Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2020

Nelbasova Olga

Tato práce se zaměřuje na to, jak probíhá Velký půst — centrální půst ve všech historických kostelů, jehož cílem je příprava křesťana na oslavu Velikonoc; Po skončení veselého masopustu pro ortodoxní křesťany přichází velký půst, jehož přísná pravidla pomáhají věřícím očistit se duševně a tělesně, aby byli připraveni splnit vzkříšeného Krista. Velký půst, nejdéle trvající a nejpřísnější v křesťanství, předchází hlavní svátek křesťanů-světlé Velikonoce Kristovy (světlé Kristovo vzkříšení). Očišťování se prostřednictvím půstu, aby bylo hodno radosti z příchodu Velikonoc— je základním smyslem omezení, která vědomě a dobrovolně kladou na sebe věřící. Samotný jarní půst má ale velmi staré, ještě předkřesťanské kořeny. Rusko je země s největším počtem příslušníků pravoslavné církve, ale i přes to v České republiky tak se mnoho ruských emigrantů, přicházejí, zda je rozlišování mezi dodržováním půstu v Rusku nebo v jiné zemi.

Cílem této práce je odhalit otázku - jak probíhá Velký půst v pravoslaví?

Podotázky:

• Půst a jeho význam?
• Dodržování a pravidla půstu?
• Jaké jsou rozdíly v půstu a jeho dodržování v Čechách a v Rusku?

• Příkladů dodržování půstu ve Starém zákoně je mnoho. Postili se králové a proroci, prostí Izraelci a cizinci, postili se děti a dokonce i zvířata, která nevědomky sdílela smutek svých pánů.V knize „Exodus“ ¹⁾ najdeme příklad půstu proroka Mojžíše před velkou událostí v životě bohoslužebného lidu. A zůstal tam Mojžíš u Pána čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nejedl chléb a nepil vodu; a na deskách napsal slova smlouvy, desáté slovo (ex. 34; 28). Prorok David v den pohřeb svého spojence Avenira dodržoval přísný půst: A přišel celý národ nabídnout Davidovi chleba, když ještě trvala den; ale David přísahal řka: něco a pak ať si bude se mnou Bůh a ještě větší bude, pokud jsem až do západu slunce se snažit, chleba, nebo něco jiného (2car. 3; 35).

• Významem půstu se zabývá článek Ann Stiflerové „A season of selflessness, sacrifice and prayer“²⁾. Ortodoxní Křesťané začali vnímat Velký půst 26. února, jako přípravu na Velikonoční svátky, nejposvátnější den kalendářního roku pravoslavné církve. Tento den byl určen jako “Pondělek očištění.” Pravoslavní věřící musí započnout duchovní a morální očistu skrze půst, modlitbu, pokání, navštěvování bohoslužeb a účast u zpovědi a přijímání. Věřícím je také doporučeno vzdát se konzumace mas, obzvláště v průběhu prvního a posledního týdne půstu a ve středy a pátky v průběhu půstu. „Triumf Ortodoxie“ první neděli Velkého Půstu je 4. března. Připomíná vrácení Svatých ikon církvi v 9. století.

• Zajímavé informace si můžeme přečíst v „The Orthodox Church: An Introduction to Its History, Doctrine, and Spiritual Culture“ ³⁾, autorem které je John Anthony McGUCKIN. Velký půst trvá 40 dní před Paschou a je velmi přísný. Nekonzumuje se žádné maso nebo mléčné výrobky. Víno, alkoholické nápoje a olej jsou též ponechány stranou. Ryby se jedí zřídkakdy, pouze o svátcích jako je Zvěstování. Praktikováním půstu si pravoslavní přímým fyzickým způsobem připomínají přítomnost Boha. Půst v pravoslaví není prováděn v duchu „pokání“ za hříchy. Je k němu přistupováno jako k aktu asceze lásky. Asceze je staré slovo pro atletickou činnost a běžný akt půstu v pravoslavném farním životě (mniši toto následují přísněji, než laikové) se stává pokojným způsobem očištění jak mysli, tak těla: připomíná tělu, že musí být poslušné a v dobrém stavu, aby mohlo sloužit Bohu. Půst byl běžný v církvi již od dávných věků a vždy spojován s přípravou k modlitbě. Před přistoupením k svatým oltářním tajemstvím se musí každý pravoslavný zdržet všeho jídla a pití, a to nejméně od půlnoci předchozího dne. Mnozí se připravují na půst svatého přijímání mnohem více a připojí se k postění recitací Žalmů. Praotcové toto nazývali spirituální metodou, která sesílala požehnání božího slitování a odpuštění duši, a duchovní učitelé pravoslavné církve půst vždy chápali jako důležitou věc pro ty, kteří si přejí postoupit ve způsobech Evangelia. Pravoslavný půst v běžné praxi není nic, co by ubližovalo na zdraví. Naopak člověk je více ve střehu, plný energie a klidu. Cokoliv nad rámec běžného půstu (kterým pravoslavní myslí převážně omezení druhů jídla, které smí) by mělo být podstoupeno jen s radou duchovního poradce, aby bylo vždy vhodné, a podstoupeno pro dobré důvody a dosažitelné duchovní cíle.

