Slováci v Srbsku

Filip Hübsch & Adam Ucháč

Opustit rodnou zemi znamená čelit novým příležitostem i výzvám a mnoho mladých Slováků toto riziko podstupuje. Slováci se v Srbsku usadili na počátku 18. století, a to převážně z hospodářských a náboženských důvodů. V posledních desetiletích však jejich počet postupně klesá, především kvůli odchodu mladších generací za prací a studiem do států západní Evropy. Přestože dnes tvoří Slováci v Srbsku největší diasporu Slováků mimo území Slovenska v Evropě, stále si uchovávají svůj jazyk i kulturní tradice. Tato práce se soustředí na slovenskou komunitu žijící hlavně v autonomní oblasti Vojvodiny, konkrétně v obci Kysáč a v nedaleké Kovačici.

Smyslem práce je přiblížit čtenářům, jak se Slováci začleňují do srbského prostředí, jaké zvyklosti si uchovávají a jaké mají vztahy s většinovým obyvatelstvem. Hlavním cílem je vytvořit ucelený obraz této menšiny prostřednictvím zodpovězení výzkumných otázek.

Hlavní výzkumná otázka :

• Jak migrace a životní podmínky ve Vojvodině ovlivňují současnou identitu a udržitelnost slovenské komunity v Srbsku?

Vedlejší výzkumné otázky :

• Jaké jsou nejčastější důvody, proč mladí Slováci ze Srbska odcházejí (studium, práce, životní styl, politicko-ekonomická situace)?

• Jaký dopad má migrace mladší generace na udržitelnost slovenské komunity ve Vojvodině?

• Jak se mění kulturní projevy a společenské návyky slovenské komunity v důsledku migrace a dalších změn?

Po stopách Slováků ve východní Evropě uvádějí, že Slovenská menšina v Srbsku si zachovává své kulturní zvyky a tradice. Významným příkladem je Slovenský kultúrno-umelecký spolok, který podporuje folklór, tradiční hudbu a tance. P. J. Šafárik je jedním z nejlepších slovenských folklórních souborů na světě a aktivně reprezentuje slovenskou kulturu na mezinárodní úrovni. Slováci v Srbsku jsou převážně evangelíci, ačkoli se zde vyskytuje i katolická menšina. Náboženské rozdělení se odráží na sociálních vazbách a organizaci komunity. Většina místních obyvatel se shoduje, že nejlepší období pro slovenskou menšinu byla éra bývalé Jugoslávie. Tehdy byla menšina vnímána jako rovnoprávná a měla lepší ekonomické podmínky. Po rozpadu Jugoslávie se situace zhoršila, zejména kvůli ekonomické nejistotě a změněným společenským podmínkám. Slovenská menšina v Srbsku je dnes soustředěna zejména ve Vojvodině. ³⁵⁾

Jedna z prvních publikacích za podobné zaměření je od Bednárika, s názvem Slováci v Juhoslávii z roku 1964. Bednárik se ve své knize zaměřuje na historický vývoj slovenské menšiny v bývalé Jugoslávii. Popisuje, jak se Slováci usazovali v oblasti Vojvodiny již od 18. století a jaké podmínky měli v různých historických obdobích. Podle něj bylo období mezi světovými válkami klíčové pro formování slovenské komunity, kdy došlo k rozvoji školství a kulturních institucí. Po druhé světové válce došlo k proměnám ve společenském a politickém postavení Slováků, přičemž se někteří asimilovali do většinové společnosti. Zmiňuje kulturní rozdíly mezi starými i novými obyvateli, jako například oblečení, zvyky spojené s narozením, svatbou a smrtí, rozdílné pokrmy, hudbu či společenský život. Důležitou součástí kulturního života byla také slovenská divadelní a literární tvorba, která pomáhala uchovávat národní identitu. Zaznamenal také, jak bylo obyvatelstvo třídně rozvrstveno podle povolání. ³⁶⁾

Cerović (1999) zdůrazňuje, že kulturní instituce, spolky a festivaly fungují nejen jako prostory uchování tradic, ale i jako most mezi srbskou většinou a slovenskou menšinou. Téma spolkového a kulturního života je přitom klíčové i v této práci, protože rozhovory s respondenty ukazují, jak velký význam mají folklorní akce, literární večery nebo místní festivaly pro udržení identity. ³⁷⁾

Studenti HKS ve své práci Slováci v bývalé Jugoslávii, z roku 2013, zjišťovali vztahy mezi minoritou a majoritou. Došli k podobnému závěru, k jakému došla i odborná literatura a to, že Slováci žijí kulturně zcela odlišně než zdejší obyvatelé. Udržují si již 300 let stále vlastní jazyk i tradice. Zmiňují také autonomní oblast Vojvodinu, která se nachází v severní části Srbska, tudíž poměrně blízko ke slovenským hranicím. Dávají tedy i tento fakt za důvod, proč je slovenská minorita v Srbsku stále silná. ³⁸⁾

