https://www.czu.cz/cs/r-7214-mezinarodni-vztahy/r-7737-aktuality-mezinarodni-vztahy/buddy-czu.html
Konečné pořadí z kvízů po přednášce 22. 12. 2023 (včetně zkouškové bonifikace) ZDE
Ještě k diskusi na přednášce, která se týkala subjektivity a objektivity při použití Zlatého pravidla.
V naší diskusi jsme se zabývali otázkou subjektivity a objektivity v aplikaci Zlatého pravidla v etice a rovnováhou mezi absolutními hodnotami a morálním (kulturním) relativismem. Byl zmíněn význam univerzálních morálních principů, které překračují kulturní a individuální rozdíly, a potřebu etických zásad založených na spravedlnosti a empatii. Diskutovali jsme o důležitosti rozlišení mezi základními etickými hodnotami a soutěžními situacemi, a poukázali na specifická omezení Zlatého pravidla v různých kontextech. Diskuse také zdůraznila význam kritického myšlení v etickém rozhodování, aby se předešlo slepému následování většinového názoru, což bylo ilustrováno na příkladu holokaustu. Závěr zdůrazňuje, že etické rozhodování přes svoji stabilitu vyžaduje neustálé přehodnocování a diskusi, a že Zlaté pravidlo slouží jako cenný, avšak někdy nedostačující nástroj pro etické chování.
Hlavním bodem bylo, zda přijmout etiku jako absolutní hodnotu vs. morální (případně kulturní) relativismus:
Podpora teze, že etika vyžaduje hlubší základ než pouhý společenský konsenzus: Je důležité, aby se etické diskuse zaměřovaly na principy jako je spravedlnost, empatie a lidská práva, které přesahují okamžité názory nebo politické rozhodnutí. (Zazněla i otázka „co je to vlastně spravedlnost“, na kterou jsem odpovídal, že se jedná o soulad s „přirozeným mravním zákonem“. Přirozený mravní zákon je koncept založený na předpokladu, že existují určité morální pravdy nebo principy, které jsou nedílnou součástí lidské přirozenosti a jsou objektivně rozpoznatelné. Tento názor je často spojen s klasickou filozofií, zvláště s myšlenkami Tomáše Akvinského a Aristotela.).
Pokud by etika nebyla oproštěna i od všeobecného konsensu, museli bychom například holokaust označit za etický ve své době, protože s tím většina společnosti (opět ve své době) souhlasila. Příklad holokaustu ukazuje, jak je důležité kriticky přemýšlet o etických rozhodnutích a ne se řídit většinovým názorem nebo autoritativními příkazy. To zdůrazňuje potřebu etických principů, které stojí nad momentálními názory nebo politikami.
Aplikace „Zlatého pravidla“ v etice, které zní „Chovej se k druhým tak, jak bys chtěl, aby se oni chovali k tobě,“ může být zavádějící, pokud ji interpretujeme v extrémních situacích a odsouváme stranou pochopení hlubšího záměru a kontextu pravidla.
Argument jednoho z diskutujících, (že by se nemohl hlásit na přijímací zařízení na vysokou školu, aby tím nezarmoutil ty, které by při přijímačkách přeskočil) míchá dvě zcela odlišné kategorie - základní etické hodnoty a soutěžní nebo výkonnostní situace (jako jsou přijímačky na vysokou školu).
Zlaté pravidlo se primárně vztahuje na zacházení s ostatními s respektem a empatií, a proto, kdo bude lépe připraven, měl by být přijat. Nespravedlnost a špatnost v tomto ohledu nenastává - ta by nastala, pokud by někdo byl přijat například na základě podvodu.
Podobně jako jsem na minulé přednášce zdůrazňoval při definici člověka rozdíl mezi stejností a rovností, tak v tomto případě můžeme například rozlišovat mezi nevýhodou a škodou (třeba vás napadne ještě výstižnější dvojice). Nevýhodu může mít houslista, který se hlásí do filharmonie, ale je přijat někdo jiný, kdo umí hrát lépe, zatímco škodu by utrpěl ten, kdo umí hrát lépe, ale na základě machinací by byl přijat někdo méně schopný. Zlaté pravidlo nevyžaduje, abychom se vzdali všech forem soutěže nebo výkonů, které by mohly někomu způsobit zklamání. Místo toho podporuje férovou hru a etické chování v rámci těchto soutěží.
