Krymští Tataři

Vendula Šímová, Eliška Límanová, Karolína Pleskačová, HKS 2023

https://youtu.be/NJMd0hQhIkI

Semestrální práce je věnována etnické menšině krymských Tatarů, kteří obývají převážně poloostrov Krym v Černomoří, který je součástí Ukrajiny, de facto Ruska. Krymští Tataři jsou turkického původu a jsou národnostní menšinou v Krymské autonomní republice, která byla v minulosti součástí Sovětského svazu. V současné době žije na Krymu přibližně 270 tisíc krymských Tatarů. Jsou to převážně muslimové, kteří udržují svou kulturu, včetně tradic, jazyka, kuchyně a zvyků. V první části práce se zabýváme souvislostmi a historickými událostmi týkající se krymských Tatarů – od vzniku této etnické menšiny až po současnost. V druhé části rozebíráme jednotlivé poznatky našich respondentů vztahujících se ke koexistenci menšin obyvatel Krymského poloostrova, kultuře a krymské krizi související s anexí Krymu Ruskou federací.

Cílem naší práce je zjistit, jak minorita krymských Tatarů vnímá sama sebe a jak se odlišují, jakožto etnická menšina žijící na Krymu mezi dalšími národnostmi. Dále se budeme zabývat tím, jak majorita Rusů a Ukrajinců nahlíží na minoritu krymských Tatarů žijících na Krymu.

Hlavní výzkumná otázka: Jak minorita krymských Tatarů vnímá sama sebe?

Výzkumné podotázky:

• Jak krymští obyvatelé, jakožto majoritní skupina, vnímají minoritu krymských Tatarů?
• Jak se krymští Tataři drží své kultury?
• Jakým jazykem krymští Tataři na Krymu mluví? Učí se krymskou tatarštinu doma či ve škole? Nachází se na Krymu krymskotatarské školy?
• Jak vnímají krymští Tataři anexi Krymu Ruskou federací?

Postavení minority krymských Tatarů popisují Martin Solík a Vladimír Baar ve svém odborném článku Islam na Kryme a radikalizmus: Postoj Ruska ku krymským Tatárom po anexii polostrova - represia, alebo integrácia? ¹⁾ Rozsáhlá část článku se zabývá otázkou náboženské svobody a tolerance, vztahující se na Tatary žijící na poloostrově Krym. Dále je čtenářům přiblíženo, v jaké situaci se krymští Tataři nacházeli před anexí Krymu Ruskou federací v roce 2014, a v jaké situaci se nachází nyní. Snaží se objasnit, za jakých podmínek by mohlo dojít k radikalizaci krymskotatarských muslimských komunit, jakožto silně protiruských. Zda by tato radikalizace mohla pro Rusko znamenat hrozbu, a pokud ano, jaké obranné prostředky by federace zvolila - síla a nátlak VS integrace a spolupráce? Autoři za pomocí kvalitativní analýzy empirických dat dochází hned k několika závěrům. Krymští Tataři jsou Ruskem utlačováni, nemají nárok na jakýkoli náznak odporu, zkrátka musí žít podle jejich pravidel. Pomocí nástrojů v podobě strachu, vydírání nebo podplácení se Rusko za každou snaží, aby tato minorita poloostrov opustila a přestala vyvolávat protesty proti okupaci. Během roční okupace v roce 2014 opustilo krymský poloostrov okolo 15 tisíc krymských Tatarů. Ve druhém scénáři jsou krymští Tataři za pomoci vydírání nuceni k tomu, aby přijali ruské občanství. Vzhledem k nenásilné povaze této minority se zatím žádná razantnější radikalizace neuskutečnila. Tato situace se však může v budoucnu změnit, jestliže Rusko bude nadále omezovat práva a svobodu této minority.