• Z knihy arcibiskupa Nafanaila „Klíč k pokladu“ ⁴⁾, vydané v série „Duchovní dědictví ruského zahraničí“, vydané Srtenskim klášterem v roce 2006. K čemu je stanoven velký post? Očistit modlitbou lidskou duši probudit a oživit svou před velikým svátkem Kristova Vzkříšení a učinit ji schopnou přijmout ten záblesk skutečné věčné radosti, která se podává křesťanům na Velikonoce ve větší míře, než všechny ostatní svátky. Co brání tomu, aby člověk tuto radost přijal? Znečištěnost duše hříchem, zotročení pozemskými správami a všelijaká její pokřivenost. Z toho půst vyléčí. Vždycky jsem potřeboval post. Po celou dobu ďábelská síla zotročila člověka, potěšila jeho tělo a bojovala v duchu. Ale nikdy předtím se ďábelské síle nepodařilo získat tak úplné zvládnutí člověka jako v dnešní době. Zde je pro ověření naší věrnosti Pánu velmi cenný postní institut. Díky němu se teoretické vyznání své příslušnosti k Církvi Kristově odehrává v nejtlustším každodenním životě. Doma, za svým jídelním stolem tvrdí, že člověk svou příslušnost k Pravoslavné Církvi, pokud to není podle předpisů lékaře, není z důvodů nákladů, ale podle předpisů Církve upustil od toho, co chce jeho tělo, ale že zakazovat mu jeho ducha, aby své vznešené postavení ve vztahu těla a reportovat diktátem Církve. Zároveň bojujeme se satanskou silou, která se snaží uchvátit lidskou duši v místě, kde vždy začalo svádění lidí Satanem. A v ráji první odvedl lidi a moderní lidstvo od Boha návnadu pro potěšení masa. A není divu, že Kristus Spasitel řekl, že ďábelská síla je poražena pouze modlitbou a půstem.

• Tématem půstu se zabývá článek pravoslavného duchovního Vladimira Kulakova v periodiku „Hlas Pravoslaví“ ⁵⁾. Autor zde píše o tom, co je to půst a jak se věřící po 4 týdny připravují na den Velkého půstu. První neděle nesoucí název Neděle celního a farizeje jim ukazuje, jak má vypadat modlitba, aby byla Bohem přijatelná. Druhá neděle, Neděle Božího milosrdenství, je připomínkou příběhu o marnotratném synu - zde je cílem poukázat na to, že Bůh je milostivý a odpouští lidem hříchy. Další neděle nese název Masopustní, jak již název napovídá je to den, od kterého se začínají pravoslavní postit od masa. Poslední nedělí je pak syropustní, která je připomínkou vyhnání Adama a Evy z ráje. Autor dále píše přímo o průběhu Velkého postu: „Období Velkého postu začíná v pondělí po neděli syropustní a končí na svátek Kristova Vzkříšení - Paschu, občanské Velikonoce. Toto období trvá 40 dní, byť ve skutečnosti je o několik dní delší. Během tohoto období se věřící postí od masitých, mléčných i vaječných pokrmů. Převládá strava rostlinná.“ Při čtení tohoto článku je také možné se dozvědět, proč trvá Velký půst 40 dní.

• Na problematiku o pravidlech dodržování půstu v pravoslaví se zaměřuje článek Marie Senchukové z časopisu „Pravoslaví a svět“ ⁶⁾, ve kterém je popsáno 10 pravidel Velikého půstu. V této publikaci se profesorka religionistiky věnuje tomu, co by měl člověk cítit a čemu se snažit dostát, aby z této tradice neudělal 40 dnů těžké a nesmyslné diety, jelikož podle ní nelze stát blíže k Bohu jen pomocí změny svých stravovacích návyků. Základním pravidlem je se vždy radovat, modlit se bez ustání a ve všem vzdávat díky. V tomto článku jsou též uvedeny doporučené liturgie k četbě, například liturgie pašijového týdnu či liturgie předem posvěcených darů. Autorka dále vysvětluje, že půst se skládá z 2 částí - postního a svatého týdne. První z nich představuje čas pokání a ten druhý dobu očisty.

• Jaký je postoj pravoslavné církve v Evropě? A jak pravoslaví přijímají obyvatele v těch zemích, kde je státním náboženstvím katolicismus a protestantismus, a většina populace obecně nevěřících? Doktor filozofie Sergej Alexandrovič Mudrov žil a studoval v Evropě již několik let. V knize „Pravoslaví v Evropě - svědectví naších dnů“ ⁷⁾, prováděl rozhovory s pravoslavnými kněžími, které byly provedeny v průběhu tohoto období. „Sergeji Alexandroviči, myslím, že svou knihou jste chtěl pomoci čtenářům pochopit postoj pravoslavné církve v západní Evropě. Ale dojem není dobrý: V Evropě v pravoslaví věří jenom menšiny a migranti…“ „Nemohu s vámi souhlasit. Podle mého názoru, to není tak jednoduché. Samozřejmě, že v zemích ovládaných protestanty a katolíky, jsou ortodoxní věřící v menšině. Podle historie v Portugalsku, Francii, Belgii a Dánsku, většina místních obyvatel nepatří k pravoslavné církvi. A při pohledu povrchně se může zdát, že opravdu tato situace nezní velmi pozitivně. Ale v historické perspektivě vše je vidět poněkud jinak. Ano, pravoslavných lidí v Evropě stále není mnoho, ale je jich mnohem více než před 20 lety. Nejvíce pravoslavných jsou imigranti, ale také místní obyvatelé projevují zájem o pravoslaví, a lidí, kteří se obrátili k pravé víře, každým rokem přibývá. Představitel rumunské diecéze v Itálii mi řekl, že v roce 2004 tam bylo jen 30 rumunských farností, a nyní jich je více než 200! A každým rokem je více než 100 ortodoxních Italů! Silná komunita skládající se z místních lidí se tvoří i ve Velké Británii, Francii a Německu. Dokonce i na dalekém Islandu jsou lidé, kteří se byli schopni dozvědět o pravoslaví a obrátil se k pravé víře. Ve této době, v zemích, jako je Španělsko a Portugalsko, se ortodoxní komunity skládají téměř výhradně z přistěhovalců. A to je pochopitelné. Jak mi řekl kněz v Zaragoze, aby se Španěl vzdal katolictví a konvertoval k pravoslaví, musel by ve skutečnosti přestat být Španělem.“

