s ním popovídat a procvičit tak Němčinu. Dle názorů respondentů z majoritní společnosti je Rumunsko a rumunská společnost v současnosti velmi přátelská k cizincům, migrantům i původním menšinám a neexistují zde žádné problémy mezi těmito skupinami.

Externí pohled na zkoumanou minoritu

Vendula, která navštívila několikrát Sibiu, potvrzuje značně viditelný německý vliv ve větších sedmihradských městech. „Ano, setkala jsem se tam s německou architekturou, také jsem viděla obchod s německými potravinami.“ Avšak při svých pobytech údajně žádného Němce přímo nepotkala. Paul, který pochází z Bavorska tvrdí, že o sedmihradských Sasech v Rumunsku ví, ale osobně žádného nezná. Ví, že v Rumunsku existuje německá menšina a také zná historické souvislosti a události spojené s danou minoritou. Dále uvedl, že ví také o akci (v Dinkelsbuhlu), která se pravidelně koná v Bavorsku a je určená pro sedmihradské Sasy z celého světa a také pro lidi, které tato kultura zajímá. Sám se však nikdy této akce nezúčastnil, i přesto, že bydlí nedaleko. Němce, kteří zůstali v Rumunsku navzdory všem historickým událostem, vnímá velice kladně a dodává: „je obdivuhodné, že Němci, kteří tam přes to všechno zůstali, si dokázali udržet německou identitu dodnes.“

Hlavním cílem této práce bylo odpovědět na výzkumnou otázku, tudíž specifikovat etnickou identitu a kulturu sedmihradských Sasů žijících v Rumunsku, jejich historii a soužití s ostatními etniky. Dalším cílem práce bylo také odpovědět na výzkumné podotázky, které se zaměřovaly především na budoucnost zkoumané menšiny a také na pohled někoho, kdo není členem zkoumané minority ani členem majoritní společnosti.

Navzdory nelehkým podmínkám v průběhu celé historie si sedmihradští Sasové v Rumunsku zachovali svou kulturu i historické povědomí. Od pozvání na území Sedmihradska, přes všechny snahy o jejich asimilaci či vystěhování, si sedmihradští Sasové dokázali udržet svou kulturu po několik století až dodnes. Ke zklidnění jejich situace začalo docházet postupně v posledních desetiletích a dnes již můžeme mluvit o víceméně úspěšném soužití sedmihradských Sasů s ostatními etniky. Navzdory jejich nízkým počtům, v současné době jsou stále uznávanou menšinou, která se dále kulturně projevuje jak v Rumunsku, tak i v Německu a je centrem zájmu nejen jich samotných, ale i německých obyvatel, rumunské vlády a příslušníků jiných národů. Za zmínku stojí například Jessica Klein, která se rozhodla napsat knihu a natočit dokumentární film o kultuře a současné situaci sedmihradských Sasů především z důvodu zachování pamětí starších generací. Němci, kteří se v Sedmihradsku narodili jsou již většinou staří lidé a mladší generace se často stěhují z ekonomických důvodů na západ, proto je velice důležité zabývat se kulturou sedmihradských Sasů a pokusit se o její zachování. Za další znak zájmu je možno považovat také výraznou spolkovou činnost, která vzniká především pro podporu jejich etnické identity. Zájem veřejnosti o tuto menšinu je také patrný z mnoha internetových stránek, které se zajímají o jejich historii i současnost, nebo z prací vysokoškolských studentů z jiných zemí.

Hlavní kulturní specifika této menšiny jsou jazyk, folklór a náboženství, kterými se výrazně odlišují od majoritního obyvatelstva. Velmi specifické pro tuto menšinu je jejich vlastní německé nářečí, které se výrazně odlišuje od němčiny používané v Německu. Kvůli jejich nízkému počtu v současnosti je však obvyklé, že většina sedmihradských Sasů mluví několika jazyky. Vedle němčiny je to také rumunština. Mladší generace ovládají také jazyk anglický, který se učí na tamějších školách. Avšak německý jazyk je oblíbený také u majoritního obyvatelstva a němčina byla dokonce prvním cizím jazykem, který se vyučoval na rumunských školách.