V knize The Crimean Tatars ²⁾ popisuje americký historik Alan W. Fisher historii krymských Tatarů, která sahá až do 15. století. Kniha ze skládá ze tří částí. V první části jsou čtenáři seznámeni s původem krymských Tatarů. Zmíněn je vznik Zlaté hordy - státní útvar, který vznikl v roce 1242 ve východní Evropě a části Sibiře, tehdy jako součást mongolské říše. Poté, co došlo k rozpadu Zlaté hordy, Tataři založili v roce 1443 Krymský chanát. V politickém systému Krymského chanátu sehrávaly klíčovou roli feudální struktury, které byly pevně provázány s islámskými zákony a tradicemi. Nejvyšší pozici v hierarchii zaujímal chán, což byl titul pro vládce Krymského chanátu. Chán byl absolutním vládcem s neomezenou mocí. Jako hlava státu zároveň zastával i roli náboženského vůdce pro krymskotatarské muslimy. Autor se snaží čtenářům přiblížit, jak v tomto politickém subjektu vypadal politický systém, ekonomika obecně a především, jak vznikala jejich kultura. Celkově lze tedy říci, že politický systém v Krymském chanátu byl do značné míry ovlivněn islámskými tradicemi a hierarchickou organizací, s chánem jako nejvyšším politickým i náboženským vůdcem a šlechtou, která ho podporovala ve vládnutí a správě státu. Druhá část knihy se věnuje napjatým vztahům s tehdy ještě ruskou monarchií. Napětí mezi Krymem a Ruským impériem tedy bylo založeno na jejich odlišných cílech a zájmech v regionu. Osmanská říše se snažila udržet vliv na Krymu a ochraňovat své spojence, zatímco Rusko usilovalo o rozšíření svého území a kontroly nad strategickou oblastí. Ve třetí části je čtenář seznámen s úlohou krymských Tatarů ve 2. světové válce. Během druhé světové války se Krym stal terčem německé okupace, a to mělo důsledky i pro místní obyvatelstvo, včetně krymských Tatarů. Nacisté při své okupační správě usilovali o získání podpory od místních obyvatel, včetně krymských Tatarů. Využívali některé z nich ke spolupráci jako kolaboranty nebo je zapojovali do administrativních úkolů v rámci okupační správy. V neposlední řadě se autor zabývá deportací Tatarů z Krymu do Střední Asie.

Autoři Ismail Aydingün a Ayşegül Aydingün se v odborném článku Crimean Tatars Return Home: Identity and Cultural Revival ³⁾ zabývají návratem krymských Tatarů ze Střední Asie na Krym po rozpadu Sovětského svazu. Tato studie se zaměřuje na jejich kulturní oživení a zkoumá, jak ovlivnily jejich interakce s jinými etnickými skupinami období deportace. Důraz je kladen na rozlišení etnických a národních identit od kulturní identity, a v tomto směru argumentují, že koncept hybridity, jako nový přístup výzkumu etnicity a kultury, je užitečný při pochopení kulturního obsahu spíše než při zaměření na pojmy etnických hranic. Studie je založena na terénních výzkumech, které proběhly na Krymu v letech 2001 a 2002. Během této doby bylo provedeno 100 hloubkových rozhovorů s krymskými Tatary, Ukrajinci a Rusy. Tento přístup umožňuje lépe porozumět procesům kulturní obnovy a proměny identit této etnické skupiny po mnoha letech deportace a návratu na svou původní půdu. Článek také zkoumá roli médií, umění a literatury v procesu obnovy kulturní identity krymských Tatarů a přináší mnoho poznatků o jejich sociální a kulturní situaci na Krymu.

Co se týče aktuálnější situace, nejenom vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem jsou velmi napjaté, ale především napjaté jsou vztahy mezi EU a Ruskem. V neposlední řadě za to podle Evropského parlamentu může i vměšování Kremlu do záležitostí Ukrajiny po anexi Krymu v roce 2014. Podpora ze strany ruské vlády směřovaná separatistům na východní Ukrajině a ruská vojenská intervence v Sýrii celou situaci ještě zhoršily. Mezi další zdroje napětí navíc patří i ruské dezinformační kampaně a kybernetické útoky, stejně jako pokusy zasahovat do západních demokratických procesů. Není to zdaleka poprvé, kdy se Parlament postavil proti ruskému vměšování do záležitostí Ukrajiny a podpořil přání této země udržovat s EU užší vztahy. ⁴⁾

