Uživatelské nástroje
Úvod
Evolucionismus
Termín používaný k označení evoluční teorie. Myšlenkový směr uznávající Darwinovu teorii vzniku druhů přírodním výběrem. V nejširším slova smyslu názor, že žádná oblast reality není neměnná, ale vyvíjí se. Popis víry, že organismy se záměrně zlepšovaly prostřednictvím progresivní zděděné změny. Kreacionisté často nazývají ty, kteří přijímají platnost moderní evoluční syntézy, „evolucionisté“ a samotná teorie „evolucionismus“.
Kreacionismus
Termín kreacionismus se začal používat teprve začátkem 20. století v době, kdy se ve vědeckém světě rozšířila Darwinova evoluční teorie. Evoluční teorie je vědeckými kreacionisty považována za neadekvátní a nereálný (nevědecký) pokus vysvětlit vznik složitosti živé přírody a vlastně celého světa i vesmíru bez „kreativních schopností“ na samém počátku, tj. bez zdroje kreativity, ať už je tímto zdrojem míněn inteligentní tvůrce, Bůh (Logos), nebo prostě jen projekt, záměr, program (informace). Kreacionisté ukazují, že početná vědecká komunita přijala ve 20. století evoluční hypotézu příliš zbrkle, bez důkladného ověřování.
Pět hlavních omylů kolem evoluční teorie
V prvním článku se pan Mark Isaak (evolucionista) snaží vyvracet pět hlavních omylů kolem evoluční teorie. Tento článek jsem četla jako první a vzhledem k mým nedostatečným znalostem k danému tématu mě nebylo těžké přesvědčit. Nepomohlo ani to, že jsem evoluci vždy brala jako holý fakt. Nicméně jsem se musela pozastavit nad některými tvrzeními a nad volbou některých slov. Když jsem článek četla podruhé, měla jsem na celou věc úplně jiný názor. Pět hlavních omylů kolem evoluční teorie podle Marka Isaaka
• Evoluce nikdy nebyla vědecky pozorována.
• Evoluce porušuje druhý termodynamický zákon.
• Neexistují přechodné životní formy.
• Teorie evoluce říká, že život měl náhodný počátek a evoluce postupuje náhodou.
• Evoluce je pouhá teorie; nebyla dokázána.
V následujícím článku Timothy Wallace naprosto s přehledem vyvrací každé z Isaakových tvrzení. Timothy Wallace na mě působil mnohem více přesvědčivě a popravdě na mě udělal dojem. Nepřišel mi tak nadnesený a naopak se přiznám, že mě bavilo, jak se v určitých momentech navážel do autora původního článku. Nakonec to na mě působilo tak, že se Mark Isaak ohání nepodloženými domněnkami a myslím si, že teorii evoluce spíše poškozuje. Velmi se mi líbilo, že Timothy Wallace vyvracel tvrzení Marka Isaaka pomocí citací ne kreacionistů, ale právě evolucionistů. V žádném případě nemám nic proti evolucionistům, ale nyní skutečně nemám ze článku Marka Isaaka dobrý pocit.
První z pěti hlavních omylů zní, že evoluce nikdy nebyla pozorována.
Toto tvrzení se Mark Isaak snaží dokázat pomocí hmyzu, který si pomocí evoluce v průběhu času tvoří odolnost vůči pesticidům. Později se však od Timothyho Wallace dozvídáme, že se pravděpodobně jedná o genetickou variabilitu. Mark Isaak chápe evoluci jako změnu v genofondu nějaké populace v čase. Genetická variabilita je vznik a nebo zánik existujících a nebo potenciálních genetických znaků prostřednictvím rekombinace existujícího genetického kódu.
