Téma bylo vybráno na základě společné dohody celého týmu. Slovensko díky své poloze je nám velmi blízké. Disponuje krásnou přírodou a příjemnými lidmi. Vzhledem k tomu, že máme hodně kamarádů ze Slovenska, budeme moci ověřit poznatky z doporučené literatury s realitou. Díky tomu, že slovenský jazyk je velmi podobný českému, bude rozhovor velmi příjemnou záležitostí.
Cílem práce je zhodnotit, jestli Slováci dávají přednost trávení dovolené bez přátel a rodiny, nebo naopak preferují dovolenou s rodinou a přáteli.
Vzdálenost moci (Power distance, PDI) Dimenze vzdálenosti moci vyjadřuje míru nerovnosti mezi lidmi, která je v dané společnosti očekávána a akceptována. Hofstede dimenzi vzdálenosti moci definuje jako „rozsah, v němž méně mocní členové institucí a organizací v dané zemi předpokládají a přijímají skutečnost, že moc je rozdělována nerovně“ (Hofstede, s. 45). V kulturách s velkou vzdáleností moci jsou nerovnosti považovány za přirozené. Lidé očekávají a akceptují velkou diferenciaci příjmů a přiznávání privilegií výše postaveným skupinám; viditelné známky statusu přispívají k autoritě výše postavených jedinců a skupin. Rodiče velkou autoritu a úcta k rodičům a jiným starším trvá po celý život. U dětí se nepodporuje nezávislé chování Ve škole v zemích s velkou vzdáleností moci panuje nerovnost mezi učitelem a studentem; učitelům je projevována úcta, ve třídě panuje striktní řád, studenti ve třídě mluví, jen když k tomu byli vyzváni, učitelům se nikdy veřejně neodporuje, nekritizují se a jedná se s nimi s úctou. V zemích s vekou vzdáleností moci je moc považována za základní společenský fakt. Není podstatné, zda je moc legitimní; síla převažuje nad právem Individualismus versus kolektivismus (Individualism versus collectivism, IDV) Individualismus přísluší společnostem, v nichž jsou svazky mezi jedinci volné: předpokládá se, že každý se stará sám o sebe a svou nejbližší rodinu. (Hofstede, s. 66) V individualistických kulturách je konfrontace považována za správnou. Osoby, které přestoupí společenská pravidla, cítí vinu, která je však na rozdíl od hanby individuální. V individualistické společnosti znamenají zvýšení ekonomické ceny držitele a jeho sebeúcty a příbuzenský vztah na pracovišti je považován za nežádoucí. V obchodních vztazích v individualistické společnosti platí norma, že s každým je třeba jednat stejně. Pokud jde o platnost zákonů a práv, předpokládá se, že zákony a práva jsou stejné pro všechny její členy bez rozdílu.
Maskulinita versus feminita (Masculinity versus Femininity, MAS) Dimenze maskulinita versus feminita byla takto označena proto, že je jedinou dimenzí, „v níž muži a ženy, zaměstnaní u IBM, konzistentně skórovali rozdílně“ (Hofstede, s. 97). Odpovědi mužů a žen se lišily v oblasti pracovních cílů: muži přikládali větší význam výdělku a postupu, ženy dobrým vztahům s nadřízenými a spolupráci s ostatními. V maskulinních společnostech jsou sociální rodové role jasně odlišeny, tj. od mužů se očekává, že budou průbojní, drsní a budou se zaměřovat na materiální úspěch, zatímco od žen se očekává, že budou spíše mírné, jemné a orientované na kvalitu života. (Hofstede, s. 97) Cílem je být výtečný, normou jsou zde nejlepší studenti. Pokud jde o učitele, na maskulinní straně jsou hlavní učitelova brilantnost a vědecká pověst. Výběr povolání je v maskulinních zemích dán předpokládanou možností. Na pracovišti v maskulinních kulturách panuje přesvědčení, že konflikty má vyřešit přímý střet, a porady jsou pro účastníky příležitostí, aby se mohli prosadit. Můžeme říci, že v maskulinní společnosti lidé žijí, aby mohli pracovat (Hofstede, s. 115). Země s maskulinní kulturou se snaží vytvářet výkonnou společnost, femininní země usilují o společnost blahobytu.