V uvedeném článku Kultura krymských Tatarů: rozmanitost. Problém obrození ⁵⁾ Anastasija Levkova podrobně analyzuje kulturu krymských Tatarů, zaměřuje se na různé její aspekty, jako například literaturu, kinematografii a umělecká řemesla. Zároveň se věnuje otázce zachování krymskotatarského jazyka a jeho výuky ve školách na Krymu, což bylo během období repatriace národa zásadním problémem. V roce 2009 byl krymskotatarský jazyk zařazen mezi jazyky mimořádně ohrožené, což představovalo výzvu pro jeho zachování. Proces obnovy národních tradic a zvyků čelil mnoha výzvám. V roce 2011 bylo na Krymu pouze 15 ze 583 škol, které nabízely výuku v krymskotatarském jazyce, a 63 škol mělo krymskotatarské třídy. Nicméně i zde byla komunikace a výuka převážně prováděna v ruštině, přičemž pouhých 16 % žáků krymskotatarské národnosti mělo výuku v krymskotatarském jazyce a pouze 39 % mělo krymskou tatarštinu jako předmět. Situaci dále zkomplikovala okupace Krymu v roce 2014 vedoucí ke snížení počtu krymskotatarských škol z 16 na pouhých 7. Důležité je také zmínit periodika a vysílací stanice v krymskotatarském jazyce, která se postupem času stala stále méně dostupnými kvůli nedostatku finančních prostředků. Autorka v článku zdůrazňuje význam kanálu ATR, který hrál klíčovou roli při obnově krymskotatarského jazyka. Tento kanál byl po anexi Krymu uzavřen a přesunul se do Kyjeva. V této době zde, a v dalších ukrajinských městech krymští Tataři zakládali další instituce, což bylo považováno za projev jejich snahy udržet si svou kulturu a jazyk. Autorka dochází k závěru, že plnohodnotné zachování a fungování krymskotatarské kultury je podmíněno ukončením ruské okupace Krymského poloostrova. Okupace Krymu výrazně ovlivnila možnosti udržení a rozvoje krymskotatarského jazyka, kultury a tradic, což se stalo důležitým tématem v souvislosti s bojem za zachování identity tohoto etnického a kulturního společenství. Autorka zdůrazňuje, že politické a mezinárodní snahy směřující k návratu Krymu pod ukrajinskou správu mají potenciál pozitivně ovlivnit budoucnost krymskotatarské kultury a jejího jazyka.

Tématem anexe Krymu a jejími okolnostmi se ve svém článku Crimean Tatars Before and After the Annexation of Crimea: Identity, Societal Security, and the Prospects of Violence ⁶⁾ věnují Markéta Žídková a Hynek Melichar. Článek zobrazuje analýzu postavení krymských Tatarů před a po Ruské anexi v roce 2014. Zpočátku se analýza zaměřuje na komplexní přehled o vývoji krymských Tatarů jako národa. Poskytuje bližší pohled do problematiky identity, nacionalismu, kulturních a etnických hrozeb. Druhá část analyzuje současné hrozby tatarské identity ze strany proruských úřadů na Krymu a vysvětluje nenásilnou povahu krymského tatarského odporu. Autoři došli k závěru, že i přesto, jak malý podíl obyvatel na Krymu krymští Tataři tvoří, svou identitu a kulturu se snaží za každou cenu udržet a považují se za původní obyvatele Krymského poloostrova, který nazývají svou vlastí. Jejich identita a bezpečnost byla poprvé narušena první ruskou anexí v roce 1783. Nejzávažnější je ale hrozba postupného, trvalého úbytku tatarské populace na Krymu. Ten je důsledkem rozsáhlé emigrace následovaného přílivem slovanských (převážně ruských) obyvatel podporovaných ruskou vládou. Kvůli svému strategickému významu, byl Krym předurčen stát se slovanským a křesťanským národem, do kterého Tataři jako turkická a muslimská skupina nezapadali. Tak se krymští Tataři stali menšinou. Největší jizvu ve slovansko-tatarských vztazích na Krymu zanechala deportace krymských Tatarů v roce 1944. Do své domoviny se poté vraceli ještě se silnějším odhodláním a citovou vazbou ke své vlasti. Hrozby pro jejich společenskou bezpečnost, kulturní a náboženskou identitu a celkově pro jejich přežití jako svébytné společenské skupiny pokračovaly s anexí Krymu v roce 2014 a dodnes stále trvají. Přesto, že se masová deportace z roku 1944 pravděpodobně opakovat nebude, mnoho krymských Tatarů si tuto událost připomíná více než kdy předtím. Jejich odpor ale nadále zůstává nenásilný, čímž se potvrdily hypotézy autorů o nenásilném charakteru krymskotatarského odboje.