• Význam půstu je také ve zdokonalování lásky k Bohu a bližním, protože na lásce je založena veškerá ctnost, která tvoří půst. Reverend John Cassian Říman říká, že „nevěříme naději na jeden příspěvek,ale tím, že ho udržujeme, chceme dosáhnout čistoty srdce a apoštolské lásky“. Nic-půst, nic-mobilita v nepřítomnosti lásky, protože je napsáno: Bůh je láska ⁸⁾.

Moje práce byla věnována tématu půstu v pravoslavné církvi, je založena na metodách kvalitativního výzkumu. Bylo hodně užito studia odborné literatury, týkající se dané problematiky. Tato metoda získávání informací je považována za velmi spolehlivou, pro fakta ověřitelná i z jiných zdrojů a jejich pravdivost. Publikace zabývající se touto problematikou ale nejsou příliš rozšířeny, jejich vyhledání bylo obtížné. Pro provedení studie jsem zvolila variantu ankety, která by mohla oslovit okamžitě různou kategorii lidí i z různých zemí. Průzkumu se zúčastnilo 20 lidí z různých zemí. 80% z nich vědělo, co je Velký půst, průzkum ukázal, že v Rusku je půst populárnější než v jiných zemích. 30% věří, že půst je nezbytný pouze pro bohoslužebníky. 45% odpovědělo, že půst pro lidi je důležitý.
Kromě tohoto průzkumu jsem našla statistiky na internetu v Rusku. Průzkum byl proveden 22. března 2020 mezi 1 500 obyvatel Ruska ve věku 18 let 53 regionech země. Přísný post drží jen 3% Rusů. 90% obyvatel země ho nedodržuje. Celkově se 59% dotázaných považuje za ortodoxní. 26% občanů se označilo za ateisty. 8% se hlásí k islamistům, 2% k jiným křesťanským vyznáním. Také 5% bylo obtížné pojmenovat své náboženství. S těmito otázkami jsem se mohla podívat na zkoumané otázky z osobního pohledu respondentů, abych porovnala a analyzovala. Pro svůj výzkum ze skupiny dotázaných účastníků vybrala tři lidi, zcela z různých zemí, aby porovnali postoje k postu v různých zemích.

První respondent Kirill, mladý muž 27 let, z Ruska, město Moskva. Na všechny otázky odpověděl velmi otevřeně, jak se na jeho post v Rusku dívá a jak se k němu sám chová, zda se snažil udržet post, nebo zda se ho někdo z rodiny drží. Měli jsme pěkný rozhovor. Zjistila jsem, že v jeho rodině má místo jen babička a maminka, chodí do kostela a dodržují všechna pravidla půstu. A osobně vyjádřil neutrální názor, zná všechna pravidla, ale on sám to nikdy nechtěl zkusit, i když věří v Boha.

Druhým respondentem byla studentka z Běloruska, města Minsk, Daria, 23 let. Od raných let její babička vyprávěla příběhy z Bible, jezdila do kostela a dokonce si koupila dětskou Bibli, aby dítě od dětství vědělo, co je víra. A v uvědomělém věku se Daria rozhodla dodržovat půst sama, protože ji to zajímalo. Byl to velmi fascinující rozhovor, protože v dnešní době je neobvyklé setkat se s mladými lidmi, kteří mají zájem a vyznávají náboženství.

A posledním třetím respondentem byl muž středního věku, Michal 46 let, z Česka, město Praha. I přes své obrovské životní zkušenosti podle něj nebere příspěvek příliš vážně, pro něj „je a je“. Ale jeho manželka-Ukrajinka dodržuje půst každý rok. Zná tedy všechna pravidla, jak to chodí, kolik dní to trvá a jaké jídlo se konzumuje, ale sám by to nikdy nechtěl zkusit. Také on si myslí, že v Rusku je téma půstu častější než v Česku. V Česku se totiž setkalo jen velmi málo lidí, kteří příspěvek aktivně dodržují, když se jako v rodném městě manželky všichni její příbuzní a přátelé postí.

Uvedu statistiku svého průzkumu.

