Karolína Kučerová, Radka Šimáková

Dalo by se říct, že tatarská menšina na Ukrajině má již dlouholetou tradici. Jak v současnosti, tak i v minulosti lidé migrovali za prací, za lepším životem nebo byli utlačováni a vyháněni ze „své“ země. Kvůli těmto migracím často docházelo k mísení obyvatel a vzniku národnostních menšin. Ve 13. století se Tataři podíleli na válečném tažení v čele s mongolským vůdcem Čingischánem. Kolem roku 1236 se vydali směrem k Evropě, kde začali útočit na první ruská města. Zanedlouho vznikl Mongolsko-turecký chanát, jehož západní část se nazývala Zlatá horda. Po pádu Zlaté hordy v 15. století se začaly vytvářet menší chanáty, v nichž se pak začala formovat různá tatarská subetnika. Ve 20. století bylo mnoho Tatarů násilně přesídleno do Střední Asie. Tataři byli nuceni žít daleko od svého domova, a to až do rozpadu Sovětského svazu.

Tato práce se zaměřuje na tatarskou menšinu žijící na Ukrajině, především ve východní části země (nejvíce v Doněcké oblasti). V práci je stručně popsána historie a statistika výskytu Tatarů na Ukrajině. Dále se práce zaměřuje na různé prvky tatarské kultury, jako je jazyk, náboženství či stravování nebo popisuje, jak se Tataři přizpůsobili ukrajinským zvykům, či zda se cítí diskriminováni.

Cílem této práce je rozšířit obzory čtenářům, kteří se chtějí dozvědět více o tatarské menšině na Ukrajině. Hlavním cílem práce je podat ucelený obraz dané minority, a to odpovědí na výzkumné otázky.

Výzkumné otázky

1. Jakým způsobem se Tataři žijící na Ukrajině snaží udržet svoji kulturu?
2. Jak na Tatary žijící na Ukrajině nahlížejí Ukrajinci?
3. Jaké zvyky a tradice dodržují Tataři na Ukrajině?

Podotázky

• Jaké jsou životní podmínky Tatarů na Ukrajině?
• Jaké jsou vztahy mezi Tatary a Ukrajinci? Cítí se Tataři diskriminování? Mají podporu od státu?
• Mají Tataři své zvyky a tradice, které dodržují (svátky, stravování)? Je pro ně těžké přizpůsobit se ukrajinské kultuře?
• Jak je to s tatarským vzděláním? Nachází se na Ukrajině tatarské školy?
• Jaké mají Tataři náboženské vyznání?
• Jakým jazykem Tataři na Ukrajině mluví? Učí se tatarštinu doma či ve škole?

Etnickou identitou a tím, jak Tataři vidí sami sebe, se zabývá článek Samara Tatars: features of ethnic identification and interethnic interaction practices in a multinational metropolis (Samarští Tataři: Vlastnosti etnické identifikace a interetnických interakčních praktik v mnohonárodní metropoli). V něm autoři zkoumali rysy spojené s vytvářením a uchováním etnokulturní identity Tatarů žijících v ruském městě Samara. Studie se zaměřuje na kulturní charakteristiky jako je například jazyk, materiální kultura a náboženské tradice. Bylo zjištěno, že původ a národnost rodičů a předků tvoří základ etnické identifikace zkoumané skupiny. Významnou roli ve formování etnické identity hraje také tatarský jazyk a působení příbuzenských skupin, jenž napomáhají k dodržování tradic v oblastech jako je stravování, náboženství a oslav.¹⁾

Tématem nahlížení Ukrajinců na etnické menšiny na Ukrajině, mezi něž patří i Tataři, se zabývá článek Ethnic Conflict and Minority Refugee Flight from Post-Soviet Ukraine (Etnický konflikt a útěk menšinových uprchlíků z Post - sovětské Ukrajiny), 1991-2001, od Jeffreyho Burdse. Ten se zaměřuje na první dekádu působení samostatného státu Ukrajina a zpochybňuje pohled některých expertů, kteří viděli Post - sovětský přechod jako úspěch v rámci udržení přátelských vztahů mezi jednotlivými menšinami a majoritou. Autor na základě svědeckých výpovědí a demografických dat tvrdí, že zde docházelo k vážnému a rozšířenému obtěžování náboženských a etnických menšin. K takovémuto chování přispěla i hospodářská krize, z níž někteří obyvatelé Ukrajiny vinili právě členy minoritních skupin. Diskriminace tak přiměla stovky tisíc příslušníků menšin hledat útočiště v jiných zemích. ²⁾