Práce probíhala za použití kvalitativního výzkumu. Logika kvalitativního výzkumu je induktivní, kdy teprve dochází k formulaci nějaké hypotézy, oproti kvantitativnímu výzkumu, kde je hypotéza stanovena na začátku. Hypotézy, které vzniknou na základě kvalitativního výzkumu nelze zobecňovat z toho důvodu, že jsou platné pouze pro vzorek, na kterém byla data získána. ⁷⁾

Jako technika sběru dat byl primárně využit strukturovaný rozhovor, který se vyznačuje předem určenými otázkami jejichž pořadí se nemění. Tazatel do již daných otázek nezasahuje, ale pouze zaznamenává odpovědi, což může vést k získání neúplných, nedostatečných odpovědí. Vzhledem k tomu, že se v rámci strukturovaného rozhovoru nezachází tolik do hloubky poznání, zpracování výsledků je jednodušší. Ve dvou případech byl použit rozhovor polostrukturovaný, ve kterém má tazatel tzv. větší volnost, kdy může pořadí otázek zaměňovat dle toho, jak se rozhovor vyvíjí. Výhodou polostrukturovaného rozhovoru je mimo jiné to, že i když má tazatel předem připravenou kostru témat a otázek, může dle průběhu přidávat otázky další. Nevýhodou polostrukturovaného rozhovoru může být velká časová náročnost, vzhledem k tomu, že je od tazatele očekávaná detailní znalost tématu. ⁸⁾

Během získávání respondentů se nám přihodila komplikace v podobě ztráty klíčového respondenta, tzv. gatekeepera. Nespoléhaly jsme však pouze na jednoho člověka, tudíž jsme si s touto překážkou dokázaly poradit víceméně bez problému. Některé z respondentů se nám podařilo získat přes ukrajinské/ruské spolužáky ze školy. S těmi jsme se následně spojily skrze sociální sítě. S jednou respondentkou jsme se dohodly na osobním setkání, kdy byl použit právě polostrukturovaný rozhovor, který byl s jejím souhlasem nahráván. Skrze tuto respondentku jsme získaly další 3 respondenty metodou sněhové koule. Další respondenty jsme našly vyhledáváním na Instagramu pomocí klíčových slov. Poslední respondenty jsme získaly skrze jednu ukrajinskou rodinu, které bylo při vypuknutí války na Ukrajině poskytnuté bydlení. Všem těmto respondentům byly otázky poslány na Instagramu či Messengeru s žádostí, aby se své odpovědi nebáli co nejvíce rozvést.

Respondenti byli seznámeni s účelem výzkumu, ale i přesto jsme se rozhodly pravá jména anonymizovat a použít jména smyšlená, i z důvodu současné situace mezi Ruskem a Ukrajinou. Výzkumu se zúčastnilo celkem 9 respondentů, z toho 6 žen a 3 muži ve věkovém rozpětí 19-51 let. Abychom byly schopné vyzkoumat, jak vnímá minorita krymských Tatarů sama sebe, zapojily jsme do výzkumu 5 respondentů krymskotatarské národnosti. Pro získání pohledu majority ruských a ukrajinských obyvatel žijících na Krymu na minoritu krymských Tatarů, byly dotazovány 3 respondentky ukrajinské národnosti a 1 respondentka ruské národnosti.

Sebevnímání minority krymských Tatarů a udržování krymskotatarské kultury.

Krymští Tataři sami sebe vnímají jako původní obyvatele poloostrova Krym, a i přes neblahou historii se tam cítí jako doma. Co máme neblahou historií namysli? V minulých staletích museli Krymští Tataři o svůj domov a svá práva bojovat hned několikrát. V 17. – 19. století v rámci války mezi Osmanskou říší a Ruským impériem, které se snažilo si Krymský poloostrov podmanit, což se vztahovalo právě i na krymské Tatary. Ve 20. století čelili během 2. světové války nátlaku německé okupace a následně byli deportováni do Střední Asie. Po rozpadu SSSR se vrátili do své domoviny, aby obnovili svou kulturu. V roce 2014 přišla další rána v podobě ruské anexe Krymu, kdy svoboda minority krymských Tatarů začala být opět ze strany Ruska striktně omezována. I přes dlouhotrvající omezování práv a svobody jsou krymští Tataři hrdým statečným národem a svou kulturu si snaží udržet v podobě dodržování muslimských svátků a tradic.