Práce na webu Kulturní studia s názvem „Slováci ve Vojvodině“ se zabývá historií, demografií a kulturním životem slovenské menšiny v srbské autonomní oblasti Vojvodina. Tato komunita je třetí nejpočetnější etnickou skupinou v regionu po Srbech a Maďarech. Podle sčítání lidu z roku 2011 žilo ve Vojvodině 50 321 Slováků, což představuje 2,6 % populace regionu. Slováci tvoří absolutní většinu v obci Bački Petrovac (66,4 %) a relativní většinu v obci Kovačica (41 %). Slovenština je jedním ze šesti úředních jazyků Vojvodiny. Jako většina literatury i tato studie potvrzuje velmi bohatý kulturní život. Například v Bački Petrovaci se nachází Muzeum vojvodinských Slováků, které bylo oficiálně založeno v roce 2012 jako nástupce Muzea v Bački Petrovaci. V Srbsku jsou rovněž zřízeny kvalitní podmínky pro studium ve slovenském jazyce, od školek až po slovenské oddělení vysoké školy. Vysokoškolské studium na Slovensku a stipendia od slovenské vlády pro studium na Slovensku jsou v současné době pro tuto menšinu spíše pohromou než požehnáním. Většina mladých, kteří odejdou za studiem na Slovensko, se totiž nevrátí. V Srbsku je totiž pro ně těžší získat zaměstnání a udržet si tak vysokou životní úroveň. V současné době je proto pro Slováky v Srbsku největší problém, že starší generace nemá komu předávat vlastní tradice a zvyky. Stejně jako v práci Po stopách Slováků ve východní Evropě, i zde zmiňují odlišné náboženské vyznání než zbytek Srbska. Většina Slováků je především evangelického vyznání, čímž se významně odlišují od většinového pravoslavného obyvatelstva. Víra je rovněž jedním z hlavních prvků, jak se vymezují proti většinovým Srbům. ³⁹⁾

Dalším cenným zdrojem, jak poznat místní kulturu jsou časopisy, kterých zde vychází velké množství. Mezi ty, jež přináší nejzajímavější informace, patří zejména „Národnostný kalendár“ ⁴⁰⁾ a „Dolnozemský Slovák“ ⁴¹⁾. V prvně zmíněném se můžeme dočíst, jaký byl právě uplynulý rok této menšiny, a tím získat představu o aktuálním dění. Druhý je prvním ústředním informátorem o národním, společenském, politickém a společenském životě Slováků ve Vojvodině.

Pro získání potřebných dat byly v práci použity především metody kvalitativního výzkumu. Kvalitativní metody zkoumají danou problematiku, oproti metodám kvantitativním, více do hloubky, přestože je sběr dat náročnější. Kvalitativní výzkum, na rozdíl od kvantitativního, nevyužívá ke sběru dat statistické metody a techniky. Výsledky kvantitativních metod jsou ve srovnání s metodami kvalitativními příliš obecné a povrchní (Hendl, 2023) ⁴²⁾. Základními metodami kvalitativního výzkumu je sběr dokumentů, dotazování a pozorování (Švaříček – Šeďová, 2007) ⁴³⁾.

Hlavní použitou metodou, je metoda kvalitativního výzkumu – polostrukturovaný rozhovor. Polostrukturovaný rozhovor, nebo také polostandardizovaný rozhovor, je částečně řízený rozhovor s předem připravenými otázkami, které mohou být rozšířeny o libovolné doplňující otázky. Výhodami tohoto typu rozhovoru může být například flexibilita. Během polostrukturovaného rozhovoru se lze snadno dostat do hloubky zkoumaného tématu (Disman, 2011) ⁴⁴⁾. Nevýhodou může být časová či psychická náročnost nebo nepravdivost odpovědí respondenta.

Respondenti byli oslovováni přímo v místech výzkumu, kde jsme po dobu jednoho týdne pobývali. Díky osobní přítomnosti v terénu bylo možné vést rozhovory s lidmi přímo z komunity a lépe porozumět jejich každodenní realitě. Tento přístup zároveň umožnil navázat bližší kontakt s respondenty a získat autentičtější a podrobnější informace, než by bylo možné prostřednictvím online komunikace.

Respondenti:

Jména i přesný věk jsou anonymizována

Evangelistický farář v Kysáči - cca 50 let

Farník v Kysáči - cca 60 let

Místní obyvatelka v Kovačici - cca 40 let

Místní obyvatel v Kovačici - cca 50 let

Místní obyvatel v Báčském Petroveci - cca 30 let

Důležitou událostí byla bitva na Kosově poli v roce 1389, která znamenala porážku Srbů a postupné ovládnutí území Osmanskou říší. Osmanská nadvláda trvala až do 19. století, a během ní docházelo k útlumu kultury, islamizaci části obyvatelstva a vysídlení Srbů na sever do regionů pod habsburskou správou. ⁴⁵⁾

V 19. století nastaly srbské povstání proti osmanské nadvládě, které vedly k získání autonomie a postupnému budování moderního srbského státu. Hlavní roli zde sehrálo první povstání v roce 1804 pod vedením Karadjordje Petroviće. ⁴⁶⁾