Historie pravoslaví

Pravoslaví je jedním z hlavních a nejstarších směrů křesťanství, které se vyvinulo během prvního tisíciletí v Byzanci, v éře sedmi ekumenických rad. Je to třetí největší (asi 300 milionů lidí) mezi křesťanskými oblastmi po katolicismu (1,25 miliardy) a protestantismu (800 milionů).
Po oddělení církví (1054), které bylo výsledkem dlouhého procesu odcizení církve na Západě a církve na východě římské říše, patří kvůli teologickým sporům a touze římských biskupů podrobit východní církve první místo mezi pravoslavné církve - nový Řím (před rozdělením patřila čestná prvenství římské kazatelně podle pravidel Ekumenických rad ⁹⁾).
Ortodoxie ve smyslu slova, které se považuje za přiznání pravé apoštolské víry, ztělesněné v Písmu svatém a ve Svaté tradici, je vyznání pravého apoštolského vyznání, které je ztělesněním pravoslavné církve, která se mezi sebou navzájem hlásí k společenství autokefálních místních církví, které mají mezi sebou eucharistické společenství.
Pravoslaví je v současné době převládající název v následujících zemích: Rusko, část zemí Balkánského poloostrova (Řecko, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, Severní Makedonie, Černá Hora), Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko, Gruzie, Kypr. Ale to jsou všechny obecné informace. Chtěla bych konkrétněji upozornit na vznik pravoslaví, například na Sibiři.

Vznik pravoslaví na Sibiři a jak probíhá půst

Objevila se na území regionu v době přijetí a vyřízení jeho ruskými lidmi v první polovině XVII století V současné době ortodoxie je vedoucím náboženstvím, asi 210 tisíc obyvatel regionu jsou členy sboru chrámů ROC, z nich 120 tisíc pravidelně navštěvují služby. Zájem o pravoslaví má 73 procent obyvatel¹⁰⁾.

První etapou pronikání pravoslaví na Sibiř byla výprava družiny Ermaka a následná výstavba prvních sibiřských měst. Kronikář, hovořící o Jermakově tažení na Sibiř a vzniku tamního křesťanství, nazval „kostely“ muslimské mešity:

„A velvyslanec jejich Bůh očistí místo, kde jsou svatyně, a zvítězí busurmanský král Kučyum, a zničí kudlanky a zlovolné jejich kapusty a kostely… A z kozáků se stavěly kroupy a svatost Boží církve a zbožnost prosí. Všechny ďábelské bohoslužby a kostely a požadavky modly jsou zničeny a rozdrceny a Bůh ví, kdo je…“

Jedná se o přímý pokyn kronikáře k hlavnímu cíli výpravy — očištění sibiřské země od „kudlanek“. A není řeč o rozšíření Ruska a připojení k němu území sousedního státu. O„ růstu ruské Sibiře “ se bude mluvit mnohem později. Kronikář také vnímá činnost Ermakova družstva jako přípravu sibiřské země na příchod tamního pravoslaví. Proto musí být činnosti Ermakovy družiny vnímány nejen jako výkon válečný, ale i duchovní, morální. V kronikách popisujících tuto výpravu jsou slabé náznaky přítomnosti mnichů, kněží, turistické kaple atd.

K další fázi procesu lze připsat instituce Sibiřské diecéze s ubytováním na katedře kleriků v Tobolsku a označení na ni (8. září 1620 gg), první arcibiskup — Kipriana . Tomu předcházelo otevření nově založených sibiřských měst pravoslavných chrámů a klášterů při jejich podřízení v různých dobách biskupům Kazaňské, Rostovské nebo Vologodské diecéze. Na východní Sibiři byl první kostel postaven v 30 XVII století. v Jakutsku. V Irkutsku, budoucím centru diecéze, byl na počátku 70.let 17. století Postaven první kostel (Spasský). Na počátku 18. století bylo ve městě již 7 pravoslavných chrámů, celkem bylo na území budoucí diecéze asi 40 kostelů. Ve druhé polovině 17. století byly na východní Sibiři založeny první kláštery. V roce 1912 měla diecéze asi 400 000 obyvatel ortodoxního obyvatelstva, což představovalo 83,3% z celkového počtu obyvatel. Bylo 326 kostelů, 205 kaplí a modliteben, 4 kláštery. Stát církevních činitelů se skládal ze 17 duchovních, 266 kněží, 77 diakonů, 262 žalmanů. Otec Vjačeslav uvedl úspěšný, podle jeho názoru příklad půstu v souladu s místními podmínkami. Před rokem na Sachalinu vládnoucí arcibiskup vyzval své stádo, aby během půstu neužívalo dováženou čínskou zeleninu pochybné kvality, ale místo toho začlenilo do svého jídelníčku více dobrých místních ryb. „Kéž by to tak bylo všude, jako vloni panovník!“popřál.„Zde absolutizace chybí, existuje normální lidský postoj. Máme obecně v pravoslaví nad vším zdravý rozum, tak ať je to tak, jak je. Existuje klášterní listina. A tak jsme se, každý muž, žena, babička, dědeček, dítě, dítě, nebo osoba, která pracuje v lese při mrazu, budeme se postit tak, jak nám žehnej zpovědníkem nebo biskup našeho regionu“, — učinil otec Vjačeslav.

Podle jiného známého kněze ze Sibiře, kněze ze Spasské katedrály Sergeje Krugova, změny stanov o postu platí pro Rusko,„na jedné straně jsou samozřejmě potřeba.“

„Rostly všechny stanovy o půstu na úplně jiné historické a geografické půdě. Když čtete Tipikon, vidíte tam například omezení vody, které je v pouštních podmínkách zcela vhodné, ale v Rusku naprosto nepochopitelné,“ poznamenal.