Vyhýbání se nejistotě (Uncertainty avoidance, UAI) Dimenze vyhýbání se nejistotě je definována jako „stupeň, v němž se příslušníci dané kultury cítí ohroženi nejistotou nebo neznámými situacemi“ (Hofstede, s. 131). Vyhýbání se nejistotě se vyznačuje snahou o omezení víceznačnosti. Souvisí s potřebou vytváření a dodržování pravidel, jež zaručují určitou předvídatelnost a omezují nejednoznačné porozumění situacím. Pro kultury s vysokým indexem vyhýbání se nejistotě představuje nejistota stálou hrozbu, se kterou se lidé musejí vypořádat, proto mají větší sklony k úzkostem a častěji pociťují velký stres. V kulturách s nízkým indexem vyhýbání se nejistotě lidé vnímají nejistotu jako součást života a nejednoznačné situace přijímají klidněji. Pravidla nejsou považována za zásadní pro existenci organizace a lidé tolik nepodléhají stresu (Hofstede, s. 131 - 132). Pokud jde o výchovu v rodině, mezi prvními věcmi, které se děti učí, je rozdíl mezi špinavým a čistým a mezi bezpečným a nebezpečným. Co se považuje za čisté a bezpečné, nebo špinavé a nebezpečné, se liší od jedné kultury ke druhé. V zemích se silným vyhýbáním se nejistotě jsou kategorie špinavého a nebezpečného určeny přesně a absolutně. Silný pocit vyhýbání se nejistotě můžeme sumarizovat pomocí xenofobního vyznání: „Co je jiné, je nebezpečné. (Hofstede, s. 137) Studenti ze zemí se silným vyhýbáním se nejistotě mají rádi strukturovanou výuku s jasně stanovenými cíli, detailně formulovanými úkoly a pevným časovým rozvrhem, předpokládají o svých učitelích, že dokáží odpovědět na všechny otázky. V zemích s vyšším vyhýbáním se nejistotě většina zaměstnanců i manažerů chce v organizaci zůstat dlouho. Existuje zde množství formálních zákonů a neformálních zvyklostí, určujících práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců. Tato potřeba zákonů a pravidel je založena emocionálně. Lidé v těchto zemích jsou od dětství programováni tak, aby se cítili dobře ve strukturovaném prostředí. Dlouhodobá versus krátkodobá orientace (Long-term versus short-term orientation, LTO) Považujeme ji za pátou univerzální dimenzi. Kladný pól této dimenze vyjadřuje dynamickou orientaci na budoucnost, zatímco záporný pól představuje statickou orientaci na minulost a současnost. Tato dimenze seskupovala hodnoty založené na Konfuciově učení. Krátkodobá orientace se ve společnosti projevuje úsilím o rychlé dosažení výsledků a tendencí k hledání požitků a utrácení. Členové kultur s dlouhodobou orientací vnímají cíle v delším časovém horizontu - charakteristická je pro ně sebekázeň, odkládání uspokojení, pokračování v úsilí s tím, že výsledky se dostaví později. (Hofstede, s. 161) Studenti ze zemí s nízkým indexem dlouhodobé orientace přisuzují úspěch i selhání náhodě. V zemích s krátkodobou orientací jsou za hlavní pracovní hodnoty považovány svoboda vyjadřování, osobní svoboda, spoléhání na sebe, práva jedince, tvrdá práce, dosažené výsledky a myšlení na sebe. Důležitost volného času podle průzkumu negativně koreluje s indexem dlouhodobé orientace.
Země Indexy
Rozpětí moci Individualismus Maskulinita Vyhýbání se nejistotě Dlouhodobá orientace
Slovensko 104 52 110 51 38
Vzdálenost moci je velmi vysoká na Slovensku. Významné je také skóre v dimenzi maskulinity, ve které lidé na Slovensku dosahují vysokých hodnot. U našich východních sousedů je charakteristické vyšší rozpětí moci, sklon k individualismu, tendence k maskulinitě, vysoká míra vyhýbání se nejistotě a krátkodobá orientací.