Zajímavý je také jejich folklór, který stále udržuje tradici rozdílných barev krojů podle města nebo vesnice původu. Folklór sedmihradských Sasů je velmi podobný německému folklóru. Hlavní akcí, která se zabývá folklórem, tradičními tanci a také tradiční hudbou je sraz sedmihradských Sasů, který se každoročně koná v bavorském Dinkelsbuhlu, kde se setkávají sedmihradští Sasové z celého světa.

Na rozdíl od pravoslavných Rumunů a římskokatolických a protestantských Němců jsou sedmihradští Sasové převážně protestanti. Jejich kulturu se jim dařilo udržet i díky pravidlu, že ženit/vdávat se mohli jen příslušníci menšiny mezi sebou a také díky luteránské církvi, která jim pomáhala udržet si vlastní autonomii v polovině 20. století. Velmi významnou tradicí je také Nachbarschaftszeichen, což je označení pro starostu, který se v minulosti staral o úpravu budov a kostelů. Dalším velmi zajímavým faktem je, že kostely v minulosti, především ve válečném období, hrály velmi významnou roli pro sedmihradské obyvatelstvo, jelikož sloužily jako kryty a zásobárny jídla.

V dnešní době je tato menšina už jen malým pozůstatkem kdysi téměř největší menšiny na území Transylvánie. I přesto zůstali sedmihradští Němci hrdi na svůj původ a svou německou identitu. Stále se kulturně odlišují, politicky angažují a udržují své tradice i specifické nářečí německého jazyka. Politování nad odchodem většiny sedmihradských Sasů vyjádřil i sám bývalý rumunský prezident. V minulém roce byl novým prezidentem Rumunska zvolen etnický Němec, což by mohlo přispět k dalšímu rozvoji kultury sedmihradských Sasů, kteří v Rumunsku zůstali.

Alliance of Transylvanian Saxons. [online]. 2015. [cit. 28.2.2015]. Dostupné z: http://www.atsaxons.com/

ALTERiMAGE – photo documentary on the national minorities in Romania, editor: Rariţa Szakáts, Cluj: EDRC Publishing House, 2005, 92 str., 24×27,5 cm, ISBN 973-7670-00-0

BLAŽEK, J., M. Sedmihradsko – pestrá paleta etnik. Navýchod. [online]. 2002. [cit. 5.3.2015]. Dostupné z: http://www.navychod.cz/articles.php?id=32178e7e-8e7b-11df-aa30-00304830bcc4

Brasov life. Prejmer! Romania’s Saxon Heritage. [online]. 2010. [cit. 20.4.2015]. Dostupné z: http://brasovlife.wordpress.com/2010/09/27/prejmer-romanias-saxon-heritage/

Central Intelligence Agency. The world factbook. [online]. 2002. [cit. 6.4.2015]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/fields/2075.html

Dangerous Business. Sigishoara. [online]. 2012. [cit. 6.4.2015]. Dostupné z: http://www.dangerous-business.com/2012/09/photo-of-the-week-fairy-tale-sighisoara/

Forum Geografic Studii si cerecetari de geografie si protectia mediului [online]. 2009. [cit. 1.5.2015]. Dostupné z:http://eds.a.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?vid=14&sid=d8831a6f-44a6-46fb-b0cc-8fb8e6b0c08b%40sessionmgr4005&hid=4213 Získáno z databáze EBSCO

GRUIA, Catalin. Sedmihradští Sasové - sága jedné civilizace. [online]. [cit. 11.4.2015]. Dostupné z: http://www.icr.ro/files/items/13945_4_Romanian%20Saxons%20-%20Nat%20GEO.pdf Získáno z databáze: Google Scholar.

HAMALČÍKOVÁ, Kamila. Tajemná Transylvánie: Drákulův kraj. [online]. 2013. [cit. 11.4.2015]. Dostupné z:http://www.stoplusjednicka.cz/tajemna-transylvanie-drakuluv-kraj

HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní teorie, metody a aplikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4.