Na druhou stranu, podle sergiova otce, „ celá věc se po staletí u nás konala, a nějak tak lidé k tomu všemu připustil, že některé změny v Chartě způsobí pobouření. I když, samozřejmě, stanovy by měly být přezkoumány. Alespoň to říct nahlas a ne jen na stránkách nějakých tamních blogů, na úrovni jednotlivých rozhovorů nebo kněží.

Na Sibiři se v Listině půstu dokonce pro mnichy dělaly úlevy. Například obyvatelé Slavíků v sobotu a v neděli jedli ryby, což bylo vysvětleno drsnými přírodními podmínkami.

V Rusku se šíří stereotyp, že ortodoxní, patřící k jiným zdejším církvím, se postí liberálněji, klidně si pochutnají na rybách a dokonce i údajně drůbežím mase. Ve skutečnosti tento stereotyp neodpovídá. Naopak-například v Řecku je mnohem širší než u nás běžná praxe půstu bez rostlinného oleje. Ale ve stejné době post ve Středomoří, kde se v této době obvykle již vládne jaro a vzduch se ohřeje až dvacet stupňů, se přenáší mnohem jednodušší, než striktní odmítnutí vzdát se kalorickýh jídel ve vánici a mráz¹¹⁾.

Kdy se v církvi objevil Velký půst?

Až do III. Století byli věřící v různých křesťanských církvích připraveni slavit Velikonoce různými způsoby. Známý křesťanský omluvník Tertullian a St. Irenaeus z Lyonů ve druhém století hovoří o praxi 40 hodin půstu (od Velkého pátku večer do konce velikonoční liturgie), během níž křesťané vůbec nejedli. Půst z Velkého pátku na Velikonoce byl napodobením čtyřicetidenního půstu Spasitele a doslovného pochopení Kristovy věty v evangeliu Matouše: „A Ježíš řekl jim: Mohou synové svatební komnaty truchlit, zatímco je s nimi ženich? Ale přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a pak se postí. “ (Mat. 9,15)
Podle prvních křesťanů se doba, kdy byl Kristus vzat od věřících, začala od okamžiku smrti na kříži až do zmrtvýchvstání, které určovalo délku půstu.
V polovině III. Století se v některých místních církvích objevuje šestidenní půst, připomínající události svatého týdne¹²⁾. Současně někteří křesťané považovali takový výkon za nadměrný a pokračovali v půstu asi čtyřicet hodin. V druhé polovině III. Století biskup Alexandrie Dionýsij Veliký, který v sobotu večer nebo ve velikonoční ráno po zpěvu kohouta odpověděl na otázku, kdy ukončit post, mluví o různých praktikách zdržování se: «A šest dní půstu není dodržováno stejně a stejně; Pro některé tráví celé dny bez jídla a jiné žádné; Ti, kteří jsou velmi slabí z dlouhodobého půstu a téměř umírají na vyčerpané, odpuštěné dřívější jídlo; Ale pokud se ostatní čtyři předchozí dny půstu … vůbec nepohnaly, a dokonce ani vzkvétaly, a pak, až dorazí poslední dva dny, budou to, pátek a sobota, rychle a myslí si, že dělají něco velkého a slavného.»
Začátkem pátého století se všechny místní církve staly myšlenkou čtyřicetidenní postní doby jako desátky roku a od té doby se doba trvání Svatého letnic v různých církvích pohybuje od 6 do 8 týdnů. Problém spočíval v tom, jak spočítat soboty a neděle, během nichž je půst zrušen.

Jak dlouho trvá půst?

• Půjčování začíná v pondělí prvního týdne Svatých letnic a trvá do pátku 6. týdne, jak se můžete poučit z odříkávání, které zní tento den v chrámu. Potom, s Lazarevovou sobotou, začnou události Svatého týdne, které již nejsou zahrnuty v postní době.
• Existuje však i jiný způsob, jak z 48 dnů půstu udělat „desátek roku“. Jak víte, typický rok trvá 365 dní a několik hodin. Pokud odečteme všechny soboty a neděle od sedmi týdnů, kdy je půst zrušen, dostaneme během velikonoční noci 35 dní + několik hodin půstu.
• Již ve 4. - 5. století považovala církev za postní povinnou pro všechny křesťany. V pravidlech ekumenických rad a v textech Svatých otců můžeme najít odkaz na skutečnost, že křesťan, který nedodržoval postní dobu, může být na nějakou dobu exkomunikován. V jednom z kázání sv. Jana Chrysostomy se říká, že ve 4. století Svatá čtyřnáctá změnila obvyklý způsob života Konstantinopole: „Dnes už není hluk, křik nebo řezání masa, ani běžící kuchaři; To všechno skončilo a naše město se nyní podobá čestné, skromné a cudné ženě. “
• Čtyřicetidenní trvání postní doby, přijaté celou církví, je napodobením Spasitele na poušti a postem proroka Mojžíše, stejně jako standardní půstní čas pro ty, kteří se chtěli pokřtít. Starověký kostel byl pokřtěn na Velikonoce a katechumeny se na tuto událost připravovaly 40 dní, modlily se v chrámu, učily se základy víry a půstu. Zbytek křesťanů se pokusil účastnit Svatého přijímání během Svatých letnic¹³⁾.