Slováci začali přicházet do Srbska zejména po roce 1718, kdy bylo po vyhnání Turků vytvořeno příznivé prostředí pro osidlování úrodných oblastí jižní Báčky, Banátu a Sriemu. Migrace Slováků probíhala ve třech etapách od konce 17. do poloviny 19. století. ⁴⁷⁾

(Stěhování Slováků do Srbska po vyhnání Turků znázorněné na místní židličce)

Důležitou událostí ve 20. století byl rozpad Rakousko-Uherska a následná Trianonská smlouva z roku 1920. Tato smlouva byla podepsána 4. června 1920 v paláci Velký Trianon ve Versailles a ukončila válečný stav, který vznikl po první světové válce. Šlo o jednu z několika dohod, které stanovovaly nové hranice v Evropě po rozpadu Rakousko-Uherska. Maďarsko muselo odstoupit více než dvě třetiny svého území, včetně oblasti Vojvodiny, která byla přičleněna k nově vzniklému Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Jugoslávie). ⁴⁸⁾

Pro Slovensko a Srbsko to znamenalo formální začlenění těchto území do jejich států, což otevřelo nové politické, sociální a správní možnosti pro obyvatele, mezi nimiž žili i Slováci.

(Národnostní složení a ztráta území)

Vojvodina je autonomní oblast na severu Srbska, která zahrnuje čtyři historické regiony – Báčku, Banát, Srem a část Mačvy. Hlavním městem regionu je Novi Sad, jedno z nejživějších a kulturně nejbohatších měst Srbska. Vojvodina je známá svou etnickou pestrostí a multikulturním prostředím, kde Slovákům patří třetí místo mezi nejpočetnějšími menšinami po Srbech a Maďarech. Ve Vojvodině žije přibližně 56 000 Slováků, což představuje asi 2,5 % obyvatel. Nejvíce jich najdeme v městech Báčsky Petrovec, Padina a Kovačica, kde tvoří často absolutní většinu místní populace. ⁴⁹⁾

Po vyhnání Turků na začátku 18. století byla úrodná Vojvodina prázdná. Habsburská monarchie sem lákala osadníky. Slováci, zejména evangelíci, využili příležitost – dostali půdu a zároveň svobodu vyznání. Brzy tu vznikly vesnice jako Báčsky Petrovec, Kovačica nebo Kysáč. Usazovali se především v jižní Báčce, Banátu a Sremu, a ve městech, například v Novém Sadu, se často uplatňovali jako obchodníci, řemeslníci, krajkáři, košíkáři či dráteníci. Postupně si vybudovali pevné komunity a města s jejich výraznou kulturní a náboženskou stopou. Největší procento slovenského obyvatelstva žije v Padině, kde tvoří téměř celou populaci a místní tradice jsou zde velmi živé.

“Hej, no vlastně keď slováci prišli tuna, bola to taká velká skupina, vyše 60 tisíc ľudí, možno aj viac. Lenže dnes sa iba 30 tisíc ľudí hlasí ke slovakům ako takým a takéto prostredia, takéto mestečka, ako Kysáč zotrvali najlepšie lebo hlavně slováci tu žijů” - Evangelický farář v Kysáči

Slováci si ve Vojvodině udržují silnou kulturní identitu – mají své školy, kostely, kulturní spolky, média a pravidelné vysílání ve slovenském jazyce. Tradice, folklór a místní slavnosti hrají důležitou roli v každodenním životě komunity, čímž udržují vazby na slovenské kořeny. Přesto v posledních letech jejich počet výrazně klesá, protože mladší generace často odcházejí za lepšími pracovními a vzdělávacími příležitostmi do zahraničí.

Banát je historický a geografický region na jihovýchodě Vojvodiny, který sahá i do značné části Rumunska a Maďarska. Je známý svou rozmanitou krajinou a také svou etnickou pestrostí, protože se zde setkávají Srbi, Maďaři, Rumuni, Němci, Romové a samozřejmě i Slováci. Slovenské komunity v Banátu se začaly formovat v 18. století a usazovaly se zejména v menších vesnicích, kde si vybudovaly vlastní školy, kostely a kulturní spolky. Banát je také oblastí s významným zemědělským potenciálem, kde se dlouhodobě rozvíjela farmaření, vinařství a řemeslná výroba.

*Data jsou převzaté z brožury História Slovákov v Srbsku viz přiložená fotografie

Báčsky Petrovec se nachází v jižní části Báčky, přibližně 24 kilometrů od Nového Sadu, a dnes tvoří správní centrum stejnojmenné obce. Rozkládá se na ploše 88 km čtverečních a kromě samotného Petrovce zahrnuje i okolní vesnice Hložany, Kulpín a Maglić. Podle údajů z posledních sčítání zde žije kolem šesti tisíc obyvatel, z nichž přibližně osmdesát procent tvoří Slováci, zatímco zbytek populace představují především Srbové, ale také menší skupiny Chorvatů, Maďarů, Černohorců, Romů či Rusínů. Právě díky této demografické skladbě se Petrovec stal centrem slovenského života ve Vojvodině, kde se už po několik staletí uchovává jazyk, kultura a národní tradice. Kořeny slovenského osídlení sahají do poloviny 18. století, konkrétně do roku 1745, kdy sem přišlo zhruba dva tisíce Slováků, zejména z Novohradu, Hontu, ale také z Liptova či Oravy. ⁵⁰⁾

