obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ls2016:antropologie_nabozenstvi-vitkalava

Česká zemědělská univerzita v Praze

Antropologie náboženství

Vyplnila: Darya Vitkalava Cvičení: pondělí, 8.00

Obsah

- Úvod
- Definice náboženství
- Historie vývoje
- Představitelé antropologie náboženství
- Závěr
- Seznam literatury

Úvod

 Studium hodnoty náboženství v historii lidstva, stejně jako výzkum evoluce

náboženských představ bylo hlavním předmětem kulturní antropologie vznikající ve druhé polovině 19. století. Analýza náboženství v dynamice, posouzení různých forem víry tradičních společností bylo zásadním příspěvkem ke tvorbě etnologické znalosti a v určitém slova smyslu dokončilo „evoluční průlom“ vědy. Studium náboženství bylo propuštěno z „pout teologie“, a na dlouhou dobu se stává předmětem pozornosti většiny známých antropologů.

Definice náboženství

 Antropologie náboženství je směr v kulturní antropologii, který zahrnuje psychologii náboženství a sociologii náboženství. Hlavními oblastmi výzkumů tohoto oboru jsou archaické víry v tradičních společnostech, nová náboženská hnutí, problém poměru magie, náboženství a vědy.

Nehledě na zájem vědecké komunity při studiu náboženství, v současné době neexistuje jediná antropologická teorie náboženství. Výzkumníkům se zatím v této oblasti nepodařilo dospět ke konsensu o definici pojmu „náboženství“, nebo o obsahu tohoto pojmu. Pokusy definovat náboženství způsobují rozpory ve společnosti až dodnes. Například nemůžeme říci, že náboženství je víra v boha, protože některá náboženství nepředpokládají existence nejvyšší bytosti, která by řidila svět, např. buddhisté. Rovněž nemůžeme tvrdit, že náboženství je skupina lidí, která věří ve stejné irracionální představy, protože např. jsou náboženství, založené na konceptech karmy, reinkarnace a osvobození a náboženství, která naopak předpokládají jediný život duše,po kterým následuje odměna či trest (ráj nebo peklo). Jeden ze zakladatelů etnografii a antropologii E. Tyler (1958 s.8) předložil formuli, že animism je minimální definice náboženství.1) On vypracoval koncepci o původu náboženství, podle které všechna náboženství jsou založeny na prvotních představech o duši a duchovních podstatech. Pro Tylora je náboženství snahou lidí nalézt smysl svých zkušeností a světa, v němž žijí.

Podle vymezení (více z vědeckého pohledu) amerického antropologa Clifforda Geertzte náboženství je

1) systém symbolů, které 2) v lidech ustavují silné, pronikavé a dlouhotrvající nálady a motivace tím, že 3) formulují pojmy obecného řádu bytí a 4) obdařují tyto pojmy takovým nádechem skutečnosti, že 5) se tyto nálady a motivace zdají jedinečně realistické.2) Tato definice byla kritizována odborníky vzhledem k tomu, že je nevhodná pro terenní výzkum, i když to může být užitečné v teoretických diskusích. Hlavním problémem pro nalezení přesné a komplexní definice náboženství je, že náboženství není specifická věc, ale teoretická abstrakce. Ostatní definice náboženství formulované výzkumníky v 20. století, založené na opozici pojmů „přirozené“ / „nadpřirozené“ nebo „rouhavý“ / „svatý“. Tyto alternativní definice nebyly akceptovatelnější než definice Geertze, jelikož vymezit přesnou hranici mezi „přirozeným“ a „nadpřirozeným“ v mnoha případech je obtížné, takže rozdíl může výrazně lišit v závislosti na osobních názorech a na názorech, převládajících v dané společnosti.

Podle mě definice náboženství jako takového je nemožná. Může být pouze srovnávací a pro každé náboženství tím pádem zcela jiná. Vělice mě zaujala analýza náboženství podle různých «dimenzí» skotského folosofa a sociologa Niniana Smarta. Říkal, že se ty mají vztahovat na všechna náboženství a lze je pokládat za připomínku odborníkům náboženství, aby ve svém zaměření na posvatné knihy a věroučné formule neopomínali praktické, estetické a emocionální aspekty náboženství. To, co až příliž často považuje za autentické či správné formy náboženství, jsou ve skutečnosti představy kněžských elit, kterým jde o to, čím by jejich náboženství mělo být, nikoli o to, jak je prožívá většina jeho vyznavačů.3) Ve své práci rozlišuje osm dimenzí :