Pak se objevil další argument - pokud je situace v soutěžích jiná, jak je to pak v soutěžích, kde se soutěží přímo o život, jako třeba gladiátorské hry v Římě.
Diskuse o gladiátorských hrách v kontextu Zlatého pravidla přináší důležitou dimenzi do debaty o etice a morálce v soutěžních situacích, zvláště když jsou ve hře lidské životy. Gladiátorské hry v antickém Římě byly extrémní formou zábavy, kde se často soutěžilo na život a na smrt. (Podobnou „zábavou“ byla třeba ruská ruleta, hra, ve které účastníci střídavě střílí u své hlavy z revolveru s jedinou nábojnicí). Tato zábava vychází z jednoznačného popření definice člověka na základě lidské důstojnosti. Pokud nebudeme respektovat všeobecnou lidskou důstojnost, pak ztrácí smysl i Zlaté pravidlo. Obě formy „zábavy“ předpokládají, že lidský život může být předmětem hazardní hry nebo zdrojem zábavy pro ostatní. Toto je v přímém rozporu s myšlenkou, že každý člověk má nezcizitelnou hodnotu a důstojnost.
Mohli bychom zde samozřejmě diskutovat o dalších nuancích aplikace zlatého pravidla (vojáci ve válce, souboje ze cti). V těchto případech existuje určitý sociální, politický nebo kulturní kontext, který může Zlaté pravidlo zdánlivě relativizovat. Například, vojáci ve válce mohou bojovat z pocitu povinnosti chránit svou zemi nebo společnost, což přináší otázky o povinnosti, odvaze a oběti, které jsou komplexnější než jednoduchá logika hazardních her s lidským životem. Ale i u těch válek a soubojů se nakonec dostaneme k tomu, že válka a zabíjení jsou mnohem více negativní, než by měly hodnotu pozitivní.
Je tedy třeba zdůraznit roli kontextu v etickém rozhodování. I když se Zlaté pravidlo může zdát jako univerzální nástroj, jeho aplikace v různých situacích vyžaduje citlivost k kontextu, který může zahrnovat řadu výše uvedených faktorů. Omezením Zlatého pravidla mohou být i naše vlastní představy o tom, co bychom chtěli pro sebe, které nemusí nutně odrážet to, co je nejlepší nebo etické pro druhé. Tady mohu zopakovat ten příměr s kuchyní, který jsem říkal na přednášce - Zlaté pravidlo v kuchyni zcela uplatňovat nelze
Mrkněte třeba sem: Ve vyprávění „Spejbl a Hurvínek - Vánoční dárek“ se hlavní postavy rozhodnou darovat si na Vánoce dárky, které by sami ocenili. Tento způsob výběru dárků však vede ke vzájemnému zklamání, protože dárky nesplňují přání a potřeby toho druhého. Nakonec si dárky prohodí, což vede k obecné spokojenosti, protože každý od Ježíška dostane to, co si opravdu přál.
Jako shrnutí považuji za důležité zdůraznit, že etika a morální rozhodování jsou komplexní procesy, které vyžadují pečlivé zvážení kontextu, individuálních rozdílů a univerzálních morálních principů. Zatímco Zlaté pravidlo poskytuje cenný obecný rámec pro etické chování, jeho aplikace může být výzvou v různých situacích a kontextech. Klíčem k etickému jednání je empatie, spravedlnost a respekt k lidské důstojnosti, s neustálým přehodnocováním a diskusí, aby naše morální usuzování zůstalo relevantní a citlivé na různorodost lidských situací a hodnot.
Výuka v pátek:
Přednáška 12:15-13:45 v PEF EV (Seminář PEF E423 14:00-15:30)
Odevzdání: jak jsem říkal na přednášce, je to do 31. 12. 2023
Konečné pořadí z kvízů po přednášce 22. 12. 2023 (včetně zkouškové bonifikace) ZDE
Nemoc spojená s priony, která je zároveň spojena s rituálním kanibalismem, je Kuru. Kuru je smrtelná neurodegenerativní nemoc, která byla zjištěna mezi lidmi Fore v Papui-Nové Guineji. Tato nemoc byla šířena primárně skrze rituální kanibalismus, při němž členové kmene konzumovali tkáně mozku zemřelých příbuzných během pohřebních obřadů. Mozek je obzvláště bohatý na infekční priony, což vedlo k šíření onemocnění v populaci. Po zakázání kanibalismu v této oblasti došlo k významnému poklesu případů Kuru.
Počet shlédnutí: 54