Prví Slováci sa do Petrovca prisťahovali v roku 1745, a to na vtedajšie tzv. futocké panstvo, ktoré patrilo od roku 1744 Čarnojevićovcom a do ktorého patrili mestečko Futog a dediny Petrovec, Hložany, Kysáč, Rumenka, Begeč. ⁵¹⁾

Tito osadníci sem dorazili na pozvání místního zeměpána Mihajla Čarnojeviće, který jim umožnil usadit se na málo obývaném futockém panství. Noví obyvatelé si velmi brzy vybudovali školu, modlitebnu a později i kostel, čímž položili základní kámen budoucího kulturního a duchovního života obce. Velký důraz kladli na vzdělávání a uchování evangelické víry, která byla pro jejich identitu zásadní. Už v první polovině 19. století zde existovalo několik škol a také knihovna, což dokazuje, že Petrovec byl od počátku místem s vysokou kulturní aktivitou. ⁵²⁾

Význam Báčského Petrovce však postupně narůstal i v dalších stoletích. Od konce 19. a zejména ve 20. století se obec stala skutečným kulturním a vzdělávacím centrem vojvodinských Slováků. Sídlí zde více než desítka významných institucí, například Gymnázium Jána Kollára, Matica slovenská v Srbsku, Knižnica Štefana Homolu, Slovenské vydavatelské centrum či Slovenské vojvodinské divadlo. Důležitou roli sehrálo také Národní muzeum, které vzniklo po druhé světové válce a uchovává bohaté etnografické a kulturně-historické sbírky mapující život Slováků ve Vojvodině. K rozvoji umění přispěla i galerie pojmenovaná po akademické malířce Zuzce Medveďové, rodačce z Petrovce, která patřila k prvním profesionálním slovenským výtvarnicím. Petrovec se stal rovněž dějištěm mnoha významných kulturních akcí – každoročně se zde pořádají Slovenské národní slavnosti, divadelní festival Petrovské divadelné dni, hudební přehlídka Jarné nôty, ale i místní slavnosti jako Dny chmele a piva či festival lidové tvorby Spievajže si, spievaj. Tyto akce přitahují nejen krajany ze Srbska, ale i hosty ze Slovenska a dalších zemí, a potvrzují tak úlohu Petrovce jako živého centra slovenské kultury v zahraničí. Báčsky Petrovec je tedy nejen místem, kde Slováci v Srbsku už více než dvě a půl století žijí, ale i prostorem, kde se systematicky buduje, rozvíjí a předává dál jejich jazyk, tradice a kulturní dědictví, čímž se významně podílí na zachování slovenské identity mimo území Slovenska. ⁵³⁾

Kysáč je další významná obec se slovenským obyvatelstvem v Srbsku, nachází se severně od Nového Sadu a patří k větším slovenským osadám ve Vojvodině. Podle historických záznamů byli první Slováci do Kysáče usídleni v roce 1773, tedy o něco později než do Petrovce, a přicházeli převážně z oblastí středního Slovenska – z Novohradu, Hontu, ale i z dalších stolíc, odkud se vydávali hledat nové, lepší podmínky k životu. Z původně malé osady se Kysáč postupně proměnil v jednu z nejdůležitějších slovenských komunit v celém Srbsku. Slováci se zde pevně zakořenili, zachovávali svůj jazyk, kulturu i evangelickou víru a velmi záhy založili školu a kostel, což jim pomohlo udržet vlastní identitu i v novém prostředí. Už v 19. století se Kysáč stal místem, kde vznikala bohatá lidová kultura, pěstovalo se divadlo, zpěv a folklór, což se odrazilo i v tom, že si místní Slováci dokázali uchovat svou identitu až do dnešních dnů. ⁵⁴⁾

„Já som sa tu narodil. Kysáč voľakedy mal okolo 7 tisíc obyvateľov. Vtedy keď som sa já narodil, v 50.-60. rokov.” odpověděl farník. “Strašně veľa ľudí odišlo … mladých ľudí. Takých ako vy. Odešla študovat školu na Slovensko a nevracajú sa.“ - Místní farník v Kysáči

V současnosti je ale Kysáč stále jeden z největších slovenských osad ve Vojvodině a tvoří důležité kulturní centrum, kde Slováci stále představují většinu obyvatelstva. Působí zde několik spolků, kulturně-uměleckých sdružení a folklorních souborů, které organizují místní slavnosti, koncerty i divadelní představení. Místní komunita pravidelně vydává časopis Úsvit. Díky tomu se Kysáč stal nejen místem každodenního života slovenské menšiny, ale také živým prostorem, kde se setkávají tradice s moderními formami kultury. Obec je známá svou aktivní kulturní činností, která se opírá o dlouhou tradici a zároveň přispívá k upevňování slovenského povědomí v Srbsku. Podobně jako Petrovec, i Kysáč si vydobyl pověst centra, odkud vychází významní kulturní a literární činitelé, a dodnes zůstává jedním z hlavních ohnisek slovenského života ve Vojvodině.