Jedním z prvků, kterým si Tataři snaží udržet svoji kulturu, je vzdělání. Tímto tématem se zabývali autoři Chumarova, L.G.,Vinnikova, M.N., Fakhrutdinova, A.V., Yudintseva, A.F. v článku Theological and educational ideas of the Tatar enlightener Kayum Nasyri (Teologické a vzdělávací myšlenky osvícence Tatarů Kayuma Nasariho), kteří zkoumali vliv teologických a vzdělávacích myšlenek osvícence Tatarů Kayum Nasyri. V článku je tedy analyzována podstata tohoto velkého tatarského osvícence, u něhož autoři studovali podmínky období, ve kterém žil a pracoval. Kayum Nasyri pracoval s mnoha popisy vzdělávacích cílů, úkolů a principů, o kterých si myslel, že by měli učitelé uplatňovat v procesu vzdělávání a výchovy tatarských lidí. Jeho vzdělávacím cílem bylo vychovat gramotnou osobu, která bude milovat svou zemi a respektovat ostatní národy. Jedním z principů, které prosazoval bylo, že by učitelé i rodiče měli respektovat individialitu mladého člověka a brát v potaz jeho zájmy, pocity a silné i slabé stránky. Podle Kayuma Nasyriho ovlivňuje myšlení a pohled na svět člověka hlavně prostředí, ve kterém vyrůstá. Pokud je sociální a společenský život kolem dítěte zdravý a v pořádku, může se dítě učit dobrým morálním hodnotám. Jednou z nejdůležitějších kvalit učitelů a rodičů by měla být laskavost a trpělivost. Také se zcela vymezoval vůči fyzickým trestům. Dále autoři zkoumali význam teologických a vzdělávacích myšlenek vůči změnám vzdělávacího systému tatarských lidí od poloviny 19. století do začátku 20. století, kdy je tato doba považována za období slávy tatarského filosofického myšlení. V polovině 19. století, kdy vzdělávacímu procesu Tatarů dominovaly náboženské ideje, vztyčil Kayum Nasyri nové vzdělávací pricipy a cíle, které jsou považovány za moderní. Díky jeho myšlenkám začala éra kritiky v sociálním myšlení a vznikly nové přístupy ke vzdělávání. ³⁾

K získání potřebných dat k napsání této práce byly použity metody kvalitativního výzkumu. Kvalitativní metody oproti metodám kvantitativním zkoumají danou problematiku více do hloubky a nevyužívají ke sběru dat statistické metody a techniky. Základními metodami kvalitativního výzkumu je sběr dokumentů, dotazování a pozorování.

Jednou z metod, která byla v práci použita, je metoda kvalitativního výzkumu. Jedná se o metodu polostrukturovaného či polostandardizovaného rozhovoru. Tento rozhovor je z části řízeným rozhovorem s předem připravenými otázkami, který ovšem může být rozšířen o libovolné doplňující otázky. Díky této metodě se můžeme snadno dostat do hloubky zkoumaného tématu. Nicméně i tato metoda může mít nevýhody, jako je například časová náročnost či nepravdivost odpovědí respondenta. Pro tento typ rozhovoru jsme se rozhodly hledat potencionální respondenty přes sociální sítě, konkrétně přes Facebook.

Další metodou, která byla v práci použita je metoda kvantitativního výzkumu. Jedná se o dotazník, který je časově nenáročný a může zahrnout velký počet respondentů. Ovšem jeho nevýhodou je, že zkoumá danou problematiku pouze okrajově. Vzhledem ke geografické vzdálenosti mezi námi a našimi respondenty, jsme se rozhodly zvolit metodu dotazníku, ke které využijeme sociální sítě a dotazník jim tak pošleme. Tento postup nám přijde výhodný hlavně z hlediska respondenta, jelikož může z pohodlí svého domova zodpovědět za pár minut všechny, pro nás potřebné, informace. Dále jsme se rozhodly, že se obrátíme na Ukrajince (žijící na Ukrajině) a zeptáme se jich, jak oni nahlížejí na Tatary, kteří žijí na Ukrajině. K získání tohoto pohledu byla použita metoda dotazníku. Díky této metodě jsme mohly získat přehled o tom, jaké všeobecné povědomí mají Ukrajinci o Tatarech žijících na Ukrajině. Respondentů jsme se dotazovaly například na to, jestli znají nějakého Tatara či jak moc si myslí, že mohou být ovlivněni ukrajinskou kulturou apod.

Představení respondentů

Naším prvním respondentem, který nám poskytl informace o Tatarech žijících na Ukrajině, je 33letý Rustem Enverov. Rustem promoval na Lvovské obchodní a hospodářské univerzitě z oboru Mezinárodní ekonomické vztahy. Třetinu roku tráví na pevninské Ukrajině, jelikož práce v jeho specializaci není stálá, a tak spíše pracuje na „volné noze.“

Naše další respondentka si přeje zůstat v anonymitě, a proto ji budeme v naší práci označovat jako Respondentka 2. Jedná se o 30letou Tatarku, která v současné době žije v Praze. Vystudovala zde Českou zemědělskou univerzitu. Bakalářský titul má z oboru Hospodářská a kulturní studia a magisterský titul z anglického oboru Economics and Management.

Naší poslední respondentkou je 32letá Abljalimova Elmaz Emiralievna. Vystudovala Tavridskou národní univerzitu V.I. Vernadského. V současné době žije v Kyjevě a je na mateřské dovolené.

Respondentka, díky které jsme získaly pohled Ukrajinců na Tatary, je 32letá Kristýna, která v současné době žije v České republice a je také na mateřské dovolené.