Semestrální práce je členěna na část teoretickou a praktickou. Nejdříve byla prostudována teoretická východiska v podobě dimenzí pana Hofsteda a získány potřebné informace. Úkolem praktické části je zjistit podmínky pro trávení dovolené u Slovenských občanů. K výzkumu byl použit tzv. kvalitativní výzkum, který se zaměřuje na to, jak jednotlivci a skupiny nahlížejí, chápou a interpretují svět. Mezi výhody patří zejména to, že problém zkoumáme v přirozeném prostředí, zohledňujeme místní zvyklosti či prvotně prozkoumáme problém. Naopak mezi nevýhody patři časová náročnost, subjektivní ovlivnění výsledků ze strany dotazovaného či problematické zobecnění výsledků. Následně byly vypracovány otázky, které byly použity při rozhovoru s vybranou osobou. V závěru porovnáme teoretická východiska a odpovědi dotazovaného. (Hendl)
Rozhovor se uskutečnil v listopadu za sychravého počasí. Nejdříve jsme se domnívali, že zvolíme prostředí kavárny nedaleko nákupního centra Chodov, ale hluční zahraniční turisté nás brzy vyvedli z omylu. Přesunuli jsme se tedy do Milíčovského lesa, kde nás vyrušoval jen běžný cvrkot tamějších lesních obyvatel. Respondent se jevil na první pohled lehce nervózní, protože z naší skupinky zná pouze jednoho člena. Po krátkém seznámení se však nervozita zcela vytratila, rozhovor tedy mohl začít. Na první otázku odvětil dotazovaný po krátké úvaze tak, že nemá sklon k individualismu, neboť dává přednost rodinné dovolené. Jako každý mladý člověk si rád užívá společnosti ostatních, takže nás tato odpověď nepřekvapila. Jako vzdělaný člověk, který uznává rodinné hodnoty, nám dále sdělil, že všichni členové rodiny přispívají do rodinného rozpočtu. Ruku v ruce s touto otázkou jde i následující odpověď, kdy nám respondent sdělil, že každý přispívající jednotlivec se svým hlasem podílí na konečném rozhodnutí rodiny, kam na dovolenou vyrazí. Respondent byl v průběhu rozhovoru velmi vstřícný a sdílný, a proto vše proběhlo v přátelské atmosféře. Ze získaných odpovědí dotazovaného nám vychází, že u slovenského jedince hraje významnou úlohu právě rodina a trávení volného času v kruhu rodinném mu přináší potěšení.
Vzdálenost moci je velmi vysoká na Slovensku, naopak v České republice se jedná o nižší hodnotu. Lze to interpretovat například tak, že v České republice jsou lidé daleko více rovnostářští, mít peníze pro ně automaticky není spojeno se statusem. Na Slovensku naopak lidé, kteří mají peníze, získávají vyšší společenskou prestiž. Významné je také skóre v dimenzi maskulinity, ve které lidé na Slovensku dosahují vysokých hodnot. V zaměstnání se na Slovensku klade vyšší důraz na výkon a výdělek, menší na sociální vazby. Role muže a ženy jsou tam daleko jasněji vymezeny, pravděpodobně se zde budou ve srovnání s Českou republikou vyskytovat „typicky ženské“ a „typicky mužské“ práce a povolání apod. V ostatních dimenzích nejsou mezi uvedenými zeměmi výrazné rozdíly. Obecně je možné konstatovat, že česká i slovenská národní kultura je charakteristická spíše vyšším rozpětím moci, sklonem k individualismu, tendencí k maskulinitě, vysokou mírou vyhýbání se nejistotě a krátkodobou orientací. Z dotazníkového šetření vyplývá, že naši sousedé dávají přednost trávení dovolené se svojí rodinou, neboť si raději užívají společnosti jiných lidí. Dovolenou neplatí pouze jedna osoba, ale každý člen domácnosti přispívá na společný účet, a sice jednou měsíčně. Názor všech členů rodiny je brán v úvahu.
1. ČENĚK, Jiří, Jitka BREŠOVÁ a Josef SMOLÍK. Interkulturní psychologie: současný výzkum a aplikace. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. ISBN 978-80-7375-750-2.
2. HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli: spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007. ISBN 978-80-86131-70-2.
4. TROMPENAARS, Fons a Charles HAMPDEN-TURNER. Riding the waves of culture: understanding diversity in global business. Rev. and updated 3rd ed. London: Nicholas Brealey, 2012. ISBN 978-1-904838-38-8.
5. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Portál, 2016. ISBN 978-80-262-0982-9.
Otázky na rozhovor Q: Dáváte přednost trávení dovolené se svojí rodinou nebo raději jste někde sám bez společnosti ostatních? A: Přednost dávám rodinné dovolené. Nerad sám někde cestuji, raději si užívám společnost jiných lidí. Q: Rodinou dovolenou si platíte sám nebo se na ní každý člen rodiny přispívá? A: Každý člen přispívá na společný účet jednou měsíčně, takže se všichni podílíme na placení dovolené. Q: Řešíte důležité věci ohledně rodiny sám nebo se s ostatními členy radíte? A: S rodinou se vždy radím ohledně důležitých otázek, protože mě zajímá i jejich názor a pohled na věc. Q: Podmínky a destinaci dovolené vybíráte sám nebo se všemi členy rodiny? A: Ohledně dovolené se domlouváme mezi sebou. Moje žena má ráda podobné destinace jako já, tím je to pro nás snadnější.
Počet shlédnutí: 39