(Jako by se v Kysáči zastavil čas)

Padina je slovenská obec nacházející se v jihovýchodní části Vojvodiny, v oblasti zvané Banát. Na rozdíl od Petrovce či Kysáče vznikla Padina později – Slováci se sem začali stěhovat na počátku 19. století, konkrétně v roce 1806. Přišli především z hornatějších oblastí Slovenska, zejména z okolí Tisovce, Hontu a Novohradu, a usadili se v kraji, který byl do té doby málo osídlený a obtížně obyvatelný kvůli nedostatku vody a náročným podmínkám. Je známá svými hlubokými studnami, protože leží na písčité půdě s vysokou spodní vodou. Před jejich vybudováním měla Padina významné problémy s nedostatkem vody, pro kterou se chodilo do sousední Kovačice. Přesto se zde Slováci pevně usadili a během krátké doby zbudovali vesnici, která se stala jedním z největších slovenských sídel v Srbsku. Už od počátku se snažili zachovat své tradice, jazyk i evangelickou víru, proto mezi prvními stavbami nechyběla škola a kostel. Díky těmto krokům se Padina postupně proměnila v silnou slovenskou komunitu, která si i přes různé historické zvraty dokázala udržet svou identitu. ⁵⁵⁾

Dnes je Padina považována za největší slovenskou obec v Srbsku a za jedno z hlavních kulturních center vojvodinských Slováků. Podle sčítání obyvatel zde Slováci tvoří drtivou většinu populace, což umožnilo, aby si zachovali své tradice ve velmi autentické podobě. Obec je známá nejen každodenním životem v duchu slovenských zvyků, ale také bohatou kulturní činností – působí zde folklorní soubory, divadelní skupiny, literární a kulturní spolky. V Padině se pravidelně pořádají festivaly, přehlídky a slavnosti, které přitahují návštěvníky z celého Banátu, ale i z jiných částí Srbska a Slovenska. Kromě kulturního významu je Padina i symbolickým místem, protože představuje živý důkaz toho, jak si Slováci dokázali udržet svůj jazyk, víru a tradice i stovky kilometrů od rodné vlasti. ⁵⁶⁾

Matica slovenská je národní kulturní instituce založená v roce 1863 v Martině, která sehrála klíčovou roli v rozvoji slovenské kultury, vzdělanosti a národní identity nejen na Slovensku, ale také mezi krajany v zahraničí, včetně Srbska. Matica byla založena s cílem podporovat rozvoj slovenské literatury, umění a vzdělání a zároveň posilovat národní sebevědomí Slováků. ⁵⁷⁾

Matica slovenská v Srbsku působí také jako kulturní a vzdělávací centrum, které propaguje slovenské tradice, jazyk a kulturu mezi místními Slováky. Po období neklidu a odlivu slovenské inteligence během 90. let 20. století došlo v roce 1990 k obnovení činnosti Matice slovenské v Srbsku. Tím se zintenzivnila podpora slovenské menšiny v oblasti vlastních škol, kulturních spolků a vydavatelské činnosti. ⁵⁸⁾

Pobočka Matice slovenskej v Srbsku, konkrétně místní odbor v obci Padina, byla v nedávné době spojena s kontroverzí týkající se vydávání falešných potvrzení o slovenském původu žadatelů, kteří ve skutečnosti neměli žádné záznamy o spojení se Slovenskem. Tyto dokumenty měly držitelům umožnit získat status Slováka žijícího v zahraničí. Na tento podvod upozornila srbská televize N1 na základě úředních e-mailů, které si místní pobočka Matice vyměňovala s Úřadem pro Slováky žijící v zahraničí. ⁵⁹⁾

V Srbsku hraje náboženství stále významnou roli, ačkoliv je země oficiálně sekulární. Dominantním vyznáním je pravoslavné křesťanství, konkrétně Srbská pravoslavná církev, která je hluboce propojena s národní identitou a historií Srbska. Pravoslaví ovlivňuje nejen duchovní život, ale i kulturní tradice, svátky a rituály – například Velikonoce a vánoční zvyky jsou velmi slavnostní a mají silný rodinný a komunitní rozměr. Vedle pravoslaví existují menší náboženské komunity, jako jsou katolíci, muslimové a protestanti, přičemž muslimská komunita je především mezi Albánci, Bosňáky a Gorany. Náboženství v Srbsku tedy často propojuje identitu s historií a kulturou, a i přes moderní sekularizaci zůstává významnou součástí každodenního života. ⁶⁰⁾

Slovenská menšina v Srbsku, především v oblasti Vojvodiny, si udržuje svou vlastní náboženskou identitu, která je většinou protestantská. Konkrétně jde o evangelíky (luterány), kteří mají hluboké historické kořeny ve slovenské komunitě již od osídlení Vojvodiny v 18. a 19. století. Náboženství zde hraje nejen duchovní, ale i kulturní roli – kostely a sborové organizace jsou centry komunitního života, místem setkávání a udržování jazykových a kulturních tradic. Slovenská náboženská praxe je často propojena s tradičními zvyky, svátky a folklórem, což umožňuje Slovákům v Srbsku zachovat si vlastní identitu a zároveň respektovat širší srbské prostředí.