KLEIN, J. Meschendorf. UK: Copyrigth Service, 2013, 161 str. ISBN 9780957675223

KLEIN, J. Siebenbuerger, Transylvanian Saxon Documentary. [online]. 2013. [cit. 25.3.2015]. Dostupné z:https://transylvaniansaxon.wordpress.com

KOKAISL, Petr. Etnické minority v Evropě. 2014. Vydala: Česká zemědělská univerzita v Praze: Provozně ekonomická fakulta. 436 str. ISBN 978-80-213-2524-1.

KORANYI, J. & WITTLINGER, R. From Diaspora to Diaspora: The Case of Transylvanian Saxons in Romania and Germany, Nationalism and Ethnic Politics. 2011. 17:1, 96-115, DOI: 10.1080/13537113.2011.550248 Získáno z databáze: Google Scholar.

Rumunsko nově vede prezident německého původu Iohannis. Chce silný národ. Lidovky. [online]. 2014. [cit. 30.4.2015] Dostupné z:http://www.lidovky.cz/rumunsky-prezident-slozil-prisahu-slibil-dobre-vztahy-s-usa-a-eu-pye-/zpravy-svet.aspx?c=A141221_195716_ln_zahranici_sho

Romania overview. Minority Rights Group. [online]. 2005. [cit. 5.4.2015]. Dostupné z:http://www.minorityrights.org/3521/romania/romania-overview.html

RADU, Mariuca. City of Brasov. [online]. [cit. 20.4.2015]. Dostupné z: http://www.brasov.ro/eng/history.php3

Recensamantul. Institut National De Statistica. [online]. 2011. [cit. 25.4.2015]. Dostupné z: http://www.recensamantromania.ro/rezultate-2/

Rezepte aus der sächsischen, rumänischen und ungarischen Küche Siebenbürgens. Schaessburg. [online]. 2012. [cit. 28.4.2015]. Dostupné z: http://www.schaessburg.org/sibi_rezepte.html

Sasští Němci v Sedmihradsku a poselství prezidenta Rumunska. Sudetendeutsche Zeitung. 2012. Mnichov, číslo 25. Přeložil: Jan Šinágl. [online]. Dostupné z: http://www.sinagl.cz/zahranicni-tisk/2000-sasti-nemci-v-sedmihradsku-a-poselstvi-presidenta-rumunska-.html

Structura populaţiei dupā limba maternă. EDRC.ro. [online]. 2002. [cit. 15.4.2015]. Dostupné z: http://www.edrc.ro/recensamant.jsp

Svět na dosah. Rumunsko - Sibiu - nově zrekonstruované městské jádro. [online]. 2014. [cit. 13.4.2015]. Dostupné z:http://svetnadosah.com/zeme/rumunsko/sibiu---nove-zrekonstruovane-mestske-jadro

ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě: encyklopedická příručka. Vyd. 1. Praha: Ivo Železny, 1994, 385 str. ISBN 80-711-6375-9.

The vanished Romanian German community through Hitler's population transfer, Soviet deportation & mass emigration. Institute for Research of Expelled Germans. [online]. 2009. [cit. 11.4.2015]. Dostupné z: http://expelledgermans.org/transylvaniasaxons.htm

The Mihai Eminescu Trust. The origins of the trust. [online]. 2015. [cit. 27.4.2015]. Dostupné z: http://www.mihaieminescutrust.org/about-us

Transylvanian Saxons. Encyclopedia Britannica. [online]. 2015. [cit. 2015-04-11]. Dostupné z:http://www.britannica.com/EBchecked/topic/674719/Transylvanian-Saxons

Transylvanian Saxons. World Heritage Encyclopedia™. [online]. 2013. [cit. 25.3.2015] Dostupné z:http://netlibrary.net/articles/Transylvanian_Saxons

Unsere Deutsche Wurzeln. [online]. 2002. [cit. 15.3.2015] Dostupné z: http://freepages.genealogy.rootsweb.ancestry.com/~bgwiehle/

Romania Life Expectancy. Worldpopulationreview. [online]. 2014. [cit. 5.4.2015]. Dostupné z:http://worldpopulationreview.com/countries/romania-population/

Počet shlédnutí: 40