obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


judaismus2014

Svátek Pesach v České republice a na Slovensku

Tereza Brandejská, Anna Domkářová, Nikola Silverthornová, Aneta Šanderová, Adéla Veverková. Svátek Pesach v České republice a na Slovensku. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/judaismus2014

Úvod a cíl práce

Svátek Pesach je jeden z nejznámějších židovských svátků, který odkrývá část historie tohoto prastarého a zajímavého náboženství, úzce spojeného s celým židovským národem.

Judaismus je nejstarší monoteistické náboženství a na dodržování svátků striktně trvá. Však díky přísnému dodržování tradic a svátků si udržel, a stále udržuje, svůj pevný základ, tvořící podstatu jednotlivých (více či méně od sebe odlišných) podob a směrů judaismu. Bohatá historie spolu s kulturními památkami a dalšími úctyhodnými prvky vytváří podobu jednoho z nejstarších známých náboženství. Svou vlastní historii v rámci judaismu má samozřejmě i Česká republika. V Praze, a na několika dalších místech, se nacházejí židovské obce a po celém území se vyskytují mnohé židovské památky.

Jak bylo napsáno výše, svátky tvoří velikou a zásadní část identity židovské populace a tato práce pojednává právě o svátku Pesach, spadajícího do jarního ročního období. Je zde rozebráno teoretické ukotvení svátku Pesach. Teoretický výklad je velice důležitý pro další pokračování práce, je stavěný proto, abychom dobře pochopili některé zásady a tím se lépe se v tématu pohybovali. Nezůstali jsme však pouze u teorie, ale představili jsme a použili i některé praktické stránky slavení svátku Pesach, jak vlastně probíhá a co všechno oslava zaujímá. Praktická část zahrnuje návštěvy v českých židovských rodinách, což je výborná příležitost, jak vidět oslavu „na vlastní oči“. V práci jsou též zapracovány rozhovory se členy obce a příslušníky judaismu, kteří objasňují slavení svátku právě na území České republiky.

Dále se práce zabývá slavení svátku Pesach na Slovensku v kontrastu s Českou republikou. Rozebrání právě těchto oblastí je zajisté zajímavé z důvodu historického spojení těchto dvou států. Pokoušeli jsme se objasnit, jak moc se dodržují zvyky svátku, zde na českém území a jak je na tom náš sousední stát, Slovensko.

Cílem práce je zodpovězení výzkumné otázky.

Výzkumná otázka: Jak Židé slaví Pesach neboli Svátek nekvašených chlebů v České republice a na Slovensku?

  • Dodržují Židé všechna pravidla spojená se svátkem Pesach?
  • Liší se dodržování pravidel v České republice a na Slovensku?

Literární rešerše

O židovském svátku Pesach bylo již napsáno nespočet literárních děl a textů, které byly buď součástí rozsáhlejších děl, nebo tvořily samostatné knihy.

Jako první dílo si představíme knihu nazvanou Židovské svátky od Jana Diveckého. Jsou zde vyjmenovány a popsány všechny židovské svátky, včetně Pesachu. Nechybí ani výklad židovského kalendáře, značně se lišící od toho našeho. O svátku Pesach pojednává přibližně deset stránek, kde jsou stručně popsány základní zvyky týkající se především sederových večeří. Je zde popsáno všech čtrnáct částí sederové večeře, která začíná posvěcením, následuje rozdělení macesu, vyprávění příbehů z Hagady, pojídání hořkých bylin a podobně. Večer končí závěrečnými modlitbami. Dále jsou zde popsány povinnosti, které má každý Žid během večeře, například vypití čtyř pohárů vína.

Svátky v životě židovského národa jsou dále také rozebrány v knize Svátky v životě Židů od Marca Sterna. Tato kniha nabízí podrobný popis židovských svátků z faktického hlediska. Popisuje způsoby oslav, zvyky a pomůcky, jejich průběh a vyvrcholení. Mimo jiné se taktéž zabývá určitými odlišnosti, jako je například židovský kalendář. Dále zmiňuje tzv. chasidské příběhy, abychom lépe pochopili smysl určitého svátku. Kapitola o Pesachu se zaměřuje na různorodé názvy tohoto svátku, dále pak, jako u ostatních svátků, na tradice, zvyky a průběh oslav. Vzhledem k tomu, že židovská víra vyžaduje dodržování mnoha a mnoha tradic, má tato kniha být nejen příjemným čtením pro laika, ale také příručkou právě pro Židy. Podle autora jim má pomoci svátky správně slavit a tím pádem si je i lépe užít.

Židovské rituály jsou dále zobrazeny v knize Židovské tradice a zvyky od Jany Doležalové. Podobně jako v předchozích dílech jsou zde popsány zvyky, které se dodržují při slavení svátku Pesach, kdy se například během svátku nesmí jíst ani přechovávat v domě chámec. Tímto pojmem se rozumí pokrmy z mouky, které prošli kvašením. Chámec musí být v domě nalezen a zničen, stejně tak nádobí, které bylo v kontaktu s kynutý chlebem musí být důkladně košerováno, aby mohlo být v období svátku používáno. Velký důraz je opět kladen na sederové večeře. Je zde popsán průběh celé večeře, obsah sederového talíře. Dále se na stůl pokládá miska se slanou vodou a macesy, představující chleby, které nestihly vykynout během odchodu z Egypta. Na stole je při večeři připraven jeden pohár navíc, pro proroka Eliáše, zvěstovatele Mesiáše, který je příslibem budoucí Spásy.