Okrem určitého percenta Slovákov, ktorí boli rímskokatolíckeho vierovyznania, vyše deväťdesiat percent prisťahovalcov malo evanjelické vierovyznanie. Išlo o protestantov, ktorí sa priklonili k učeniu Martina Luthera a tak ich pri sťahovaní sprevádzala predovšetkým Biblia, písaná archaickou biblickou češtinou, ako aj mravné zásady, ktoré tento smer v kresťanstve reprezentoval. ⁶¹⁾

Toleranční patent z roku 1781, vydaný císařem Josefem II., sehrál klíčovou roli v náboženském životě menšin v Habsburské monarchii, kam patřili i Slováci osídlující pozdější Vojvodinu. Tento patent umožnil nekatolickým vyznáním – zejména protestantům a pravoslavným – oficiálně existovat, vykonávat bohoslužby a budovat vlastní kostely a školy, aniž by byli nuceni konvertovat ke katolicismu. Pro slovenskou komunitu to znamenalo zásadní možnost udržet si vlastní náboženskou a kulturní identitu. Díky Tolerančnímu patentu mohli Slováci v Srbsku rozvíjet své protestantské sbory, vychovávat děti v rodném jazyce a zachovat tradiční zvyky a svátky. Tím byly položeny základy pro dlouhodobé přežívání a rozvoj slovenské protestantské tradice, která je patrná i v současném životě menšiny v Srbsku. ⁶²⁾

Ve Vojvodině je slovenština jedním z oficiálních jazyků. Oblast je jazykově velice rozmanitá. Vedle srbštiny, která je oficiálním jazykem celé země, mají menšiny právo používat své jazyky v úřední komunikaci. Slovenština je oficiálně uznávána v 12 obcích, jako jsou Báčský Petrovec a Kovačica, kde tvoří významnou část populace. ⁶³⁾

Po skončení prvej svetovej vojny sa Slováci dostali do nového štátneho útvaru. Rozpadom Rakúsko-Uhorska a vznikom Kráľovstva Srbov, Chorvátov a Slovincov, od roku 1929 Kráľovstva juhoslovanského, sa dostávajú do nových spoločensko-politických pomerov, keď sú odlúčení od svojho materského štátu. To sa odzrkadlilo vo zvýšenej aktivite v politických, spoločenských a kultúrnych procesoch a výsledkom bolo budovanie inštitucionálnych základov slovenskej menšiny. Už roku 1919 vzniká v Petrovci Slovenské gymnázium ako aj kníhtlačiareň − účastinárska spoločnosť, v ktorej sa tlačia slovenské učebnice, knihy a tlač. ⁶⁴⁾

Slovenština má ve Vojvodině silné postavení i ve vzdělávání. Povinná školní docházka v Srbsku trvá osm let a Slováci se mohou učit buď celý tento cyklus ve svém jazyce, nebo první čtyři roky ve slovenštině a zbytek v srbštině. ⁶⁵⁾ V obcích s významnou slovenskou populací je základní vzdělání dostupné ve slovenském jazyce a fungují zde také dvě střední školy s výukou ve slovenštině – Gymnázium Jana Kollára v Báčskom Petrovci a gymnázium v Kovačici. Slovenština se ve Vojvodině vyučuje na všech stupních školství, a to jak ve veřejných školách, tak na fakultách Univerzity v Novém Sadu. Výuka probíhá ve slovenštině, a to i na úrovni vyššího vzdělání. Slovenské školy a kulturní instituce, jako je Muzeum vojvodinských Slováků v Bačském Petrovci, hrají klíčovou roli v uchovávání a rozvoji slovenského jazyka a kultury v regionu.

V každodenním životě Slováci ve Vojvodině běžně používají slovenštinu, zejména v rodinném a komunitním prostředí. Jazyk však vykazuje vlivy srbštiny, maďarštiny a němčiny, což se projevuje v nářečích a výrazech. Slovenština ve Vojvodině se tedy liší od standardní slovenštiny používané na Slovensku.

„My tu máme základnú školu po slovensky. Já sa vracám do svoijho detstva, že som mal osm, deveť rokov a poprvýkrát jsem začal hovoriť po srbsky. A já jsem hádám už aká piata, šiestá generácia a to je prípad zo všietkými ľudmi.“ - Místní obyvatel v Kovačici

“Ale v dnešnej době také hodně preniká srbský jazyk. Akože žijeme v srbskom štátě, takže sa nedá tomu ubránit, ani necheme. Ale povezme ta slovenčina zároveň trpí.” - Místní obyvatelka v Kovačici

Přesto však lze říci, že slovenština ve Vojvodině není pouze jazykem menšiny, ale živým a funkčním jazykem, který je plně integrován do veřejného a kulturního života regionu. Díky legislativní podpoře a aktivnímu zapojení slovenské komunity zůstává slovenština v tomto regionu silným prvkem národní identity.