Půst a pravidla jeho dodržovaní

Duchovní význam

Půst také s partnery, modlitby, almužny a přiznání, připravovali celý člověk jako sportovec, tělo, mysl a duši, na nadcházející svátek, podobný, jakým způsobem Ortodoxní Křesťané by doufají, že budou řádně připraveni na Druhý Příchod. Z tohoto důvodu by se během období půstu neměla uskutečňovat žádná manželství. Další důležitou součástí každého půstu je přiznání¹⁴⁾.

Historie a tradice

Křesťané zdědili tradici půstu po Židech. I Ježíš dal svým učedníkům příklady půstu, zejména před čtyřiceti dny v poušti, kdy byl pokoušen ďáblem (MT 4:1-11).

“…you fast on Wednesdays and Fridays„ (Didache 8:1). To ve středu a v pátek půst byl generální praxi v raném Křesťanství, je doloženo tím, že prvního nebo raného druhého století psaní známý jako Didache, nebo Učení Dvanácti Apoštolů; mimo Východní Církve to není obecně známo, že tento půst tradice byla zachována beze změny od raného data až do objevu řecké a latinské mss. z Didache v roce 1873 a 1900 resp¹⁵⁾.

Půst v pravém a původním slova smyslu znamená naprosté zdržování se jídla. Všichni křesťané drží půst každý pátek kdy nekonzumují maso, pravoslavní křesťané nekonzumují ani rybu, která je považována za postní jídlo. Zvláště pak přísný půst se musí dodržovat na Velký pátek, kdy někteří věřící jedí během dne jen kůrky chleba a pijí jen vodu. V tento den si křesťané připomínají utrpení a ukřižování Ježíše Krista. Dále se dodržuje na Velkou sobotu a na začátku Velkého postu (tzv. Čisté pondělí)¹⁶⁾. Podle běžných pravidel je půst přijímání „suché stravy“ (tj. nemastného jídla: chléb, voda, sůl, vařená zelenina) bez (olivového) oleje a vína. Jí se pouze jednou denně a to až po deváté hodině církevního času (myslí se tím po třetí hodině odpolední). Přijímání stravy, i když je to jen chleba, vícekrát než jednou denně se nazývá rozvázání půstu.
Podle obvyklé úlevy (z těchto pravidel) se v současnosti suchá strava nahrazuje běžným postním jídlem (tj. takovým, které neobsahuje živočišné bílkoviny a živočišné tuky) přijímaným dvakrát za den. Běžnou postní stravou rozumíme tedy pokrmy bez masa, mléka, sýrů, tvarohu, másla, vajec apod. Není-li svátek či označený významný den, neměli bychom požívat olivový olej a víno (tj. alkoholické nápoje) ani ryby. Povoleny jsou vždy chobotnice (i tzv. „plody moře“), med.
Jsou čtyři stupně zmírnění půstu ¹⁷⁾:

1. jedí víno a olej (tedy bez ryby, bez vajec a mléka a bez masa; je to nejslabší stupeň zmírnění půstu)
2. jedí i rybu
3. kromě postní stravy jedí i vejce a mléčné výrobky (myslí se tím: vše kromě masa)
4. jedí vše

Vždy, když se hovoří o zmírnění půstu povolením oleje, myslí se tím olivový olej (který je považován za pochoutku, a proto je podle pravidel v půstu zakázán); ostatní oleje a margaríny se mohou jíst vždy. Smysl půstu ale není jen v odříkání jídla. Není hříchem to, co jde během postní doby do úst, ale to, co jde z úst. I to je část duchovního poselství, které s sebou pravoslavný Velký půst nese.

Postní modlitba od sv. Efréma Syrského ¹⁸⁾:

«Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti. + Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mně, služebníku tvému. Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého; neboť tys blahoslaven na věky věkův, amen.»

Tuto modlitbu odříkávají pravoslavní křesťané v době velkopostní (po každé větě modlitby následuje hluboká - zemní - poklona). Ve Velkém postní období se tato modlitba čte v chrámu na krátké bohoslužby ve středu a pátek Sýrového týdne a na celý Svatý čtvrtý den, kromě sobot a nedělí; Také v prvních třech dnech Svatého týdne. Ve stejných dnech je zahrnuta do pravidla domácí modlitby. V sobotu a neděli se tato modlitba nečte.

Další modlitby:

Před jídlem:
«Otče náš… Pane Ježíši Kriste, Bože náš, požehnej nám tento pokrm i nápoj na přímluvy přečisté Matky Své i všech svatých Svých, amen. Otče náš… Oči všech doufají v Tebe, Hospodine, a ty dáváš jim pokrm v čas příhodný, otevíráš ruku svou a naplňuješ všechno, co žije, požehnáním.»

Po jídle:
„Děkujeme Tobě, Kriste, Bože náš, že jsi nás nasytil pozemskými dary Svými. Nevylučuj nás ani z nebeského království Svého, ale jako jsi přišel, Spasiteli, mezi učedníky Své a udělil jim pokoj, přijď i mezi nás a spasiž nás.“ Posty se v pravoslaví dělí na vícedenní a jednodenní.