Tataři jsou východoevropský národ, který se ve středověku rozšířil do různých částí světa. Z Povolží na Krym, do Polska, Litvy a podobně. Je dobré podotknout, že v minulosti se začala formovat různá tatarská subetnika, na které se tatarský národ dělí dodnes. Nejznámější z nich jsou Kazaňští, Sibiřští, Krymští a Polští Tataři. ⁴⁾

Historie

Pro lepší pochopení, z jakého důvodu se na dnešním území Ukrajiny vyskytují Tataři, je potřeba čtenáře seznámit se stručným historickým kontextem.

O Tatarech se často mluví v souvislosti s Mongoly a Turky. Je tomu tak proto, že většina Tatarů jsou potomky turkických Bulharů a etnonymum Tatar je odvozeno od mongolského kmene Tata. Ve 13. století se Tataři podíleli na válečném tažení v čele s mongolským vůdcem Čingischánem, jehož říše byla veliká přibližně jako bývalý Sovětský svaz. Kolem roku 1236 se vydali směrem k Evropě, kde začali útočit na první ruská města. Zanedlouho Mongolové dobyli Rusko a vznikl zde Mongolsko-turecký chanát, jehož západní část se označovala Zlatá horda. Do tohoto území spadala část Sibiře s Uralem a dále také Karpaty a pohoří Kavkaz na Ukrajině a v Gruzii. Po pádu Zlaté hordy v 15. století, se začaly vytvářet menší chanáty, v nichž se pak začala, za odlišných kulturních, politických a hospodářských podmínek, formovat různá tatarská subetnika, o kterých jsme se již zmiňovaly. Tyto nově vzniklé státy byly trnem v oku ruským carům, neboť nejenže ohrožovaly týl Moskevského knížectví, ale především bez jejich pacifikace nemohli pomýšlet na expanzi západním směrem (do Evropy). ⁵⁾

Během 16. a 18. století vedlo postupné rozšiřování Ruska k pohlcování tatarských chanátů na ruském území. Docházelo také k řadě válek, například k Rusko-krymským válkám nebo k Rusko-kazaňským válkám. Ve 20. století bylo mnoho Tatarů násilně přesídleno do Střední Asie, stejně jako mnoho jiných národů. Tataři tak museli žít daleko od svého domova do doby, než se Sovětský svaz rozpadl. K rozpadu dochází v roce 1991 a až tehdy byla Tatarům dána příležitost k návratu. Jednalo se o masivní návrat do jejich historické vlasti (někteří se ovšem nevrátili a obývají části Střední Asie dodnes). ⁶⁾ A jak podotýká náš respondent Rustem, od této doby začíná společná historie Tatarů se současnou Ukrajinou.

Statistika

Podle sčítání lidu, které proběhlo v roce 2001, žilo na Ukrajině k tomuto datu celkově 321 500 Tatarů, kteří tvořili 0,7 % obyvatelstva, což z nich po Rusech dělá druhou nejpočetnější etnickou menšinu. Z tohoto počtu pak 248 200 náleží ke Krymským Tatarům. Ti obývají hlavně Autonomní republiku Krym, kde jich žije 243 400 (tedy 98 % ze všech Krymských Tatarů). Spolu s nimi se zde vyskytují i Tataři v počtu 11 000 obyvatel.

Většina Tatarů se nachází na východě země. Nejvíce jich je v Doněcké oblasti - 11 000, následuje Luhanská oblast s 8 500 Tatary. Dále pak Chersonská oblast a Záporožská oblast, v nichž v obou žije přes 5 000 Tatarů. Ve městě Sevastopol k nim pak náleží kolem 2 500 obyvatel. (Jde o oblasti, v nichž podíl na skutečné populaci nebyl menší než 0,2 %) ⁷⁾

Oficiálním jazykem na Ukrajině je ukrajinština, která se řadí mezi východoslovanské jazyky v rámci indoevropské jazykové skupiny. Tatarština, kterou hovoří Tataři, patří do skupiny turkických jazyků, kam patří například také turečtina či kazaština. Tatarsky hovoří přibližně 6, 5 milionu Tatarů, většina z nich žije v Tatarstánu nebo v jiných republikách a oblastech Ruské federace. Základními dialekty tatarštiny jsou takzvaný střední dialekt kazaňských Tatarů, západní dialekt mišarských Tatarů a východní dialekt sibiřských Tatarů. Spisovná tatarština se zformovala během 19. století na základě středního dialektu. Tatarština přejímala terminologii z arabštiny a perštiny a během 20. století také z ruštiny. Mezi specifika tatarštiny patří, že přízvuk je vždy na poslední slabice slova, zatímco v češtině vždy na první, nebo také, že nezná rody a sloveso stojí vždy na konci věty. Nejstarší písemné tatarské památky byly psány arabským písmem. Poté byla používána upravená latinka, ovšem ta dlouho nevydržela, jelikož v roce 1939 Stalin nařídil, aby všechny turkické jazyky Sovětského svazu psaly cyrilicí. Po rozpadu SSSR byla snaha zavést zpátky latinku, nicméně tento pokus se nevydařil, a tak tatarština dnes stále používá upravenou cyrilici. ⁸⁾