Druhý omyl zní, že evoluce porušuje druhý termodynamický zákon
Druhý termodynamický zákon je důležitý termodynamický zákon, určující přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Je empirický a pravděpodobnostní. Veličina, která charakterizuje směr vývoje systému, se nazývá entropie. Entropii lze chápat jako míru neuspořádanosti systému. Spontánní procesy v uzavřených soustavách vždy odpovídají nárůstu entropie. V přírodě tedy všechny děje směřují do více neuspořádaného stavu. Z toho vyplívá, že změna v organismu nikdy nemůže jít od složitého k jednoduššímu a dokonalejšímu, a nikoliv jak nám tvrdí Mark Isaak. Ten se to snaží vysvětlit tak, že organismus není uzavřený systém. Když ale zaměříme pozornost například k nám lidem, tak můžeme pozorovat, že když se o sebe nestaráme, tak to vede akorát k nepořádku. Například při nesprávné hygieně, zanedbání pořádku a tak dále. ,,Když hovoříme o použitelnosti 2. zákona jak pro “uzavřené ” (izolované), tak pro otevřené systémy obecně, potvrzuje harvardský vědec Dr. John Ross (není kreacionista)‘‘ ,,Nyní je celý vesmír evolucionisty obecně považován za “uzavřený ” (izolovaný) systém, takže 2. zákon diktuje, že v rámci vesmíru roste entropie. Tento trend je vědecky pozorovaným jevem — tj. faktem, nikoli teorií.‘‘
Třetí omyl zní, že neexistují žádné přechodné formy
Nebyly nalezeny žádné fosílie, které by dokazovaly existenci přechodných forem. Samozřejmě neplatí, že když nebyly nalezeny, tak nemohou existovat, ale pro mě osobně je to dost přesvědčivý argument. Další pro mě velmi přesvědčivý argument je samotná existence Latimérie podivné tzv. živoucí fosílie. Jak je možné, že tvor, který měl být předchůdce dnešních obojživelníků existuje ve své původní podobě?
Evoluce vs. Kreacionismus
Dokáže evoluce myslet?
Ta představa mi přijde naprosto absurdní. Na zemi jsou dokonale promyšlené organismy, někdy tak dokonalé, že se tomu nedá uvěřit. Například filipínská ďasovitá rybka. Její rybka slouží jako návnada. Je ale až příliš dokonalá. Návnada je téměř přesnou replikou rybičky, která by snadno mohla náležet k jedné z mnoha čeledí ostnoploutvých, zcela běžných ve vodách kolem Filipín. Vyvinutí tak dokonale promyšleného orgánu, který věrně napodobuje rybu běžnou v mořích, kde se ďasovitá ryba vyskytuje, zní jako dokonalý plán, jak si zajistit přežití. Jak to mohla ryba dokázat? Tady vidíme dva různé aspekty evoluční teorie. Změna genetického materiálu v důsledku tlaku vnějších podmínek a úmyslná změna bez vnějšího tlaku vedoucí k větší dokonalosti. Nenajde se nikdo, kdo by popíral, že přírodní výběr sehrává svou roli při odstraňování nedokonalého a nevyhovujícího. Darwinovská teorie ovšem navíc tvrdí, že výběr vytváří i ono vyhovující – tím, že buduje adaptace v řadě kroků a v každém stadiu přitom uchovává výhodnou část náhodné škály genetické variability. Pokud by tvrzení, že evoluce vytváří i ono vyhovující bylo pravdivé, muselo by platit, že evoluce není jen nějaký proces, nějaká zákonitost, která platí při splnění daných podmínek, ale že evoluce je myslící proces, dokonce velice geniální a s všeobecným přehledem. Některé organismy jsou zkrátka moc dokonalé, aby mohli být dílem náhody (viz. bičík bakterií, brouk ostřelovač)
Zrod vesmíru
Náhoda? Po dočtení se mi nechce věřit, že by teorie velkého třesku bylo dílo pouhé náhody. Mohlo se vůbec jednat o velký třesk? Článek mě naplnil velkou nejistotou a jsem si jistá, že si nemůžeme být jistí téměř ničím včetně přibližného stáří vesmíru. Vždy pro mě bylo náročné přemýšlet o vesmíru. Jeden z důvodů je ten, že si nedokážu představit nekonečno. Myslím, že naše mysl k tomu není přizpůsobená. I kdyby mě žádný z předchozích argumentů nepřesvědčil, tak se mi nelíbí představa, že věřím ve všemocnost kombinace času a náhody.