Další knihou je dílo S pomocí Boží nová pražská pesachová Hagada, kterou do češtiny přeložil Efrajim Karol Sidon. Hagada je pesachovým vyprávěním, které vznikalo velmi dlouho a jedná se o dílo mnoha generací izraelského lidu. V této knize najdeme biblické texty, jako například deset ran, přechod přes Rudé moře a další. Kromě českého překladu se v knize nachází i původní hebrejské texty. Dozvídáme se mimo jiné, že po znovuvybudování Chrámu v Jeruzalémě prošel svátek Pesach četnými změnami – převládaly domácí obřady, ze kterých postupem času vznikl dnešní seder neboli pořádek, jehož součástí byly již v dávných dobách spojeny úkony s vyprávěním o vyjití z Egypta, přičemž se postupně všechny příběhy daly dohromady a vznikla kniha Hagada (neboli Vyprávění), předčítaná před sederovou večeří. Dnešní podobě sederového večera však předcházel více než tisíc let dlouhý vývoj. Prvním krokem této cesty byla chvíle, kdy Židé začali společně s levity zpívat Halel při obětování pesachového beránka, dalším krokem bylo ustanovení, že se Halel bude zpívat i při hostině, která následuje. Jedním z kroků ve vývoji bylo dále zavedení recitace kiduše nad vínem při všech svátcích a následovalo mnoho dalších událostí, které se během vývoje udály. Hagada je rozdělena do 14 oddílů, z nichž každý je označen hebrejským slovem, které vyjadřuje, co mají přítomní vykonat. Jedná se o jeden z nejpopulárnějších textů židovské náboženské literatury.

Svátek Pesach je popsán i v několika dalších dílech, zde jsou zmíněna pouze ta, ve kterých je jeho popis nejrozsáhlejší a nejkomplexnější, kde mohou obsáhnout širší pohled a tím ukázat, co všechno odkrývá a ukazuje.

Metodologie

Metodologie je způsob s využitím technik, jakým se zjišťují data a informace, které člověk potřebuje, pokud chce něco zkoumat a přijít tak k nějakému řešení, lepšímu pochopení či vysvětlení záležitosti. V této práci jsou použity dvě hlavní metody výzkumu, metody kvalitativní a kvantitativní.

Kvantitativní metody

Kvantitativní výzkum je tedy jedna z metod, sloužící ke sběru dat. Pro svou jednoduchost a časovou nenáročnou se užívá častěji než jiné výzkumné postupy.

Už ze samého názvu je patrné, že kvantitativní výzkum se zabývá kvantitou, tedy dívá se na čísla, objem dat, kdežto výzkum jiný, kvalitativní se zaměřuje na kvalitu, můžeme říct i na hloubku jednotlivých zkoumání.

Při kvantitativní sběru dat získáváme menší, spíše základní informace (data), ale od velkého počtu respondentů. Kvantitativní metoda pracuje na bázi více popisného a statistického modelu výzkumu, kdy se zaměří na oblast okrajovou a nejde více do hloubky při získávání pro nás potřebných informací. Všechna data získaná touto metodou, by měla jít vyjádřit čísly pro další statistické zpracování. Jednoduše, zabývá se měřitelnými či číselnými záznamy.

Velká výhoda kvantitativní metody zkoumání je jednoduchost na přípravu, časovou náročnou i na finanční stránku. Na druhou stranu ale ukazují jen obecný náhled na problém a nedokáží specifikovat hloubku záležitosti a může opomenout věci, které se problému týkají, ale které prostě nejsou touto metodou zaznamenatelné. Proto se kvantitativní metody často kombinují s metodami kvalitativními, takže výsledky nejsou jen reprezentativní, ale umožňují nám i lepší porozumění daného problému.

Dotazník

První námi použitou kvantitativní metodou je dotazník. Dotazník opět můžeme mít standardizovaný, kdy máme předem stanovené otázky a možnosti odpovědí, nebo nestandardizovaný, kdy jsou odpovědi otevřené. Můžeme použít i techniku, kdy máme připravený dotazník, ale respondenta se dále osobně ptáme. Výhodou dotazníku je poměrně velký rozsah respondentů. Nevýhodou je neschopnost jít do hloubky problému.

V této práci je použit standardizovaný dotazník s možnostmi odpovědí. Dotazník se týká dodržování některých zvyků typických pro svátek Pesach. Dále byl použit standardizovaný dotazník pro výzkum na Slovensku. Dále je zde použit i standardizovaný rozhovor při provádění výzkumu na Slovensku. Veškerá komunikace a konzultace se členy slovenské židovské národnosti probíhala elektronickou formou, přes emailovou komunikaci.

Analýza dokumentů

Co se týká metody sběru dat, jedná se především o studium vhodných odborných dokumentů (jako jsou knihy, odborné články, lze však čerpat i z internetu), z nichž chceme získat informace o daném, námi sledovaném jevu. Za dokumenty se považují data, která byla pořízena někým jiným, než výzkumníkem a za jiným účelem než je aktuální výzkum. Technika, kdy studujeme odborné knihy a časopisy, je řazena mezi metody kvantitativní. Pokud bychom ale dělali analýzu osobních dokumentů, tj. fotografie, deníky apod., jednalo by se o metodu kvalitativní.

Hlavní výhodou je možnost zabývat se událostmi, které proběhly již v minulosti. Další výhodou je také poměrně jednoduché získání velkého množství informací a minimální zkreslení těchto získaných informací, jako je tomu mnohdy u jiných metod sběru dat. Knihy, odborné časopisy i internetové články jsou většinou snadno dostupné, proto práce s touto metodou není příliš složitá jako s ostatními metodami. Studium dokumentů je ale nutné doplnit praktickými zkušenostmi, popřípadě dalšími metodami sběru dat.

V této práci je v první řadě zvolen sběr dat a studium dokumentů. To zahrnuje především četbu a prostudování odborných knih, které se týkají tématu, to znamená judaismus a blíže pak svátek Pesach. Pro lepší porozumění jsou to například knihy zmíněné v literární rešerši.