• Vícedenní půst

Filipovský půst (Vánoční) (Advent je také nazýván Filipovský půst, protože spadá v předvečer dne vzpomínky na apoštola Filipa) Petropavlovský půst (Petrovský půst je založen na památku apoštolů Petra a Pavla, kteří drželi půst protože se připravovali na zvěstování Evangelia) Půst před Zesnutím přesv. Bohorodice (Se sídlem v paměti Nanebevzetí Panny Marie.)

• Jednodenní půst

Středy a pátky (V tyto dny se postí každý zbožný křesťan (není-li půst v tomto dni zmírněn svátkem či památkou významného svatého), protože jsou to památné smuteční dny. Ve středu byl Pán Ježíš Kristus zrazen (Jidášova zrada) a vydán nepřátelům a v pátek byl ukřižován¹⁹⁾.) Den před svátkem Bohozjevení (Zjevení Páně) (Epifanie je noc na přípravu před velkým pravoslavným svátkem, který se nazývá Svátek Křtu Páně. V tento den si připomínáme křest Ježíše Krista v řece Jordán.) Den Stětí sv. Jana Křtitele Den Povýšení Svatého Kříže Páně.

Jaké jsou rozdíly v půstu a jeho dodržování v Čechách a v Rusku?

Půst v Rusku

Přísný „standardní“ půst ze stanov církve je předepsán pouze mnichům, kteří jsou povinni ho plně dodržovat. Pro světského křesťana je přísnost půstu individuální, vše závisí na schopnostech člověka a jeho duchovním zápalu. Individuální doporučení, stejně jako povolení pro některé uvolnění v souvislosti s omezeními zdraví, věřící obdrží od farního kněze nebo od svého duchovního. Podle sociologů post v Rusku je v současné době striktně dodržováno 10-12 % ortodoxních lidí, kteří se chovají k věřícím, tedy zhruba 2,5-5 % celé ruské populace. Zcela nebo částečně se postí ve velkém postu asi 34 % Rusů, kteří se považují za ortodoxní.V poslední době se v Rusku stalo trendem, že hladovění je správné povolání a téměř každý by ho měl následovat. Zejména média se snaží přimět mladé lidi, aby se postili, zatímco to spojuje národ.Média aktivně propagují post v nejrůznějších akcích, myslím, že i z tohoto důvodu se u lidí stoupá zájem, pokud se předtím silně angažuje tématem půstu, pak po této „informační tlak“ se jim stane zvědavý vyzkoušet.Myslím, že v tom je nejdůležitější rozdíl mezi postem v Česku a v Rusku, v propagaci a reklamě.

Půst v Česku

Česko je označováno za nejvěrnější evropský národ. Zhruba 40% Čechů je katolíků, 4,5% protestantů, 3% Čechů jsou pravoslavní věřící, 40% jsou ateisté²⁰⁾. V Česku se slaví Velikonoce podle katolického kalendáře. Pravoslaví je v České republice zastoupena pravoslavnou církví v českých zemích . V České republice je rozdělena na dvě diecéze - pražskou diecézi a Olomoucko-brněnskou diecézi. Arcibiskupem pražské diecéze Michal Dundar a arcibiskupem Olomoucko-brněnské diecéze je Simeon. Dvěma nejvýznamnějšími pravoslavnými chrámy v České republice jsou katedrála sv. Cyrila a Metoděje v pražském chrámu sv. Gorazda v Olomouci. Na rozdíl od Ruska je v Česku činnost a propaganda církevních aktivit zcela odlišná. V Česku církev prakticky nezasahuje do státního systému a nepropaguje příspěvek prostřednictvím médií. Na rozdíl od Ruska v Česku je dodržování půstu závislé na víře člověka a je jedno, v jaké zemi přesně není, protože to vůbec není důležité. Pro každého je to velmi individuální, je otázkou, nakolik jste věřící, pokud jste opravdu věřící.
Stejné je to i s menu. Čím více víry má člověk, tím více se vzdává, a tím více se čistí duše. Pro některé ortodoxní věřící však půst nedává smysl a nedodržuje ho.
Vzhledem k tomu, že v České republice není v médiích propagován Křesťanský post, křesťané, a tedy i ortodoxní, nemají na dodržování půstu žádný tlak. Jeho dodržování zůstává skutečně otázkou jejich víry a osobního rozhodnutí a nemá žádný vliv ze strany médií.
Začátek půstu v Česku začíná ve středu, kterému se říká Popeleční. Kněz posvěceným popelem nanáší na čelo farníka znamení kříže. Popel je připomínkou, že člověk je prach a v prachu a obrátí se. Tato slova pronese kněz, který pronese znamení.
Poslední den půstu je Bílá sobota. Ještě před 100 lety se v Českých vesnicích od rána před kostelem zapalovaly ohně. Hospodyně rozebíraly uhlí a popel: uhlí muselo dům uchránit před požárem a popelem posypané pole, aby bylo zajištěno dobré sklizně. Večer ve všech chrámech začaly bohoslužby-lidé slavili vzkříšení Ježíše Krista. V české jazykové kultuře však neexistuje nic jako ruský «Kristus vstal z mrtvých», «skutečně vstal z mrtvých». Ani název sedmého dne týdne nemá v Češtině nic společného s «nedělí».