Sociální Darwinismus – produkt polovzdělanosti
Sociální darwinismus nebo společenský darwinismus je teorie, která se snaží aplikovat Darwinovy úvahy o přírodním výběru a „přežití nejschopnějších“ (survival of the fittest) na lidskou společnost, její vrstvy a jednotlivce. Tak jako v přírodě i ve společnosti lidé soutěží o přežití, lépe adaptovaní jedinci vítězí a ti hůře adaptovaní mají být ponecháni svému osudu. Darwin sám důsledky této úvahy (např. eugeniku) výslovně odmítl. Lidská solidarita totiž podle něho dopady přírodního výběru do značné míry omezuje. Darwin nebyl první, kdo přišel s myšlenkou sociálního darwinismu. Klíčová slova k této politické teorii zní – struggle for existence (boj o život) a survival of the fittest (přežití nejsilnějšího). S touto myšlenkou vystoupil Herbert Spencer ve svém díle již v roce 1852. Darwin přejal tyto termíny až v pátém vydání svého stěžejního díla O původu druhů. Tento evoluční biolog tedy není původcem idejí sociálního darwinismu, nýbrž pouze jejich katalyzátorem. Úsilí o přírodovědnou interpretaci dravě proniká do souvislostí sociálních, humanitně vědných i etických. Sociální darwinismus tedy není dostatečnou aplikací biologické teorie evoluce na společnost. Sociální darwinismus je sociální teorií, která tu byla už dřív a na které posléze byla posílena autoritou Darwinových empirických výzkumů. Je k neuvěření, že právě tato událost formovala dějiny od sklonku 19. Století.
Biologická revoluce a pokrok lidstva
Konkurence (soutěž) se osvědčila jako rozhodující motor pokroku a samoorganizování společnosti umožňujícího svobodu. Bezmezná konkurence však patří k základním ohrožením společenského řádu. Z etického důvodu je nezbytná diferencovaná analýza její funkce i jejích mezí. Objev konkurence jako organizačního principu v přírodě i ve společnosti patří k nejdůležitějším poznatkům o lidských dějinách. Přitom nejde jen o věcně chybný přenos z biologické do společenské oblasti, nýbrž o objev učiněný teoretickým, systémově dynamickým myšlením. Příroda i lidská společnost jsou tu dvěma oblastmi, kde je použito stejné kategoriální schéma. Nejpohodlnější reakcí na problematické dějiny dialogu mezi evoluční teorií a etikou je snaha zcela oddělit sféru přírodních věd – a etiku, teologii či kulturu. Vnímavost pro jejich vzájemné vztahy a působení je pak vytěsněna. Kritický pohled na křivolaké cesty sociálního darwinismu přitom dokáže zbystřit i náš pohled na propady současných způsobů argumentace z etického hlediska. Zezačátku mi otázka, jestli proběhla evoluce nepřišla nijak zvlášť důležitá, ale nyní se na to dívám úplně jinak. Z pohledu do minulosti je zřejmé, že má Darwinova teorie světlé, ale i velmi temné stránky (manchesterský kapitalismus, rasová hygiena, imperialismus). Z pohledu do budoucnosti by to mohlo mít ohromný dopad například na oblast výzkumu. Je těžké uvěřit kreacionismu, když se nám, kromě Boha, nenabízí žádná jiná alternativa. Vyvolává to v člověku zmatek a nejistotu. O evoluci slýcháme ze všech stran. Samozřejmě, že je těžké uvěřit, že něco, co jsme brali jako samozřejmost pravděpodobně neexistuje. Jsme o ní přesvědčení skoro celý život, ale je nesmírně důležité mít otevřenou mysl a neustále si klást otázky.
Počet shlédnutí: 27