Kvalitativní metody

Kvalitativní výzkum stojí v opozici výzkumu kvantitativního (metoda vědeckého výzkumu, zkoumá jevy měřitelné, proměnné), nezabývá se statistickými technikami. Snaží se o interpretaci sociální reality, klade důraz na hloubkové poznání jevu, pochopení chování lidí v různých situacích a jejich popis. Cílem je vytvoření nových teorií.

Pozorování

První kvalitativní metodou, využité v této práci, je zúčastněné pozorování. Zúčastněné pozorování je styl výzkumu, při němž se výzkumník přímo zúčastní každodenního života lidí, jež pozoruje.

Zúčastněné pozorování může být skryté, při němž dochází k absolutnímu utajení pozorovatele či zjevné, kde jsou si zúčastnění naopak vědomi, že je výzkumník pozoruje. Nejčastěji je však míra zjevnosti či skrytosti při pozorování relativní. Dále může docházet k pozorování v prostředí elitním, tedy prostředí uzavřeném, v němž se sdružují pouze určité druhy populace (elita, tedy malý počet lidí s výsadním postavením v určité situaci). Do tohoto prostředí není lehké se dostat, jako příklad lze uvést náboženskou sektu nebo drogový gang. Pozorování může být standardizované a nestandardizované. Standardizované pozorování se vyznačuje vysokou mírou formalizace, předem víme co, kdy a jak budeme pozorovat. Opakem je pozorování nestandardizované, které se vyznačuje nízkou nebo nulovou mírou formalizace a je typické pro kvalitativní výzkum.

Výhodou pozorování je možnost pozorování několika jevů současně a možnost pozorovat tyto jevy v přirozeném prostředí. Nevýhodou je neschopnost dozvědět se o sledované problematice více informací, protože nelze sledovat smyslově nedostupné jevy. Proto je vhodné doplnit pozorování rozhovorem, kdy můžeme o daném jevu zjistit více zajímavostí.

Během pozorování bohoslužby bylo použito nestandardizované pozorování, skryté, v elitním a přirozeném prostředí. Jako další bod praktického výzkumu je zúčastnění sederové večeře v židovské rodině, kde je využito nestandardizovaného pozorování, zjevné a probíhá v elitním a přirozeném prostředí.

Rozhovor

Další využitou kvalitativní metodou je individuální rozhovor, kde jsou vymezeny dvě základní role, tazatel a respondent, nikoliv více respondentů, jako je tomu u skupinového rozhovoru. Interview může být buď standardizované, nebo nestandardizované. Standardizovaným rozhovorem rozumíme přesně formulované otázky, které jdou v pořadí za sebou a mají předem stanovené společné kategorie. Nejčastějším typem standardizovaného rozhovoru je dotazník. Nestandardizovaný rozhovor nemá přesně stanovené otázky, ani jejich pořadí. Je tedy jakýmsi opakem rozhovoru standardizovaného. Dále můžeme rozhovor dělit podle typů otázek na interview s otevřenými otázkami a s otázky uzavřenými. Rozhovor může být také řízený, kdy tazatel rozhovor nějakým způsobem koriguje, nebo neřízený, kdy necháme respondenta mluvit a do jeho projevu nezasahujeme.

Výhodou rozhovoru je možnost získání odpovědí na otázky, které nás přímo zajímají. Díky dotazování se můžeme dostat mnohem více do hloubky problému, než u jiných metod. Jistou výhodou je možnost sledovat jevy proběhlé již v minulosti na rozdíl od pozorování. Nevýhodou je uměle vytvořené prostředí. Dotazovaný ví, že je součástí rozhovoru, tudíž je vystavený určitému působení. Další nevýhodou je využití poměrně malého vzorku, který zkoumáme.

V práci je použita technika semistandardizovaného rozhovoru při návštěvě pražského rabinátu. Byl připraven v rámci několika základních otázek, které se rozvíjely podle toho, jak se rozhovor vyvíjel. Otázky byly otevřené, kvůli získání co největšího počtu informací. Rozhovor byl řízený, ovšem s možností dalšího a širšího rozpovídání bez omezujícího vstupu ze strany tazatele. Díky této technice je možno se dozvědět více informací, které nejsou zahrnuty v daných otázkách.

Vymezení základních pojmů a pravidel týkajících se Pesachu

Výňatek z knihy Judaismus pro začátečníky, kde se hovoří o macesu.1)

Svátek Pesach je pro Židy nejdůležitějším svátkem. Začátek tohoto svátku připadá vždy na patnáctý den měsíce nisan podle židovského kalendáře. Podle gregoriánského začíná svátek většinou v dubnu, v roce 2014 začínal 14. dubna. 2)

Tento svátek připomíná odchod Židů z Egypta (můžeme taktéž napsat z Egyptského zajetí). V době hladu se z Kanaánu (dnešní Izrael a Palestina) vydali do Egypta, ale po nějaké době se v Egyptě stali Izraelité utlačovanou skupinou a během let se postupně dostali do otroctví, které trvalo 400 let (1600 – 1200 př.n.l.). Zde se začíná otevírat skutečný vznik židovského náboženství, s příchodem Mojžíše, který vysvobodil národ Izraelitů a vyvedl je z egyptského otroctví. Do doby odchodu židů z Egypta zapadá taktéž vznik svátku Pesach. 3)

Protože odchod z Egypta byl velmi rychlý, odcházejícím Židům nestačil vykynout chléb. Proto na tento svátek mají zakázáno požívat kynutý chléb, tzv. chámec, ale jedí macesy. Macesy jsou nevykynuté chleby. Jsou připravené ze stejného těsta jako chámce ale do 18 minut po vypracování těsta musí být dány do pece. Vysoká teplota přeruší strukturu enzymů a chléb potom nemůže kynout. Během sváteční večeře se sní celkem tři macesy na památku Abraháma, Izáka a Jákoba. V předvečer tohoto svátku se vždy vyhledá kynutý chléb, který se následující ráno spálí.