Porozumění srbsko-slovenským vztahům vyžaduje návrat hluboko do dějin a sledování mnohdy složitých hospodářských, politických a společenských souvislostí. Na počátku hráli významnou roli především církevní hodnostáři, později velmožové a šlechta. Postupně se však do popředí dostávali mladí studenti, kteří se stali hybateli intenzivnějších kulturních styků obou národů – těch, jež v bohaté podobě přetrvávají až do současnosti.

Obzvlášť 18. a 19. století představují období, kdy dochází k systematičtější výměně v oblasti vzdělávání a kultury. Na univerzitách v Srbsku působila řada slovenských profesorů, zatímco srbští studenti odcházeli za vzděláním na Slovensko. Tato akademická mobilita významně přispěla k rozvoji kulturní a intelektuální spolupráce, která se stala základem dlouhodobých vazeb mezi oběma národy. ⁶⁶⁾

V současnosti jsou kulturní styky rozvíjeny prostřednictvím řady institucí a spolků. Ve Vojvodině sehrává významnou roli Ústav pro kulturu vojvodinských Slováků, Matica slovenská v Srbsku či slovenská gymnázia a školy. Ty organizují folklorní festivaly, literární akce či divadelní představení a zároveň podporují výměnné programy se Slovenskem. Na Slovensku působí Spolok Srbov, který pořádá koncerty, výstavy a festivaly srbské kultury, čímž přispívá k oboustrannému dialogu. ⁶⁷⁾

„V Petrovci som doma odjakživa a na tie kultúrne akcie chodím skoro každý rok. Najviac sa teším na Slovenské národné slávnosti – to je vždy taká udalosť, kde sa stretne celá rodina, známi, kamaráti“. - Místní obyvatel v Bánském Petrovci

V srpnu 2025 došlo ve městě Báčsky Petrovec v srbské Vojvodině k incidentu, který vyvolal vlnu kritiky vůči slovenské vládě. Příznivci srbské vládní strany SNS zničili výstavu fotografií dokumentujících protivládní protesty, která byla součástí kulturní akce slovenské menšiny. Během incidentu došlo k fyzickým potyčkám, při nichž byli zraněni čtyři účastníci, včetně válečných veteránů a starších osob.

Slovenská vláda, vedená premiérem Robertem Ficem, na incident reagovala minimálně a označila jej za vnitropolitickou záležitost Srbska. Tento postoj vyvolal mezi slovenskou menšinou ve Vojvodině pocit zklamání a zrady, neboť očekávali podporu od své domoviny. Mnozí z nich se cítí opuštěni a zneuznáni, což podtrhuje citát jednoho z nich: „Slovensko nás zradilo.“ ⁶⁸⁾

Slováci v Srbsku si svou identitu uchovávají již více než dvě století. Z rozhovorů i pozorování vyplývá, že hlavními pilíři jsou jazyk, kulturní tradice a náboženství. Slovenština je vnímána jako základní znak příslušnosti ke komunitě, i když mladší generace ji někdy používá méně. Tento poznatek odpovídá tomu, co uvádí Bednárik (1964) a pozdější studie (Kulturní studia, 2019), které rovněž označují jazyk za nejvýznamnější prvek identity.

Kulturní život menšiny je velmi pestrý – folklór, divadlo, literární večery a festivaly představují nejčastější způsoby, jak se komunita utvrzuje. Rozhovory ukázaly, že právě účast na kulturních akcích posiluje pocit sounáležitosti. To odpovídá i závěrům Ceroviće (1999), podle něhož jsou kulturní instituce a spolky prostředkem uchování tradic.

Náboženství zůstává důležitým prvkem identity. Literatura (Kulturní studia, 2019) zdůrazňuje, že většina Slováků v Srbsku je evangelického vyznání, což je významně odlišuje od pravoslavného okolí. V rozhovorech se toto téma potvrdilo – víra není vždy každodenní praxí, ale má silnou symbolickou hodnotu pro rodinný i komunitní život.

Významnou roli hrají také instituce a školství. V odborných pracích (Marková, 2012) se ukazuje, že školy se slovenským vyučovacím jazykem jsou základem pro předávání jazyka. Tento závěr se shoduje i s výpověďmi respondentů, kteří považovali vzdělávání ve slovenštině za přirozenou cestu, jak zajistit kontinuitu identity.

Současně se potvrzuje i problém, na který upozorňuje literatura – odchod mladých lidí za studiem a prací na Slovensko a jejich nízký návrat do Vojvodiny (Kulturní studia, 2019). Respondenti sami toto označovali za jednu z největších hrozeb pro budoucnost komunity. Přesto je možné říci, že Slováci v Srbsku si dokázali vytvořit pevné kulturní a institucionální zázemí, které jim i přes demografické výzvy umožňuje zachovat jazyk a identitu.

Mapa zobrazuje slovenské komunity, kulturní místa, tradice a významné památky v Srbsku.