1) Rituální nebo praktické
2) Věroučné nebo praktické
3) Mystické nebo narativní
4) Zkušenostní nebo emocionální
5) Etické nebo právní
6) Organizační nebo sociální
7) Materiální nebo umělecké
8) Politické a ekonomické

Tvrdí, že náboženství lze chápat jako fenomén o mnoha aspektech s překrývajícými se oblastmi, a ne jako jedinou věc, kterou lze snadno identifikovat a zkoumat izolovaně.4) Náboženství se od sebe líší ve svém zdůraznování těchto dimenzí podobně jako různé skupiny v rámci jediné náboženské víry. Například v křestanství kladou některé protestantské denominace velký důraz na osobní zkušenost a cit, zatímco pravoslaví a římský katolicismus více na liturgii a obřad a mají vysoce rozvinutou dimenzi materiální a uměleckou ( ikony, hudba, oděvy atd.). Hlavním rozdílem Smartove charakterizace náboženství od jiných je snaha kategorizovat a klasifikovat náboženství. Nezabývá se otázkou, na co se vlastně zaměřuje a jakou přesně funkci náboženství má, což je podle mě mnohem vhodnější.

Historie výzkumů

 Moderní věda předpokládá, že náboženství existuje přesně tolik, kolik existuje homo sapiens, a hlavním důkazem toho je pohřeb lidí. Za jakým účelem byly provedeny pohřeby? Koho zobrazovali na stěnách jeskyní  prvobytní umělci doby mezolitu a neolitu v podobě antropomorfních postav, s některými charakteristickými detaily, které odlišovaly je od lidí (šamany či duchy)? Dá se předpokládat, že pohřby byly spojeny s touhou pravěkého člověka si zajistit bezpečnost před mrtvými a uschování pozůstatků průmyslových zvířat s touhou si zajistit štěstí v budoucím lovu. Ale zatím na tyhle otázky přesnou odpověd nemáme. 

Hlavním předmětem analýzy mnoha antropologů je výzkum transformací, které nastaly s náboženskými představami v procesu historického vývoje lidstva. Při analýze tohoto tématu se řešila řada různých otázek : obsah etap ve vývoji náboženské víry, funkce náboženství a magie v tradiční společnosti, které formy náboženských nebo magických představ byly primárními a které sekundarními, jakým způsobem člověk přišel k myšlence zbožštění obklopujícího světa a nakonec, co bylo modelem pro první představy o «náboženském», «nadpřirozeném» a zároven pro představy o abstraktních pojmech. Spolu s rekonstrukcí prvních náboženstvích, autoři (jako Tylor, Frazer) reprodukovali rysy myšlení pravěkých lidí. První teorie náboženství se lišily od sebe způsoby a metodami výzkumu. Některé koncepce kladly důraz na psychologické zvláštnosti fungování člověka v antické společnosti, jiné na sociologii náboženství, tzn. na roli víry ve fungování společnosti.

Představitelé

 Tvorbu evolučních antropologických koncepcí náboženství ovlivnily myšlenky uvedené Charlsem Darwinem v jeho proslulé knize "O původu druhů" (1859). Evoluční teorie o původu náboženství byly postaveny na myšlence jednoty lidského rodu a jednotvárnosti kulturního vývoje lidstva, procházejícího postupně určité etapy.