První dva dny tohoto svátku se pořádají sederové večeře, při kterých si Židé připomínají minulost a odchod z Egypta. Pokrmy pro tyto večery jsou vyskládané na speciální míse. Jedním z nich je drůbeží křídlo, které má symbolizovat beránka. Večer, kdy měli být Židé vyvedeni z Egypta, jim Bůh nakázal, ať večer sní beránka a jeho krví pomažou dveře. Tyto pomazané dveře byly symbolem toho, že v domě žijí Židé, ne Egypťané. Všechny ostatní domy byly ničeny. Na sederovém talíři je dále vařené vejce, hořké byliny, jako symbol hořkosti otroctví, sladká hmota z jablek, oříšků, datlí, skořice a červeného vína, zelenina a miska slané vody.

Během sederové večeře by také měli vypít čtyři poháry vína. Tento zvyk se vysvětluje několika možnými variantami. Prvním z nich jsou čtyři stupně odchodu z Egypta, jak uvádí Tóra. Čtyři poháry se také objevili ve faraónově snu. Mohou odrážet zásluhy čtyř pramatek. Posledním možným důvodem jsou čtyři činnosti, kterých se Židé drželi a zajistili si tak odchod z Egypta.

Rozličnost směrů judaismu může být však vázaná s odlišností a variací zvyků a tradic při slavení Pesachu, o ukázku rozdílných židovských komunit. Pokusme se alespoň lehce nahlédnout do zvláštností jednotlivých židovských uskupení.

Například Židé v oblasti Kurdistánu a Íránu začínají sederovou večeři dramatickým výstupem, lépe řečeno dialogem. Jedno z dětí jde za dveře, zaťuká a poté odpoví na otázku člověka, který je nazýván vůdcem večeře: „Odkud jste přišli?“ „Z Egypta.“ „Kam směřujete?“ „Do Jeruzaléma“. Dialog se následně dále rozvíjí. Podobný zvyk si zachovávají také židé v Jemenu, zde však jde o symbolické zahrání (rekonstrukci) Exodu (V něm je zachycen odchod Židů z Egypta).

Trošku nezvyklou a kuriózní tradici mají Židé afgánští. Uchopí silný, jako chodidlo dlouhý pórek, kterým při zpívání Dayeinu bouchají nad svými hlavami a pažemi svých sousedů. Nikdo bohužel zřejmě nezná původ, či racionální zdůvodnění tohoto zvyku.

Sefardší a Aškezánští Židé se v základních stanoveních značně neliší, ačkoliv na určité rozdíly můžeme narazit vždy. Pro Sefardy je například přirozené žehnání vínu při prvním a třetím poháru vína, ale Aškezánští ho recitují při každém šálku. 4)

Během svátku také probíhají bohoslužby v synagoze. Ranní bohoslužba se nazývá Šachrit, večerní Mincha a Maariv. 5)

Praktická část

Česká republika

Rozhovor s pražským rabínem Karolem Sidonem

Vrchní pražský rabín Karol Sidon6)

Dne 31. března byla provedena návštěva Pražské židovské obce, kde proběhl sjednaný rozhovor s rabínem Karolem Sidonem. Na úvod je zde uveden jeho stručný životopis.

Karol Sidon se narodil v roce 1942 v Praze. Tento muž je nejenom vrchním zemským a pražským rabínem, ale také dramatikem, spisovatelem, chartistou a disidentem. Jeho otec byl kvůli svému židovskému původu popraven za druhé světové války v Terezíně. Karol Sidon, hebrejským jménem Efrajim ben Alexander, vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Poté působil v Československém rozhlase, později pracoval jako redaktor v několika novinách. V roce 1977 podepsal Chartu 77, z tohoto důvodu byl ze zaměstnání propuštěn a musel pracovat jako topič. Později byl StB donucen emigrovat do Německa, kde konvertoval k judaismu. V roce 1992 se stal vrchním pražským a zemským rabínem. Rabínská studia dokončil v Izraeli.7)

Rozhovor probíhal v odpoledních hodinách v kanceláři pana rabína. Byly položeny otázky především na průběh Svátku nekvašených chlebů a na dodržování zvyků spojených s tímto svátkem. Podle slov pana rabína pro ortodoxní Židy neexistují žádné výjimky a pravidla vždy dodržují přesně tak, jak je psáno v židovské literatuře. V následujícím odstavci bude shrnut popis průběhu svátku podle Karola Sidona.

Již několik dní před začátkem svátku probíhají přípravy na Pesach. Pokud se v domě nenachází nové nepoužité nádobí, všechno již používané nádobí musí být vykošerováno. V domě se během svátku nesmí nacházet kynuté pečivo, nalezený chámec neboli kynutý chléb je v předvečer svátku spálen. M. Stern ve své knize Svátky v životě Židů mimo jiné zmiňuje, že některé přísnější židovské tradice zakazují i další potraviny, například rýži, hrách, fazole, nudle, koláče, pečivo a také pivo. 8)

První dva večery svátku probíhají sederové večeře. „Hlavním smyslem sederu je vyprávět dětem (a nejen jim) o východu z Egypta, připomenout si události dávné historie a poučit se z nich pro současnost.“ 9). Sederová večeře má svá přesná pravidla, která se musí dodržovat. To ovšem vyplývá už ze samotného názvu – seder znamená pořádek. Večeře je rozdělena na čtyři části, při každé z nich se vypije jeden pohár vína, během večera se tedy vypijí celkem čtyři. Při této večeři musí být na stole vždy tři nejdůležitější potraviny, mezi které patří macesy, hořké byliny a košer kousek masa, který připomíná oběť beránka. Ať už vezmeme do ruky jakoukoliv knihu, dostaneme informaci, že sederový talíř má obsahovat drůbeží křídlo, avšak podle Karla Sidona, je jedno jaká kost na talíři bude, pokud splňuje podmínku košer pokrmu. Během večera se čtou příběhy z Hagady, které pojednávají o východu z Egypta. Toto vyprávění probíhá především kvůli dětem a kvůli zapamatování si historických událostí. Děti díky čtení a díky schovávání kousku macesu udržují během večera pozornost.