Jak nám prozradil náš respondent Rustem, tatarština je pro Tatary velice důležitou součástí jejich kultury. Ovšem současná situace s tatarským jazykem je velmi špatná, jelikož se jazyk na školách téměř nevyučuje, a tak jsou Tataři nuceni používat jazyk pouze v domácnosti. Dalším problémem je, jak také vyplývá ze statistiky, že Rusové tvoří nejpočetnější etnickou menšinu na Ukrajině a kvůli tomu dochází k asimilaci s rusky mluvící většinou. To znamená, že se menšina (Tataři) přizpůsobuje okolní většinové společnosti a jazyku hrozí vymizení. Rustem také podotkl, že v této „otázce“ existuje veřejná solidarita, která dodává optimismu. Nicméně také dodal, že státní podpora jazyka je jen formalita a ve skutečnosti se jí nevěnuje dostatečná pozornost.

Jazyk patří mezi jedny z nejdůležitějších prvků každé kultury a na jeho základě můžeme rozlišovat různé národnosti. Dalo by se říct, že každý národ je na něj svým způsobem hrdý. Je tedy určitě dobře, že na Ukrajině existuje veřejná solidarita vůči tatarskému jazyku. Nicméně by bylo zapotřebí, aby i stát začal věnovat tatarskému jazyku určitou pozornost a pomohl tak zabránit vymizení tohoto jazyka.

Hlavním náboženstvím na Ukrajině je náboženství pravoslavné, ke kterému se hlásí 67 % obyvatel. Dříve se část pravoslavných hlásila k Ukrajinské pravoslavné církvi Kyjevského patriarchátu, další část pak k Moskevskému patriarchátu a podstatně menší část patřila k nacionalistické Ukrajinské samosprávné církvi. V roce 2019 sice došlo k sjednocení všech tří církví, avšak některé proruské farnosti nesouhlasily a nadále se považují za podřízené Moskvě. Další náboženskou skupinu tvoří obyvatelé s řeckokatolickým vyznáním (Ukrajinská řeckokatolická církev). Lidé vyznávající toto náboženství se nejčastěji vyskytují v Haliči, což je území, které bylo kdysi ovládané Polskem. K tomuto vyznání se přihlásilo 9 % populace. Dále se zde vyskytují také protestantská náboženství, která mají kolem 2 % příznivců. ⁹⁾

Tataři se ve svém vyznání liší od Ukrajinců, jelikož většina Tatarů jsou sunnitští muslimové. Islám hrál důležitou roli při posilování tatarské kultury, protože ruská císařská vláda se opakovaně snažila omezit šíření islámu z Tatarů na jiné národy. Ovšem tento přístup spíše spojoval tatarské muslimy blíže k sobě a jejich víře. Kvůli tomu také můžeme pozorovat, že mezi muslimskými Tatary obvykle existuje oddané dodržování rituálů a ceremonií. ¹⁰⁾

Náš respondent Rustem nám potvrdil, že většina Tatarů jsou muslimové, a proto jsou tradice v souladu s duchem a pravidly islámu. Také nám řekl, že během sovětské politiky, která byla zaměřená na potlačování tohoto náboženství, bylo zničeno mnoho chrámů, omezena práva náboženských společenství a byla spálena literatura. V současné době se Tataři postupně učí více o své víře a tradicích, a také obnovují chrámy, buď svépomocí nebo prostřednictvím sponzorství.

Naše respondentka 2 nám také potvrdila, že většina Tatarů jsou muslimové, a to zejména sunnitští muslimové. Dále podotkla, že je to velice individuální, pro někoho je náboženství důležité více a pro někoho méně. Prý hodně záleží, v jaké rodině se člověk narodí a v jakém prostředí vyrůstá, ostatně jako u jiných národů.

I když na Ukrajině převládá pravoslavné náboženství, většina Tatarů vyznává islám a jsou tedy muslimové. Jejich víra je v průběhu let semkla pevněji k sobě a dodala jim naději. V současné době se Tataři učí více o své víře, avšak tento jev nemusíme pozorovat u všech tatarských rodin, jekoliž záleží k jaké víře a jakým způsobem rodiče vedou svoje děti.

Podle dotazovaných respondentů Tataři rádi připravují jak tatarská, tak i ukrajinská jídla. Respondentka 2 nám řekla, že většina tatarských jídel se skládá z masa, brambor a těstovin. Mezi nejpopulárnější jídla patří zejména Tokmač, což je nudlová polévka, na kterou se používá vývar ze slepice či z hovězího. Dalším jídlem je Zur bäleš – koláč plněný masem. Dále öčpočmak, což je masový piroh, který je tvořen kynutým těstem, do kterého se poté přidá směs hovězího, kachního, husího nebo jehněčího masa. Mezi oblíbená sladká jídla patří kystybyj. Toto jídlo je podobné palačinkám, jen s tím rozdílem, že se placky plní namísto marmelády bramborovou kaší. Dále pak čäk – čäk, což jsou osmažené kousky polité sirupem z medu a cukru. Respondentka 2 dále prozradila, že se pije také hodně černého čaje s mlékem.