Abych to shrnul, mohu říci, že jsem odpovědla na hlavní otázku : “ Jak probíhá Velký půst v pravoslaví?„. A také jaké jsou rozdíly mezi postem v Rusku a v Česku. Původně jsem si myslela, že budou nějaké globální rozdíly, ale ne, není to tak. Pravoslavná církev se svými tradicemi a pravidly je široce rozšířena po celém světě. Co se týče pravidel pro dodržování půstu, mezi Ruskem a Českem nejsou žádné zásadní rozdíly, naopak mnoho bodů je velmi podobných. Myslím, že v Rusku je přece jen půst větší než v Česku. Jediný rozdíl se pak nalézá ve volbě samotného věřícího. Pokud je věřící ortodoxní a pohybuje se v ortodoxní společnosti pravoslavných křesťanů, přičemž nezáleží, je-li v Moskvě nebo v Praze, bude dodržovat striktnější podmínky půstu. Pokud je věřící liberálněji smýšlející, jeho půst bude spočívat například jen ve vynechání masa a střídmějších volbám v rozmanitých oblastech života. Ještě rozdíl, kterého jsem si všimla, je to, že v Rusku před začátkem půstu je vždy osvětlují v médiích, ale spíše to, že vyrábějí hračky, kalendáře, samolepky na vejce a tak dále, a v Česku to můžete vidět v každém obchodě. A co se týče mediálního pokrytí v Česku, tady se to neděje. Také při průzkumu mezi velkým počtem lidí, zcela z různých věkových kategorií, lze podle statistik v grafech vidět, jak velký post patří a zda o něm vědí. Důležitou součástí každého příspěvku je zpověď. Všichni křesťané se každý pátek postí, když nejí maso, ortodoxní ani nejí ryby, což je považováno za chudé jídlo. Přísný půst je třeba dodržovat na Velký pátek, kdy někteří věřící jedí odpoledne jen kůrky chleba a pijí jen vodu.Velký půst, nejdéle trvající a nejtvrdší v křesťanství, předchází hlavnímu svátku křesťanů-světlým Kristovým Velikonocům (světlému Kristu vzkříšení). Očištění půstu, aby bylo hodno radosti z příchodu Velikonoc, je hlavním smyslem omezení, která vědomě a dobrovolně ukládají věřící. Tato práce mi dala spoustu nových poznatků a byla jsem velmi zvědavá na psaní na toto téma. Bylo zajímavé zjistit, kde vznikl, jak probíhá v různých zemích a jak se k němu lidé chovají.

Tištěné zdroje

1. MUDROV, Sergej Alexandrovič. Pravoslavije v Evrope - svidětělstva našich dněj. Bratstvo v česť svjatogo Archistratiga Michaila, 2013, s. 154. ISBN: 978-985-6978-54-1
2. ZITON, STEPHEN. Fasting in Orthodox Christian Church. Idaho State Journal. 27.02.2010, s. A.9.

Webové stránky

1. Pravoslaví [online] Wikipedie, 30.04.2020. [cit. 05.05.2020]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pravoslav%C3%AD
2. Pravoslavný půst [online] Rozhlas, 07.03.2015. [cit. 23.04.2020]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/mezinebem/_zprava/pravoslavny-pust--1464195
3. Velký půst [online] Media Elitsy, 06.03.2019. [cit. 24.04.2020]. Dostupné z: https://media.elitsy.ru/otvety/velikij-post-vse-chto-dolzhny-znat-pravoslavnye
4. Motlidba Efremu Sirina [online] Azbuka, 30.05.2014. [cit. 10.05.2020]. Dostupné z: https://azbyka.ru/molitva-efrema-sirina
5. Historie Velkého půstu [online] Foma, 04.03.2019. [cit. 25.08.2020]. Dostupné z: https://foma.ru/istoriya-velikogo-posta-2
6. Velikij post i obshhestvo potrebleniya [online] Azbuka, 01.02.2001. [cit. 04.05.2020]. Dostupné z: https://azbyka.ru/m-velikij-post-i-obshhestvo-potrebleniya
7. Tradiční postní pokrmy [online] Budejovice rozhlas, 05.08.2007. [cit. 10.07.2020]. Dostupné z: https://budejovice.rozhlas.cz/tradicni-postni-pokrmy-7059184
8. Smysl velikogo posta [online] Happy School, 20.02.2018. [cit. 10.06.2020]. Dostupné z: https://happy-school.ru/publ/v_chem_smysl_velikogo_posta_otvety_svjawennikov
9. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu [online] Český statistický úřad, 27.02.2014. [cit. 04.08.2020]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/nabozenska-vira-obyvatel-podle-vysledku-scitani-lidu-2011-61wegp46fl
10. KULAKOV, Vladimir. Postní období. Hlas Pravoslaví [online]. Březen 2005. [cit. 15.05.2020]. Dostupné z: http://www.hlas.pravoslavi.cz/pdf/2005/hp-03-2005.pdf
11. Fasting [online] OrthodoxWiki, 29. 4. 2014. [cit. 25. 8. 2020]. Dostupné z: https://orthodoxwiki.org/Fasting
12. Pravoslaví [online] Irkipedia, 27.03.2015. [cit. 03.06.2020]. Dostupné z: http://irkipedia.ru/node/5609/talk
13. Postimsja po-zamorsky [online] Pravda, 16.04.2019 [cit. 30.08.2020]. Dostupné z: https://www.pravda.ru/faith/1073248-greatlent/]



Počet shlédnutí: 53