V průběhu celého svátku, který trvá sedm dní, by se měli jíst macesy neboli nekynuté chleby. Část macesu by se měla odlomit a schovat na později jako dezert. Tento kousek se nazývá afikoman. Děti by měly afikoman vzít a ostatní ho mají později hledat. Na závěr dne by se měl vždy jíst maces, aby jeho chuť zůstala člověku v ústech. Po snězení macesu by se nemělo pojíst žádný další pokrm.

Během celého svátku probíhají také sváteční bohoslužby. Po celý průběh svátku probíhají tyto bohoslužby ve Staronové synagoze. Na rok 2014 byl stanoven následující program, který proběhl od 14. do 22. dubna. V předvečer svátku proběhlo pálení chámce. Poté se konala Mincha (odpolední bohoslužba) a Maariv (večerní bohoslužba). Na závěr tohoto dne, který připadl na pondělí, probíhala první sederová večeře. Druhý den neboli první den Pesachu, začínal Šachritem, neboli ranní bohoslužbou. Ve večerních hodinách opět probíhá Mincha a Maariv, poté se opět uskutečnila sederová večeře. Druhý den Pesachu probíhal stejně jako první, kromě sederové večeře, která se druhý den již nekoná. Další program ve Staronové synagoze byl až v neděli, kdy probíhala opět Mincha a Maariv. Následující pondělí se konala ranní, odpolední a večerní bohoslužba. Poslední den začínal opět Šachritem, následovaný Mazkirem (modlitba, kdy se vzpomíná na nejbližší zemřelé). Ve večerních hodinách proběhla odpolední a večerní modlitba. Později večer byl svátek ukončen. Tento program byl získán z vystaveného plakátu na pražském rabinátě.

Sederový talíř10)

V rámci tohoto výzkumu byla mimo jiné uskutečněna návštěva židovské rodiny během sederové večeře. Rodina nepatřila mezi ortodoxní Židy, proto některé zvyky nebyly striktně dodržovány.

Podle rabínské tradice má sederová večeře 14 částí. Těmi jsou:

Kadeš („posvěcení“), Urchac („omytí“), Karpas („zelenina“), Jachac („rozdělení“), Magid („vyprávěč“), Rachca („omytí“), Moci-maca („požehnání macesu“, před jídlem), Maror („hořká bylina“), Korech („společně“, Hilelův sendvič), Šulchan orech („hostina“, prostřený stůl), Cafun („skryté“, dezert), Barech („požehnání“, po jídle), Halel („chvalozpěv“), Nirca („přijetí“, závěr). 11)

Muži měli na hlavě typický židovský klobouček - kippu. Ženy neměly oblečeno nic neobvyklého, pouze byly podle tradice poměrně zahaleny. Děti měly na stole omalovánky, kde si podle svých představ vybarvovaly sederový stůl. Každý přítomný měl na talíři položené cibulky. Na stole se dále nacházely macesy a pomeranče. Na oknech bylo vyskládané svíčky. Jejich počet se v různých rodinách liší, protože představuje počet členů rodiny. Svíčky se zapalují vždy na začátku svátku za každého člena rodiny. Zapálení svíček probíhalo ve stejnou dobu s modlitbou.

Před začátkem večeře probíhala takzvaná balaga, neboli hluk, kdy si každý účastník povídal, s kým zrovna potřeboval a komunikace byla neřízená a poměrně hlučná. Všichni muži před večeří vypili sklenku slivovice.

Večeře začínala v pět hodin. Hostitelka rozdala všem přítomným Hagadu a poté začala vysvětlovat obsah sederového talíře. Vysvětlila i symbol pomeranče, který se nacházel na stole. Podle hostitelky se zde pomeranč vyskytuje proto, aby také homosexuálové byli součástí židovské komunity.

Začátek večeře se nazývá Kiddush. Rozlévalo se víno, dokonce i dětem, ale pouze symbolicky. Za celou večeři se mají vypít nejméně čtyři poháry vína. Přípitek pronesla hlava rodiny. Během večera musí každý sníst hořké byliny namočené ve slané vodě, a macesy, které se doplňují sladkou omáčkou a křenem. Na začátek večeře se podával předkrm. Během podávání se hostitelka zmínila o košerování a zdůraznila důležitost vyčištění toalety. Pokračovalo se polévkou, která byla v sledované rodině z jeruzalémských artyčoků. Následovalo pojídání macesů. Jeden z členů rodiny vzal prostřední maces a rozpůlil ho. Jednu půlku (afikoman) dal dětem, které je schovaly po bytě a dospělí měli po večeři za úkol jej najít. Tento nalezený maces se pak snědl jako dezert. Dospělí vypláceli děti za nápovědu ke hledání macesu sladkostmi. Během večeře se vyprávěli příběhy o odchodu z Egypta a o sedmi ranách. Dospělí odlévali víno za všechny rány a pohár museli vždy vypít do dna. Poté zpívali dětem Mah nistanah, píseň pojednávající o tom, proč je tato noc jiná než ostatní. Spolu s modlitbou probíhalo rituální mytí rukou, které prováděla pouze hostitelka i za všechny členy rodiny. Modlitba probíhala k macesu. Hlava rodiny, kterou představovala hostitelka, snědla kus macesu. Po hostitelce začali jíst maces zbylí členové rodiny.

Po večeři následovalo vypití dvou pohárů vína. Po hlavním chodu se chvíli nic nedělo, pouze si děti hrály a praly se. Po chvíli přišel dezert. Cílem této večeře podle hostitelů je, aby děti byly nabité pozitivními emocemi a vzpomínkami na tuto událost.

