Historie vědy

Seznámení s původními způsoby předávání informací pomocí ústního vyprávění (legendy,…) a následně psaného zápisu (antické a orientální eposy). Mýtus jako představa pevné pravdy a vysvětlení „nevysvětlitelného“, kdy jeho vyvracení bylo tabu. Položení otázky proč se lidé odklonili od mýtů, pokud jim přinášeli naplnění a pátrali po jiném vysvětlení; pravděpodobně protože došlo k velkému rozvoji v různých oblastech. Přechod od mýtu k vědě nebyl dodnes dokončen

Popsání změny ve vysvětlení světa ve starověku. Seznámení s nejvýznamnějšími mysliteli té doby – Platónem a Aristotelem, kteří položili základy západní filozofie. Vysvětlení proč je filozofie matkou věd.

Vývoj vědy a poznání ve středověku a její odklon od antických ideálů ke křesťanství. Nástup teologie a jejího poznání jako vysvětlení všeho přírodního a lidského na základě božského zásahu. Období renesance a její návrat k antickým ideálům a kritice předchozí křesťanské ideologie. Období vývoje evropské kultury, vzniku nového uměleckého směru a nového způsobu myšlení, vznik podmínek pro další rozvoj poznání a vědy. Významné objevy znamenající posun týkající se poznání. Stručné shrnutí významných renesančních myslitelů a jejich názorů.

Je to období občanských a náboženských válek, po nichž nastupují většinou absolutistické monarchie. Filosofové píší a publikují stále více v národních jazycích a tak vznikají národní filosofické školy a tradice, které se navzájem méně stýkají a ovlivňují. Filosofie přestává být společnou tradicí a stává se dílem výrazných osobností. Hlavními tématy jsou politická filosofie, epistemologie a etika.

Rozlišit zde lze tři hlavní proudy: racionalismus, empirismus a osvícenství.

Vědecká revoluce je termín užívaný v rámci historiografie a dějin vědy a dějin myšlení k označení řady změn uvnitř evropské vědy, které se měly projevovat především během 16. a v 17. st. Vědecká revoluce je jedněmi považována za počátek moderní vědy, jiní toto tvrzení vyvracejí a zdůrazňují kontinuitu (tzv. teze o kontinuitě) raně novověké vědy s vědou ve středověku. I přesto je pojem vědecká revoluce smysluplným pojmem pro pochopení a zobecnění některých změn v evropské vědě během raného novověku.

Podstata teze o vědecké revoluci Slovní spojení vědecká revoluce byla poprvé užita v knize Alexandra Koyrého z roku 1939 a od něj byl termín přejat některými historiky. Nejznámější autorem, který staví na myšlence vědecké revoluce je Thomas Kuhn, který ve své knize Struktura vědeckých revolucí (1962) nabídl konceptualizaci změny ve vědě jako změny paradigmatu. Kuhn v podstatě argumentuje, že změna paradigmatu je ve vědě postavena na anomáliích, které odporují ustanovenému způsobu vysvětlení. To znamená, že nové otázky vyžadují nové způsoby vědeckého tázání a nové odpovědi. Kuhnův model změny paradigmatu jako ústředního motoru vědecké revoluce, je ale nicméně kritizován například za to, že vidí vědu příliš mechanisticky.

historie_vedy.ppt

Počet shlédnutí: 42