Vnímání krymských Tatarů v očích majoritních krymských obyvatel: Vzájemné soužití a vztahy.

Ruští a ukrajinští obyvatelé Krymu se od krymských Tatarů necítí býti odlišní, ba naopak mezi nimi mají spoustu blízkých přátel a známých. Tyto výpovědi našich respondentů a studovaná literatura potvrzuje, že konflikt vedoucí k utlačování krymských Tatarů je pouze konfliktem politickým. Nejedná se o problém mezi minoritou a majoritním obyvatelstvem na Krymu, nýbrž o politickou ideu Ruska, které chce mít nad poloostrovem, tudíž i jeho obyvatelstvem absolutní kontrolu, obdobně jako tomu bylo v minulosti.

Jazyk krymských Tatarů: Výuka krymské tatarštiny a existence krymskotatarských škol.

Krymskotatarských škol na Krymu není mnoho. To souvisí i s výukou krymskotatarského jazyka, který se na některých školách vyučuje pouze jako jazyk volitelný. Naši respondenti ovládají svůj jazyk spíše na pasivní úrovni, kdy se svým okolím mluví spíše rusky.

Pohled krymských Tatarů na anexi Krymu Ruskou federací.

Anexe Krymu Ruskem situaci krymských Tatarů na poloostrově ještě zhoršila. Rusku se v rámci toho podařilo z Krymu vyhnat až několik desítek tisíc krymských Tatarů. Minorita považuje anexi za nespravedlivou a pevně doufá, že Ukrajina získá Krym zpátky. V souvislosti s tím doufají i v návrat svých práv, která jim ruský stát opakovaně odpírá. Jestli se tak skutečně stane a dojde k radikalizaci krymskotatarského národa nelze jednoznačně říct, vzhledem k nenásilné povaze této minority, která doposud kromě obrovské vůle udržet si svou kulturu a hrdost ke svému národu žádné razantnější kroky vedoucí k získání vlastní dominance neuskutečnila.

• AYDINGÜN Ismail, AYDINGÜN Ayşegül. Crimean Tatars Return Home: Identity and Cultural Revival. Journal of Ethnic and Migration Studies. 2007, roč. 33, č. 1, st. 113 - 128. DOI: https://doi.org/10.1080/13691830601043554
• FISHER, Alan W. The Crimean Tatars. Hoover Institution Press, 1978. ISBN 0-8179-6662-5
• HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2
• LEVKOVA, Anastasija. Kultura krymských Tatarů: rozmanitost. Problém obrození [online]. NaVýchod, [cit. 29.08.2023]. Dostupné z: https://www.navychod.org/kultura-krymskych-tataru-rozmanitost-problem-obrozeni/
• Napjaté vztahy mezi EU a Ruskem: Co je jejich příčinou? [online]. Zpravodajství: Evropský parlament, 2022 [cit. 03.08.2023]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/world/20210128STO96606/napjate-vztahy-mezi-eu-a-ruskem-co-je-jejich-pricinou?fbclid=IwAR18qwoW7x-qSx7sMa2yENC2_9uuXc4FFSvPQQNQqiA6oxuiihKDDpDaqmY
• SOLÍK, Martin a Vladimír BAAR. Islam na Kryme a radikalizmus: Postoj Ruska ku krymským Tatárom po anexii polostrova - represia, alebo integrácia? Politologická revue. 2015, č. 1, s. 31-63, ISSN 1211-0353
• ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Vyd. 2. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0644-6
• ŽÍDKOVÁ, Markéta, MELICHAR, Hynek, Crimean Tatars Before and After the Annexation of Crimea: Identity, Societal Security, and the Prospects of Violence, ALPPI Annual of Language & Politics and Politics of Identity. 2015, č. 9, s. 87-112, ISSN: 1803-1757. Získáno přes RESEARCHGATE



Počet shlédnutí: 14