Na závěr následovala Bikat hamazon, neboli poděkování za dobré jídlo. Členové rodiny otevírali dveře a čekali, zda přijde prorok. Zpívali píseň Elnáhu hanavi a Iashana haba-ah birusha lazim. Večeře skončila dopitím čtvrtého poháru vína.

Staronová synagoga v Praze

Dne 16.4.2014 v 19:40 hodin byla po domluvě s rabínem Karolem Sidonem provedena návštěva židovské bohoslužby. V knize L. Pavláta, Židé- dějiny a kultura, se píše, že v případě synagogální bohoslužby má jednotlivec možnost kromě modliteb osobních být přítomen čtení Tóry. Běžnou bohoslužbu vede takzvaný kantor, který je přímo proškolenk předčítání modliteb. Rabimu, který je hlavním duchovním obce, přísluší kázaní a hlavního slova se ujímá též při bohoslužbách o svátcích a rituálních obřadech, jakým je například svatba.12) Bohoslužba, které jsme se zúčastnily probíhala ve Staronové synagoze. Jedná se o jednu z nejstarších dochovaných synagog v Evropě, pocházející ze 13. století, která po více než 700 let slouží jako hlavní synagoga pražské židovské obce. Vztahuje se k ní mnoho pověstí, jedna z nich na příklad tvrdí, že jsou na její půdě uloženy pozůstatky Golema, kterého na ochranu pražské obce vytvořil rabi Löw. Staronová synagoga je nejstarší dochovanou ukázkou typu dvoulodní středověké synagogy. Je to obdélná stavba s vysokou střechou, gotickými štíty, má silné obvodové zdivo a hlavní budovu obepínají ze tří stran nízké přístavky, jež slouží jako předsíň synagogy a prostory ženských lodí, které jsou s hlavním sálem spojeny úzkými otvory, umožňující naslouchat bohoslužbě. V těchto prostorách (vybavených pouze stroze - dřevěnými židlemi, věšáky na kabáty, několika stoly a knihami) se měla večerní bohoslužba konat, bohužel nakonec neuskutečnila, jelikož se nedostavil dostatečný počet mužů.

Pokud by však byla dostatečná účast mužů, uskutečnila by se tradiční večerní bohoslužba zvaná Ma‘ariv. Jedná se v podstatě o první modlitbu nového dne, jelikož v judaismu den začíná soumrakem. Začíná se Šema Jisra’el (vyznání víry), po kterém následují příslušná požehnání. Dále nastává opět tichá modlitba Amida a končí se opět chvalozpěvem Alejnu, kterým je bohoslužba ukončena.

Vyhodnocení dotazníku

Dotazníky byly zanechány v sekretariátu pražské židovské ortodoxní obce a dále pak v obchodě s košer jídlem, který se nachází také přímo v obci. Dotazníky vyplnilo 10 respondentů, kteří byli seznámeni s tím, že dotazník je anonymní.

Mezi hlavní symboly svátku Pesach patří macesy neboli nekynuté chleby. V předvečer svátku by se měl v domě najít chámec (pravý kynutý chléb) a druhý den by měl být zničen. Devět respondentů uvedlo, že tuto tradici dodržují, poslední respondent tradici nedodržuje a jí kynutý chléb.

Dalším typickým znakem je, že před začátkem svátku by se měly košerovat nádoby od kvašených potravin. Je znám přesný postup této činnosti. Nádobí, ve kterém se vařilo, by mělo mj. projít varem. Co se týká této tradice, převážná většina respondentů buď přímo dodržuje tradici, nebo má zvláštní nádobí jen pro Pesach, zbytek respondentů nádobí jen řádně umyje, nebo tradici nedodržuje.

Neméně důležitým prvkem jsou sederové večeře. Při sederové večeři by měl být na stole sederový talíř, kde důležitou součástí je drůbeží křídlo jako připomínka obětování beránka. U většiny respondentů sederový talíř obsahuje právě drůbeží kost, pouze v některých rodinách se nejedná přímo o kost drůbeží. Někteří respondenti sederový talíř připravují, ale kost na něm chybí a pouze jeden respondent odpověděl, že tento symbol nepřipravuje vůbec.

Během večera by měl mj. každý sníst tři macesy na památku tří praotců – Abraháma, Izáka a Jákoba a tří národů – Koheni, Levité a Izraelité. V tomto případě, se respondenti rozdělili na dvě skupiny, kdy jedni se na počet snězených macesů nesoustředí a druzí tradici dodržují přesně. Nicméně všichni macesy během večera jí.

Zároveň by v průběhu večeře měli být vypity čtyři poháry vína. Existuje mnoho druhů vysvětlení, např. symbol čtyř stupňů osvobození z Egypta apod. Pravděpodobně není překvapením, že tuto příjemnou tradici téměř všichni respondenti dodržují, zajímavostí je, že jeden z respondentů používá místo vína vinnou šťávu. Pouze jeden respondent uvedl, že během večera víno vůbec nepijí.

Podle dotazníků se dá říci, že pravděpodobně většina Židů se snaží tradice a zvyky dodržovat, ale pouze ta ortodoxní část je dodržuje přesně do puntíku. Ostatní si postupem času nacházejí různé úlevy.

Slovensko

Bratislavský rabín Baruch Myers13)

Druhá část této práce se zabývá slavením Pesachu na Slovensku. K vypracování této kapitoly byly především využity odpovědi dvou respondentů, kteří jsou součástí slovenské židovské obce. Otázek bylo celkem jedenáct a týkaly se především sederové večeře.