Důležité je podotknout, že ve většině domácností si Tataři potrpí na výrobu domácích nudlí.

Tatarská kuchyně je hodně ovlivněná středoasijskou a ruskou kuchyní a kombinuje především maso, těstoviny a zeleninu. Tataři z masa nejvíce používají hovězí a skopové maso, v minulosti dokonce používali i koninu. Vepřové maso v tatarské kuchyni chybí. Tato skutečnost je dána především náboženským vyznáním. Slepičí a kuřecí maso se používá především na vývar. Tatarskou specialitou je sušené husí a kachní maso. ¹¹⁾

Tatarský jazyk je jedním z hlavních prvků tatarské kultury. Jedním z nejdůležitějších aspektů tatarského etnického oživení bylo kromě rozšíření oficiálních funkcí tatarského jazyka, také rozšíření tatarského jazykového vzdělání. Toto rozšiřování zahrnovalo, jak zvýšení tatarského jazykového vzdělání pro tatarské děti, tak i zavedení předmětů, které se týkají tatarského jazyka a historie i pro žáky jiného než tatarského původu. V roce 1991 bylo Ministerstvem školství schváleno tatarské vzdělání. Jeho základní principy uváděly, že vzdělávací proces musí vycházet z myšlenky tatarského národního znovuzrození, že vzdělání by mělo být poskytováno v rodném jazyce dítěte, a že tatarské prostředí je třeba podporovat ve všech tatarských školách. ¹²⁾

Jak nám sdělil náš respondent Rustem, vzdělání má pro Tatary velký význam a Tataři ho berou jako součást své kultury. Každá rodina se snaží dát svým dětem dobré univerzitní vzdělání. Současná situace se školami je však poměrně komplikovaná, jelikož je malý počet škol, které vyučují v jazyce Tatarů, tedy v tatarštině. V některých školách se tatarština vyučuje pouze volitelně anebo v mnohem menší míře než ruský či dokonce cizí jazyk (například angličtina). V 90. letech byla založena univerzita, která se lidově nazývala „tatarská“, protože hodně učitelů bylo tatarského původu a vyučovalo se zde mnoho předmětů věnovaných tatarskému jazyku, kultuře a tradicím.

Respondentka 2 i respondentka Elmaz potvrdily, že vzdělání je pro Tatary důležité, a to zvláště v dnešní době, kdy mladí lidé vyhledávají vysokoškolské vzdělání. Respondentka 2 dále doplnila, že také existují určité vesnice, kde lidé žijí odjakživa „farmářským“ způsobem života a vzdělání pro ně není až tak důležité. Je to možná dané i tím, že na vesnicích se mluví tatarsky, a i výuka na školách je celá v tatarštině, a proto lidé nemají pocit, že tatarština mizí. Dále zopakovala, že se bohužel čím dál tím méně učí děti tatarštinu ve školách (ve městech). V některých školách byla tatarština dokonce zrušena úplně a někde zůstala povinná jen pro děti z rodin, kde jsou oba rodiče Tataři. Před pár lety byla tatarština na školách povinná pro všechny, akorát se dělila na dvě skupiny, pro Tatary a pro Rusy. Ruská skupiny měla jednodušší program a děti ze smíšených rodin chodily do skupiny společně s dětmi z čistě ruských rodin, protože to pro ně bylo jednodušší.

Jelikož je vzdělání v dnešní době důležité a představuje celkem vysokou roli pro budoucí zaměstnání, je určitě dobře, že se stát snažil o podporu tatarského vzdělání. Nicméně snaha ze strany státu moc dlouho nevydržela a v současné době tatarské děti nemají moc šancí vzdělávat se ve svém rodném jazyce. Každopádně, když to jednou bylo možné, určitě se to podaří i po druhé a tatarské děti či mládež tuto šanci mít znovu budou.

V roce 2015 proběhl výzkum, při kterém byli Ukrajinci dotazovaní na své mínění ohledně diskriminace na Ukrajině. Na 18 % dotazovaných uvedlo, že zde dochází k diskriminaci na základě etnického původu. Necelé tři čtvrtiny přiznalo, že by měli nepříjemné pocity, pokud by jejich přímý nadřízený byl členem minoritní skupiny. Při výzkumu došlo k určitým rozporům ve výpovědích respondentů. Někteří z nich na jedné straně vypověděli, že na Ukrajině nedochází k diskriminaci, ale zároveň prokázali určitou míru odmítnutí některých skupin. Při otázce, zda by se cítili nepříjemně, pokud by byl jejich učitel osobou jiného etnického původu, odpověděla skoro polovina ano. To i přesto, že dříve uvedli, že se zde diskriminace, na základě etnického původu, nevyskytuje.¹³⁾

Podle všech našich respondentů jsou však vztahy mezi Tatary a Ukrajinci dobré. Ani jeden z nich se nesetkal během doby, kterou strávili na Ukrajině s diskriminací nebo špatným zacházením ze strany Ukrajinců. Rustem vypověděl, že jsou k němu, jako k Tatarovi, naopak lidé vždy velmi vstřícní a přátelští. Podle Elmaz se k sobě navzájem chovají s úctou a respektem.