Otázkám antropologie náboženství věnují dosud aktuální práce E. Tylora a J. Frasera. Kniha E. Tayloa „Primitivní kultura“ je zaslouženě považována za první zralé dílo v etnologii období evolucionismu. Základním tématem jeho myšlení je náboženství ve svém vývoji od nejjednodušších forem až po moderním a komlexním typům světových náboženství. . Ve svém výzkumu Taylor se zaměřuje na takové lidské vlastnosti jako představivost a schopnost k fantazii, a také na schopnost myslet a touhu po vysvětlení světa kolem sebe. Hlavním cílem anglického průzkumníka bylo porozumění procesu tvorby náboženství, rekonstrukce minima náboženství a jeho primární formy. Tvrdil, že za definici minima náboženství je vhodněji prostě považovat víru v duchovní bytosti a proto pokládal animismus za rodový znak náboženství, který umožnuje integrovat různé formy náboženství do jednoho logického celku.5) Zásadním rysem této filozofie je přenos osobních vlastností lidí, existujících v procesu životních změn, na neživotní svět. Podle Taylora pohledu, v antické společnosti se lidé snažili pochopit jaký je rozdíl mezi živým a mrtvým tělem, co je příčinou bdění, snění, extáze, nemoce a smrti, a také co je lidskými obrazy, které se objevují ve spánku. Na základe toho, došlo k závěru, že člověk má život a nějaký «duch». Život dává schopnost cítit, myslet a jednat, a duch tvoří jeho obraz nebo druhé «já». Později život a duch byly spojeny s pojmem „duše“. Duše je jemný, nehmotný lidský obraz, něco jako pára, vzduch nebo stín, je příčinou života a myšlení této bytosti, jakou oživuje. Ona nerozdílně ovládá vědomí a vůli svého tělesného majitele. Je schopna opustit tělo a rychle se přenášet z místa na místo. Může se zapojovat do těl jiných lidí, zvířat a dokonce i do věcí. A právě z těchto myšlenek se postupně vyvinula složitější přesvědčení o nesmrtelnosti duše, duších přírody, bozích starých náboženství a jediném božstvu.6) Důležité místo v práci Taylora má analogie staré historie a zvláštností činnosti dítě v různých fázích jeho vývoje. Podle jeho názoru, nejlepším způsobem pochopení počatečních fází vývoje kultur jsou vzpomínky na naše vlastní dětství, na dobu, kdy všechny hračky byly živé a v našich myslích bylo místo pro filozofii, schopnou „oživovat věci“. On definuje tento přístup jako filozofie přírody a starobylého člověka, jako zvláštní vzhled a schopnost odrážet okolní svět.7) Ale jaký je smysl oživení okolního světa ve starém stavu lidstva? Taylor jmenuje obecné motivy existenci tohoto jevu. To je touha po poznání, „intelektuální žízeň“ pro zjištění příčin, která je přítomna u divoších. Kvalita „univerzálního ztělesnění“ by mohla vzniknout v procesu realizování kulturního typu činnosti člověka, který vyžadoval změnu okolního světa v souladu s potřebami lidí a jejich touhami. Jedním z rysů tohoto druhu činnosti je realizace touhy a myšlenek ve vnější realitě a předávání výsledků této činnosti ostatním.8) Přechod od myšlenky k její realizaci právě i mohl by být jedním ze základů pro přenos «života» na neživý svět. Zvláštní roli v tomto procesu by mohlo hrát jeskynní umění. Například člověk, který měl schopnost k vizualizaci, ztělěsnoval obraz, který měl ve svém vědomí, ve hmotné podobě, imitující realitu. Jádrem tohoto přístupu je také představa o prvních lidech jako o racionálních bytostech, které měly zvláštní způsob vidění světa a zvláštní způsob činnosti. Shrnující analýzu běžných problémů spojených s teorií animismu, dá se udělat řadu zjištění a závěrů. „Teorie animismu“ z jedné strany umožňuje rekonstrukci tvorby abstraktních představ, příběhů, legend, mytologie, a z druhé strany se snaží odhalit obsah forem porozumění „divochy“ okolního světa.

Velký význam v koncepci Taylora má otázka vztahu mezi náboženstvím a vědou a zárověn magii a náboženstvím. Taylor se ostře negativně choval k magii, věštbě a jiným takovým jevům, které považoval za «přežitek minulosti». Tento postoj k magii jako k systému bloudění mu nedovolil provést odpovídající posouzení dané vrstvy kultury. Po sto padesáti let, které uplynuly od doby, kdy došel k takovému závěru, bylo jasné, že se jeho proroctví nesplnilo. I přes rozvoj vědy, nejen se zachovala stará víra v znamení, ale vznikly ještě nové druhy pověr a znamení. To vše slouží jako potvrzení toho, že „přežitky“ jsou neoddělitelné součástí kultury.