Před začátkem Pesachu se celkem čtyři soboty scházejí Židé v synagoze, kde se předčítají dvě části z Tóry. 14)

V České republice jsou před svátkem vždy pečlivě umyty, neboli vykošérovány, veškeré nádoby od kvašených potravin. Z dotazníku, který byl použit pro respondenty z ČR, vyplynulo, že někteří Židé mají raději zvláštní pesachové nádobí. Tento zvyk se dostává i na Slovensko, protože košérování nádobí je poměrně složitý proces. I když některé slovenské rodiny nádobí stále poctivě před svátkem umývají. Před začátkem svátku probíhá také pálení chámce, podobně jako je tomu i v České republice.

Největší odlišnost od České republiky se týká macesů. U nás je zvykem, že si je lidé pečou doma, ovšem na Slovensko jsou nekynuté chleby dováženy z Izraele. Na sederové míse by měly být celkem tři kusy, které se jí postupně během večera.

Během sederové večeře by se na stole měl nacházet sederový talíř. Jeho důležitou součástí je i na Slovensku připomínka beránka, v tomto případě to bývá kuřecí křídlo. Tato kost na sobě musí mít zbytky masa a měla by být upečena na přímém ohni. Stejně tak jako v ČR, se i zde na talíři nachází hořké byliny. Další součástí je i petrželová nať, ředkvička, křen, uvařené vejce na tvrdo a směs jablek a ořechů. Vedle sederové mísy bývá položena slaná voda.

Jako je tomu i v České republice, každý dospělý člen rodiny by během večeře měl vypít čtyři poháry vína. Tyto poháry ale nejsou příliš objemné, měly by obsahovat pouze 0,1 l vína.

Večeře začíná zapálením svíček a modlitbou. Postupně se konzumuje seder a macesy. Během večera se dále předčítá Hagada. Jeho průběh se tedy v podstatě nijak neliší od průběhu v ČR.

Během svátku rovněž probíhají bohoslužby. V některých částech jich probíhá více, podobně jako tomu bylo ve Staronové synagoze v Praze, někde probíhají pouze první a poslední dva večery. Může se stát, že se bohoslužba kvůli malé účasti mužů zruší, stejně jako jsme toho byly svědky i v Praze (popsáno v kapitole Návštava bohoslužby).

Slavení tohoto svátku se tedy na Slovensku příliš neliší od jeho slavení v České republice. Největším rozdílem je pouze dovoz macesů z Izraele.

Závěr

Jako každé náboženství i judaismus skýtá mnoho záhad. Ty pro ty, kteří se nehlásí k židovskému vyznání, zůstanou pravděpodobně navždy zapovězeny. Stejně tak, jako nemůžeme říct, že víme vše o judaismu, nemůžeme si být ani naprosto jisti tím, že zkoumané subjekty poskytly stoprocentně objektivní, pravdivé informace a pohled na věc.

Nicméně ze získaných informací lze říci, že v obecném znění se dodržování svátku Pesach liší především striktností jednotlivců a jejich rodin ke vztahu k víře. Židé žijící v ortodoxním prostředí dodržují všechny zvyky a pravidla přesně tak, jak jim zákon vyznání předkládá, bez výjimky. Zato židovská část obyvatelstva, která je spíše reformního přístupu, si tato ustanovení některých částí slavení svátku i lehce upravuje, pozměňuje, avšak jádro zůstává stejné.

Jako každý svátek i Pesach vyžaduje dodržování určitých tradic. Tou úplně nejzákladnější je pojídání nekynutých chlebů během svátku. Při sederových večeřích je na stole sederový talíř, na kterém je položené drůbeží křídlo, vařené vejce, hořké byliny, sladká hmota z jablek, oříšků, datlí, skořice a červeného vína, zelenina a miska slané vody. Pijí se čtyři poháry červeného vína. Samozřejmě se také konají speciální bohoslužby v synagoze.

Většina z těchto pravidel je dodržována, jen bývají upravena. Například je vypito méně vína, než je stanoveno a drůbeží křídlo je nahrazeno jiným masem.

Možným ukazatelem ovlivnění je samozřejmě mimo jiné i geografické umístění. Pokud se Žid pohybuje v oblasti Izraele, kde je největší relativní počet Židů na světě, pravděpodobně ho ortodoxní atmosféra vtáhne natolik, že bude, stejně jako ostatní, dodržovat tradice striktně. Naopak pokud se ocitne na území Čech, které jsou považovány za převážně ateistický stát, asi bude mít větší sklony k určitým úlevám, zvláště pak, pokud se bude vyskytovat v blízkosti ateistů.

Tato práce se zabývala rozdíly ve slavení tohoto svátku u nás a na Slovensku. Po srovnání všech získaných informací byl vyvozen závěr, že stejně tak, jako jsme si s našimi sousedy podobní v mnoha dalších věcech, ani v této otázce tomu není jinak. Slavení svátku probíhá téměř identicky jako u nás s tím rozdílem, že zatímco české hostitelky pečou macesy doma, slovenské rodiny si macesy nechávají dovážet přímo z Izraele.

Obecně tedy můžeme tvrdit, že tradice jsou u Židů dodržovány až na malé výjimky, tím pádem i slavení Pesachu probíhá převážně, tak, jak je stanoveno.

Zdroje

Knižní zdroje

ADAM, Jan, Alexandr PUTÍK a Jiřina ŠEDINOVÁ. Osobnosti - Česko: Ottův slovník. 5. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008, 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629.

DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky. Praha: P3K, 2005, 75, [1] p. ISBN 978-809-0358-737.

DOLEŽELOVÁ, Jana, Alexandr PUTÍK a Jiřina ŠEDINOVÁ. Židovské tradice a zvyky. Praha: Židovské muzeum, 1995, 101 s. ISBN 80-856-0814-6.

MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní metody v sociologii venkova a zemědělství. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, 1999, 156 s. ISBN 80-213-0507-X.

NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.