Pohled na to, jak na tatarskou menšinu nahlíží Ukrajinci, jsme získaly díky dotazníku, jenž jsme s pomocí naší respondentky Kristýny rozeslaly jejím přátelům žijícím na Ukrajině. Na otázku, zda se dotazovaní znají osobně s nějakým Tatarem, odpověděli všichni, kromě jednoho, záporně. Jedna z respondentek uvedla, že se zná s Tatarem z vysoké školy, kterou navštěvovala. Také odpověděla, že se nedá udělat názor na celou menšinu pouze dle jednoho člověka, ale pokud by měla popsat svého tatarského spolužáka, popsala by ho jako chytrého, hodného a skromného. Pět z oslovených uvedlo, že nejenže neznají žádného Tatara osobně ale také, že o tatarské menšině a kultuře nic nevědí. Myslí si však, že nejspíše dodržují vlastní tradice a někteří z nich i ty ukrajinské. Co se týče diskriminace, čtyři odpověděli, že si nemyslí, že by k ní ze strany Ukrajinců docházelo. Zbylí podotkli, že je zde možnost, že se někteří Tataři jako příslušníci etnické menšiny setkali během svého života s nějakou formou utlačování. Všichni dotazovaní žijí v západní části Ukrajiny, a to může být důvodem, proč většina z nich o Tatarské minoritě a kultuře neví. Největší počet Tatarů se totiž vyskytuje na východě země.

Z průzkumu z roku 2015 sice vyplývá, že se na Ukrajině vyskytuje diskriminace na základě etnického původu, nicméně většina našich respondentů vypověděla, že se s diskriminací nesetkala anebo ani žádného Tatara neznají. Je to možná dáno tím, že naši respondenti nežijí na východě země, kde se Tataři vyskytují nejvíce. Každopádně věříme, že i na východní straně země se Tataři s diskriminací nesetkávají a Ukrajinci se k nim chovají s respektem.

Naši respondenti vypověděli, že tradic mají Tataři hodně a ani oni sami je neznají všechny. Tradice, která se týká sňatku a podle respondentky 2 se dodržuje u všech, je obřad nikkah. Ten se provádí i v případě, že je jeden z partnerů Ukrajinec a probíhá před oficiální registrací sňatku na úřadě. V islámském právu se jedná o akt, při kterém nevěsta a ženich souhlasí s tím, že se stanou manželi a převezmou na sebe s tím související práva a povinnosti. Při uzavření manželské smlouvy je vyžadována přítomnost dvou svědků - buď dvou mužů anebo dvou žen a jednoho muže.¹⁴⁾ Tradičně se obřad provádí u nevěsty doma nebo v mešitě, dnes se však můžeme setkat i s tím, že probíhá v restauraci. Mnozí spojují nikkah s oficiálním obřadem na úřadě a slaví tak v jeden den, jiní pořádají svatbu pár dní či měsíců po nikkahu. Při obřadu se jí tradiční pokrmy, čtou se modlitby, jež se týkají sňatku, a pije se čaj. Novomanželům se blahopřeje a dávají se jim dárky (většinou peníze). Dále se rozdává tzv. Haer, což jsou, podle respondentky 2, symbolické dary, které se darují všem hostům a příbuzným, jež dorazili. Může se jednat např. o ručníky, šátky, balení čaje, mýdlo nebo peníze. Mezi hlavní hosty patří nejstarší příbuzní obou rodin. Co se týče oděvu, nevěsta musí mít zahalenou hlavu a dlouhé šaty, na jejich barvě ale nezáleží. Ženich je oblečen do tradičního oděvu a na hlavě má tubetejku – tradiční tatarskou čepici. Hosté musí mít také zakrytou hlavu – ženy také šátky a muži tubetejkou.

Další z tradic, kterou respondentka 2 zmínila, je Aš (tatarsky). Jedná se o podobné shromáždění starších členů rodiny a ostatních příbuzných a stolování je podobné jako při nikkahu. Aš se provádí, pokud se do rodiny narodí dítě a dává se mu jméno nebo pokud někdo zemře. V souvislosti s úmrtím může probíhat i 40 dní od úmrtí nebo třeba 10 let od úmrtí, jako uctění památky zemřelé osoby. Při těchto příležitostech se také rozdává Haer.

Jako další zvyk uvedla respondentka 2 oslavu Sabantuy, která probíhá v některých městech od konce května do konce června a má oslavovat konec letní výsadby a zemědělských prací. Původně regionální slavnost se v 19. století proměnila v oslavu, jež se stala oblíbená pro všechny Tatary.¹⁵⁾ Při této příležitosti se pořádají tradiční hry a soutěže jako například rozbíjení hrnců se zavřenýma očima pomocí dlouhé dřevěné tyče, skákání v pytlích a běh se lžící v puse, na které je položené vejce, které nesmí spadnout. Hlavní soutěží je boj mužů a chlapců, kteří by měli jako cenu dostat živého berana. Také jsou v rámci oslavy pořádány koncerty a můžeme tam najít i další atrakce, které jsou ovšem za poplatek a prodávají se zde tradiční i netradiční pokrmy.