Poměr magie, náboženství a věda v teorii J. Frazera. A. Belik tvrdil, že Frazerovy výklady o magii, náboženství a vědě ponoukají k zamyšlení i v 21. století. 9) Frazer věnoval celý svůj život srovnávacímu studiu o magických a náboženských přesvědčení různých národů a pokusům je pochopit. On tvrdil, že náboženský akt nemusí nutně ve všech případech přijímat formu rituálu, který je vyjádřen v promluvě modliteb, provedení obětování a dalších slavnostních aktivit. Fraser ukazoval na to, že „magické myšlení je založeno na dvou principech. První z nich zní jako «podobné produkuje podobné», podle druhého principu «věcí», které navzájem působily, pokračují navzájem působit na dálku i po ukončení kontaktu». Z těchto dvou principů myšlení identifikoval dva druhy magie - imitativní a přenosnou. Imitativní magie spočívala v uskutečnění vlivu na jev nebo událost prostřednictvím jeho imitace nebo reprodukce. Přenosná magie spočívala ve vlivu na člověka prostřednictvím předmětu, který nějakou dobu byl v kontaktu s ním. To znamená, že magie podle definice Frasera, může být součástí některých náboženství. Fraser popsal principy podobnosti a nákazy jako falešně vědecké, a proto považoval magii více za umění než za vědu. Výsledkem myšlenky všeobecného vztahu je určitý obraz světa, v němž jedna akce vyvolává další akce, a všechny události jsou vzájemně propojeny. Důvodem může být zlý duch, kouzlo atd., ale je vždy podříděn určitým pravidlům. Fraser považoval magický pohled na svět za úplně jiný než náboženský. Magický pohled znamená aktivní hledání způsobů, jak ovlivnit svět kolem nás. Předpoklad magie je totožný s názorem moderní vědy : i magie, i věda jsou založeny na pevné víře v posloupnost a jednotnost přírodních jevů.

Závěr Problémy formulované prvními antropology na konci devatenáctého - počátku dvacátého století se objevily jak na hranicích kulturní antropologie, tak i mimo ně. Náboženství se postupně stala předmětem studia různých disciplín. Antropologie náboženství není nějaká izolovaná oblast výzkumu a úzce souvisí s různými trendy v současné religionistice. Bohužel, ve 21. století se začala ukazovat negativní tendence, související s tím, že věda spolu s vykonáním funkci poznání světa se začala být předmětem uctívání, něčím, co už poznalo absolutní pravdu. Výrazy jako „podle moderní vědy…“ získaly status téměř zaklínadla. To vše vyvolává u lidí pověrčivý třepot nebo i dokonce strach. Často, některá část vědy je velmi podobná náboženskému kultu, ale stejně nepomáhá lidem bojovat proti silám zla. A proto by se lidé měly nad tím zamyslet a nakonec přestoupit hranice, které je omezuje. A možná studium antropologie náboženství nám všem pomůže najít odpovědi na své otázky.

Seznam literatury

1. Bowie, Fionia. Antropologie náboženství: Rituál, mytologie, šamanismus, poutnictví, z angl. přel. Vladimír Petkevič, Praha : Portál.

2. Tylor, Edward. Primitive Culture: Researches Into the Development of Mythology, Philosophy, Religion, Art, and Custom. J. Murray, 1871, London.

Internetové zdroje:

3. Wikipedia. Clifford Geertz. [online] Poslední aktualizace: 20.04.2016. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Clifford_Geertz

4. Seven diemsions of Religion. MMI. [online] Poslední aktualizace: 04.05.2016. Dostupné z: http://www.mmiweb.org.uk/hull/site/site/pot_sessions/smart_dimensions.html

5. Белик А. А. Антропология религии Культурная (социальная) антропология: Учебное пособие. М.: РГГУ, 2009. ISBN 978-5-7281-1052-1.  —- <html><font size=2>Počet shlédnutí:</html> 4 <html></font></html>

1) , 5) , 6) , 7) , 8)
Primitive Culture: Researches Into the Development of Mythology, Philosophy, Religion, Art, and Custom.. Tylor, Edward. J. Murray, 1871, London.
2)
Clifford Geertz. [online] Wikipedia. Poslední aktualizace: 20.04.2016. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Clifford_Geertz
3)
Antropologie náboženství: Rituál, mytologie, šamanismus, poutnictví, z angl. přel. Bowie, Fionia. Vladimír Petkevič, Praha : Portál.
4)
Seven diemsions of Religion. [online] MMI. Poslední aktualizace: 04.05.2016. Dostupné z: http://www.mmiweb.org.uk/hull/site/site/pot_sessions/smart_dimensions.html
9)
Антропология религии Белик А. А. Культурная (социальная) антропология: Учебное пособие. М.: РГГУ, 2009. ISBN 978-5-7281-1052-1.
ls2016/antropologie_nabozenstvi-vitkalava.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:37 autor: 127.0.0.1