SADEK, Vladimír. Židé - dějiny a kultura. 3., dopl. vyd. Editor Leo Pavlát. V Praze: Židovské muzeum, 2005, 160 s. ISBN 80-868-8911-4.

STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Praha : Vyšehrad, 2001. 247 s. ISBN 80-7021-551-8

SZLAKMANN, Charles. Judaismus pro začátečníky. Vyd. 1. Praha: Togga, 2003. ISBN 8090291295

TOMEŠ, Josef, Alexandr PUTÍK a Jiřina ŠEDINOVÁ. Český biografický slovník XX. století. III. díl. Q-Ž: Ottův slovník. 1.vyd. Praha, Litomyšl: Paseka - Ladislav Horáček, 1999, 587 s. ISBN 80-718-5247-3. S. 122.

Passover 2014: History, Top Interesting Facts; 10 Quotes and Sayings to Share on Jewish Festival aka Pesach. International Business Times. 2014.

Odborné zdroje

ACCOCA, R. Pesach customs are key to our heritage [online] Canadian Jewish News, [citováno 28. 7. 2014], Citováno z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz

Internetové zdroje

KOCEK, P., MUTINSKÝ, P. Historické kořeny současného judaismu [online] Pospolitost, [citováno 5. 06. 2014] Citováno z: http://pospolitost.files.wordpress.com/2009/01/dr-pavel-kocek-a-petr-mutinsky-historicke-koreny-soucasneho-judaizmu.pdf

KONEČNÁ, M. Judaismus - historie [online] Světová náboženství, [citováno 5. 06. 2014], Citováno z: http://olesnice.katolik.cz

MANDLER, J. Dějiny Židů na Slovensku [online] Vesmír 84, 2005 [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://watson.sk/NZONLINE/docs/mandler.pdf

NIEBAUEROVÁ, L. Jak vypadá židovská bohoslužba [online] Prague City Line, [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://www.praguecityline.cz/tematicke-trasy/zidovska-praha/jak-vypada-zidovska-bohosluzba

Dějiny judaismus [online] 2014 [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://www.teologie.cz/inpage/dejiny-judaismu/

Judaismus [online] Wrent.cz - Adam Kučera, [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://wrent.cz/judaismus/

Karol Sidon [online] Osobnosti.cz, [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/karol-sidon#cv

Pesach [online] Federace židovských obcí v ČR, 2010 [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://www.fzo.cz/judaismus/svatky/pesach/

Pesach [online] Ústredný zväz židovských náboženských obcí v Slovenskej republike, 2011 [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://www.uzzno.sk/pesach

Zdroje obrázků

1)
SZLAKMANN, Charles. Judaismus pro začátečníky. Vyd. 1. Praha: Togga, 2003. ISBN 8090291295
2)
Passover 2014: History, Top Interesting Facts; 10 Quotes and Sayings to Share on Jewish Festival aka Pesach. International Business Times. 2014.
3)
KONEČNÁ, M. Judaismus - historie [online] Světová náboženství, [citováno 5. 06. 2014], Citováno z: http://olesnice.katolik.cz; Dějiny judaismus [online] 2014 [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://www.teologie.cz/inpage/dejiny-judaismu/; Judaismus [online] Wrent.cz - Adam Kučera, [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://wrent.cz/judaismus/; KOCEK, P., MUTINSKÝ, P. Historické kořeny současného judaismus [online] Pospolitost, [citováno 5. 06. 2014] Citováno z: http://pospolitost.files.wordpress.com/2009/01/dr-pavel-kocek-a-petr-mutinsky-historicke-koreny-soucasneho-judaizmu.pdf
4)
ACCOCA, R. Pesach customs are key to our heritage [online] Canadian Jewish News, [citováno 28. 7. 2014], Citováno z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz
5)
DOLEŽELOVÁ, Jana, Alexandr PUTÍK a Jiřina ŠEDINOVÁ. Židovské tradice a zvyky. Praha: Židovské muzeum, 1995, 101 s. ISBN 80-856-0814-6.; NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.; STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Praha : Vyšehrad, 2001. 247 s. ISBN 80-7021-551-8; Pesach [online] Federace židovských obcí v ČR, 2010 [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://www.fzo.cz/judaismus/svatky/pesach/
7)
ADAM, Jan, Alexandr PUTÍK a Jiřina ŠEDINOVÁ. Osobnosti - Česko: Ottův slovník. 5. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008, 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629.; TOMEŠ, Josef, Alexandr PUTÍK a Jiřina ŠEDINOVÁ. Český biografický slovník XX. století. III. díl. Q-Ž: Ottův slovník. 1.vyd. Praha, Litomyšl: Paseka - Ladislav Horáček, 1999, 587 s. ISBN 80-718-5247-3. S. 122.; Karol Sidon [online] Osobnosti.cz, [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/karol-sidon#cv
8)
STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Praha : Vyšehrad, 2001. 247 s. ISBN 80-7021-551-8
9)
DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky. Praha: P3K, 2005, 75, [1] p. ISBN 978-809-0358-737.
11)
DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky. Praha: P3K, 2005, 75, [1] p. ISBN 978-809-0358-737.; STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Praha : Vyšehrad, 2001. 247 s. ISBN 80-7021-551-8
12)
SADEK, Vladimír. Židé - dějiny a kultura. 3., dopl. vyd. Editor Leo Pavlát. V Praze: Židovské muzeum, 2005, 160 s. ISBN 80-868-8911-4.
14)
Pesach [online] Ústredný zväz židovských náboženských obcí v Slovenskej republike, 2011 [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://www.uzzno.sk/pesach; MANDLER, J. Dějiny Židů na Slovensku [online] Vesmír 84, 2005 [citováno 5. 06. 2014] Dostupné z: http://watson.sk/NZONLINE/docs/mandler.pdf
judaismus2014.txt · Poslední úprava: 2024/05/29 19:37 autor: 127.0.0.1