Všichni respondenti se shodli na tom, že Tataři na Ukrajině dodržují své zvyklosti a tradice, a to hlavně ty, které se týkají zásnub, sňatků, pohřbů a narození dětí. Elmaz dodala, že Tataři respektují ukrajinské národní tradice, ale sami se jich zřídka zúčastní, naopak se setkala s tím, že se někteří Ukrajinci zajímali o zvyklosti Tatarů.

Většina Tatarů žijících na Ukrajině dodržuje tatarské tradice a zvyky. Nicméně nedodržují všechny, jelikož jich mají tolik, že ani oni sami všechny neznají. Ukrajinské tradice a zvyky znají a respektují je, ovšem sami se jich moc neúčastní. V dnešní, trochu uspěchané, době se od tradic a zvyků upouští, a to nejen na Ukrajině nebo u Tatarů, ale i v jiných zemích a u jiných národů. Myslíme si, že je to škoda a měli bychom se více o tyto věci zajímat a snažit se je dodržovat.

Naše práce se zabývá životem tatarské menšiny na Ukrajině. Pomocí výzkumných otázek jsme chtěly zjistit, jaké panují vztahy mezi Tatary a Ukrajinci a jaký vliv má žití coby minoritní skupiny obyvatel na tatarskou kulturu a tradice.

Důležitou roli v tatarské kultuře hraje jazyk – tatarština. Ta patří do skupiny indoevropských jazyků a na světě jí hovoří přibližně 6,5 milionů Tatarů. V rámci Ukrajiny je však situace s tatarštinou špatná a hrozí jí zde vymizení. Důvodem je to, že zde chybí její výuka v ukrajinských školách, a tak většina Tatarů hovoří tímto jazykem pouze v domácnosti. Dalším problémem je asimilace s rusky hovořící částí obyvatelstva, jenž tvoří na Ukrajině nejpočetnější etnickou minoritu. V některých oblastech na venkově se však doposud hovoří pouze tatarsky, a i výuka na školách probíhá v tatarštině, a proto zde nemají obyvatelé pocit, že mizí.

V souvislosti s jazykem mluvili respondenti také o vzdělání, které je podle nich pro Tatary důležité a berou ho jako součást své kultury. Zvláště v dnešní době, kdy je univerzitní vzdělání důležité, se snaží každá rodina dát svým dětem dobré vysokoškolské vzdělání. Na Ukrajině se vyskytuje pouze málo škol, které by vyučovaly v tatarském jazyce. V některých se učí volitelně nebo v mnohem menší víře než jiný cizí jazyk.

Dalším významným prvkem, který ovlivňuje tatarskou kulturu, je náboženství. Většinu Tatarů tvoří sunnitští muslimové, čímž se liší od obyvatel Ukrajiny. Tam se totiž 67 % obyvatel hlásí k pravoslavné víře. Během ruské císařské vlády zde byla snaha o omezení šíření islámu, to ovšem mělo za následek spíše spojení tatarských muslimů blíže k sobě a jejich víře. K potlačování docházelo i za sovětské nadvlády, kdy bylo zničeno mnoho chrámů a byla omezena náboženská práva. V současné době se Tatarští muslimové znovu učí více o své víře a jejich tradicích, ale samozřejmě záleží na prostředí, v jakém daný jedinec vyrůstá. Pro někoho je tak náboženství důležitější než pro někoho jiného.

Kromě islámských svátků a tradic mají Tataři mnoho svých vlastních zvyků, které dodržují. Naši respondenti se shodli na tom, že je ani oni všechny neznají. Jednou z tradic, kterou dodržují všichni Tataři bez ohledu na to, zda je jejich partner například Ukrajincem, je obřad Nikkah. Jedná se o svatební obřad, který předchází oficiální registrací sňatku na úřadě. Při něm se obvykle jí tradiční tatarské pokrmy a čtou se modlitby týkající se sňatku. Rozdává se také tzv. Haer, což jsou symbolické dary, které se věnují všem hostům, kteří dorazili. Při obřadu má na sobě ženich a hosté mužského pohlaví tradiční tatarskou čepici – tubetejku. Při narození dítěte či úmrtí blízkého, se shromáždí příbuzní rodiny a starší z rodin, podobně jako při nikkahu. Takovémuto shromáždění se říká Aš. Poslední z tradic, kterou nám jedna z našich respondentek popsala, je veřejná oslava Sabantuy. Při ní se sejdou lidé a soutěží v nejrůznějších soutěžích jako například skákání v pytlích. Za hlavní soutěž se považuje boj mezi chlapci, kteří mohou vyhrát živého berana. Zvyky, jež se týkají událostí jako je narození dítěte, svatba či úmrtí dodržují podle respondentů všichni Tataři na Ukrajině. Ukrajinskou kulturu a tradice respektují, ale málokdy se jich sami účastní.