• Geografické oblasti jako Vojvodina a Banát, kde Slováci žijí.
• Města a vesnice se slovenskou menšinou jako Báčsky Petrovec, Padina, Kovačica, Kysáč, Selenča, Stará Pazova, Jánošík, Kulpín nebo Aradáč.
• Kulturní a historické stavby, místa a další. Například evangelický kostel v Kysáči, tradiční slovenská jídla, umělecké skupiny naivních malířů v Kovačici, Padinské studně, slovenské národní slavnosti v Báčském Petrovci, slovenské školy a vzdělávací instituce včetně Gymnázia Jána Kollára.
• Symbolika luteránství a slovenské náboženské tradice.
• V ovládacím panelu na pravé straně si zle postupně zobrazit krátkou časovou osu - důležité události pro vývoj Slovenské menšiny v Srbsku.

Mapu lze použít 2 způsoby:

1. Standardní mapa - lokace, místa, zajímavosti..
2. Časová osa - uživatel si může postupně odkrýt položky v časové ose kliknutím na ně

https://maphub.net/spinks/slovaci-v-srbsku

Oblasti:

• Vojvodina
• Srbský banát

Města:

• Kysáč
• Kovačica
• Padina
• Stará Pazova
• Jánošík
• Báčsky Petrovec
• Selenča

Zajímavosti:

• Tradiční jídla
• Umění - stolička
• Padinské studně
• Interiér kostela v Kysáči
• Bohoslužba
• Slovenské národní slavnosti
• Časopis Úsvit
• Univerzita v Novém Sadu
• Slovenské naivní umění

Náboženství:

• Martin Luther

Časová osa:

• Bitva na Kosově poli
• Vyhnání Turků
• Druhá polovina 17. století - první migrace Slováků
• Toleranční patent císaře Josefa II.
• Matica Slovenská
• První Sloveské národní slavnosti v Báčském Petrovci
• Vznik autonomní oblasti Vojvodina
• Postupný odliv Slováků v 21. století

Oblasti:

• Srbsko

Města:

• Pivnica
• Kulpín
• Aradáč

Náboženství:

• Evangelický kostel v:
  • Jánošíku
  • Báčském Petrovci
  • Padině
  • Kysáči
  • Aradáči
  • Selenče

Knižní literatura

BEDNÁRIK, Rudolf. Slováci v Juhoslávii. 1964. Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied (SAV)

BOTÍK, Ján. Kapitoly z dejín Slovákov v Juhoslávii. Bratislava: Veda, 1992. ISBN 80-224-0335-8.

CEROVIĆ, Ljubivoje. Srbi u Slovačkoj. Báčsky Petrovec: Kultúra, 1999. ISBN 86-7103-151-9.

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Karolinum Press, 2011. ISBN 9788024619668.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: Základní teorie, metody a aplikace. PORTÁL s. r. o, 2023. ISBN 9788026219682.

KOKAISL, Petr; ŠTOLFOVÁ, Andrea; ZYCHOVÁ, Jana a HANUŠ, Pavel. Po stopách Slováků ve východní Evropě: Polsko, Ukrajina, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Chorvatsko a Černá Hora. Pestrá Evropa. Praha: Nostalgie, 2014. ISBN 978-80-905365-9-3.

ŠTRICHELOVÁ, Jana. Slovenská menšina v Srbsku [online]. Olomouc, 2011. Dostupné z: https://theses.cz/id/p70oqx/00076920-188925814.pdf. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci.

ŠVAŘÍČEK, Roman a ŠEĎOVÁ, Klára. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0. Dostupné také z: http://krameriusndk.nkp.cz/search/handle/uuid:322a84e0-ba9c-11e5-b5dc-005056827e51.

Časopisy

Národný kalendár. Báčský Petrovec: Slovenské vydavateľské centrum, 2009, roč. 89. ISSN 0354-1029

Dolnozemský Slovák. Báčsky Petrovec: Slovenské vydavaťelské centrum v Báčskom Petrovci, 2012, 17 (32), č. 3. ISSN 1454-5489

RAMAČ, JANKO, and DANIELA MARČOK. 2018. The settlement of Slovaks in Kysáč. Јournal of Historical Researches, no. 29 (December):92-109. s. 95, Dostupné online z: https://doi.org/10.19090/i.2018.29.92-109.

Online zdroje

BELINGEROVÁ Marie, ANTALOVÁ Zuzana, PROCHÁZKA Jan, TANGOVÁ Giang, NERADOVÁ Martina. Slováci v bývalé Jugoslávii 2013. Dostupné z: https://www.hks.re/wiki/slovaci_v_byvale_jugoslavii

HANUŠ Pavol, Slováci ve Vojvodině 2015. [online] Dostupné z: https://kulturnistudia.cz/slovaci-ve-vojvodine/

Miestne spoločenstvo Báčsky Petrovec [online]. [cit. 2025-08-23] Dostupné z: https://www.petrovec.org.rs/uncategorised

POLÁČKOVÁ Karolína, ZEMAN Tomáš. Slováci v Srbsku 2019. Dostupné z: https://www.hks.re/wiki/ls2019:slovaci_v_srbsku

SKLABINSKÁ Milina. Slováci v Srbsku [online]. [cit. 2025-08-23] Dostupné z: https://slovackizavod.org.rs/slovaci-v-srbsku/

ÚSTAV PRE KULTÚRU VOJVODINSKÝCH SLOVÁKOV. Online. Dostupné z: https://slovackizavod.org.rs.

Počet shlédnutí: 480