Tatarská kuchyně je ovlivněna středoasijskou a ruskou kuchyní. Většina jídel se skládá z masa, brambor, těstovin a zeleniny. Z důvodu náboženského vyznání nepoužívají Tataři vepřové maso. Většina domácností si dělá domácí nudle, které jsou součástí populární nudlové polévky Tokmač. Mezi další tradiční jídla patří Zur bäleš (koláč plněný masem), öčpočmak (masový piroh) či kystybyj (sladká palačinka plněná bramborovou kaší). Oblíbené je také pití černého čaje s mlékem. Respondenti uvedli, že si připravují tradiční tatarská jídla, ale rádi si dají i ta ukrajinská.

Co se týče vztahů mezi Ukrajinci a Tatary, z literatury vyplývá, že etnické minoritní skupiny na Ukrajině často čelí diskriminaci a obtěžování. Přesto nám naši respondenti vypověděli, že se nikdy s podobným zacházením nesetkali, a naopak se k nim Ukrajinci chovají přátelsky.

Většina dotazovaných Ukrajinců nemá o tatarské menšině a její kultuře žádné povědomí. To však může být dáno tím, že se nejvíce Tatarů nachází na východě země a naši respondenti naopak pochází ze západu, a proto mají menší šanci se s touto menšinou setkat.

Internetové zdroje

AL-HIBRI, Azizah Y. a Hadia MUBARAK. Marriage and Divorce. Oxford Islamic Studies Online [online]. 2016 [cit. 2020-06-04]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20160326090920/http://oxfordislamicstudies.com/article/opr/t236/e0507#

BURDS, Jeffrey. Ethnic Conflict and Minority Refugee Flight from Post-Soviet Ukraine, 1991-2001. International Journal of Human Rights. 2008, 12(5), 689-723. DOI: 10.1080/13642980802396838. ISSN 1364-2987.[cit. 2020-03-03] Dostupné z: https://1url.cz/lzRHR

FALLER, Helen M. Nation, Language, Islam: Tatarstan's Sovereignty Movement. Central European University Press, 2011, s. 300. ISBN 963977684X. [cit. 2020-06-05]. ISBN 963977684X. Dostupné z: https://1url.cz/xzV22

GORENBURG, Dmitry P. Minority Ethnic Mobilization in the Russian Federation. Cambridge University Press, 2006, s. 223-225. ISBN 9780521032391.[cit. 2020-06-04] Dostupné z: https://1url.cz/RzV2W

CHUMAROVA, L.G., M.N. VINNIKOVA, A.V. FAKHRUTDINOVA a A.F. YUDINTSEVA. Theological and educational ideas of the Tatar enlightener Kayum Nasyri. Humanities and Social Sciences Reviews. Gyandhara International Academic Publications, 2019, 7(6), 89-92. DOI: 10.18510/hssr.2019.7619. ISSN 23956518.[cit. 2020-02-25]. Dostupné z: https://1url.cz/7zVH6

IAGAFOVA, E. A. a E. V. BAZHINA. Samara Tatars: features of ethnic identification and interethnic interaction practices in a multinational metropolis. Вестник археологии, антропологии и этнографии. Tyumen Scientific Centre SB RA, 2020, 1(48), 156-166. DOI: 10.20874/2071-0437-2020-48-1-14. ISSN 1811-7465 (Print); 2071-0437 (Online). [cit. 2020-06-17]. Dostupné z: https://doaj-org.infozdroje.czu.cz/article/3e4bd2ad3244436ea3098a5719b7c169

National composition of population [online]. [cit. 2020-03-24]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20120308040328/http://2001.ukrcensus.gov.ua/eng/results/general/nationality//

Tataři jako národ [online]. [cit. 2020-03-19]. Dostupné z: https://www.tatar.cz/narod/

Tataři jejich minulost, současnost a budoucnost [online]. [cit. 2020-03-19]. Dostupné z: https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/102011331

Tataři náboženství [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné z: https://www.mundo.cz/ukrajina//

Tatars history [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné z: http://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages%5CT%5CA%5CTatars.htm

Tatars religion [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné z: https://www.everyculture.com/wc/Norway-to-Russia/Tatars.html//

Tatarská kuchyně [online]. [cit. 2020-05-15]. Dostupné z: https://www.tatar.cz/recepty///

Tatarský jazyk [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné z: https://www.tatar.cz/jazyk//

The spread of discrimination in Ukraine. Ratingpro [online]. 2015 [cit. 2020-06-05]. Dostupné z: http://ratingpro.org/en/research/discrimination-in-ukraine.html

Ukrajina [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné z: https://www.mundo.cz/ukrajina/

Obrázky

Obrázek 1 Dostupný z WWW: http://www.supercoloring.com/ru/raskraski/karta-ukrainy

Obrázek 2 Dostupný z WWW: https://www.tatar.cz/recepty/

Obrázek 3 Dostupný z WWW: https://www.tatar.cz/recepty/

Obrázek 4 Dostupný z WWW: https://tatarstan.ru/about/sabantuy.htm

Počet shlédnutí: 40